Strana 2.

NÁRODNÍ LISTY

25. listopadu 1903. Císlo 322

čila, že hr. Tísza nemohl o dru. Körbrovi mluviti jinak, než o distinguovaném cizinci. Ministerský předseda promeškal vhodnou příle- žitost. Když se ujal svého úřadu, nalezl náladu, která se tak brzo nevráti: smýšlení nakloněnék míru po prudkých bojích, kterého vláda měla po- užíti. K tomu bylo potřebí něco jiného, než polo- viční sliby, krásná slova a poukazování na nejistou budoucnost. (Souhlas u Čechů.) V tom okamžiku měla vláda říci, že nemůže připustiti, aby se v Ra- kousku dále vládlo způsobem dosavadním. Co však je výsledkem čtyřletě vlády Körbrovy? Ta nálada je pryč, v poměru mezi oběma národními tábory ještě nikdy nebylo takové napjetí jako nyní. Obstrukce, která měla býti odstraněna, panuje nejen v posla- necké sněmovně, ale také ve velkých sněmech. Stala se konstitučním zřízením v Rakousku. Co přinese hudoucnost, o tom jest úplná nejistota. (Souhlasu Čechů.) Vláda neví ničeho, než že to tak dále nejde a že se nikdo nenalezne, kdo by dal něco na krásná slova a odstoupil se svého stanoviska. (Souhlas u Čechů.) V této zoufalé situaci neví ministerský předseda nic lepšího než mluvit o špatnosti obstrukce a ujišťovati, že bude míti trpělivost, pozorovati tento strašný chaos, ve kterém říše hyne a že setrvá ve své vášně prosté vytrvalosti. (Souhlas u Čechů.) Nesmíme si dáti libit. aby ministerský předseda mluvil o obstrukci a aby přes nás appelloval na voličstvo.

Co se tkne obstrukce, jest potřebí něco jiného, než krásných slov o škodlivosti její. Neboť že obstrukce není užitečnou, nepotřebuje teprve důkazu, že však obstrukce je napro- stou nezbytností straně, kleré se sťal bezpráví, naproti jiné straně, která obstrukcí dobyla v této sněmovně práva veta, to jest olázka, o které se nemůže déle mluviti a v příčině které český lid ne- chce přijati žádného poučování. Mini- sterský předseda jest mnohem méně než kdokoli jiný povolán k tomu, aby mluvil proti obstrukci. Dějiny o pokusech změnit jednací řád v této sněmovně ne- jsou ještě napsány. Byly by velmi zajímavým příspěvkem, ukazují cím, jak vátně vláda obstrukci odsuzuje. V subkomi tétu výboru pro změnu jednacího řádu bylo vyslo veno přání, aby se poznala ustanovení jednacích řádů jiných parlamentů.

Bylo nám známo, že president sněmovny uloži několika úřadníkům, aby sbírali materiál k disposici parlamentní komisi. Tu však vláda použila tohoto ma terialu ke svým pracem o změně jednacího řádu. Jest- liže ze všech prací nepovstalo nic jiného, než fa- mosní jednací řád nedávno ve »Fremdenblattu« na- vržený, musíme upřímně říci, že se to mohlo uděla bez materiálu. (Hlučná veselosl.) Potom jsme se pro- střednictvím předsedy výboru obrátili na vládu, aby nám náš všechem materiál vydala. Bylo nám odpo- věděno, že vláda tento materiál nedá. (Slyšte ! Slyštel Tuto odpověď sdělil předseda subkomitélu »Neue Freie Presse« uveřejňujíc řeči ministerské dříve, nežli byly promluveny (Veselost na lavicích českých.), jest zajisté v dobrých stycích s vládou. Tato »Neue Freie Presse« po celou kampaň, kdy se jednalo o změnu jednacího řádu, nedělala nic jiného. nežli štvala proti této reformě. Myslím, že netřeba více dokazovati, že z pochopitelné příčiny netoužt udělati ve sněmovně poslanecké pořádek. (Souhlas na lavicích českých.) Posl. dr. Stránký: Vláda chce jen naši obstruke odstraniti, německou však konservovati.

