2
masthead
V Praze, v neděli dne 4. srpna 190.
Praha
4
article
Na pauní a odpol. listy
přilahamí . Naněný Obsor“ v
středu a „Literárni Hlidku
v patek) předpliácí ser
Praze v administra
za měsi-
na čtvat leta . . . . . 6 K —
s dvojí čonáškeu
na měste
zs čtvt leta
ve sini: 7 K 50
na něsíe . . . . . . 9 K 30
Poštoui
na nřste . . . . .
s drojí ztšilkon
za přet
na čtvrt lek
Praha
5
title
Dnešní číslo pro Prahu le e 18 stranáck.
Praha
le e 18 stranáck
6
article
Vládní stříkačka na Moravu.
Vládní stříkačka na Moravu.
Odstřelivše — právě dnes měsíc —
první ránu do moravských smiřovaček, tušili
jsme dobře, koho spolu trefíme. Právem-i
si naši vyjednávači při konferenčním stolu
brněnském stýskali do vlády vídeňske.
že po celý čas jednání nikdy ani slovem,
ani hnutím prstu nepodepřela dobré právo
naší většiny proti nespravedlivým pretensím
německé menšiny, — my ani na chvíli ne-
byli v pochybnosti, kterak jest vláda Körbrova
v duchu cele na straně německých cen-
tralistův a takřka neviditelna stojí za
křesly bar. Chlumeckého, Fuxa a d' Elverta,
držíc jim při hře palec pro štěstí. —
Dnes, když je dík naši celoměsíční
střelbě německým punktátorům na Moravě
o jich dílo úzko, ejhle, kdo tu vy
skočil z úkrytu na Dunaji a naříká
jako postřelený honec?
Ochotný služebník vlády Körbrovy offi
ciosní »Fremdenblatt« na úvodním místě za-
bývá se dnes vyrovnáním moravským a volá,
že prý nejen Morava, nýbrž celá monarchie
má zájem na jeho zdaru a nezdar jeho, že
by měl rozhodně nepříznivý účinek na veškeru
politickou situaci. Vládní list polemisuje proti
usnesení volebního výboru moravského, aby
mladočeští poslanci vystoupením ze stálého
vyrovnávacího výboru všechno další vyrov
návání překazili i chválí naproti tomu velice
dra. Žáčka, že ve své boskovické řeči hájil
zásady, tvořící podklad vyrovnávací akce
moravské. Slova jeho zůstanou prý stálým
povzbuzením ve snahách zjednati Morave
národní mír a podrží prý svůj význam snad
i za volby. Potom snazí se »Fremdenblatt-
vyvraceti naše námitky proti navrženému
rozdělení sněmu moravského v národní kurie
s právem veta. Pravda, jde prý tu o insti-
tuci, která je u nás novotou a nikdy ještě
Chlumecký
Fuxa
Körbrův
Fremdenblatt
Morava
Dunaj
Moravus národní mír
d ' Elvert
7
article
nebyla vyzkoušena; ba vládní orgán při-
pouští, nebyla-li právomoc národních kurií
přesně a úzce omezena, že mohla by vésti
k četným nepřístojnostem. Ale nemáme prý
zapomínat, že toto kuriátní veto má cel
vyrovnávací dílo korunovat a že má býti
teprve tehda provedeno (pro budoucí záštitu
německé menšiny), až bude zjednán národní
mír. Pak až budou vyrovnáním třecí plochy
mezi národy zmenšeny, jistě prý bude pak
pořídku připadův, ve kterých by menšina
národní musila sáhnouti pro ochranu svou
ke štítu kuriatního veta. Avšak což prý ne-
máme již dnes ve všech národních otázkách
nepsané právo veta, vtipkuje »Fremdenblatt-
a vykládá vtip svůj takto: »Ani Němci, ani
Češi nejsou dnes s to, aby prosadili nějaký
svůj národní požadavek proti vůli národa
druhého. To se stalo zásadou rakouské pol-
tiky a znamenalo by obnovovati zmatky,
kdyby se od toho upustilo. Jest tudíž pře-
hnané, tvrdí-li mladočeský tisk, že sněmovní
většina denaturována vetem, jest pro Čechy
bezcennou. Jak by mohli mladočeští politi
kové zodpovědět, že pro moravský sněm
zemský nepřijali od Němců nabízenou vět
šinu?« To zdá se býti vládnímu orgánu proti-
myslným a proto přese všechno doufá, že
smiřovačky moravské ještě nejsou pocho-
vány, nýbrž bude v nich pokračováno az
ke šťastnému zpečetění úmluv.
