1
masthead
Ročník XXXXVIIL
2
masthead
V Praze, v neděli 30. srpna 1908.
Praha
4
article
Na rnnht a odpol. Histy
předelarí na
v Praze v aditalslrae
a něslo
na čtvrt leta . . . . 6 K —h
s dvojí donáškou
na měsíe
nk čtvrt l4ta . . . . 7 K 50k
va flialkšeh:
na měsíe . . . . . . 2 K 0
Poštou:
tvrí nois! . . : . 9 K 6ok
sarojí vlailkos K so
na ně
a . . . K
Pošta
Praha
5
article
Dnešní číslo pro Prahu le o 18 stranácb.
Dnešní číslo pro Prahu le o 18 stranácb.
„l ty Brute?
Vědomí vykonané povinnosti ke trpícímu
národu svému a radostný jeho vděk nad
zdatným konečně činem českým, jakým jest
odepření milionového výdělku surovým škůd-
cům a germanisátorům z pověstného žele-
zářského kartelu, síliti a povznášeti může
mysl naší Prahy nade všechno to vzteklě
osočování a spílání nepřátelského, skrz na
skrz porušeného tisku německého. Ale že do
nečistého sboru toho neostýchá se připlésti
také vídeňský orgán »naší« konserva
tivní šlechty, že i ten nábožný »Vater-
land« přichvátá se svým polínkem na
Prahu, proto že nedopřála ohromného zisku
pánům Rothschildům, Guttmannům, Wiltgen-
steinům, Kestrankům a Feichenfeldům i jak
se všichni ti baroni všemocného vykořisťova
telského kartelu železářského jmenují, to je
vskutku zjevem v nynější době povšímnutí
hodným jako poučným.
Brutus
Rothschild
Guttmann
Wiltgen
Kestrank
Praha
Vaterland
6
article
»Vaterland« z dne 28. t. m. píše na
čelném místě doslova: »Neuvěřitelné se tedy
stalo: českonárodní chauvinism
omráčil smysl pro obecné dobro a za-
nítil pochodeň hospodářské války ve vlastní
zemi. Nadšení pro spolek českého národa
s Francouzi jest u pražských Čechů tak ve-
liké, že uvítali rozhodnutí správní rady praž-
ských vodáren, aby dodávka potrubí pro
pražský vodovod byla zadána francouzsk
firmě pont moussonské, okázale tisícero
hlasým voláním slávy Francii a správním
radům. Ježto pak vláda skrze ministra ob-
chodu dra. Fiedlera hleděla působiti na
pražské správní rady vodárny, aby nezadá-
vali dodávku potrubí firmě francouzské.
nýbrž domácím železárnám, tož zna-
mená včerejší rozhodnutí pro francouzskou
firmu vlastně porážku naší vlády
Jsme nyní dychtivi, zda-li vlá d
zvedne rukavici sobě mladočeskými
obecními staršími, respektive chauvinistickou
správní radou vrženou, a přivede oproti
chauvinistickému tomu šílení svou
autoritu ku platnosti? Nebude-li vznícená
zde hospodářská vojna občanská udusenav
zárodku, vzniká nebezpečí všeobecného roz
šíření její Nebezpečí to odstranit jest vážnou
povinností vlády, která si vytkla za cíl sjed
nati dorozumění mezi Němci
Čechy. Nyní však, když český chria u-
vinism její dílo smiřovací zma-
řil, nyní jest zapotřebí rázně zakročita
požár v prvním doutnání udusit. « —
Francouz
Čecho
Fiedler
Němec
Francie
Čechy
spolek český národ
7
article
Slovem »chauvinism« vyrozumíváse
obecně: přepjaté, až k záslepenosti vá-
šnívě, ale zároveň plané a chv ástav
vlastenectví. Z toho viní nás tedy dnes orgán
epigonů »historické« oné šlechty, jejíž druhdy
nejslavnější vůdce starý kníže Karel Schwar-
zenberg za ni přísahal dne 8. listopadu
1871 ve sněmu českém, že bude brániti
poraženého státního práva českého »až do
těch hrdel a statků«. Nechť rozevře tehdejší
německé žurnály a shledá, jak nepřátelé naši
nazývali tento chrabrý výkřik: »šíleným
