ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 9d4b3920-7592-11dc-9664-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 27 celkem · entity: person 70, work 4, place 5, org 2
1 masthead
9. února 1908.
2 masthead
Nedělní zábavná a poučná příloha „ Národních Listů“ k č. 39.
3 masthead
Strana 9.
4 article Pohádka o výchově na krále,
Pohádka o výchově na krále, Mladý král vyjádřil se k ministrovi : „Kéž by kule byla raději mne zasáhla miste bratra měho. Sn byl vychován z krále. Mně, dle mých náklonnosti dostalo se zeela jiné vý- chovy.“ — král dli celý téměř den u matky, kte ráž jej poučuje ve vyřizo v á n telefonův alistin. ... Veliká komnata mladšího prince královskéh v královském paláci. U jednoho okna malířský stojan s napnutým plátnem. Kolem něho tabu- rety, na nichž leží palety, štětce, křídy, barvy atd. — U druhého okna skvostný klavír, vedle něho množství not. — Uprostřed komnaty veliký stůl, na něm globus, kolkolem spousta modelů lodí, větších, menších, dalekohledy, drobno hledy, všeliké rozečtené knihy, plny založených znaměnek, až kam dočteno. — Na stěnách obra- zy krajin celého světa, výjevy historické, nrapy, rozličné diagramy. Porůznu visí hudební ná stroje, housle, violy, loutny, flétny. — Otevře- nými dveřmi viděti do komnaty druhé, plné knih, sošek, poprsi znamenitých mužův atd. Prine Immapuel sedí u klavíru a pilně hraje škály. Mysl jeho však, unavena touto jednotvárnosti, zapomíná se chvílemi, a pak prsty vyluzují jemná preludia. Vstupuje komorník: Královská výsosti. nejvyšší dvorní ceremonář, magister Apodiktos, žádá za slyšení. Prine: Chci hráti a být nevyrušován. A přijde magister Apodiktos později. Komorník: Královská výsosti, záležitost jeho jest neodkladná. Magister Apodiktos při chází z rozkazu jejího veličenstva, královny matky. Prine odevzdaně: Nechť tedy vstoupí. Vstoupí Apodiktos v dlouhém, černám hábitě, s rukama na prsou skříženýma, skláněje lysou hlavu až ke kolenoum. Třikráte pokročí vždy o tři kroky, a lesknoucí se jeho lysá lebk. třikráte se skloní, vždy níž a níže. Princ hledí naň udiven: S jakýmit okolky dnes přicházíte, Apodikte?
sn Apodiktos královský výsost
5 article
Apodiktos přímí se pomalu, -uce stále na prsou: Královská výsosti, přicházím, abych vám oznámil, že posavadní život váš, vaše za- městnání, všeliká vaše zalibení, studie a zábavy dneškem jsou ukončeny a že vám započíná živo nový. Zavřete klavír, dojte vynésti stojan maliř ský, rozlučte se c celým tímto svým okolím. Prine udiven a stísněn: Medle proč? Byl mi dovolene královskými rodiči, abych se za- býval čímkoli, k čemu mne náklonnosti me vedly. Apodiktos: Královská výsosti, jsou okamžiky a veliké doby, kdy královšti princpre musí náklonnosti své ovládati h potlačovati, kdy se musí říditi nutnostmi vyššími. Prine: A jaká nutnost káže, abych se vzdal všeho, co mi podnes bylo nejmilejšíma k čemu sehopnosti mé —- Apodiktos: Královská výsosli, jakožto prine královský musíte býti sehopen ke všemu Vaše schopnosti jsou ode dneška neobmezeny Prine Ale rcete mi, jaká to nutnost uktá- dá mi, abych dal vale této tiché, mile studovne své — — Apodiktos s hrobovou vážností: Je te státní nutnost. Záchrana státu, pěče o vaše krá lovství. Prine: Což není to věcí měho královského otce? Chci k svému otci, pusťte mne k něma, abych s ním promlüvil, sbych jej poprosil .. Apodiktos: Královská výsosti, již ne můžete mluviti se svým olcem. Jeho veličenstve neodpovědělo by vám. Nemáže mluviti. Prine: Jakže! Stůně snad královský můj otec? Apodiktos: Nebude již nikdy stonati. Váš královsk, otec vyšel si na procházku — — Prine: Budu ho tedy očekávati, až se Apodiktos: Královská výsosti, jsou pro- cházky, z nichž se králové nevracejt. Prine: Tak daleko odešel můj otec král? Aniž se rozloučil? Apodiktos: Královská výsosti, jso okamžiky, kdy ani králům nezbývá času, aby se vosios rozloučili. Prine: Ničemu ze všeho toho nerozumím Mluvte jasněji.
