1
masthead
Ročník XXXXVIIL
3
masthead
V Praze, ve středu 1. ledna 1903.
Praha
5
article
Na rannt - odpol. IIsty
předy liácí se
Prane v adminlstrasi
s něsi
na čtvrt leta . . .
s dvojí donářkoe
mě ate
7
article
sk čtot 14ka . . .
ve sllalkáck
na měsíe .
Poštout
na čtvrt leta. ! . .
s dvojí záeilk u
a máeo
nt.: . ei
8
article
Dnešní číslo pro Prahu Je o 24 slranácl.
Dnešní číslo pro Prahu Je o 24 slranácl.
Příští číslo „Národních
Listů“ vyjde ve čtvrtek dne
2. ledna v obvyklou hodinu
ranní.
Praha
9
article
V zoři Nového roku 1908
V zoři Nového roku 1908
Clona zašlosti spadla za starým rokem
a lidstvo s novou nadějí vílá svítání roku
nového. Národové uvědomělí na prahu no-
vého období rozpumínají se a uvažují, zdal
v prošlém roce na dráze své pokročili či se
zastavili, či byli zatlačení zpět ... a tážou
se, čeho jim dle domyslu lidského slibuje
budoucnost, čeho se mohou nadíti neb čeho
jest se jim obávati.
Jestli pak který historický národ má pří
činy takto se zamyslit a takto se tázat sebe
sama, jest to věru národ náš český, jenz
dneškem nastupuje šedesátý rok krušné
své pouti skalnatou pouští za vytouženou
zaslíbenou zemí svobody.
Ano, zásvitem letošního jara bude tomu
60 let, co národ náš probuzen k novému
žití, jal se dovolávati svého dobrého práva
ve vlasti své. Jen že pohříchu požadavky
české nepředkládal korunovaněmu králi če
skému český sněm, nýbrž jen vyslanci pražšti.
Proto také bylo to, co nám na první ráz
kabinetním listem z 8. dubna 1848 povo-
leno u porovnání se soudobými vymoženostnni
a úspěchy sněmu uherského, velice
skrovné, nicméně však vzhledem k poměrům
po tu dobu v Čechách panovavším, dost
slibné a důležité a cenně.
Čechy
10
article
Maje-tátním tím listem vráceno sněmu
českému opět plné právo zakonodárne
i ústavodárné: »Sněm český má míti právo
o věeh věcech zemských radit
se a rozhodovati.« . .. »Zřizení od
povědoých nejvyšších úřadů pro
království českě v Praze s roz-
šířeným oborem činnosti povoluje se.«
Maj tálním listem tím pak prohlášeno im
perativně: »Narodnost česká tudíž po-
ložena za základ tak, že se česká ře
ve všech větvích státní sprá v
a veřejného vyučování s řečí ně
meckou v úplnou roxnostsLa ví
jška majr
cháh všichni úřadové veřejn
a všeky soudy obsazeni býti jedině oso-
bami oboji řeči zemské mocnými.«
Avšak zloba reakce znemožnila sejití se
ústavodárného sněmu českého a za nedlouho
oloupila nás i o to rovné právo národnosti a
jzyka svým násilím absolutistickým, takže
drles na prnhu roku 1908 ještě jest nám za
ně zápoli v boji těžkém, přes to, že sám nej
soud ve Vídni svým rozhodnutím
13. prosince 1898 uznal a prohlásil, ž
kabinetní list z 8. dubna 1848 jest právo
platným nezrušeným zákonem
v Čechách. Šedesůt let jest zde tedy
zákon řádný a právně platný a celých těch
šedesát let nebylo toho zákona dbáno, nýbrž
jednáno s námi tak, jakoby ho jakživo ne-
bývalo.
Ještě dnes schází nám tolik ku pln
rovnoprávnosti ve všech větvích státní správy.
ještě dnes je jazyk našeho šestimilionového
národa přes všechnu vytříbenost a bohatou
litersturu postrkovaným pastorkem u velike
většiny státníéh úřadů po vlastech našich.
