1
masthead
29. července 1900.
2
masthead
Nedělní zábavná příloha „Národních Listů k čislu 207.
List
4
title
Triumf páně Krtkův.
krtkův
5
article
Nenadál se milý pan Krtek, oč těžší budo
uskutečniti záměr, než bylo usmysliti si jej.
té věci otevřel mu teprv oči mistr Pondělek
jejž hned nazejtří k sobě povolal.
»Co myslíte, mistře, proč jsem pro vás
poslal?« otázal se pan Krtek, když občan Pon-
dělek se zdvořilým pozdravem a neobyčejně
skromně vstoupil do krámu.
Jakkoli byla otázka zcela nevinná, zarazi
se mistr Pondělek a nezmohl se hned na od-
pověď. Kdyby pan Krtek všechnu pozornost ne-
byl upínal jenom k záležitosti kalhotové, nebylo
by mu ušlo překvapení páně Pondělkovo.
»Ale, ale, mistře, koukají na mne jako
vejr,« řekl pan Krtek s úsměvem. »Už zapo
mněli, co mi k tomu fraku schází ?«
»Jako tomu fraku?« vyhrkl mistr Pon
»No, ke fraku!« zvolal s důrazem pan
Krtek. »Kalhoty! Přece vědí, co jsme se jich
nahledali. Už mám, z čeho je uděláme!«
Mistr Pondělek z hluboka vydechl, pokročil
dále do krámu a rychle mluvil, až o vlastní
jazyk klopytal :
»Jako na ty kalhoty ? I Božínku, kde pak
to vzali — ukážou !«
»V šuplíku to nemám, táto, ale už vím
z čeho mi je střihnete.«
»Z čeho pak?« doléhal mistr. Pondělel
pln radosti, že již není řeč o fraku.
»To by neuhodli !« napínal pan Krtek Pon-
dělka. A náhle řekl:
»Všimli si výložek našeho nového regi
mentu ?«
»Abych si nevšiml, « odvětil Pondělek, ještě
nechápaje.
»No, a co říkaji té barvě ?
»Takové kalhoty — — — ?« ptal se mist
»Takové!« dotvrdil pan Krtek. »No ?
Mistr Pondělek změřil pana Krtka od paty
po pás, jakoby ty spodky jíž na něm viděl,
přisvědčil:
»To budou hezké kalhoty.«
Znal svého zákazníka, znal jeho zálibu
neobyčejných, zvláštních kusech oděvu, a neměl
námitky. Ušije mu, co si poručí. Jemu jeto
jedno.
Nenadál
krtek
Pon
Pondělkův
Al
Pon
6
article
»Bodejť by nebyly,« lichotil si pan Krtek
»A teď tedy jdou a vyšukají tu látku. Do neděle
bych je rád měl.«
Mistr Pondělek vydal se na cestu. Za dvě
hodiny se vrátil — bez látky.
»Milej pane Krtek,« povídá, »sbéhal jsem
kde co, ale v celém městě není takového nic.«
»Že by nebylo?« ulekl se pan Krtek.
»A nebude,« dodával mistr Pondělek. »T
je choulostivá, drahá věc — nikdo si to ne-
vezme na sklad.«
»A jak pak oficíři — — !« vyrazil par
Krtek.
»Páni oficiři? Nu ano, ti dostanou, co po-
třebují, z ekvipírunku,« poučil mistr pana
Krtk.
Každý pluk měl zásobu všech potřebností.
uniformního sukna, zlatých třapců, hvězdiček
čák, hedvábných šerp, knoflíků, šavlí — zkrátka.
všeho, čeho třeba k úplné výbavě a výzbroji
čemuž se říkalo »ekvipírunk«. V takovém ekvi
pírunku mohl se důstojník obléci od hlavy po
paty. Zařízení toto mělo výhodu, že se důstoj-
níkům účtoval »adjustýrunk« z plukovního ekvi-
pírunku co nejlevněji a že jej mohli uhražovat
mírnými měsíčnými splátkami.
Pan Krlek svěsil hlavu. Zářivá vidina
blankytných spodků rozplývala se před ním do
prázdna.
»Tak tedy myslíte, mistře — —« prones
malomyslně.
»Že u soukenníků nie,« odpovídal Pondě-
lek a jeho slova zněla panu Krtkovi neskonale
tvrdě, beznadějně. »Byla by jen jediná po-
moc — —«
Pan Krtek vyvalil oči.