Posl. dr. Kramář: Ministerský předseda dr Körber ví zcela dobře, že poslanecká sněmovna která není ohrožována obstrukcí, byla by koncem jeho vlády úřadnické (Souhlas na lavicích českých.) a to jest poslední příčinou, proč nechce změně jednacího řádu, kteráž by byla první povinnosti sněmovny poslanecké. Nechci popírati, že jak pravií dr. Bärenreilher, poctivé národní vyrovnání bylo by nejlepším východištěm z dnešních zmatků, ale ne jedinou cestou, nýbrž jen cestou nejloyálnější Mluví-li se však o národním vyrovnání, nesmí se zároveň mluviti o koncessích. Praví-li se nám, že po vyrovnání dostaneme úřadní češtinu a českou universitu na Moravě, mu sím co nejrozhodněji protestovati proti této domněnce To nejsou ústupky, které by nám snad mohli Něme ve vyrovnání dáti, to jsou povinnosti vlády. Něme ve příčině úřadního jazyka nemají nám co povolo- vati. Bylo by povinností vlády starati se o zacho- vání zákonů po této stránce. O universitě na Mo ravě nemůže se přece mluviti jako o nějakém ústupku. To by bylo zrovna neslýchané, kdyby devět millionů Němců mělo míti pět universit a šest mil- lionů Čechů jen jedinou a to ještě nedostatečnou Nezasluhujeme svou osvětou, svým hospodářským významem a svou berní poplatností, aby stát s námi zrovna tak jednal jako s Němci? To nejsou žádné ústupky, nýbrž první podmínky národního vyrovnání.

Musíme se pokládati za pares inter pares a nesmíme míti pocit, že jsme snižováni. Jen tehdy můžeme pomýšleti na vyrovnání, které by bylo něčím více. nežli pouhým efemerním zjevem, totiž které by mohlo býti základem lepší budoucnosti naší říše Ale takové vyrovnání jest dnes pohříchu více vzdá leno nežli kdykoli před tím, poněvadž raději nežl vyrovnání s námi, drží se německé strany minister ského předsedy dra. Körbra, který purifikováním ně meckých okresů připravuje půdu jejich plánům lépe nežli by mohli dociliti poctivým vyrovnáním. My byli bychom prvními bojovníky skutečně poctivěho vyrovnání se svými německými krajany, ale bez zá Iudné myšlenky, že naše minority mají býti oběto vány národnímu šovinismu, nemajícímu žádně ethi cké a morální oprávněnosti, bez záludné myšlénky že na hranicích Německa má býti zřízena německá provincie, o jejíž vznik máme se za azovati národ ním vyrovnáním a národní samosprávou. Na takové vyrovnání — a to mohu jménem celého českého ná roda říci, nikdy nepřistoupíme.

Na místě takového shnilého vyrov nání, jehož podmínkou hy bylo něco. co ohrožuje nejen náš zájem, ale též budoucnost, chceme míli raději vese- lou vojnu a v tomto boji nebudeme již kolisati, aniž povolovatI. (Hlučný, dlouho trvající potlesk na lavicích českých. Rečníku se z četných stran gratuluje.) Posl. hr. Dzieduszycki poukázav na uherské události, jež uzavřeny císařským rozhodnutím, pro hlašuje jménem Polského klubu, že v těch otázkách důvěřuje svrchovaně vrchnímu vojevůdci. Jeho strana je přesvědčena, že panovník opatřil jednotu armády jež je mocným štítem trvání a zachování Rakouska Zkušenosti posledních let poučily nás, že nikdo ne bude starati se o ústavní práva sněmovny tak jak mocnář. Proto — praví — nepustím se dál do debaty, chtěje se vyhnouti všemu, co by mohlo věsti k povážlivému uvolnění obou části říše v době, kdy třeba řešiti důležité záležitosti ve shodě obou parla- mentů. Varuje před nebezpečným heslem rozluky s Uhrami, snaže se dokázati, že jedna ani druhá polovice neměly by politické a hospodářské moci. jakou má celá říše. Ještě lehkovážnější je heslo, že třeba již te vynasnažiti se o rozluku armády, neboť z toho, co se v Uhrách chystá, mohla by skutečně povstati. Ne může se to státi z příčin zákonných a také se ne- stane.

Varuje před národní vášnivosti z obavy před voliči a justamentu. Kdyby se poslanci řídili ponou- káním těchto nebezpečných ďáblů, parlament ne dostál by svým úkolům. Největším zlem státu je přílišná kompetence říšské rady naproti zemským sněmům i výkonné moci. Chvíle není příhodná roz- vinovati před sněmovnou programy. Spíše by se měly strany sejiti za kulisami a ujednati svatý pokoj, aby se už jednou uskutečnily nejdůležitější úkoly: vyrovnání s Uhrami, obchodní smlouvy a změna jednacího řádu. Dovolává se všech vlasteneckých svobodomyslných stran, aby podnikly tuto práci. Když nynější kabinet před čtyřmi lety dostal se k vládě, vytkl si za úkol obnoviti pořádek v parla- mentě a postarati se o definitivný kabinet s touž neb jinou sněmovnou. Že se záslužná tato práce nezdařila, vinou toho jest okolnost, že vláda snažila se dosíci svého cíle pouze v hospodářském oboru.

