1
masthead
Ročnik XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v neděli dne II. prosince 1904.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
předplácí se
v Praze v administraci
na netsle
na čtvrt leta . . . . 8 K —h
s dvojí donáškou
na měste
ndivt lets . . . . 7 K s0h
ve slialkácks
. 2K80
na mzěsíc
Pešton:
ra noěsíe
nrrt lia . . . . Kan
s dvojí zisilkou
na měsíc
n čivrt lha : . . .HI K so h
Praha
Kanada
5
title
Onešní číslo pre Prahu le o 24 stranácb.
6
article
Válka.
Válka.
L. Z Petrohradu, 10. prosince, v
hod. 30 min. večer. (Pův. tel. zvl. zpravodaje
»Nár. Listů«.) Zítra nveřejněn bude
»Rusi« oficiosní článek ministra ná-
mořnietví, v němž odpovídá na články
kapitána Kladova (pseudonym Priboj)
v »Novém Vremeni« o nutnosti, vy-
slati nyní již tři eskadry na dálný
Východ. Článek dokazuje, že nemožno
jest odeslati lodi jen jakž takž vy-
zbrojené s mužstvem ještě nedoevi-
čeným. Nemožno jest rovněž doplniti
výzbroj po cestě dělníky, jež by na
palubě podrželi, aneb poslati munici
do Port Saidu přes Oděssu, třetí lod-
stvo musí vypraviti se jako jednot-
livé, velmi dobře připravené, s muž-
stvem dobře vycvičeným. Kapitánu
Kladovu uložen byl trest dvou týdnu
vězení. (Viz i odpoledník. Pozn. red.)
Rodina jeho dostala za příčinou toho
různé telegramy a přípisy.
Přes to vše očekává se, že záby
budou již ve dvou týdnech vypraveny
ze Středozemního moře posily na
dálný Východ a to čtyři obrněnei.
jeden křižák a jedna obrněná dě-
lová lod.
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.)
Rus
Priboj
Kladovo
Petrohrad
Nový Vremit
dálný východ
Port Said
Oděss
kapitán Kladovo
7
article
Poučná historie.
Poučná historie.
Neslýchaná porážka vlády Körbrovy
48členném rozpočtovém výboru sněmovny posla-
necké a odveta jeho, jakou dal v tu chvíli slo-
vem i skutkem ohromné opposiční většině parla-
mentu cislajtánského, jest vzrušující událostí
dne, jejíž následkův pro tu chvíli sice ještě po-
stihnouti nelze, která však rozhodně zůstavi
hlubokou a trvalou brázdu v politickém úhoru
cislajtanismu.
Co jsme vždy říkali, kdykoliv officiosové
Körbrovi, Němci a přátelé polští z Kola polského,
nám kázali a domlouvali, abychom zanechali
své obstrukce a připustili parlament ku práci.
Pravili jsma vždy, že nejde Körbrovi o to, aby
parlament ten pracoval v náš prospěch, nýbrž
celá dělnost jeho že má záleželi prostěv
povolování vládě nových a stále
větších půjček a tudíž v stálém u valo-
vání nových daní na národy k účelům
zvláště vojenským. Jedině k tomu že má
býti parlament dobrým a k ničemu jinému. Jak-
mile by odepřel služby vládě v této příčině pe-
něžní, tu že by rázem povrhla celou jeho děl-
ností a hnedle by ho poslala domů. Nuž, hle,
jak záhy se ukázala pravda. Jen se parlament
sešel, už se vláda Körbrova ani nemohla do-
čkat přihodné chvíle, nýbrž použila neslýcha-
ným způsobem veliké nouze zemědělské, aby si
při ní zároveň sama pomohla z nouze. Rol-
nictvu mělo se dostati celkem 151/2 millionu
korun na úlevu jeho bídy, ale za to měli zá-
stupci národů ihned povoliti vládě náhradu
69 millionů korun. Hotových 531/2 millionu
chtěla tedy hned při té první přiležitosti vydělat
a vyzískat pro své potřeby.
Naši poslanci, vyloučivše ovšem nouzovou
předlohu z obstrukce, odtušili však rozhodně.
