2
masthead
V Praze, v neděli dne 21. října 1900.
Praha
4
article
Na raunilaodpol tístý čs o oe finlmz lah
před plácí sat
s re . sáministrae
sa měsie . . . . .
un čtvrt e . .. 8 K —
» drolí depášker
na měste
terleta 7 K n0p
ve ulialkách
. 2 K 8o
osb ubsfe .
Č Poštpuate
n ais: ke
sr dvoji ztsilke
na pě
n . koi
Č Poštpuate
5
article
Dnešní číslo pro Prahu le u 20 stranácl.
Dnešní číslo pro Prahu le u 20 stranácl.
To se německým pokrokářům
povedlo ljeveds a nní
Po hlučném besedování německých
pokrokářů v Trutnově jako by se
byla u nich dostavila — mdloba a závrat
kocoviny duševní: taký dojem aspoň činí
jejich volební provolání, výdané právě
ve čtyřicátý výroční den neodvolatelného
diplomu říjnověho, shromážděným
jejich generálním štábem ve Vídni. Slohová
jako politická to dekadence, která trapně
překvapí svou myšlenkovou pouští i nejvěr-
nější poslední Mohykány zčervivělé té koterie
pokrytcův a farizeů německo'centralistických,
s jichzlží a zavilostí bylo národu našemu
od čtyřiceti let zápasiti.
Nejprvé vykládají svým věřícím význam
nastávajících voleb. Nejde prý tu jen o úpravu
jazykových práv v některých zemích a kra-
jích, nýbrž o velikou věc: o trvání Rakouska.
Praha
Trutnov
Vídeň
Rakousko
6
article
Těmito volbami prý se rozhodne: má-li Ra-
kousko trvati dále jako stát jednotný,č
má-li býti rozbito na zlomky a vydáno
v šanc slovanské diktatuře. Na
tuto slovanskou diktaturu sou-
středěny prý jsou snahy všech odpůrců
německo-pokrokářské frakce. Jak prý tu může
vláda i jen na okamžik váhat, kamse
postavit? Dokud setrvá ve své nerozhodnosti
a nevzchopí se k ráznému postupu, dotud
nelze prý ničeho doufat.
Výteční němečtí liberálové očekávají
tudíž všechnu spásu jen od sebevědomé
vlády a její součinnosti se svědomitým za-
stupitelstvem. A k čemu má tén rázný
postup a ta součinnost sloužiti ? K za-
konnému zavedení státní něm-
činy, aby jim bylo zajištěno zděděné posta-
vení německého národa v jednotném útvaru
státu. Zavedením státní němčiny zvelebí prý
se také moc Rakouska na venek a — ho-
spodářské poměry v nitru!! A k cíli tomu
možno prý se přiblížit, budou-li v par
lamentě vídeňském všechny německy smýšle-
jící strany v národních otazkách (t. j. proti
nám Slovanům) postupovat svorně a jedno-
myslně, zabranujíce všem zbytečným sporům
mezi sebou.
Rakousko
7
article
Následuje ještě několik banálních frásí
jak se budou hrdinové zasazovat za další
trvání ústavy a její svobodomyslny
vývoj (), za sociální a hospodářské reformy
a ochranu poctivé práce, a především právo
německého lidu, jemuž provolávají »heil« a
— spasitelové Rakouska domluvili ! Odkazu
jeme čtenáře na slovné znění jich pro
volání v dnešních telegramech; přesvědčí se.
že nevynechali jsme ani jediné myšlenkové
perličky.
»Víte, kdy se nejvíce lže?« ptal se kdys
Bismark. »Po honech a před volbami.« Víte
ale, kdo před nynějšími volbami v Cislajtanii
nejhloupěji selhal? Rozhodně koterie
německých pokrokářů dnešním svým provo-
láním volebním. Obviňuje nás Čechy a Slo-
vany rakouské, že prý chceme svým progra
mem federačním a státoprávním rozbiti Ra-
kousko »na zlomky«. To je prastará, omšená
německo-centralistická lež, kterou jsme již
tisíckráte vyvrátili z kořenů a v kterou může
věřiti leda jen ještě nějaký německý kretin-
Nejlepší a nejbystřejší politické hlavy něme
cké, jako bar. Andrian, dr. Mühlfeld
dr. Antonin Springer, dr. Fisch h o
dr. Schäffle aj. vyslovili se rozhodně pro
federativní zřízení Rakouska, tak jako Maďaři
bar. Josef Eötvös a Štěpán Türr, tak
jako nejvěrnější konservative
rakouští hr. Lev Thun, dr. Helfert
P. Greuter až po dra. Fuchsa a Eben-
hocha, tak jako Poláci: dr. Smolka, kn.