Nuže, prvé než »Fremdenblattu« posví-
tíme na ten danajský dar české »většiny«
jakou prý nám naši známí dobrodinci, Chlu-
mečtí, d' Elvertové a Fuxové, na moravském
sněmu z pouhé velkomyslnosti nabízejí, do-
poručujeme mu k soukromě četbě známy
list J. E. ministerského předsedy Körbr
ze dne 2. října 1900, psaný hraběti M al
fattovi v příčině rozdělení sněmu tyrol-
ského na kurie národní. Tam najde důvod
Němec
Čech
Elvert
Fux
Körbr
Chla
8
article
proti kuriím, který platí zrovna tak vzhle
dem k Moravě a který zní
Zavedením kuriatního veta samostatných
národních kurií přestal by sněm tyrolský
býti skutečným zastupitelstvem celé země.
pozbyl by svého významu a časem i vešker
schopnosti k životu. — Proto také ještě nikde
na světě netroufali sobě podniknouti tohoto
pokusu, majíce na očích výstrahu památnou
neblahého »niepozvolam«, které zahubilo
sněmování staropolské. Kdyby to veto bylo
tak nevinnou hračkou, proč pak ho Němei
nenabízejí k ochraně národům neněmeckým
na těch sněmích, kde sami mají většinu,
jako v Tyrolsku, ve Slezsku, v Korutanech
a Štyrsku? A je-li tento kuriatní systém ná-
rodní tak výborným lékem pro země, musi
by býti zajisté také zdravým říši. Proč pak
tedy nedoporučuje ho »Fremdenblatt« pro
vídeňský parlament? Ten rozdělte na ná-
rodní kurie, německou, českou, polskou, ru-
skou, slovinskou, chorvatsko srbskou, italskou
a rumunskou. Každé dejte rovnoprávné veto
ve všech záležitostech národních. pak, až
uvidíme, jak tam se recept osvědčil, možno,
že si dáme potom říci doma. Avšak abychom
zrovna my na svém těle dali si první pro-
vádět experiment s lékem posud nikde ne
vyzkoušeným, k tomu nás ani autorita dra
Körbra nepřiměje.
Körbr
Morava
Tyrolsko
Slezsko
Korutany
Štyrsko
9
article
Národní ty kurie mají prý býti koruno
vací národního míru na Moravě! Jako by
byl tam národní mír bez poctivé a úplně
rovnosti našeho jazyka v úřadech a soudech
a bez prokázání plné spravedlnosti národu
našemu i ve Slezsku i v Čechách možným.
Kdeže však jsou němečtí smiřovači od této
spravedlnosti a rovnoprávnosti?
Deklarovali přece ještě před měsícem.
že trvají všichni do jednoho na svém svato-
dušním programu německém: nuž a tento
program strojí záhubu našemu lidu ve Slez
sku a olupuje národ náš na Moravě drze
o rovné právo jeho jazyka v celé vnitřn
správě úřadův a soudův, která má pro věčné
časy zůstati výhradně německou, jak to vy-
mohli ti dobrodinci naši, ti smířliví Leche-
rové, Fuxové, Promberové a d'Elvertové
svou obstrukci dvouletou na vládě hr. Clara
dne 17. října 1899.
Ano, toho památného dne jsme my
Čechové zažili toho — »nepsaného
veta« ve věcech národních, o němz
»Fremdenblatt« klábosí, toho dne jsme víděli
a zkusili, jak nám tu vlády ničeho ne-
ujmou z našeho práva národního
a nedají Němcům bez našeho
souhlasu a svolení!! Či teprv od té
chvíle, kdy jsme byli o své právo obráni,
stalo se to »zásadou rakouské politiky«. —
Za takovou spravedlivost dík! Odpovídá
docela té »volební spravedlivosti« jakou nám
nabízejí Němci na Moravě. Náš lid žije tu
v síle 1,400.000. Némcův jest sotva na
500000 duší. — Sněm moravský čítá 100
poslancův, mezi nimiž však 30 velkostatkářů,
2 hierarchisté a pouze 68 lidových poslanců.
