1
masthead
Ročník XXXXVIlI.
2
masthead
V Praze, v neděli 27. září 1908.
Praha
4
article
No ranní a odpol. listy
přadplasí se-
v Praze v adminisirae
a mě l
z airrt leti
s dvojí donáěkou
na čtvt ia . . . . 7 K n0
ve solkách a K so
za měsíe .
Poštont
na čtvrt lota . . . . 9 K 6o
s dvejí zirilkou
a mnřs
ne čtrct vana
Praha
5
article
Dnešní čislo pro Prahu le o 22 stranách.
Dnešní čislo pro Prahu le o 22 stranách.
Zejtra v pondělí, dne 28.
září za příčinou svátku „Ná-
rodní Listy“ nevyjdou. Příští
číslo vydáno bude v úterý,
dne 29. září v obvyklou ho-
dinu polední.
Praha
7
article
li
sase
»Doufáme a spoleháme ve věrnou pomoc
všech německých soukmenovců v tomto nám
vnuceném boji za naše nejdražš
statky národní, přikročujeme-l
nyní k tomu, abychom další čin-
nost sněmu českého zamezili
tím lidu německému v Čechác
uznání a zajištění jeho oprávně-
ného postavení vydobyli«
Tak vyznívá doslovně buřičská pro-
klamace německých poslanců k něme-
ckému lidu v Čechách, vydaná dne 24. t. m.
Jak tomu rozuměti třeba, vykládá dnes
Funkeův orgán »Leitmeritzer Zeitung« prostě
a krátce: »Nyní můžeme doufat, že naši
poslanci necouvnou ani o krok, ale že po-
vedou boj dále, až Češi uznaji
požadavky Němců: Bez rozdě-
lení (»Zweitheilung«) nemůže od ny
nějška býti míru ve sněmu zem-
ské m.«
Pravým a vlastním účelem celé té ga
minské obstrukce tedy jest: vynutití na
nás souhlas k rozdělení krá-
lovství českéhol
Funkův
Čech
Čechy
Leitmeritzer Zeitung
8
article
Dosti zřetelně prozrazují to též sami ně-
mečti velkostatkáři, kteří v týz
den, kdy obstrukčníci němečtí opovážili se
v českém sněmu zanotovat svou zamilovanou
hymnu prušáckou »Wacht am Rhein«, při-
skočili jim ku pomoci klubovním svým
osvědčením, v němž domlouvaj
vládě, aby povinně odstranila
ony »hluboko tkvící a na nejvýš
závažné příčiny« nespokojeno-
sti Němců, kteréž dohánějí německé po
slance k zoufalému, poslednímu prostředku
sebeochrany (»Nothwehr« !) — k obstrukci
A příčiny ty jsou prý »mimo jiné« ná-
sledující: Stálé znepokojování ně-
meckého lidu v Čechách v jeho zdě
děné kmenové državě; — nedbání sprave-
dlivých a přirozených požadavků Němeův,
aby byli jim v úřady správní a soudní do-
sazováni pouze jejich soukmenovci; — dále
naprosto nedostatečný ohled na Němce a
jich poplatní sílu při rozdělování stätních a
zemských peněz; nade vše pak onen pro-
myšíený odpor, jaký se klade
proti oprávněné snaze Němců
po rozluce správy a po rozhrani-
čení okresův a území naskrze lichým
heslem o nedilnosti a jednotě tohoto králov
ství, kteréžto heslo není odůvodněno ani
historickým vývojem, ani skutečnými po
měry. « —
Není pro dnes zapotřebí vyvraceti
s denní kronikou v ruce stejně opovážlivou
jako ničemnou lež německých feudálů
o stálém znepokojování německého lidu v jeho
»zděděných kmenových državách« se strany
naší. Přišli by pořádně do úzkých, kdyby
měli uvésti i jen jediný skutek násil
ného rušení zděděné německé držby ve vlasti
Němec
Němův
Čechy
Wacht be Rhein
9
article
noilon 3lalostě oe
11
article
naší rukama českýma. Či snad to zovou
pánové rušením německé držby, když my
Čechové, sídlíce v této odvěké vlasti naš
takovou většinou nabízíme Němcům zdejším
totéž právo, tutéz svobodu, ja ké
sami sobě žádáme?
