1
masthead
Ročník XXXXVII.
2
masthead
V Praze, v neděli 24. února 1907.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. list,
předplácí su
Praze v administra
nlka
ktvrt iete
a měto 4rolí donákkko
naní ia. . :
na něse .. 2 K 80
n rre lota
drojí zásilk
Praha
5
article
NARC
NARC
V drobném prouejii
rrnni čhslo o sobe
dpsledel . . .
Ve alialkách na vonko
čislo.
Inseraty
aui ne hotově naplea.
Přelplacení lnterty pljná dppinl-
7
article
Tem ntchárejí ae t redstoe
Climape, Ncdnih li-
Rokoply s pevrne
Tema
8
title
Dnešní čislo pro Prahu le a 20 stranách.
Praha
9
article
Ke sjezdu národní strany
svobodomyslné
Ke sjezdu národní strany
svobodomyslné
Ve vážné a zodpovědné době sejdou se
v sobotu v Praze důvěrníci národní strany
svobodomyslné. Uvedením všeobecného práva
hlasovacího nastal pronikavý přesun v poli-
tických poměrech i státu i českého národa.
Vrstvy, které až dosud byly z přímé účasti
politické vyloučeny, vstupují na politické
kolbiště a rovnoměrně s tímto faktem šíří s
i úkoly a poslání práce veřejné. Přánía
snahy, potřeby a cíle nejširších vrstev dají
nejen hospodářské a sociální politice širše
obsah, nýbrž zdůrazní i řadu nových potřeb
kulturních, vnesou v popředí nutnou revisi
správy a svými důsledky i ústavy vůbec.
Praha
10
article
Bylo právem řečeno, že zavedením všeobec-
ného práva hlasovacího nastává nové —a
kéž splní se tato vřelá touha — skutečně
ústavní období vývojové v tomto státu. Přes
své nespravedlnosti po stránce národnostní
uvolní přece jen volební reforma dráhu pro
uplatnění požadavků slovanských národůa
Rakousko octne se dříve či později před
otázkou, jak upraviti nadále vztahy jednotli-
vých národů a jak zajistiti jim nerušenýa
zdravý vývoj. V tomto smyslu všeobecné
právo hlasovací přináší i zvýšenou z od-
povědnost všem, kdož poctivě a hluboce
pojímají úkoly a poslání svého národa. Vše-
obecné právo hlasovací nebylo a nemohlo ani
býti cílem, nýbrž prostředkem k nové, in.
tensivnější práci. Úspěch může z ní
však vzejíti pouze tehdy, když budou nejen
programy, ale i — a to platí snad ještě více
— síly uzpůsobeny k novým poměrům-
Konkretně řečeno: všeobecné právo hlaso-
vací a zvýšení naší posice parlamentní bude
českému národu jen tehdy požehnáním, když
budeme nejen v parlamentu zastoupeni tak,
aby vnitřní výzbroj naší delegace byla s ve-
likých povinností a úloh doby, nýbrž když
i naše domácí práce se rozšíří a pro-
hloubí. Skoro až příliš málo kladla se váha
na tento druhý moment a až příliš mnoho
upínáno raději pouze ku práci parlamentní.
Rakousko
11
article
Toto poznání nesmělo zůstati beze vlivu
na národní stranu svobodomyslnou. Nebyla
— již svou povahou svobodomyslna —
nikdy ze stran, které jsou naprosto nepří-
stupny kritice vnitřní, vážná chvíje nynější
vedla tedy tím spíše k úvaze o budoucnu.
Nejen strany a jejiho poslání v národu, ale
i celého národa. Mýlí se, kdo má za
to, že zavedením rovnosti volební zabezpe-
čeno vše, co jest vřelým přáním všeho lidu
českého; za nových poměrů jen tehdy při-
blížíme se k ideálům svého snažení, bu-
deme-li také svou mohoucností na výši doby.