— chauvinismem«. — Tak se časy mění
Dnes jsme na očích »Vaterlandu« »šílenými
chauviny« my, proto, že jsme nehodili své
dobré české groše do jíenu vítkovickému Mo
lochu germanisačnímu, jenž vraždí nám
od let tisíce a tisíce naši ch če
ských duší nejbezohlednější od-
národňovací otročnickou kru-
tostí a klestí promyšleně Pru-
šáctvu dráhu do Ostravska, aby
tak národ náš zranil a zmrzačil smrtelně na
místě nejdůležitějším. —
Praha dokázala za své české správy
během čtyřiceti let při zadávání prací obec
ních věru nepochybnou slušnost a spravedl
nost k Němcům, až jí mnohdy bylo práven
vytýkáno, že ubližuje tím lidem našim
Avšak tak vysloveným škůdcům, nepřátelům
a zhoubcům národa našeho, jako jsou oni
vítkovičtí železobaroni, tak fanatickým a ur
putným Velkoněmcům, kteří na potkání nás
urážejí, námi povrhují: těm zadati třímilio-
novou dodávku pro Prahu v době, kdy 54
zněmčených měst se buntuje v Čechách
k nejbezohlednějšímu pronásledování a vy
puzování našich českých menšin: to by
věru přesahovalo i míru nejkřesťanštější
dobroty-
n pd
Schwar
Němec
Ostravsko
Praha
Čechy
8
article
Jen pes líže ruku, která h
bije. — Národ uvědomělý, národ sebedbalý
v postavení podobném jako národ náš říditi
se však musí příkazem zdravého roz-
umu a citu, jenž velí: »Budme
přáteli svých přátel, a nepřá-
teli svých nepřátel.«
A tak když na jedné straně bylo nám
voliti mezi zřejmým a krutým nepřítelema
na druhé mezi upřímným přítelem, jakým
se nám osvědčil býti národ francouzský —
nebylo v tom žádného »šíleného chauvi-
nismu« — žádného přepjatého slepéhoa
jalového vlastenectví, jak »Vaterland« nám
ráčí vytýkati, alebrž bylo to prostě roz
umné a poctivé rozhodnutí se pro
nabídku přítele dobrého oproti obmyslné
nabídce nepřítele zlého, za níž číhal jeho
výsměch, jeho pohrdání. Zač by nás byli
na zejtří považovali všíckni ti
dnes nám spílající škůdci a hani
naši, kdybychom byli výdělek 3 milionů
dopřáli vítkovickým zuřivcům velkoněme-
ckým? Právem by se nám vysmáli na
vrch hlavy, jakými jsme inferiorním
hlupáky, ba mizery, že lze na nás
dříví štípat a my za to ještě jim miliony
štědříme do jícnův.
9
article
Že prý jsme však tím zmařili vládě
Beckově její dílo smíru česko-německého
Na tom tedy závise!? Kdyby se »Vaterland-
ečinil směšným. Oa by přece mohil vědět
a znát, o č se rozbíjejí stále a stále všechny
snahy a pokusy o dohodu smírnou mezi
námi a Němci
Že není mezi námi smír možný pokud
němečtí chauvini zůstávají šílené
podjati proti dobrému právu království če
ského uznanému slavně samým panujícím
císařem, pokud zuřivě brojí proti rovnému
právu našeho národa v celé vlasti našía
usilují o její rozdělení, aby z ní vykrojili
své »ryze německé ůzemí«, z něhož by vy-
pudili nejraději posledního Čecha. — To je
propasť mezi námi a tu chce »Vaterlande
někomu namluvit, že by se snad byla za-
vřela, kdyby byli do ní vrhli 3 miliony pro
Rothschildy a Guttmanny? Kdyby se ne-
činil směšným, rovně jako tou svou »zní
cenou pochodní hospodářské války občan
ské«, již prý má vláda honem udusit zru
šením usnešení správní rady vodárenské
tedy po česku: zmarem smlouvy obce praž
Beckův
Němec
Čecho
Rothschild
Guttmann
10
article
ské s firmou francouzskou a zadáním do
dávky kartelu Rothschildovu.