Nuže pak ať zvednou žalobu proti sa-
mému článku XIX státních základních zá-
konů své vlastní ústavy a řeknou, že on
jest příčinou jejich obstrukce. Avšak vlastní
bolest jejich záleží v tom, že nechceme
nechceme si dáti roztrhnout ve
dví toto naše království, nýbrž
s veškerou svou věrností a láskou vlaste-
neckou bráníme a hájíme jeho tisícileté jed-
noty a nedílnosti zaručené přísahami všech
českých králů, pragmatickou sankcí
jakož i slavným reskriptem panu-
jícího císaře a krále právě dnes
před 38 lety (26. září 1870) ke sněmu
českému vydaným, v němž čte se do-
slovně: »Jsme sobě dobře vědomi lesku
jaký koruna Našeho královstv
českého propůjčila důstojnosti a moci
Našeho mocnářství. I jsme též odhodláni
království českému nedílnost a nezei
zitelnost země nezlomně zpeče-
iti .«o ovogn
Toliko bezpříkladná frivolita politická
může národu našemu vyčítati toto věrné
hájení odvěkého práva vlasti své jako své-
volné utkvivání na planých heslech, příčících
se skutečným poměrům: dějinnému vývoji.
Právě naopak, rouhavě vzpírají se jak tisíci-
letému útvaru dějinnému, tak i pří-
rodou samou co nejmarkantněji utvo-
řenému celku země české, kdož
chtějí tuto — jak sám Bismark pravil —
»bohem stvořenou pevnost v srdci Evropy«
politicky rozdělit a přepažita
tím zkazit a zničit. —
Čecho
Němec
Evropa
12
article
Dávná a stará je ovšem tato choutk
německých vlastiškůdců. Ale není žádná
pravda, že vznikla u nich snad z pudu ně
jaké sebeobrany, aby lépe uhájili své državy
národní proti naší »výbojnosti«, jak předstí
rají. Můžeme posloužiti klasickým důkazem
Již o Nový rok r. 1862, tedy před 46 lety
roztoužil se »Reichenberger Zei
tung« po rozdělení Čech v okres
ryze německé a české, což prý by
bylo Němcům »velmi žádoucí a později
snad velmi prospěšno«. »Za sídl
vrchního soudu německého, jakož
i pro schůze německého sněmu v Če-
chách hodily by se velmi dobře Teplic e.
A vídeňský denník »Bötschafter« vydá
vaný Germanem Kolatschkem, sekundoval
tomu nápadu libereckého Velkoněmce z celé
své renegátské duše. Však již tehda ozval
se proti tomu vlastizrádnému obmyslu náš
Karel Sladkovský nejrozhodnějším
protestem v denníku »Hlasu« ze dne5
ledna 1862. A odpověď jeho tehdejší přes
těch 46 let, jež přes ni přešlo, podržela svou
svěžest i pádnost pro dnešní den. Slyšme
jen tyto věty z ní: »Reichenberger Zeitung-
navrhuje, aby Čechy byly za živa ve dv
roztrženy, jelikož prý mír a rovné právo
mezi Čechy a Němci jinak uskutečuiti se
nedá. Avšak jest tomu skutečně tak? Nedá
se rovnoprávnost žádným jiným způsobem
prověsti než rozdělením země? Naopak
Rovnoprávnost národní velmi dobřé usku-
tečniti se dá bez všeho dělení země tako-
vým způsobem, když ve veškerém zákono
dárství a ve správě zemské všestranně z
bezpečí se oprávněné požadavky všech ná-
rodností . . . V čem byli posud Němci zkrá
ceni od Čechů? Musí tu věru každému na
mysl připadnouti bajka o vlku, jenž na be
ránka doleji u potoka se napájejícího zuřivě
se osopil: Kališ mi vodu, musím tě roz
trhat!