Velebi vládu za snahy na tomto poli, podotýká však, že vládní intence nesmějí mařiti se byrokralickou routinou a byrokratickými knyfy nižšího úřadnictva. Na sněmích došlo k žalostným událostem, ale přece jeví se tam ještě skutečný konstituční život a vykoná se leccos. Proto chce, aby vláda nejen jim poskytla příležitost k další práci, ale také dbala ná ležitě jejich usnešení. Na chování se vlády k Haliči bude záležeti po měr Polského klubu k ní. K nápravě sněmovny ne stačí pouhý hospodářský program, vláda musí půso biti také politicky. Kdyby vláda byla působila na některé strany, mohlo to již míti účinek. Neměla by se chovati neutrálně ke změně jednacího řádu, ale měla by převzíti vedení, třeba ji potkal osud smě- lého Marka Curtia. Ubezpečuje vládu, že může spo lehati na Polský klub ve všech svých snahách o pří měří a to tím více, čím více bude se přičiňovati. aby od tranily se nynější nentěšené parlamentní po měry. (Hlučná pochvala mezi Poláky; řečníku gra- tulují.) Posl. Ploj praví, že poslední Körbrova řeč, jež vzbudila na pravici pouze dalekosáhlou reservu, bya přijata německými stranami s hlučným jasotem. Ten pocházel však z nálady, jež vysvětlovala se maďar- ským šovinismem a maďarskou převahou. Tato po- chvala nesmí mýliti vzhledem k událostem poslední doby, v jejíž průběhu ministerský předseda dokázal že jeho státoprávní přesvědčení a politická důsled- nost sevrkla se, když vojenská otázka v Uhrách byla řešena. Dr. Körber byl v této řeči slavně poražen. Na ubezpečování ministerského předsedy rovným právem pro všecky národy prohlašuje za pochvaly Čechův a Jihoslovanů, že jmenem Slovanského svazu protestuje důrazně proti takovému kalení pravdy.

Dr. Körber opustil již dávno svůj spravedlivý pro- gram a stal se zajatcem a výkonným orgánem ně- meckého souručenstva. Veto německých stran proti vládním a správním skutkům nesrovnává se s rázem úřadnické vlády, nýbrž dává jí ráz strany Dotazuje, že vnitřní poměry zhoršily se od na stoupení Körbrova ministerstva jalovými sliby a pří- povědmi. Pro své chování k chorvatským poslancům za známých událostí v Chorvatsku pojmenován dr Körber právem vasalem chorvatského bána. Stěžuje si na rušení jazykových práv Slovincův u soudův a při jmenování úřadnictva v jižních kra- jích, vyzývá předsedu ministerstva, aby dal vyšetřiti. je-li pravda, co nechce věřiti, že předseda vrchníh soudu štyrskohradeckého (hr. Gleispach) dal příkazy korutanským soudům, že slovinčina dovoluje se pouze, neumí-li strana ani »lámanou němčinu« a zástupcům slovinských stran vůbec zapovídá sejí užívati. Očekává — je-li tomu skutečně tak — že stane se bez meškání náležitá náprava. Brojí proti zavádění němčiny jako úřadní řeči také v Dalmnacii a prohlašuje, že jeho strana vytkla své postavení vyrovnání již ve vyrovnacím výboru. Od té doby se nic nezměnilo.

Přimlouvá se ža zřízení jihoslovanské university v Lublani a konečně poznamenává, že nelze odsta viti obstrukci, jak by si dr. Körber přál — bez posi- tivního programu, zvláště bez srovnání národnost ních sporů v celé říši. (Hlučná pochvala mezi Čechy a Jihoslovany.) Posl. dr. Kathrein děkuje dru. Köbrovi, žese zastal důrazně rovnoprávného vlivu Rakouska na společné říšské záležitosti. Nepochopuje prý výpady m.p. hr. Tiszy, neboť dr. Körber vykládal pouze zá kony. Rád by, aby zástupci lidu zde i v Uhrách přesvědčili se, že je životním zájmem obou část říše, opříli se snahám po rozluce. Nesmi se zapo- mínati, že povolnost uvolňuje vazbu a bude podpo- rovat jen tendence a aspirace živlů, nebezpečných trůnu, dynastii i monarchii. (Souhlas v středu.) Narážeje na Körbrovu zmínku o průplavních stavbách, upozorňoval na alpské země: také tam prý má se pečovat o úpravu potoků, řek a proudů, jež mnohdy ohrožují existenci sedláka. Vyrovnání chceme, ale jen spravedlivé a slušné. tak aby rakouské zájmy byly dokonale chráněny. Dosavadním vyrovnáním přinesly se největší oběti. jen aby se neuvolnila společná páska. Avšak vzdor tomu šíří se v Uhrách hnutí »Pryč od Rakouska!e což dosvědčuje nejlépe založení cové strany Banffovy Potom není divu, že ozývají se zde hlasy »Pryč od Uher!« Ty i ony jsou pohřebním zjevem mocného postavení naší říše. Musíme se u nás vzmužiti, ne- smíme přiblížeti, jak uzavírá se proti nám přes naše hlavy vyrovnání, o němž druzí nechtějí vědět a které jest nám na velkou hospodářskou škodu. Zpro- nevěřili bychom se lidu, dopouštějíce, aby toto vy- rovnání dálo se bez nás. Ať se teď už jednou nechá obstrukce, jež je na škodu hospodářských zájmů.