»Regmenešnajdr !« dodal mistr Pondělek
»Plukovní krejčí!« zvolal pan Krtek, v je
hož očích se zajiskřilo novou nadějí.
Krtk
Krlek
Regmenešnajdr
7
article
»Ano; tomu dáti dobré slovo, snad by
nám koupil z magacínu, kolik potřebujeme.«
»Kolik pak, mistře ?«
»No, pane Krtek, dobré dva lokte. A ne
bude to laciné. Tenhle egalizírunk je drahá
masť!«
»Co pak na tom záleží,« řekl pan Krtek
»Oči to stát nebude. Jen jak toho plukovního
krejčího — —
»Vyptáme se na něj,« řekl mistr Pon
dělek.
Pan Krtek rychle se rozhodl.
»Pondělečku, jdou do kasáren, vyptají se
na něj a řeknou mu, aby ke mně přišel. Že
mám dobrá vína a že u mne páni z garnisony
vůbec kupují. A co nejdřív. Zkrátka při tom
nepřijdou, to vědí.«
Mistr Pondělek dobře vykonal svůj úkol.
Ještě toho dne k večeru zavítal do krámu páně
Krtkova marciální šikovatel nového pluku,s
mohutnými kaštanovými kníry, a představil se
jako plukovní krejčí.
Po několika úvodních slovech vytáhl dů-
kladnou náprsní tobolku a z ní vyňal hodný
ústřižek plukovního egalizírunku — až panu
Krtkovi oči přecházely. Prsty se mu třásly, když
po látce sahal. Teď ji viděl z blízka, měl ji
rukou, hmatal jemnost látky — — ach, jaká
blaženost !
»A mohl bych dostati na celé kalhoty ?«
otázal se tiše, jakoby se obával, že by drsněj-
ším zvukem něco zaplašil.
»To by slo ztěžka,« odpovídal plukovn
krejčí: »na límec a na výložky můžeme prodat
každému krejčímu, poněvadž mnozí důstojníe
sí dávají šít privátně, z regimentu, ale celý kus
na spodky — to nejde.«
Pan Krtek stiskl pevněji látku, aby mu
taky tento ústřížek neunikl, a tvár jeho obe-
střela se výrazem nového sklamání. Proč tedy
přišel tento tvrdý muž? Jen aby ho po-
dráždil?
Plukovní krejčí zakroutil pravý hrot mo-
hutných knírů a řekl:
Pon
dělek
10
article
»Jen jedním způsobem šlo by to — kdy
bych ušíl kalhoty sám. Z kasáren takový kus
nesmí.«
Oči páně Krtkovy byly v tom okamžiku
jako na stopkách. Radosti sotva že ze sebe
vyrazil:
»To byste mohl ?«
»To bych mohl,« přisvědčil šikovatel. »Ale
sukno je drahé, pane, abyste věděl. Patnáct
12
article
zlatých za loket musím sám do magacínu za-
platit.«
Pan Krtek sáhl do příhrady a podal šiko
vateli tři desítky. »Tady je na sukno, pane
regmencšnajdr. A co od práce, to se rozumí
samo sebou.«
Šikovatel zastrčil bankovky.
»Mohl bych tedy hned vzít míru ?« řekl
rozhlédl se v krámě.
» prosím,« přisvědčil pan Krtek, skoči
ke dveřím, otočil klíčem a pobídl milého hosta
do kumbálu za krámem.
Tam vyňal šikovatel míru a změřil náležit
pana Krtka:
»Panečku,« poznamenával při tom, »to bu-
dete mít kalhoty, jakých jste ještě neměl. Os-
círské fazóny! Na štruple ! Jako ulité !«
Po každém jeho slově poskočilo srdce páně
Krtkovo výše. Již se viděl ve vší nádheře no-
vých spodků, a jakkoli nebyl silný v citátech,
připadla mu v tom okamžiku slova Gallatovy
princezny Morduliny, unesené zjevem rytře
Šnofonia:
krtek
Gallatův
Mordulina
13
article
»Jeho krása, jeho kalhoty a frak
blendují můj omámený zrak . ..«
Viděl před časem překypující tu parodii
Gallatovu a slova Mordulinina utkvěla mu v pa
měti. Vždyť se mu tak výborně hodila. Jeho
kalhoty a frakl Jeho, páně Krtkovy
Tu na ně mistr šikovatel měří!