Němec
German Kolatschk
Sladkovský
Čecho
Kališ
Čechy
Teplice
Reichenberger Zeitung
13
article
»Reichenberger Zeitung« dosti neprozře-
telně nás poučila, že nejde jí pouze snado
nadlehčení správě zemské, ale že země
česká má se úplné roztrhnouti ve dvě části,
z nichž každá by měla i zvláštní sněm a že
to vše má býti Němcům steprv po-
zději prospěšným.« Kdy tato pozdější
prospěšnost Němcům se zjeví, každý snad
jen poněkud bystrý rozum snadno se do-
myslí: že tenkrát, až by Němci v Čechách
dostali chuť, aby se přidali k velkoně-
mecké říši, neb tu by byli již jed-
ním spojeným celkem a sněm v Tep
licích by jen prohlásil: »Přídáváme se k Ně-
nrecku« a vše bylo by pojednou odbyto .
Tu však jeví se důležitost práva
historického, dle něhož jest královstv
české jedno a nerozdílné. Nemůže
ho tedy bezunásilí děliti ž ádn
moc, ani panovníkova ani kteréhokoli
shromáždění a národ český, jenž má
právo, aby zemí českou považoval za ná-
rodní své působiště, tak jako německý náro
má své působiště severozápadně za hrani-
cemi českými, nikdy nepřivolí, aby
jakýkoliv počet jinonárodníel
obyvatelů, kteří jakožto jedno
tlivci, a níkoliv jakožto národ v zlemi
české přijati byli, tuto na kusy roz-
drobili a pak snad kusepo kuse jako kořist
k říši velkoněmecké připojili.« —
Němec
Čechy
Reichenberger Zeitung
Tep
14
article
Takové obavy budilo hned první rašení
německých trhacích choutek v duši české
již před 46 lety, dávno před Hradcem Kra-
lové a před Sedanem. Jakž teprv dnes ! —
Chtějíli tedy němečlí obstrukčníci mařiti
činnost sněmu českého, nž národ český svolí
ke splnění této vlastizhoubné jejich choutky,
tož si počkají! Klidně a pevně zástupei
národa českého a s nimi veškeren náro
náš neustane čeliti této choutce nezřízené.
až nalezne se vláda rakouská,
která rozhodně zaštítí dobre
právo země proti ní.
A vlada ta musí se nalézti, máli
Rakousko dojíti klidu a řádné
svobody. Bude ligto vláda Beckova, ovšem
nevíme. Pravě chef jeji vyjednavá se zá-
stupci německých obstručníků o to, mal
sněm český po vůli jejich odroéit na dobu
neurčitou čili nic. Zprávy z Vídně tvrdí, že
nechce se rozhodnout pro odročení z ohledu
na následky, jaké by to mělo pro říšskou
radu. Neboť zmar sněmu českého
znamenal by přirozeně zman
koalice a tím krisi parlamentu
vídeňského i celého systému vládního.
Boj o jednotu země české stává se tedy
rozhodným pro osud celého Rakouska.
Chtějíle
Hradec
Sedan
Rakousko
Vídeň
15
article
Politické zprávy domáci.
Politické zprávy domáci.
V Praze, 26. září. (K sřtu ac i.) P
záhlavím: »Rozbijejí sněm český!« uveřejňuje
»Nov. Ref« vídeňský dopis, dokazující, jak
Němci důsledně podkopávají všechny ústavní in-
stituce v tomto státě, aby co nejdříve nadešla
doba, v niž se mají smazati hranice mezi Ru-
kouskem a říší německou. V redskčním úvodu
pak píše: Němci rozbljejí sněm český a chtějí
Němec
Praha
16
article
rozbit i parlament rakouský. Konečný eil této
práce jest jasný. Němci rozmy slně
dle pevného plánu podkopávaj
základy politické nezávislost
státu. V atmosféře, vytvořené »národnostním
otázkami«, Rakousko dlouho existovati nemůže
Rakousko žije z dneška do zejtřka, bez pro-
gramu na delší lhůtu. Takový program sice
existuje, ale nevykonává se. Nazývá se »zá
kladní zákony státní«. Celé umění, vládnout
v Rakousku, spočívá v tom, že se neprovádějí
zákony, zejmena zákony, týkajícl se práv ná-
rodních. Dokud se tento destruktivný směr ra-
kouské politiky nerozbije o prokázanou nezbyt-
nost, že národní spory se musejí vyrovnat
v duchu základních zákonů, slát bude vyčer-
pávat všechny své síly v marné a nekonečné
válce, tak že mu jich nezbude na rozvoj kul-
turných a hospodářských poměrů. Stát zbavuje
se tak dobrovolně podmínek života a dříve nebo
později ocine se nad propastí.