A český sněm? Čímže jest po dnes ? Zdaliž
má právo o všech věcech zemský ch
radíse a rozhodovati, jak mu bylo zmíně-
ným zákonem posledního korunovaného krále
českého plně přiznáno ?
A kde sídlí po Praze ti zaslíben
nám nejvyšší úřadové, odpo
vědní sněmu českému a obdařen
rozšiřeným okruhem činnosti?
Maja
Praha
Vídeň
Čechy
11
article
Jak sešněrována vídeňskou centralisací
pravomoc sněmu našeho, jak mu nedopřáno
ani času ku pravé zákonodárné činnosti
i v těch skrovných mezích Schmerlingovy
oktrojírky: a jak na proti tomu vídeňské
vlády a víděňské rady říšské rozšířovalysi
svou moc nad královstvím českým ve všech
odvětvích veřejné správy, zejmena v ber-
nictví, politické a vyučovací správě až do
hypertrofie ústředních orgánů... to vše je
obecně známo, proti tomu do šestého de-
sitiletí již se bráníme a protestujeme, ve
jménu svého jasného práva uznaného v plat-
ných zákonech.
»Jaký to stav!« žasnul kdysi největší
státník uherský Deák, »když neprovádí
se národu právo v zákon vtě-
lenél« A v tom stavu, po půl stoletém
zápasu poctivém trpí podnes národ náš,
v tom stavu přestupuje prah roku 1908
doslýchá z tábora vládního i ně-
meckého smluvené heslo, že hodlají
způsobiti nějaký »pořádek«, nějaké »příměří«
v Čechách.
Zakusili jsme přes přiliš, než abychom
nebyli nedůvěřiví a ostražití. Hledimne na
skutky a ty neprozrazují posud žadné změny
v zarytosti mysli protivníků, žádné stopy
dobré vůle a spravedlnosti vůči nám. Nejen
že nechtějí se němečtí privilejníci vzdáti ani
části své držávy, která jim nenáleží,
ale naopak dychtí po jejim upevnění
rozhojnění a žárlice na svou uchvá-
cenou moc, vzpírají a bouří se proti kaž-
dému drobtu prava, které by se nám vra-
celo a považují rovnopravnost našeho zem
ského jazyka s jazykem německým ve stát-
ních úřadech vlasti naší za křivdu a útok
na svůj národní byt, ba na veškeré němectví
v Rakousku.
Schmerlingův
Deák
Čechy
Rakousko
12
article
Kdežto my nemůžeme jinak, nežli věrn
svým otcům, braniti jednotu, nedíl-
nost a svébytnost jediné pověké naší
vlasti, již proslulí státníci němečtí jako Bis-
mark nazvali pro její přirozené hranice
»samým Bobem stvořenou pevností uprostřed
Evropy«, již nazývají státovědci jako Gum-
plowiez přímo klasickým vzorem přírozenéh
jednotného útvaru státuího — němečtí od
půrci zdejší zapřahují sílu 8 milionů Němců
rakouských do tahu, aby roztrhali nám toto
království »dle hranie narodních« a z třetiny
jeho slatali si na severu v Podkrkonoší
Rudohoří. ryžá němeokou svou zomt a na
rodní německou autonomil. — A k vůli
tomu i sněm český má býti rozdělen a zpara-
lysován nadobro národními kuriemi s právem
veta, i zemský výbor i místodržitelství i všeliké
ostatní c. k. ústřední úřady zemské mají
býti rozděleny dle národnosti ... avšak za
to státní centralisace má býti
ještě tužší a rozsáhlejší než
posud jest, i sestátnění drah má jí slou-
žiti a s ní má ovšem býti udržena nadvláda
»spojovací řeči německé« jakožto samojediné
řeči centrálních úřadů vídeňských. A tomu
říkají německo-české vyrovnání, k ně-
muž se připravují a strojí němečtí »bohatýři«
jako do výpravy válečné . ..