Czartoryski až po hr. Dzieduszyckého.
Čecho
doktor
Mühlfeld
Springer
Fisch
Schäffle
Maďar
Eötvös
Türr
Thun
Helfert
P Greuter
Fuchsa
Eben
Polák
Smolek
Rakousko
8
article
Všichni ti chtěli tedy dle provolání ně
Všichni ti chtěli tedy dle provolání ně
odaz čibuá o
9
article
mecko-pokrokářských vý tečníků »rozbiti Ra
kousko na zlomky!« d
Důsledně je tedy také Unie severo
americká od časův Washingtonových rozbita
na cáry, neboť jest spouhou federací« 50
samostatnýich států: důsledně jest
také Švýcarsko rozbito vd střepy, nebo
jest a pouhou federací« 25 souverenmních
kantonů, důsledně jest i sousední Ně-
mecko Bismarkem rozbito na samé zlomky.
neboť jest od 16. dubna 1871 »pouhou fede-
rací« čili spolkovou říší 22 monarchických
a 3 republikánsky zřízených samo sta-
ných států, z nichž někteří mají své vlastn
krále i svá vlastní vyslanectva. Naleží k tomu
tedy již notná dávka ignoranicé nebo
pokrytectví, děsiti se na sklonku 19
století před myšlenkou federační, před my-
šlenkou spolkově říše rakouské jako před
»pekelným strojem« a denuncovati nás, slo-
vanské federalisty, žeprý, chcéme Bakousko
»rozbiti na zlomky« Avšak dodali k tomu
ihned týmž dechem, že všechna snaha naše
»k tomu jest soustředěna, abychom
se nad Rakouskem domohli slovanské
diktatury — toť věru již vrchol politické
komiky. My ukrutníci tedy nejprvé to ubohé
Rakousko rozbijeme na třísky a zlomky a
pak — až ho více nebude, až bude námi
rozkotáno v zlomky a rozvaliny, paksi
my Slované v něm založíme svou dikta-
turu! Nad kým? Němci pak přece budou
pryč, v lůně všematky Germanie; tedy nad
sebou samými? Bylo-liž kdy v německém
písemnictví napsáno většího politického ne-
smyslu?
A přece chápeme, jak se v hlavách ně
mecko-pokrokářských farizeů ten nesmysl
mohl zrodit. »Kdo v té peci býval, jiného
tam hledá« — a oni právě a jejich
nadějná německá mláď vypekli se
v té peci diktatury a parcellace
Rakouska sami až do červena!
Washingtonův
Slovan
Němec
Švýcarsko
Rakousko
10
article
Což jsme my, Slované, kdy volali
»Rakousko musí býti slovanské anebo
nebude? Což jsme my Čechové kdy
diktovali: Náš jazyk musí býti zákonné
úznaným jazykem státním celého Rakouska
aby národu našemu bylo zajištěno jeho
dědičné postavení? My vždy toliko rovnosti
s vámi zde se domáhali a každému národu
rovnou účast ve správě pospolitých záleži-
tostí a rovnou svobodu ve správě vlastních
svých věcí přáli; vy však nikdy jste na to
přistoupiti nechtěli, vy vždy jste chtěli mí
Rakousko přes ohromnou jeho většínu slo-
vanskou státem německým, vy tu dychtíte
po vyvýšení svého jazyka na jazyk státu,
vy tu dychtíte po vůdčím postavení, vy tu
chcete být kladivem a nás odsuzujete k losu
kovadliny.
Obžaloba z choutky diktator
ské tedy jen na naši hlavu zpátky dopadá.
A co se tě separatistické rozvratne
snahy týče? Kdo pak to chce trhat tisíci
letou jednotu Čech, kdo pak to chce odlouči
Halič a Dalmacii, kdo pak by dopřál
Italům i té separace Trentina? Německo-
pokrokářská Ofelie, jdi do kláštera!
Politické zprávy domácí.