»Slowo pol.« souhlasí, že situsce, zvláště
po štváčských projevech německého ministra
krajana Prada, jest povážlivá; nemyslí však.
že by byla krajně kritická. Spoléhá na bar
Becka, který prý má v ruce trumfa, jenž se
dosud dobře osvědčil — hrozbu, že rozpusti
řišskou radu Hrozba taková nemine se účinku
ani na německé křiklouny, kteří mají nyní ještě
na čtyři léta zabezpečeny poslanecké diety
nepoženou věci na říšské radě do krájností jen
proto, aby usplšili nové volby
Z Lublaně, 25. září. (Německé lži.
Němec
Beck
Rakousko
Lublaň
Prado
17
article
Na své cestě ze slovanského jihu navštivi
říšský poslanec inž. Neumann starostu
města Loblaně Ivana IIribara, aby mu
projevil nejvřelejší sympatie pro těžce zkoušený
národ slovinský, jakož i hlubokou soustras
nad tragickým skonem nevinných obětí demon-
strací lublaňských. Starosta Hribar, který v po-
slední době nejen fysickě, ale i duševní sily
své na prospěch obyvatelstva a obnovení po-
řádku v městě obětoval, ličl prostým a věrným
způsobem vznik i průběh událosií posledních
dnů a s trpkostí poukazoval na nesprávné
úplně tendenční zprávy nepřálelské a prou
všemu slovanskému zaujaté žurnalistíky vídeň-
ské, štyrsko-hradecké a p., jíž nezáleží nijak
na pravdě, nýbrž toliko na ostouzení a hano-
bení Slovanů vůbec a Slovinců zvlášť. Poslanee
inž. Neumann přesvědčil se — v průvodu
zdejšího dčetního banky »Slavie« p Porše —
na místě samém, že útok strelnou zbrani.
v uličce 414 až 5 m. šíroké, na záslup lidu.
tisnicího se do přičné ulice »Pred Š kofijos.
která měři 12 m šiřky, byl v každém smáru
ukvapený a nepředložený, poněvadž.
jak každý se přesvědčiti může a jak ive
zdejších kruzích vojenských se uznává.
veškeré ohrožování osobní bezpečnosti, s e d m
vojáků s poručikem Mayejrem př-
této těsné uličce bylo úplně vylou-če no
Stopy po čtyřech projektilech, jež jsou dues
ve zdi vedle vehodu do hostince č. 14 v ule
»Pred Škofijo« znatelny, jsou nezvratným dů-
kazem, že bylo atřeleno beze všeho rozvážení
a beze všl. příčiny do zástupu lidí, z uličky
prchajících — nikoliv ale útočný ch.
Ing
Neumann
IIribar
Hribar
Porš
Š kofijos
Slavia
Pred Škofijo
18
article
Jest i dokázáno, že vojáci při úzké uličce
nebyli z příčné ulice ohrožováni. Drem. O r
ženem zjištěno, že žádný vojin po-
ranlěn nebyl.
Lublaň odéna je ve smutečný háv; pře-
četně smutečné prapory vlají s budov obecných
i soukromých.
Všsobecně odsuzuje se i tendenční vyjá
dření německého ministra Prada proti poslanei
slnel
Lublaň
19
article
v drobném paodejít
ranní čáslo o sobě . . . zas
od polaget
. . . . naik
Ve dlialkách na venkovs
zanní číslo.
zdpolodní . . . . . . . . 4d
Iuserátv
platí se hotevě napřež.
Předplseená a lnserty přijímá admini-
strace v Marianské ulici č. 3.