Bis
Evropa
Podkrkonoší Rudohoří
Gum
13
article
Takovou vyhlídku skytá nám politický
obzor cislajtánský na úsvitu Nového roku na
naší poušti české. Mluví se o »vyrovnání«
myslí se na zaskočení nás. Oproti tomu jest
nám zapotřebí nevyhnutelně statečnosti.
bystrosti a pevnosti duchův a srdcí českých
jakou osvědčil národ český tolikráte v dávno-
věkosti své v dobách zkoušek nejtěžších
Nesmíme dopustit, aby se opakovala hra
z r. 1890, kdy v pravdě šlo ne o vyrovnání
se Vídně s nami, alébrž o vyrovnání se
Němců zdejších s Vídní na naše útraty. Z
každé nové vydání pověstných punktací ví-
deňských předem děkujeme.
Chce-li vláda rakouská zjednat opravdu
mír a pořádek v Čechách, musí přede-
věím zjednat zde platnost právu
v zákon vtělenému, musí dříve usku-
tečnit příkaz kabinetního listu z 8 dubna
r. 1848 a zemský jazyk český postavit ve
všech odvětvích veřejné sprá vy
v celém království úplně na
roveň jazyku menšiny německé
Neboť toliko jako právně rovný
s rovným může národ český pou
štět se do vyjednávání s německými krajany
zdejšími o úpravu budoucí, o sjednání ná-
rodnostního zákona, který by obsa-
hoval vzájemné vhodné záru ky
práv národních menšin v zemi
Ale i pak těžko se dá myslit správné, uspo-
kojivé vyřízení otázky národnostní bez sou-
časného rozřešení otázky státoprávní. Nebo
jak je možné klidné spolužití s urput-
nými protivníky samostatnosti
společné vlasti?
A proto musí býti nezbytně druhou
podmínkou a cílem všeho vyjednávání o do-
hodu, aby Němci zdejší za záruk pro úplné
rovné právo své národnosti v celé zemi
upustili konečně od svého stejně nepochopi
telného jako nevlasteneckého vzdoru a ne-
přátelství proti dobrému, korunou
slavně uznanému právu tohot
našeho staroslavného králov
ství na svébytnost, na svézákon
nost a samosprávu trojjedinýc
zemí koruny české.
Němec
Vídeň
Čechy
14
article
To jest jediné vyrovnání na něž národ
český bez zpronevěření se celé své minulosti
může přistoupit a které by vrátilo želaný
mír netoliko vlastem našim, ale celé říšt
habsburské. Kéž by k takovému vyrovnání
svítilo na dráhu slunce. Nového roku. Ale
nežli bychom se dali schýlit pode jho na
značených preliminářů německých, tož sto-
krát raději vydržíme v bojí na své poušti
skalné, věříce ve vítěznou moc práva háje-
ného vytrvale národem statečným. — Ano
toho přejeme svému drahému národu v dnešní
sváteční den nade vše: aby se znovu po-
vznesl duch jeho a posvětila se srdce jeho
tím činorodým nadšením pro velkou věc
samostatnosti a svobody vlasti, které dodává
i narodům nečetným síly divotvorné, aby
nade všecky spory a různice strannické všem
upřímným Čechům vysoko stála myšlenka
vyproštení vlasti naší z pout úmorné centra-
lisace. Jen svorné pevnosti a ne-
oblomné vytrvalosti kyne palm
vítězství a toho aby se v brzce dodělal po
tak dlouhém utrpení a stradaní šlechete
národ náš jesl žeha mu z duša své pře
jeme v zorr Nověho roku 1908.
Čecho
15
article
Vysoká šk ola kidová.
Vysoká šk ola kidová.
