4
masthead
Ročník XXXXVIII.
6
masthead
hedeli 8. února 1909.
7
masthead
oq Jabognot Allmez (evnodo) aivožniV .lac
Dcsvolé vmtáz lilmoq ažihlou lnbtneníaz abovo
Jřbnoq v obud inávožos lalso
Jabognot Allmez
9
masthead
ba yelaslnom — dl
10
article
Na ranní a odpol. lIstr
předpláčí ne.
2 v Praze r zäinínistřei
Praha
13
article
na město . . . . R —
na čšvrt leta
s dvojí donáškoa
žat
nt La . . . . 7 K k
ve tlialkšck:
. 2 K 30
na ně-ke
Peštout
na čtvrt let. . . . . 9 K e0
s drojí zásilkou-
něsk, cr o
lrrt ai
14
title
Dnešní čísle pre Prahu le e 18 stranácb.
le e 18 stranácb
15
article
Důležitě svědectví pravdě.
Důležitě svědectví pravdě.
V pozoruhodné řeči, kteróu proslovi
minulé středy na Mělníku dr. Fořt, dostalo
se pravdě, za niž od 8. listopadu m. r. zá-
polime svědectví, které nám může býti za-
dostučiněním.
My se rozešli s vedením delegace české,
jak známo, dne 8. listopadu m. r. hlavně a
podstatně proto, že většina její po svržení
dvou našich ministrů (Fořta a Pacáka), kteří
byli vstoupili do kabinetu Beckova výslovně
jen pro svou osobu, aniž by poselstvo
naše v čemkoliv byli vůči vládě Beckově
zavazovali — střemhlav vbě hla beze
všech záruk do služebního po-
mlěr uke vládě Beckově, složené
z-8 Němcův a pouze 4 Slovanů, že vyslala
dva z příslušníků svých do kabinetu Be-
ckova jen v pouhé důvěře v jeh
dobrou vůli, bleze všech podimí
nek a záruk určitých pro brzké
jisté splnéní našich životní ch
potřeb a požadavkův národních.
Vytýkali jsme toto opomenutí těžké, způso-
bené přežalostnou rozháraností tehdejší
v lůně poselstva českého, jakožto o s ud-
nou chybu, jejíž následků pro budoucnost
našeho národa tak vážně se obáváme, že
nechceme nésti spoluodpovědnost za další
směr politiky Národního klubu na této dráze
dale pokračující
Nuže a co pravil býv. ministr dr. Fořt ve
své řeči mělnické.
»Není pocbyby« — dosvědčuje nám —
»že bylo by bývalo s prospěchem pro naší
věc, kdyby našinci před samým vstoupením
do parlamenlnía do vládn
kooperace byli přesně ujednali
se sůčastnenými činiteli s vlá-
dou a Němci, přogramatický její
podklad a provedení jeho si' za-
bezpečili.«
Avšak kdo byl svědkem vývoje věcí ve
Vídni od 26. října (od padu českých ministrů
Fořta a Pacáka) až do 8. listopadu, sezná
prý, že postup takový nebyl naprosto možný.
doktor
Fořt
Pacák
Beckův
Němcův
Němec
Mělník
Beckov
Vídeň
16
article
Proč? »Ne pro nedostatek dobré vůle
prozfravosti, nýbrž pro osobní a my-
šlenkovou roztříštěnost, v jaké
jšme se během jednání nalezalie
— odpovídá dr. Fořt: »Příznivý oka-
mžik zastihl nás strannicky roz-
hárané, myšlenkové nesjedno-
cené a tudy ve svém celku ne-
sčhopné, výhod okamžiku plně
využitkovatí.« Jako již několikráte v dě-
jinách novověkých! O subjektivní vině
nělze prý mluvit, zvlášť ne vzhledem ke
straně mladočeské. Tato již v září mr
dala podnět ku poradám v Praze i v Brně
aby nejprv docílena byla shoda o základ-
ních liniích politického postupu
čéských stran, vstoupivších do společného
klubu ve Vídni, i aby došlo též k dohodě
o modalitách čili tak zvaných předpo-
ktadech, za kterých by poslanci čeští
byli ochotní vstoupit do kooperace s jinými
stranami za účelem vyřízení neodkladných
důležitostí státních. . . . Panoval úmysl.
aby v den před zahájením podzimního za-
sedání říšské rady došlo k imposantnímu
semknutí se poslanců českých a aby na
zmíněných základech s předse-
dou ministerstva a stranami něme-
ckými vyjednávání bylo zahájeno.