Jakoby ten železářský kartel nepoško
zoval svým krutým zdražováním cen železa,
svým monopolem též nesčíslné ně
mecké průmyslníky a tovární ku
až bůh brání. Nechť přečte si » Vaterlands
— jak poznamenal dne 15. t. m. boho
mrzké hospodářské škůdnictví tohoto žele-
zářského kartelu list »Union«, jejž snad
nenařkne také ze »šíleného chauvinismu«
mladočeského, a co píše o těch kartelova
ných železářských »lovcích dividende
dnešní »Alldeutsches Tagblatt«, tedy list.
kterého nebude přece podezřívat ze sympa-
thií k našemu národu. — Bojí-li se tedy
»Vaterland«, aby pro to naše odmítnutí na
bídky pověstného kartelu železářského ne-
vzplanula hospodářská vojna v Čechách
pak ať v čas namíří svou stříkačku tamn kde
toho třeba: na rotu těch německých
zuřivcův a štváčův chauvinisti-
ckých, kteří ode dávna nezká-
raně podpalují v Čechách mysle
lidu německého k nejnespra
vedlivější zlosti a válce proti na
šemu národu, jenž brání toliko svéh
života a sveho dobrého práv
ve vlasti sve.
Rothschildův
Čechy
Alldeutsches Tagblatt
11
article
Krise.
Krise.
J. P. Z Vídně, 29. srpna.
Politické prázdně již je na mále. Trvá pět
neděl a za týden bude po ní. V prvních dnech
zářijových vráti se do Vídně členové kabinetu
meškající na venku a počne opět pro všechny
tuhá práce a dostaví se zase, co máme každý
rok na podzim, teď po dvanácfe let — krise.
Krise ministerská, krise kabinet-
ni, což ze systému vlády parlamentní organicky
vyplývá. Fakticky v této krisi se již — nalé
záme, jak vysvitne z informací, ktoré tuto
sdělujeme a které máme od osoby, k udělen
jich povolané.
Vídeň
12
article
Je tak, jak bylo loni v ton čas. Když ba
Beck zkoncoval jednání s maďarskou vládou
slyšeli jsme heslo: „Změny v ministerstvu ne-
bude žádné — ministři, kteří podepsali vyrov-
nací smlouvu v Pešti, budou ji také zastupo-
vati v parlamentě.“ — „Také hr. Auorsperg?“
nadhozena tenkrát otázka. — „Také hr. Auers
porg,“ zněla odpověď. A proti vůli a přání b
Becka přišla krise brzy a přudká. S české
strany agrární. Šlu napřed o české porlofouilly
polom zalomcoval vichr celým kabinetem a vy-
konána, 9. listopadu, jeho rokonstrukce. Dr
Pacák mohl se zachránit. Byl by dnes ještě mn
nistrem, kdyby se byl odlodlal přijali ressor
obchodu. Jeho colé povaze příčila se však role
ministra stěhovavého. Byl a zůstal solidárním
s drem. Fořtom, ačkoli tento byl do kabinetu
povolán jako úřadník, stejně jako dr. Korytow-
ski. Dr. Pacák s drem. Fořtem přišel a s ním
též odešel. Nikoli, protože musil, nýbrž protože
Také nynější krisi způsobil
agrárníci. Loňskou začali čeští a němečt
se připojili teprve, když Práškovi mělo se do
stati ministerstvo agrární. Letošní krlis
navzájem sosnovali němečti agrán
níci. Pokud jsou zúčastněni také čeští, ne-
mehli jsme zvěděti. Je však skutečností, že dr
Alíred Ebenhoch dal svůj poite-
feuille k disposici nahoru i dolů.
třepa se to nestalo formálně a na kolku, že
chce z aktivování obehodní smlou-
chtěl.
Beck
Pacák
Korytow
doktor
Prášek
Ebenhoch
Pešť
13
article
vy rakousko-srbské 1. září bez před
chozího souhlasu obou parlamentů, cislaj-
tánského a maďarského, kterémuž vládním
činu jako kurator agrárních zájmův odporoval
v ministerské radě, v noci na 19. t. m. konané
bude-li se to žádat a bude-li na tomlo
požadavku trváno, provésti pro svoji osobu du-
sledky odehodem z kabinetu.