Plukovní krejči doměřil, ale pan Krtel
ještě ho nepropustil. Nalil mu číšku vzácné ro-
solky, maraskýny, ještě jednu, a potom zavinul
panu šikovateli láhev silného uherského vína
nejméně libru veronského salámu. Zdráhal se
sice pan šikovatel, přece však zastrčil obé do
hlubokých kapes pláště. Ještě si vyžádal sirku,
aby znova zapálil vyhaslý doutník, a řekl na
odchodu zcela důvěrně:
»Že ty pantalony šiju já, nemusí nikdo
vědět«.
Pan Krtek stiskl mu ruku a místo odpo-
vědi mrkl významně očima. Ne, tohle tajemstv
nikdo z něho nevypáčí!
Za dvě neděle po návštěvě šikovatelově
byla v kasině jakás důstojnická zábava a rázem
devátě hodiny objevil se pan Krtek, ve svém
památném fraku a v nových spodkách. Ať si
maloval v duchu dojem zjevu svého jakkoli,
skutečnost předstihla jeho očekávání. Zraky
shromážděného panstva obrátily se k němu, jak
vstoupil, a sledovaly ho každým dalším krokem.
Páni se usmívali, dámy si šeptaly, důstojníci
přerušovali hovor a ustupujíce s »promenády«
činili mu hotový špalír, důstojníci nového pluku
pak, poznavše svoji barvu, kroutili si nějak roz-
pačitě kníry, hleděli střídavě jeden na druhého
a zas na pana Krtka. Znamenalo to, že z něho
mají stejné potěšení, jak ostatní obecenstvo?
Gallatův
Mordulinin
pán
Krtel
Páňa
14
article
Pan Krtek byl v tom okamžiku zaujat příliš
sám sebou, aby každý pohled sbíral, o jeho
významu uvažoval. Cítil, že je středem veškeré
pozornosti, slunil se v lesku všech oči naň s
upírajících, a jásal v srdci nad efektem. Jeho
nápad, jeho spodky slavily triumf, o tom byl
přesvědčen.
O půl hodiny později zavítal do zábavy
také plukovník nového pluku. Jedva se objevil
na prahu, zazněly s galerie intrády a vše se
stavělo do řady jak o přehlídce vojska. Pa
plukovník kráčel poděl, ukláněl se, pozdravoval,
usmíval se, ba tu i tam ruku podal, s hodnosty
civilních úřadů slovo promluvil.
Náhle zaujalo cosi všechnu jeho pozornost.
v jasu lustrů zazářily před ním veliké dvě
plochy blankytné barvy, plukovního egalizírunku,
— spodky páně Krtkovy. Šťastný jejich majetník
ukláněl se panu plukovníku a jeho oči jako by
žadonily o úsměv, ač ne-li dokonce o vlídné,
jediné slůvko, jež by mu bylo vyznamenáním
nejvzácnějším.
Pan plukovník přeměřil zrakoma opětně
plesovníka, svraštil sotva znatelně obočí a —
kráčel dále. A když popošel čtyři, pět krokův
pronesl k pobočníku svému:
»Ein merkwürdiger kerl das ...«
Slova dolétla k sluchu páně Krtkovu
potěšila ho. Nebo mohou-liž míti jiného smyslu
než uznání, obdivu?
krtek
krtkův
15
article
Obřadný pochod byl skončen, pan plukov-
ník zasedl ke stolu v herně a v sále rozpoutala
se po jeho odehodu zábava, tanec. Taky pan
Krtek chtěl tančiti, ale věc podivná: právě sle-
činky, na něž měl zálusk největší, byly šmahem
zadány. Slečny presidentovy, slečna pana stát-
ního, slečny pánů radů — jak některou z nich
důstojník pustil, již tu bylo několik jiných, pan
Krtek nebyl by se dostal k tanci vůbec, kdyby
zde nebylo sedělo také několik dcerek domácích,
z honorace méně vynikající a méně oblehaných
O půlnoční přestávce odešel pan Krtek ze
sálu, aby ve kterés vedlejší místnosti se posilnil,
a směřoval hlavně ke stolům, u nichž seděl
důstojníci. Divná věc, nikde nebylo pro ně
místa, žádná židle neposouvla se. A přece měl
pan Krtek tobolku naditou a těšil se, kterak n
dovršení a oslavu svého triumfu »vypálí« dne
nějakou tu šampaňskou.
Když selhaly všechny jeho pokusy, aby se
k některé skupině přiblížil, a když všechny jeho
pozdravy byly neobyčejně roztržitě opětovány.
ba mnohé vůbec nezpozorovány, uchýlil se do
restaurační místnosti dolejší, a již se nevrátil do
sálu. Bylo mu neskonale tesklivo, když o druh
s půlnoci kráčel k domovu. Radost jeho ze za-
žitého triumfu byla nějak pokalena, sám si ne-
dovedl vysvětliti, čím to jest.
