ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 92857a70-727a-11dc-891e-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 26 celkem · entity: person 58, place 20
1 masthead
29. července 1900.
2 masthead
Nedělní zábavná příloha „Národních Listů k čislu 207.
List
3 masthead
Strana 9.
4 title
Triumf páně Krtkův.
krtkův
5 article
Nenadál se milý pan Krtek, oč těžší budo uskutečniti záměr, než bylo usmysliti si jej. té věci otevřel mu teprv oči mistr Pondělek jejž hned nazejtří k sobě povolal. »Co myslíte, mistře, proč jsem pro vás poslal?« otázal se pan Krtek, když občan Pon- dělek se zdvořilým pozdravem a neobyčejně skromně vstoupil do krámu. Jakkoli byla otázka zcela nevinná, zarazi se mistr Pondělek a nezmohl se hned na od- pověď. Kdyby pan Krtek všechnu pozornost ne- byl upínal jenom k záležitosti kalhotové, nebylo by mu ušlo překvapení páně Pondělkovo. »Ale, ale, mistře, koukají na mne jako vejr,« řekl pan Krtek s úsměvem. »Už zapo mněli, co mi k tomu fraku schází ?« »Jako tomu fraku?« vyhrkl mistr Pon »No, ke fraku!« zvolal s důrazem pan Krtek. »Kalhoty! Přece vědí, co jsme se jich nahledali. Už mám, z čeho je uděláme!« Mistr Pondělek z hluboka vydechl, pokročil dále do krámu a rychle mluvil, až o vlastní jazyk klopytal : »Jako na ty kalhoty ? I Božínku, kde pak to vzali — ukážou !« »V šuplíku to nemám, táto, ale už vím z čeho mi je střihnete.« »Z čeho pak?« doléhal mistr. Pondělel pln radosti, že již není řeč o fraku. »To by neuhodli !« napínal pan Krtek Pon- dělka. A náhle řekl: »Všimli si výložek našeho nového regi mentu ?« »Abych si nevšiml, « odvětil Pondělek, ještě nechápaje. »No, a co říkaji té barvě ? »Takové kalhoty — — — ?« ptal se mist »Takové!« dotvrdil pan Krtek. »No ? Mistr Pondělek změřil pana Krtka od paty po pás, jakoby ty spodky jíž na něm viděl, přisvědčil: »To budou hezké kalhoty.« Znal svého zákazníka, znal jeho zálibu neobyčejných, zvláštních kusech oděvu, a neměl námitky. Ušije mu, co si poručí. Jemu jeto jedno.
Nenadál krtek Pon Pondělkův Al Pon
6 article
»Bodejť by nebyly,« lichotil si pan Krtek »A teď tedy jdou a vyšukají tu látku. Do neděle bych je rád měl.« Mistr Pondělek vydal se na cestu. Za dvě hodiny se vrátil — bez látky. »Milej pane Krtek,« povídá, »sbéhal jsem kde co, ale v celém městě není takového nic.« »Že by nebylo?« ulekl se pan Krtek. »A nebude,« dodával mistr Pondělek. »T je choulostivá, drahá věc — nikdo si to ne- vezme na sklad.« »A jak pak oficíři — — !« vyrazil par Krtek. »Páni oficiři? Nu ano, ti dostanou, co po- třebují, z ekvipírunku,« poučil mistr pana Krtk. Každý pluk měl zásobu všech potřebností. uniformního sukna, zlatých třapců, hvězdiček čák, hedvábných šerp, knoflíků, šavlí — zkrátka. všeho, čeho třeba k úplné výbavě a výzbroji čemuž se říkalo »ekvipírunk«. V takovém ekvi pírunku mohl se důstojník obléci od hlavy po paty. Zařízení toto mělo výhodu, že se důstoj- níkům účtoval »adjustýrunk« z plukovního ekvi- pírunku co nejlevněji a že jej mohli uhražovat mírnými měsíčnými splátkami. Pan Krlek svěsil hlavu. Zářivá vidina blankytných spodků rozplývala se před ním do prázdna. »Tak tedy myslíte, mistře — —« prones malomyslně. »Že u soukenníků nie,« odpovídal Pondě- lek a jeho slova zněla panu Krtkovi neskonale tvrdě, beznadějně. »Byla by jen jediná po- moc — —« Pan Krtek vyvalil oči. »Regmenešnajdr !« dodal mistr Pondělek »Plukovní krejčí!« zvolal pan Krtek, v je hož očích se zajiskřilo novou nadějí.