Körbrův
Němec
Körbr
Rol
sněmovna posel
8
article
že vládě nepovoli ani o haléř větší náhradu.
než mnoho-li obnášeti bude pomoc rolnictvu po-
skytnutá, tedy 15l% nebo 20 millionu. Toto naše
stanovisko shledala správným veliká vět-
šina ostatních poslanců bez rozdílu národnosti
a politické barvy, pouze Poláci a ústaváčtí velko-
statkáři byli ochotní povolit vládě vše, třeba
i nos mezi očima. Každá moudrá vláda byla by
za takých okolností v čas slevila, neb docela od
svého přemrštěného požadavku upustila. Ale
Körber ne! Nejspíš se do poslední chvíle do-
mníval, že jeho němečtí milci mu přece tako-
vého přikoří nezpůsobí, anebo že Poláci nás
k povolnosti pohnou, zkrátka: nepovolil, nýbrž
do posledka hrozil, nedostane-li svých 69 mil-
lionů, pak že nedostanou také rolníci ničeho
Dr. Kramář našel pravé slovo pro takou ušlech-
tilou politiku vládní, vyzývaje ministra sprave-
dlnosti, aby na ni zavolal — státního zástupce.
Nuže, v pátek večer stihla dra. Körbra za-
sloužená lekce. Rozpočtový výbor usnesl se
většinou 31 hl. na tom, aby nouzí sklíčenému
rolnictvu byla poskytnuta pomoc 151/2 millionů
korun a vládě aby náhradou byla povolena ve
stejné výši půjčka státní; avšak žádan
vládou úvěr 69 millionů kor. za to
dvoutřetinovou většinou (29 hlasy
proti 14) zamitnul. —
A co dr. Körber po této porážce své?
Prohlásil snad, že z lásky k trpícímu rolnictvu
zatím tedy spokojuje se těmi 15 milliony, povo-
lenými k jeho podpoře? Anebo že se z tohot
usnesení výboru odvolá ku plné sněmovně a zkusí
před ní obhájit svého požadavku? Nikoliv.
Polák
Körber
doktor
Kramář
9
article
Nýbrž zlostí všecek zsínalý nejprve ironicky
blahopřál stranám, proti němu hlasovavším, že
se tak svorně sešly, škoda prý jen, že toho
učinily z pouhé — nedůslednosti, načež
končil: »Vláda by tedy neměla asi pražádné
naděje, kdyby přisla s návrhy na řešení jiných,
zejmena kulturních důležitostí. Za těch okol-
ností volí raději setrvati na cestě po-
savadní a odročiti, byť i s bolesti,
úlevu nouze zemědělsťva k dob
nedaleké, kdy očekává rozhodnut
o hlavní otázce politické. Zatím
učiní neprodleně usnesení, jaká uzná přiměře-
nými. « —
Potom odešel chef kabinetu do vedlejšího
salonu, odkudž po krátké chvili předsedovi sně-
movny hr. Vettrovi sdělil, že z rozka z
císařského říšskou radu odročuje
— Jelikož té doby panovník ještě meškal v Pešti.
jest patrno, že si dr. Körber příslušný císařský
reskript již před tím do zásoby byl vymohl.
Körber
Pešť
10
article
Ejhle, tak se osvědčil ten veliký h o-
litel pro dělnost parlamentu a za-
klínač naší obstrukcel
My nedělali obstrukci, my konali plodnou
práci, ale poněvadž netančil parla-
ment podle jeho noty, poněvadž mu
výbor jeho nepovolil 69 millionů bůh ví nač —
pan dr. Körber krátce byl hotov: přibo u ch
dvéře parlamentu a poslal zástupce ná-
rodů uprostřed práce domů. Nečekal ani až
bude debata o jeho prohlášení skončena, nýbrž
vymohl si dekret odročovací již napřed i pro
případ pouhého vítězství opposice ve
výboru rozpočtovém.
