1
masthead
9. února 1908.
2
masthead
Nedělní zábavná a poučná příloha „ Národních Listů“ k č. 39.
4
article
Pohádka o výchově na krále,
Pohádka o výchově na krále,
Mladý král vyjádřil se k ministrovi : „Kéž by
kule byla raději mne zasáhla miste
bratra měho. Sn byl vychován z
krále. Mně, dle mých náklonnosti
dostalo se zeela jiné vý-
chovy.“ —
král dli celý téměř den u matky, kte
ráž jej poučuje ve vyřizo v á n
telefonův alistin. ...
Veliká komnata mladšího prince královskéh
v královském paláci. U jednoho okna malířský
stojan s napnutým plátnem. Kolem něho tabu-
rety, na nichž leží palety, štětce, křídy, barvy
atd. — U druhého okna skvostný klavír, vedle
něho množství not. — Uprostřed komnaty veliký
stůl, na něm globus, kolkolem spousta modelů
lodí, větších, menších, dalekohledy, drobno
hledy, všeliké rozečtené knihy, plny založených
znaměnek, až kam dočteno. — Na stěnách obra-
zy krajin celého světa, výjevy historické, nrapy,
rozličné diagramy. Porůznu visí hudební ná
stroje, housle, violy, loutny, flétny. — Otevře-
nými dveřmi viděti do komnaty druhé, plné
knih, sošek, poprsi znamenitých mužův atd.
Prine Immapuel sedí u klavíru a pilně
hraje škály. Mysl jeho však, unavena touto
jednotvárnosti, zapomíná se chvílemi, a pak
prsty vyluzují jemná preludia.
Vstupuje komorník: Královská výsosti.
nejvyšší dvorní ceremonář, magister Apodiktos,
žádá za slyšení.
Prine: Chci hráti a být nevyrušován. A
přijde magister Apodiktos později.
Komorník: Královská výsosti, záležitost
jeho jest neodkladná. Magister Apodiktos při
chází z rozkazu jejího veličenstva, královny
matky.
Prine odevzdaně: Nechť tedy vstoupí.
Vstoupí Apodiktos v dlouhém, černám
hábitě, s rukama na prsou skříženýma, skláněje
lysou hlavu až ke kolenoum. Třikráte pokročí
vždy o tři kroky, a lesknoucí se jeho lysá lebk.
třikráte se skloní, vždy níž a níže.
Princ hledí naň udiven: S jakýmit
okolky dnes přicházíte, Apodikte?
sn
Apodiktos
královský výsost
5
article
Apodiktos přímí se pomalu, -uce stále
na prsou: Královská výsosti, přicházím, abych
vám oznámil, že posavadní život váš, vaše za-
městnání, všeliká vaše zalibení, studie a zábavy
dneškem jsou ukončeny a že vám započíná živo
nový. Zavřete klavír, dojte vynésti stojan maliř
ský, rozlučte se c celým tímto svým okolím.
Prine udiven a stísněn: Medle proč? Byl
mi dovolene královskými rodiči, abych se za-
býval čímkoli, k čemu mne náklonnosti me
vedly.
Apodiktos: Královská výsosti, jsou
okamžiky a veliké doby, kdy královšti princpre
musí náklonnosti své ovládati h potlačovati, kdy
se musí říditi nutnostmi vyššími.
Prine: A jaká nutnost káže, abych se
vzdal všeho, co mi podnes bylo nejmilejšíma
k čemu sehopnosti mé —-
Apodiktos: Královská výsosli, jakožto
prine královský musíte býti sehopen ke všemu
Vaše schopnosti jsou ode dneška neobmezeny
Prine Ale rcete mi, jaká to nutnost uktá-
dá mi, abych dal vale této tiché, mile studovne
své — —
Apodiktos s hrobovou vážností: Je te
státní nutnost. Záchrana státu, pěče o vaše krá
lovství.
Prine: Což není to věcí měho královského
otce? Chci k svému otci, pusťte mne k něma,
abych s ním promlüvil, sbych jej poprosil ..
Apodiktos: Královská výsosti, již ne
můžete mluviti se svým olcem. Jeho veličenstve
neodpovědělo by vám. Nemáže mluviti.
Prine: Jakže! Stůně snad královský můj
otec?
Apodiktos: Nebude již nikdy stonati.
Váš královsk, otec vyšel si na procházku — —
Prine: Budu ho tedy očekávati, až se
Apodiktos: Královská výsosti, jsou pro-
cházky, z nichž se králové nevracejt.
Prine: Tak daleko odešel můj otec král?
Aniž se rozloučil?
Apodiktos: Královská výsosti, jso
okamžiky, kdy ani králům nezbývá času, aby se
vosios
rozloučili.