Přípravy v Praze a v Brně se dařily. Avšak
ve Vídni narazil původní plán
na obtíže. Jedna překážka, jedna
nesnáz stihala druhou. Chvilemi se
zdálo, že vlastně osoby nás obou mi-
nistrů, dra. Pacáka i mne, jsou příčinou
průtahů. Proto, aby překážka tato byla od-
nu ne vna styvraV Praz
as ánašhsn abjňg hil a nonvalo
ijusvůh loden inibu ol iodosu sla
doktor
Fořt
Pacák
Praha
Brno
Vídeň
17
article
straněna a cesta k dohodě proražena, podali
jsme dne 26. října oba demisi.«
Nuže, neměli jsme pravdu, když jsme
v osudný den 8. listopadu žalovali, že stran-
nická řevnivost a osobní pletichy poškodily
českou věc, že při celé krisi nešlo o ve-
likou myšlenku vlasti a národa
nýbrž o malicherné interesy a žárlivosti
strannické? Ano, příznivý okamžik zastihl
nás malými, myšlenkově rozháránými, stran-
nicky podjatými: odtud celé neštěstí.
A neměli jsme dále pravdu, když jsme
se obávali, aby z chybného kroku onoho
nepošlo brzy hoře našemu národu, aby ne-
opatrný ten vstup 67 českých poslanců do
vládní většiny Beckový nevedl s ku podob
nému zklamání, jaké usmrtilo staročeské
služebníky vlády Taaffovy?
Až příliš rychle stihají z Vídně do Čech
zvěsti Jobovy jedna za druhou ... Ni-
koliv my, nýbrž naší zapřísáhl
němečtí protivníci nabývají vlivu
a moci na vládu Beckovu, nikoliv
po přání našem, nýbrž po jejich zvůl
všechno jde, tak že i nejdůvěřivějších
oportunistů vůči té mluvě denních charakte-
ristických skutků a znamení doby zmocňují
se pochybnosti nejťesknější.
Mluvě k lidu českému nemohl ovšem
dr. Fořt před těmito pochybnostmi, rozčilují-
cími každého upřímného a myslícího Čecha,
zavírati oči. »Pochybnosti ty — pravil —
vrcholí ve výtkách, že vstupujíce do tryalého
útvaru, v němž dáváme vládě své hlasy
k disposici, nezabezpečili jsme si
věcné předpoklady kroku tohoto, že
jsme nejednali dle zásady »z ručky do ručkye
(jak již Havlíček po prvním zklamání radil
Becková
Taaffův
Čo
Jobův
Čecho
Havlíček
Vídeň
Beckov
18
article
Pozn. red.), že dnes, kdy uherské vy-
rovnání jest pod střechou, tězko
bude doháněti, co v tisnivém okamžiku
krise bylo lze si zajistiti. »A pochyb-
nosti tyto — jsou slova páně Fořtova-
rostou pořád víc, čím hojněji se
množí doklady, že němečtí naši
krajané místo smířlivosti, jejíž
výrazem a ztělesněním má býti s po-
lečný parlamentníkabinet, pro-
syceni jsou proti nám bojovností, ba
úporností, připomínající chvílemi ovzduší
éry Badenovy« — nlezou k
Kromě naivní důvěřivosti v záměry a
cíle Beckovy vedla směrodatné positivní poli-
tiky české nepopíratelné i touha po jakéms
příměří, ne-li úplném smíru s našimi něme-
ckými krajany. Doznal to prof. Masaryk svým
časem na Moravě, řka: »Nám stačí účast
ve vládě a smír s Němci.« Doznal to i vůdce
agrárníků p. Prášek, když jako ministr krajan
loučil se v zemědělské radě s princem Lob-
kovicem, děkuje mu, že ho naučil tak dobře
s Němci se snášet, což mu přijde velmi
vhod při nastávajícím díle smíru v Čechách.