Tak opepřil dr. Körber svou porážku ještě —
hrubým protiústavním přehma-
tem; neboť dle zásad a pravidel ústavních měl
buď po odhlasování výboru vzíti svou předlohu
vládní zpět, anebo vyčkati, až jak parla-
ment o ní rozhodne a potom teprv bud
podati demissi, anebo vyžádati na koruně
rozpuštění sněmovny. Ale při prvním
nárazu na řádnou opposici ve výboru
ihned přibouchnouti dvéře sně-
movny a zůstati dále v křesle, to je sicepo
doktor
Körber
11
article
Tiszovsku jednáno, leč naprosto ne v duchu
ústavním. Ode dneška nesmí tento »Gracchuse
žalovati na obstrukci, že připravuje prý lid
o různé prospěchy hmotné, neboť obstrukce
v tomto případě nebylo, on ale nie-
měně náhlým zavřením parlamentu
znemožnil, aby tento povolil vč a
strádajícímu lidu rolnickému po-
moc 15% millionu K, odkazuje ho na
dobu pozdější, prý »nedalekou«, až »na-
dejde rozhodnutí o hlavní poli-
tické otázce.« O které?
Rakousko má dnes dvé hlavních politických
otázek: českou a uherskou. Troufá s
snad dr. Körber rozřešit jednu nebo dru-
hou svou posavadní methodou
»v době nedaléké«? Ubozí poškození rolníci,
to byste se načekali 1 Či snad rozumí tou
»hlavní politiekou otázkou« ono »sebepřemo-
žení stran«, o němž v pátek po fulminantní
řeči dra. Kramáře rozpačitě deklamoval?
Körber
Kramář
Rakousko
12
article
Vyslovil tu naději, že »přijde čas, kdy mo
událostí schladí i nejfanatičtější nacionalism.«
Zatím prý arci stát musí mít strpení . . . Pak
nařikal, že náš veřejný život je atomisován.
že tu tolik stran, že nelze z nich shledat
jen trochu stejnorodou většinu a končil
„Dokud bude v Rakousku tolik stran
v nich tolik frakcí, dotud se sněmovna tato ne-
dedělá žádného pevného směru a
žádná vláda nebude s to, aby ji ho vyznačila.
Teprv až strany, ať tak dím, sebe sa my
přemohou a spojenýma rukama státu zjed
nají pevného národního základu, te
prv pák utvoří se v této sněmovne
většina, která bude moci žádati za vládu
většině té oddanou.“ Pokládá-li to dr-
Körber za onu hlavní politickou otáz
ku Rakouska, nuž, pak mu bylo drem. Kra-
mářem trefně pověděno, jak nikdo nerozeštval
strany politické i národní ke větší nevraživosti.
než pětiletý systém Körbrův a nikdo není tedy
větší překážkou nějaké dohody pospolité stran
a národův než dr. Körber sám. V zápětí nato
potvrdila slova tato veliká většina parlamentu
svým hlasováním v rozpočtovém výboru.
Körber
Rakousko
Körbrův
13
article
Körbrova porážka.
Ve Vídni, 10. prosince.
Psychologové parlamentu vykládali již po
řeči, kterou měl dr. Körber v pátek ve schůz
plného domu, tedy před zdreující porážkou, již
utrpěl ve výboru rozpočlovém, že nebyl ve vý-
kladu svém, ve zvuku hlasu svého i v chován
daleko tak pevným, jako v prvním svém oslo-
vení v minulém zasedáník podzimním. Zejmena
byli to poslanci polští, kteří k nevalnému po-
těšení domnívali se zpozorovati, že chef kabi
netu byl nápadně zviklán ve své rovnováze
Však přece dovolil si frási o »silném státě«
který snese prý i další bouře nacionalismu
Státem tím minil ovšem sebe, že tedy on je
dosti silným, aby snesl útoky, jimiž jej ve své
výborně řeči zasypal dr. Kramář. Patrně holed-
bal se ještě v naději, že ve výboru rozpočto-
vém tak zle to neskončí. Počtáři sněmovní, již
v pálek po celý den procházeli se s tužkou
kusem papíru po sněmovně a po chodbách, po-
čítali a počítali, jak to asi večer v rozpočtovém
výboru dopadne a v optimismu svém a v ne-
znalosti pomérů dověděli se, že v nejhorším
případě bude proti vládě 19 hlasů, pro ni 18
Předseda že hlasovati nemůže, tři členové žes
nedostaví a dva neb tři že před hlasováním
odejdou, tak že rozhodovati bude asi 5 hlasů
nejistých a sice že budou to antisemité a češti
velkostatkáři, kteří zodpoví otázku, má-li být
vládě Körbrově povolením 69millionové refun
dace vyslovena důvěra či ne.