Prine: Ničemu ze všeho toho nerozumím
Mluvte jasněji.
královský výsost
6
article
Apodiktos: Královská výsosti, ruk
Prozřetelnosti těžce dolehla na váš rod, na říši
Jeho veličenstvo král jest mrtevove atle
Princ: Mrtev! Nikdy nestonal!. Nevím
o tom. O, král jest mrtev! — Dovedte mne
k bratru měmu, dědičnému prinei! Chvějí ee
úůzkostí.
Apodiktos: Krälovská výsosti, králoe
ský bralr váš doprovázel královského otee svéh
n procházce, a podtéhaje strašlivé sudbě, ode-
šel s ním v končiny, odkud není návratu. Není
prince dědičného, avšak strašná ta chvíle učinila
vás princem dědičným.
Prine: Nebesa! S jakým to děsným posel
stvím překročil jste práh komnaty mě! Král
bratr, nástupce trůnu...! A já ze jsem — —
Apodiktos: Anc, královská vy sosti, v
jste povolán, abyste se uvázal v dědictví p.
otcích, abyste řídil další osudy této říše, s ve
řiše. A na mne vznesen úkol, abych posavadní-
nu vašemu vzdělání a vychování dal obrat, jal
vyžaduje nové vaše postaveni.
Prine: Což moje vychování — —?
Apodiktos: Vychování královské važ
výsosti stačilo na královského prinée, avšak ne
vyhovuje povolání vašemu za panovníka říše-
Nutno, abyste dal výhost všemu, čím jste se
podues obiral, a nutno, abyste zapomněl vše.
čemu jste se naučil.
Prine rozhlíží se tesklivě komnatou,
v jeho hlase chvěje se pláč: O, Apodikte, moje
sludovna! S ní se mám rozloučiti! S jakou zá-
libou jsem se učil zeměpisu!
Apodiktos: Netřeba vám zeměpisu.
o jakém se učí v kníhách. Bude vám vštípen
jiný zeměpis. Kdyby tüto stála nejvyšší hora
zeměkoule, a kdybyste vystoupil na horu tu
kam by zraky vaše dohlédly, vše náleží vám
všeho toho jste pánem. A kdyby se hora poši
nula až na nejzazší obzor a vy se znova roz
hlédl, ani tam nedohlédl byste hranic říše své
Vše to jest vám poddáno a uznává vás pánem
svým. To jest váš nynější zeměpis. — A za-
chce-li se vám kdy cestovati, nejvyšší dvorn
královský výsost
Krälovská výsost
9
article
maršál sestaví vám okružní lístek jizdný a krom
10
article
toho vás bude provázeti, i nemožno, abyste
zbloudil. Nie jiného vám netřeba ze zeměpisu
věděti, než kde leží sídelní města jiných panov-
níků, neboť jen to jest vám důležito. Vidíte, krá-
lovská výsosti, že vám tedy pranic neprospějí
knihy zeměpisné, ať hovoří o čemkoli. (S lehkým
úsměvem.) Není třeba, abyste snad studoval
jiné národy, jejich vlastnosti, vady a přednosti
jejich význam ve světě. Králové nikdy neslu
dují život, vlastnosti a potřeby národů. Stačí, ž
králové národy ma jí.
Prine s dlouhým pohledem na rozevřenou
knihu na stole: A dějiny! S jakou láskou obíral
jsem se dějinami!
Apodiktos: Nermutte se, královská vý
sosti. Netřeba vám dějin.
Prine: Ale praví se v knihách učenců —
četl jsem tak nejednou — že jest historie uči
telkou lidstva.
Apodiktos, ironicky se usmívaje: T
jest fráze, královská výsosti, nebo chcete-li, tak
zvaná sentence.
Prine: Sentence? A co jsou sentence?
Apodikto3: Nápady lidí, kteří buď pře
mýšlejí nebo taky nepřemýšlejí, někdy pouhá
vnuknuti okamžiku. A co jste pronesl, je nej
klamnější ze všech sentencí. Ani lidstvo, b
ani králové nenoučí se z historie ničemu.
(Temně.) Kdyby sentence byla pravdiva, v
otec král a váš bratr dědičný prine žili by posud.
Princ: Taky dějiny jsou pro krále zby
tečny?
Apodiktos: Ne docela. Ale pro krále
mají význam jen dějiny jeho rodu, jeho dyna-
stie. Sláva královských předků, sňatky rodu
královského, ať zákonné a dle tradic rodu uza-
vřené, ať morganatické čili na levou ruku, opě-
vání činů vašich předků, ať byly jakékoli — te
jsou dějiny, k nimž nyní obrátite svoji pozor-
nost.