Několikátý den po jeho vítězoslavné vý-
pravě v blankytných spodkách zastavil se u pana
Krtka v podvečer věrný jeho přítel Karlíček
kterýž od nějaké doby taky již nosil zlate
portepé, a řekl mu dobrácky:
uje
»Poslyš, Pepiku, jistě nechceš, aby tě
Tajbnerů potkala nějaká nepříjemnost — po
slechni mne, nechoď tam, ale hlavně tam n
choď v tom egalizírunku — —
»Co pak se stalo?« otázal se pan Krtek
poule oči. »Vždyť já nikomu nic neudělal!«
»Já vím, Pepíčku, ty kuřeti neublížíš, ale
víš — takový egalizírunk nehodí se na všechno.
krtek
Karlíček
Pepík
Pepíček
16
article
Aspoň kdyby to byla vesta, ale kalhoty — — !e
»Někdo něco říkal?« vydechl pan Krtek
»No, neříkal, ale mohl by ti říci . . .«
Přítel Karlíček zamlčel ze šetrnosti, ž
druhý den po »parádě« v kasině pan plukovník
zdržel po plukovním rozkaze shromážděné důstoj-
níky a pronesl k nim jakés důvěrné slůvko, jež se
týkalo osudných blankytných spodků páně Krtko-
vých. V jeho slovech byl zahrnut i pokyn v pří-
čině dalšího »kamarádství« s civilistou, který
— arci prý snad jenom z nejapnosti — připad
na kalhoty tak »beztaktní«.
Řekl-li pozdějí kdo jiný panu Krtkovi, co
Karlíček zamlčel, není zcela určitě známo. Jen
tolik jest jisto, že první vystoupení blankytných
jeho spodků v kasině bylo taky posledním. Pan
Krtek objevovaí se po té události v jiných no-
vých spodkách, barvy temně hnědě, o nichž
proskočilo kdysi později, že to jsou ty blan-
kytné. Postřihač mistr Kozel, který měl zároveň
barvírnu, ulíčil je ve své kádi na hnědo.
A tyto hnědé donosil pak pan Krtekv
společnosti zcela civilní, při pivě obyčejném
bez šampaňského. Šlo to také.
Ypsilon.
Pohlednice z pařížské výstavy
Napsal Vilém Er. H e ck.
Velkoobchodník Jiří Kroc seděl ve svém
pokoji nachýlen nad plánem Paříže, s vážnou
tváří, když tu byl z myšlenek svých vyrušen
zaklepáním na dvéře.
»Volno!« pravil a přes jeho obličej pře-
letěl stín nespokojenosti, který se však mžikem
proměnil v radostný úsměv, když v olevřených
dveřích spatřil přichozího. Vyskočil hbitě z křesla
a spěchaje hosti vstříc, pravil:
»Budiž mi vítán, příteli. Dověděl jsemse
včera od tvé paní, že se vydáš také na cestu
do Paříže. Těším se z toho opravdu upřímně
že budu míti roztomilého, věrného druha po
svém boku. Hleď, studuji již polohopis Paříže.
Karlíček
Krtko
Krtekv
Vilém erbium
Kroc
H e
Paříž
17
article
Při tom pošinul jiné křeslo blízko ku svému
Arnošt Budil se usmál,
»Mám plán, tajemství,« pravil pak tlume-
ným hlasem, rozhlížeje se kolem.
»Které se mnou sděliti chceš, jak pozoruji,
vpadl mu přítel do řeči.
»Ovšem, ovšem. Musíš mi býti nápo-
mocen.«
»Rozumí se samo sebou; co je to tedy ?
»Do Paříže nepojedu.«
»Co že?« tázal se udiveně pan Kroc.
»Nepojedu,« pevným hlasem pravil hosta
usadiv se pohodlněji v křesle, pokračoval. »Jsem,
milý příteli, v jakési zvláštní náladě. Mohl bych
říci, že jsem šťasten. Obchodu se daří zname
nitě a v rodinném životě nemohu si přáti nic
lepšího. Žena mne miluje, syn i dcera působi
mi opravdovou radost a já miluji všechny rov-
něž vřele. A tomu všemu těším se již dlouhou
řadu let. — Vlastně mohl bych se těšiti, ale
již delší čas jsem vůči všemu tomu jaksi otu-
pělý, nezdá se mi to býti skutečným blaženým
životem, nýbrž krásnou scenerií. A cosi podob-
ného jeví se u mne i se stanoviska národního.