Nuže, co zbývá z těchto luzných naději
našich roztoužených smiřovačův dnes po
čtvrt roce? snao s
I»Jest po nich — vetal« odpovídá
lapidárně dr. Fořt. »Přední podmínkou
každé dohody jest přece klid zbraní.
Leč tato podmínka rozmetena byla
kromě jiných zjevů zejména v zpourou
německých soudcův, rozmetena byla
výzvami německých poslancův
a časopisů, nabádajících revol-
tující soudce (německé) k vytrva-
losti, a rozmetena byla konečně na padrt
bezpříkladným činem samotného
ministra německého Peschky,
postavivšího se do řad těch, kdož od let
hesly mommsenovskými hlásají proti nám
boj vyhlazovací... Nekyne tedy ob-
dobí míru, nýbrž naopak, útočivost odpůrců
ukládá nám hotoviti se k tuhé
obraně.« —
Tak se jeví situace politická zraku muže
Fořtův
Badenův
Beckův
profesor
Masaryk
Němec
Prášek
doktor
Fořt
Peschek
Morava
Čechy
19
article
který nad jiné měl příležitost poznati ústřední
dílnu vídeňské politiky, tak soudí dnes vá-
žený autor knihy »Ven z přítmí«, v níž první
narýsoval plán politiky positivní.
Nezměnil svého přesvědčení. On je po-
dnes přesvědčen, že po ztroskotání veliké
naší státoprávní kampaně z let šedesátýcha
sedmdesátých, nelze si tou dobou řešení
otázky české mysliti jinak než, »v souvislosti
s vývojem a vhodnou revisí ústavní
skladby rakoůské«; on netají si, že
i tato meta Tjest daleka a cestá k ní dosud
zatarasena překážkami obtížnými, na jichž
přemožení dlužno se nám připravovat a tužit
jednak břitkou politiekou obranou naší dosa-
vadní držby, jednak úsilovnou péčí o dalši
mohutnění osvětových, hospodářských i poli-
sn
tických sil národa.
Avšak z tohoto výměru positi v n
politiky nikterak nenásleduje, že bychom
sami měli si svázati ruce vůči vládám vídeň-
ským poměrem trvalé služebnosti k nim za
holé sliby a naděje do budoucna. Naprosto
ne, praví autor knihy »Ven z přítmí« na
str. 192 — nýbrž staktika naše určo-
vána budiž dobou a okolno stmi,
jsouc smírnou i oposiční, opo
tunistickou i radíkální, ba po
případě — dokud z arsenalu parlament-
ních zbraní obstrukce nevymizí — i ob-
strukční, vždy však takovou, j al
ji jasně pochopený prospěch ná-
roda se zřetelem k daným pomě-
rům vtom kterém období vy
žadujee5 onl
To je ovšem podstatně jiná positivní
politika nezli ta, proti níž ve prospěch svého
národa a jménem důstojnosti věci české nu-
ceni jsme vystupovat.
20
article
MMemoranda a česko-německý smir
MMemoranda a česko-německý smir
Napsaf JUDr. Bedřich Paešk.
V české veřejnosti mluvilo se v minulýcl
dnech ve spojení s jednáním o česko-německý
smír mnoho o memorandech, jež podal jsem
během svého ministerství ministerskému předse-
dovi o národnostní otázce
S různých stran tázáno bylo: Co jsouta
memoranda a co znamenají, zdaž v memoran
dech těch byly činěny nějaké návrhy a jak?
I postanei, kteři přišli do rady říšskép
květnu 1907, tázali se, proč jim tato memorand-
jež podána byla v r. 1906, před podáním ne
byla předložena
Pan dr. Kramář dotekl se té věci ve svo
poslední řeči v Praze a uvodl ji na pravou
miru.
Sám já uvedl jsem ve známost a rozhov n
podání těchto memorand, když se strany radi-
kální bylo uváděno, že — ač Němci jsou při
praveni — na naší straně se ničehož neděj
Já znal veškery přípravy, jež dály se ji
před lety ve Vídni a v Praze v parlamentníeh
komisích, výkonném výboru a jazykovém vý
boru, aby pevně a nezvratně zjistily
se základní principy věcí jazyko
vých a veškeré elaboráty ty, svěd-
čící o ohromné píli, nalézají se
také v mých rukou, takže nemohl jsem
nemluvit vůči takovému planému povídání
uvedl jsem věe tu do veřejnosti a učinil při tom
také zminku o momorandech, jež podal jsem
ministerskému předsedovi.