11
article
Prine: Je těžko naučiti se těmto dějinám
Apodiktos: Nic lehčího, královská v-
sosti. A všechno vaše okolí stále vám je bude
opakovati, že vám hravě přejdou v krev a celou
bylost. Až pak nadejde den, že budete ve sv
osobě spatřovati střed celého světa a jeho pozor
nosti, jste na vrcholu vědomostí historických
Prine oddechne, ale pak se zahledí ke
klavíru, ke stojanu malířskému: Ach, moje
hudba! Ach, moje obrazy! Proč i s tím se mám
rozloučiti, proč toho se mám vzdáti? A cítím.
že mi ještě tak mnoho chybí k dokonalosti.
Apodiktos: Taky královští princov
mají někdy mylné pocity. Ode dneška netřeba
vám, abyste se učil podobným věcem. Škoda
času.
Princ: Škoda času, pravíte? Jaký to roz-
díl! Moji posavadní učitelové tvrdili, že nemám
ani chvile zanedbati. Že se hravě naučím vše-
mu, jsa mlád a chápavý, vnímavý. Že kdybych
zanedbával cvičení svá, nikdy bych nedohonil
co zanedbáno.
Apodiktos opovržlivě: Tak mluví vši
chni učitelově. Jest zřejmo, že vám nebyli dán
učitelové, jakých jste potřeboval. Tak se hovoř
k nizkému lidu.
Prine: Pravili o mně, že mám vlohy.
Apodiktos: V tom jedině pyla pravda.
Není prince královského, aby neměl vloh. Právě
proto netřeba vám učiti se.
Prine: Avšak tvrdili, že vlohy se maj
pěstovati.
Apodiktos: Ano, má-li se tím čiověl
živiti. Což je vám třeba, abyste se živil vlastní
ma rukama? Zdrojem vašeho života a všech po-
třeb jest říše, národ, jimž sloužíte za palladium
a jimž jste na ozdobu. Ostatně, aniž se budete
učiti a vzdělávati v hudbě nebo malířství, kdy-
koli se vám zachce, můžete komponovati a ma
lovati. Nikdo v říši neosmělí se upřiti vašim vý
konům dokonalosti, místrnosti. O tom se pře
svědčíte. Král nikdy není amatérem, ale vtělenou
dokonalostí. Králové umějí vše, rozumějí všemu
Vědám, uměnám, průmyslu.
Apodiktos
Škoda čas
Apodiktos
12
article
Princ: Po jakém zákoně?
Apodiktos: Z milosti boží.
Princ kolísaje na rozpacíeh: Avšak ne-
budu-li se učiti, kterak mohu vládnouti?
Apodiktos: K vládnutí jest vláda, krá-
lovská výsosti, vaši ministři, Král sám z ničeno
není zodpověden.
Prine: Čemu tedy budete vy mne učiti
A podiktos: Věcem důležitým, důleži
tějším, než bylo vše, čím jste se posud obíral
Budu vás učiti diplomatickým vyjádřením, kte-
rými se nie nepraví, ale které mohou znamenat
vše. Budu vás učiti styku s jinými panovníky.
projevům blahopřání a soustrasti, zvaní a odří
kání. Budete stylisovati telegramy jiným dvo
rům, okáži vám, kterak se mluví do telefonu
kterak se naslouchá. Budu vás učiti, kterak se
projevuje uznalost mužům zasloužilým o ří
a vaši dynastii. Nelekejte se, královská výsosti.
věc je snadnější, než se nadějete.
Princ: Apodikte, je mi úzko ze všeho
co dnes na mne tak nenadále přikvačilo. Je m
skoro do pláče.
Apodiktos: Králové nikdy nepláčí, krá-
lovská výsosti, a nesluší se, aby králové plakali.
K tomu je dost poddaných. Pravda však, že
lépe, smějí-li se poddaní. Je to zdravější jim
i králům.
Princ: Po všem, co jste mi řekl, připr-
dám si nesmírně zanedbaným. Třeba, abyste se
mnou měli trpělivost. Abyste mne vedli, za mne
jednali.
Apodiktos: A v tom jest rozum všeho
královská výsosti. Seznávám z výsledku tét-
první lekce, že jste zrozen, abyste panoval
(Skřiží ruce na prsou a třikráte se pokloniv o
Buda
13
article
(Zpráva novinářská:
15
article
Dvakrát dá, kdo rychle dá.
Dvakrát dá, kdo rychle dá.
Obrázek. Nakreslil Fr. 1l os.