královský výsost
6 article
Apodiktos: Královská výsosti, ruk Prozřetelnosti těžce dolehla na váš rod, na říši Jeho veličenstvo král jest mrtevove atle Princ: Mrtev! Nikdy nestonal!. Nevím o tom. O, král jest mrtev! — Dovedte mne k bratru měmu, dědičnému prinei! Chvějí ee úůzkostí. Apodiktos: Krälovská výsosti, králoe ský bralr váš doprovázel královského otee svéh n procházce, a podtéhaje strašlivé sudbě, ode- šel s ním v končiny, odkud není návratu. Není prince dědičného, avšak strašná ta chvíle učinila vás princem dědičným. Prine: Nebesa! S jakým to děsným posel stvím překročil jste práh komnaty mě! Král bratr, nástupce trůnu...! A já ze jsem — — Apodiktos: Anc, královská vy sosti, v jste povolán, abyste se uvázal v dědictví p. otcích, abyste řídil další osudy této říše, s ve řiše. A na mne vznesen úkol, abych posavadní- nu vašemu vzdělání a vychování dal obrat, jal vyžaduje nové vaše postaveni. Prine: Což moje vychování — —? Apodiktos: Vychování královské važ výsosti stačilo na královského prinée, avšak ne vyhovuje povolání vašemu za panovníka říše- Nutno, abyste dal výhost všemu, čím jste se podues obiral, a nutno, abyste zapomněl vše. čemu jste se naučil. Prine rozhlíží se tesklivě komnatou, v jeho hlase chvěje se pláč: O, Apodikte, moje sludovna! S ní se mám rozloučiti! S jakou zá- libou jsem se učil zeměpisu! Apodiktos: Netřeba vám zeměpisu. o jakém se učí v kníhách. Bude vám vštípen jiný zeměpis. Kdyby tüto stála nejvyšší hora zeměkoule, a kdybyste vystoupil na horu tu kam by zraky vaše dohlédly, vše náleží vám všeho toho jste pánem. A kdyby se hora poši nula až na nejzazší obzor a vy se znova roz hlédl, ani tam nedohlédl byste hranic říše své Vše to jest vám poddáno a uznává vás pánem svým. To jest váš nynější zeměpis. — A za- chce-li se vám kdy cestovati, nejvyšší dvorn
královský výsost Krälovská výsost
9 article
maršál sestaví vám okružní lístek jizdný a krom
10 article
toho vás bude provázeti, i nemožno, abyste zbloudil. Nie jiného vám netřeba ze zeměpisu věděti, než kde leží sídelní města jiných panov- níků, neboť jen to jest vám důležito. Vidíte, krá- lovská výsosti, že vám tedy pranic neprospějí knihy zeměpisné, ať hovoří o čemkoli. (S lehkým úsměvem.) Není třeba, abyste snad studoval jiné národy, jejich vlastnosti, vady a přednosti jejich význam ve světě. Králové nikdy neslu dují život, vlastnosti a potřeby národů. Stačí, ž králové národy ma jí. Prine s dlouhým pohledem na rozevřenou knihu na stole: A dějiny! S jakou láskou obíral jsem se dějinami! Apodiktos: Nermutte se, královská vý sosti. Netřeba vám dějin. Prine: Ale praví se v knihách učenců — četl jsem tak nejednou — že jest historie uči telkou lidstva. Apodiktos, ironicky se usmívaje: T jest fráze, královská výsosti, nebo chcete-li, tak zvaná sentence. Prine: Sentence? A co jsou sentence? Apodikto3: Nápady lidí, kteří buď pře mýšlejí nebo taky nepřemýšlejí, někdy pouhá vnuknuti okamžiku. A co jste pronesl, je nej klamnější ze všech sentencí. Ani lidstvo, b ani králové nenoučí se z historie ničemu. (Temně.) Kdyby sentence byla pravdiva, v otec král a váš bratr dědičný prine žili by posud. Princ: Taky dějiny jsou pro krále zby tečny? Apodiktos: Ne docela. Ale pro krále mají význam jen dějiny jeho rodu, jeho dyna- stie. Sláva královských předků, sňatky rodu královského, ať zákonné a dle tradic rodu uza- vřené, ať morganatické čili na levou ruku, opě- vání činů vašich předků, ať byly jakékoli — te jsou dějiny, k nimž nyní obrátite svoji pozor- nost.