Je jich osm. Tato memoranda jsou kus po
ctivé české práce mé a mých přátel, za která
nejen nemusíme se ukrývat a obhajovat, nýbrž
která v plné hrdosti můžeme předložit české ve
řejnosti. Ostatně dvě z nich — práce Herolda
a Čelakovského — odevzdána již byla česke
publicitě v „České Revue“ a Heroldovo dokonce
i ve schůzích politických a potkala se v česke
veřejnosti se souhlasem.
Jak vzešla tato memoranda, řekl jsem již
ve známě prosineové zprávě, nicméně chcito
JUDr
Paešk
doktor
Kramář
Němec
Herold
Čelakovský
Heroldův
Praha
Vídeň
21
article
zde krátce opakoval, ježto u nás velmi snadno se
zapomíná.
Když Beckovo ministerstvo prvního vydán
nastoupilo a počalo svoji práci, tu ihned mini-
sterský předseda oznámil ovůj třídílný program,
ustavil ve svém ministerstvu tak zvaný smírč
odbor, jemuž přirozeně náležel Prado a já a žádal
abychom mu o základních názorech
otázky jazykové i národnostn
každí se své strany a s hlediště
svého národa podali memoranda.
Což bylo přirozenějšího, než že sáhl jsem
k elaborátům, svého času sdělaným našimi od-
borníky a znalci a na jejich základě si umínil
podat žádaná memoranda. Požádal jsem spol
své přátele věci znalé, již po většině také zná-
mých úrad svého času mezi námi se zúčastnili
ku pomoci a sice prof. Čelakovského, pro-
fesora Čiperu, dra. Herolda, radu Pan-
tůčka — já myslím, že žádný neřekne, že
volil jsem špatně. — Pánové ti mně své —
řeknu výtečné — práce odevzdali, já připojil
k nim svoje dvě a 3 přípisy informační a ode-
vzdal to v době od srpna 1906 až do doby
března 1907 ministerskému předsedovi.
Dva elaboráty objednané mně v čas a an
později odevzdány nebyly, nemohl jsem je tudí
odevzdat. — To tedy jsou ta memoranda.
o nichž tolik se mluvilo.
Co obsahují, to již z předu jsem naznačilt
přesně stanovené zásady základ-
ní, jaké u nlás panujíve věcech ja-
zykových a národnostních, s' ano
vení přesného právního stavu pro-
ti nyní panujícímu stavu faktické
mu, jenž tomu právnímu stavu ni
jak neodpolvídá.
Memoranda ta neobsahují žádné návrhy, jež
snad by se mělý neb mohly činit Němcům na
srovnání poměru. Takové návrhy já jako minist
činiti nemohl, nemaje k tomu od nikoho a nikd
nějakého splnomocnění. To nepravím sna
z obavy před nynějšími poměry v Čechách proi
smiřování, nýbrž abych dle pravdy konstatova
pravý stav věci.
Beckův
Čelakovský
Čipera
Herold
Pánová
ten
Němec
Čechy
22
article
Opakují, nepravím to z nějaké obavy před
nynějšími poměry. Neboť já zcela určitě pro
hlašuji, že jsem byl a jsem upřímným př
telem smíru mezi oběma národy v Čechách
ovšem jen pravím na základě úplné spraved
nosti a rovnosti. Neb dobře vím, že takovál-
dohoda by najisto posilnila v každě příčině na
vlast a netěžili by a nežili by z nasich ro
porů jiní.
Ovšem nemohu nikterak zapřít, že se ní
rodu našemu nedivím, když v době nynější ne
chee o podobném jednání ani vědět, když slyší
jak mluví naší němečtí spolukrajané, kde bý
valý německý ministr krajan mluví, že „60
milionů Němců udolá nás 6 milionů Čechů“,
nynější německý ministr krajan mluví, „že
jeden národ druhým musí býti udolán“ (nieder
gerungen). To není nálada pro smír, to jest
bohužel nálada pro boj a musí mnoho vody
uplynout, než bude možno na smír pomýšlet. —
To není žádná pochybnost, že Cheb na ten ča
učinil jednání na dlouhou dobu nemožným.