Körbrův
Körber
Vídeň
14
title
Bylo již čtvrt na sedm, když dostavil se
15
article
do nádherné síně, vyhražené rozpočtové komisi.
dr. Körber se svými ministry. Byl bledý a zrak
jeho těkal po členech výboru, jako by hledal
mezi nimi, kdo by ochoten byl ve smutné
situaci mu pomoci.
Ve tváři ministra orby hraběte Bouquoye
bylo čísti, že lituje okamžiku, kdy prohlásil, že
ochoten je přijati portefeuill, však dojem nej-
politováníhodnější činil ministr financí pan
Kosel. Ruce se mu třásly, jako by měl horečku
a sotva udržel list, z něhož četl data, jimiž
v posledním okamžiku chtěl zachrániti ne státní
věc, do níž dostal se jako Pilát do creda, ale
věc svého chéfa.
Schůzi předsedal dr. Derschatta na míst
předsedy dra. Kathreina, jenž ujel, zajistě n
bez tendence, zatím do Inšpruku.
Prvních pět paragrafů bylo vyřízeno hladce
a rychle. Když došlo k paragrafu šestému,
kterýmž měly býti povoleny refundace, nastalo
patrné hnutí ne pouze mezi členy výboru, nýbrž
také mezi ostatními poslanci, již plnili sál a
s napjetím očekávali výsledek hlasování.
Mělo se za to, že debata o paragrafu tom
nebude v páteční schůzi skončena a že pokra-
čováno bude v sobotu, avšak předseda prohlásil,
že snažiti se bude, aby věc byla vyřízenaa
ku podivu také dr. Körber nalehal, aby se stalo
rozhodnutí bez průtahu. Proti povolení refundaee
ozval se posl. dr. Sylvestr ze strany německo-
nacionální, jenž tvrdil, dr. Körber že prot
spjal refundaci v tak ohromné výši s nouzovou
předlohou, aby vynutil tím zamítnut
pomoci v nouzi.
doktor
Körber
Bouquoy
Kosel
Pilát
Kathrein
Sylvestr
16
article
Dr. Körber vyslechl toto bodavé obvinění
s ironickým úsměvem, když zvedl se ale anti-
semita Schraffl a prohlásil, že nejde tu an
tak o milliony jako o to, má-li býti vyslovena
Körbrově vládě povolením refundace důvěra či
ne, on ale že dru. Körbrovi důvěřovati nemůže.
tu trhl sebou napadený chef kabinetu a potom
pln úžasu zadival se na Schraffla, který s božskou
upřímností vykládal dále, že věří Čechům
jejich ujišťování, že od obstrukce neupustí.
budeli povolen 69millionový present vládě.
naproti tomu ale že nevěří vládě, jež tvrdila,
že bez těchto refundací nouzová předloha pro
ni je nepříjatelna. »A protože víe věřím Čechům
než dru. Körbrovi, budu hlasovati proti § 6.«
Tak Schraffl skončil a dr. Körber s hrůzou
zvěděl, že i strana, na niž nejvíce spoléhal, ho
opustila.
Skvostný byl dr. Menger, jenž v návalu
příbuzenské soustrasti chtěl pomoci svému
synovci finančnímu ministrovi. Tázal se ho
zdali má snad náhodou jiný pramen, z něhož
by mohl uhraditi, čeho ve státním hospodářstv
nezbytně je zapotřebí. Toť se ví, že pan Kose
odpověděl, že takového pramene nemá. D
Baernreither provázel tuto episodu zlomyslnou
poznámkou, že mu dr. Menger připomíná roz-
košnou veselohru německého klassika »De
Onkel fragt den Neffon« (Strýček ptá a
synovce).
doktor
Körber
Čecho
Schraffl
Menger
Kos
Baernreither
jít Onkel
Neffon
17
article
Přikročeno k hlasování a to bylo deset-
krát zajímavější než všechno, co se před tím
odehrálo.
Čechové a Němci, až na ústavácké velko
statkáře, na barona Skéna, jenž zastupuje mim
sebe ještě dva poslance, na barona Morseyez
strany klerikální a na dra. Mengra ze strany
liberální rakouské, hlasovali všichni proti dru
Körbrovi. K nim připojili se Jihoslované, Ru-
sové, přitomný Ilal, sociální demokrat Perners
torfer a divoký Steinwender.