11 article
Prine: Je těžko naučiti se těmto dějinám Apodiktos: Nic lehčího, královská v- sosti. A všechno vaše okolí stále vám je bude opakovati, že vám hravě přejdou v krev a celou bylost. Až pak nadejde den, že budete ve sv osobě spatřovati střed celého světa a jeho pozor nosti, jste na vrcholu vědomostí historických Prine oddechne, ale pak se zahledí ke klavíru, ke stojanu malířskému: Ach, moje hudba! Ach, moje obrazy! Proč i s tím se mám rozloučiti, proč toho se mám vzdáti? A cítím. že mi ještě tak mnoho chybí k dokonalosti. Apodiktos: Taky královští princov mají někdy mylné pocity. Ode dneška netřeba vám, abyste se učil podobným věcem. Škoda času. Princ: Škoda času, pravíte? Jaký to roz- díl! Moji posavadní učitelové tvrdili, že nemám ani chvile zanedbati. Že se hravě naučím vše- mu, jsa mlád a chápavý, vnímavý. Že kdybych zanedbával cvičení svá, nikdy bych nedohonil co zanedbáno. Apodiktos opovržlivě: Tak mluví vši chni učitelově. Jest zřejmo, že vám nebyli dán učitelové, jakých jste potřeboval. Tak se hovoř k nizkému lidu. Prine: Pravili o mně, že mám vlohy. Apodiktos: V tom jedině pyla pravda. Není prince královského, aby neměl vloh. Právě proto netřeba vám učiti se. Prine: Avšak tvrdili, že vlohy se maj pěstovati. Apodiktos: Ano, má-li se tím čiověl živiti. Což je vám třeba, abyste se živil vlastní ma rukama? Zdrojem vašeho života a všech po- třeb jest říše, národ, jimž sloužíte za palladium a jimž jste na ozdobu. Ostatně, aniž se budete učiti a vzdělávati v hudbě nebo malířství, kdy- koli se vám zachce, můžete komponovati a ma lovati. Nikdo v říši neosmělí se upřiti vašim vý konům dokonalosti, místrnosti. O tom se pře svědčíte. Král nikdy není amatérem, ale vtělenou dokonalostí. Králové umějí vše, rozumějí všemu Vědám, uměnám, průmyslu.
Apodiktos Škoda čas Apodiktos
12 article
Princ: Po jakém zákoně? Apodiktos: Z milosti boží. Princ kolísaje na rozpacíeh: Avšak ne- budu-li se učiti, kterak mohu vládnouti? Apodiktos: K vládnutí jest vláda, krá- lovská výsosti, vaši ministři, Král sám z ničeno není zodpověden. Prine: Čemu tedy budete vy mne učiti A podiktos: Věcem důležitým, důleži tějším, než bylo vše, čím jste se posud obíral Budu vás učiti diplomatickým vyjádřením, kte- rými se nie nepraví, ale které mohou znamenat vše. Budu vás učiti styku s jinými panovníky. projevům blahopřání a soustrasti, zvaní a odří kání. Budete stylisovati telegramy jiným dvo rům, okáži vám, kterak se mluví do telefonu kterak se naslouchá. Budu vás učiti, kterak se projevuje uznalost mužům zasloužilým o ří a vaši dynastii. Nelekejte se, královská výsosti. věc je snadnější, než se nadějete. Princ: Apodikte, je mi úzko ze všeho co dnes na mne tak nenadále přikvačilo. Je m skoro do pláče. Apodiktos: Králové nikdy nepláčí, krá- lovská výsosti, a nesluší se, aby králové plakali. K tomu je dost poddaných. Pravda však, že lépe, smějí-li se poddaní. Je to zdravější jim i králům. Princ: Po všem, co jste mi řekl, připr- dám si nesmírně zanedbaným. Třeba, abyste se mnou měli trpělivost. Abyste mne vedli, za mne jednali. Apodiktos: A v tom jest rozum všeho královská výsosti. Seznávám z výsledku tét- první lekce, že jste zrozen, abyste panoval (Skřiží ruce na prsou a třikráte se pokloniv o
Buda
13 article
(Zpráva novinářská:
15 article Dvakrát dá, kdo rychle dá.