Dr. Ebenhoch není v ministorstvě pouze z
stupcem agrární frakce svazu křesťansko-sociál-
ního, jako není ministr Prášek v kabinetě zá-
stupcem pouze agrárního křídla „Národníh
klubu“. Ministr Prášek, přijav české minister
stvo bez resortu, stal se representantem všech
vrstev českého lidu a má nemenší povinnost
ve věci, o kterou jdo, při smlouvách obchod-
ních se státy balkánskými — neboť nejedná
se, jak bude dole pověděno, na 1. místě o smlou-
vu se Srbskom, nýbrž s Rumunskem —
hájiti prospčehů českých průmyslníki,
živnostníků atd., nežli ministr obchodu
dr. Fiedler. — Dr. Ebenhoch je v kabinel
delegátem konservat.klerikální skupiny mimo-
vídeňské. Avšak, nebýt ani toho, složení kabi-
netu nynějšího je tak citlivé, že sebe slabším
záchvěvem jednoho sloupu se zatřose ihned
colá budova ve svých základech. Prot
máme krisi celého kabinetu a cele
vládní majority, jako jsme ji měli r. 1907 před
9. listopadem.
doktor
Ebenhoch
Prášek
Fiedler
Rumunsko
svaz křesťanskýsociál
Národníh klub
14
article
Bylo by hračkou nahraditi dra. Ebenhoch
jiným členem, kdyby se hodinový stroj vládni
dal spraviti novým kolečkem. Dr. Ebenhoch ne-
lpí na svém portefeuillu a nenáloží k oněm mi-
nistrům, o kterých bylo kdysi řečeno, že jsou
jako stará kuchařka v domě, dávajíce výpověd
každý týden, nýbrž k odrůdě oněch, kteli.
řeknou-li: „Jdu“, také jdou. A náhradník
našlo by se nadbytek. Baron Morsey
stůně na resort orby už skoro čtvrt století. Zá-
ležitost má však několik háčků a to důkladných.
Křesťanští sociálové jsou z „Berouna“. Mají-l
dva resorty, sábají po třetím. Nalož aby je-
den pustili. Ministerstvo orby příjali, aby doká-
zali, že nejsou stranou toliko městskou, toliko
vídeňskou, nýbrž také venkovskou. Není žádným
tajemstvím, že dr. Gessmann, chef jejího gene
rálního štápu, by rád udělal z ní stranu „říš-
skou“, která by se rozpinala od Bregence
Chobu až do Terstu a Šučavy. Strana roste
ještě poroste a proto bude držeti posi c
svoje ve vládě, seč bude. Nebude- lit
resort orby, přijme bez upejpání obchod aneb
justici. Dr. Ebenhoch však, potrvá-li revolla
proti němu provozovaná vášnivěji mimo stranu
nežli ve straně, odstoupí. Pro bar. Becka na-
slaly by demisí jeho svízele veliké, protože by
se posunulo a pohatilo v kabinotě a ve vládní
většině všechno, a konce tohoto ruchu byly b
nedozírné a protože dospěti z kvasu a směsí
k útvaru a skupenství jednolitému a nějakou
dobu alespoř zase pevnému, bylo by dílem, n
ktoré by neobyčejný páně Beckův um snad ne-
stačil.
doktor
Ebenhoch
Baron Morse
Gessmann
Beck
Beckův
Beroun
Terst
15
article
Vodení delegace české dopustilo se před
9. listopadem I. r. neprominutelné chyby, že ne-
užilo tísně, ve ktoré vězel bar. Bock, i stát
i celá říše k vymožení druhého českého mínist
resortního. Kdyby politika česká byla položile
tohdy svoje buď — anebo, buď 3 čeští, 3 polšti
1 slovinský nebo chorvatský ministr, anebo zma
celého vyrovnání rakousko- uherského krajním,
také technickým odporem, byl by dr. Pacá
dnes ministrem a Prášek a Fiodler také. Bylo
by hřichom a zločinem opakovati onu chybu.
kdyby situace utvářila se počátkem listopadu
roku 1908 opět pódobně, jakou byla počátkem
V drobném prodeji
ranní číslo o sobě . . .
odpoležní . . . . . . . za 2 h
Ve flialkách na veakově-
ranní čáslo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . 4k
Inseráty
platí se hotově zapřel.
Fřečplaeení a laserty přijínmá sdmnlnl-
strace v Harianské ulici č.e
Tam nachátají se též redskee
tiskirna s erpedies ,Károdnich Listů“
Rukopisy se navracejí.