Také češti velkostatkáři hlasovali proti po
volení refundačního úvěru, jakkoli chtěli po-
rážku vlády učiniti snesitelnou návrhem, že
ochotni jsou povoliti refundace o obnos, jakým
dle spolehlivého průkazu vláda přispěla k úče-
V urobném prodejit
ranní číslo o sobě . . . za S
odpolední
. . . nath
Ve šlialkich na venkověi
ranní číslo. . . . . .
odpolední .
. . . . . . . 3h
Inserá ty
platí se hetově zapřed
Přeěplacení a interty přijímá admini-
strace v Marianské ulici č.3.
Tam nacházají sa táž redakee
tiskárna a ezpedíce „Národnich Lista“
Rukopdvy se novraesji
Čecho
Němec
Skén
Körbr
Jihoslovan
Inserý
Národnich List
Rukopdva
Přeěplacení
18
article
lům zemědělským. Však pro tento fikový list
kterým měla býti zakryta z nouze prohra vlády,
sehnali pouze 11 hlasů. Kdyby byli pokusu toho
zanechali, byli by lépe učinili. Devětadvacet
hlasů proti — pouze čtrnáct pro. Vláda pora-
žena tedy většinou více než dvoutřetinovou.
Dr. Körber zbledl ještě více, ministr Kosel
a Buquoy sklopili zrak.
Poslanci přítomní vycítili dosah hlasování
toho, však není pravdou, co tvrdí listy vládě
blízké s »N. Fr. Presse« v čele, že by bylo na
straně české nastalo jásání po tomto výsledku.
Naopak po hlasování rozhostilo se v sále ticho,
jež přerušeno bylo, když se svého místa zvedl
se dr. Körber, aby učinil známé již prohlá šení.
Potom teprve rozpoutala se dískuse o tom, co
vlastně znamenala pythická slova předsedy mini-
sterstva a co má za lubem.
Na straně poslanců českých ovšem na to
klade se důraz, že dr. Körber poražen byl ne
snad obstrukci, nýbrž pracujícím parlamentem,
respective nejdůležitějším výborem, a že tedy
»hlavní jeho otázka«, na niž ve svém doslovu
důraz kladl — otázka parlamentní dělnosti —
zodpověděna byla dělným parlamentem dřívea
způsobem nad jiné rozhodným dřív, než sám
k jejímu řešení přikročí.
doktor
Körber
Kosel
Buquoy
19
article
Co se stane
Otázku tu kladli si předevčírem a včera
poslanci všech stran. Při tom ovšem měli po-
slanci čeští na zřeteli okolnost, že nejdetu
o osud vlády parlamentní, nýbrž úřadnické,
pro niž je měřítkem důvěra koruny a ne zá-
stupců lidu. Může-li se udržeti vláda, proti ni
vyslovili se o otázce důvěry nejostřejším způ-
sobem zástupci stran, již v plném domě re-
presentují více než 300 poslanců, pro vládu ale
pouze strany zastupující sotva poslanců 100,
je to otázka, na niž odpověď je až příliš snadná.
Dr. Körber může sněmovnu rozpustiti —
svolí-li k tomu koruna — však kdyby nové
volby dopadly sebe příznivěji pro vládu, z vládní
minority 100 poslanců majoritu neudělají. Pro-
slýchá se ostatně, že dr. Körber na rozpuštění
sněmovny prozatím nepomýšlí. Jednak z té při-
činy, že by divně to vypadalo, kdyby právě
nyní, kdy jde o obchodní smlouvu s Německem,
zákonodárný sbor rozehnal a potom také zté
příčiny, že by novými volbami, jak již jsme se
zmínili, sotva odstranil to, co na nynějším par-
lamentě se mu nelibí. Dle informaci našich,
o nichž máme příčiny domnívati se, že jsou
spolehlivé, dr. Körber také demissi nepodá,
A kdyby ji podal, nebude přijata, aspoň ne
dříve, dokud nevyřídí tak nebo onak řadu oněch
věcí, jimž dán název »státních nezbytnostíe.