Není-li sněmovna dělna a se svůj nejdůležitější úko naproti obyvatelstvu, pozbude úcty a lid bude rád. až parlament rozeženou. (Hlučná pochvala a potlesk v středu.) Posl. Romančuk soudí, že říšská rada musí při- činiti se, aby koruna sřekla se některých svých vrchno- stenských práv na vojsko tak, jak učinila v Uhrách. Dobré vyrovnání bude si přáti každý občan a pro ně najde se většina. Musí však býti spravedlivé, slušné i trvalé. Uvažuje o poměrech na sněmech, kde byla obstrukce, zejmena však o sněmě haličském. Pokud týká se ruských poměrů, zdá se, že Rakousko osvojilo si se zemí také politiku bývalé Posky naproti Rusům. Varuje před touto politikou. K obnovení spořádanýcl poměrů v říši a parlamentu třeba především řešen národnostní otázky národnostním a jazykovým záko- nem. Připomíná se, že poslanec Bärnreither jako první německý poslanec vyřkl slovo o národní samosprávě. Je třeba jí a jazykového zákona pro všecky rakouské národy. Druhým požadavkem k dosažení cile tohoto je spravedlivá volební oprava, jež odstraní privileje některých národností a společenských tříd. K poradě o těchto obou věcech ať svolá předseda ministerstva anketu ze zástupců všech stran, aby byly zastoupeny všecky názory, nebo sněmovna sama musí zvoliti výbor pro porady o těchto obou věcech k blahu všech národů, ku prospěchu vlasti. (Po chvala mezi Rusy.) Rokování přerušuje se a schůze ukončuje. Příští bude z ej tra.

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 24. listopadu. »Ruské sobrání-. (Dop. »N. La.«) Z Petrohradu, 17. listopadu. Nastávajíe sézona »Ruského sobrání« slibuje býti dosti za- jímavou. Členů tohoto důležitého národníh spolku pořáde přibývá. V poslední valné hro- madě bylo přijato na 200 nových členů, tak že číslo všech členů bliží se již ke 3000, mezi nimiž jsou ministři, adjutanti carovi, dvorn dámy, členové říšské rady, senátoři, generálové a vysocí hodnostové, knížala, hrabata, akademi- kové, vyšší důstojnictvo i úřadnietvo, učený svět, žurnalisté a mnoho vznešených dam. Není divu při tak hojné účasti, že tento národní spolek už pomýšlí vystavěti si vlastní palác na některém příhodném místě severní Palmyry. Kníže Di- mitrij Petrovič Golicyn, oblíbený předseda spolku, jmenován byl v poslední době členem rady v ministerstvě národní osvěty a obohacuje každý rok dramatickou literaturu nějakým novým kusem s vlasteneckou tendencí, které se hrají po celé Rusi. Kníže Golicyn píše romány pod pseudo- nýmem »kníže Muravlin«, jež jsou velmi roz- šířeny a oblibeny. V nynější sézoně správa »Ruského sobrání« dává si zvláště záležeti, aby obeznámila ruské obecenstvo s ruskou národní a slovanskou hudbou a písní. V čele oddělení národní hudby stojí ruský skladatel N. P. Solovjev, prof. carské kon- servatoře, jakož i M. Ivano v, skladatel a kritik hudebni v »N. Vrem.« a A. L. Gorjelov, jejž Praha poznala jakožto výtečného kapelníka v době letošních Husových slavností. Každý úterek je v »Ruském sobrání« koncert, ve kterém se budou provozovat skladby některého slovan- ského skladatele, aby se slovanská hudba více rozšířila dle přikladu, jak to počal náš V.J. Hlaváč ve svých historických koncertech v Pa- vlovsku a jiných místech na Rusi.