Tam nacházejí ze též redakce
Uskirna a eapodice „ Národnich Lista“
Rukopisy se novracsji-
Národnich List
20
article
Hribarovi, které svědčí o úplné nejnformovanosti
zdejších poměrů. Bude věcí poslaneckých klubů
slovanských na radé řišské, aby pravá přičina
a průběh demonstračí lublaňských v po-lanecké
sněmovně byla dle pravdy projednána, aby tak
byl podán širší veřejnosti správný obraz posle-
ních událostí lublaňských s aby tímto způsobem
dodatečně vyvráceny byly lži a nesprávnosti
jimiž dle starého zvyku nepřátelská žurnali stik
proti každému slovanskému bnuti v této říší
bojuje, německé násilnosti ale vě-
domě zamlčuje a farisejským způ-
sobem omlouvá
Bude i povinností vlády, aby příčiny
průběh demonstraci lublaňských byly nestranně
zjištěny a aby falešné zprávy německé na
pravou míru byly uvedeny-
Hribar
21
title
Politické zprávy zahraničné.
22
article
V Praze, 26. září.
Praha
23
article
Rakousko-Uhersko a Srbsko.
Mladoturecký převrat otřásl poměry balkán-
ských států jak k sobě na vzájem, tak naproti
Turecku i naproti velmocem, na Balkáně zain-
teresovaným a rovněž i balkánskou politikou
těchto velmoci. Ale otřes byl okamžitý. Všichn
činitelé již se probirají z překvapení a pokra-
čují tam, kde byli, když zpráva o mladoture
ekém převratu nenadále stihla. Rakousko Uher-
sko vráží hlouběji klín mezi Srbsko a Bulharsko
Bualharsko, jež se cíti uraženo za Gašova, pře-
vádí na svou stranu, a proti Srbsku vystupuje
příkře, ano hrozebně.
»Královským privilegovaným Berlinským
Novinám« píše se o tom z diplomatických kruhů
vídeň kých: »Povinností rakousko-uherské vlády
jest, aby co nejdřive rázně vystoupila proti
řádění (?) politiky bělehradské. Srbský zahra-
ničný ministr, dr. Milovan Milovanovič, měl ve
Vídni, při návštěvě barona Aehrenthala mož-
nost, poznati smýšlepí rakousko uherské vlády
Srbsku. Baron Aehrenthal mu přímo řekl, že
nebude trpěti, aby svárlivá (?) politika Srbska
déle trvala. S touto výstrahou dr. Milovanovič se
vrátil do Běiehradu a brzy na to dal po Srb-
sku rozšířiti pověst, že Rakousko-Unersko s
těší na návštěvu krále Petra u vídeň kého
dvors e
čtšts doziezonve Bo p
Gašův
doktor
Milovan Milovanovič
Aehrenthal
Baron
Milovanovič
Běiehrad
Srb
Rakousko
Uhersko
Srbsko
Turecko
Balkán
Uhry
Bulharsko
Vídeň
24
article
Nám není nic známo, že by se srbsk
vláda chovala naproti Rakousko-Uhersku nepřá-
telsky a vyvolávala konfl kty a ním. Co bylo
v poslední době rozšiřováno o »velkosrbské
propagandě«, je dokázanou bajkou, kterou mo-
hou rozšířovati jen ti, kdož ji za svým účelem
vymyshli a trvaji na ní přese vvšechny důkazy.
že bajka je bajkou, snad proto, že hlavy jejich
nejsou dosti bystré, aby si z rozpaků pomobly
rychlým vymyšlením bajky jiné. Ovšem jestliže
je Srbsko na stráži svých interesů na půdé své
na té, která sice není jeho, ale na kterou má
stejné právo, jako Rakousko-Uhersko, koná svou
povinnost jako státe národní a nezávislý. Videů-
ský diplomat, hledající tribunu v berlinském
listě, sám se dopoušti dráždění pokojného sou-
seda, Srbska, když mu chce zakazovati, aby
nehájil svých zájmů v Starém Srbsku a Makeo
donii, a vzdal je tam beze všeho rozpínavému
Rakousko-Uhersku. Stejně nepěkné jest obviáo-
vání Srbska v řečené stati, že v Bosně a Her-
cegovině působí k sjednocení pravoslavného
moslemského obyvatelstva. Toto sjednucení je
tak zdravé a dobrá věc, že by Rakousko-
Uhersko samo bylo k němu okupovaný lid do-
vedlo, kdyby mu záleželo na tom, aby v zemích,
kde vládne, panovaly zdravě a normšlné po-
měry. S pravoslavnými a moslemy v okupova-
Rakousko
Uhersko
Srbsko
RakouskoUhersko
Boseň
25
article
FEUILLETON
FEUILLETON
V Praze, 26. září.