doktor
Körber
Německo
20
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 10. prosince. (Z tábora pol-
ského.) Již ve středu, když se dr. Derschatta
a hr. Palífy v rozpočtovém výboru vyslovili proti
refundaci celých 69 millionů korun, bylo Po-
lákům, kteří z velkých politických stran jediní
zůstali dru. Körbrovi věrni, jasno, kolik unodilo
pro dra. Körbra a jeho vládní systém. „Předvče-
rejší středa — píše se z Vídně do krakovského
„Czasu“ — náleží k nejméně šťastným dnům
pro nynější vládu rakouskou. Události v roz-
počtovém výboru a současné usnesení panské
sněmovny v otázce opravy jednacího řádu
musejí býti pokláčány za porážku
vlády, snad ne formálnou, ale proto neméně
opravdovou. V rozpočtovén výboru objevila se
po prohlášení dra. Derschatty a hr. Palffy
značná většina proti refundaci 69 mill. korun;
v panské sněmovně pak uznána potřeba opravy
jednacího řádu, kterou vláda, jak známo, nepo-
kládá za vhodný neb možný způsob rozřešen
situace.
Zdálo by se, že po takovém úvodu mluvčt
doktor
Derschatt
Körbr
Derschatta
Praha
Vídeň
panská sněmovna
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 10. prosince.
6—. (Kronika.) Starý skald norskýeh
oblastí Björnstjerne Björnson, prohodil onehdy
své drsné slovo k předmětu časových rozprav.
— Je mnoho farisejství v dnešním
horování pro ideu světového míru! pravil. Jak
může před světem rozčilovati se ideou Němee,
dokud se nevyrovnal s Polákem, kterého doma
škrti, jak se plésti do hovoru Maďar, který
znásilňuje národní většinu svého státu
anebo Rakušan, který popírá rovné právo
svých Slovanů? Zač stojí rozhorlenost sociali-
stova pro ideu míru, sám-li nepokrytě hlásá ne-
návisť občanskou a rozdmychuje vědomě
třidní vášeň?.
Však ať si mrzout pozorovatel současných
dějin a hesel mluví, co chcel
Oslovený Němec, Maďar, socialista a kde
který nadšenec mírové idey, byv překvapen
užším kruhu své působnosti při nějakém nási
lenství, nebude proto na rozpacích o svoji od-
pověd.
— Jen v zájmu pokroku a kultury jed
nám ! řekne. Má-li Německo dostáli svému po
slání světovému, musí zdisciplinovati síly svého
slálního tělesa! Nemá-li v Uhrách a v Rakousku
vše skončiti zmatkem, musí jeden živel být ve-
doucím a přirozeně ten, který nejvíce energie do-
káže! A má-li ve společnosti konečně zavlád
nouti spravedlivý řád, nezbývá, než odstra
niti ty, kteří jsou na překážku spravedlnosti
A poněvadž se to nedá provést sociální
»láskou«, nezbývá, než sociálná nenávist, chce-
te-li, vášeň-
Jsou zjevy a methody !
Víle, jak za minulých časů bodří naši ven-
kované zažehnávali »červeného kohouta« od
svých stodol a přibytků. V průčeli stavení měli
obrázek aebo sošku svatého Floriána. Vzývali
horlivě dobrého patrona, aby je chránil od ne-
bozpečí požáru, ale měli při tom — doškov
Björnstjerne Björnson
Polák
Maďar
Rakušan
Němec
svatý Florian
Praha
Německo
Uhry
Rakousko
22
article
střechy nad hlavami a klidně se zapálenou dý-
mečkou si obcházeli svoje stáje a slodoly!
Moderní kulfurník neliší se v methodě o
starých pověrčivých venkovanů. Chvalořečía
vzývá svatého Floriána své idey, ale tak, aby
si nemusil odepřit požitek své vlastní fajčičky
Vedl by rád náramně hlučnou výpravu proti
poznanému zlu, ale nepachtí se tuze stanoviti
jeho příčiny. Tuší, že by mohl sám být
postaven před nutnost, vzdáti se své vlastní —
rozkoše!
Zlořečiti válce, která zuří někde tisíc mi
odtud, za oceánem, všecko jménem lásky k lid
stvu a lidskosti a při tom sám se škorpitia
otravovati — s nejbližším sousedem?
