ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 96418a20-661b-11dc-84e1-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 32 celkem · entity: place 32, person 37, org 4
1 masthead
Ročník XXXXI.
2 masthead
V Praze, v neděli dne 1. září 1901.
Praha
3 masthead
Číslo 241.
4 masthead
ad odana o
5 masthead
nosodotv noden5en žolž slošs ivle niv
6 masthead
zvloi v arobném prodeji ranhi čle o sotě . . . l e sdpsletni. ve hnlálkách na venkovat ranný člilo. . . . . . . . odpolední. . . . . . . . S h Inseraty plati se hotově napřed. strace v pia pjímá dmisl- Tan nacbázejí se též redsko, tšskárna a ezpodice „Národnich Lista“. Ralopiry ss novraesji
Národnich List Tana
7 masthead
es metin
8 masthead
sa měsle nnsi Toltea m ri diiniio
9 masthead
e přani (Naučný obsgrh. pkteký ptodpláere ek- Batvt lela . . . . . pa prc 4rolf dontško v iob sjnsival í
10 masthead
r e k5i K n
11 article Dnešní čislo pro Frahu le o 18 stranátl.
Dnešní čislo pro Frahu le o 18 stranátl. Význam nastávajících voleb sněmovních. Rozsáhlým, obróvským střetnutím dvou mohutně proti sobě vzrůstajících vín, drtivou třeskutou srážkou sil dvou národů proti sobě snad již k poslednímu rozhodnému boji vzpla- nulých, boji to chystájícímu dějinně rozhod- nuti o bytí a nebvtí této vlasti a jejíh historického národa, tak v mysli své každý zkoumavý politik nazývá politické drama, jehož prvního aktu jevištěm býti má příští zemský sněm království českého. Všechna naděje ná klidné vyřizování hospodářských záležitostí země, na smírné, konciliantní do- hodování obou národních stran o finanční bídě země, o nových zřídlech příjmů zem- ské pokladny, o tísni malých a středních vý- robců a tříd, všechno básnění vládního tisku o zemském sněmu jako velikánské pilné pra- covně na vezdejším bláhu země a jejího oby- vatelstva, o národním smíru, jest jen planým lýrickým sněním, výjevy každého dne z po- Setilé lži trestaným. Jen důvěřiví bláhovci, opovázlivě spoléhající na milosrdenství boží, nemohou neviděti mocnou horu zhouby valem a vůčíhledě narůstající v severních
Frah
12 article
Čechách z vůle německého lidu, od prů- mýslníkova paláce až do poslední selské chatrče prodchnutého nacionalismem, horu, která metá do budoucnosti výhrůžný stín, a která až přesunutím těžiště stane se vratkou, sříte se na slunné lány zaslíbené země práce, blaha a národního míru, tiskem místodržitel- ským opěvaně i promění ji v poušť hořkého zklamání. Není pochyby, poslední zbytky strany německo-pokrokové budou nastávají. cími zemskými volbami smetený, a bezuzdná vášeň německá, podněcovaná všemi pro- středky shovívavosti vnitřního regimu a roz- čilujícím přesvědčením, ze zahraničí síleným, že blízka jest chvíle uskutečnění velkopru- šáckého ideálu, proklestí způsobem ješte úžasnějším, než se to stalo při volbách říš- ských, cestu mužům, o nichž panuje pře- svědčení, že jsou schopni připraviti chvíli osudného dějinného převratu, jímž má býti Bismarkovu evropskému programu vsazen — závěrečny klenákl Co však děje se v českém údolí našem zatímyco všeněmecká neztrestaná ruka pečet nám do budoucnosti jako jistý osud naše utonutí v moři německém, rozmělnění na- šeho národa z kvádrů v německém mlýně na štěrk, a zatím co připravuje tento osu povstáním veškeré energie německé k jedno- myslnému činu, za všech neomylných pří- znaků onoho nefalšovaného, nevynuceného lidového nadšení a elanu, svědčícího o tom, že celá německá duše jest při díle? Což snad vidíme v lidu našem semknutí pěstí, z nichž by každá třímala křečovitě složku národní síly k onomu srostění národního vzdoru a krajního odhodlání vzbudovati z hrudí českých tvrdou zeď, o jakou by se zcela bezpečně rozbila tuří hlava německého útoku na naši národní samostatnost . . ?