V Praze, 20. října. (Bosenské že
leznice.) Ve Vídni shromáždili se opět spo
leční ministři, aby spolu se zástupci vlády ra
kouské a uherské pokračovali v poradě o roz-
šíření železniční síté bosenské. Jest přirozeno,
že Dalmacie, nemající dosud železničního spo
jení s ostatní říší, netrpělivě čeká výsledku
těchto porad. Zaderský »Narodni List« uvád
vládě na paměť všechny sliby, činěné v té věci
Dalmacii, připomíná jí, že ani dráha z hlavního
dalmatského přístavu Splitu do Aržana na bo-
senské hranici, ač říšskou radou schválena, do-
sud se nestaví, poněvadž se Maďaři vzpíraj
připojení této dráhy se síti bosenskou. »Když
Slovan
Čecho
Italos
Trentin
Dalmacie
Maďar
Rakousko
Čechy
Halič
Dalmacie
Praha
Vídeň
Split
Aržan
12
article
V novlia novodlur
17
article
Rakousko vstoupilo do Bosny« — praví »N.
L« — »myslilo se, že pro Dalmacii nastává
doba rozkvětu. Ale Dalmacie ničeho nezískala
od toho, že Bosna,tvoříci přirozené pokračo-
vání Dalmacie, dostala se pod správu Rakouska
Jeden z hlavníchldůvodů okkupace byl, že
se Dalmacii dostane požadí. To se mluvilo
v parlamentech i vynovinách. Andrassy to tvrdi
v delegacích, Unger na řišské radě. Čekalo se.
že hned pou okkupabi zřídí se spojení Bosny
s pobřežím, zejmenai s hlavníim jehof přístavém.
Splitem. Ale nestalo selonic. Maďurský vliv
žmařil každý krokavtom směru. Od okkupace
Bosny uplynulo uži téměř čtvrt století, a ani
hlavní město bosenské není dosud spojeno se
svým přirozeným přístavem na Adrii ze. « Nyní
se opět jedná oí bosenskýchla železnicích; ale
opět není vyloučena možnost, že se Dalmacie
znovu dočká zklanlání. «h nlis
Z Krakova, 20. října. (Polský ú stř
volební výboří) Na ppud ssněmovního
polského kola, ježbuž v lete zvolilo dvanáee
členů do ústředního volobního výboru, shro-
máždili se ve čtvrtek ve Lvově delegáti ven-
kovských volebníchlivýborů a po delší schůzi.
v níž promluvili mimo jiné i hr. Vojt. Dědu-
šický a dr. Aug. Sokolovský, zvolilil dalšíeh
deset členů ústředního výboru. Takto zvolení
členové doplnili se kboptací novými deseti členy.
čímž sestaven celý 32členný volební výbor.
N L
Unger
Adrie
doktor
Aug
Sokolovský
Rakousko
Bosna
Dalmacie
Split
Krakov
Lvov
18
article
Přes to, že se hlásalo, že v něm budou zastou-
peny všechny vrstvy obyvatelstva, jest to vlastně
zas jen volební výbor starého polského kola.
Zasedáť v něm 21 konservativců, čtyři přivr
ženci bývalé frakce demokratické, kteří se však
odtrhli od Rutovského a Romanoviče, člyř
opportunisté, tři židé, tři kanovníci a jeden člen
neurčité barvy. Města haličská akoro vůbecse
neúčastnila při volbě tohoto výborue Do schůze
nevyslal zástupců ani Lvov,ani Krakoy a z 30
oslalních městskýcho skupiní volebníchy byly za
stoupeny jen tři,sotak že nezastoupených bylc
27. Z polských listů zastolipenýž jsou ve voleb
ním výboru jen tři, »Gzass (red. Chyliňským)
»Gaz. Narod.« (red. Voglem) a »Dzien.. Polskýe
(red. Ostaševským-Baraňským). Prol jmeno zvo
len do výboru také jeden sedlák Šimon Pudjak.
Nově zvolený výbor hodlá v nejbližší době na
vrhnouti kandidáty pro pátou kurii. Proti ústřed
nímu výboru stojí v tu dobu frakce demokrati
cko-liberální s Rutovským, Romanovičem a Rot
terem v čele a s časopisy »Slovem polskýme
a »Novou Reformou«. S nimi půjde i strana
liberslné lidová s Vinkovským v čele a s časo-
pisem »Kur. Lvovským«. Mimo to navrhuje
samostatné kandidáty Pu Stojalovský a nověse
tvořící strana národně-antisemitská s drem. Da-
nielakem v čele a s časopisem »Glos. Narodue.