Ty, přiteli, víš velmi dobře, jak vřelou účast
jsem měl na všech změnách, jak radoval jsem
se z našich úspěchů a truchlil nad nehodami.«
»Právě proto měl bys podniknout cestu do
Paříže, příteli,« mínil pan Kroc. »Velkolepá vý-
stava upoutala by tvého bádavého ducha a ruch
světového města vzpružil by mysl tvou.«
»Naopak, unavil by mne, jsem o tom plně
přesvědčen,« namítal pan Budil a pokračoval
»Změna, pravý opak mého dosavadního života
mně pomůže. Vzdálím se na krátký čas od
všeho, co jest mi drahým. Mám plán hotový.
Budil
Kroc
Paříž
18
article
Navštivím romantickou krajinu, vynikající velko-
lepým pískovci kolem Broumova. Ubytuji se
v Adersbachu a budu podnikati výlety do okolí
Budu tam mezi zapřisáhlými nepřátely, kter
zdravý český vzduch vdechují, avšak vydychují
jed zášti vůči našemu národu. To, doufám, při-
vede mne zase do bývalé míry.«
»Proč ale neřekneš doma pravý svůj
úmysl, když v něm není ani stínu nespráv-
nosti a předstíráš cestu do Paříže?« tázal se
pan Kroc.
»Což to nechápeš?« odvětil tázaný. »Znáš
přece ženy. Není velmi pravděpodobno, že b
si mohla choť moje celou záležitost vykládati
jinak, nesprávně a trápiti se? A to nemohu
přece za žádnou cenu dovolit. Chci tomu za-
brániti nevinnou lží a lstí. Do Paříže nechce
nikdo jeti a to je mi právě vhod. Syn bude
prázdninách delší dobu cestovati po Cechách.
dcera navštiví svou přítelkyní na venkově
manželka bude podnikati malé výlety po zdej-
ším okolí.«
»Nu a myslíš, že se paní tvá nedovi o tve
lsti ?« ptal se pan Kroc.
»Nedoví, příleli, nedovi. Promyslil jsem
vše důkladně, ale jest mi potřebí tvé pomoci.«
»Jaké ?«
»Po tvém odjezdu řeknu doma, že za tř
dny vydáme se spolu na cestu do Paříže. Mus
býti ovšem postaráno o to, by mne nikdo ne-
doprovázel na nádraží a aby tvůj dřívější odjezd
zůstal v tajnosti.«
»Nu a dále ?«
»Hned po svém příjezdu do Paříže koupí
asi třicet pohlednic a pošleš mi je do Aders-
bachu poste restante. Jakmile je obdržím, napíš
na každý nějakou frási, opatřím je adresou své
paní, zabalím je a pošlu ti je do Paříže zpět. T
pak vezmeš každého dne jeden lístek a dáš je
na poštu — —
Pan Kroc se zasmál a pravil:
»S největší radostí budu ti nápomocen
v provedení tvého záměru, který, jak sám dou-
fám, dobře se podaří, ač musím doznati, že na-
děje moje, že pojedeme spolu, nepříjemně byl
spe
zklamána. «
Kroc
Broumov
Buda
Paříž
Aders
19
article
Ctyři dny po té oznámil pan Budil, že po-
zejtří nastoupí cestu do Paříže.
Počátek byl mu příznivý. Najatý povo
dovezl jej samého i se zavazadly na nádraží
kdež se rovněž nesetkal se známým, jenž by
mohl prozraditi, že se vydal na cestu opáčným
směrem.
Šťastně se dostal do Adersbachu, kdež si
najal v hotelu pokoj. K západu se chýlíci
slunko rozsévalo zlaté své paprsky krásným
údolím, když náš cestující vyhlížel oknem.
Příštího dne vstal pan Budil záhy z rána.
vyňal věci z vaků, uvedl sám vše v pořádel
a odebral se do jídelny v přízemí ku snídani
První jeho cesta byla pak na poštovn
úřad, aby se poptal, není-li tam pro něho ně
jaké zásilky z Paříže. Po záporné odpovědi po-
ptal se po spojení s Paříží a opustiv poštovn
úřad, procházel se za velkou osadou. Umíni
si, že vzdálenější výlety počne konati teprv
pak, až obdrží od přítele z Paříže vyžádané
pohlednice.