Když Josef Valenta žádal o ruku Kláry
Kašparovy, nebyl ani laskavě vílán, ani tuze
vlídně přijat. Matka Klářina poměru tomu siee
přála, ale pan Kašpar, bohatý soukromník, ozná-
mil své choti i dceři své rozhodnuti, dříve než
Valenta přišel a podle toho se zachoval, když
Valenta, zajíkaje se, pronesl svou prosbu, aby
mu velectěný pan otec a milostivá paní matinka
„darovali“ dcerušku Klárinku jako družku n
cestu životem. Valenta měl řeč naučenu, ale
stihla ho nehoda jako každého řečníka, který
se řeči učí nazpamět.
Byla to směsice slov, co povídal, obraceje
klobouk v rukou, ale ctihodní rodiče poznali z te
nesouvislé lítanie, čeho si pan Valenta přeje
protože obsah tlumočila Klárka již dříve.
Paní matinka se usmívala velmi vlídně
Vzala panu Valentoví klobouk z rukou, pohla-
dila mu tvář a řekla: „No, tušili jsme to, pane
Valenta, tušili, Klárinka nám napověděla. Víme
že jste hodný, přičinlivý člověk; Pámbů dej vám
štěstí!“
Valenta stál bez rady, i klobouk mu vzala
nevěděl, co by měl počíti, chopil masitou ruku
paninu a přitiskl ji ke rtům; paní ho ale po-
líbila na tvář.
Mnohem chladnějším a upjatějším zůsta
pan Marlin Kašpar. Stál, opíraje se rukou o stů
a pokašlával, jakoby mu něco vězelo v hrdle.
Když se Valenta vybavil z objetí matčina
a tázavě se ohlédl po Klárce, která ztála zapý
řená u okna, pochopil na její pokyn, že má při
stoupiti k otci.
Pan Kašpar zvedl obě ruce, jakobys
bránil.
Valent
Klár Kašparův
Klářin
Kašpar
Klárinka
Valentový
Marlin
Klárka
Francie
16
article
„Pane Valento,“ řekl odkašlávaje, „vím
o vašem úmyslu již měsíc a dnešní žádost vaše
mne nepřekvapuje, ale musím vám poctivě říci
že nejsem nadšen. Jste mladý muž, obchodní
dosti energický, ale váš závod jest ještě mladý
nebo řekněme nový a proto se musíte notně otá-
četi, abyste uživil sebe. Nad to chcete se ože-
niti a bude vám živiti ještě ženu. Je to od-
vážně.“
Pan Valenta chtěl něco říci, ale pan Ka
špar mávl rukou a řekl: „Počkejte! Měl jsem
v nájmu dvůr a pilnou prací a šetrností se mi
podařilo, že jsem si uhospodařil trochu jmění.
Pravím trochu, mnoho toho není a život je dlou-
hý. Nesmíte se prolo spoléhati, že vám neb
snad lépe své deeři dám hned tisíce. A ještě
něeo. Handle jsou mandle; v obchodě možn-
sice mnoho získat, ale možno také všechn
ztratit a ten váš obchod už je ten nejhorší
Modní zboží, co je to? Jak pak kdyby přestala
moda, komu budete prodávat? Milejší by mnč
bylo něco jistého ..
Pan Valenta se konečně dostal ke slovu
teď neměl naučené řeči a proto plynula mu
slova od úst bez přerušení. Prosil jen o Klárku
na jmění páně Kašparovo ani nepomyslil, tak
ne na její věno a jest přesvědčen, že úživí svou
ženušku. Čbchod jeho jest ovšem teprve v po-
čátcích, ale začíti musí přece každý a na zdat
nosti obchodníkově záleží, má-li obchod zkvé
Pan Kašpar ani brvou nehnul, vyslech
pana Valentu klidně a když i Klárka přišla ženi-
chovi na pomoc a uchopila ruku oteovu, svoii
pan Kašpar ke sňatku. Podal Valentovi ruku
námluvy byly u konce.
Valenta
Valent
Ka
Handl
Kašparův
Klárka
Kašpar
17
article
Maminka pozyala Valentu na svačinu. Pi
svačině vypravoval Valenta, s něhož všechna
tíseň byla spadla, upřímně a radostně o rozvoji
svého obchodu a maloval si i Klárce krásnou
budoucnost. Bude pracovati horlivě a rád, vždyí
bude pracovati pro milovanou osobu. Až dosu
stál v životě sám, nýní se dočká štěstí rodin-
ného, po němž již tak dávno toužil.
Ale všechna jeho sdílnost, upřímnost
vroucnost, s kterou mluvil, nedovedla rozehřáti
budoucího tchána. Pan Kašpar zůstával chladný
a klidný, teprve když si Valenta vyžádal svolení
aby s ním Klárka směla jíti na procházku, řek
pan Kašpar:
„Od zejtřka až do svatby budete chodit
k nám jíst. Žádám vás o to. Škoda peněz, kter
utrácite v hostincích a my toho ani nepoznáme.