Čechy
13 article
Nikoli, nic z toho všeho! Na severu českém dokonává se hrdinský boj, v němž myšlenka všeněmecká slaví úžasné vítězství, právě lehkostí jeho tak skvělé, a mezi námi Čechy připravuje se — opakování národní frašky »Naši agrární furiantile v novém nastudování s obsazením co nej- rozsáhlejším. Celá česká veřejnost v zadu- mání přihlíží k tomu, jak agrární selank počíná se přeměňovati v národní tragédii, jak »filosoficko-zemědělský systém« padařov- ského podivína přeměněn ve stavovsky třídní program, chystá nejsmutnější kapitolu v ná- rodní naší evoluci, v níž rolnický lid český za řízení agrárních režisérů provésti má truchlivou komédii »odstěhování se na sva- tou horu« a bájku »o žaludku a údech« uskutečniti v českém rouše. Konec její je dnes žalostně nedozírný, její počátek však na místě »vysehnul chřadnul žaludek« zní »vyschnul sprahnul um a rozvaha]« Či jest snad možno nazvati hnutí, stro- jené agrárním sdružením ve venkovských obcích českých, jinak než propagandou bez- hlavosti? Rozkošná mlhavina to vyrůstá na českém nebi kolem hvězd, jichž jména znějí Stanislav Kúbr. Karel Prášek, Emanuel Hrubý. Antonín Zázvorka, Josef Novotný : Podprostřední úroveň politické intelligence první zdvihla se na agrární heslo, čujíc, že nastává epocha jejího uplatnění, nejostýcha- vější bodrci, kteří druhdy v zápolení českých duchů neodvažovali si pipnouti, hlásí se k slovu a o mandát, neboť těch bude, podle agrárního tvrzení, na rozdání letos jako hub.
Čecho Kúbr Prášek Hrubá Zázvorka Novotná
14 article
Domnělá láce už ukazuje derutní klesání cen schopnosti, které se tu nabízejí češkému rol- nickému stavu k jeho zemskému zástoupení, jsou charakteristickým příspěvkem k poznán intellektuálních stránek hnutí, jehož dušev- ním otcem jest Alfons Štastný Ruku na srdce ! Výpadá skutečně tatc strana agrární, o své rozplemenění tak peč livá, podle toho, aby ulovila v zemském snému čest stavu, jemuž se vnucuje, lze oče kávati od ní splnění oné části všeobecného národně českého úkolu, která spadá na rol nicky stav našeho národa v nastávajícíeh dobách, kdy budeme nuceni za své české bytí nasaditi neskonale více, než kdykoli druhdy? Jest možno, aby v oné veliké zkoušce ohněm, v níž krušena bude myšlénka národní naší samostatnosti, v níž naposledy snad a pro vždy rozhodně bude německým vrahem v potaz vzato naše národní byt, obstála šlaka, neruda národní vlaznosti stavovským prospěchářstvím kryjící se zlho- stejnění?! Není pravda, co tvrdí resoluce Em. J. Hrubého, »u Štajgrů« přijatá impo- santní třiašedesátkou agrární, »o nadšení neustupnosti« a stkvění« agrárním na státo- právním stanovisku koruny svatováclavsk a lzí jest její protest proti výtcě národní
Štastná J Hrubý
15 article
Vzdyť cíle své nemůže agrární strana ať kterékoli národnosti v této říši jínak usku- tečniti, leč pravě ces'tou národní vlažnosti, česká agrární strana míní-li vážně svůj program — jejž by ovšem bylo nutno teprve zbudovati — ježto dosud jest souhrnem polozažitých tušení a primitivně cítěných zásad — nemůže sama jediná k němu příkročiti, neboť kdyby se jí i zdařila. její směšná chlouba 35 mandátů, bude před- stavovati jen pouhopouhý zlomek a grární s4rany všerakouské a jenom taková může spolebati na nějaký účin své stavovské politiky. To také cítí agrární sdružení české a také se tím netají, že hodlá hledati styky s rolnickými poslanci německými, především pak něm. poslanci z Čech. Vždyť přece jsou již v činnosti agrární emisaři, vyslaní mezi Němce v království připravovat půdu společného volebního postupu.