A když není nálady, tu zajisté žádný roz
umný nebude nutit k něčemu, co na ten čas
nejde, tu by se věci více uškodilo, než pro
spělo.
Čecho
Čechy
Cheb
23
article
Byla kdysi taková příznivá nálada na po
čátku vlády Körbrovy a doby prvních konferene
Körbrových. Bohužel, ministr Körber je nedo
vedl vést a přivést ko zdárnému konci.
Když jsem mu to později jednou vyčítal
řekl mně: „lnu, tehdá já těm věcem jazykovým
tak nerozuměl, jako ted.
Pravil jsem, že se po všem, co sděleno, ne
divím našemu národu, že teď o transakcích ne
chce ničeho slyšet. Však to musí každého my
slícího rozumného českého člověka do duše roz
čilit, když se u nás mluví: „Nechoďte s Něme
dohromady, oni vás zase napálí.“ Což pak jsme
my Čechové takoví hlupáci, že každý německý
ubožáček s námi může dělat, co chce ? — Če
en ,htzu 3vinalig čnmle
lusliuen jonalson l aloetžn
V drobném prodejií
ol vole niiloorll
ranní číslo o sobě . .
odpolední.
Körbrův
Körbrový
Körber
Čecho
25
article
: . za 2k
Ve úlialkách na venkovs
ranní čisla. . . . . . . . 10k
odpolodní . . . . . . . . 4l
Inseraťy
platí se hotově napřed.
Fředplacení a inserty přijímá zdminl-
slrace v Mazisnské ulicí č. 8.
Tam nacházají ze též redakee
Hakárna a ezpadiss „Národnich Liste“
Rukopisy se novraesjí.
Mazisnský ulice
26
article
chové byli za Körbra v konferencích a ukázali,
co dovedou.
Pamatuji, že tehdá — jeden člen strany —
jenž také byl v konferenci a jenž nyní zaujímá
výsoké postavení, zaklepal mi na rameno a pra-
vil: „To my jsme nevěděli, že vy ty věci tak
houževnatě hájíte.
Však přikročím nyní k nastínění kritického
obsahu osmi memorand, z nichž nejlépe pozná
se jich směr.
Je jich, jak jsem řekl, 8. První čtyři pochá-
zejí odemne, pátá od prof. Čipery, šestá od
rady Pantůčka, sedmá od dra. Herolda
a osmá od prof. Čelakoviského. Nekladu je
enl
dle času podání, nýbrž různě:
I. První jest dopis dra. Pacáka k minister-
skému předsedovi ze dne 1. září 1906, ve kte-
rém před sněmem a před cestou císařovou se
praví, že v Čechách není dosud to pravé milieu
k možnosti dohody, poukazuje se k vlastnímu
výroku ministerského předsedy Becka, jenž
řekl: „To je nemožné, aby ve smíšených mě-
stech s menšinami národními se rvali a aby
současně oba národové v zákonodárných sbo-
rech padli si okolo krku“, a píše se dále: „Mu-
silo by se tedy, než český sněm se svolá, veřej-
nými činy urbi et orbi dokázati, že tu stojí spra-
vedlivá vláda, a že jest úmysl její konat spra-
vedlnost.
Spolu se poukazuje k účinku takového čin
na cestu císařovu.