Fux
Claro
Čecho
Němec
Morava
Slezsko
Čechy
Promberová a d ' Elvert
10
article
Nuže, kdyby měla býti řeč o jakésí jen
poněkud slušné většině pro nás,
musilo by se nám při nejmenším nabídnouti
»Sněm moravský čítati bude 130 poslancův
mezi nimiž 100 lidových, z nichž spra-
vedlivě vám Čechům připadne 70, Němcům
28, ostatních 32 zůstaňtež velkostatkářůma
virilistům!« Tak by nám aspoň byla zajištěna
nadpoloviční naše lidová vět-
šina na sněmu moravském.
Ale nabídnouti nám všeho všudy pou-
hých — 42 poslanců, vyhraditigNěmcům 26
a velkostatkářům 30 (při dosavadním 100.
hlasovém stavu sněmu moravského) a žá-
dlati na nás, abychom to přijal
a uznali za spravedlivé vyrov-
nání, abycholm tuto křivdu svým
podpisem smluvným zpečetili
na dobu nedozírnou: toť věru do-
mněnka neslýchaná! To není už ani »de-
naturovaná« většina, nýbrž to je
odsouzení nás do permanentní
menšiny, do věčné závislosti na
rozmarech a milosti několika
velkostatkářů, dělajících zrovna to, co
se jim poveli z Vídně. To jsou důvody, jež
má vlastenecký, uvědomělý lid náš proti těm
famósním smiřovačkám, jež se mu teď potě
rekomandaci vídeňské teprve zne-
chut
Čecho
Němec
Vídeň
11
article
Ide o naši čest.
Ide o naši čest.
(Ještě slovo o starobylém rázu Prahy.
Krátká zpráva hnula českou veřejnost
Jako když někdo kamenem hodí po něčem,co
je nám milé, tak zachvělo to; jako když někdo
drahou, starou rodinnou památku, na niž zvykl
jsme se dívati s posvátnou úctou, Vchce po-
rušiti, tak vzrušeni jsou ti, kdo mysli na to.
že ani doba půl tisíce roků neublížila klenotn
města, ale nyní, že rušíti jej má ruka lidská
Prozatím je to jen pokus, ohroziti ráz Karlova
mostu vrchním vedením elekirickým, ale klidje
ten tam, nebezpečí je blízké. Bude odraženo,
či zdaří se attentát? Téžko to dnes řici, po
zkušenostech, již nabylí přátelé staré Prahy
těžko to říci nyní, kdy při úpravách města roz
hoduje materiální prospěch obce l ia jednotlivců,
kdy usnula idcálnější snaha, zachovati bu-
doucím generacím poesii minulých dob. Není to
specificky pražský hřich; pozorujeme jej jinde
také. Bohužel jsou mnohé úpravy nutny: ne-
zbývá, než loučiti se s mnohým tak, jako v ži-
voté vůbec. Ale my Čechové máme jedin
velké světové město, jež pro naše kulturní dě-
jiny i celého světa má velký význam, jediné
bistorické město, jehož krása, býť i již zhy
zděna, je přece jen velká, a my podkopáváme.
kazíme ji sami. V počínání tom došli jsme tak
daleko, že je vůbec možno, aby se pomýšlelo
zaříditi vrchní vedení i na Karlově mostu. Že
se tak mohlo státi, je přo nás Pražany všechny
vysvědčením bídy.
Čecho
Pražan
Praha
Karlov most
Karlův most
12
article
To, co hrozi nyní Karlovu mostu, má pro
vésti representace obce, která slynula v letec
sedmdesátých po celém světě skvělou obnovou
velkých svých památek z věku minulých. Šestý
vék trvá Karlův most, víc než půl tisiciletí ne
změnilo jeho ráz, až nyní mají býti vedeny
dráty přes šedý pomník, až nyní mají být
vsazeny naň železné tyče, poněvadž několika
jednotlivcům překáží to, že zmodernisování města
pokračuje pomalu. A kdyby šlo o věc, která je
naprosto nůtna a kterou ani jinak nelze pro-
véstil Avšak ověc takovou ani nejde. Poněvadž
však celá veřejnost nevzehopila se velkým roz
machem po první zprávě, aby odrazila nebez
pečí v zárodku, mysli se, že lze provésti expe
riment, který ublíží pověsti města, který ubliž
národu v očích celé intelligence světa.