Bock
doktor
Pacá
Prášek
List
Harianský ulice
16
article
listopadu r. 1907. Před rokem šlo o smlouvu
mezi oběma státy monarchie, letos mohla by
dostati se do zápasu smlouva monarchie se stá-
tom cizím. Když už politiku oportunistickou.
tož oportunistickou, podle skutkův a výsledků
tohe jména hodnou.
Stanovisko, které zaujal baro
Beck kodporu poslancův agrárních
proti neprodlenému aktivován
smlouvy rakousko-srbské na základě
zákona, kterým se zmocňuje vláda k takovému
provisoriu, platnému do konce t. r., t. j. na
4 měsíce, vyložíme nyní podle zpráv, kterých
se nám dostalo, docela věrně.
Agrárníci žádali, aby říšská
rada, která noní odročena, která formálně za-
sedá — vždyť platí se poslancům diety bez pře-
stávky — sešla se na několik dní je-
dině za tím účelem, aby obchodní
s mlouva se Srbskem, skupštinou schvá-
lená, se vyřídila parlamemtně. Baron
Beck se však vyslovil co nejrozhodněji proti
zasedání ad hoc, pro jedno toliko usnesení,
namílaje, že taková sese, podle zkušeností
nabytých, je nebezpečna, protože vláda
není s to, aby určila jí délku a trvání a zabrá-
nila příhodám, které mohly by
zmařiti účel mimořádného zase-
dání, votum pro rakousko-srbskou smlouvu
obchodní. To bylo po stránce formální.
Beck
Baron Beck
Srbsko
17
article
Po stránce věcné pak nezamlčel mluvčím
agrárníků, že odchodem dra. Ebenhocha nebo
částečnou krisí kabinetu nebo změnami v něm
nebyla by dotčena podstata smlouvy oné, která
je podmínkou a částí velikých interesů říše v je-
jím poměru ke státům balkánským, zejména se
zřetelem na sopečný karakter převratu v Ture-
Agrárníkům bylo připomenuto,
že sami hlasovali pro právomo
vlády, obchodní smlouvu srbskou aktivovati
dočasně postupem nařizovacím a že
nelzě dáti někomu nabitý revolver a zároveň mu
zapovídatí střelbu z něho, že in merito uznali.
že s agrárního stanoviska nedají se činiti proti
smlouvě té vážné výtky, protože vyhovuje ve
svých položkách zemědělských zájmům agrár-
ním více, nežli kterákoliv dřívější obchodní
smlouva s cizinou vůbec a se Srbskem zvlášté.
Srbsko
18
article
Byl připamatován též agrárníkům výrok.
jejž učinil předloni na schůzi voličské minist
dr. Pacák: „Nezapomínejme, že nejsme sami!“.
že vláda, která vyhověla zeměděl-
cům, musí míti též ohledy na pru-
mysl vídeňský a český, že agrárni i
musí býti pamětlivi vzájemnosti mezi ven-
kovem a městy, mezi výrobou polní a spotřebou,
mezi konsumenty a dodavateli, že ochuzený prů-
mysl a špatně placený dělník tovární jsou také
špatnými odběrateli atd.
Při veškerém protivenství, jež chováme dů-
vodně k dru. Luegrovi a jeho protičeskému re-
žimu, musíme uznati, že on před volbami do
sněmu dolnorakouského na základě nového,
částečně všeobecného práva hlaso-
vacího vystihl, kde jest jeho prospěch a rozhodl
se, nenaháněti větru — nerozumným odbojem
proti smlouvě, umožňujícím odbyt rakouskéa
vídeňské industrii do Srbska — do plachet so-
ciální demokracie a nezatlačovati do jejich řad
malovýrobce vídeňských límců, nákrčníků, bluz
a j. potřeb všedního života.
Smlouva jest aktivována. Parla
mentu dáno bude na vůli, schváliti provisorium
a je proměniti v definitivum aneb obé zamít-
nouti. Stav věcí je vážný. Na sněmech
zemských a v delegacích třeba se
cku.
doktor
Pacák
Srbsko
19
article
FEUILLETON
FEUILLETON
V Praze, 29. srpna 1908.