Němec Čechy
16 article
Klade-li agrární sdružení české takový důraz na positivnost svého stavovského pro- gramu, nutno položiti důraz zase na to, že není možným než v agrárním sdružení, objí- majícím všechnu rolnickou, aneb aspoň če- skou a německou rolnickou representaci zem- skou a říšskou. Jest možna taková organisace bez zadání, bez opuštění národního programu českého? Jest myslitelno, aby titíž poslanci čeští a němečtí sváděli v plenu kruté boje národní, kterými jak se zdá nevyhnutelne zmítán bude sněm hned ve svých počátcích, a po těch lítých půtkách scházeli se pak ve svých, od ostatních národních poslaneň od- dělených agrárních konventiklech?. Jen ho- stem satyrů zůstaveno studené i horké z jed- něch úst foukati, nikoli však národnímu člo- věku o jedně páteři s protivníkem na poli národním nesmířitelným spolčovati se upřímně k účelům stavovsky společným. Jen za cenu zapření českého srdce, všeho národního cítění a především za cenu odpřisáhnutí od státního programu českého, jen za cen zrady jest možna budova agrární strany, v níž čeští agrárníci mohou býti vždy jen pouhým a to posledním zlomkem
17 article
vlažno sti.
18 article
Nikoli státní právo české, ale schwarzen- bergovskéo království uskutečníti hodlají faiséři agrárničtí v rolnickém lidu českém, k tomu směřují jich hýble, jež ve své Obraně« zovou — — »zdravým lidovým hnutím«. Potomci »bandy lupičůa žhářů«, jak jich husitské předky nazval Karel, propůjčují se za práčata Bedřichovia k pověstné kleté vlajce pětilisté růže připo- juje se oněn »zelenlý prapor«, ko ně- muž verbuje včerejší »Obrana zemědělců«. »Splynu tím českýchiqagrár níků se šlechtouéž nazvaly o » Selské Noviny« tento prořadný punkt své taktiky agrárnické a musil se najít poctivý český sedlák teprve na Haně, abyv olomoučkých »Selských Listech« zahřímal do bídně zotro- čilé agrární duše v Čechách: »Šle chta- stojí v cestě rozvoji života na- šeho lidu. Šlechta může sply- nout a splyne (dokud jaká právě je) i v Čechách jen se stranou, ktera jí pomůže bránit jejích privíle- gil, jejích výsad. Tím však se přivádí ne živost ale ztrnulost, zdřévnatělost —a proto bylo a je i v Čechách tak ůzké spojení rolnictva se šlech- tou, jak je chce strana agrárni. krokem ke smrti a ne k životu.«
Karel Čechy
19 article
Tak píše včera moravský posl. Svozi ve svém orgánu na adresu českých agrár- níků v obšírném članku, v němž slovy vrou- cími a přesvědčivými pokouší se napraviti hlavu agrární frakci v českém rolnictvu, která se chce agrární většiny se šlechtou domáhati »stůj co stůj«. (»Selské Noviny« z dne 10. srpna.) Důvody Svozilovy jsou nad slunce jasnější i nebudeme opakovati vše, co praví věcného na důkaz naprostého pro- tivnictví veskrze se vylučujících zájmů rol- nických a velkostatkářských, od nepamět- ných dob selského vývoje až po nejnovější doby spolu zápasících. Co nám především impohuje, to jest ten ozev selské hrdosti a nezapomnění, který z Hané přiletěl do Čech z péra zástupce stavu rolnického, onoho prý tak zpátečnického a národně neuvědo- mělého lidu, kterýž — nedej bůh! — stane se ještě naposled oprávcem českého selského lidu v »národně a uvědoměle« polámaném kříži, pokud jest již porouchán nošením ne- slušného a potupného jha agrárního!
