2
masthead
V Praze, v neděli dne 1. září 1901.
Praha
5
masthead
nosodotv noden5en žolž slošs ivle niv
6
masthead
zvloi
v arobném prodeji
ranhi čle o sotě . . . l e
sdpsletni.
ve hnlálkách na venkovat
ranný člilo. . . . . . . .
odpolední. . . . . . . . S h
Inseraty
plati se hotově napřed.
strace v pia pjímá dmisl-
Tan nacbázejí se též redsko,
tšskárna a ezpodice „Národnich Lista“.
Ralopiry ss novraesji
Národnich List
Tana
8
masthead
sa měsle
nnsi Toltea
m ri diiniio
9
masthead
e přani (Naučný obsgrh.
pkteký ptodpláere
ek-
Batvt lela . . . . .
pa prc 4rolf dontško
v iob sjnsival í
11
article
Dnešní čislo pro Frahu le o 18 stranátl.
Dnešní čislo pro Frahu le o 18 stranátl.
Význam nastávajících voleb
sněmovních.
Rozsáhlým, obróvským střetnutím dvou
mohutně proti sobě vzrůstajících vín, drtivou
třeskutou srážkou sil dvou národů proti sobě
snad již k poslednímu rozhodnému boji vzpla-
nulých, boji to chystájícímu dějinně rozhod-
nuti o bytí a nebvtí této vlasti a jejíh
historického národa, tak v mysli své každý
zkoumavý politik nazývá politické drama,
jehož prvního aktu jevištěm býti má příští
zemský sněm království českého. Všechna
naděje ná klidné vyřizování hospodářských
záležitostí země, na smírné, konciliantní do-
hodování obou národních stran o finanční
bídě země, o nových zřídlech příjmů zem-
ské pokladny, o tísni malých a středních vý-
robců a tříd, všechno básnění vládního tisku
o zemském sněmu jako velikánské pilné pra-
covně na vezdejším bláhu země a jejího oby-
vatelstva, o národním smíru, jest jen planým
lýrickým sněním, výjevy každého dne z po-
Setilé lži trestaným. Jen důvěřiví bláhovci,
opovázlivě spoléhající na milosrdenství boží,
nemohou neviděti mocnou horu zhouby
valem a vůčíhledě narůstající v severních
Frah
12
article
Čechách z vůle německého lidu, od prů-
mýslníkova paláce až do poslední selské chatrče
prodchnutého nacionalismem, horu, která
metá do budoucnosti výhrůžný stín, a která
až přesunutím těžiště stane se vratkou, sříte
se na slunné lány zaslíbené země práce,
blaha a národního míru, tiskem místodržitel-
ským opěvaně i promění ji v poušť hořkého
zklamání. Není pochyby, poslední zbytky
strany německo-pokrokové budou nastávají.
cími zemskými volbami smetený, a bezuzdná
vášeň německá, podněcovaná všemi pro-
středky shovívavosti vnitřního regimu a roz-
čilujícím přesvědčením, ze zahraničí síleným,
že blízka jest chvíle uskutečnění velkopru-
šáckého ideálu, proklestí způsobem ješte
úžasnějším, než se to stalo při volbách říš-
ských, cestu mužům, o nichž panuje pře-
svědčení, že jsou schopni připraviti chvíli
osudného dějinného převratu, jímž má býti
Bismarkovu evropskému programu vsazen —
závěrečny klenákl
Co však děje se v českém údolí našem
zatímyco všeněmecká neztrestaná ruka pečet
nám do budoucnosti jako jistý osud naše
utonutí v moři německém, rozmělnění na-
šeho národa z kvádrů v německém mlýně
na štěrk, a zatím co připravuje tento osu
povstáním veškeré energie německé k jedno-
myslnému činu, za všech neomylných pří-
znaků onoho nefalšovaného, nevynuceného
lidového nadšení a elanu, svědčícího o tom,
že celá německá duše jest při díle? Což
snad vidíme v lidu našem semknutí pěstí,
z nichž by každá třímala křečovitě složku
národní síly k onomu srostění národního
vzdoru a krajního odhodlání vzbudovati
z hrudí českých tvrdou zeď, o jakou by se
zcela bezpečně rozbila tuří hlava německého
útoku na naši národní samostatnost . . ?