Jen silným, zdravým a v zdělaným národům
otevřeno budoueno
Za dlouhých let svého působení stála
zřídka kdy strana před tak velikou zodpo-
vědností jako právě nyní. V příboji vln sta-
vovského hnuti třimá vysoko svě celonárodní
poslání Její celá minulost vede ji k úvaze
o budouenu. Vnášejíc v český lid v letech
sedmdesátých ideje demokratismu a svobody,
neobmezovala se pouze na politickou práci,
nýbrž věnovala stejně zření i ostatním —
zvláště kulturním — potřebám národa.
V těchže dobách, kdy její zakladatelé byl
kaceřování za svou kritiku politického ve-
dení tehdejšího, prolamuje práce Nerudova
Nerudův
12
article
a těch, kdož za ním a s ním šli, cestu k nám
novým ideám Západu, zatím co z úvah
o poměru ke Slovanstvu rodí se zvolna nové
nazírání na tuto otázku. Proti pasivitě zdů-
razňovala strana positivní práci politickou.
volala po vstupu do sborů zákonodárných.
chápajíc, že pouze ten dosabuje úspěchu,
kdo se činně účastní na pracích, kterými se
upravují poměry tohoto státu. Požadavek
nové taktiky české politiky plynul logick
z její zásad liberálních, zatím co proti nad-
vladě šlechty konservativní snažila se pře-
sunouti českou politiku na cestu skutečně
demokratickou. Dnes se rádo zapomíná toho,
co vykonala strana na vnítřním obrození
českém, dnes rádo se přechází, jak svými
nejlepšími lidmi urovnávala v Čechách půdu
životu širšímu, hlubšímu a lpějícímu mén
na malých formách dosavadních. To, co vy-
konala strana v tomto směru, není ještě ani
s dostatek oceněno.
Tvrdou praci prodírala se strana svo-
bodomyslná v před. Měla proti sobě tradice
dosavadní, názory vedení národa, její lite-
rární a umělecké snažení bylo proskribo-
váno — věrna sama sobě, dočkala se ko-
nečně vítězství úplného. S převzetím politické
zodpovědnosti poměry se změnily. Právě tím,
že nejlepší hlavy nuceny přejíti k aktivní
práci politické (a o seriosnosti vedení stran
svědčí, že dovedla ochotně ve svůj střed
převzíti vynikající pracovníky jiných pokro-
kových směrů, jen aby zvýšila úroveň r-
presentace národní), že činnost strany pře-
sunuta příliš jedním směrem, uveden vývoj.
kterým pokroková práce domáci trpěla a tr
dosud. Mezi novou generací, která se přihla-
šovala k životní práci, a mezi stranou ne-
bylo oněch pojítek, aby z nich mohla vy-
kvésti politická tradice a aby strana i doma
stála na výši svého významu. Není nečestno
příznati moment tento.
Čechy
13
article
Současně pak s rozšiřováním volebníh
práva a z potřeb rozvíjejícího se našeho ži-
vota hospodářského počínaly v popředí v-
stupovati otázky, které se staly základem
tvoření stavovských stran. Kdo nepřehlédne,
co strana vykonala na př. pro živnostnictvo,
jak úsilně se snazila zjednati jeho přáním
platnost zákonnou, kdo si uvědomi, jak
upřímně straně šlo o posílení zemědělstva —
již samy protokoly rady říšské a sněmu jsou
dostatečným dokladem pravdy těchto slov —
ví, jak svědomitě strana usilovala sloužiti
potřebám těch kterých tříd při zření k har-
monickému vývoji celku (tomuto požadavku
musí se i podříditi strany čistě stavovské,
protože jednostrannosti jsou při mnohotvár-
nosti moderního života nemyslitelny, jak
i Německo zřejmě ukazuje). Že se staly tak-
tické chyby, že nebylo vždy dbáno výběru
osob, že opomenuto mnohé, toho nebude po-
pírati nikdo. Ale také nemůže popříti, co
strana skutečně dobrého a cenného vyko-
nala. Práci politickou však na ustavičné retro-
spektivní kritice založiti nelze, o- to jde, aby
budoucno bvlo lepší. A speciálné
v dnešní vážné době nutno tuto starou pravdu
míti na mysli. Reorganisační ú sile
strany jest nejlepším dokladem, ják se-
riosně strana chápe své povinnosti a jaksi
vědoma zodpovědnosti své.