Oddělení slovanské »Ruského sobrání« řídí letos opět V. V. Komarov, vydavatel » Světa« a »Ruského Věstníka«, pod jehož vedením ustro- jena jsou rozličná čtení o slovanských záleži- tostech a otázkách. Jeho nejbližší pomocníci spolupracovníci jsou: O. J. Stano, S. V. Se- menov a plukovník carské gardy A. A. Ar chipov, kteří jsou zároveň také hospodář »Ruského sobrání«. Dotud se utvořily dvě filiálky »Ruského sobrání«: v Charkově a ve Varšavě. Zde jme- novitě panuje nyní dosti čilý slovanský živo pod vlivem tamního pomocníka velitele ruskýeh vojsk, generála A. A. Bogoljubova, zná mého slavjanoflla. Tyto dni »Ruské sobrání« ustrojilo ve ve likém sále »Dvorjanského sobrání« na pámátku desítiletého úmrtí skladatele Čajkovského veliky koncert pod řízením A. L. Gorjelova. Dnes byl opět zajímavý hudební večer, v kterém zpívala pl. Doliná a sl. Michajlovská na piano hrála sl. Nedbalova. — ik. Koburská rodinná rada. Od času k času kníže Ferdinand podává zřejmý důkaz, že své panování v Bulharsku považuje spíše za záležitost rodinnou, než ná rodní bulharskou. V kritických okamžicích ne obrací se k národu bulharskému a jeho před- stavitelům, nýbrž na členy svého rodu, jež k sobě do Sofle povolává a s nimi se radí. Tak jest i nyní. V Sofli mešká matka Ferdinandova, princezna Klementina, bratři Filip a Augusta sestra velkovévodkyně Klotilda. V Sofli posuzují tyto porady zcela správně; píšouť, že se na nich rokuje o otázkách, velmi vážných pro knížete, ale méně vážných pro bulharský národ Jinými slovy: bulharský národ nesvazuje již svůj osud s osudem knižete Ferdinanda.

Anglie a Rusko v Persíi. Některou chvíli se zdá, že Anglie stanes spojencem Ruska. Na dálném asijském Východě tlačí Anglii po bok Ruska Spojené Státy, na Balkáně Anglie, jakkoli je v politice vší ošemet nosti schopna, nemůže jako stát pokrokový býti proti reformám, požadovaným na Turecku Ruskem a Rakouskem. V Persii za to spatřujeme živé soupeřen obou velmocí. Jedva Rusko do zálivu Perského poslalo válečnou loď k ochrapě svých zájmův aby v té příčině vyrovnalo se Anglii, Anglie učinila nový krok dál: lord Curzon, její místo držitel v Indii, vyplul si na objíždku řečeného zálivu a Rusové bdělým okem sledují, co zde bude činit. »Zakaspijskoje Obozrěnie« spatřuje v tom známku, že Anglie chce si vymoci na šachov smlouvu, kterou by jí dovolil vykořisťovat všechna bohatství, která země perská chová ve svém ňadru, kromě uhli. Tyto privileje protin se dle názoru jmenovaného ruského orgánu ruským zájmům a Rusko by bylo nuceno ode- jmouti šachovi své přátelství, kdyby Angli povolil. V podobném smyslu vyjadřuje se »Novoje Vremja«, jež dř: »Nám záleží na nedotknutel nosti perského územi a na hospodářské nezávia- losti Persie; právě proto bychom se vzepřel všem pokusům každého, kdo by tak aneb onak do věcí perských zasahoval.«

Republikánská federace. Významná schůze pokrokářských republi- kánů konala se 20. t. m. v Paříži a veškere žurnály tamní přinášejí obšírně zprávy o této manifestaci politické nejsilnější republikánské strany opposiční. Vůdci opposice republikánské. bývalý ministerský předseda Méline, předseda »Alliance progressistických republikánů«, posl. Renavet-Morlire, předseda »skupiny republikánů progressistů« ve sněmovně, Prevet, předseda »republikánské alliance v senátu« a posl. Audi ffret utvořili novou mocnou federaci republi kánskou, jež má čeliti »blocu« a jejíž program byl vyhlášen ve schůzi konané v sále země- dělského spolku. Posl. Eugěne Motte, zvolený za předsedu télo nové republikánské federace, pronesl velkou programovou řeč, v níž prohlásil, že progres sisté musí se spojit k svorné akci se všem spolky a skupinami, jež mají s nimi stejný ci l Svoboda v republice a republikou! Řečník připomíná, že zakladatel a obhájce tohoto pravého svobodomyslného republikanismu, Jules Ferry. inspirovaný principy velkých republikánů Thiersa a Saye, byl předchůdce hnutí, jež se organiso- valo za vedení Mélinova.

Posl. Motte prohlásil též, že »Federace republikánská« nevylučuje sblížení s »blocem«. neboť myšlenka republiky jest jí nade vše. Ale dokud v »blocu« budou vládnouti socialiste kollektivisté, není možné podobné sblížení. Ko nečně formuloval Molte roli »Federace« takto minimum politiky, maximum činnosti. Řeč posl. Motla byla přijata s velkou po chvalou. Potom promluvil slavný advokát Bar- boux, jenž ostře kritisoval neliberální politiku nynějšího ministerstva. Projevil naději, že tra- dice velkých a ryzích republikánů, Gambetta, Julesa Ferryho, Challemela-Lacoura zachová se v senátu a že blahodárně bude působiti na další rozvoj politiky francouzské. Též řeč Bar- bouxova vyvolala bouři potlesku. Schůze pro- gressistů, prohlásivší sdružení opposičních stran republikánských ve »Federaci republikánskou«, jest důležitou událostí v životě francouzském