(Mluvte česky!) Nevím, ale luším—
není tomu tak dávno, kdy po veřejných míst
nostech rozdávány drobné, bílé listky s červe
nými písmeny: »Mluvte česky !« Bylo to po
vzbuzení vlažných, napomenulí němčicích; byly
i slolky, u kterých za cizí slovo placeno po
krejearu. Tak jako kdysi v domě ruského ná
sledníka, později cara Alexandra III, plačeno
za každé slovo německé rubl pokuty.
Od té doby uplynulo hodně vody ve
Vlíavě; červenobilé lístky a pokladničky pok
zmizely. Snad jich nebylo potřebí. Mluví se
nyní česky již všude — dokonce prý i v Ná
rodním divadle a v ministerstvu krajanském
A o česká slova poštovních razílek a úřadníel
hlaviček vedeme tuhý boj »Mluvte česky« vo-
lají nyní ústy své Národní rady na sebe i Němei
Minuly doby, kdy ve Vídni u ministerstav by
pokládán za znalce češtiny ten, kdo řika
»kleba« a myslil, že s tím slovem vystačí v cel
koruně české.
Ale jako není všecko zlato, co se leskne,
není také všechno čeština, co se — řekne anebo
napíše. Když před jedenácti lety dala nám (n
chvili) Badenova nařízení vnitřní češtinu, shle-
dalo se najednou, že to, čím dosud úřady mlu
vily, byl zvláštní, nový jazyk: c. k. státní, král
č. zemská, magistrátní atd. čeština, ka které
ani gramatika ani lid nechtěl se hlásiti. Nastala
najednou práce počeštiti češtinu — ale dřiv
nežli k ní došlo, zahynula jazyková nařízení —
a onen prapodivný jazyk žije dál.
Badenův
Praha
Vídeň
ministerstvo krajanský A
20
article
Poznáte jej ihned po německém pořádku
slov (sloveso vždycky na konec věty), stálých
»by« a »jako«, náměstkách »týž« a »on« (»týž
vyzývá se, by k zdejšímu soudu jako dědic se
dostavil«), slovesích »odstraniti« a »dosáhnouti«
nových předložkách »pomocí« a »za účeleme
(»sebevrah zastřelil se pomocí revolveru, načež
týž do nemocnice za účelem odstranění pro-
jektilu pomoci drožky dopraven byl«), po ne-
sčetných substantivech verbalných a po na-
prostém nedostatku českých sloves opělovacích.
Je to jazyk, v jakém naše kulturní úslavy po-
dávají své zprávy obecenstvu (Akademi
Musea . . .), jimž píší naši učenci (všechny
fakulty rovnoprávně a technikové stejně jak
umělci) a jenž pomalu zachvacuje noviny i lid.
Je to prostě mrzačení jazyka. Chce mlu-
viti češky ten, kdo se nenaučil — a dopadá to
tak, jako když pěstuje historii a filologii laik
jako Kollár nebo Sasinek. Takový dobrý muž
ví, že se řiká »čtvrteční, páteční« a podle toho
vyrobeno dnes krásné slovo »středeční« — tak
pěkné, jakoby podle »pátek, čivrtek« vyrobi
»středek«. Ten dobrý muž četl kdesi »obža-
loba« — a podle toho dnes v moderní mluve
slyšite všude »obhajoba«, skoro tak hezké jako
sobranoba«. Člověk ten četl »potvora, závora
a slyšel, že se říká »potvořit, ulvočit« — vy-
robil tedy k »podpora« libozvučné »podpořit«
Slyšel kdesi, že se říká »Italije« a píše » Ifalis«.
říká »Marija« a píše »Maria« — podle toho
opravují dnes moderní literáti tisteileté »záři
jový« (od štarého »zářij«, ze slova »řijee
»říjeti«) na elegantní »zářlový« . . . všechno
tuze krášné a tuze hezké. A do rána bychom
nebyli hotovi s těmito moderními výtvory (nebo
»moderečními tvorobami«).