profesor
Čipera
Pantůček
Herold
Čelakoviský
Pacák
Beck
Čechy
I . první
27
article
II. Dopis dra. Panáka k ministerskému před-
sedovi z téhož dne 1906, ve kterém historicky
se (probirají veškeré způsoby, jež dosud k
smírun českého národa s německým národem s
děly a odsuzuje se způsob konferencí jako pro-
středek, nezpůsobilý a poukazuje se k mnohem
účinnějšímu prostředku: „Slyšení na obou stra-
nách mužů věci znalých v Čechách, na Moravě
i ve Slezsku.“
se III. Memorandum dra. Pacáka z téhož
dne 1906 o návrzíeh zemského zří-
zení a volebního řádu, podaných české-
mu sněmu ministerským předsedou Gautsehem,
ve kterém se uvádějí veškeré námitky českými
poslanei proti oběma předlohám činěné s ná-
vrhy opravení dodatného neb vzeti návrhu zpět
a předložení nových.a 1a
IV.. Memorandum prof. Čipery s rozdělením
městských i venkovských okresů volebních če-
ských pro království české vyhovujícím námi-
kám, jež českými poslanci proti rozdělení voleb-
ních okresů byly činěny
V. Memorandum dra. Pacáka z téhož dne.
obsahujícilíčehí zákona o užíván
obou zemských jazyků u samo-
správnýcbůřadů. Sestává ze dvou memo-
rand, jichž první čásť obsahuje historickou část
vývoje toho zákona v českém sněmu, druhá pak
vývoj téhož zákona v konferoncích Körbrových.
obsahující všechny návrhy, jež v konferencích
těch byly činěny, trvajíc z plna při usnešeních
sněmovních. (Zejména pokud se týče čl. 2.)
Panák
Pacák
profesor
Čipera
Čechy
Morava
Slezsko
28
article
VI. Memorandum dra. Pantůčka o upr a-
vení jazykových poměrů u státníeh
úřadů a otázce úřadnické. — Jesť to
přáce důkladná a výtečná. Rozbírá celý stav
otázky, poměry právní a jim se příčící stav
faktický, podává důkladný rozbor rozdilu vnitl-
ní a zevnější řeči dle nynějšího stavu věci. Kon-
statuje, že musí v platnosti plné zůstat zásada
„Každý Čech i Němec v celém českém králov
ství u všech úřadů musí ve svém jazyku nalézti
právo“, a přichází k náhledu, že nejsnadněji
by se dala rozřešit tato otázka, kdyby úřadníni
v Čechách vesměs byli znalí obou jazyků, že
nebylo by pak těch obtíží při obsazování míst
úřadnických, jako nyní.
VII. Memorandum dra. Herolda o změně
zemského zřízení. Zde nebudu uvádět jeho ob-
sah. Memorandum Heroldovo bylo ve všech če-
ských i německých časopisech uveřejněno. Dr.
Herold sám je ve sehůzi vinohradské vykládal.
„Česká Revue“ přináší nyní jeho výklad, není
tudíž třeba se o něm více zmiňovat. O jedné
věci však jest nutno blíže několik slov říci. Návrh
Pantůček
Němec
Heroldův
doktor
Herold sám
Čechy
Kon
Český revue
29
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, v. února.
6—. (Kronika.) Kdo vítězí ve světě
duch-li anebo brubá síla?
Pruská sněmovna dala onehdy daleko sly
šilelnou odpověď na otázku z fysiky kulturnýeh
dějin. Třeba si zapamatovati naučení! V Prusku
měli přichystán násilnický zákon proti Polákům
Všecka »duševní Evropa« se vyslovila na pro-
spěch Poláků a proti zákonu.
Protest vyzněl — na prázdno. Násilí bude
slato bu otol šmona inne
provedeno
mývoV hozdn
A naúčení?
dl
Ne duch vítězí, ale —, hrubá sílal
oe — Jakže? A dějiny vzdělanosti? Což ne-
zvítězila vzdělanost novověká nad starým bar
barstvem? Nemáme-liž dnes moderni stát
v něm moderní zákonodárstvo? A není-li vrchni
jeho zásadou lidumilnost? . . . Což to jiného
než vítězství — ducha? nbod o
Arci! Moderní stát, překonané barbarství
lidumilné zásady . . . Tuze hezky ! A přece jen
pořád vítězí a bude vítězit hrubá síla nad —
pouhým ducheml
— Neshoduje se! Reálný příklad ze soudní
síně: boháč dopustil se bezpráví na chuďasovi.
Chuďas žaluje. Boháč má proti němu všecky
výhody hrubé přesily. A přece chuďas proti bo
háčovi si zjedná právo a pravdu. Duch lidu-
milného zákona zvílězil nad hrubou hmolou ! ...