Bylo tomu 23. záři 1907 sedmdesát let, co
konán v Praze sjezd německých přírodozpytcův
a lékařů. Sjezd, honosící se neobyčejně skvělým
průběhem, na němž vedle předních represen-
tantů přírodovědeckých z ciziny horlivou účas
měli zakladatelé české vědy přírodní, patri ar
chové českého přírodovědeckéh
bádání Canal, bratří Preslové, Pur
kyně a Sternberg! Kde jsou ty doby pln
činorodých snah, upřímné práce? Co zbyi
z jich posvátného radšení, co uskutečněno z jiel
tužeb a snů? Dávno zapadly nadšené ty dny
vysocevýznamné projekty a plány v propast mi
nulosti a zapomenutí. Leč zářící myšlenky na-
šich buditelů přírodovědeckých nemohou zůstat
v zapomenuti. Neukončené projekty pionérů
vděčné potomstvo musí uskutečniti, mus
dobudovati monumentální stavbu přirodověde-
ckého bádání našeho tím, že učini jej přístup-
ným vrstvám nejširším — našemu lidu. Musíme
zbudovati nejkrásnější pomník zakladatelům če-
ské přírodovédy uskutečněním jich zbožného
přání, zřízením vysoké školy lidové
Byly kdysi první základy sice rozmetány, ale
jest na nás, zakotviti v zem základy nove
nezdolné, na nichž pevně by stála česká vysoká
škola lidová jako maják, šířící světlo vědy v li
nejprostší v každý kout naší drahé domoviny
Sjezd navštíven byl předními tehdejšímí
badatoli přírodovědeckými. K lesku jeho přispí
canal
Presl
Pur
Sternberg
Praha
16
article
vali svou účastí zejména: Rose, Buchner,
Naumann, Regnola, Leopold v. Buch,
Breithaupt, Göppert, Hayne, Quen
städt von Ettingshausen, Unger
Voigt, Schweigger, Harless, Mohr
Poggendorff, Bischoff, Blasius,
Cotta a mnozí jiní. Na sjezdu projednávána
celá řada otázek vědeckých a volné chvíle vy-
užitkovány ku poznávání Prahy a její vědeckýeh
sbírek, tenkráte ovšem v embrvonálném vývoji
se nacházejících.
Kašpar hrabě ze Sternberga uvedl vzácn
hosty tenkráte také do zahrady Kanálské. Zde
na uspořádaném rautu pozdraveni byli účastníe
sjezdu veteránem přírodozpytcem Mika nem
příležitostnou básní „Alma mater corolina doetis
naturae serutatorum coetibus, Pragam 1837
visentibus“ a českou básní Josefa Kaje-
tána Tyla: „Sboru německých pří-
rody zpytatelů a lékařů u jeji ch
přítomnosti v Praze dne 26. měsíce
záříroku 1837.
Účastníci právem obdivovali se velikým
myšlenkám hraběte Canala, jenž staral se tak
horlivě a s tak vzácným pochopením o rozkvět
věd přírodních a zemědělských, konaje u nás
jediný sám a soukromým nákladem, co jinde
konaly vlády, pokládajíce to za jednu z prvých
svých povinností.
Jest s podivem, že nenašlo se dosud povo
lané péro, jež by skvělé zásluhy a vysoké ideály
hraběte Canala plně ocenilo.
Rose
Buchner
Naumann
Regnola
Leopold
Buch
Breithaupt
Göppert
Hayne
Quen
Ettingshausen
Unger Voigt
Schweigger
Harless
Mohr
Poggendorff
Bischoff
Blasius
Cotte
Kašpar
Sternberg
Mika
Josef
Canal
Praha
Alma
17
article
Ano, byl to hrabě Canal, jenž
chtěl dáti Čechám vysokou škol
lidovou pro vědy přírodní a země
dělské.
Šlechetný a vzácný Emanuel Canal hrabo
Malabaila již r. 1791 v zahradě Kanálské počal
budovati svou vysokou školu. Shromáždil kolen
sebe kruh nejpřednějších učenců tehdejší doby
Františka Vilibalda Sehmídta, pro-
fesora bolaniky na universitě, Josefa Bohu
míra Mikana, profesora chemie a botaniky
na universitě a tajemníka vlastenecké hospodař-
ské společnosti, Jana Christiana Mikr
na, profesora botaniky, Jana Svatopluka
Presla, profesora přírodopisu na medicinské
fakultě, Karla Bořivoje Presla, profe
sora přírodopisu a technologie na universitě.
Cordu, Novodvorského, Pohla, J. B
Tausehe, Zippeho a mnoho jiných.