Dejme sáhnouti na nejdražší tuto památku,
a pak rozlučme se brzy se vším ostatním, co
Prahu činí krásnou, milou a v cizině váženou
Pokus jest jenom nutný následek vychován
posledních desítiletí. Smysl pro krásno měst
zmizel v širokých massách, zmizel i v kruzích
které starají se o úpravu měst. Hleďte na mo
dorní města! V celé Evropě při nutné úprav
měst na rub byly převráceny celé části velkých
středisk tak, že toho sluší litovati hluboce.
Jediné heslo bylo při tom: upravovati a roz-
šiřovati komunikace; na jiné vše se zapomnělo
Zapomnělo se, že úpráva měst jest uměleck
dilo, že není to řemeslná práce. Na rozšířen
ulic vydávaly se nesmírné sumy, tím povstaly
obrovsky vysoké domy, jež ubijely vše, ito
krásné, co bylo nižší, zastaveny rozhledy, za-
vřeny průhledy na kostely, na zeleň, a nevzpo-
mínalo se na to, že misto nízkých domů.
obydlených malým počlem lidí vzniknou obrovite
stavby, kde tráviti musí několikráte tolik lidí s e
žiti, že vzniknou nepatrné tmavé dvorky, ze
Praha
Evropa
Karlův most
13
article
obyvatelé bytů do dvora jsou mnohem hůře na
tom, než byli obyvatelé těch bídných domečků
dřívějších, kde měli aspoň trochu slunce, aže
tím zhorší se vůbec mnohde zdravotní poměry
celých velkých prostor, když na místě jedné
dvou rodin budoucně bude bydleti deset, dvacet
rodin, a když na místě 20—30 pet. zastavené
plochy zastavi se dva- až třikráte tolik, ba při
nárožních domech ještě více. Na zbytečné často
komunikace zbytečně vyházely se sta tisíce, na
ozdobu města ničeho se nevýdalo.
A tak zanikl ráz celých čtvrtí, ba pro po
chybenou politiku stavební bylo při úpravě nutn
pobořiti často i to, co mělo velkou architekto
nickou i historickou cenu. Veřejnost na to vše
zvykla! a tak boří se skoro všude ještě dále
jedna památka po druhé porušuje se nebo miz
a kdy bude konec tohoto šileného počínání, je
nejisto.
14
article
Že se tak děje i u nás, je mi velice
divno. Celý náš veřejný život založen je v upo-
mínkách na minulý lesk našeho politického po
stavení, tkví v upominkách na dávnou psš
kulturu. Vskutku bývaly doby, kdy znamenali
jsme v dějinách mnoho svou mocí i svým vzdě-
láním.
A když odváží se někdo haněti naše dě-
jiny, náš kulturní vývoj, kdy zneuznává to,co
jsme vykonali na poli dějinnémí a literárním,
vzkypí v nás krev. Zatracujeme to právem.
i když jedná se o nejnepatrnější věci. Nikdo
bez odpora celého národa nesmi nám sahati
na minulý náš rozvoj, na dějiny naší vlast
Ale když jde 6 zachování viditel-
ných památek naší kultury, ktere
dovede pochopiti celý svět, tam
jsme nejen tiši, ale pečujeme i o to, aby zmi-
zely. Ani literární památky, nepřístupně těm
kdo neznají náš jazyk, anebo jež nejsou pře
loženy do řečí jiných, nehlásají světu náš vý
znam tak lehce, jako památky umění. A po k u
budeme trpěti, aby byly ničeny
neb modernisovány, dotud se nám
bude házeti do očí potupné slo v
inferiority. Jen onen národ, který dovede
si vážíti toho opravdu cehného, co vytvořeno
v minulosti, který neodhodí tyto svědky vzděla-
nosti své v dávných dobách, může klidně urážku
vrhnouti zpět; neboť to mu nikdo nemůže vzíti
že byl kulturním národem dávno, vídí-li svě
důkazy toho.
15
article
Au nás důkazy mizl; mizi naší vlastn
vinou. To právě je ponižující. Nedělá nám t
někdo cizí, činíme to my sami; ničíme my.
Pražané. Ničilo se, i když celá umělecká obe
protestovala; ničiti se bude i dále, až zůstane
toho tak málo, že se sami toho zalekneme, až
zakřikne nás cizina. Ba zdá se, že teprve pieta
jiných k našim památkám učiní našemu
řádění konec.