Zvítězil ! Ale — proč? Jen proto, že mo-
derní stát má v záloze dostatečnou zásobu —
hrubé síly, aby svému výroku (zákonu) mohl
zjednat dostalečný důraz. Tedy zase jen hrubá
sila — třeba skryta ! — na hrubou silu ! i
Polák
Boháč
Praha
Evropa
duch lid
30
article
Bre
Bre
Honička do kolečka ! Má li na konec přece
jen zvitězit duch, zbývá mu jediná cesla
ať se dřive opatří dostatečně — hrubou silou
Sto dvacet hlasů nejpřednějších zástupeů
duševní práce odpovědělo k výzvě předního
básníka polského a národovce, Sienkiewieze
Mužové evropského jména, myslitelé, básnici,
dějezpytci, znalcové práva, politikové přispěl
svými výroky do zahájené ankety. Jeli myšlénk
duchovná zbraň, zde byl celý arsenál pohotově!
Voj duchovného rytířstva celé Evropy podařilo
se zmobilisovat polskému vlastenci proti násil-
nickým záměrům Pruska.
A výsledek?
Byl žalostný. Rozhodující činitelé, pruský
sněm, pruská vláda, ani si nevšimly »hromadné
výpravy ducha« proti nim namířené. Takové vý-
pravy, tiskové »ankety«, různé »interviewy« mají
zpravidla svoji zajímavost tedy, i svůj význam
leda pro stranu, která — si je objednala. V Polsku
byla čtena anketa Sienkiewiczova dozajista velmi
pilně! Co však bylo platno, že četli Poláci, c
měli čísti — Prušáci?
V Polsku sledována anketa Sienkiewiczov
arci s velikým napjetím a nemalým potěšením.
Jak snadno lze lidi potěšiti !
Také známý poela symbolismu, Maeterlinel
povznesl v anketé svůj hlas:
— Očekávám ještě pro čest a blaho vel-
kého národa německého, který miluju, že v po-
slední chvíli se zarazí před takovou nespraved
livostí . . .
V Německu mají mnoho velkých i malýeh
divadel a pan Maeterlinek jako dramatický auto
má zajisté právo i přičinu »milovat« ve-
liký národ německý. Leč veliké dnešní Némecko
Sienkiewiczův
Polák
Prušák
Maeterlinel
Maeterlinek
Evropa
Prusko
Polsko
Německo
31
article
stalo se »velikým« právě jenom mocí a ná-
sledkem mnoha násilných skutků a »nespraved-
livosti«, které provedlo a před kterými se ne
dalo zaraziti! Tvoří dnes dějiny vzniku ve
liké říše. Tvoři ty skutky násilenstva dnes dě
jiny vzniku veliké říše. A jestli panu Maeter
linekovi docela nepřekážely takové dějiny, aby
mohl si zamilovat národ, pak může národ Bi-
markův a Moltkův klidně spáti. A právem ! Sve
»etitele a přátele« jako je pan Maeterlinek a jin
členové ankety, neztrati dojista ani v budoue-
nosti!
A veliký národ také klidně spal. A milou
výpravu evropských »rytířů ducha« ani na vě-
domost nepřijal. A brutálnost, na níž se n
sněmu usnesl, také bez okolků provedel
Mnohé z projevů ankety na prospěch
»práva a spravedlnosti« četly se jako holá ironie.
A všecka anketa jako holá hříčka s paradoxy
Či je snad všecben zápas kulturný něco jiného než
jediný projev všeobecné snahy, uplatnit svojí sílua
kdekoliv jen se dá, uškubnout něco — pro sebe
A ve všem všudy zápolu »duchů«, názorů
přesvědčení, věrouk, směrů, proudů, stran a klik
lze-li tu kde rozeznat mnoho »ušlechtilé« snahy,
aby nebyla vedena surovým záměrem: vy
tlačit odpůrce z místa, zbavit ho sehopnost
obrany — »vyvlastnit« jej kde jakými prostředky
»z půdy«, kterou dosud držel? Snad šeredné
skutky »vyvlastňovací« nejsou ve všech obo-
rech zápasu stejně nápadny ! Snad ! Nikoli všal
proto, že by se našemu »kulturnému« pokrytectvu
k takovému bezpráví nedostávalo chuli, ale spiše
jen proto, že se mu zpravidla nedostává jen po-
třebné k násilí — moci.