Německo
14
article
Sjezdu důvěrníků bude předložen nový
program a nový organisační řád. Bude zřejmo
z něho, jak plně věrna zůstává strana svým
názorům státoprávním, národním, demokra-
tickým a pokrokovým, jak se snaží potřeb
všech tříd naroda jasne a mo-
derně chápati a hájiti. Ale bude
i zřejmo, že k práci za vytknutými cíli usi-
luje získati nejschopnější pracovníky.
Již při jednání o volební reformě byla
si strana vědoma zodpovědnosti, která vzejde
v nových poměrech, a z tohoto poznání vy-
trysklo přání po soustředění nejlepších sil
národa k práci veřejné. Ze známých příčin
obmezovalo se jednání na stále menší okruh,
až v posledních dnech zmařeno i v té formě,
která zůstala z velikých plánů. Ačkoli sluší
litovati, že nedošlo ku provedení ideje pi-
vodní, vstupuje strana svobodomyslná do
volebního zápasu klidna. To, po čem tou-
žila v celku národa, provedla sama v sobě:
s doplněným programem a v nové organi-
saci vstoupiti chce do nových poměrů.
15
article
Chtějíc vzíti na se zodpovědnost za práci
národní, získala pro práci politickou i do-
mácí práci kulturní a hospodářskou vynika-
jící síly a pracovníky. Již tento moment sám
o sobě nasvědčuje tomu, že ze všech če-
ských stran chápe povinnosti doby nejhlou-
běji. Na druhé straně pak pracovní ochota
inteligence české, jak se ukázala na schůzi
její, jest význačným dokladem situace do-
Za málo dnů sejdou se důvěrníci strany,
aby rozhodli o působení strany na půde
parlamentu i doma. Ne hesla, ale pevný
program pracovní bude jim předložen a zá-
rukou poctivého provedení jeho budou ti,
kdož po léta ve straně pracovali, i ti, kdož
vahou doby vedeni podali ji ruku ku práci
společné. Za myšlenkou pokroku a svobody,
za ideou kulturního, hospodářského i sociál-
ního povznesení našeho chceme jíti i na
dale ! Máme pevnou víru, že pod tímto pra-
porem shledáme se všichni, kdož cbápou
význam i váhu pokrokové práce, kdož chtějí
převzíti zodpovědnost a nechtějí se obmeziti
na pohodlné stanovisko kritisujícího diváka.
Po činech volá doba, po positivním působení
— jsme si vědomí, že strana svobodomyslna
k němu i síly i schopnost má. Věříme
v budoucno liberálních snah, půjdeme klidně,
ale také sebevědomě do zápusu volebního.
Víme, že sjezd důvěrníků plně ukáže po-
ctivost úmyslů a pohotovost sil strany, a
jsme přesvědčeni, že přes zdanlivé vítězení
hesel vyjde vitězem seriosní práce
a k té strana všemi silami i na dále s
18
article
Kencentrace vnitřni.
Kencentrace vnitřni.
Nemáme na mysli v neni také účelem to-
hoto článku, vypsati pragmaticky a dopodrobna
všechno, co v poslední době bylo v zájmu tk
zvané koncentrace různých českých politickýeh
stran podniknuto, to bude učiněno snad na jiném
místě, však pokládáme za povinnost svou zmíniti
se stručně o pohnutkách, jež národní stranu
svobodomyslnou přiměly podniknouti tuto ne-
vděčnou a dnes zmařenou již akci a vyloži
zároveň, co dle našeho názoru mělo býti jejt
podstatou.