Svozilův bůh Haná Čechy
20 article
Selskou vojnu hlásají v Čechách k na- stávajícím volbám zemským nikoli pro ná- rodnost ani proti útisku, ale ve prospěch společných zájmů (m) se šlechtou lidé z če- ského stavu rolnického, kteří ještě na těle svých dědů mohli viděti jizvy ran od pa- lečnic a trdlic, jimiž častovali je dědové ny- nějších velkostatkářů, dnešních jich vzneše- ných spojenců. Dědové moderních českých agrárníků sázeni bývali na ostré prkenné hřbety »oslů« ku vznešené podívané před zámkem. Tak krocena bývala tvrdá hlava nezlomná šij dávných českých »agrárníků«. Jich vnukové, moderní agrárníci, jsou hotov odpřísáhnouti nové, ještě potupnější — »člo- věčenství«. Dopustí tuto pohanu český sedlák na svém stavu, na svých krví psaných ději- nách? To jest otázka, jejíž zodpovědění volbách čeká ostatní český lid s bezdechým napjetím O zlozvyku německého vychováváni našich dospívajících děvčat. V č. 3. »Slovanské Lípy«, onoho časopisu, který měl tak krátké trváni, jako měl krátké trvání zázračný rozmach českého národního vě- domí z let 1848 a 1849, čteme v dopise z Prahy ze dne 8. října zprávu pro tehdejší stav mysli v mladé české společnosti významnou: »Překrásný úkaz probudilé myšlenky slo- vanské podaly nám naše paní a slečny, jež po- rozumějíce hnutí času, ve spolčení též nalezají jedině plodné símě blaženější budoucnosti. Do- savadní jich rodinná uzavřenost byla hlavní příčinou též naší politické nedospělosti, aspon často překážkou; výstupujíce z této uzavřenosti nieméně naše paní a slečny šetřejí mezí jim vytknutých. Spanilá ženskost jeví se v celém
Čechy Praha
21 article
jich počinání, nadchnutá myšlenkou národniostní. Paničky naše měly již několik schůzek, ve kte- rých byl vyvolený výbor, skládající se ze 24 členů.« Dále dočitáme se tu jmén dam, z nichž širšíi užší výbor »Spolku Slovanek« se skládá a otištěno tu »vyzvání, které se vlasteneckým rodinám v Čechách, na Moravě a do Vídně za- sílá« za účelem založení- českého dívčího ústavu v Praze 7 , e Vyjímáme z něho: »Milě sestryi ! Dovolte, býchom si upřímné slovo o vychování ženského pohlaví v Čechách a na Moravě pověděly, abyo chom poznaly, kde čeho potřebí jest a jaký úkol sobě niyní, když času běh svobodnému vy. vinování národností překážeti nebude, vytknout máme. — Napřed ale, učkoliv s nemilým citem, podolknouti můsíme, na jakém stupni a v jakých poměřech my ženy stojíme. O všech arciť to neplátí, ale považme, že větší část pöhlaví na- šeho nic jiného neví, necití, nezná, něž svůj obor domáci, totiž opatření hospodářství, dětl, muže atd. Je to ovšem věc první a důležítá, k čemuž také okoličnosti a rodinně poměry při- nucuji a čemuž se milerády podrobujeme. Ale v zámožnějších stavech, kde žena není jako otrokyně-k ohništi připoutána, přečašto shledá- vámo, že živav jsouc ode dne ke dni, naví jak den začít, jak ho skončit, celá její starost obrácena jest k zábavě, obleku a k marnostem vůbec: charakter její jako ženy, matky, hospo- dyně rozdrobuje se v nicostech života, činí z ní nestatečné stvoření, v jehož těle jen po- hybování zůstalo, bez podstaty člověka.«.