Čechy
13
article
Nikoli, nic z toho všeho! Na severu českém
dokonává se hrdinský boj, v němž myšlenka
všeněmecká slaví úžasné vítězství, právě
lehkostí jeho tak skvělé, a mezi námi
Čechy připravuje se — opakování národní
frašky »Naši agrární furiantile
v novém nastudování s obsazením co nej-
rozsáhlejším. Celá česká veřejnost v zadu-
mání přihlíží k tomu, jak agrární selank
počíná se přeměňovati v národní tragédii,
jak »filosoficko-zemědělský systém« padařov-
ského podivína přeměněn ve stavovsky třídní
program, chystá nejsmutnější kapitolu v ná-
rodní naší evoluci, v níž rolnický lid český
za řízení agrárních režisérů provésti má
truchlivou komédii »odstěhování se na sva-
tou horu« a bájku »o žaludku a údech«
uskutečniti v českém rouše. Konec její je
dnes žalostně nedozírný, její počátek však
na místě »vysehnul chřadnul žaludek« zní
»vyschnul sprahnul um a rozvaha]«
Či jest snad možno nazvati hnutí, stro-
jené agrárním sdružením ve venkovských
obcích českých, jinak než propagandou bez-
hlavosti? Rozkošná mlhavina to vyrůstá na
českém nebi kolem hvězd, jichž jména znějí
Stanislav Kúbr. Karel Prášek, Emanuel
Hrubý. Antonín Zázvorka, Josef Novotný :
Podprostřední úroveň politické intelligence
první zdvihla se na agrární heslo, čujíc, že
nastává epocha jejího uplatnění, nejostýcha-
vější bodrci, kteří druhdy v zápolení českých
duchů neodvažovali si pipnouti, hlásí se k
slovu a o mandát, neboť těch bude, podle
agrárního tvrzení, na rozdání letos jako hub.
Čecho
Kúbr
Prášek
Hrubá
Zázvorka
Novotná
14
article
Domnělá láce už ukazuje derutní klesání cen
schopnosti, které se tu nabízejí češkému rol-
nickému stavu k jeho zemskému zástoupení,
jsou charakteristickým příspěvkem k poznán
intellektuálních stránek hnutí, jehož dušev-
ním otcem jest Alfons Štastný
Ruku na srdce ! Výpadá skutečně tatc
strana agrární, o své rozplemenění tak peč
livá, podle toho, aby ulovila v zemském
snému čest stavu, jemuž se vnucuje, lze oče
kávati od ní splnění oné části všeobecného
národně českého úkolu, která spadá na rol
nicky stav našeho národa v nastávajícíeh
dobách, kdy budeme nuceni za své české
bytí nasaditi neskonale více, než kdykoli
druhdy? Jest možno, aby v oné veliké
zkoušce ohněm, v níž krušena bude myšlénka
národní naší samostatnosti, v níž naposledy
snad a pro vždy rozhodně bude německým
vrahem v potaz vzato naše národní byt,
obstála šlaka, neruda národní vlaznosti
stavovským prospěchářstvím kryjící se zlho-
stejnění?! Není pravda, co tvrdí resoluce
Em. J. Hrubého, »u Štajgrů« přijatá impo-
santní třiašedesátkou agrární, »o nadšení
neustupnosti« a stkvění« agrárním na státo-
právním stanovisku koruny svatováclavsk
a lzí jest její protest proti výtcě národní
Štastná
J Hrubý
15
article
Vzdyť cíle své nemůže agrární strana
ať kterékoli národnosti v této říši jínak usku-
tečniti, leč pravě ces'tou národní
vlažnosti, česká agrární strana míní-li
vážně svůj program — jejž by ovšem bylo
nutno teprve zbudovati — ježto dosud jest
souhrnem polozažitých tušení a primitivně
cítěných zásad — nemůže sama jediná
k němu příkročiti, neboť kdyby se jí i zdařila.
její směšná chlouba 35 mandátů, bude před-
stavovati jen pouhopouhý zlomek a grární
s4rany všerakouské a jenom taková
může spolebati na nějaký účin své stavovské
politiky. To také cítí agrární sdružení české
a také se tím netají, že hodlá hledati styky
s rolnickými poslanci německými, především
pak něm. poslanci z Čech. Vždyť přece
jsou již v činnosti agrární emisaři, vyslaní
mezi Němce v království připravovat půdu
společného volebního postupu.