Dvakrát dá, kdo rychle dá. Obrázek. Nakreslil Fr. 1l os. Když Josef Valenta žádal o ruku Kláry Kašparovy, nebyl ani laskavě vílán, ani tuze vlídně přijat. Matka Klářina poměru tomu siee přála, ale pan Kašpar, bohatý soukromník, ozná- mil své choti i dceři své rozhodnuti, dříve než Valenta přišel a podle toho se zachoval, když Valenta, zajíkaje se, pronesl svou prosbu, aby mu velectěný pan otec a milostivá paní matinka „darovali“ dcerušku Klárinku jako družku n cestu životem. Valenta měl řeč naučenu, ale stihla ho nehoda jako každého řečníka, který se řeči učí nazpamět. Byla to směsice slov, co povídal, obraceje klobouk v rukou, ale ctihodní rodiče poznali z te nesouvislé lítanie, čeho si pan Valenta přeje protože obsah tlumočila Klárka již dříve. Paní matinka se usmívala velmi vlídně Vzala panu Valentoví klobouk z rukou, pohla- dila mu tvář a řekla: „No, tušili jsme to, pane Valenta, tušili, Klárinka nám napověděla. Víme že jste hodný, přičinlivý člověk; Pámbů dej vám štěstí!“ Valenta stál bez rady, i klobouk mu vzala nevěděl, co by měl počíti, chopil masitou ruku paninu a přitiskl ji ke rtům; paní ho ale po- líbila na tvář. Mnohem chladnějším a upjatějším zůsta pan Marlin Kašpar. Stál, opíraje se rukou o stů a pokašlával, jakoby mu něco vězelo v hrdle. Když se Valenta vybavil z objetí matčina a tázavě se ohlédl po Klárce, která ztála zapý řená u okna, pochopil na její pokyn, že má při stoupiti k otci. Pan Kašpar zvedl obě ruce, jakobys bránil.
Valent Klár Kašparův Klářin Kašpar Klárinka Valentový Marlin Klárka Francie
16 article
„Pane Valento,“ řekl odkašlávaje, „vím o vašem úmyslu již měsíc a dnešní žádost vaše mne nepřekvapuje, ale musím vám poctivě říci že nejsem nadšen. Jste mladý muž, obchodní dosti energický, ale váš závod jest ještě mladý nebo řekněme nový a proto se musíte notně otá- četi, abyste uživil sebe. Nad to chcete se ože- niti a bude vám živiti ještě ženu. Je to od- vážně.“ Pan Valenta chtěl něco říci, ale pan Ka špar mávl rukou a řekl: „Počkejte! Měl jsem v nájmu dvůr a pilnou prací a šetrností se mi podařilo, že jsem si uhospodařil trochu jmění. Pravím trochu, mnoho toho není a život je dlou- hý. Nesmíte se prolo spoléhati, že vám neb snad lépe své deeři dám hned tisíce. A ještě něeo. Handle jsou mandle; v obchodě možn- sice mnoho získat, ale možno také všechn ztratit a ten váš obchod už je ten nejhorší Modní zboží, co je to? Jak pak kdyby přestala moda, komu budete prodávat? Milejší by mnč bylo něco jistého .. Pan Valenta se konečně dostal ke slovu teď neměl naučené řeči a proto plynula mu slova od úst bez přerušení. Prosil jen o Klárku na jmění páně Kašparovo ani nepomyslil, tak ne na její věno a jest přesvědčen, že úživí svou ženušku. Čbchod jeho jest ovšem teprve v po- čátcích, ale začíti musí přece každý a na zdat nosti obchodníkově záleží, má-li obchod zkvé Pan Kašpar ani brvou nehnul, vyslech pana Valentu klidně a když i Klárka přišla ženi- chovi na pomoc a uchopila ruku oteovu, svoii pan Kašpar ke sňatku. Podal Valentovi ruku námluvy byly u konce.