Odpoledne navštívil pískovcové panorama
Ač mu nebylo žádnou novinkou, neb již jednou
ovšem že před slušnou řadou let, byl si celou
zdejší krajinu důkladně prohledl, nieméně pou-
taly jednotlivé obdivuhodné předměty jeho po
zornost u značné míře, takže tam strávil cele
odpoleďne a s osvěženou myslí vracel se do
hotelu.
Druhého jitra odebral se opět na poštu
Však tam nebylo dosud kýžené zásilky a proto
se rozhodl, že odpoledne navštíví skály weckels
dorfské.
Cestou zpáteční uvažoval pan Budil o čaro
krásných přírodních zjevech tohoto koutu če
ského království a jeho obyvatelích.
Třetího dne pak vracel se z pošty s vy
jasněnou tváří a s malým balíčkem v ruce do
hotelu a odebral se hned do svého pokoje
kdež rozdělal obdrženou zásilku.
Byla to sbírka krásných pařížských po
hlednic, ponejvíce z výstavy, a dopis pana
Kroce. Ku konci dopisu připojena byla adresa
zasílatelova.
Budil
Kroc
Paříž
Adersbach
20
article
Pan Budil sedl ihned ke stolu, vyplňova
pohlednice přiměřeným textem a opatřoval je
adresami, znějícími jeho paní
Záhy odpoledne odnášel zase balíček na
poštu k dopravě do Paříže.
Nejdůležitější věc byla tedy šťastně odbyta
Zbytek dne strávil pan Budil v zahradě hotelu
dělaje plány pro dny příští.
Dne příštího nastoupil cestu do Krkonoš
kdež pobyl tři dny, načež následovaly jiné vy
cházky a vyjíždky.
Tak uplynulo patnácte dní. Čím dále, tín
více vzpomínal na svou rodinu, na své přátely
Toužil po nich velice. Byl by se nejraději vráti
již zase domů, ale pomnění, že by se st
směšným, stavělo se mu v cestu. Při myšlenc
o své nynější situaci musil se sám smáti.
Jedinou radostí jeho bylo mu nyní čten
pražských denních listů, jež si dal pod pseudo
nymem zasílati.
Třetího dne po odjezdu pana Dudila do
»Paříže« vydaly se také obě jeho děti, Adolí
a Amalie, na své cesty. Adolf doprovázel sestru
až k jejímu cíli, odkudž pak chtěl na svém turné
pokračovati.
Když se matka, doprovodivši děti své na
nádraží, vrátila domů, napsala několik dopisů.
mezi nimiž i své sestřenici v Broumově, v němž
líčila svou nynější opuštěnost, která ji tížil
mnohem více, než byla očekávala.
Konala procházky, vyjíždky, hleděla všeli-
jak zapuditi od sebe tesknotu, která ji tísnila.
avšak marně. Všude a všude postrádala drahé
jí bytosti.
Jednoho dne obdržela od své sestřenic
dopis, v němž ji pisatelka vřele žádala, aby j
na nějaký čas navštívila.
Současně s dopisem tímto přinesl jí listo-
noš první pohlednici, zaslanou její manželem
z »Pařiže«.
Paní Budilové se ulehčilo. Zůstala po cely
den doma šukajíe tu a tam a každé chvíle šl
se dívat na pohlednici.
Budil
Toužil
Dudil
Adolf
Paříž
Krkonoše
Broumov
21
article
Příštího dne dostala tři. Od svého chotě.
od dcery a od syna a totéž opakovalo se v
dnech následujících.
Paní Budilová spřátelila se nyní jižs
svým osudem. Avšak tu obdržela zase dopis
od své sestřenice, kteráž jí činila trpké výčitky,
že přání jejímu nevyhověla, ba ani neodpově-
děla. Upřímné pozvání bylo i v tomto psaní
opakováno.
A osamělá paní se rozhodla, že příbuznou
svou navštiví. Po několika dnech uvedla úmys
svůj ve skutek.
Bylo krásné dopoledne. Paní Budilová s
svou sestřenicí vyšly si z města na procházku.
Návštévnice věnovala veškeru pozornost přírod
a okoli a ani si nevšimla kočáru, jenž se k nim
blížil. Mělať ona i společnice její upřeny zraky
k partii severní.
»Amalie!« zazní náhle radostný hlas z ko-
čáru a než se obě dámy ohlédly, objal pan
Budil svou manželku.
»Arnošte, ty's zde?« zvolala blažená paní
»Což jsi se již vrátil z Paříže ?