Němec
Čechy
16
article
Klade-li agrární sdružení české takový
důraz na positivnost svého stavovského pro-
gramu, nutno položiti důraz zase na to, že
není možným než v agrárním sdružení, objí-
majícím všechnu rolnickou, aneb aspoň če-
skou a německou rolnickou representaci zem-
skou a říšskou. Jest možna taková organisace
bez zadání, bez opuštění národního programu
českého? Jest myslitelno, aby titíž poslanci
čeští a němečtí sváděli v plenu kruté boje
národní, kterými jak se zdá nevyhnutelne
zmítán bude sněm hned ve svých počátcích,
a po těch lítých půtkách scházeli se pak ve
svých, od ostatních národních poslaneň od-
dělených agrárních konventiklech?. Jen ho-
stem satyrů zůstaveno studené i horké z jed-
něch úst foukati, nikoli však národnímu člo-
věku o jedně páteři s protivníkem na poli
národním nesmířitelným spolčovati se upřímně
k účelům stavovsky společným.
Jen za cenu zapření českého srdce,
všeho národního cítění a především za
cenu odpřisáhnutí od státního
programu českého, jen za cen
zrady jest možna budova agrární strany,
v níž čeští agrárníci mohou býti vždy jen
pouhým a to posledním zlomkem
18
article
Nikoli státní právo české, ale schwarzen-
bergovskéo království uskutečníti hodlají
faiséři agrárničtí v rolnickém lidu českém,
k tomu směřují jich hýble, jež ve své
Obraně« zovou — — »zdravým lidovým
hnutím«. Potomci »bandy lupičůa
žhářů«, jak jich husitské předky nazval
Karel, propůjčují se za práčata Bedřichovia
k pověstné kleté vlajce pětilisté růže připo-
juje se oněn »zelenlý prapor«, ko ně-
muž verbuje včerejší »Obrana zemědělců«.
»Splynu tím českýchiqagrár
níků se šlechtouéž nazvaly o » Selské
Noviny« tento prořadný punkt své taktiky
agrárnické a musil se najít poctivý český
sedlák teprve na Haně, abyv olomoučkých
»Selských Listech« zahřímal do bídně zotro-
čilé agrární duše v Čechách: »Šle chta-
stojí v cestě rozvoji života na-
šeho lidu. Šlechta může sply-
nout a splyne (dokud jaká právě je)
i v Čechách jen se stranou, ktera
jí pomůže bránit jejích privíle-
gil, jejích výsad. Tím však se přivádí
ne živost ale ztrnulost, zdřévnatělost —a
proto bylo a je i v Čechách tak
ůzké spojení rolnictva se šlech-
tou, jak je chce strana agrárni.
krokem ke smrti a ne k životu.«
Karel
Čechy
19
article
Tak píše včera moravský posl. Svozi
ve svém orgánu na adresu českých agrár-
níků v obšírném članku, v němž slovy vrou-
cími a přesvědčivými pokouší se napraviti
hlavu agrární frakci v českém rolnictvu,
která se chce agrární většiny se šlechtou
domáhati »stůj co stůj«. (»Selské Noviny« z
dne 10. srpna.) Důvody Svozilovy jsou nad
slunce jasnější i nebudeme opakovati vše,
co praví věcného na důkaz naprostého pro-
tivnictví veskrze se vylučujících zájmů rol-
nických a velkostatkářských, od nepamět-
ných dob selského vývoje až po nejnovější
doby spolu zápasících. Co nám především
impohuje, to jest ten ozev selské hrdosti a
nezapomnění, který z Hané přiletěl do Čech
z péra zástupce stavu rolnického, onoho
prý tak zpátečnického a národně neuvědo-
mělého lidu, kterýž — nedej bůh! — stane se
ještě naposled oprávcem českého selského
lidu v »národně a uvědoměle« polámaném
kříži, pokud jest již porouchán nošením ne-
slušného a potupného jha agrárního!