Přijde doba, která nás odsoudí a po věcíe
bude poskvrněna naše generace tím, že nedbal
jsme piety k městu, jež bylo kdysi tak krásné.
že nestyděli jsme se nad to prohlašovati z
pokrok něco, čím naše jediné velké historické
město bylo znešvařováno.
Za jedinou generaci nebude se tušiti, jak
Praha bývala ještě v sedmdesátých a osmdesátých
létech stoleti právě minulého krásna. Když tohdy
vystupoval Pražan na Petřín, tu hruď se pnula,
pohlížel-li na vábný obraz Prahy, srdce až
chvělo se blahem. Ať pohledl kamkoli, roz-
manitost skytala se jeho oku, nádherně sil-
houetty jevily se všude, všude; uchvácen v-
daným již, avšak vždy převábným obrazem,
srovnával své město s jinými, viděl krásu, ja kou
neviděl jinde, a vždy a vždy miloval více Prahu.
Kouzlo její obectřelo celou jeho mysl; když
přišel jinam, viděl, co je jeho město a když
se vrátil, znova viděl, že obdiv ciziny k do-
movu jeho neni přehnán, že může býti pyšným
na své jediné velké město, které nejen pří-
roda, ale i předkové učinili tak vábné.
Pražan
Praha
Petřín
16
article
V drobném prodejí:
ranni číslo o sobě . . . r
odpoledni
. . . . za z
ve filialkách na venkově
ranní číslo. . . .
cdpolední . . . . . . . . 6h
Inserá ty
plati se hotově rspře
Přsdplaeení a inaerty přijímá sdmisl-
sirace v Míariasské ulici c.s.
Tam nachárají se těh rečake
tiskárnk a szpedice „ Národnich Listů“.
Rukoplay ae novracují.
Míariasský ulice c
17
article
Ale již dnes je jinak. Kdo ještě dnes ne-
děsíte se vzhledu Prahy, jděte se na ni podívati
s Hradčan, s Petřína i s dalších výšin, a zhro-
zíte se, nepovšímli-li jste si delší dobu změny.
Kdo znali jste Prahu jen před dvaceti léty, sotva
ji poznáte. Rok za rokem mizí kus poesie Prahy,
a jak rychle mizí, poznáte, probíráte-li se Jan-
sovou Starou Prahou.
Zahrady měsťa, které zelení svou lahodily
oku, jsou zastavěny. Na místo nich a červených
střech nízkých domů vidíte široké skupiny vy-
sokých, beztvárných obrů s nízkými, chladnými
břidlovými střechami. Za nimi zvedají se rovněž
ploché obrysy předměsti, přerušené jen málokde
věžemi. V městě samém zakrývá každým rokem
vysoká rovná střecha výhled, porušuje pohled
na staré, krásné kostely, na výšiny. Jak dlouho
bude to trvati a zmizí malebné Podskali, zakryt
bude Slovanský vrch i Vyšehrad a na druhé
straně výšíny smíchovské. U botanické zahrady
na Smichové se již staví a osud zahrady zdá
se již býti rozhodnut. Kostel sv. Karla Boro-
mejského již dávno je zakryt se všech stran,
kostel sv. Václava taktéž, věž podskalského ko-
stelika již ani nevyniká nad nové budovy okolní,
Staré město se přeměňuje a kostel sv. Mikuláše
u Staroměstského náměstí brzo ani s Petřina
skoro neuvidíme. Hledíme-li od Starého města
k Malé straně, již mnoho zakrývá se nám z Pe-
třina a Hradčan novými, vysokými stavbami n
Újezdě a v Letenské ulici, vysoké budovy Vá-
clavského náměstí špatně konkurují již i s nej-
vyšším kostelem Nového města u Panny Mari
Sněžné — málo z těch mnoha příkladů, al
snad již dosti.
A sestupte a jděte procházkou městem.
Jan
Karel Bora
svatý . Václav
svatý . Mikuláš
Petřina
Praha
Hradčany
Petřín
staroměstský náměstí
Letenská ulice
Mari
vysoký stavba můj Újezd
svatý
18
article
Staroměstské náměstí ztratilo docela svůj ráz;
tak, jak nyní je, není Staroměstským náměstím,
jaké se jevilo ještě před několika lety; a tak,
jak toto náměstí, i jiné třídy staly se ošklivější.