Čechy Morava Vídeň Praha 7 spolek Slovanka
22 article
A dále: »Sestry naše, Češky a Moravanky drahé, nemyslíme, abychom se míchaly do po litiky, nemyslíme, abychom s muži našimi do pole táhly hájit vlast a krále; — to jest jejich povinností, oni to mohou, oni to učiní. My jenom převezmeme práci tu, která muži nepří- sluší (rovněž jako nám meč), kterou ani vy- konat s to nejsou, totiž ušlechto v at a vzdělávat srdce naše ženské — této zbraně se uchopme a dojdeme cíle, ta. nám jenom přísluší a žádná jiná. Pohlédněme vůkol sebe, v jakých rukách se nachází vychování pohlaví našeho. Zámožní rodiče dávali nákladně vychovat své dcery, dali se jim učit německy, francouzsky, ba i an- glicky, trochu na fortepianě hrát, vyšívat, pytličky a jiné hračky plést, rejsovat, malovat atd. Dívčina mohla ovšem snad dle smyslu některých rodičů dobře vychována býti, ale co nejvíce a nejdřiv býti měla, ze sebe vyvinutý, sebevědomý ženský charakter, to dokonce nebyla. Neboť což krás- nějšího na ženské, než její přirozený chara kter.
Češka Moravanka
23 article
A hle, ten se skoro u všech pohřešoval místo něho nacházely se u nich nepřirozené zvyky a nevlastní, jen takřka navěšené vlast- nosti — ony nebyly a nejsou, čím by měly nejvíce a nejdříve býti.« Poslyšme si dále charakteristiku vzdělání české slečinky ze sklonku let čtyřicátých »Taková dívčina umí jen tak ledabylo česky. neboť od mladosti se jí vštěpovala nepřirozené nechuť a nevšímavost ke všemu vlastnímu, k všemu českému, ke všemu slovanskému. Mnoho je jich takových, které by rády. ten trochek češtiny jako něco nepotřebného od sebe od- hodily, považujíce to za znamení dobrého tónu, česky raději docela neuměti a za cizince ve vlasti platiti, poněvadž, jak bohužel posud bylo, cizinec a cizinstvo vůbec větší všimavosti sobě u nás získávalo, nežli vše, co bylo domácí. O čtení a psaní v jazyku přirozeném, v jazyku českém, nebylo ani řeči a tak byly Češky a Slovanky jen dle rodu, dle jazyka — národní smýšlení však neměly, ony původu svého ne- cítily, neznaly, co jest národ, co národnost, co národní hrdost, o historii svého národa bud zcela žádné, aneb jen velmi povrchní a křivé vědomosti majíce, nemyslily na blaho své vlasti a svého národa, neboť jej ani neznaly. Češky vyššího stavu tedy mezi svými evropejskými sestrami, abych tak řekla, málo místa posud nezaujímaly, mezi Angličankami. Francouzkami, Ruskami, Vlaškami, Němkyněmi ony nebyly — Češkami. Každá z oněch národ svůj zná a miluje nade vše jiné! Či-liž ty ženy odrodilé, blížící se k národu německému, myslejí, že jim to Němkyně schvalují? O, na- opak, ony se jim vysmívají, neboť samy jsou modsvds
Češka Slovanka Angličanka Francouzka Ruska Vlaška Němkyně
24 article
duší a tělem Němkyněmi, jak že by mohly renegátky či odroditelky clfti a milovati. Vylíčily jsme tento obraz trochu ostře, al přiznejte nám, nemáme-li pravdu, aspoň z většího dílu? Posud ještě málo kdo uznal, že i v našich rukách mnoho spočívá, považte, že kdyby matky naše k národu vlastnímu se přiznaly, chčeme říci, kdyby byly bývály národně vy- chovány, měli bychom dnes tolik odrodilcůví kteří sami na svůj národ blátem házejí? Dcerám našim musíme ten pevný základ do srdce vložiti, totiž vědomi, že jsou Češkami, že jsou Slovankami a na tomto piliři bude stát pevněa neohroženě národ český. Neboť ony stanou se malkami a jako takové mají celé mladé pokolení ví rukou svýchr«. Tak stýskaly si naše paní před půl stoletím do nedostatečné a nečeské výchovy českých dcer. Citujeme tu dnes tento půl věku starý stesk) protože máme za vhodno k tomu po- ukázat, že co v něm je obsaženo, není dnes ještě nikterak tak odbytou starostí a bolestí, jak bychom si rádi namluvili.