Svozilův
bůh
Haná
Čechy
20
article
Selskou vojnu hlásají v Čechách k na-
stávajícím volbám zemským nikoli pro ná-
rodnost ani proti útisku, ale ve prospěch
společných zájmů (m) se šlechtou lidé z če-
ského stavu rolnického, kteří ještě na těle
svých dědů mohli viděti jizvy ran od pa-
lečnic a trdlic, jimiž častovali je dědové ny-
nějších velkostatkářů, dnešních jich vzneše-
ných spojenců. Dědové moderních českých
agrárníků sázeni bývali na ostré prkenné
hřbety »oslů« ku vznešené podívané před
zámkem. Tak krocena bývala tvrdá hlava
nezlomná šij dávných českých »agrárníků«.
Jich vnukové, moderní agrárníci, jsou hotov
odpřísáhnouti nové, ještě potupnější — »člo-
věčenství«. Dopustí tuto pohanu český sedlák
na svém stavu, na svých krví psaných ději-
nách? To jest otázka, jejíž zodpovědění
volbách čeká ostatní český lid s bezdechým
napjetím
O zlozvyku německého vychováváni
našich dospívajících děvčat.
V č. 3. »Slovanské Lípy«, onoho časopisu,
který měl tak krátké trváni, jako měl krátké
trvání zázračný rozmach českého národního vě-
domí z let 1848 a 1849, čteme v dopise z Prahy
ze dne 8. října zprávu pro tehdejší stav mysli
v mladé české společnosti významnou:
»Překrásný úkaz probudilé myšlenky slo-
vanské podaly nám naše paní a slečny, jež po-
rozumějíce hnutí času, ve spolčení též nalezají
jedině plodné símě blaženější budoucnosti. Do-
savadní jich rodinná uzavřenost byla hlavní
příčinou též naší politické nedospělosti, aspon
často překážkou; výstupujíce z této uzavřenosti
nieméně naše paní a slečny šetřejí mezí jim
vytknutých. Spanilá ženskost jeví se v celém
Čechy
Praha
21
article
jich počinání, nadchnutá myšlenkou národniostní.
Paničky naše měly již několik schůzek, ve kte-
rých byl vyvolený výbor, skládající se ze 24
členů.« Dále dočitáme se tu jmén dam, z nichž
širšíi užší výbor »Spolku Slovanek« se skládá
a otištěno tu »vyzvání, které se vlasteneckým
rodinám v Čechách, na Moravě a do Vídně za-
sílá« za účelem založení- českého dívčího ústavu
v Praze 7 , e
Vyjímáme z něho: »Milě sestryi ! Dovolte,
býchom si upřímné slovo o vychování ženského
pohlaví v Čechách a na Moravě pověděly, abyo
chom poznaly, kde čeho potřebí jest a jaký
úkol sobě niyní, když času běh svobodnému vy.
vinování národností překážeti nebude, vytknout
máme. — Napřed ale, učkoliv s nemilým citem,
podolknouti můsíme, na jakém stupni a v jakých
poměřech my ženy stojíme. O všech arciť to
neplátí, ale považme, že větší část pöhlaví na-
šeho nic jiného neví, necití, nezná, něž svůj
obor domáci, totiž opatření hospodářství, dětl,
muže atd. Je to ovšem věc první a důležítá,
k čemuž také okoličnosti a rodinně poměry při-
nucuji a čemuž se milerády podrobujeme. Ale
v zámožnějších stavech, kde žena není jako
otrokyně-k ohništi připoutána, přečašto shledá-
vámo, že živav jsouc ode dne ke dni, naví jak
den začít, jak ho skončit, celá její starost
obrácena jest k zábavě, obleku a k marnostem
vůbec: charakter její jako ženy, matky, hospo-
dyně rozdrobuje se v nicostech života, činí
z ní nestatečné stvoření, v jehož těle jen po-
hybování zůstalo, bez podstaty člověka.«.
Čechy
Morava
Vídeň
Praha 7
spolek Slovanka
22
article
A dále: »Sestry naše, Češky a Moravanky
drahé, nemyslíme, abychom se míchaly do po
litiky, nemyslíme, abychom s muži našimi do
pole táhly hájit vlast a krále; — to jest jejich
povinností, oni to mohou, oni to učiní. My
jenom převezmeme práci tu, která muži nepří-
sluší (rovněž jako nám meč), kterou ani vy-
konat s to nejsou, totiž ušlechto v at a
vzdělávat srdce naše ženské —
této zbraně se uchopme a dojdeme cíle, ta.
nám jenom přísluší a žádná jiná.