Rutovský
Romanovič
Krakoy
Chyliňský
Gaz
Vogl
Dzien
Ostaševský
Pudjak
Stojalovský
Glos
Lvov
19
article
— Na straně ruské vystupují se samostatnými
kandidáty ukrajinofilové (orgán »Dělo«) a ugo-
dovci (orgán »Ruslan«), kteří byli v minulém
zasedání ve společném klubu s Jihoslovany.
Strana staroruská (»Galičanin«) samostatně kan-
didovati nebude. Socialisté ruští jdou svorně
s Poláky (s Dašinským).
Z Lublaně, 15. října. (Volební ruch
— Zákaz Slomškovy slavnosti.)
Děkan Žičkar, jehož kandidatura v páté kuri
celjské odmílnuta (kandidátem jmenován tu red.
Dragutin Hribar), odkázán byl na venkovské obce
ptujské. Ale tamní voliči odmítli ho také a vy-
berou si prý svého domácího kandidáta. Žičkan
chce se prý pustiti v zápas s Hribarem ve svém
bývalém okresu celjském. Místo Einspielera, jenž
byl jediným slovinským poslancem z Korutana
kandidovati už nehodlá, uchází se o mandát za
slovinské obce zemský poslanec Grafenauer. —
V Žalci u Celje chtěli pořádati také slavnost
na památku stých narozenin buditele slovinského
národa ve Štyrsku, biskupa Slomška. Slavnos
měla býti v neděli 14. t. m. V posledním oka-
mžiku okresní hejtman celjský slavnost zakázal.
odůvodňuje svůj zákaz tím, že je to poli-
tická demonstrace. Pravá příčinaje
ovšem ta, že Žalec leži ve volebním okrese,
kde dr. Dečko kandiduje proti Pommerovi, jenž
odětenatoži sdaštjov
nri
Ruslan
Jihoslovan
Polák
Slomškův
Dragutin Hribar
Hribar
Einspieler
Grafenauer
Slomška
Pommer
Lublaň
Štyrsko
20
article
dosud zastupoval na říšské radě tento rýze slo-
vinský okres.
Z Turč. sv. Martina, 16. října. (Od-
souzení slovenští vlastenici.) Po
dali jsme svého času zprávu, že obecní zastu-
pitelstvo svatomartinské podalo císaři prosbu z
milbst přo odsouzené spoluobčany marlinské.
V neděli obdržel martinský starosta Sam. Šimko
od báňsko-bystřického státního zastupitelstv
dopis, v němž sle prosba vrací s po
známkou, žetéto prosibě nebylo
vyhověln o Taktéž nepříznivě byla vyřízen
druhá žádost za milost, kterou podala pl. Vin-
cencia Stodolová s devíti jinými paními a která
ji byla tyty dni vrácena z Báňské Bysťřice —
Očekávalo se, že martinským vězňům, jakožto
vězňům politickým, poskytnuty budou úlevy,
jež zákon připouští. Ale i v tom se od-
souzení žklamali. Nedovoleno jim míti svou
podušku ves vězení, zapovězeno kouřiti, pli
víno, kupovati si ovoce; potraviny, jež pro
ně docházejí, odevzdávají se vězeňskému stra-
vovateli, jenž smí jen pov částech dodávati je
v čas oběda a veřeře. Dopisy smějí psáti jen
ve vězenské kanceláři ve středu a v sobotu
v ustanovenou hodinu; politických listů čísti
nesmějí. Ze zvláštní milosti dovolil státní zá-
stupce těm, kdo za to žádali, míti ve vězení
papír a inkoust a zabývati se literárními pra-
cemi. Slovem martinští vězňové jsou ve všem
postaveni na roveň sprostým zločincům, jen že
jsou zbavení hrubých vězeňských prací, jako
zametání, nosení vody atd. z ne
Martino
Sam
Stodolová
21
article
Ze Lvova, 19. října. (Nové biskupstve
Zápis na universitě. — Návštěv
středních škol.) »Dz. Pol.« dovídá se z Vídně
že vláda hodlá užití nynějšího interregna v katolickém
arcibiskupství lvovském k odtržení Bukoviny od die-
cese lvovské a ku zřízení nového katolického biskup
ství pro. Bukovinu. Před obsazením arcibiskupské
stolice lvovské má prý býti kandidátu arcibiskupství
dáno za podmínku oddělení Bukoviny od Lvova a
přidělení některých důchodů lvovského arcibiskupa
novému biskupu bukovinskému. Poněvadž návrh ta-
kový vyšel od německých katolíků v Bukovině, bylo
by přirozeno, že by i biskupem byl jmenován Němec
jako nová opora uměle vytvořeného bukovinského
němectví. Zpráva tato vyžaduje sice potvrzení, ale
za toho směru, jaký nyní pahuje ve Vídni, zdá se
dosti pravděpodobnou. — Na lvovskou universitu,
jejíž školní rok právě započal, dalo se zapsati přes
2000 posluchačů. Je to poprvé, co počet Ivovské uni-
versity překročil druhou tisícku. — Počátkem
letošního školního roku příbyly v Haliči dvě střední
školy: gyminasium v Debici a reálka v Krosně
Na gymnasia zapsáno letos o 996 žáků více než
loni (18.501 proti loňským 17.505), na reálky přibylo
však jen o 134 žáky, neboť mají letos 2892 žáky
proti loňským 2758..