Valenta Valent Ka Handl Kašparův Klárka Kašpar
17 article
Maminka pozyala Valentu na svačinu. Pi svačině vypravoval Valenta, s něhož všechna tíseň byla spadla, upřímně a radostně o rozvoji svého obchodu a maloval si i Klárce krásnou budoucnost. Bude pracovati horlivě a rád, vždyí bude pracovati pro milovanou osobu. Až dosu stál v životě sám, nýní se dočká štěstí rodin- ného, po němž již tak dávno toužil. Ale všechna jeho sdílnost, upřímnost vroucnost, s kterou mluvil, nedovedla rozehřáti budoucího tchána. Pan Kašpar zůstával chladný a klidný, teprve když si Valenta vyžádal svolení aby s ním Klárka směla jíti na procházku, řek pan Kašpar: „Od zejtřka až do svatby budete chodit k nám jíst. Žádám vás o to. Škoda peněz, kter utrácite v hostincích a my toho ani nepoznáme. Pan Valenta děkoval pohnut za proje vzácné přízně. Když mladý párek odešel, n zdržela se paní Kašparová, aby panu choti ne vyčetla, že byl jako led a i to, proč řekl,že dceři nedají věna. „Jednám, jak uznávám za nejmoudřejší Klárka jest naše jediné dítě, zdědí po nás vše- chno, ale Valentoví nedám do ruky nic, protože ho nechci zkazit. Takový mladý člověk musí s spoléhati jen na své sily a na svou práci. Kdy bych mu dal peníze, zlenošil by, nebo by se pu- stil do velkých spekulací. Ať se tedy nutí, a kdyby bylo nejhůře, dovedu ho zachytit.“ Pani Kašparová byla teď spokojena, dou- fala, že se vše obráti k dobrému, jenom když pan Martin zjevně nebránt. Výbavu pro dceru měla připravenu, zmínila se tedy manželi o ná- bytku. „Obstarám vše sám; nemám tak co dělat slibuji ti, že budeš spokujena a mladí také.“ Pan Martin Kašpar nemiloval lichocení mazlení se, byl člověk umíněný, který byl pře- svědčen, že sám všemu nejlépe rozumí. O mla- dých lidech měl své zvláštní mínění a nebylo nikoho, kdo by toto mínění dovedl zviklati nebo vyvrátiti. A lakomý byl také. tati.
Valent Kašpar Klárka Kašparová Valentový Pan Kašparová Martin
18 article
Po osmi nedělích odvedl si šťastný Jose Valenta Klárku jako ženušku do útulného hnt zdečka, které bylo měkce a pěkně vysíláno. Ob mladí manželé domnivali se, že není šťastněj ších lidí nad ně. Nevydali se na svatební cestu protože na to nebylo času, ale pan Valenta slíbil své ženušce, až se jim jednou dobře po vede, že jí tuto svatební cestu vynahradí. Klárk nechtěla o cestě ani slyšeti, vždyť jí čekalo tolik práce v mladé domácnosti a pak se těšila na tu že když jí zbude chvilka, že sběhne dolů do obchodu, aby se naučila Josefovi pomáhat. Obchod páně Valentův byl v nové ulici v čtvrti, která se sice teprve tvořila, ale rychle rostla. Pohříchu nebyl Valenta sám, který tuši vzrůst čtvrti, také jiní obchodníci sem se stěho vali a v téže ulici, jen o několik domů dále usadil se Valentův konkurent, Až dosud si vzájemně neškodili; obecen stvo z větší části nezámožné, kupovalo své po třeby u obou obehodníků, kteří z výdělků ne mohli ovšem bohatnouti, ale na činži a živobyt přece vydělávali, Pan Martin Kašpar přicházíval často do ze ťova obchodu, ale jsa skoupý na slovo, odchá zíval, aniž by se zetěm promluvil, za to tín bedlivěji si všeho všímal. 1 ke konkurenfov zeťovu vešel, koupil si nějakou maličkost bedlivě i tam všechno pozoroval. Když se vrátil z těchto pochůzek domů, vy kládal své choti o tom, co viděl. „Valenta jest přičinlivý a obratný obchod ník, to je pravda, pořádek má ve všem vzorný. ale všechno se to jen zvolna pohybuje. Kupeů
Jose Valent Klárka Valent Josef Valentův Kašpar
20 article
není mnoho a ti, kteří přijdou, kupují jen za krejcary. Pochybuji, že v této čtvrti zbohatne; měl se usaditi v bohatší čtvrti. Jeho konkuren jest chytřejší, umí své zboží lépe vnutit. Paní Kašparová bránila zetě a chlácholil muže, doufajíc v lepší budoucnost. „Čtvrt roste vůčihledě, za krátký čas přistěhují se bohatš lidé a vytlačí chudinu ven na obvod města. Časy jsou zlé a můžeme býti spokojeni, když Valentn vydělává na činži a na živobytí. Až dosud pra cuje se svým jměním a na nás dosud nic ne- chtěl.“ „Také bych mu neradil, aby něco chtěl bylo by to marné; mladý muž musí si pomoe vlastní silou a prací, mně také nikdo nepomá hal,“ odpovídal pan Kašpar tónem zlým, jakohy se hádal. Josef Valenta přicházel ke Kašparovým je nom v neděli, aby rodiče ženiny pozdravil a v ptal se na jejich zdraví Měl plnou hlavu plánů a byl šťasten, kdy koli se mu podařilo, že některý ze svých plánů provodl. Dosud šlo vše dobře, práce ho těšila neboť když unaven vračel se do svého skrom- ného bytu, býval vitán svou roztomilou ženu- škou, která svým úsměvem dovedla plašiti vše chny starosti. Paní Klárka přiběhla i v týdnu častěj k malce, aby jí pověděla o svém štěstí. Byla d svého Josefa zamilována jako před svatbou nemohla ho vynachváliti, jak jest, pečlivý, po zorný a jak ji má rád. Celý den pracuje v ob chodě a i na večer přináší si obchodní knihy aby je zkoumal, počítal a nové zdroje výdělk vyhlodával.