Kollár
Sasinek
Italij
Marija
Marius
Akade muzeum
21
article
O hrubších germanismech není ani radno
se zmiňovat. Několik našich historiků za sebou
klidně píše »Reichstadt« místo českého »Zá
kupy«; odborný autor vytvoři »gastující umělce«
esthětšti »machři« teprve v poslední době ustu
pují »faiseurům«; že Rakousko uvedlo I
armádní sbor na »vojenskou nohu«, mohl čisti
nedávno čtenář v novinách (ačkoli »na vojenské
noze« vlastně ten armádní sbor je stále; slotu
o »válečnou hotovost«). Ostatně, milý čtenáři.
vezmi si všechny naše noviny: víš, proč msj
»inseráty« sice, ale jen »malého oznamovatele «
Protože Němci říkají »Inserat« ale » kleinen
Anzeiger«. Vís, proč máme »ťeuilleton« ale
»listárnu redakce«, proč »jízdní řád« a »pro
pány«, proč »věstníky« a »bezplatně«, »léčebný
ústav« a »velkorestaurace« ... Všechno proto
že tak říkají Němci. Tak jsme pohodlní mysli
sami — s tak rádi necháváme svě milé soused
myslit za sebe-
A tak jazyk mrzačí se dál a dál. Slova
vazby nečeské se pomalu »vžívají« — a půjdel
věc tak dále, nebude daleka doba, kdy budeme
českými slovy mluviti německy. Něboť ne hlásky
ale duch jazyka rozhoduje.
Odkud taková nedbalost o jediné dědictv
které nám po předeích zbylo? Neboť — ne-
mylme se — v jazyku uloženo je více, nežl
několik společných hlásek. Jsou v něm celé dě-
jiny naše, celá naše kultura, veliký dil našeho
nejvzáenějšího umění — a toho všeho vzdá-
váme se sami dobrovolně, z falešné představya
z tupé lenosti.
Němec
Rakousko
22
article
Je obecně rozšířena pověra — a nic jiného
to není, než pověra — že znáti dobře svo
jazyk vyžaduje dloulých a tádních studil gra-
matických. A obecenstvu není nie protivnějšího,
než představa kanfora s červeným pérem, opra-
vujícího chyby třebas i v jídelním listku. Ale
tato představa je mylná. Postačí úplně, všímá-
me-li si jen, jak mluví lid kolem nás —— zedník
na stávbě, bába na trhu. Neužívají arci spisov-
ných koncovek — ale o ty se netřeba starati,
těm se naučíš v prvních třídách obecné školy
a nevíš-li jistě, jak se skloňuje »chme!« anebo
časuje »zníli«, opraví to již bezpečně korekton
tiskároy. Za to však lid uživá slov správných,
správně je váže k sobě, správně pojí a při tom
všude dbá náležitého tónu a rythmu. Žádný
muž z lidu neřekne »za jeden krejear« nebo
»za jednu korunu«; nikde v lidu neuslyšíš, že
to a ono délá »český člověk« (kterého nám na-
sadili z roštiny, naprostým neporozuměním) —
nebo že mluvil ten a onen »českým jazykeme
(anebo ještě moderněji, »v českém jazyce «)
Každá bába na trhu prodává jen »za krejcar«
nebo »za korunu«, ví, že to je »Čech« a mluví
»česky« atd. A všimnešli si jen trochu hovoru,
který zní kolem tebe v polich a na ulici, poznáš
záhy, jak lehko je mluviti česky správně a jak
nemožně zkroucena a zpotvořena je nynější
pseudoliterární čeština.
Vezmi si jen, český člověče (abych s teb u
mluvil moderně), koncovku »—telný«. Dnesje
u nás všechno »nemyslitelné« »proveditelné«
(tuze krásné) »dosažitelné« atd. Proč — vlš.
Čo
23
article
Protože Němečkově říkají »undenkbar« »durch
růhrbar« ald. (Za starých časů řekl kdysi hrabě
Thun na sněmě »undiskutirbar« — dnes by
chom to hravě »přeložili« — »nediskutova-
telné«.) Milý čtenáři! Pomysli si, že bys še
na trh, nabidl ženě z lidu nízkou cenu. Mysliš,
že by ti řekla, že je to »neprodatelné« —
anebo, kdyby si ona řekla cenu vysokou, že
by to bylo pro tebe »nekupilelné?« Tuším, že
ti z těch slov běží trochu mráz po zádech:
ale »myslitelné« »proveditelné« atd. nejsou
nie hezčí. Jsi liný myslit po česku — a proto
bereš Němci jeho »undenkbar« . ..