Dvě byly to věci, jež při tom tanuly přede
vším na mysli vůdčim kruhům strany, k nížs
hlásíme. Koncentrací měl býti jedn ak
zamezen prudký a nepěkný bo-
o mandáty, jenž ze stojatých vod našeho
domácího života rve bahno na povrch, jehož jedo-
vaté výpary zpravidla dlouho ještě po vykona-
ných volbách otravují vzduch a zůstavují ná-
sledky, jež zdravému vývoji dobré věci naši
jsou velice na újmu, a potom měl s e v re-
ním českých stran při volbách po-
ložen býři základ, při jinak na-
prosté volnosti různícího se poli-
tického přesvědčení, k imponujt-
címu sdružení všech zástupcův
národa českého v jediný klu b.
Je přece jasno, že sjednocená representace
všeho národa naproti šikům nepřátelským i na-
proti vládě byla by v nastávajících parlament-
ních zápasech činitelem zcela jiným než dele-
gace rozbitá na několik žárlivých na sebe
překážejících si frakcl.
19
article
Byi jiný jesté úmysl, jehož provedení uká-
zalo se býti ovšem záhy již nemožným, vyslat
totiž do Vídně delegáty nej z půl s o bi-
lejší, delegáty, kteří by všeobec-
ným, speciálně politiekým vzdě-
láním a parlamentní zkušeno si
poskytovali nejen záruku úspě šn
práce, nýbrž byli též ke cti národ
svého i přispěli duševní kvalitou
svou k sesílení významu jeho. Ta-
kový byl úmysl na straně svobodomyslné, jež
ochotna byla v zájmu soustředění národních sil
k největším obětem.
Bohužel pojata byla koncentrace na jiných
stranách poněkud jinak a sice se stanovisk
daleko ne tak ideálního. Ukázalo se, že jistým
pánům tuze málo sešlo na prospěchu všenáro-
ním, nýbrž že vedeni byli výhradně nejvlastněj-
šími prospěcby při lovu mandátovém, že chtel
prosadíti pokud možná hodn
mnoho poslanců své strany a si ce
v okresích takových, kde by, dle
jejich domnění, byla volba jej řeh
zabezpečena. Jinými slovy: pánům sloo
vzájemnou asekuraci mandátovou, při niž za-
platiti chtěli pokud možnů nizkou premii, však
nejvěíší při pojištění tom míti zisk.
Vídeň
20
article
Však i přes to byla by snad největší strana
svobodomyslná v málo vděčném díie pokračo-
vala a snažila se je šťastně provésti, kdyby
byla na stranách druhých nalezla, co musí býi
podkladem každé upřimné a poctivé smlouvy.
kdyby byla se přesvěděila, že jednání ostafních
kompaciscentů provázeno je nezbytnou při tako-
výchto úmluvách loy alnostl. Nejen že o
druhých stran odlučovali se jednotli v ei
kteří. prohlasovali, že žádným
ujednáním nodají se sešněro v at
a že postupovati budou samo-
statně a na svou vlastní pěst, ale
strany, jež na jedné strané reklamo-
valy bezpodminečnou podporu ostatních kompa-
ciscentů při volbách, vyhražovaly si při tom
pro sebe právo podporovati frakce, jež ke kon-
centraci nepřistoupily, naopak, jež určitým stra-
nám v koncentraci, zejměna ale národní stran
svobodomyslné, vypovidaly nejostřejší boj.
Za okolností takových koncentrace ovšem
rozbiti se musila. Bylo by poše tilo st
uzavříti alianci k boji s tím,
jenž skliditi chce všechny výhody
této aliance, sám ale si vyhražuje
právo paktovati a postupcvat
s nepřítelem proti vlastnímu spo-
jenci
Již toto jediné fsktum učiniti musilo s. odu
nemožnou.