Kašparová Valentn Valent Kašparův Klárka Josef
21 article
Štěstí mladých manželů bylo dovršeno když jim přinesla vrána roztomilé růžové dš ťátko, ale dědeček Kašpar nebyl příliš nadšen „To je dříve nežli tisíc zlatých,“ odpověděl sv ženě, když mu radostnou novinu sdělila, „nyn bude větší vydání a výdělek se nezvětšuje, na- opak pozorují, že konkurent Valentův rozšiři svůj obchod a zeť se pořád korejní jen v drob nostech. Myslil jsem, že jest v něm více, ale vidím, že jsem se klamal. Mladí manželé nestarali se o dědečkove mrzutost, ale nadšeni rozkošným stvořeníčkem byli na tu chvíli úplně šťastní. Avšak brzo nastávaly starosti. Konkuren stával se den ode dne nebezpečnějším. Zprvu by nezámožný; nyní, jak se dověděl Valenta(- každý, kdo jen slyšeti chtěl), zdědil vážný sou- peř po bratrovi deset tisíc korun a právě tout převahou finanční stal se obchodu Valentov nebezpečným.
Valentův Valent
22 article
Jak paní Kašparová předpovídala, usazoval se v nové čtvrti zámožnější lidé a když měste koupilo velikou zahradu a prodávalo pozemky ke stavbě, vyrostla rychle villová čtvrt zcela na blízku. Oba obchodníci měli by slušné výdělky avšak Valentovi nedostávalo se peněz, aby moh s konkurentem závoditi. Valenta nemohl po skytnouti kupujícímu obecenstvu zboží v tako vém výběru a téže jakosti, jako jeho soupeř protože chudí lidé skutečně ustupovali na obvo města, ubývalo Valentovi kupců. Valenta ženil se z lásky; jako mladý a pod nikavý muž spoléhal se na svou práci a svo. zdatnost obchodnickou. Věděl, že v obchodě jsou velmi důležité peníze a mohl přece dou fati, že Klárka mu přinese byť i malé, přece ně jaké věno, ale zklamal se hůře ve svém tchá novi, než tehán v něm. Klárka dostala jen vý bavu a dost. Valenta nezjevil ani své ženušce jak by mu prospělo, kdyby otec její aspoň ně čím pomohl, a byl příliš hrdý, aby šel prosito podporu, když při námluvách řekl, že prosí jen o Klárku a nežádá si peněz.
Kašparová Valent Klárka
23 article
Dokud zápasil s konkurentem stejnými si lami peněžními, bylo vše dobře, obstál a uháji svůj obchod i živobytí, ale nyní bylo potřeb rychlé pomoci, aby nebyl pošlapán nebo po hlcen. Bránil se srdnatě a vytrvale, pracoval nad své síly, ale ustupoval krok za krokem, cítil, ž slábne, že hyne. A k tomu všemu musil poslouchati výčitky tchánovy „Hleďte, jak váš konkurent se zmáhá, jal roste. Přede dvěma roky rozšířil svůj závod o ko berce, loni si zavedl krajky, letos hedvábné stuhy, až oči přecházejí a vy nic, pořád jen zá stěrky, šátečky, sprosté prádlo dělnické. An ano, holečku, na tom se nevydělávají penizky živoří se jen a tam ten kyne a hýři životem. „Pro boha, pane Kašpare, můj konkuren má jiné prostředky než já; také bych to dovedl kdybych — „Ano, kdybych, kdybych, to slyším stál kdybych. Co je to?“ „Peníze jsou to,“ řekl ukvapeně rozčilen Valenta, ale zalekl se, jak to řekl. Pan Kašpar tuze zvážněl. Obličej jeho pro zrazoval však hněv. „Peníze? peníze!“ opako val si. „A proč nemáte peněz? Proč jste se opo vážil žádati o mou dceru, když jste neměl pe něz? Či jste počítal, že vám peníze dám ja? To jste se mýlil, velmi mýlil. Svých peněz ne dám nikomu, vydělal jsem si je těžce a poctivě starejte se také, abyste si je vydělali Pan Kašpar nečekal na odpověď. Bouch dveřmi a odcházel pohněván domů. Doma dobouřil jeho hněv: „Ten ničem chce peníze,“ pravil ženě, „a přece nám na mlouval, že chce jen Klárku. Ale přepočítal se nic mu nedám, ať si pomůže sám.