Jeden účastník páně Sienkiewiczovy ankely
mluvil rozhodně nepokrytě jako vždy: starý Ler
Maeter
Bi
Maeterlinek
Sienkiewiczův
32
article
Nikolajíč z Jasné Poljany! Je upřímný anarchista
Vyslovil svoje opovržení nejen vládě pruské, ale
všem vládám a mocnostem světa vůbec. Je dů
sledný muž, zatracuje nejen ideu státu a státn
moci, ale také ideu vší světské — kultury.
A tu je háček! s st
Chtějí-li se Poláci vzdát nároku na svoj
kulturu národní a tedy i na svoji — světskou
moc?
Pokládali by to za svoji smrt!
A tak jim výrok Lva Nikolajiče bude po
hříchu tak málo platen, jako výrok Maelerlinkůy
a jiné podobnél
lab
ovb ovdalai
o Bvobidl« b
ne
Také u nás jsme si libovali, co pěkného
nám napsal slavný Björnson proti »maďarskému
vandalismu«. Velmi se nám zamlouvá způsob
vyžádat si výroky slavných mužů, jak soud
o našem právu, otiskovat je pilně a podávat si
z ruky do ruky.
Ale Maďaři už dali svojí odpověď na vý
rok Björnsonův. Užijou své — moci a budou
maďarisovat dál !
Všechen zápas o právo není než zápas
nějakou moc. Právo je upravená moc. Práv
bez moci je pouhá suggesce. Kdo je postižen
suggescí, považuje za skutečnost nějaké —
zdánl. A to je chorobný stav. Třeba se varovaí
ehorobných stavů!
A jestli přední duchové Evropy prohlašujl
že nám Slovanům náleži nějské právo, není tim
řečeno, že své právo už od někud dostaneme
Sluší tomu jen rozumět tak, že nám přisuzuj
jistou moc, kterou bychom měli si — upraviti
abe
Polák
Björnson
Maďar
Björnsonův
Slovan
Evropa
33
article
Slovinské jublleum.
Slovinské jublleum.
Letošním rokem národ slovinský chystá s
k velikému svému jubileu národnímu, které
stane se dle příprav dosud učiněných jistě ná-
rodním svátkem nejmenšího z národů slovan-
ských v říši, nejmenšího a nejslabšího — hospu-
dářsky i kulturně — kter, proto také nejtížeji
a nejbolestněji nese centralistický útisk ně-
mecký.
V roce 1908 dovrší se 400. výročí dne,
kdy se na Rašici na Doleňsku narodil Primož
Trubar, první spisovatel slovinský, kazatela
reformator, buditel vlasteneckého uvědoměnía
příslušenství k samostatné větvi slovanské. Pri-
mož (Primus) Trubar již jako kaplan a farár
na několika místech ve Štyrsku a Kraňsku klonil
se ku prolestantství, když pak se stal kanovní-
kem a prvním slovinským kazatelem v Lublani,
začal protestantství vyznávati veřejně. (Zemřel
ve vyhnanství v Německu v Derendingách roku
1586.) Primož Trubar byl vlastní zakladatel slo-
vinské literatury, jazyka, vší kultury, první uvě-
domělý hlasatel toho, co znamená Slovinec,a
zároveň — Slovan, příslušník veliké společné
rodiny slovanské. Byl pravým učitelem Slovinců,
sestavil první slovinský „abecedník“, upravil
slovinský pravopis, dal mu jeho zákony, první
psal slovinské knihy, za jeho času, jeho bez-
prostředním vlivem, jeho prací a úsilím založena
byla v Lublani první slovinská tiskárna.
Slovincům obstaral Trubar veškeré knihy
náboženské — církevní řízení, žaltář, nové kate-
chismy, duchovní písně, celý Nový zákon (1582)
a první slovinský kalendář (téhož roku). Pozdější
spisovatelé slovinští po dlouhá léta Trubara
pouze opravovali a doplňovali, stavice dále na
základech jim pevně sdělaných. Tak Šebestián
Krel, původně pomoeník a pozdějí nástupee Tru-
1 zu
alias
lnroi
Trubar
Slovinec
Krel
Štyrsko
Kraňsko
Lublaň
Německo
Derendingy