Pravdu má slarý Björn ! Notná v tom věru
porce farisejství! Aspoň bezděčnéhol
Nedávno bylo tomu dvacet let, co ochoře
mistr Smetana. Rozrušen nervově, tvůrce české
hudby náhle postižen byl nejkrutší ranou, ztrati
sluch. V den neblahé paměti bylo zde pod čarou
onehdy čísti hrsť »trapných vzpomínek« ke smut-
nému datu. Úryvky z dopisů mistrových z posled-
ních dnů života. Jaké úryvky ! Nešťastný skladatel
vyličuje přátelům vznik a postup zákeřné choroby
Ty bolastné dokumenty jsou víc než obvyklý
příspěvek k životopisu umělce ! Zárodky chorob
jsou jistě nevyzpytatelny, ale jedno vycházel
s jistotou na jevo z trapné lektury: muž zhy-
nul jako oběť svého uměleckého — zápasu.
Skladatel »Prodané nevěsty« a »Vyšehradu«
zvítězil jistě slavně v zápase uměleckém a mrav-
ním, ale v podniknuté nezbytné seči byl tělesně
i duševně — ubit.
Všimněte si zdánlivé protivy pojmů! Ve
sféře nejkulturnější, v zápase o ideál, o umění
ubit člověk, připraven o zdraví, o život, zmr
začen, zavražděn zbraněmi — mírul
Námitka! Jde o výminečný případ ! Zápas
nebyl čistě kulturný. Odpůrci nestáli na výš
svého povolání, nebyli hodní svého soka. Spikla
se tu sama nešchopnost, níčemnost a nevědomost
svatý Florian
Björn
Smetan
Vyšehrad
23
article
proti záloze a velikosti talentu ! Vrahem nebyla
kultura, ale zpozdilost, která svým »vítězstvíme
se ani nemůže ani nesmí chlubit!
Mýlka
Námitka neplatí, sama se rozpadá ! Zde
náhodou podlehl kulturně silný, odporu kulturn
slabých. Budiž! Ve stech a tisici případech je na-
opak. Netřeba teprv sháněti doklady po širokých
a dalekých oblastech dějin vzdělanosti lidské-
Z nejbližší své vlastní zkušenosti dovedli byste
uvésti jména nešťastníků, hodných lidí, snaživých
literátů, uměleů, pracovníků na poli vědy a jiných
oborů vzdělanosti, kteří padli, bídně zhynuli pod
ranami svých kulturně silnějších soků.
ullučeni, rozšlapáni právě proto, že byl
s labší.
Na všech vlajkách kulturních táborů tře-
petají se okázale hesla zápasová.
24
article
— Žádný pardon! Život je boj. Tak
v kultuře má právo na život jen co je silné
Slabé musí — ustoupiti! Nemiluje svoji pravdu
svůj ideal, kdo proň nedovede vzplanouti »svatým
žárem« a stíhati »spravedlivým hněvem« odpůrce
Není pokroku bez urputného zápasu !! — —
Na bojišti »barbarských válek« sbírají se
denně mrtví a ranění. Jich počet telegrafem se
oznamuje všemu »kulturnímu« světu, aby měl
nad čím prolévati své pokrytecké slzy. Bojiště
»kultury« má svoji výhodu. Netečou zde potoky
krve, nevidět zohavené trupy. Kdo smrtelnou ránu
utržil, sám se potichu odplíží, kdo padl, toho
nenápadně odnášejí z jeho příbytku. Čteme
dychlivě biogra fie velkých mužů, kteří v zápase
za svoji ideu trpěli a mřeli. Ale nikdo neza-
znamenává tisíce padlých, kteří jsou denně bez
povšimnutí odklizováni z bojiště — míru.
Vše přichází, jak musí přicházeli. Pokrok
vzdělanosti nelze obstarati bez zápasu a zápas
není myslitelný bez obětí.
— Jakže? Ve svém poměru úřadním,
v konkurenci obchodní, ve velikém zápasu o ve-
řejné blaho, o umělecký ideál, o vědeckou
pravdu, kde mám své přesvědčení, znám svoj-
povinnost, hořím pro svoji pravdu, jsem
25
article
vědom své zodpovědnosti: a měl bych š e třit
prolivníka, o němž jsem přesvědčen, že nepln
svůj úkol, že je na překážku pokroku a ideálu
Nebyla by to zrada na nejvyšším statku ? A
milosrdenství nebylo by tu slabostí, opomenulím,
hřichem?