Kašpar Valent Klárka
24 article
Paní Kašparová již věděla o nesnázích ze ťových a snažila se přesvědčiti manžela, že jes jeho povinností, aby „mladým“ pomohl, nle potázala se se zlou. „Nedám, nic nedám. Proto jsem se celý ži vot lopotil, abych své peníze dal cizímu člověku který je ničema, který nedovede uživiti ženy ditětel“ „Ale ty pořád mluvíš o Valentovi a zapo mínáš, že Klárka jest naše dítě a že neštěstí Va lentove mučí i naši dceru. „Ano, oženiti se, děti mít, udělat všechny nešťastné, to dovede rozmilý zeťáček, ale ted tatíku, syp dukáty. Kdybych mu chtěl i pomoei tišíc zlatých mu teď nepomůže, ani ne dva ti síce, ať to raději praskne. Odešel i z domova; všude ho hněvali, všude mu dokazovali, že má dáti peníze. Na to ani ne- pomyslil, že by ten tistc nebo dva tisíce p- mohly, kdyby je byl dal zeťovi v čas; nechtě ale aniteď nic dáti, kdy mohl dvěma tisíci zlatýmí Valentu přece jen zachrániti Jčktě jednou se rozčilil a to, když přišl dcere sděťátkem. Byla bledá a uplakaná. Vě- děla, cý se stalo doma. Manžel nemohl již nyn zapírati. Svěřil se milované Klárce, že potřebuje peněz, že úvěr jeho klesl a že za měsíc musí zaplatjti větší části peněz a nezaplatí-li, že mu hrozí. — úpadek. Strašné slovo pro poctivého obchodníka, který vše, co má, musil si perně vydělati, a te vidí, že vše mu pod rukama mizí, zo tak pilně snášel a nad to, že hrozí nebezpečí i jeho cti dobrěmu jménu. Klárka vypověděla všechino, vy- líčila ten strašný, dlouho trvající zápas mužův i jeho pomalé, ale jisté klesání.
Kašparová Valent Klárka Virginie
25 article
„Pracuje do únavy, nezná odpočinku, st.- rosti nedopřejí mu spánku, nechutná mu jíst. churaví, ale přemáhá se. Nedopouštěj, bože, aby vážné onemocněl!“ Zaplakala a tisknouc díté k sobě, šeptala mu. „Růženko, popros dědouška, aby se smiloval nad tvým hodným tatínkema nad tehou. „Třesky plesky, brečet můžeš doma. Ne- věřím ani slova. Pro samé cukrování zapomněli jste na obchod. Sotva se vám nevede, jak si pře- jete, a už skučíle a malujete, jakoby měl na- stati soudný den. Mlč a nerozčiluj mne! „Ale, tatínku, pochopte přece, že když Va- lenta nezaplatí . .. „A co mně je po tom? Udělal jsem dluhy já? A pak, dali jste si ke mně něco schovat? Mráz kopřivu nespálí a chytrého vrabce plevam neoklameš. Jdi jen domů, však on pan manže si pomůže a nopomůže-li, jeho vina a peně by bylo škoda. Paní Klárka pochopila, že otec nic nedá. že nepomůže. Vědéla, že jest člověk tvrdý, ale že by byl takový lakomec, přece ani nelušila. Obrátila se k matce. Ale matka jen rukam zalomila. „Nemohu ti pomoci, milá Klárko, nemohu. já nic nemám, všechno je tatíkovo. „Ano, mé, a jsem rád, že mé. Všechn byste, vy ženské rozházely. Po mé smrti vezměte si všecko, ale dokud jsem živ, nedám. „Dědečku,“ ozvalo se dítě, „proč se zlo- bíš? Bojím se tě. „Jdi tedy domů, jsi Valentova,“ odby Kašpar dítě hrupě. „Také já jsem Valentova, tatínku, řekla paní Klárka vstávajíc, „a zůstanu Valentova do smrti. Snad by mně i právo pomohlo, vždyť jsem vaše dcera, ale já nic nechci, nechci.“ Vypotá- cela se z pokoje. „Právo, zákon! Chachacha! To ti jistě na- kukal pan manžel,“ křičel pan Kašpa. v hněvu a běžel ze dcerou. „No dobře, teď teprve ni nedám.!