Z počátku zřízena byla vzorná botanická
zahrada, v níž pěstovány všechny téměř druhy
tuzemských i cizozemských rostlin, uspořádány
oue dle tavy Linnán. Zahralaa
řízena prof. Schmidfom, vědeckým správcem
později vzniklého ústavu. Hrabě Canal veden jsu
myšlenkou povznésti vědy přírodní a zemědělské
u nás, zřídil později všeobecně přístupný, bohate
nadaný ústav pro botaniku, zemědělství a prů-
mysl, na němž kruh vědců výše jmenovaných
konal bezplatné přednášky pro lid se zvláštním
zřetelem na české poměry geologické, floristick
a faunistické. Při ústavu stávala celá řada od-
dělení. Bylo zde oddělení pro pěstování rostlin
píeních, kdež prvně v Čechách kultivovány nov
tehdy píení rostliny jetel a vojtěška, bylo zde
dále oddělení pro pěstování řepy cukrové, k ně-
muž přiléhal vzorný ústav k výrobě eukru
z řepy, při němž každý nabýti mohl výeviku.
I pěstování brambor a lnu věnovány zvláštní od-
dělení. Ku povznesení hodvábnictví kultivovány
tu moruše.
canal
Emanuel canal
František
Vilibald
Sehmídt
Josef
bůh
Mikan
Jan
Christian
Mikr
Svatopluk
Presl
Karel
Bořivoj
Corda
Novodvorský
Pohl
Tauseh
Zippe
profesor
Schmidfom
Čechy
18
article
Pomologii věnován sad, obsabující na 700
různých druhů vzácného ovocného stromoví,
oonologie měla zde vinice a vzorné sklepní ho-
spodářství. Kromě toho byly zde skvostné sbírky
škůdců rostlin kulturních, vzácného ptactva, ma-
týlů. Ba i novinky hospodářských strojů byly
zde vystaveny k všeobecnému poučení. Zde ko
nána i roku 1795 první výstava hospodářskýeh
strojů, z nichž mnohé jsou nyní na české tech-
Ale nejen přednáškami, demonstracemi
praktickými cvičeními na jmenovaných odděle
ních, nýbrž i prací vědeckou vyznamenal se
ústav hraběte Canala. Zde konal J. Ch. Mikar
pokusy o výrobě cukru z javoru, kterouž mani-
pulaci seznal na svých cestách. Kus javoru.
z něhož r. 1814 těžen cukr, chován jest posud
nice
Canal
J Ch
19
article
V drobném prodejít
ranni čáslo o sob5 . . . za sh
odpelasdlni
. . . za 2 b
Ve Hlialkich na venkověí
ranní číslo. . . . . . . . 10h
vdpolední . . . . . . . . 4k
Inserás
platí sa hotově rapřad.
Předplssení a lnsrrty přijímá sdnlal-
strase v Marianské ulicl č. s
Tam nachánojí ss též redakee
tiskárna a ezpedice „Národnich Listá“
Eukopisy se novrnenjí.
Národnich
Eukopisa
Tama
20
article
v cukrovarnickém museu při c. k. české škole
technické. Rovněž řada botanických pojednání
vzala zde svůj počátek a byla zde pracována.
Poukazují zejména na publikace Schmidta,
Tauseheho, Mikana atd. Obrovské byly
zásluhy hraběte Canala o povznesení věd přírod-
ních a zemědělských na konci XVIII. a počátkem
XIX. století. Škoda, že jeho idešiy smrtí jeho
upadly v zapomenutí. Tam, kde kdysi zdroj po-
učení pro nejširší vrstvy lidu českého, vyrostla
dnes řada domů činžovních, rozšířilo se mohut-
nící město Královské Vinobrady.
Když r. 1837 ke konci září po ukončení
zdařilého sjezdu německých přírodozpytců a lé-
kařů po exkursi k interesantním silurským pro-
filům chuchelským a do chemické továrny Rich-
trovy na Zbraslavi procházeli se J. Ev. Pur-
kyně s J. Sv. Preslem po Karlově ná-
městí, debatujíce o tom, jak by se
museum v českou akademii promě-
niti dalo, obrátil se pojednou
Preslkestraně západníke Zdera zu
a jiskře zrakem, pravil prorocky:
„Zde si český duch vystaví lidovou
universitu“. A zvláštní hrou osudu nebyla
tam sice postavena lidová universita, ale vznikla
tam česká vysoká škola technická, jejímž právě
úkolem zajisté bude učiniti skutkem sen Preslův
a Purkyňův a vybudovati českou vy-
sokou školu lidovou pro vědy pří-
rodní a zemědělské v Havlíčko-
vých sadech na Král. Vinohradech.