Vilém II. na jih. Dnes není již pochyby o tom, že Vilém I záhy po vánocích na jih odjede. Před tím míní býti prý ještě přítomen zahájení říšského sněmu německého v Berlíně. Cestu na jih dle jedné zprávy nastoupí 3. ledna a zvoli si pobyo prý v Opatii neb v Monaku. Možno, že pozděj z Opatie vydá se na »zotavující« plavbu po Středozemním moři na vachtě »Hohenzollern«. Yachta tato na kvap totiž, ač to včera ještě oficiálně bylo popíráno, opatřuje se novým zaří zením pro pobyt eísařův. Odveta a odzbrojení ve francouzské sněmovně. Podali jsme včera již řeč, kterouž minist vnějších záležitosti Delcassé pronesl ve fran couzské sněmovně poslanecké za jednání o roz počtu svého odboru. Po řeči jeho rozpředlas ještě delší debata, jež pro širší i mimofran- couzskou veřejnost zajímava jest tím, že uve- deny byly v ní na přetřes otázky odvety za ztráty válkou r. 1870—71, a pak, ovšem proti chůdná, otázka odzbrojení. Poslanec Etienne, promluviv první po Delcasséovi, pronesl toliž mínění, že Francie přes nedávné smlouvy se sousedy nesmí první uváděti na přetřes věc odzbrojení. (Pochvala.) Francie nemůže zapomenouti porážek svých a ne- může zříci se obnovy svých práv zkrácených. (Živá pochvala na četných la- vieích sněmovny.) Zpravodaj o rozpočtu mini- sterstva zahraničného, známý dreyfussard Pres- zensé, praví na to, že ve zprávě nenavrhl přímo odzbrojení. Vytkl prý toliko nutnost zmenšiti výdaje ozbrojeného míru. Nesmíme se dáti — končí řečník — uspati nadějí na odvetu, po níž nikdo netouží. (Živý odpor a pohnutí.) Hubbard navrhuje resoluci, jíž se vláda vyzývá, aby s cizími vládami zahájila vyjedná vání na obmezení vojenského zbro- jení.

Plukovník Rousset jménem odtrženého Elsasko-Lotrinska protestuje roz- hodně proti všeliké myšlénce na odzbrojení a proti zříkání se od- vety. (Pochvala ve středu a v pravo, hluk na krajní levici.) Hubbard trvá na svém návrhu, jehož provedení — praví — bylo by pro Francii čestným. Delcassé praví, že Francie nemá za- potřebí mluviti k ostatním národům, neboť již — jednala. Od několika let jest její rozpočet vojenský a námořnický zmenšený. Činy plat více, než řeči. (Pochvala.) Jakmile jiní se roz- hodnou, praví ministr, vojenské své výdaje sní- žiti, jistě u nás nebude neochoty. A le na nás není, dáti podnět k tomu. (Opětná salva potlesku.) Potom rozpředla se krátká, ale prudká de bata mezi Jaursem a Leyguesem. Tento pravil, že dlužno státi s rukou při meči Jaurs jakoby píehnut kvapí na tribunu protestuje proti slovům Leyguesovým, jež zove shroznými a hanebnými«. Proti slovům těm zvedá se celá pravice a protestuje rozhořčeně. Leygues volá, že chce, aby zachován zůstala tradicionální bodrost, statečnost a soli dárnost Francie. On chce míru a chce prác ku blahu země, ale pod ochranou silné armády (Pochvala v pravo a ve středu.) Pavel Constans prohlašuje jménem socialistův, že nemůže schváliti prohlášení mi nistra, protože dal na jevo vlastně, že nikdy nesvoli k tomu, aby Francie zkoumala otázku odzbrojení. Také on protestuje prý proti ztrá- tám Francie z r. 1870, ale očekává prý vrá cení Elsaska a Lotrinska od — mezinárodní dohody . . . Debata skončila, jak již sděleno tím, že přijat byl návrh Gerville-Réachův, jímž schvaluje se prohlášení vlády a to dokonce 490 hlasy proti 661 Jak se tvářil as k tomuto úspěchu svého kollegy ministr president Combes, jenž s pohromou 1870—1871 rovněž jak Jaurěs již se smířil