Pan Valenta děkoval pohnut za proje
vzácné přízně. Když mladý párek odešel, n
zdržela se paní Kašparová, aby panu choti ne
vyčetla, že byl jako led a i to, proč řekl,že
dceři nedají věna.
„Jednám, jak uznávám za nejmoudřejší
Klárka jest naše jediné dítě, zdědí po nás vše-
chno, ale Valentoví nedám do ruky nic, protože
ho nechci zkazit. Takový mladý člověk musí s
spoléhati jen na své sily a na svou práci. Kdy
bych mu dal peníze, zlenošil by, nebo by se pu-
stil do velkých spekulací. Ať se tedy nutí, a
kdyby bylo nejhůře, dovedu ho zachytit.“
Pani Kašparová byla teď spokojena, dou-
fala, že se vše obráti k dobrému, jenom když
pan Martin zjevně nebránt. Výbavu pro dceru
měla připravenu, zmínila se tedy manželi o ná-
bytku.
„Obstarám vše sám; nemám tak co dělat
slibuji ti, že budeš spokujena a mladí také.“
Pan Martin Kašpar nemiloval lichocení
mazlení se, byl člověk umíněný, který byl pře-
svědčen, že sám všemu nejlépe rozumí. O mla-
dých lidech měl své zvláštní mínění a nebylo
nikoho, kdo by toto mínění dovedl zviklati nebo
vyvrátiti. A lakomý byl také.
tati.
Valent
Kašpar
Klárka
Kašparová
Valentový
Pan Kašparová
Martin
18
article
Po osmi nedělích odvedl si šťastný Jose
Valenta Klárku jako ženušku do útulného hnt
zdečka, které bylo měkce a pěkně vysíláno. Ob
mladí manželé domnivali se, že není šťastněj
ších lidí nad ně. Nevydali se na svatební cestu
protože na to nebylo času, ale pan Valenta
slíbil své ženušce, až se jim jednou dobře po
vede, že jí tuto svatební cestu vynahradí. Klárk
nechtěla o cestě ani slyšeti, vždyť jí čekalo tolik
práce v mladé domácnosti a pak se těšila na tu
že když jí zbude chvilka, že sběhne dolů do
obchodu, aby se naučila Josefovi pomáhat.
Obchod páně Valentův byl v nové ulici v
čtvrti, která se sice teprve tvořila, ale rychle
rostla.
Pohříchu nebyl Valenta sám, který tuši
vzrůst čtvrti, také jiní obchodníci sem se stěho
vali a v téže ulici, jen o několik domů dále
usadil se Valentův konkurent,
Až dosud si vzájemně neškodili; obecen
stvo z větší části nezámožné, kupovalo své po
třeby u obou obehodníků, kteří z výdělků ne
mohli ovšem bohatnouti, ale na činži a živobyt
přece vydělávali,
Pan Martin Kašpar přicházíval často do ze
ťova obchodu, ale jsa skoupý na slovo, odchá
zíval, aniž by se zetěm promluvil, za to tín
bedlivěji si všeho všímal. 1 ke konkurenfov
zeťovu vešel, koupil si nějakou maličkost
bedlivě i tam všechno pozoroval.
Když se vrátil z těchto pochůzek domů, vy
kládal své choti o tom, co viděl.
„Valenta jest přičinlivý a obratný obchod
ník, to je pravda, pořádek má ve všem vzorný.
ale všechno se to jen zvolna pohybuje. Kupeů
Jose Valent
Klárka
Valent
Josef
Valentův
Kašpar
20
article
není mnoho a ti, kteří přijdou, kupují jen za
krejcary. Pochybuji, že v této čtvrti zbohatne;
měl se usaditi v bohatší čtvrti. Jeho konkuren
jest chytřejší, umí své zboží lépe vnutit.
Paní Kašparová bránila zetě a chlácholil
muže, doufajíc v lepší budoucnost. „Čtvrt roste
vůčihledě, za krátký čas přistěhují se bohatš
lidé a vytlačí chudinu ven na obvod města. Časy
jsou zlé a můžeme býti spokojeni, když Valentn
vydělává na činži a na živobytí. Až dosud pra
cuje se svým jměním a na nás dosud nic ne-
chtěl.“
„Také bych mu neradil, aby něco chtěl
bylo by to marné; mladý muž musí si pomoe
vlastní silou a prací, mně také nikdo nepomá
hal,“ odpovídal pan Kašpar tónem zlým, jakohy
se hádal.
Josef Valenta přicházel ke Kašparovým je
nom v neděli, aby rodiče ženiny pozdravil a v
ptal se na jejich zdraví
Měl plnou hlavu plánů a byl šťasten, kdy
koli se mu podařilo, že některý ze svých plánů
provodl. Dosud šlo vše dobře, práce ho těšila
neboť když unaven vračel se do svého skrom-
ného bytu, býval vitán svou roztomilou ženu-
škou, která svým úsměvem dovedla plašiti vše
chny starosti.