Rovné linie ulic ničí půvab měsla napořád,
po zbourání zajímavých starých domů staví se
budovy, které pamětníku těch starších dávají cí-
titi nedostatek vkusu nynější doby. Výminky
jsou řídké, ale bohudík jsou.
Jak jinak stavěli staři! Využitkovali také
půdy, vždyť musili mnohde počítati laké; ale
jaká půvabná náměsti, jaké vábné střídání vy-
tvořili? A jak dali si záležeti na stavbách i tam,
kde nebylo možno zajímavou něprávidelnosti
utvořiti zajímavé skupiny. Jak tehdy i mnozl
prosti mistři dovedli okrášliti město ! Tehdy
ovšem vzděláván byl vkus; a zdá se dobře,
že ani prostý mistr zednický nechtěl se dát za-
hanbiti. Není jinak možno, že tehdy cítili větší
lásku k rodnému městu než jakou citíme my,
a že s nimi cítilo ji též obyvatelstvo.
A tato láska dnes schází; chybí
u nás i jinde. Moderní a zmodernisovaná města
jsou mnohdy vzhledu přímo hrůzného a budou
teprve hrůzněji ještě vypadati po nynější stavi-
telské periodě, že na staletí nebude možná dů-
kladnější náprava. Století pokroku bylo stoletim
neúcty k dobám starším.
Nelze vypuditi z hlavy myšlenku, že za
nynější počínáni budeme zodpovědní všichni bez
výjimky. Celá naše generace bude míti znamení
vandalisace na čele, neboť úcta její před kul-
turními pomníky minulosti je hrozně malá.
Jak můžeme se tedy diviti tomu, že starý
most má býti znešvařen? Vždyť se totéž děje
i jinde
Dr. B. Franta
Franta
staroměstský náměstí
19
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 3. srpna. (Z istrlijské h
sněmu.) Sněm istrijský měl tento týden dvé
schůze: dne 30. července a 2. srpna. O prvé
schůzi sdělila nám úřadní korrespond, kancelář,
že se stala neschopnou k usnášení následkem
odchodu slovanských poslanců, zamlčela však
po svém zvyku příčinu, která slovanské poslance
přiměla k opuštění sněmovny. Dnes máme pře
sebou podrobný referát o schůzi ve »Slov.
Narodě«. Po délšim jednání, při němž se uká-
Praha
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Bukureštské drobotiny
Líčí dr. Josef Štolba.
(Barabudele. — Korso. — Chaus sé
Kiselefí. — Soubojový háj.)
Když za vysokého léta žhoucí slunce, ni
nejmenším vánkem nerušeno, nemilosrdně vysllá
palčivé paprsky své na vypráhlou zemi, a sko
mirající, bohatou patinou mnohatýdenního prachu
do šediva zbarvená příroda pod šedí tou bez
vládně klesá, a ubozí lidšti tvorové, z pola z
živa uvaření jen po vláze vzdychají, s jásolem
vltajíce každý, sebe nepatrnější obláček na ne-
uprosné obloze, počne v postranních uliciei
bukureštských, drobným lidem obývaných, ob-
jevovati se »barabudelee
Barabudele jest veledůležitý člen drobnějs
bukureštské společnosli.
Jest to mladý obyčejně, svižný cikán, ko
ketně ověšený rákosím a různými jinými vod
nímí rostlinami. Postaví se doprostřed ulice
rozhlédne se pátravě na všechny strany a již
hrnou se mu z hrdla zpěvné zvuky, jež sice
patrně školou konservatoře bukureštské neprošly.
ale přece jen na zvolených místech náležitou
pozornost vzbuditi dovedou. A když se to po
nějaké době zdařilo, spustí barabudele bujný
tanec, vybihající znenáhla v odvážné, více mén
zdařilé kousky komediantského tělocviku, jež
adresovány jsou sice nebesům, avšak především
z uzavřených dveří a hustě zavěšených oken
vylákati mají a také záhy vylákají ony lidské
tvory, jichž jediným heslem jest; désť, brzký
bohatý déšt.