Pohlédněme vůkol sebe, v jakých rukách
se nachází vychování pohlaví našeho. Zámožní
rodiče dávali nákladně vychovat své dcery, dali
se jim učit německy, francouzsky, ba i an-
glicky, trochu na fortepianě hrát, vyšívat, pytličky
a jiné hračky plést, rejsovat, malovat atd. Dívčina
mohla ovšem snad dle smyslu některých rodičů
dobře vychována býti, ale co nejvíce a nejdřiv
býti měla, ze sebe vyvinutý, sebevědomý ženský
charakter, to dokonce nebyla. Neboť což krás-
nějšího na ženské, než její přirozený chara kter.
Češka
Moravanka
23
article
A hle, ten se skoro u všech pohřešoval
místo něho nacházely se u nich nepřirozené
zvyky a nevlastní, jen takřka navěšené vlast-
nosti — ony nebyly a nejsou, čím by měly
nejvíce a nejdříve býti.«
Poslyšme si dále charakteristiku vzdělání
české slečinky ze sklonku let čtyřicátých
»Taková dívčina umí jen tak ledabylo česky.
neboť od mladosti se jí vštěpovala nepřirozené
nechuť a nevšímavost ke všemu vlastnímu, k
všemu českému, ke všemu slovanskému. Mnoho
je jich takových, které by rády. ten trochek
češtiny jako něco nepotřebného od sebe od-
hodily, považujíce to za znamení dobrého tónu,
česky raději docela neuměti a za cizince ve
vlasti platiti, poněvadž, jak bohužel posud bylo,
cizinec a cizinstvo vůbec větší všimavosti sobě
u nás získávalo, nežli vše, co bylo domácí.
O čtení a psaní v jazyku přirozeném, v jazyku
českém, nebylo ani řeči a tak byly Češky a
Slovanky jen dle rodu, dle jazyka — národní
smýšlení však neměly, ony původu svého ne-
cítily, neznaly, co jest národ, co národnost, co
národní hrdost, o historii svého národa bud
zcela žádné, aneb jen velmi povrchní a křivé
vědomosti majíce, nemyslily na blaho své vlasti
a svého národa, neboť jej ani neznaly.
Češky vyššího stavu tedy mezi svými
evropejskými sestrami, abych tak řekla, málo
místa posud nezaujímaly, mezi Angličankami.
Francouzkami, Ruskami, Vlaškami, Němkyněmi
ony nebyly — Češkami. Každá z oněch národ
svůj zná a miluje nade vše jiné! Či-liž ty ženy
odrodilé, blížící se k národu německému,
myslejí, že jim to Němkyně schvalují? O, na-
opak, ony se jim vysmívají, neboť samy jsou
modsvds
Češka
Slovanka
Angličanka
Francouzka
Ruska
Vlaška
Němkyně
24
article
duší a tělem Němkyněmi, jak že by mohly
renegátky či odroditelky clfti a milovati.
Vylíčily jsme tento obraz trochu ostře, al
přiznejte nám, nemáme-li pravdu, aspoň z většího
dílu? Posud ještě málo kdo uznal, že i v našich
rukách mnoho spočívá, považte, že kdyby
matky naše k národu vlastnímu se přiznaly,
chčeme říci, kdyby byly bývály národně vy-
chovány, měli bychom dnes tolik odrodilcůví
kteří sami na svůj národ blátem házejí? Dcerám
našim musíme ten pevný základ do srdce
vložiti, totiž vědomi, že jsou Češkami, že jsou
Slovankami a na tomto piliři bude stát pevněa
neohroženě národ český. Neboť ony stanou se
malkami a jako takové mají celé mladé pokolení
ví rukou svýchr«.
Tak stýskaly si naše paní před půl stoletím
do nedostatečné a nečeské výchovy českých
dcer. Citujeme tu dnes tento půl věku starý
stesk) protože máme za vhodno k tomu po-
ukázat, že co v něm je obsaženo, není dnes
ještě nikterak tak odbytou starostí a bolestí, jak
bychom si rádi namluvili.
Němkyně
Vylíčil
Češka
Slovanka
25
article
Jakže, námítne se nám snad, dnes že by
nebylo postaráno o řádné české vzdělání našich
dospívajících děvčat, kdy přičiněním spolkůa
korporaci, obětavostí spolků městských, nám
vznikla v království i na Moravě řada dobře
zařízených, rozmanitých učilišť, všem stavům
vyhovujících, od škol hospodýňských až po.