Paní Klárka přiběhla i v týdnu častěj
k malce, aby jí pověděla o svém štěstí. Byla d
svého Josefa zamilována jako před svatbou
nemohla ho vynachváliti, jak jest, pečlivý, po
zorný a jak ji má rád. Celý den pracuje v ob
chodě a i na večer přináší si obchodní knihy
aby je zkoumal, počítal a nové zdroje výdělk
vyhlodával.
Kašparová
Valentn
Valent
Kašparův
Klárka
Josef
21
article
Štěstí mladých manželů bylo dovršeno
když jim přinesla vrána roztomilé růžové dš
ťátko, ale dědeček Kašpar nebyl příliš nadšen
„To je dříve nežli tisíc zlatých,“ odpověděl sv
ženě, když mu radostnou novinu sdělila, „nyn
bude větší vydání a výdělek se nezvětšuje, na-
opak pozorují, že konkurent Valentův rozšiři
svůj obchod a zeť se pořád korejní jen v drob
nostech. Myslil jsem, že jest v něm více, ale
vidím, že jsem se klamal.
Mladí manželé nestarali se o dědečkove
mrzutost, ale nadšeni rozkošným stvořeníčkem
byli na tu chvíli úplně šťastní.
Avšak brzo nastávaly starosti. Konkuren
stával se den ode dne nebezpečnějším. Zprvu by
nezámožný; nyní, jak se dověděl Valenta(-
každý, kdo jen slyšeti chtěl), zdědil vážný sou-
peř po bratrovi deset tisíc korun a právě tout
převahou finanční stal se obchodu Valentov
nebezpečným.
Valentův
Valent
22
article
Jak paní Kašparová předpovídala, usazoval
se v nové čtvrti zámožnější lidé a když měste
koupilo velikou zahradu a prodávalo pozemky
ke stavbě, vyrostla rychle villová čtvrt zcela na
blízku.
Oba obchodníci měli by slušné výdělky
avšak Valentovi nedostávalo se peněz, aby moh
s konkurentem závoditi. Valenta nemohl po
skytnouti kupujícímu obecenstvu zboží v tako
vém výběru a téže jakosti, jako jeho soupeř
protože chudí lidé skutečně ustupovali na obvo
města, ubývalo Valentovi kupců.
Valenta ženil se z lásky; jako mladý a pod
nikavý muž spoléhal se na svou práci a svo.
zdatnost obchodnickou. Věděl, že v obchodě
jsou velmi důležité peníze a mohl přece dou
fati, že Klárka mu přinese byť i malé, přece ně
jaké věno, ale zklamal se hůře ve svém tchá
novi, než tehán v něm. Klárka dostala jen vý
bavu a dost. Valenta nezjevil ani své ženušce
jak by mu prospělo, kdyby otec její aspoň ně
čím pomohl, a byl příliš hrdý, aby šel prosito
podporu, když při námluvách řekl, že prosí jen
o Klárku a nežádá si peněz.
Kašparová
Valent
Klárka
23
article
Dokud zápasil s konkurentem stejnými si
lami peněžními, bylo vše dobře, obstál a uháji
svůj obchod i živobytí, ale nyní bylo potřeb
rychlé pomoci, aby nebyl pošlapán nebo po
hlcen.
Bránil se srdnatě a vytrvale, pracoval nad
své síly, ale ustupoval krok za krokem, cítil, ž
slábne, že hyne.
A k tomu všemu musil poslouchati výčitky
tchánovy
„Hleďte, jak váš konkurent se zmáhá, jal
roste. Přede dvěma roky rozšířil svůj závod o ko
berce, loni si zavedl krajky, letos hedvábné
stuhy, až oči přecházejí a vy nic, pořád jen zá
stěrky, šátečky, sprosté prádlo dělnické. An
ano, holečku, na tom se nevydělávají penizky
živoří se jen a tam ten kyne a hýři životem.
„Pro boha, pane Kašpare, můj konkuren
má jiné prostředky než já; také bych to dovedl
kdybych —
„Ano, kdybych, kdybych, to slyším stál
kdybych. Co je to?“
„Peníze jsou to,“ řekl ukvapeně rozčilen
Valenta, ale zalekl se, jak to řekl.
Pan Kašpar tuze zvážněl. Obličej jeho pro
zrazoval však hněv. „Peníze? peníze!“ opako
val si. „A proč nemáte peněz? Proč jste se opo
vážil žádati o mou dceru, když jste neměl pe
něz? Či jste počítal, že vám peníze dám ja?