Dz
Pol
Němec
Lvov
Vídeň
Bukovina
Halič
Debica
lvovský univerzita
22
article
Politické zprávy zahraničně.
Politické zprávy zahraničně.
Rusko a východní otázka.
Není pochybnosti, že jedním z nejmocněj
ších důvodů, ze kterých Rusko ukládá si zdrže-
livost v Asii a hledí eo možná nejdříve vyváz-
nouti z čínské afféry, jsou nerozřešené úkoly
jeho na Balkáně a blízkém evropsko-asijském
východě. Za tažení »spojenců« proti Čině ruské
listy nejednou důtklivě připomínaly, že by byl
osudnou chybou, kdyby se Rusko v Číně přília
engažovalo.
Rusko si zbraněmi zabezpečilo pokoj v Man
džurii, kde obyvatelstvo rázem proměnilo se
v přátele z nepřátel. Ruské vojsko dávno slyne
uměním, které se v Mandžurii znova osvědčil
jedva zatklo do pochvy meč, obyvatelstvo po
kořené země obraci se k němu s takovou dů-
věrou, jako kdyby bylo příšlo s palmou míru«
Jedva si Rusko v Mandžurii poněkud po-
odechlo, zraky jeho obrátily se znova na východ
evropský, na Šalkán. Co tam pozornost jeho
poutá, je srážka sarajevského katolického arci
biskupa Stadlera s rakouskými úřady a obmý
slená stavba rakouské železně dráhy územín
novopazarským.
»Poccia« volá: »Hle, již víme, proč R-
kpusko nesúčastnilo se výpravy na Činu! Ono
má svou Činu na Balkáně
Stadler
Rusko
Asie
Balkán
Čína
Man
25
article
V drobném přodeji-
ranní číslo o sobě ..
vdpoladini
.. ns z
ve Glialkách na venkovš
ranní číslo.
sdpsledaí . . . . . . . . S
Inseraty
plaší se hotově napřel.
Pisdplacení a jnserty plijimá »dnalnl
strake v Marianské ulici č . z
Tam nacházejí se těž redlakee
Uskársk a szpelics , Rárodaich Listt
Eukopisy ss na vracepi
Inserata
Rárodaich Listt Eukopisa
27
article
»Honoe Bpex« přináší mapu projektované
dráhy a praví, že není divu, chce-li Rakousko
zříditi železniční spojení mezi Sarajevem a M
trovicou. Dokud byl v Srbsku Milan, mělo Ra-
kousko pro připad války pojištěný průchod do
Makedonie a k Solunu územím srbského krá-
lovství. Po vzdálení Milanově ze Srbska must
si otevřít cestu jinudy. Ještě se musí vyčkati.
co rakouskému projektu řekne Turecko, bude-l
také ono pokládati projektovanou drábu sobě
za prospěšnou, nemluvě o jiných sousedech,
jejichž stanoviska takě mají právo na pozornost
rakouských politiků. Rakouské listy neměly by
projektovanou dráhu nazývati »strategickour,
nebot slovo to připomfná, že Bosna a Hercego-
vina nebyly Evropou Rakousku svěřeny k oku
paci za účely strategickými, nýbrž aby tam
zjednalo pořádek. Pořádek je zjednán a úloha
Rakousko-Uherska v Bosně a Hercegovině
splněna.
Milan
Milanův
Rakousko
Sarajevo
Srbsko
Makedonie
Turecko
Bosna
Evropa
Uhersko
Boseň a Hercegovina
Honoe Bpex
28
article
Pronásledování polského jazyka
v Němcích.