A kulturné svědomi bez rozpaků pronáš
svůj rozsudek: pryč s neschopným! Prineip
pokroku a rozvoje nedovoluje podléhat-
záchvatům sentimentality. »Kam bychom došli«,
kdyby mělo býti také ještě šetřeno »neschopných
a nedostatečných« aneho dokonce »škůdců
odpůrců« ! ..
A tisíce hynou utraceni. A nikdo citlivě ne-
zaznamenává jejich útrap, jejich smrtelných zá-
pasů a opuštěných v žalosti »rodin a sirotků«.
Jaký rozdil mezi »barbarstvím války«
mezi barbarstvím — kultury? Která smrtje
sladčí, jemnější? Na poli »surové války« stře-
pem šrapnelu do hlavy nebo na »kulturním zá-
pasišti«, ranou do srdce, říznou a jistou, ja-
kéhokoliv jména, ať opatření hospodářského nebo
společenského, ať úřadní povinností nebo třeba
— literární polemiky?
Čas postupuje, ale příroda je jedna. Mění
se vkus, ale vraždychtivost zůstává. Hnusí se
nám někoho zastřelit, ale něhnusí se nám jej
sprovodit se světa, nějakým prostředkem —
kulturnějším. Nejsme-li tak chtěj nechtěj pra-
vými farizejčíky svých kulturních hesel?
26
article
V přírodě kultury, ve válce »všeho prol
všemu« přirozeně se utkaly sporem a potírají
se i oba velké prineipy, míru a války, pacifismu
a — militarismu.
Příroda kultury nezná jednotvárnosti. Ob
protivné principy v kultuře forem nalezly svoj
vyvrcholený výraz. Zde talent a důmysl vyna-
kládají všecko úsilí, aby krásný sen světového
míru učiněn byl skutkem živoucím, tam talent
a důmysl zároveň dovádějí schopnost odpor
na samu výsost ničivé vražednosti. Dva proti
lehlé póly kulturného snaženíl
Vytýká se militarismu, že odvádí síly od
»plodné kulturní práce«. Není odváděn od práce,
kdo navštěvuje svoji školu. A jestli platí nářek,
že kultura míru vede k požitkářství a k deka-
dentním zjevům nechutného bubření sebekultu,je
militarism naproti dobrou školou sebepodřizení
myšlence vyšší, sebezapomenuti a obětováníi sebe,
školou svrchované schopnosti mravní, školou
síly a ochotného — umirání za princip vyšší.
Vzácná, vysoká škola, v tom údolí slza
strasti, kde železným zákonem určena cílem
všemu životu předem — smet!
27
article
Jen klamem a nedopatřením vznikla do-
mněnka, že v zápase »kulturním« netřeba za
svoji věc — umírati, Pravda života denně do-
kazuje opak. Ale jisto je, jinak umírá zápasník,
vychovaný kultem požitku a sebelásky a jinak
vojín, odchovaný kultem principu povinnostía
sebeobětování. Ten s nadšením, s úsměvem na
rtech, smířen s životem i s vlastním soupeřem,
onen, zasažen smrtelnou ranou v »zápase míru«,
se zlobou a záští v srdci, a s kletbou na rtech,
s kletbou proti svému soupeři a všemu světu,
který jej »zradně« opustil.
Není poslední v řadě »kulturních ústavů«
ta vysoká škola umění, zapomenouti nicotného
sebství pro velikou otázku života a v oběti
vyššímu přincipu nastaviti ochotně vlastní malý
život. Nestanul ještě na výší svého povolání
»kulturní organism«, který nedovedl se pro svoji
potřebu ještě postarati o tuto »vysokou školu«
své mravní síly. Nemá valného vědomí úkol
života a potřeb »své kultury« národ, který
nedospěl ještě počítati k předním svým staro-
stem — kult své branné síly.
A co se evangelia lásky a lidskosti dotýče?
Jediný je upřímný a nefarisejský
způsob je vyznávati. A ten naznačil Lev Ni-
kolajevič Jasnopoljanský! Dvojímu barbar-
ství třeba čelit! Nelze zatracovati jedno a še-
třiti druhé. Nelze právem mravního rozčilení
proklinati »barbarství války« a při tom potichu
horlivě provozovati barbarství — kultury.