bůh Růženka Třeska Mráz Klárka Dědeček Valentův Kašpar Chachach Kašpa Virginie
26 article
Paní Klárka již neslyšela. Vracela se smut ně, ale odhodlaně domů. Valenta sevřel ženu i dítě do náručí. Tušil že paní Klárka u otce nepořídí, proto podnik poslední pokus. Prosil o pomoc u cízích lidí pomoci, ovšem drahé, se mu dostalo. Proda svůj obchod konkurentovi a sám se odstěhoval daleko na obvod města zase mezi chudé. Z: zby tečku jmění zařídil si obchůdek v poměrech velmi skromných. Mnohé však ztratil: sebe- důvěru, sílu, odvahu a to nejdůležitější — své zdraví. V novém obchůdku byl by snad uhájil živo- bytí svých drahých, ale za krátký čas ulehl na lůžko a již ho neopustil živ. Zemřel po dvou- měsíční nemoci. Lékař tvrdil, že zákeřná nemoc vyvinula se nepříznivými životními poměry. Snad zárodek nemoci v těle byl, ale sta a sta lidí překonává nemoc, dostane-li se tělu i duchu odpočinku, požívá-li člověk výživné potravy; toho ovšem u Valenty nebylo. Umiral těžce, vždyť opouštěl milovanou ženu a dítě a bál se o jejich budoucnost. Paní Klárka byla zdrcena. Obstarala chu- dičký pohřeb a když jí po návratu ze hfbitova vybídl otec, aby se přestěhovala nyní s ditětem opět k nam domů, odmítla. „Nevkročím nikdy k vám. Vzdal jste se ná a já nikdy nezruším svého slibu, který jsem dala Josefovi. Zůstanu Valentova. Nechci o vás nic, když jste mně vzali milovaného muže a mému dítěli otee. „Kdo ti ho vzal? Co mluvíš?“, rozkřikl se pan Kašpar. „Vaše lakomost. A nekřičte na mne, je m třeba klidu v mé bolesti. Pani Klárka nedala se přemluviti ani mat- kou, která se několikrát pokusila zjednati smíe mezi mužem a dcerou.
Klárka Valent Josef Valentův Kašpar Pan
27 article
Paní Klára Valentová naučila se obchodu a protože celé okolí znalo krutý její osud, pro- tože každý byl vlídně vítán a dobře obsloužen, prospíval obchůdek dobře a živil statečnou paní i její dítě. Chudí lidé snáze chápou neštěstía jsou ochotnější k pomoci, než lhostejní nebo tvrdí boháči. V nové ulici na obvodě města jest na rohe- vém domě malá tabule s nápisem „Klára Valen- tová“. Ve výkladní skříni jsou zase jen šátečky, laciné prádlo, zástěrky, šněrovačky, bavlna, nitě, knofličky, ale v krámě jest pořád živo. Každý rád nakoupí u hezké, vlídné paní, která obslu- huje poctivě s malým výdělkem. Přes to ale se zmáhá, ukládá ušetřený peníz na věno své der- rušce a když vyjde na hřbitov, šeptá mezi modlitbami svému Josefovi, že věno jejich dce- rušky roste, jen aby dřímal klidně. „Ale líto, jest mi líto, Josefe, že jsi ná opustil .. Pan Martin Kašpar, za málo let velmi sesta- ral. Hlavu schýlil, ramena se mu zdvihla, noby a ruce se mu třesou Chodivá jako chodíval na pozorování. D krámu paní Klárky nevejde, ale obcházívá kolem a počitá vcházející kupce. Vyzvidá také v okolí o paní Klárce a často musí vyslechnouti peprné slovo. „Pani Valentová jest dokonalá žena, vše- chna čest. Každý ji má rád a zdá se, že přeee jíž na svou ztrátu zapomněla,“ vypravovala panu Kašparovi obchodnice, která měla svůj krám na příč proti obchodu paní Valentové, „ale ten starý krkavec, její otec, který ji z domova vyštvat o muže připravil, zasloužil by, aby mu te mamon žhavý do krku nalili .. Pan Martin Kašpar rychle odešel z krámu, aniž se za přívětivě podané zprávy poděkoval.
Klár Valentová Klár Josef Kašpar Klárka Pan Valentová Valent