školy střední, k studiu na vysokých a školách
připrávujících. A přece nebéřeme svého, slova zpět,
že stesk paní z roku osmačtyřičátého dosud
platí, ne-li pro většinu, tož pro dobrou polovinu
českých dívek, jak vrstev středních tak i z re-
presentačních kruhů národa. Vezměme k ruce
cifry a srovnejme na základě pečtu dívek školní
povinnosti zadost učinivších, neb právě ji kon-
čicích, z těch vrstev národa u nichž je zvykem
divkám dalšího vzdělání dopřát, mizivé pro-
cento těch několika málo tisíc, s které v Praze
a učilištích po venkově roztroušených — by-
chom jen o poměrech v království mluvili —
své vzdělání práktické neb všeobecné hledají.
neb tomu onomu studiu odbornému se věnují.
Kde jsou ty ostatní, tolik dospivajících dcer na-
šich zámožnějších hospodářů, řemeslníků, ob-
chodníků, našich továrníků, professorů, lékařů,
advokátů, úřadníků, statkářů atd., všechny ty.
které nenalezneme ani v hospodyňské škole při
praktické výchově, v žádné ze škol obchodních,
průmyslových neb pokračovacích; které nestu-
dují ani na učitelky, ani k maturitě gymnasijní
se nepřipravují, ani dráhu uměleckou si nezvo-
lily, ani na pražské Vyšší dívčí škole všeobec-
ného vzdělání nehledají? Čemu se učí, kde se
vzdělávají?
Morava
Praha
vysoký dívčit škola všeobec
26
article
Odpověď je na snadě — učí se ně-
mecky. Učí se německy, některé jen v obecné
škole v Litoměřicích a Chomútově, v Mostě neb
v České Lípě, některá v elegantním klášteře
v Děčíně neb na Smíchově, neb v pensionátě
drážďanském, ale resultát pro celek národní je
stejně žalostný a stejně zahanbující.
Povězme si upřímně co je pravdou, že
mnohé a mnohé rodiče ze středních kruhů ná -
roda, dnes jako tehda před padesáti roky pro
děvče, kteréž se nevěnuje některému studiu od-
bornému, k t. zv. samostatné existenci vedou-
címu — němčina a doplňovací vzdělání jsou
pojmy totožné.
Učí se tedy německy ty zástupy českých
děvčat mezi 13—16 roky, mnohdy domácí
školu ani řádně neodbyvše, ty o kterých ma-
minky doufají a předpokládají, že se provdají;
učí se ve školách v Aši, Duchcově, Litoméři-
cích, Chomútově, České Lípě, Broumově, Pra-
chaticích a jinde, ubytovány u některého z těch
milých našich krajanů druhé národnosti, kteří
vším českým pohrdají, jen ne českými penězi.
Aneb k vůli němčině a zase němčině se moí
na duchu a na těle v některém levnějším z těch
osmnácti klášterů, po půdě tohoto staroslavného
království šikovně rozsázených, kde německým.
duchovním románem, při obědě předčítaným, se-
koření vodnatý obsah mís a nekonečnými, ne-
srozumitelnými litaniemi na večer se kolibají
chovanky v spánek v mrazivém vzduchu
ložnie.
Rok, dva roky »v Němeích« jsou namnoze
pro vše co na venkově se počítá »tak k tomu
Litoměřice
Most
Děčín
Smíchov
Aš
Duchcov
Litomér
Broumov
Český lípa
Chomútov
27
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
—a. V Praze, 31. srpna.
Píšu strašně nerad a na soukromé listy od-
povídám z pravidla jen tehdy, když se jich vál
na mém psacím stolku kupa. Leží jich zde zase
už zásoba. Mezi nimi jeden od měho proti-
kandidáta, toliž od dobrého muže, který v do-
mnění, že ho chci oloupiti o mandát, ve straš-
ném rozrušení běhá po polích s nabitou lanka-
sterkou, aby. — nuže, aby se každé koroptv
chybil, jež štěstí má, vletět mu do rány.
Co asi píše?