6— (Kronika.) A zase v koutku s při
telem filologem ! Ollomont ve Švýcarsku a Olo-
mouc na Moravě, jak se to rýmuje? Odborník
se přihlásil o slovo ! Třeba se vrátit k jeho vý
vodům, jak se sluši a patři. Je tuze rozezlen
na všetečný diletantism, který se zapletl do věci
— Má-li otázka vědecké jádro? Možno-li
mluvit o Slovanech ve starém Švýcarsku ? Proč
ne? Jenže otázku nerozřeší žádný diletantism
nýbrž jenom opravdová práce povolaných odbor-
níků! ..
A hrozný chřest brněním »seriósného vě
dectví«.
Nu, konečně, mohlo by znít jako zásada.
S cesty diletantism ! ať je místo a dráha pro
povolanou opravdovou práci! A ne-li, nechťs
zakročí policejně proti výkladům, které se jeví
skutečným evropským skandálem! Olomúc
Ollomont? Slované a Švýcarsko? Jaký nápac
nespracovaný, lehkomyslně nadhozený!
A teď autoritativné slovo povolaného odbor
níka:
— Je-li jaká souvislost mezi moravským
Olomúcem a švýcarským Ollomontem ? Pro my-
slitele střízlivého není o tom přec žádně po-
chybnosti: jmeno původně není ani slovan
ské, ani germánské, nýbrž kelto román-
ské ! . ..
Probíráte se dílem známého předáka něme-
cké stařinovědy, Karla Zeuse. Na jednom míste
je tu řeč také o Holomúci (Olmütz).
— Hlemuci, Hulomié d. i. Chlemuci, Chel
muci scheint slavisirt aus Chelomates, dem alten
Namen und ist Chelmice, Chlumec, Kulmicin
deutschslavischen Gegenden. Colomezza schreib
den deutschen Namen eine Urkunde v.J
Tedy na konec německé jméno
Slovan
Zeus
Hlemuc
Gegenden
Praha
Švýcarsko
Ola
Morava
Hulomié d
Chlumec
Slovan
Namen und ist Chelmice
26
article
Dva hlasy odbornické proti sobě! Oba na-
) Deutsche und die Nachbarvölker
vzájem se vylučují. Který má pravdu ? Jen
dvojí tu možno: buď má pravdu náš odborník
a potom, dle jeho výroku, německý odbornik )
není — střízlivý myslitel. Anebo nemá pravdu
náš odborník, ale pak pronáší výroky svrchované
lehkomyslné a měl by být po smyslu svých
vlastních policejních choutek ihned složen se
svého úřadu jako zástupce přísné vědy, který
pěstuje zcela nevědecký způsob řeči. Má li však
náš odborník přece pravdu, pak je, božinku.
teprve zle ! Slovanská věda béře na slovo věde-
ekou autoritu Karla Zeusse také v otázkách slo-
vanského starověku ! Přijímá tedy za své výsledky
práce myslitele, který patrně — není střizliv
Není-li to skutečný — evropský skandál?
A jiný velmistr německé odborné vědy.
Zeuss
Deutsche und die Nachbarvölker
27
article
Mällenhoff!3) Slovanských jazyků nezná, ale v
svém proslaveném díle o německých stařinách
předvádí za to zcela »lehkomyslně nadhozené ná-
pady«, srovnává nejnahodilejší podoby slovan-
ského názvuku s německými a vyvozuje, odtu
dalekosáhlé vědecké závěry. Jméno řeky Vltavy
na př. shledává být původu německého (Wal-
dache) a má odtud za jisto, že Němci měli če-
skou zemi dřive osazenu, než Slované! A slo-
vanská věda pokládá Müllenhoffa za vědeckou
autoritu také v otázkách — slovanského sta
rověkul
Povězte, lidičky, kde počíná teď opravdová
a povolaná odborná práce a kde končí pouhý
lehkomyslný diletantism? Kde je nějská důsled-
nost a věrnost ku přijalé zásadě? Kde zůsta
náš slalečný odbornik a obhájce vyvýšenost
opravdového vědectví naproti přehmatům lehko-
myslného diletantismu? Proč nepropuká sprave-
dlivým svým hněvem na pravém místě? Prč
se staví tak srdnatě na zadní nožičky vůči di-
letantismu, který své diletantství konečně sám
nijak nezapírá a jehož objevy, jsou li vskutku
tak nicotny a klamny, vlna času bezloho sama
nemilosrdně přikryje? Proč svůj zápal pro věc
seriósné vědy a svoji bojovnost odbornickou
3) A zároveň autor pěkného špalku »Gramatiky
jazyka kellického«
) Müllenhoff Deulsche Alterthümer.