Z Berlína oznamují »Kur. Pozn.«: Na
rozkaz ministerstva zavřeny v Berlině soukromé
školky polské. Školky ty neměly vlastních domů,
nýbrž nalezaly se v pokojích polských spolkův
a polské děti přicházely tam 2——3krát za týden
aby se učily počátkům polského jazyka a pol
ských dějín. Již v posledních letech úřady či
nily nesnáze polským školám, jednotlivým učí
telům zakázáno vyučovati polsky pod záminkou
že místnosti, kde se vyučuje, nevyhovují zdra-
votným předpisům.
Za takového terroru ovšem nemohlo obstáti
několik podobných školek českých v Němcích,
o jejichž úřadním uzavření podali jsme zprávu
před několika dni.
Dozvuky afféry Dreyfusovy.
Jak jest známo, podplukovník Paty de Clam
byl dán dne 13. září 1898 do výslužby dočasné,
na rozkaz generála Zurlindena, tehdejšího mini-
stra války
11. listopadu t. r. dosáhne tento důstojník
30 let služby. Oznamuje se, že ministr André
povolí mu úplnou pensi.
Podplukovník tento byl mužem, jenž Drey-
fusa poprvé vyslýchal a proti němu pak i roz-
hodně svědčil. Nová afféra vojenská udála se
ve Fontainebleau. Setník jízdectva, p. Coblentz,
žid, byl jmenován učitelem na vojenské škole,
nešetřením obvyklého postupu. To se nelibilo
některým důstojníkům a proto se mu vyhýbali;
ministr v tom víděl porušení discipliny a preto
potrestal strůjce léto demonstrace tím, žeje
zpět poslal k jejich plukům, a generála, koman-
danta školy, dal do příkaznosti, když tento oto
sám byl žádal pod dojmem zmíněného jme-
Němec
Dreyfusův
jít clam
Zurlinden
André
Coblentz
Berlín
Fontainebleau
29
article
V Praze, 20. října.
Praha
30
article
nování.
Časopisy a vojsko.
Francouzský ministrl vojenství, generál
André, vydal před svou cestou do Tunisu na-
řízeni svobodomyslného rázu. Jak známo, býv.
ministr, generál Gallifet, zakázal, aby se v dů-
stojnických kasinech vykládaly časopisy, které
píší proti armádě. Generál André zrušuje nyní
nařizení toto a dovoluje vstup velške-
rým novinám, ať jest jejich poli-
tická tendenice jakákoliiv. Nařízení
toto bude uveřejněno v příštích
dnech.
Programový projev francouzského
ministrpresidenta.
Jisto jest již, že president ministerstva
promluví v neděli dne 28. října v Toulouse
velikou řeč o všeobecné politice kabinetu. Pan
Waldeck-Rousseau načrtne podrobný program
politický, jejž chce sledovati v přištím zasedání
parlamentním, vypočte veškeré »reformy«, jež
pokládá za praktické a hodlá zavésti bezod-
André
Gallifet
Waldeck
Rousseau
Tunis
Toulouse
31
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
—a. V Praze, 20. října.
Řekne se to snadno, napsat feuilleton
Není-liž pravda, že je to hračkou, hračičkoul
Pan —a si sedne za stůl, zapálí si trabuko
nastrčí do násadky ostré péro, urovná si papl
tak aby tvořil s hranou stolu úhel 60stupňový
a potom spusti-
Nu tedy, vždyť už čekámí
Diktujte u všech všudy, když máte zato
že causerie jenom tak lehce z péra se vy
foukne. Foukejte, prosím, foukejte ješté vlel
Víte, pánové i vy milé dámy, co znamená
kategorický imperativ, psát a nevědět o čem
A přece jest již nejvyšši čas, sobota, poledne
a mám jiné ještě věci na práci.
Jsem nervosní, také k vůli těm modernín
knofličkům u košil, jež nyní prodávají. Věřte
mi, že na světě není nic tak hloupého, jako ty
různé mašinky na nich. Dnes po čtvrté již za-
plnám knoflík u krku a přece ho mám pořá
rozepjatý. Pranic nedrží. Je tím vinna dirk
u košile, nebo mizerná, hladká hlavička knofli-
ková? Sběhal jsem včera celou Prahu, nikde
ale nenalezl jsem garnituru takovou, jakou jsem
si přál. Obyčejný knoflik s připloštělou hlavičkou,
s dosti širokou plotynkou vezpod. Takový chci.