Budilová
Návštévnice
Amalia
Budil
Arnošt
Paříž
22
article
»Ano,« zněla poněkud nejistá odpověd
»Byl jsem telegraficky zpraven, že přítel můj
v Trutnově leží na smrtelném loži. Ihned vydal
jsem se na cestu. Bohužel, přišel jsem však
právě k jeho pohřbu,« pokračoval mluvící již
pevným hlasem.
»A pojedeš zase zpět?« tázala se paní,
pohlížejíc starostlivě choti svému do očí.
»Nikoli, drahá. Chtěl jsem zůstati pouze
několik málo dní v této krajině. Svá zavazadla
mám v Adersbachu.«
»Ach, jaká to šťastná náhoda, « pravila jieh
příbuzná, která, nechtíe rušiti netušené selkání
se obou manželů, odstoupla stranou a nyní
opět k nim přistoupila, »to zůstanete také
u nás,«
Nastoupen zpáteční pochod do města.
Doma pak zahájena byla konference. Všichn
členové appellovali na pana Budila, aby tamse
svou paní zůstal nějaký čas.
Tento vyhověl konečně všeobecnému přání,
vymínil si však, že se odebéře asi na dva dni
domů, aby se přesvědčil, jde-li v jeho závodě
vše v dobrých kolejích.
Pravá příčina zmíněné cesty byla však
zcela jiná. Dověděl se totiž pan Budil, že pan
zasílány jsou jeho pařížské pohlednice do Brou-
mova. Podati zprávu panu Krocovi, aby »expe
Budil
Kroc
Trutnov
Brou
23
article
dici« pohlednic zastavil, nezdálo se mu být
praktickým a chtěl učiniti doma kroky, aby
tento druh poštovních zásilek byl zadržen.
Odpůldne odejel do Adersbachu, aby ob-
staral přepravu svých zavazadel. Ač tomu ne-
chtěl připustiti a měl hojnost námitek proti
tomu, provázela jej přece jeho choť. Vyřídiv
vše v hotelu, odebral se na poštovní úřad
žádal, by na příště došlé tam dopisy pod jeho
adresou zasílány byly mu do Broumova.
Během cesty zpáteční vyptávala se paní
svého manžela, jak se mu libila Paříž, výstava
atd. Vyslovila také své podivení, že dostává
pořád ještě jeho pohledníce, když on sám jest
již několik dní z Paříže vzdálen.
»Toť zcela přirozené, drahá Amalie,« pravil
pan Budil. »Když jsem chtěl náhle opustiti
Paříž, myslil jsem si, že bude nejlépe, nebudu-li
ti o tom hned psáti. Poněvadž jsem však byl
také přesvědčen, že by tě trápilo, kdybys bez
jakéhokoliv objasnění nedostávala mé lístky,
rozhodl jsem se, že jich několik napíši a požá-
dal jsem pana Kroce, by každý den dal jeden
na poštu po mém odjezdu. Nu, není to
správné ?-
»Zajisté, zajisté,« odpověděla spokojeně
paní. »Jest to důkaz, že na mne v každé dobé
myslíš a chováš se ke mně jako vzorný manžel.«
Také pan Budil byl spokojen. Opět byla
jedna nesnáz překonána.
K šťastnému zakončení nevinného dobro-
družství nastoupil příštího dne cestu do svého
domova.
A přávě podnik ten byl osudný!
Druhého dne po jeho odjezdu došel pro
něho lístek od jeho přitele pana Kroce z Pa-
říže, zaslaný do Adersbachu, jenž nyní došel
do Broumova. Byla to také krásná pohlednice.
Amalia
Budil
Kroc
Broumov
Paříž
24
article
Paní Budilová přijala lístek. Prohlížela
bedlivě vyobrazení, teprve po dlouhé chvili četla
následovní jeho text
»Drahý příteli! Mám velmi naspěch, proto
jen tento lístek. Zasílání tvých pohlednic obsta-
rávám svědomitě, ale docházejí. Mám ještětr
a proto musíš učinit nějaké disposice. Výstava
jest velkolepá. Až Ti budu o ní vyprávěti,
budes litovati, že Jsi nejel. — Jsi zdráv ? Tvůj
věrný Kroc.«
Paní dala se po přečtení do smíchu.
»Ku podivu, jak hezky včera o výstavě
vyprávěl, jakoby tam opravdu byl a zatím ne-
páchl ani nohou za hranice. Ale proč mn
klamal a ještě včera činil tak? Nu, nic ne-
škodí, žádné neštěstí se nestalo a až mu ode-
vzdám tento listek, bude se zpovídati jako ka-
jící hřišník,« pravila pak pro sebe.