Dobrý, poctivý a vlastenecký krok, kod
niknutý z iniciativy národní strany svobodo-
myslné, nevedí tedy k cili, ašpoň dle projevu
z ostatních stran není naděje, že by se zejíeí
trhlina dnes ještě dala zaceliti. Četné frakce,
v něž je politická společnost česká rozbita ne
tak na základě různého pohitického nazírání —
o přesvědčení tu ani nemluvíme — ale na
mnoze jen z důvodů místních, slavovských
především o sobnlch, vrhnou se tedy každa
na svůj vrub ve volební boj-
iniciativa národní strana svoboda
21
article
Národní straně svobodomyslné nemusí byt
při tom úzko. Ukázalo se právě v poslední době,
jak zdravé a neporušené jsou její základy, jak
mohutné jsou její kádry co do počtu i co do
intelektuální a mravní její podstaty a jsme pře-
svědčeni, že zdar a vítězství ji nemine, osvádčí-li
se ve své s takovou vervou a svěží troufalostí
podniknuté práci pevnou a vytrvalou.
Přes to však heslo vkgncgotraee nesmí
zmizeti s denního potádkůh. Nephjšle nyní
o soustředění různých stran, nýbrž6 koncen-
traci vnitřnl, jakéž v první řadě je za-
potřebí a již, stane-li se skutkem, provázena
bude vělším prospěchem pro národ, než kon-
centrace právě rozb itá.
22
article
Sesiliti, povznésti a řekněme to upřímněi
očistiti stranu ode skvrn, jimiž byla průběhem
doby znešvafena, budiž dnes předním a hlav-
ním eílem všech, jimž jde o prospěch věci če-
ské. Ne ze přichylnosti strannické, ne ze so-
bectví, jež by se dalo vysvětliti dlouhou dobou,
po kterou jsme s osudem národní strany spou-
táni, ale následkem úvahy nejstřízlivější a
z hlubokého, neporušeným cítem národním dik-
tovaného přesvědčení tvrdime, že nosi tel-
kou politiky české a zástupkyni
snah a tužeb lidu čoského, pro než
tak dlouho již zápasí, je a může
býtijen národní strana svobod o-
mv sl nl á
Tradice její, duševní kap'tál, jež represen-
tuje i číselní mohutnost její, poskytují garancii,
že při úsilovné práci a při rozumném, právé
tak jako energickém postupu shromáždí strana
ta opět kolem sebe český lid a že podaří sejí
z chaosu, jenž dnes zavládl v národě našem,
vyněstí stastně paladium jednoty a síl y.
Koncenlrace a probuzení sil v národě našem
dosud jen pčloživých neb úplně neživých, za-
počato s tak slibným zdarem, bude mili za
přirozený následek, že zdravý politický instinkt
shromáždí opět zástupy voličů českých kolem
praporu národní strany svobodomyslné, jež ne-
má naprosto příčiny se stjr schylenou a mysli
stísněnou vrhnouti se v nastávající boj.
Na míste koncentrace obecné, vnitřní a ju-
středění strany
národní strana svoboda
23
article
Reforma právnického řádu studij-
Reforma právnického řádu studij-
niho.
24
article
Důkladná reforma právnických studii jes
zajistá nezbytna, neboť poslední oprava Gant-
schova nikterak neuspokojila, ježio si nevšimala
jádra věci, nýbrž jen jednotlivosti
Pro dnešek mohu jen zběžně myšlenky
své načrtnouu
I Co se všeobecného hlediska týče, sou-
hlasim, aby posluchačům poskvinuta byla vetsí
volnost ve volbě přednášek a sluší dozajista vl-
tati větil míru svobody při výběru pořadu před-
nášek. Jako jest nulno schvalovati snahu, aby
rozsah předmětů, které se mají přednášeti, byl
rozšířen a aby zejmena nejnovější obory právs
speciálního (právo železnični, patentní, autorske
atd.) byly na fakultě pěstovány, tak jest úmys
obmeziti pořad kursů při dosavadních obligátních
předmětech úplně odůvodněn.