Zatím ale všude samý patent a samá mechanika
A přece nemůže být nic hroznějšího, než
když člověku ve vážném okamžiku, řekněme
v takovém, kdy jde tak trochu o jeho osud,
uletí knoflik.
Lothar Bucher vypravoval o Bismarkovi, že
jeho veliká, proslavená řeč proti jesuitům, kterou
měl, když hájil své doby květnové zákony ně-
mecké, nebyla by bývala dopadla tak ostře,
Lothar Bucher
Praha
32
article
kdyby nebyl mu vypadl hned při počátku
knoflik z límce u košile. Citil prý, jak se mu
nákrčník posunuje do výše, cítil pod limečkem
chlad vzduchu, jenž se tam dral, a to jej tou
měrou rozlítilo, že si zlost, na místě na své
dozorkyni prádla, vylil na katolických řádech.
Kdo z vás — táži se vůbec — nezaži
trýzně, kterou vystojí člověk zcela nezaviněným
způsobem, když se mu utrhne knoflik vzadu
u kalhot.
Řekne se ovšem, že praktický muž připne
šli na knoflik druhý, který tam slušný krejč
přišil do zásoby. Což ale, kdo slušného krej
čího nemá, neb komu ulitly knofliky oba? Ni
horšího, než když cítite, jak si vzadu šlapet
na kalhoty, když pozorujete, jak si lidé na vás
ukazují, o vás si šeptají atd.
Znáte ostatně roztomilou humoresku Syl-
vestrovu, v níž líčí mladého zamilovaného až
po uši herce, jenž ve společnosti, v níž mezi
jinými jest též jeho milenka, deklamuje balko
novou scénu z »Romea« a jenž při tom pozo-
ruje, jak mužské části obecenstva čím něžnějš
a poetičtější stává se výstup, tím více oblíčeje
k úsměvu se šíři, co zatím dámy čím dále tlm
hlouběji cudné zraky klopí. Romeo pojednou —
spleten, zdrcen, zničen prchá z podia, aby
ústraní zapjal si knoflíček, jenž mu povolil.
Řekne se ovšem, že nic jednoduššího, než
přišiti si knoflik. Není to pravda. Kdyby tomu
tak bylo, neoženilo by se tolik starých mlá-
denců jen pro utržené knoflíky. Shánět
jehlu, různobarevné niti neb hedvábí, náprstek
a potom ty různé knoflíkové kategorie. Jeden
je z rohu a dirkovaný, tak že k tomu náleží
jisté umění takovouto dirkou provléci nit, druhý
je vyplněn látkou, třetí má ouško atd. Jsou
snad lidé na světě šikovnější než já, vím, že
jsem se téměř pokaždé do prstu píchl, kdykol
Romeo
33
article
jsem se pustil do práce, jež ve střední měšťan-
ské rodině, tak asi až po šestou dietní třídu.
vyhrazena je hospodyni, doznám bez mučení.
Také se mi stalo, že jsem přišil knoflík
u vesty o několik centimetrů níže, ba kdys
dokonce přihodila se mi nemilá věc, že na
rychlo přišil jsem s knoflíkem zároveň ke spod-
kům též košili, tak že jsem se večer nemoh
nijak svléci.
Nepatrné tyto, ale v životě lidském přece
jen velmi nepříjemné příhody svedly mnohem
vice sťastných i nešťastných manželstev, než
sebe obratnější dohazovač.
Jak zahořel Ludvík XIV. láskou k paní d
Maintenon? Uletěl jí kdys, když dlela na dvoře
královském jako vychovatelka dítek paní de Mon-
tespan, knofliček, a král tou měrou byl unesen
odhaleným ramenem vdovy Scarronovy, že po
výšil ji na svou milostnici a později ji pojaí
tajně za ženu.
A jak působila paní de Maintenon n
osudy Francie, je známo. Příčina pak všeho?
Knofliček.
Netřeba ani podnikati výlety do historie.
člověk snadno nabude přesvědčení o významu
knofliku i v nejvšednějším životě lidském.
Je tomu již mnoho let, co poznal jsem
mladého muže, jenž neměl touhy vroucnější
než stát se oficírem. Do kadetky dostatise
ale již nemohl, bylť na to příliš stár, z příčiny
té zvolil jinou cestu k dosažení svého cíle.