Schmidt
Tausehe
Mikan
Canal
Rich
Eva
Pur
Presl
Preslův
Purkyňův
Král
Zbraslav
Karlov ný
Havlíčko
český škola technický
královský Vinobrady
21
article
Jsme národem malým, národem, který ve
světové konkurenci může obstáti jedině tenkráte,
bude-li pokud možno každý jeho člen co nejvíee
vzdělán a hospodářsky zdaten. Jen tenkráte, do-
stoupí-li pravá vzdělanost i v nejobecnějším lidu
svého vrcholu a tím rozhosti se i hospodářský
blahobyt, lze nám se zdarem uhájiti národní exi-
stenci za každých poměrů. Jen ve vzdělání
v sousledné hospodářské síle lež
schopnost klásti meze rozpína-
vosti jinonárodní, jen těmito z -
skáváme přirozenou rovnopráv-
nost s národy ostatními, jen tak do-
spěti můžeme k nejširší svobod
politické, k dominujícímu vliv
v otázkách kulturních i politi-
ckých v Rakousku.
Bohužel nutno dnes otevřeně přiznati, že
vzdělávání nejširších vrstev lidových pravým po-
znáním vědeckým nevěnováno u nás dosti pěče.
nevzklíčilo ješté širší, hutnější porozumění.
Na svých studijních cestách poznal jsem,
provzteovetP Svedske,
Norsko, Francie, Belgie, Hollandsko, Němocko,
ba i Italie. A což teprve zprávy z Ameriky při-
nášejí, co vše tam činí, aby každý Američan,
ať už dělník, farmář nebo průmyslník, na útraty
státu jen při trošee dobré vůle a pevné snahy
docíliti mohl nejdokonalejšího vzdělání.
Němocko
Američan
Rakousko
Norsko
Francie
Belgie
Hollandsko
Amerika
Italia
22
article
Ano i to Japonsko, jež tolik v poslední
době překvapuje svět, má již svou vysokou školu
lidovou.
A u nás? Jen volecenná a vysoce již za-
sloužilá extense české university Karto-Ferdi-
nandovy zkypřuje brázdu všeobecného vzdělání.
— Vyvíjeli jsme se v poměrech skrovných, pro-
dělali jsme různé ty etapy svého probuzení. Bu-
dovali nejdřive vědu čistou, zakládali své rig
rosní vysoké školství, vytvářeli českou litera.
turu vědeckou. Leč to nestači! Věda nesmí být
u malého národa, jenž ve své nejširší demokrati-
saci může jen spatřovati vývoj, privilejí, u nás
musí přestati pravěká kasta vzdě-
lanců, věda a vzdělanost musí býti
pro všechny a mežnost osvojiti s
je musíbýti dána každěmu, kdo jen
chce. Ty mátohy tradičních předsudků, ty zá-
vory učenosti, musí konečně zmizeti z hlav
mnohých našich kruhů, v nichž často velmi
pevně jsou vkotveny, tvoříce podstatu byrokra-
tické paedagogiky.
Pokrok leží v demokrati sa e
vědy a tato musí býti naším cílem.
Jak představují si zřízení vysoké školy li-
dové? Jak obecně již známo, přestěhuje se
zemědělský odbor české techniky do budov v sa-
dech Havlíčkových. A v těchto sadech při tomto
odboru zřídíti jest vysokou školu lidovou p.o
Havlíčkův
Japonsko
23
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 31. prosince 1907.
H. (Novoroční.) Neočekávejle, že s
oddám nějakému dojatému rozjímání na roz-
hraní dvou roků nebo že zadeklamuji vzletný
a nadšený přípitek Novému roku. Nechápal jsem
nikdy dobře, proč noc sylvestrovská je noeí
radosíného třeštění. I nejklidnější lidé přicházejí
ze své míry a křepčí v tom divokém bachanále
poslední noci v roce. Každý pokládá za svou
povinnost vypít co nejvíce alkoholu, být co nej
rozjařenějším a vstupovati do nového roku
s notnou kočičinou.