To jste se mýlil, velmi mýlil. Svých peněz ne
dám nikomu, vydělal jsem si je těžce a poctivě
starejte se také, abyste si je vydělali
Pan Kašpar nečekal na odpověď. Bouch
dveřmi a odcházel pohněván domů.
Doma dobouřil jeho hněv: „Ten ničem
chce peníze,“ pravil ženě, „a přece nám na
mlouval, že chce jen Klárku. Ale přepočítal se
nic mu nedám, ať si pomůže sám.
Kašpar
Valent
Klárka
24
article
Paní Kašparová již věděla o nesnázích ze
ťových a snažila se přesvědčiti manžela, že jes
jeho povinností, aby „mladým“ pomohl, nle
potázala se se zlou.
„Nedám, nic nedám. Proto jsem se celý ži
vot lopotil, abych své peníze dal cizímu člověku
který je ničema, který nedovede uživiti ženy
ditětel“
„Ale ty pořád mluvíš o Valentovi a zapo
mínáš, že Klárka jest naše dítě a že neštěstí Va
lentove mučí i naši dceru.
„Ano, oženiti se, děti mít, udělat všechny
nešťastné, to dovede rozmilý zeťáček, ale ted
tatíku, syp dukáty. Kdybych mu chtěl i pomoei
tišíc zlatých mu teď nepomůže, ani ne dva ti
síce, ať to raději praskne.
Odešel i z domova; všude ho hněvali, všude
mu dokazovali, že má dáti peníze. Na to ani ne-
pomyslil, že by ten tistc nebo dva tisíce p-
mohly, kdyby je byl dal zeťovi v čas; nechtě
ale aniteď nic dáti, kdy mohl dvěma tisíci
zlatýmí Valentu přece jen zachrániti
Jčktě jednou se rozčilil a to, když přišl
dcere sděťátkem. Byla bledá a uplakaná. Vě-
děla, cý se stalo doma. Manžel nemohl již nyn
zapírati. Svěřil se milované Klárce, že potřebuje
peněz, že úvěr jeho klesl a že za měsíc musí
zaplatjti větší části peněz a nezaplatí-li, že mu
hrozí. — úpadek.
Strašné slovo pro poctivého obchodníka,
který vše, co má, musil si perně vydělati, a te
vidí, že vše mu pod rukama mizí, zo tak pilně
snášel a nad to, že hrozí nebezpečí i jeho cti
dobrěmu jménu. Klárka vypověděla všechino, vy-
líčila ten strašný, dlouho trvající zápas mužův
i jeho pomalé, ale jisté klesání.
Kašparová
Valent
Klárka
Virginie
25
article
„Pracuje do únavy, nezná odpočinku, st.-
rosti nedopřejí mu spánku, nechutná mu jíst.
churaví, ale přemáhá se. Nedopouštěj, bože, aby
vážné onemocněl!“ Zaplakala a tisknouc díté
k sobě, šeptala mu. „Růženko, popros dědouška,
aby se smiloval nad tvým hodným tatínkema
nad tehou.
„Třesky plesky, brečet můžeš doma. Ne-
věřím ani slova. Pro samé cukrování zapomněli
jste na obchod. Sotva se vám nevede, jak si pře-
jete, a už skučíle a malujete, jakoby měl na-
stati soudný den. Mlč a nerozčiluj mne!
„Ale, tatínku, pochopte přece, že když Va-
lenta nezaplatí . ..
„A co mně je po tom? Udělal jsem dluhy
já? A pak, dali jste si ke mně něco schovat?
Mráz kopřivu nespálí a chytrého vrabce plevam
neoklameš. Jdi jen domů, však on pan manže
si pomůže a nopomůže-li, jeho vina a peně
by bylo škoda.
Paní Klárka pochopila, že otec nic nedá.
že nepomůže. Vědéla, že jest člověk tvrdý, ale
že by byl takový lakomec, přece ani nelušila.
Obrátila se k matce. Ale matka jen rukam
zalomila.
„Nemohu ti pomoci, milá Klárko, nemohu.
já nic nemám, všechno je tatíkovo.
„Ano, mé, a jsem rád, že mé. Všechn
byste, vy ženské rozházely. Po mé smrti vezměte
si všecko, ale dokud jsem živ, nedám.
„Dědečku,“ ozvalo se dítě, „proč se zlo-
bíš? Bojím se tě.
„Jdi tedy domů, jsi Valentova,“ odby
Kašpar dítě hrupě.
„Také já jsem Valentova, tatínku, řekla
paní Klárka vstávajíc, „a zůstanu Valentova do
smrti. Snad by mně i právo pomohlo, vždyť jsem
vaše dcera, ale já nic nechci, nechci.“ Vypotá-
cela se z pokoje.