Němkyně Vylíčil Češka Slovanka
25 article
Jakže, námítne se nám snad, dnes že by nebylo postaráno o řádné české vzdělání našich dospívajících děvčat, kdy přičiněním spolkůa korporaci, obětavostí spolků městských, nám vznikla v království i na Moravě řada dobře zařízených, rozmanitých učilišť, všem stavům vyhovujících, od škol hospodýňských až po. školy střední, k studiu na vysokých a školách připrávujících. A přece nebéřeme svého, slova zpět, že stesk paní z roku osmačtyřičátého dosud platí, ne-li pro většinu, tož pro dobrou polovinu českých dívek, jak vrstev středních tak i z re- presentačních kruhů národa. Vezměme k ruce cifry a srovnejme na základě pečtu dívek školní povinnosti zadost učinivších, neb právě ji kon- čicích, z těch vrstev národa u nichž je zvykem divkám dalšího vzdělání dopřát, mizivé pro- cento těch několika málo tisíc, s které v Praze a učilištích po venkově roztroušených — by- chom jen o poměrech v království mluvili — své vzdělání práktické neb všeobecné hledají. neb tomu onomu studiu odbornému se věnují. Kde jsou ty ostatní, tolik dospivajících dcer na- šich zámožnějších hospodářů, řemeslníků, ob- chodníků, našich továrníků, professorů, lékařů, advokátů, úřadníků, statkářů atd., všechny ty. které nenalezneme ani v hospodyňské škole při praktické výchově, v žádné ze škol obchodních, průmyslových neb pokračovacích; které nestu- dují ani na učitelky, ani k maturitě gymnasijní se nepřipravují, ani dráhu uměleckou si nezvo- lily, ani na pražské Vyšší dívčí škole všeobec- ného vzdělání nehledají? Čemu se učí, kde se vzdělávají?
Morava Praha vysoký dívčit škola všeobec
26 article
Odpověď je na snadě — učí se ně- mecky. Učí se německy, některé jen v obecné škole v Litoměřicích a Chomútově, v Mostě neb v České Lípě, některá v elegantním klášteře v Děčíně neb na Smíchově, neb v pensionátě drážďanském, ale resultát pro celek národní je stejně žalostný a stejně zahanbující. Povězme si upřímně co je pravdou, že mnohé a mnohé rodiče ze středních kruhů ná - roda, dnes jako tehda před padesáti roky pro děvče, kteréž se nevěnuje některému studiu od- bornému, k t. zv. samostatné existenci vedou- címu — němčina a doplňovací vzdělání jsou pojmy totožné. Učí se tedy německy ty zástupy českých děvčat mezi 13—16 roky, mnohdy domácí školu ani řádně neodbyvše, ty o kterých ma- minky doufají a předpokládají, že se provdají; učí se ve školách v Aši, Duchcově, Litoméři- cích, Chomútově, České Lípě, Broumově, Pra- chaticích a jinde, ubytovány u některého z těch milých našich krajanů druhé národnosti, kteří vším českým pohrdají, jen ne českými penězi. Aneb k vůli němčině a zase němčině se moí na duchu a na těle v některém levnějším z těch osmnácti klášterů, po půdě tohoto staroslavného království šikovně rozsázených, kde německým. duchovním románem, při obědě předčítaným, se- koření vodnatý obsah mís a nekonečnými, ne- srozumitelnými litaniemi na večer se kolibají chovanky v spánek v mrazivém vzduchu ložnie. Rok, dva roky »v Němeích« jsou namnoze pro vše co na venkově se počítá »tak k tomu
Litoměřice Most Děčín Smíchov Aš Duchcov Litomér Broumov Český lípa Chomútov
27 article FEUILLETON.