Odstranění dvojích zkoušek (státních a ri
goros) musí býti vitáno, neboť dnes není ve
způsobu zkoušek těch valného rozdílu. Bude-li
požadavek, by při dosažení doktorátu bylo hle
děno k vědeckému prohloubej nvědomostí, sku-
tečně prováděn, přestane hodnost doktorská být
pouhou papírovou okrasou.
II. V podrobnostech mám za vhodno, by
bylo obmezeno studium historického práva na-
3 půlleti. My Slované musíme však klásti váhr
Slovan
25
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 23. února.
— (Kroni ka.) Ještě z masopustu-
Událost na velikém plesu! Dvé Exoellence mlu-
vily spolu — česky ! Od úst k ústům letěl
zvésť! A vítězoslavně sálem
— Pan mistodržitel a pan ministr, po-
važte
A druhý den v novinách! A po celé
Praze! A po všem národě! A všude o lesku
večers, Excelleneích a o tom, jak spolu mlu-
vilyl
Žádné pochyby ! Událost!
— Což jindy, na českém plesu, vysocí hod-
nostáři nemluvivají spolu česky ?
— Neznají-li, nemohou mluvit!.
Dnes, na počátku dvacátého století ? A d -
sud — neznají?
Vybledejte si ročníky starých »Květů« nebo
»České Včely«, z let třicátých a čtvřicátých mi-
nulého věku! A referáty o tehdojsich » českých
bálech!« Jaká shoda ! Stejně chlubné zminky
Kde jaká vysoko postavená osobnost navštivil
ples ! A s kým Jeho Excellence pan purkrabí-
mluvil česky. Vzácná událost! Tenkrát, v pol-
vici devatenáetého, jako dnes, na počátku dva-
cátého věku!
Kron
Praha
Český včela
26
article
— Což jsme za půl stoleti národního vý-
voje tak málo pokročili?
— Zdá se, tuze málo
— Nesmysl! Excellence sem nebo tam
Jsme přece demokratická společnost ! Na
vnějši hodnostářství nedáme ! Jen když kultura
národní pokročila ! ..
— Lari — fari! Národní cit, magnetická
střelka, jinak ukazuje! A bezpečně! Ať demo-
kralická nebo jiná, žádná společnost se neobe-
jde bez veřejné moci. Na moci záleží !A
národ zvědav nastavuje ouško, jak mluví a zač-
ne-li už jednou a kdy veřejná moc mluvit —
joho jazykem?... A hromadná bytost národa
má temni, ale správně tušené pravdy. Naslouchá,
měři bezděky stupeň — svého vývoje. Mocje
kulturný živel. Je zrovna podminkou kulturnéh
života, jako je podminkou práce — síla. Co je
kultura bez moci? Něco dýchavičného, co není
schopno života! Stopa, která se ztratí, illuse,
která zmizí. Chce-li národ žít, má zapotřeb
moci. Nežije národ doopravdy, dokud jeho duch
a jazyk nepronikl i jeho veřejnou moc ! . .
27
article
Několik let tomu, Jeho Excellence pan
vrchní správce kultu vyjel si na obhlidku na-
šeho školství! Obrázek byl pěknýl! Vrchní
správce školství a nerozuměl — vyučovacímu
jazyku ! Ale rozumí se, všecko se dvořilo a ko-
řilo jeho Excellenci. Nemůze jinak být! Zá-
stupce moci! Profesoři, žáci, všechen aparát
úřadní se obrátil na ruby. Moc je živel, na.
kterém visí všecka kultura. Zástupce moci ml-
vil německy a český ústav na dobu prohlidk
se — poněmčil.
Možno-li to v poměrech národa, který má
svoji kulturu? A tedy i svoji — moc?