A když si tak živě představíš, zdali bys
ve styku s člověkem prostým, mužem z lidu,
užil některých těch slov nového pajazyka če-
ského, záhy uvidiš, že se budeš takových ne-
smyslů — neboť je to skutečně proti všemu
smyslu jazyka živého — varovati. A budeě
mluviti tak jako ostatní lid — beze všech gra-
matik a beze všech brusů správně, jistě správ
něji, nežlis mluvil dřive.
Mnoho arci může škola. Nové typy střed-
ních škol zavádějí jeden živý jazyk nový. Nen
pochybnosti, že by bylo svrchovaně potřebí za
vésti u nás aspoň na některém ústavě nějaký
jazyk slovanský. Za daných okolností nemůže
to býti než ruština. Kdo vnikne jen trochu do
tajnosti azbuky, uvidí ihned ohromný rozdil to-
hoto slovansky čistého jazyka proti našemu tak
značně se kazicímu a divočejícímu. A ruština
bude mu potom vždy bezpečným řídítkem př
nejistotě jazykové.
Němečkův
Thun
Němec
24
article
Mnoho také může dobrý slovník. Na ne-
štěsti, takového slovníka nemáme. Slovník Jung
mannův zastaral, slovník Kotlův je nepříručný,
malý slovník Outův nemůže stále dojiti konce
veliký slovník chystaný Akademií nemůže s
dostati k začátkům. Poláci, Rusové i Srbově
vynikají nad nás nejenom pěknými příručnými
slovntky, ale i moderními velikými slovaři —
jež, jak přirozeno, vydávají jejich Akademie.
Nejdokonaleji arci jsou opatřeni Francouzi —
slovníkem akademickým, stále vycházejícím
v nových vydáních, slovníkem Littréovým, jenž
podává dokonalé poučení každému čtenáři (a
jenž přes ohromnost díla již při vydávání doži
se druhého nákladu) a novými slovníky frančiny
nové i staré. Doufejme, že naše Akademie po
přikladě svých slovanských sester dá nám také
lak dlouho žádaný a tak potřebný Slovník český.
Jung
Kotlův
Polák
Srbův
Francouz
Littréův
Rusová
25
article
Ale znalost slovanských jazyků i vědeck
poznání historie a užívání jednotlivých slov jsou
přec jen pomůcky vedlejší. V případech nejčet-
nějších, milý čtenáři, stačí ti vlastní živé vě-
domí jazykové. Mluv tak, jak slyšíš kolem sebe
mluviti lid, tak, jak bys mluvil s prostým člo-
věkem, na ulici nebo na trhu — a budeš mlu-
viti dobře a správně.
A nevěř, milý čtenáři — to je věc hlavní —
že je něco správné, co odporuje tomuto tvému
citu jazykovému. A kdybys to četl v nejslegant
nější revni anebo v nejšedivějším zákonníku —
všechno je špalně, co tvému cítu odporuje
Žádná gramiatika vědecká nemluví proti tobé
neboť, milý čtenáři, vědecká gramatika nepřed
pisuje, nýbrž jenom popisuje, zaznamenává Gra
matika jenom konstatuje: tak a tak se mluvi
tak se mluví obecně; a ovšem také pozname
nává, že tak a tak se odchylují ti a oni spiso-
vatelé. Kdo se od mluvy obecné uchyluje, i kdyby
byl největší básník anebo nejmocnější politik,
mluví a píše chybně a nesprávně a na konee
musí prohráti. Tak jako ten francouzský král
který chtěl změniti rod substantiva francouz
ského »carosse« — anebo jako řimský císat
Zikmund. Ten na koncilu kostnickém vybíze
shromážděně otce »ut eradicetis seismam Hussi
tarum«, »abyste vykořenili rozkolu Husilůe.
Jeden mnich ho upozornil: »Veličenstvo, fiká
se rozkol«, maskulinum. »A kdo to pravl?e
tázal se Zikmund. »Mnich jeden gramatik,« zněla
odpověď mnichova. »Ale ja jsem clsaf římský.«
pravil Zikmund, »a já velím, aby bylo slore
rozkola“ rodu ženského.« — Nu — a slov
Jeho Veličenstva vyzněla na prázdno; rozkol je
posud rodu mužského. Proti společné vůli na-
roda nezmůže nic ani — vůle Jeho Veličen
stva. A to nejen v gramatice.
Zikmund
Hussi taro