»Že je skrz na skrz státoprávníkem a ne
takovým zrádným opportunistou jako já. On ž
nenáleží kstěm, kteří mají sice doma šlechetnéh
dářce obnoveného zřízení za rámečkem, však
ve skutečnosti v prach šlapou odkaz dobromysl-
ného panovníka, jenž po vídeňské revoluei
uchýlil se do Prahy, aby žil zde mezi svými
věrnýmů Čechy.« — — —
A s takovými politickými rhinocery že s
mám tahat? Nikoli, vysoce ctění páni voličové
máte li zálusk na něj, neupejpejle se a do-
přejte si ho, já si vyjdu raději do Stromovky,
než abych se k vůli vám polil a namáhal.
Domníváte-li se ale, že vám prozradím, kdo
to je, aneb odkud je, mýlite se náramně. Ne-
připadli byste na něho, kdybyste si obě nohy
za krk dali. Ostatně se nechci vydati v nebez-
pečí, které mi již jednou hrozilo, že bych se
byl totiž bezmála střílel se starostou města, kte-
rého mám rád a jemuž nikterak jsem neubližil,
Píša
Praha
Čechy
28
article
jen proto, že jsem se odvážil kdysi ve feuille-
tonu žertovně uvésti — aniž bych . ostatně tot
město byl jmenoval — co všecko jistý velice
energický volič ode mne byl žádal.
Ve Stromovce se to námi hemžilo. D
prodavačky precliků a drobných cukrovinek,
královský strážce sadu, guvernantka se dvěma
protivnými škvrňaty a já — to bylo všechno
p. t. publikum.
Když stojí v Baedeckru, že ji hyzdi z obou
stran fádní, protivně železniční hráze. Včera
aspoň se mi jedna paní příznala, že odjinud
než z Baedeckra Král. Oboru nezná. Je pravda,
že je do těch železnic jakoby zašněrována.
Škoda, že nebylo tenkráte, když se tratě sta-
věly, ještě »Staré Prahy«. Rozumí se, ta že
byla by se toho přes příliš výchvalovaného do-
pravního prostředku vzdala, než by byla k vůli
nému jediný vykácela strom. O, Stará Praha
stromy milovala, jak tomu nasvědčuje pře-
krásně porostlé pražské okoll.
Přirostek: cizinec. Ba také cizinka a ai
patnáctileté ciziňátko.
Bavím se rád s cizinci, zejmena mi činí
polěšení, vyptávati se jich, co o našem hlavním
městě soudí. — Je pravda, že z pravidla sly-
ším jen samou chválu, poněvadž většina lidí,
již v letě jezdí po světě, nic nevidí, nic necit
a proto také o ničem nesoudí, jiní zase chválí
z té příčiny, že nechtějí býti nezdvořáky a také
konečně z té příčiny, že se bojí. Jen tu i tam
muž statečnější poví vám pravdu upřímnou
neličenou a vy ani posouditi nedovedele, jak
Baedecker Král
Praha
29
article
rád takovou perličku navléknu na šňůrku, která
je dost už dlouhá.
Cizinec tázal se mne, kdy že počne
v hlavní restauraci koncert. Dle výslovnosti po-
znal jsem hned, že to Berlíňan. Řekl jsem mu,
co přál si zvěděti a podnikl ihned na něho
útok otázkou, jak že se mu libí Praha?
»Nu, zajímavé město, jenom, že trochu
malé. Sotva do jedné ulice vkročite, už jste
zase z ní venku. Víte, jak je dlouhá naše
Friedrichstrasse? Kdo bydlí na konci jednom
a zamýšlí navštíviti přitele na konci druhém,
musí vzít s sebou prádlo.s
»Nu, my máme také ulice dlouhé, ovšem
že ne takové, jako když bičem práskne. Znáte
naši Skořepku ?«
»Nebyl jsem tam a v Baedeckru také není.-
»Zase už Baedeckeri! V Baedeckru není
leccos. Do té se musíte jít podívat. Je stavěna
ve spirálu a chodite v ní neustále do kola,
pořád do menšího a do menšího, až do kolečk
tak malinkého, že stačí sotva aby pojalo dům.