Možno-li si představit, aby vrchní správc
kultu prohližel německou školu a nezna l ně-
mecky ? Nemožno. Naši sousedé j s o u národ
svěkulturný, my — nejsme. - Naše koltura ne-
dospěla ještě ovládnout základný živel své br-
tosti, svoji moc. Visí ještě málomocná na živl
cizím. Jsme v té věci dosud tam, kde jsme brl
před deseti a před padesáti lety. Kdyby dne
opět si usmyslila Jeho Excellence, pan vreh
správce kultu, vyjet si k nám na prohlidk.
bude se trapný výjev opakovat. A kdyby jinél
oboru ministr si vyjel, rovněž. Stejné divadlo
ve všech oborech. Všeeko se pokoří — moci
A moc není — naše.
— Jakáž pomoc! Nejsme v řiši sami ! Ne-
mohou všichni ministři mluvit — českyl
— Pravda, jsme menšina !.
— A menšina není — moc! A kde není
moc, možná-li tu kdy silná svébytná kul-
tura ? ..
— A Slovanstvo? Nemáme snad většinu
jako Slované? A není většina — moc?
Pravda, Slovanstvo ! Slovanská většina, slo-
vanská moc! A když slovanská moc, tedy. tak
slovanská — kultura. Však naše slovanství! Kde
je ? Není-li to už — jiná záležitost?
Slovan
28
article
Představte si na krásně ! Jednoho dne při-
jede k nám od Dunaje Excellence a osloví nás
po slovansku!
Co se stane
Představte si všecky »obory« naší kultury
Kde jaký zástupce naší českoslovanské kulturni
práce — s nepatrnými výjimkami, které jen
tvrdí pravidlo ! — všichni, co si počnou vůči
představiteli slovanské moci ? Všichní se ocitnou
ukrutně na rozpacích. Známe to ! Budou se
shánět po nějském — tlumočníku. Anebo raději
— jak činivají ve svých krámech a hostinefe
naši obehodníci a živnostníci, vejde-li slovan-
ský host — všichni spustí sami — po ně
meckul
A nebude ani — jejich vina
Nemohou vskutku jinak! Všichni jsme dět
poměrů. A poměry jsou dílem panujíci kultury
A panující kultura není — naše.
Dunaj
29
article
Panujíci kultura dala našemu životu s v oje
zřízení, takové zřizení, jaké je prospěsno
řeji účelům. A my se svojí snabou, svojí
prací, srou domnělou »vlastní« kulturou, jsme
pouhými nástroji a pomáhači její účelů. Zřízení
panující kultury si nás »osobně« zajistilo, chtěj
nechtěj mu sloužíme. Máme svoji živnost, svoj
obchod, úřad, svoji kathedru, svoji hodnost
svůj zlatý límec svůj mandát a — jsme »osobně
spokojení. Zřízení se postaralo, aby nám od ma-
lička němčina byla blízka a pohodina a posla-
ralo se, aby nám slovančina byla daleka a —
nepohodlna. Tak to stojí s naším » slovanstvím«.
Prostým opatřením zaujata naše mysl, upoután
naše vůle. Co znáš, je pohodlné a co je poho-
dlno, brzo se zamluví. Co neznáš je nepohodlné
a co nepohodlno, brzo se — zprotiví. A tak
jsme vyznáním sice Slované, ale skutkem ? Ne-
ehceme o svém »slovanstvi« sléšet. Nechceme
si to příznat, ale je nám vlastně protivno, proto-
ze — nepohodlno. Jame si v lé věci rovni, Č-
chové, Slovinci, Chorvaté nebo Poláci. Všichn
jsme dobře ochočeni! Oháníme se cizim
prostředkem kulturním a konáme horlivě služby
na řetízku kultury, která si nás pro svě účely
pořídila. Jsme osobně spokojení a spokojenust
je protivník — snahy.