„Právo, zákon! Chachacha! To ti jistě na-
kukal pan manžel,“ křičel pan Kašpa. v hněvu
a běžel ze dcerou. „No dobře, teď teprve ni
nedám.!
bůh
Růženka
Třeska
Mráz
Klárka
Dědeček
Valentův
Kašpar
Chachach
Kašpa
Virginie
26
article
Paní Klárka již neslyšela. Vracela se smut
ně, ale odhodlaně domů.
Valenta sevřel ženu i dítě do náručí. Tušil
že paní Klárka u otce nepořídí, proto podnik
poslední pokus. Prosil o pomoc u cízích lidí
pomoci, ovšem drahé, se mu dostalo. Proda
svůj obchod konkurentovi a sám se odstěhoval
daleko na obvod města zase mezi chudé. Z: zby
tečku jmění zařídil si obchůdek v poměrech
velmi skromných. Mnohé však ztratil: sebe-
důvěru, sílu, odvahu a to nejdůležitější — své
zdraví.
V novém obchůdku byl by snad uhájil živo-
bytí svých drahých, ale za krátký čas ulehl na
lůžko a již ho neopustil živ. Zemřel po dvou-
měsíční nemoci.
Lékař tvrdil, že zákeřná nemoc vyvinula se
nepříznivými životními poměry. Snad zárodek
nemoci v těle byl, ale sta a sta lidí překonává
nemoc, dostane-li se tělu i duchu odpočinku,
požívá-li člověk výživné potravy; toho ovšem
u Valenty nebylo.
Umiral těžce, vždyť opouštěl milovanou
ženu a dítě a bál se o jejich budoucnost.
Paní Klárka byla zdrcena. Obstarala chu-
dičký pohřeb a když jí po návratu ze hfbitova
vybídl otec, aby se přestěhovala nyní s ditětem
opět k nam domů, odmítla.
„Nevkročím nikdy k vám. Vzdal jste se ná
a já nikdy nezruším svého slibu, který jsem
dala Josefovi. Zůstanu Valentova. Nechci o
vás nic, když jste mně vzali milovaného muže
a mému dítěli otee.
„Kdo ti ho vzal? Co mluvíš?“, rozkřikl se
pan Kašpar.
„Vaše lakomost. A nekřičte na mne, je m
třeba klidu v mé bolesti.
Pani Klárka nedala se přemluviti ani mat-
kou, která se několikrát pokusila zjednati smíe
mezi mužem a dcerou.
Klárka
Valent
Josef
Valentův
Kašpar
Pan
27
article
Paní Klára Valentová naučila se obchodu
a protože celé okolí znalo krutý její osud, pro-
tože každý byl vlídně vítán a dobře obsloužen,
prospíval obchůdek dobře a živil statečnou paní
i její dítě. Chudí lidé snáze chápou neštěstía
jsou ochotnější k pomoci, než lhostejní nebo
tvrdí boháči.
V nové ulici na obvodě města jest na rohe-
vém domě malá tabule s nápisem „Klára Valen-
tová“. Ve výkladní skříni jsou zase jen šátečky,
laciné prádlo, zástěrky, šněrovačky, bavlna, nitě,
knofličky, ale v krámě jest pořád živo. Každý
rád nakoupí u hezké, vlídné paní, která obslu-
huje poctivě s malým výdělkem. Přes to ale se
zmáhá, ukládá ušetřený peníz na věno své der-
rušce a když vyjde na hřbitov, šeptá mezi
modlitbami svému Josefovi, že věno jejich dce-
rušky roste, jen aby dřímal klidně.
„Ale líto, jest mi líto, Josefe, že jsi ná
opustil ..
Pan Martin Kašpar, za málo let velmi sesta-
ral. Hlavu schýlil, ramena se mu zdvihla, noby
a ruce se mu třesou
Chodivá jako chodíval na pozorování. D
krámu paní Klárky nevejde, ale obcházívá kolem
a počitá vcházející kupce.
Vyzvidá také v okolí o paní Klárce a často
musí vyslechnouti peprné slovo.
„Pani Valentová jest dokonalá žena, vše-
chna čest. Každý ji má rád a zdá se, že přeee
jíž na svou ztrátu zapomněla,“ vypravovala panu
Kašparovi obchodnice, která měla svůj krám na
příč proti obchodu paní Valentové, „ale ten starý
krkavec, její otec, který ji z domova vyštvat
o muže připravil, zasloužil by, aby mu te
mamon žhavý do krku nalili ..
Pan Martin Kašpar rychle odešel z krámu,
aniž se za přívětivě podané zprávy poděkoval.
Klár Valentová
Klár
Josef
Kašpar
Klárka
Pan Valentová
Valent