Berlíňan
Skořepka
Praha
30
article
Velmi interessantní ulice, mnohem zajímavějš
než Friedrichstrasse.«
»To zde je hezký sad, ovšem že malý,
řekl bych miniaturní. Hodil by se tak pro
Schöneberg, pro jedno z našich předměstí. Znáte
náš Thiergarten? Pardon ! Vy jste v Berlíně ne-
byl. Nevím, v kterém to bylo roce, ale bylo to
záhy po válce francouzské, co císař Vilém I
zasedl se svými věrnými vasaly ke skleničce
pravého Gilky. Mluvilo se o ledačems, až došla
řeč i na zahrady a parky. V bujném humoru
obrátil se císař na knížele reusského mladš
Schöneberg
Berlín
31
article
linie a pravil: »Kollego, o několik šampaňských,
že můj Thiergarten s Grunewaldem je větší ne
váš stát!« Sázka uzavřena a inženýři druhého
dne konstatovali, že císař vyhrál. Nejen že ve
Thiergartenu a ve jmenovaném lese, jenž s ním
souvisí mladší Renssko úplně zmizelo, zbylo
ještě tolik, že by se tam byl pohodlně vešel
ještě stát waldecko-pyrmontský.« -
»A prosím vás, kolik pak tam máte poli-
cajtů, aby stál aspoň jeden za každou sedmi-
kráskou a každého bez milosti sebral, kdo by
o drn otřel si blátem pošpiněnou botu?«
»My tak velikých parků nemáme zapotřebí.
Nám žene obrovský elektrický vzduchoproudný
stroj zdravý, aromatický vzduch zahradní
a lesní přímo do bytu. A máme na vybranou.
Každý v bytě má několik kohoutků. Chce-li mi
vzduch prosýcený vůní kvetoucích lip, otevře
kohoutek jeden, přeje-li si mít odeur čerstvého
sena, otevře druhý, božský parfum jehličí chrlí
kohoutek třetí atd. Lehnem si na pohovku,
čteme noviny a lapáme venkovský vzduch.«
Berlíňan jako by nic. Neimponovalo mu to
valně! Poněkud hlavou zakroutil tehdy, když
jsem mu sdělil, u nás že podobným způsobem
postaráno je o pivo. Nikomu nenapadne posílat
pro pivo do hospody, má je zrovna vedle
vodovodu. Můžeme si natočit co chceme. Na
konci měsíce dostaví se účetní s velikou knihou,
zapíše co jsme zpotřebovali, načež nám několik
dnů na to správa pivovaru pošle účet.
Lehn
Berlíňan
32
article
To se mu nelibilo. Dokazoval, že hospoda
není jen proto, aby se tam člověk napil, že
chce léž, aby tam společensky okřál. I vypra-
voval, jaké mají v Berlině pivnice. Jsou prý to
veliké, Gambrinovi zasvěcené chrámy, v nichž
na tisíce hemží se osob, kde Němec vedle
Němce a kde každý pije bez ohledu na stav,
pohlaví a stáří.
»My zde v Praze máme také několik
obrovských pivních domů. Na příklad »u Pin-
kasů«, »u Schnellů«, »u Donátů«, »u Ježíška«
atd. Návštěvy pivního paláce pinkasovského,
na příklad, dojista nikdo litovat nebude. Zvlášt
pozoruhodnou je tamější »slň zreadlová« a pak
»síň sloupová«. Tam se zastavte.«
Potom mi Berlíňan vypravoval o divadlech,
jaké mají. Poněvadž prý mají tolik obečénsiva,
že by, do jedné divadelní budový vtěsnáno,
nevidělo a neslýšelo, zřídilí si divadla na způsob
obrovského panoramatu. Jednotlivé scény prý se
otáčejí a publiku uím poskytnuta výhoda, ze
může viděti operetty, balet a frašku za večer.
Na to, zase já o našem divadle, jež vy-
staveno na způsob velikého holubníku, v némž
různí vlastenečtí tenoři učí se plnit mužně
čestné závazky
Berlinák měl hlad, i dal sí vídeňský řízek
s rohlikem.
Spatřiv, co mu bylo přineseno, zadíval se
na mne v němém úžasu a pak hluboce po-
vzdychnuv, pravil:
Příteli milý, kdybych se vším ve vašem
miniaturním světě se spokojil, s vašimi malými
porcemi nikdy. Vy tu máte strašně malé žaludky.
Stiskl jsem mu ruku a zašeptal: »Ted
teprve vás poznávám.
Němec
Schnell
Donát
Berlíňan
Berlín
Praha
Pino