Radujeme se, spijíme se, povykujeme
zpíváme, objímáme se proto, že jsme opět o r
starší a že vstupujeme do roka nových zápasu
nových praci a podnikání a nových sklamání
Řeknete, že jsem škaredohlídný mrzout
když namitnu, že neshledávám v tom všem
důvodu k zvláštní veselosti. Ale pošeptejíe
krásné dámě, která sedí vedle vás na hostiné
sylvestrovské, zářící a šťaslná, že jsme zase
o rok starši, uzříte, jak se na vás podívá za
toto memento. Ani ta, která věří, že ji čas
dvorně ignoruje (a některá se dovede o to po-
starat) neubrání se lehkému zamrazení. O rok
starší!
Jsme-li o Sylvestru poněkud vážně, neb
1 zádumčivě naladěni, jsou to jen chvíle vzpo-
mínek a uvsžování o bilanci minulého roku, jež
se nás zmocní během dne. Ale večer zapome-
neme na všechny trampoty a na defieitní po-
ložky v bilanci a vzhůru číše! A připijíme
s oplimismem poněkud vydrážděným novým
nadějím, novým touhám!
Praha
24
article
Bohužel letošní můj sylvestrovský přípitek
má motto truchlivé, které se mi stále vtírá.
Jsou to první verše proslulé Lermontovy básné
»Smutně hledím na naše pokolení . . .«
S jakou radostí a s jakým zápalem máme
pozvedati číši k českému připitku Novému
roku? Pohlédněme kolem sebe. Jaký truchlivý
obraz! Cosi jako trpký, elegický stesk Lermon-
tovův svírá duši. Vstupujeme do nového roku
ve zmatku a rozháranosti. Potácíme se od hesla
k heslu, od vzdoru k ponížení, od obstrukee
unismu a nejdeme ani o krok v před.
me nezmohutněli událostmi a obraty
doby. Myšlenky pokroku a moderního
u pokračují pouze v třídách dělnických.
gence středního stavu, osvlcené kruhy mě-
sťáckých tříd jsou buď netečny nebo poddávaj
se chabým kompromisům, jimiž udržuje se
panství mocí jinde již dávno přežilých . ..
Lermontov
25
article
Probírám se dnes knihou písní, jež
»... : krve, slz a žluči
zrodily se v dobách zlých . ..«
A zdá se mi, že docela připadně pro svou
náladu sylvestrovskou sáhl jsem po knize, která
je výkřikem vzdoru národního i sociálního.
»Písně otroka« vyšly na sklonku roku
v novém vydání. Třicet edicí! Jaký úspěch pro
českou knihu!
Nakladatel oslavil toto imposantní číslo
třicátého vydání. Na skvostném papíře vydal
faesimile rukopisu básníkova a knize zaopatřil
krásnou uměleckou úpravu delikátního V. Preis
siga. v)
Je pochopitelno, že tato kniha politická,
tyto básně tendenční, tyto vášnivé protesty
satirické invektivy (velkolepá a krutá písen
XVIII. »v bázni boží na rohoži«) našly nej-
mocnější ohlas, jaký kdy vzbudilo dllo básnické
v lidu našem.
Svatopluk Čech, jindy básník spíše harmo-
nický, něžný a klidný, uhodil tu na nové tony
bojovné, roztrpčené, plné vzdoru a drsného
smutku a v nich ozvale se vše, čím je zkrušen
a rozerván národ, vystavený stálému boji, lopotně
a trudně pozvedajíci se z ponížení a toužící po
životě volném, sebevědomém a samostatném.
Svatopluk Čech jest v »Písních otrokae
mluvčím ideálů, kterých se nesmíme vzdáti,
proto jeho slova tak prudce otřásla myslí českou.