Slovan
Chorvat
Polák
Jam
30
article
Bratři Poláci domnívají se ovšem, být ještě
něco lepšího, nežli jsme my ostatní Slované-
Zakládají si na své malé národní sebesprávě
Však i tu, jaká illuse ! A když nějaká Excel-
lence od Dunaje zavítá na obhlídku některéh
»oboru« polské kulturní práce, mezi Lvovem
Krakovem, co zbyde ze vší pyšné kulturnosti
polské? Ta trochas naučené, před zástupcem
moci pokorně odřikávané — němčinkyl
Možná-li národní kultura bez národní moci
A slovanská kultura bez moci zřízené — p
slovansku? A může-li slovančina proniknout
k vrcholům svého určení, dokud není z a l-
zeno nic, aby vůbec pronikala — slovanskou
společnost?
Moc je slunce života ! Kolem slunce se točí.
za nim se obraci, co chce žit, vzhůru se pnout.
proniknout k slle a významu. Bez moci není pev-
ného bytu pro život národa, pro jeho práci
kulturu. Bilá Hora nebyla proto katastrofou, ž
tam prolito něco krve národa — té na proléváno
dost za všech věků a často hojněji ! — ale, že
tam zlomena moc národa a že potom přišlo, co
přicházivá. Vrstva národe za vrstvou, atav za
stavem znenáhla a dobrovolně se obracel
a přizpůsoboval za — novou moci. Už ne —
národní. Proces, který je vždy hotov, se —
opakovat.
Získat moc ! Otázka života. Národ to cii
a proto tak zvědavě nastavuje sluch, kde svoje
slovo pronáší —— moc. Jsme v říši menšin.
Není možno, aby moc mluvila naším slovem.
Ale většina je slovanská a moc by mohla mluvi
slovansky, kdyby bylo zařízeno — co třeba.A
zařízeno není, protože je zařízeno — jinak.A
zařízeno není, protože nechceme anebo jen
velmi s labě chceme, aby bylo, jak by mělo.
Slovan
Bilá
Dunaj
Lvov
Krakov
31
article
Naše vůle není dost silna, protože je podlome-
na. Voláme jen po nějakém právu a čekáme,
až se nám práva — dostane. Leč »právo« není
než obměna — moci. Más jen tolik práva, kolik
máš moci, právo si — zjednat. Národu odnikud
nespadne moc, kterou nenalezne — v. sobě.
Jindy národové práv svých dobývali mečem.
Dnes doba nepřeje fysické zbrani. Miuví se o
silách a prostředeleh mravních. Však sila
je vždycky jen sila. Jednou sila hmotná pře-
může silu mravní, podruhé mravní moc překoná
silu hmoty. Vždyeky jen silu — slla.
A naše sila, naše mravní zbraň, naše
chtění národně kulturné je otupeno. Cizí kuliura
se o to postarala. Rozdělila naši mravní bytost,
postavila v nás zájem proti zájmu, osobní náš
zájem proti zájmu celku. Vime, kam ukazuje
magnetická siřelka národního prospěchu, al
nechceme se tudy dáti. Osobni zájem brání.
Jsme svého snažení národního sami nejeydat-
nějšími — odpůrci.
— Kdo z nás přeje životu národně sil-
nému ?.
Všechen dav se hlásí. Zvedá ruce ja ko v
hypnóse.
— A protože sila naše národní kotví jen
ve slovanství: Kdo chce slovansky o pr av du
znát, myslet, jednat ?.
Kolik rukou se zvedá ?... Kolik z -
síců ? .. Snad jedna ?.
— Kde je slovanské naše zřízení, slovan-
ská snaha a práce, slovanství našeho školstvi.
naší vzdělanosti, naší literatury, vědy, našeho
uměni? Kde slovanské naše — skutky?
Dav se obrací, rozptyluje se, prchá vybý-
bavě. Cit byl snad dobrý, ale vůle — kdež
zůstala
Psychologický moment situace ! Jsme živel
ochromený ve vlastním svém kulturném chtání,
živel zbavený své národně mravní sily, jsme ne-
volných zřizenců — cizl kultury
A obrodit silu? Vybavit těleso z ochrany,
vrátit mu vědomí i chuť svého úkolu ? Možno-li?
. A jakou cestou ?.. Jakými prostredky ? ...
Jindo
Vime