Němec
Slovan
Vltava
Deulsche Alterthümer
28
article
neobrací raději tam, kde diletantism za
čIná být vskutku nebezpečný m
škodným, protože vystupuje jměnem a váhou
tak zvaně na slovo brané — vědecké autority
A dřive ještě slůvko o diletantismu! Aby
bylo jasno, jednou pro vždy i
Není li kultura dilo všelidské“? A výsledky
kulturné snahy, nejsou-li všelidský majetek?
Třeba se zajímati o svůj majetek! A tak už
je vysloven existenční důvod i přirozené právo
všeho — diletantismu. Vzdělanec se zajímá o
věci vzdělanosti. Ma povinnost se zajímati.
A prolože kulťura mě své obory a těžko býi
odborníkem třeba jen směrem jediným, nezbývá
než druhými směry být aspoň diletantem. Živo
je celek a všecky obory po zákoně přirozenost
spolu souvisl, prostupují se navzájem a práce
všech oborů tudíž navzájem se podporuje i —
obmezuje. Možno li býti opravdovým pracovní-
kem svého oboru a nezajímati se
věci oborů sousedních? Možno-li býti odbor-
nikem v jednom a nebýti diletanlem v obo-
rech sousedních? Nejsi povoláním konstruktě-
rem stroje a přece bez ostychu poviš, co seti
na hotovém stroji nesrovnává s požadavkem
praxe a — prostého rozumu. A tak dílo vše-
kulturné postupuje svým přirozeným chodem
Ma
29
article
Snaha dilelantů podlehá kritice odborné, ale
práce odborná zase, nemá li skostnatět v holy
mechanism výkonu řemeslného, nutně podlehá
kritice — sousedních diletanfismů. o —
Jméno Kolina nad Rýnem zdá se vašemu
diletantismu nějak souviseti s jinými názvy
evropského místopisu. A ta souvislost by na
svědčovala, že staří obyvatelé oněch krajů
pilně se zabývali kolovými stavbami. A názvy
místopisné tomu nasvědčující mají rozhodný slo-
vanský názvuk! Soudí tedy váš diletanlism, ž
ti staři obyvatelé byli asi Slované. Názor, vůč-
panujícím dosud arci poněkud — kaciřský. Vás
odborník velmi se proto na vás rozdurdil. Pa
nující věda historická jinak vykládá původ
jména. Odborník vlipkuje o vašich věddomostech
historických. Špatně jste si prý pamnatovali
co se vám ve škole vykládalo ! A zdo mo
špatnou paměť, měl by se stydět. V něčem
má odborník docela pravdu. V mládí studium
dějepisné nemá valné ceny. Což je dějepis ji-
ného, než veliká kniha zkušeností Ldstva?A
možno-li čísti s prospěchem ve Velké knize zku-
šenosti a rozumět, co v ni uloženo, bez —
zkušenosti života vlastní? A tak je dějepis
v mládí leda zábavná četba. Nezbývá, než za
let zkušenějších znovu se vrátit k Veliké knize
a čísti znovu! A čísti — jinak! Také vašemu
odborníku by neškodilo, kdyby toho pravidl
občas užil.
Táže se vás, kde je jaký historický doklad
že v kraji porýnském za staré doby vůbec byly
známy kolové stavby? Jaslli dnes, ve zralejším
věku znovu nahlédne do známé knihy Julia C
sara »o válce gallské«, najde tam věci, ktere
žáčka na gymnasíu nemohly konečně tuze z
jimati, ale které dnes zkušenému muži mohou
způsobit — milé překvapení.