FEUILLETON. —a. V Praze, 31. srpna. Píšu strašně nerad a na soukromé listy od- povídám z pravidla jen tehdy, když se jich vál na mém psacím stolku kupa. Leží jich zde zase už zásoba. Mezi nimi jeden od měho proti- kandidáta, toliž od dobrého muže, který v do- mnění, že ho chci oloupiti o mandát, ve straš- ném rozrušení běhá po polích s nabitou lanka- sterkou, aby. — nuže, aby se každé koroptv chybil, jež štěstí má, vletět mu do rány. Co asi píše? »Že je skrz na skrz státoprávníkem a ne takovým zrádným opportunistou jako já. On ž nenáleží kstěm, kteří mají sice doma šlechetnéh dářce obnoveného zřízení za rámečkem, však ve skutečnosti v prach šlapou odkaz dobromysl- ného panovníka, jenž po vídeňské revoluei uchýlil se do Prahy, aby žil zde mezi svými věrnýmů Čechy.« — — — A s takovými politickými rhinocery že s mám tahat? Nikoli, vysoce ctění páni voličové máte li zálusk na něj, neupejpejle se a do- přejte si ho, já si vyjdu raději do Stromovky, než abych se k vůli vám polil a namáhal. Domníváte-li se ale, že vám prozradím, kdo to je, aneb odkud je, mýlite se náramně. Ne- připadli byste na něho, kdybyste si obě nohy za krk dali. Ostatně se nechci vydati v nebez- pečí, které mi již jednou hrozilo, že bych se byl totiž bezmála střílel se starostou města, kte- rého mám rád a jemuž nikterak jsem neubližil,
Píša Praha Čechy
28 article
jen proto, že jsem se odvážil kdysi ve feuille- tonu žertovně uvésti — aniž bych . ostatně tot město byl jmenoval — co všecko jistý velice energický volič ode mne byl žádal. Ve Stromovce se to námi hemžilo. D prodavačky precliků a drobných cukrovinek, královský strážce sadu, guvernantka se dvěma protivnými škvrňaty a já — to bylo všechno p. t. publikum. Když stojí v Baedeckru, že ji hyzdi z obou stran fádní, protivně železniční hráze. Včera aspoň se mi jedna paní příznala, že odjinud než z Baedeckra Král. Oboru nezná. Je pravda, že je do těch železnic jakoby zašněrována. Škoda, že nebylo tenkráte, když se tratě sta- věly, ještě »Staré Prahy«. Rozumí se, ta že byla by se toho přes příliš výchvalovaného do- pravního prostředku vzdala, než by byla k vůli nému jediný vykácela strom. O, Stará Praha stromy milovala, jak tomu nasvědčuje pře- krásně porostlé pražské okoll. Přirostek: cizinec. Ba také cizinka a ai patnáctileté ciziňátko. Bavím se rád s cizinci, zejmena mi činí polěšení, vyptávati se jich, co o našem hlavním městě soudí. — Je pravda, že z pravidla sly- ším jen samou chválu, poněvadž většina lidí, již v letě jezdí po světě, nic nevidí, nic necit a proto také o ničem nesoudí, jiní zase chválí z té příčiny, že nechtějí býti nezdvořáky a také konečně z té příčiny, že se bojí. Jen tu i tam muž statečnější poví vám pravdu upřímnou neličenou a vy ani posouditi nedovedele, jak
Baedecker Král Praha
29 article
rád takovou perličku navléknu na šňůrku, která je dost už dlouhá. Cizinec tázal se mne, kdy že počne v hlavní restauraci koncert. Dle výslovnosti po- znal jsem hned, že to Berlíňan. Řekl jsem mu, co přál si zvěděti a podnikl ihned na něho útok otázkou, jak že se mu libí Praha? »Nu, zajímavé město, jenom, že trochu malé. Sotva do jedné ulice vkročite, už jste zase z ní venku. Víte, jak je dlouhá naše Friedrichstrasse? Kdo bydlí na konci jednom a zamýšlí navštíviti přitele na konci druhém, musí vzít s sebou prádlo.s »Nu, my máme také ulice dlouhé, ovšem že ne takové, jako když bičem práskne. Znáte naši Skořepku ?« »Nebyl jsem tam a v Baedeckru také není.- »Zase už Baedeckeri! V Baedeckru není leccos. Do té se musíte jít podívat. Je stavěna ve spirálu a chodite v ní neustále do kola, pořád do menšího a do menšího, až do kolečk tak malinkého, že stačí sotva aby pojalo dům.