Denní zprávy. — »Práce pro českou duši a rozume v »Deutsches Volksblattu«. Nevyzpytatelny jsou cesty, jimiž stéká masarykovská moudrost do cizích nádrží k větší cti a slávě jména če- ského, k většímu prospěchu české duše rozumu. Nevyzpytatelné a úžasně obdivuhodné Kdož by se byl nadál na př. za dob Hülsne rova procesu, že se jednou mluvčím idejí reali stických stane — nejfanatičtější anti semitský »Deutsches Volksblatteí Víno zkysne, nalito-li do nečisté nádobý, ale umravněnost realistických promyšlenosti jest tak ryzí a neporušitelna, že se ani nepotřebuje ohlížeti na nádobu, do jaké skane! A tak je dině lze si vysvětliti, že nejhumannější, nejobě tavější, nejbrillantnější obhájce dvakrát oběšené věci Hülsnerovy vyvolil si nejpodlejší, nejzavr- žitelnější, nejprohnanější, nejbezohlednější orgán rituální pověřy za svou vídeňskou hlásnici — neboť neuvěřitelné stalo se skutkem! Ve vče rejším »Deutsches Volksblattu« čteme pod zá hlavím »Národnostní ohraničení« dopis z Prahy. který není ničím jiným než realistickou pole mikou s »Nár. Listy« ve věci, kterouž realis- mus s námi na pražském kolbišti s důkladnost vše vyčerpávající prohrál! Obsah dopisu od budeme ve vší stručnosti. Bojuje pro národ nostní smíření na základě administrativního rozdělení země pod záminkou, že »český šovi nismus« vždy bude protestovati proti rozdělení země, »rozšafní Čechové« prý již nyní přizná vají, že k němu na konec dojíti musí. Za tím účelem odebral se pražský dopisovatel »D. V.« k různým vysokým úřadníkům, z nichž zejmena jistý vynikající německý úřadník odsoudil eo nejostřeji ty Čechy, jimž jest Badeniova jazy- ková formule ideálem i prohlásil na konee

»To uznávají již i mnozí rozumní Čechové celá realistická strana prohla- šuje se bez obalu pro národnosit n rozdělení.« »Tímto pokynem upozorněn« vypravuje pražský dopisovatel »Deutsehes Volk blattu«, »odebral se váš zpravodaj k vů čímu členu strany realistické kterýž se k němu takto vyslovil: Na to násle- duje výrok vůdčího realisty, kterýž prohlásil, že co se nyní »šovinistickým tiskem inscenuje«, není už žádným národním bojem, nýbrž nacio nální rvačkou. S národnostním dělením vůdč realista je srozuměn: »mohli bychom však rozdělení tomu přivoliti jen tenkráte, kdyby bylo provedeno na spravedlivém základě, jímž jes všeobecné rovné, přímé právo volební.« Vý tečník, svěřující své rozumy dopisovateli anti semitského listu, který se zajisté prohlásil vůči svému společníku, jaký list zastupuje, prohlásil dále, že i kdyby se to mělo se státním právem českým do opravdy bráti, použilo by se tu staré frásovité formule o nedělitel- nosti Čech zcela falešně.« Následuje obvyklý protistátoprávní realistický výbuch, a ujištění, že by se rozdělení země nesmělo provésti čistě mechanicky, nýbrž musily by prý se vzíti jisté. zvláště hospodářské ohledy, »ale jin ak jsem toho mínění, že krozdělen přijíti musí.« Také pana professora Ma saryka navštívil pražský dopisovatel vídeň ského antisemitského orgánu; fáma ujištuje

že k němu nemá daleko. Pa professor Masaryk uvedl proti nedělitelnosti krá- lovství českého svou vzorně podle realistické lo- giky nedomyšlenou námitku. Mladočeši žádají pro vídeňské Čechy české školy ve Vídni. To jest možno — uči prof. Masaryk — jenom na základě národního programu, nikoli však na zá- kladě programu státoprávního (!), podle kteréhož země jsou subjektem práva. Zde tedy ocítají s

Mladočeši v rozporu sami s sebou. Tento rozpor vysvětliti není mou věcí, náleží to Mladočechům, ostatně jsem se o této věci zmínil již ve své řeči v realistickém klubu.« Svůj dopis končí pražský dopisovatel vídeňského antisemitskéh listu větou, výroky realistických velikášů teprve do pravého světla stavící: »Toť jsou tedy hlasy, kteréž věru zasluhují pozornosti dneš- ního dne, kdy se z německé strany připravují návrhy (zatím již podané) na národnostní rozdělení.« Co se týče vídeňské školské námitky prof. Masaryka, jest její nehotovost do očí přímo bijící. O své školy ve Vídni neucházejí se vídeňští Češi na základě českého státního práva, aniž jim Mladočeši v tom na základě státního práva pomáhají, to děje se na základě rovného práva a na základě jasných ustanovení školského zákona říšského, jak vědí všechny děti, vyjma realistických. Too tak zřejmé, jako že národním rozdělením rea- listé a všichni ostatní stoupenci tohoto rozdě- lení chtějí české menšiny v uzavřeném území uvésti v bezprávný — také ve školském ohledu bezprávý stav, v jakém se nacházejí vídeňštía dolnorakouští Češi dnes. To však není hlavní věcí. Tou jest zase okolnost, že realisté a jich vůdcové dodávají politickému i národnímu pro- tivníku českého lidu, jehož jména masarykovci pro svou stranu zneuživají, zbraně proti nej- základnějším, nejživotnějším zásadám českého programu a že k tomu, zradit tento program, není vůdcům realistickým z nepřátelského ně- meckého tábora nikdo dost špatným, dost po- vrženým