V Americe a také snad již v některých
zvláště pokročilých koutech Evropy vynu c uj
doktor
Štolba
Kiselefí
Cikán
Amerika
Evropa
21
article
si déšť prudkou, v oblacích pomocí elektriekého
vedení vypálenou kanonádou. Jinde vy proš uj
si ho procesím a modlitbami. V Bukurešti však
vedle t hoto způsobu, nedosti snad již účinného,
uvykli si déšť příčarovávati.
Tanec barabudelův má totiž za účel, aby
»kumštovným« způsobem vylákal z nemilosrdné
oblohy tuto, vším tvorstvem tak vytouženou
vláhu.
Ale sám tanec na to nestačí
Vláha dostaví se totiž dle pranostiky lidové
jen tehda, skonči-li celá taneční produkce dů-
kladným skoupáním čarujícího cikána.
A to jest úkolem ctěného publika
Jakmile barabudele produkci svou zaháji
počne se toto čile sbíhati. Ale ne s prázdnýma
rukama. Veškerá tělesná mdloba jest zapomenuta
a tytéž palčivé paprsky sluneční jakoby nyni
pojednou osvěžovaly.
Kde jaký škopek, kde jaký hrnec, kde
jakákoliv jiná nádoba po ruce, vše naplní se
rychle vodou nebo jinou tekutinou, mnohdy
velice problematického původu, nechť sebere se
kde sebere, a v kruhu stále se úžícím šťastní
majitelé nádob těch za veselých poznámek
zrakem mnohdy velice kritickým pozorují tanec
eikánův. A když pak tento celou produkei
effektním, co nejlépe vypočítaným kotrmelcem
ukonči, tu s jásotem vrhají obsah nádob svých
tak dovedně na svižnou jeho postavu, že nemine
ho takřka ani kapka jediná. Voda srší s něho
jako s hastrmana, ale barabudele, co nejlibezněji
se usmívaje, jednou rukou stírá vodu s obličeje
a druhou již vybírá malé dárky. A proč by se
neusmival? Opatřil si v nesnesitelném parnu
velepříjemnou lázeň, od loňska snad zase první
a každý pravý Bukurešťan nalezne v kapse ně-
jaký drohný peníz, jejž obětuje milerád za po-
skytnutý mu požitek a za naději na déšť, jenž
následkem čárů těch dříve nebo — pozděj“
Cikán
Bukurešť
22
article
jistě se dostaví. Však ty sporé hadry cikánovy
brzy zase uschnou.
Arci, to děje se, jak praveno, jen v ulicích
postranních.
V třidách elegantního světa by barabudele
nejen nenalezl žádného publika, ale upadl by
ještě v nebezpečí, že ostré oko bukureštsk
policie opatří mu chládek měně vítaný.
V trídách těch baví se obecenstvo jinak
Až k hodinám poledním ze spolačenské
smetany nepotkáte v nich nikoho. Teprve po
jedenáeté hodině počne se trousiti, ale jen velice
poskrovnu, pokud není toliž vyhnutí, neboť za
časné letní doby náleží ji teprve večer a noc
Tu a tam mihne se ve skvostné ekypáži ele
gantní dáma a zastavi najisto v některé eukrárně
které jsou zde vypraveny co nejnádherněji
elegánové v šatech anglického a francouzskéhi
střihu vyskytují se na chodnících, důstojníe
v krásných uniformách, hoši jako jedle a s tvá
řemi tak mužně krásnými, jakoby byli pro sl
delní město zvlášť vybráni, proplétají se sebe
vědomě mezi námi a ponenáhlu utvoří sene
Calea Viktorici, která neni sice nej-
krásnější, ale za to nejelegantnější a nejoblibe-
nější třídou velkého světa, korso, jež stojí za
podivanou, dokud přílišná parna nevyženou
společnost tu do letních sídel rozkošné Sinaje
nebo do mořských lázní.
Ale toto polední korso jest jen jakous
předzvěsti korsa večerního, kdy, dokud lípy ne-
odkvetou, objoví se zde vše, co v Bukurešt
vyniká krásou, rodem, bohatstvím a sociálnín
postavením. Chodniky jsou plny procházejicíel
se a jízdní dráha plna nejskvostnějších ekypáži
V cukrárnách a před nimi a před skvostným
výklady hustá směsice mužů a žen v nejnádher
nějších a nejmodernějších toiletách, kteři a které
chtějí viděti a viděni a viděny býti, vzduch chv
se hlasitým a veselým hovorem, z vozů a do
Cikánův
Cale
Sinaj
23
article
vozů litají žádostivé pohledy a pozdravná a po-
chlebná slova, na všech stranách hukot a hluk
jež přímo omamují a tim více, poněvadž nad
hlučieím tím davem vznáší se takořka oblak
různých parfumů, jež vybíjí se z té spousty
krajek a hedvábí jako elektřina.