Nikdy nesmíme klesnouti až k té ochablosti
k tomu vystřízlivění, abychom slevili z těch
požadavků, které tvoří celou podstatu našeh
života, které jsou základem naší národní dů-
stojnosti.
To je ta největší a základní myšlenka na-
šeho boje politického a národního, kterou mu
síme si uvědomiti právě v den přechodu roč
niho, ve chvili povznešenější.
V Preis
Čo
26
article
*) Svatopluka Čecha »Písně otroka«. Třicát-
vydání. Nakladatel F. Topič. S podobiznou básní
kovou.
Básník »Písní otroka« ve svém ušlechtilém
idealismu, který s ním sdílí i mnozí politikové
touží po svorném boji »za myšlenku jedinou«
Upřímně zní jeho nespokojené a roztoužen
sloky:
»Vidím snahy roztříštěné,
slyším hesel pustou směs,
druhů proud se různo žene
smetá dnes, co včera vznes,
každý hlásá nové zvěsti
každý jiné dráhy klesti,
každým jitrem nový vůdce
vsláva s rušnou družinou —
kéž by raděj' všechny ruce
v houšť se shlukly družně spjatou
za velikou, za všem svatou,
za myšlenkou jedinou!-
Problém svornosti je příliš těžký. Je skor
nemožné v lidu neklidné a vznětlivé povahya
čilého života duševního docíliti sjednocenost
v postupu politickém i v otázkách nejvšeobee-
nějších a nejpodstatnějších. Svornost je ideálem
snilků. Pouze okamžiky nejvážnější mohou do
cíliti svorné sdružení národa. V momentech,
kdy se ocitá národ v nejrozhodnějším zápas
proti společnému nepříteli, kdy je ohrožena jeh
existence, kdy se ozývá volání »vlasť v nebez
pečí!«, nastává zázrak svornosti.
Snad stačí dovolávati se veliké idey svor
nosti jen pro největší a nejrozhodnější činy.
kdy po vlastech letí alarmující povel k útoku
neb k obraně. Jinak leží nesvornost, to stále
hašteření a zápolení stran a hesel již v naši
krvi a musíme ji shovívavě posuzovati jako ne-
zbytnost. Ostatně má též své dobré vlastnosti
Napomáhá vývojí. Činí snad život veřejný ner
Svatopluk
Čecho
27
article
vosním, ale též intensivním. A mnohdy též méně
nudným . .
»Pisně otroka« se budou číst vždy horlivě.
Zejména nyní jsou lekturou velmi časovou.A
zůstanou znamenitým činem básnickým pro bu-
doucnost.
Duch svobody a revolty zachvívá verši če-
ského básníka. Je to tentýž duch, který učini
Barbierovy »Jamby«, knihu bouře a vzdoru
revolučního, a Hugovy »Pokuty«, knihu mstivo
a útočnou, dorážející vášnivě na majestát ty-
rana, tak populárními. A do dnes nesesláblo
kouzlo těchťo básní, na něž nehodí se slovo
Goethovo o ošklivé písni politické.
Svalopluk Čech končí svou knihu vznese-
ným humanistickým viděním. Sní o sbratření
národů a o míru a rovnosti sociální.
»Romantické sny«, pokrčí mnohý rameny
Ale opakují se stále. Vracejí se jako refrén písně
písní všeho člověčenstva.
»Pobratří se lidstvo volně, klesnou pouta ofroků
a též prápor váš, ó bratři, zavlá v jasném vysoku.
Victor Hugo patheticky a grandiosně horo
val o federaci národů. Veliké slovo. Fantastická
vidina romantického básníka. Ale obletuje stále
hlavy myslitelů a básníků. I moderní spisovatelé,
kteří jsou tak cizí názoru a cítění autora,
»Contemplaci«, jemný a ironický Anatole France
výmluvný Björnsterne Björnson, harmonický
Svatopluk Čech ukazují lidstvu tentýž ideál
tutéž vzdálenou a tajemně zářivou vidmnu.Je
krásné někdy romanticky blouznit, ideálně sni
a platonicky milovat . ..
Barbierův
Jamba
Hugův
Goethův
Hugo
Franc
Čo
Svalopluk Čechy
duch svoboda