— Propaganda česká ve Francii. Před nedávnem založená tisková kancelář »C or- respondence tchěque« přes všechny nesnáze začátku a přes všechny obtíže v cestu jí doma i ve Francii činěné, může se již vy- kázati pěknou bilancí své činnosli. Nyní byla již získána půda informacím »Correspondence tehěque« o věcech českých v předních žurnálech francouzských, jež do nedávna neměly tušení existenci českého národa. Mnoho bylo vykonáno několika neúnavnými pěstiteli politických a lite- rárních styků s Francií a velká zásluha patři naší tiskové kanceláři pro Francii. O význač- nějších událostech českého života politického, veřejného, ano i uměleckého, přinášejí fran- couzské žurnály a mezi nimi listy největší váhy, jako »Le Temps«, »La Libertěs, »Vol- taire«, »L' Eelaire«, i listy největší po- pularity jako »La Patrie« a »Le Petit Journal« depeše, noticky i referáty. Byl učiněn ohromný pokrok, neboť překonána byla netečnost a nevšímavost francouzského tiskua spravedlivým požadavkům národa českého byla získána nejvýznačnější tribuna světová: fran- couzský tisk. »Correspondeníce tchěq ue« v poslední době rozšířila velmi mnoho zpráv svých o českých záležitoslech ve francouzském tisku. Jak úspěšnou je činnost tohoto důležilého ústavu propagandy české ve Francii, patrnoz toho, že vedle drobných zpráv uveřejnily v po- sledních dnech nejpřednější žurnály francouzské obšírnější články »Correspond. tchěque« o ny- nější politické situaci české a o shodě českých stran: mladočeské, staročeské a agrárnické.

Pokud nám známo ze zaslaných výstřižků fran- couzských listů, uveřejnily články a notickyo této významné události politického postupu če- ského následující žurnály: »Le Temps«, »Le Journal«, »Patrie«, »Liberté«, »Journal des Débats«, »Soleil«, »Siěcle«, »Le Voltaire«, »Le Politique Coloniale«, »Correspondance Havas«, »L'Autorité« atd., jakož i četné listy provin- cialní a dále i některé žurnály v Ženevé, Brus selu, Antverpách a j. O známé záležitosti vy slanectví rakouského v Londýně a o sporu dra Frant. hraběte Lützowa s rakouským minister- stvem zahraničných záležitostí i o interpellaei posl. Hovorky v té věci podané na sněmu če- ském, přinesly obšírnější zprávy významné žurnály politické jako »La Liberté« a »Le Voltaire«. Z uměleckých zpráv podanýchz »Correspondence tchque« francouzským listům byla informace o provedení Donnayových »Mi- lenců« na jevišti Národního divadla. Není nej- menší pochyby, že činnost této čilé tiskové kan- celáře je velmi vydatná, a že v dalším rozvoji může vyspěti ve velmi důležitý orgán zahraniční propagandy české. — Paní Julietta Adamová ve své revui: »Parole franeaise a l'e- tranger« z 21. listopadu píše též o sdru- žení českých stran a cituje znění jejich společ- ného provolání. Přiznává události této velkou dů- ležitost a doufá, že se tím posilní politická akce českého národa.

— Volby do Úrazové pojišťovny dělnicko blíží se ke konci. Pohříchu, mnoho jest českých zaměstnavatelů, kteří dosud nevykonali svou volební povinnost. V zájmu české věci nechť všichni poctiví čeští lidé nejdéle do pátku dne 27. t. m. odevzdaji své listiny vo- lební. Důvěrníkům okresu benáteckého sdělu- jeme na dotaz, že česká strana neobdržela dosud žádného lístku hlasovaeího ani z pivovaru, ani z cukrovaru „Länderbanky“. Volební sborv přiští schůzi své jednati bude o tom, ja- kých kroků nutno učiniti, aby vidno bylo, že za své české peníze nedáme se pány Němci majorisovat. Ještě do pátku zaslati možno listky českému volebnímu sboru na adresu: Bohuslav Kavka, v Praze—II. (Měšťan- ská beseda v Praze). — Obecní volby v Čes. Budějovicích. K rozhodnutí správního soudu o stížnosti če- ských voličů českobudějovických, o němž jsme již v odpoledníku celkovou zprávu podali, sdč- luje »Korresp. kancelář« ještě tyto podrobnosti: Proti vyloučení řady českých voličů (na podnět voličů německých) ze seznamu voličského při volbách obecních v 3. sboru volebním, na 4. únor 1902 vypsaných — vyloučení odůvodňováno tím, že dílem voličům nebyla předepsána žádná daň, dílem že daň déle roku dlužní zůstali — podány byly četné stížnosti správnímu soudu, z nichž se některé včera projednávaly. Správní soud vyhověl stížnosti 16 voličů českých, zrušil rozhodnuti reklamační komise, jež v jed-