Den po té vrátil se pan Budil. Na jeho
obličeji i veškerém jeho jednání bylo patrno, že
jest úplně spokojen. Po delší rozmluvě pravi
ku své manželce
»Dostala jsi ještě dnes lístek z Paříže ?
»Nikoliv,« odpověděla paní se smíchem,
»a jest mi to divně, neboť mi má pan Kroe
poslat ještě tři.«
»Jak to myslíš?« udiveně tázal se pan
»Nu, zde to píše !« odpověděla paní, po-
dávajíc choti svému lístek.
Tento mechanicky přikročil blíže k oknu
četl. Pak svěsil pravici s lístkem a pohledl n
svou choť, která se nyní upřímně smála.
I on musil se dát do smíchu
Přistoupil k manželce, objal ji kolem pasu,
tiskl ji na pohovku, posadil se vedle nía
pravil
»Nechci míti před tebou tajemství. Pojd,
budu ti vyprávěti vše.«
A chmury byly zapuzeny
Budil
Budilová
Budil
Dostal
Kroe
Paříž
25
article
Obláčky při měsíci.
Obláčky při měsíci.
Polsky napsal Viktor Gomulicki. Ze sbírky
»Zielony kajet« se svolením spisovatele přeloži
Václav Kredba
»Což jsem ti o tom neříkal ?«
»Nikdy.«
»Nuže, to bylo tak: byl čas, kdy jsem za-
mýšlel státi se knězem. Vábila mne k oltáři
především poetičnost obřadů náboženských. Za-
miloval jsem si hru na varhany, záři ornátů,
harmonii zvonů, ba i zápach kadidla, kterýmž
otcové Benediktini při obřadech hojně plýtvali.
Avšak, jak víš, zůstalo při pouhém úmyslu .«
Nina stiskla mi ruku mlčky. Kdybych měl
v srdci ještě zbytek žalu po nesplněných vidi-
nách, tento stisk vyhnal by jej nadobro.
Seděli jsme při otevřeném okně, občerstvu-
jíce se po úpalném dni milým chladem noci.
Ve vsi všichni spali. Ale ticho nebylo: naopak,
všechno kolem — zdálo se — se hýbalo, šep-
talo, volalo. Les šuměl, tráva šelestila, na řece
vymršťovaly se ryby, ve vzduchu slyšeti bylo
bzučení hmyzu a svištění netopýřích křídel. Do
konce uprostřed slaměného příkrovu chaty ozý-
valy se chřesty a šelesty
Chvílemi hlasy ty tichly, a tu voda, stéka-
jící po kapkách s mlýnských kol, počínala rhyt
micky zvonit jako skleněné zvonečky
Po dlouhé chvili mlčení Nina se ozvala
»Jak ti to teď přišlo na mysl ?«
Byla v té otázce jakoby výčitka.
Gomulicki
Kredba
Ninos
Polsko
26
article
Místo odpovědi ukázal jsem rukou na mě-
síc, který proti oknu nad tmavou stěnou lesa
plynul po nebi, obklopený stříbrnými obláčky
Vítr dul od východu a obláčky jako hejno ho
lubů poháněl před sebou. Současné ohýbal
vrcholky sosen, bříz a lisek, které zdály s
ukláněti neviditelnému božství.
»Hleď!« řekl jsem. »Ten měsíe s paprsko-
vitou korunou je monstrance pod baldachýnem
ze zlatohlavu. Ty stříbrné obláčky — toť děv-
čátka, bíle oděná, která kráčejí přéd knězem,
sypajíce mu k nohám květy. A ty vrcholky
stromů, tak pokorně sklánějící se pod větrem,
toť zástup lidu, který kleče na ulici, skláni
hlavy a volá v nadšení: »Svatý ! Svatý ! . .«
Nina, patřic a naslouchajíc pozorně, s tváři
měsíčním světlem zalitou, byla tak krásnou a
idealního ducha plnou, že jsem chtěl dodati
»Ty pak, nejdražší, jsi bílým cherubem,
jejž modlitby lidské přivolaly na zemi, ale který
po své otčině nebeské teskni a křídla k odletu
rozpíná . . .«
»Ano,« řekla s lehkým povzdechem. »Př-
pomíná to průvod o Božím těle. Méla jsem tu
slavnost vždycky ráda. A ty ?.
Ninos