Berlíňan Skořepka Praha
30 article
Velmi interessantní ulice, mnohem zajímavějš než Friedrichstrasse.« »To zde je hezký sad, ovšem že malý, řekl bych miniaturní. Hodil by se tak pro Schöneberg, pro jedno z našich předměstí. Znáte náš Thiergarten? Pardon ! Vy jste v Berlíně ne- byl. Nevím, v kterém to bylo roce, ale bylo to záhy po válce francouzské, co císař Vilém I zasedl se svými věrnými vasaly ke skleničce pravého Gilky. Mluvilo se o ledačems, až došla řeč i na zahrady a parky. V bujném humoru obrátil se císař na knížele reusského mladš
Schöneberg Berlín
31 article
linie a pravil: »Kollego, o několik šampaňských, že můj Thiergarten s Grunewaldem je větší ne váš stát!« Sázka uzavřena a inženýři druhého dne konstatovali, že císař vyhrál. Nejen že ve Thiergartenu a ve jmenovaném lese, jenž s ním souvisí mladší Renssko úplně zmizelo, zbylo ještě tolik, že by se tam byl pohodlně vešel ještě stát waldecko-pyrmontský.« - »A prosím vás, kolik pak tam máte poli- cajtů, aby stál aspoň jeden za každou sedmi- kráskou a každého bez milosti sebral, kdo by o drn otřel si blátem pošpiněnou botu?« »My tak velikých parků nemáme zapotřebí. Nám žene obrovský elektrický vzduchoproudný stroj zdravý, aromatický vzduch zahradní a lesní přímo do bytu. A máme na vybranou. Každý v bytě má několik kohoutků. Chce-li mi vzduch prosýcený vůní kvetoucích lip, otevře kohoutek jeden, přeje-li si mít odeur čerstvého sena, otevře druhý, božský parfum jehličí chrlí kohoutek třetí atd. Lehnem si na pohovku, čteme noviny a lapáme venkovský vzduch.« Berlíňan jako by nic. Neimponovalo mu to valně! Poněkud hlavou zakroutil tehdy, když jsem mu sdělil, u nás že podobným způsobem postaráno je o pivo. Nikomu nenapadne posílat pro pivo do hospody, má je zrovna vedle vodovodu. Můžeme si natočit co chceme. Na konci měsíce dostaví se účetní s velikou knihou, zapíše co jsme zpotřebovali, načež nám několik dnů na to správa pivovaru pošle účet.
Lehn Berlíňan
32 article
To se mu nelibilo. Dokazoval, že hospoda není jen proto, aby se tam člověk napil, že chce léž, aby tam společensky okřál. I vypra- voval, jaké mají v Berlině pivnice. Jsou prý to veliké, Gambrinovi zasvěcené chrámy, v nichž na tisíce hemží se osob, kde Němec vedle Němce a kde každý pije bez ohledu na stav, pohlaví a stáří. »My zde v Praze máme také několik obrovských pivních domů. Na příklad »u Pin- kasů«, »u Schnellů«, »u Donátů«, »u Ježíška« atd. Návštěvy pivního paláce pinkasovského, na příklad, dojista nikdo litovat nebude. Zvlášt pozoruhodnou je tamější »slň zreadlová« a pak »síň sloupová«. Tam se zastavte.« Potom mi Berlíňan vypravoval o divadlech, jaké mají. Poněvadž prý mají tolik obečénsiva, že by, do jedné divadelní budový vtěsnáno, nevidělo a neslýšelo, zřídilí si divadla na způsob obrovského panoramatu. Jednotlivé scény prý se otáčejí a publiku uím poskytnuta výhoda, ze může viděti operetty, balet a frašku za večer. Na to, zase já o našem divadle, jež vy- staveno na způsob velikého holubníku, v némž různí vlastenečtí tenoři učí se plnit mužně čestné závazky Berlinák měl hlad, i dal sí vídeňský řízek s rohlikem. Spatřiv, co mu bylo přineseno, zadíval se na mne v němém úžasu a pak hluboce po- vzdychnuv, pravil: Příteli milý, kdybych se vším ve vašem miniaturním světě se spokojil, s vašimi malými porcemi nikdy. Vy tu máte strašně malé žaludky. Stiskl jsem mu ruku a zašeptal: »Ted teprve vás poznávám.
Němec Schnell Donát Berlíňan Berlín Praha Pino