A když soumrak klesá konečně na vábn
toto divadlo, plné ruchu, plné života, plné roz
koše a plesu, když ulice a výklady zazáří po
jednou ve skvělém světle elektrickém a večern
vzduch přináši úlevy po dusném denním parnu
tu za nedlouho počnou řídnouti proudy prochá
zejicích se, vše vstupuje do čekajících povozu
a mizí jedním směrem. Stále méně tu lidí
vozů, až zbude na korsu konečně jen ona část
publika, která si luxus večerní procházky do-
přáti nemůže.
A veškeré tyto proudy obecenstva odjížděj
do Chaussée Kiselett.
Na západním konci třidy Calea Viktořie-
táhne se daleko za město obrovská, přešíroká
alej o čtýřech řadách mohutných lip, jež, pone-
chávajíce uprostřed velikou jízdní dráhu, ohra-
ničeny jsou s obou stran podélných rozsáhlým
zahradami, plnými elegantních letohrádků, cu-
kráren, kaváren, mlékáren a restaurací. Skvost
nou alej tuto, jež Bukurešti právem mohou zá
viděli nejpřednější metropole kontinentu, založií
v létech třicátých guvernér knížectví moldav
ského a valašského, ruský generál Kiseleff.
Okolo desáté hodiny počne se tu sjižděti
celý onen svět, jenž vyplňoval před chvili ještě
Caleu Viktorici a oddává se zde rozkošnému
blouznění a sladkému flirtu. Ekypáže uvoln
svůj krok, a nyní můžete pohodlně pozorovat
ty elegantní zjevy dam bukureštských, jež zdají
se vám tim svůdnější, poněvadž v tajemném
pološeru, jež rozhozená mezi stromy světla zcela
přemoci nemohou, nevidíte těch ličidel, kterýmiž
Cale Viktořie
Kiseleff
Ekypáž
Bukurešť
24
article
zde každá něžná ruka bez rozdílu všemocné
přírodě nápomáhá.
Rumunky jsou ženy velice hezké, roztomilé
a svůdné a dovedou šatití se rozkošně. Oko jest
z pravidla veliké, temné a plné jasu a ohně,
uhločerný vlas přebohatý a ten černý knírek nad
vábnými ústy a učiněné ty kotletky u rozkoš-
ných oušek tak — tak — řeknu jen pikantní, že
i v řádném, dobře vychovaném českém manžel-
ském člověku, dovedly by vyvolati všelijaké ne-
dovolené touhy, kdyby nebyl — pod dohledem.
Ale hezoučká lato tvář se všemi svými půvab
Rumunkám nestačí, a proto, bohužel, hojná li-
čidla náleží k nejnutnějším toilettním jejich po-
třebám.
Ale rumunským Seladonům, jak se zdá, t
nikterak nevadí. Uvykli tomu a mají pätrně za
to, že dáma bez ličidla není dámou pravou.
Největší návštěvě těší se Chaussén Kiselene,
jak již řečeno v létě, když lípy kvetou a na
podzim, když v blízkých odtud závodištích ko-
nají se obvyklé dostihy koňské. A zejmenav
létě vše jen jen hrne se tam, omamuje s
sladkou vůní lipových květů, žáruplnými pohledy
a ohnivými slovy, a vrací se do města až
druhé, třetí hodině ranní.
A ještě malou zmínku. Opodál sadu Kise-
leffova, pobliž závodiště již zminěného, nalézá
se malý háj, jenž proslavil se jako jeviště čet-
ných bukureštských — soubojů, které nikterak
nezůstávají za proslavenými souboji rytířského
národa sousedních Maďarů. Soubojů koná se tu
ob tu chvili, ale není v hlavním městě rumun-
ském téměř pamětníka toho, že by byl některý
z nich skončil krvavě. A proto humor lidu po
každém takovém, denními listy svědomité zazna-
menaném souboji zvědavě a vesele pátrá v háji
tom, který z ubohých — stromů při něm byl
zase — postřelen.
Maďar