Stalť se, podrobiv se s dobrým úspěchem
zkoušce, jednoročním dobrovolníkem, učil se
pilně, aneb jak se řiká, »vojnu žral«, až v ne-
dlouhé době povýšen byl na reservního důstoj
níka. Potom dal se aktivovat.
Povedlo se mu to. Byl by snad na vojně
udělal kariéru, kdyby nebyla se mu stala kdysi
na manévru nehoda, hrozná nehoda. Bylse
Ludvík XIV
Maintenon
jít Mona
Scarronův
Francie
34
article
svým oddělením ubytován stranou od operují
cích armád, v jednom mlýně. Po čtrnácti dnec
měl opět jednou slušný byt. A poněvadž se
nebožák již týden pořádně ani nemyl, poněvadž
z uniformy od té doby vlastně ani nevylezl.
použil příležitosti, vykoupal se a pak ulehl d
peřin. Spal jako dudek. Pojednou strhl se
povyk. Hrdina můj vyskočil z postele, s divo-
kým chvatem se strojil a strojil tak dlouho, až
k appellu se dostavil, ale . . . . . . . pozdě.
A poněvadž to bylo zpozorováno náhodou i na
vyšších místech, nezbylo chudáku, než aby šel.
A z jaké příčiny chudák se tak opozdil? Víte
mnoho-li má nyní dospělý člověk — i civilista
— na košili volných knoflíků, s nimiž manipu-
lovati musí, chce-li se přistrojit . . . Nevěřil
byste tomu ani, že jich — deset. Dva na ru-
kávech, čtyři na manšetách, jeden u krku, jeden
v zadu a dva na náprsence. A těch dese
knofličků ho zabilo.
Považte, jak je to příjemno, když se vám
některý z nich zakutálí pod pohovku !. Jak
snadno zmeškáte k vůli malé potvůrce rendez-
vous nebo stání a tím v nešťastný směr zvrátite
příští osud svůj.
A nestalo se Vám to již jednou, že pro
živý svět nebyli jste s to přinutiti renitentn
knoflik, aby konal povinnost svou? Zpominám
si při tom na jednoho z milých soudruhů, jenž
před lety koupil si v jednom krámě v repre-
sentační ulici pražské garnituru knoflíčků. Do
spěv totiž ku přesvědčení, že člověk tu
tam věnovati musí také něco na výzdobu
svého vlastního já, obětoval tomu účelu osm
šestáků.
Převlékl se doma, navlékl si košili a jal
se vpravovati do ní knofličky. Však nešlo to.
Tak důmyslnou byly opatřeny mechanikou,ž
nezasvěcenec nebyl by s nimi bez pomoci
35
article
pana Hájka zhola nic pořídil. Do navle-
čené košile je nastrčiti nemohl a vpravil-li je
do svlečené, nemohl ji na sebe navléci.
Pln zlosti běžel do krámu nazpět, hodi
slečince, jež mu je prodala, knofličky na stůl
a zle jí činil výčitky, že mu vnutila věc tak
absolutně nepotřebnou. Slečinka dokazovala, že
to s knoflíčky onoho druhu velmi dobře jdea
jen trochu obratným že musí člověk býti.
A co na to přítel ve strašném rozhorlení
Rozepjal prsa a vyzval slečinku, aby mu tedy
ukázala, jak si má při tom počínat, hubičku
že jí za to dá, podaři-li se ji to . ..
Toť se ví, že děvče se zapýřilo, ale přes
to přece vykoktalo ze sebe: »To řekněte své
paní.«
»Když ale žádné nemám« — na to
přítel — — — —
A dnes? Nosí dosud tytéž patentované
knofličky, jenom že ne plattované, nýbrž zlaté.
A kdo mu je zpíná?
Bývalá slečna prodavačka, nyní jeho že-
nuška . ..
Jiného jsou druhu knoflíčky, jež prodávají
nyní naše Národní jednoty. Jest jich bůh vi co
za malý niklový peníz. O těch není mi známa
žádná zajímavá a pikantní historka, za to ale je
každý z nich skropen slzou žalu a bídy. Budte
milosrdnými a kupujte je, nakupte jich c
můžete . . .
Teď ale byl by čas po nějakém ohlédnouti
se thematu.
Pardon ! volá metfeur-en-pages, na druhou
stranu vás nepustím.
Co jiného mi zbývá, než odložiti péro . ..
Prokletý knofliček u krku ! Již zase po-
volil.
Hájek