Slovan
Kolina nad Rýn
30
article
Množství měst v celé Gallii, od jihu n
sever a přes vodu až do Britanie nalezl Césa
opevněno. Dobývá města za městem a popisuje
složení hradeb i způsob stavby (kn. VII.
kap. 23.)
A na Rýně?
Sám výpis stavby Césarova dřevěného mostu
přes hluboký a prudký veletok (kn. IV. kap. 17
stavby, provedené za horlivého přispění přátel
ských kmenů domorodých, svědčí o vysokém
stupní techniky kolových stav eb
vodních okolního obyvatelstva tehdejšího.
Ostatek potřebné vědomosti o věci doplní
odbornikovi trocha díletantského zájmu pro
údaje oborů — sousedních. Německá archnen-
logie zná v krajinách porýnských stopy mohut
ných hradeb a přikopů, které se táhnou místy
na míle cesty a tvořily patrně obvody určitých
území. Přikopy opatřeny byly hradbou kolovou
Němci jmenují svoj objev »Römerwälle« a mají
pro jméno svůj výklad.
Zde možno hned navázati jiný kacířský
názor ! A ten snad znovu vyplaší durdivý tempe
rament vašeho odbornika. Německý výkla
jména je velmi neurčitý. Pravděpodobněji mo
zno tvrdít, že bvív hradby ne řimské, ale obrann
Césa
Césarův
Němec
Británie
Rýn
31
article
dilo domácího obyvatelstva a že jménu
technického prvku, z něhož byly složeny — jak
už bývá — časem přešlo na celek. Slulo pa-
lice, palce. Palicemi (koly) ohražen obvod uzemí
a jménem hradby časem označováno všecko
ohražené — území. Časem hradba zmizela, ob
vod snad se změnil, ale území přelrvalo zlobu
věků. A že obyvatelstvo zatím zněmčeno, zněm-
čen i tvar starého slovanského názvu: »palce«
už vyslovováno — pťalz. A vyslovuje se po-
sud 4)
Podle německých historiků jméno Pfalz prý
pochází z latinského názvu obydli okružních ná-
čelníků: palatium! Název širého obvodu podle
jediné budovy ? Trochu násilně přivleklý výklad
Leč, vyberte sil
A do třetice kacířských drobtůl
Jiné město na starém Rýně kolovou hrad-
bou opatřené bylo bezpochyby Basilej.. Ro
mánský i německý tvar slova (Basilea, Basel)
jsou pouhé přesmyky téhož původního Ivaru=
palice, palce. Část promenády dnešního
nábřeží v Basileji, kdysi patrně koly hražená,
dodnes nese název pfalz.
Basileus
Basel
Ivar
Rýn
Basilej
32
article
Odborný termin vojenský pro kolovou
hradbu, z frančiny přešlý do všechi moderníeh
jazyků, je stejného původu: palissade = palice.
Zbývá námitka: slovo není původem slo-
vanské, ale kelto-románské! Vskutku jsou v ro-
mánských jazyeích zbytky kořene: pal, palum =
kus dřeva podél obroubený Palác, palatin ald.
jsou už odvozeniny pozdějších, složitějších po-
jmově názvů Ale všechny slovanské jazyky do-
sud zachovaly tvar i význam slova při plněm
životě. Pala, palka rusky znamená hůl, českya
jihoslovansky palce, palice rovněž V duchu če-
štiny dodnes zachován pojem paličatý = tvrdý,
vzdorný, schopný odboje. Či snad proto, že by
4 Německému mluvidlu ostré p rádo přechází
v pobodlnější patrně pí: porte = pforte, pepř = pfef-
fer, pape, pop = pfaffe, palec = plalz atd. A město
Plorzheim na příklad — nepadejte na znak ! jsou
ještě druhé věcnější důvody, které volají po analo-
gli! — možno právem míti za někdejší = Porjece.
Pořečí neb Pořičany! Na naší Šumavě tak pie-
v laka mezi Volary a Prachaticemi překřtčna =
Píefferschlayl
Palo
Plorzhem
Šumava
Volary
Prachatice