Krtk Krlek Regmenešnajdr
7 article
»Ano; tomu dáti dobré slovo, snad by nám koupil z magacínu, kolik potřebujeme.« »Kolik pak, mistře ?« »No, pane Krtek, dobré dva lokte. A ne bude to laciné. Tenhle egalizírunk je drahá masť!« »Co pak na tom záleží,« řekl pan Krtek »Oči to stát nebude. Jen jak toho plukovního krejčího — — »Vyptáme se na něj,« řekl mistr Pon dělek. Pan Krtek rychle se rozhodl. »Pondělečku, jdou do kasáren, vyptají se na něj a řeknou mu, aby ke mně přišel. Že mám dobrá vína a že u mne páni z garnisony vůbec kupují. A co nejdřív. Zkrátka při tom nepřijdou, to vědí.« Mistr Pondělek dobře vykonal svůj úkol. Ještě toho dne k večeru zavítal do krámu páně Krtkova marciální šikovatel nového pluku,s mohutnými kaštanovými kníry, a představil se jako plukovní krejčí. Po několika úvodních slovech vytáhl dů- kladnou náprsní tobolku a z ní vyňal hodný ústřižek plukovního egalizírunku — až panu Krtkovi oči přecházely. Prsty se mu třásly, když po látce sahal. Teď ji viděl z blízka, měl ji rukou, hmatal jemnost látky — — ach, jaká blaženost ! »A mohl bych dostati na celé kalhoty ?« otázal se tiše, jakoby se obával, že by drsněj- ším zvukem něco zaplašil. »To by slo ztěžka,« odpovídal plukovn krejčí: »na límec a na výložky můžeme prodat každému krejčímu, poněvadž mnozí důstojníe sí dávají šít privátně, z regimentu, ale celý kus na spodky — to nejde.« Pan Krtek stiskl pevněji látku, aby mu taky tento ústřížek neunikl, a tvár jeho obe- střela se výrazem nového sklamání. Proč tedy přišel tento tvrdý muž? Jen aby ho po- dráždil? Plukovní krejčí zakroutil pravý hrot mo- hutných knírů a řekl:
Pon dělek
10 article
»Jen jedním způsobem šlo by to — kdy bych ušíl kalhoty sám. Z kasáren takový kus nesmí.« Oči páně Krtkovy byly v tom okamžiku jako na stopkách. Radosti sotva že ze sebe vyrazil: »To byste mohl ?« »To bych mohl,« přisvědčil šikovatel. »Ale sukno je drahé, pane, abyste věděl. Patnáct
12 article
zlatých za loket musím sám do magacínu za- platit.« Pan Krtek sáhl do příhrady a podal šiko vateli tři desítky. »Tady je na sukno, pane regmencšnajdr. A co od práce, to se rozumí samo sebou.« Šikovatel zastrčil bankovky. »Mohl bych tedy hned vzít míru ?« řekl rozhlédl se v krámě. » prosím,« přisvědčil pan Krtek, skoči ke dveřím, otočil klíčem a pobídl milého hosta do kumbálu za krámem. Tam vyňal šikovatel míru a změřil náležit pana Krtka: »Panečku,« poznamenával při tom, »to bu- dete mít kalhoty, jakých jste ještě neměl. Os- círské fazóny! Na štruple ! Jako ulité !« Po každém jeho slově poskočilo srdce páně Krtkovo výše. Již se viděl ve vší nádheře no- vých spodků, a jakkoli nebyl silný v citátech, připadla mu v tom okamžiku slova Gallatovy princezny Morduliny, unesené zjevem rytře Šnofonia:
krtek Gallatův Mordulina
13 article
»Jeho krása, jeho kalhoty a frak blendují můj omámený zrak . ..« Viděl před časem překypující tu parodii Gallatovu a slova Mordulinina utkvěla mu v pa měti. Vždyť se mu tak výborně hodila. Jeho kalhoty a frakl Jeho, páně Krtkovy Tu na ně mistr šikovatel měří! Plukovní krejči doměřil, ale pan Krtel ještě ho nepropustil. Nalil mu číšku vzácné ro- solky, maraskýny, ještě jednu, a potom zavinul panu šikovateli láhev silného uherského vína nejméně libru veronského salámu. Zdráhal se sice pan šikovatel, přece však zastrčil obé do hlubokých kapes pláště. Ještě si vyžádal sirku, aby znova zapálil vyhaslý doutník, a řekl na odchodu zcela důvěrně: »Že ty pantalony šiju já, nemusí nikdo vědět«. Pan Krtek stiskl mu ruku a místo odpo- vědi mrkl významně očima. Ne, tohle tajemstv nikdo z něho nevypáčí! Za dvě neděle po návštěvě šikovatelově byla v kasině jakás důstojnická zábava a rázem devátě hodiny objevil se pan Krtek, ve svém památném fraku a v nových spodkách. Ať si maloval v duchu dojem zjevu svého jakkoli, skutečnost předstihla jeho očekávání. Zraky shromážděného panstva obrátily se k němu, jak vstoupil, a sledovaly ho každým dalším krokem. Páni se usmívali, dámy si šeptaly, důstojníci přerušovali hovor a ustupujíce s »promenády« činili mu hotový špalír, důstojníci nového pluku pak, poznavše svoji barvu, kroutili si nějak roz- pačitě kníry, hleděli střídavě jeden na druhého a zas na pana Krtka. Znamenalo to, že z něho mají stejné potěšení, jak ostatní obecenstvo?
Gallatův Mordulinin pán Krtel Páňa
14 article
Pan Krtek byl v tom okamžiku zaujat příliš sám sebou, aby každý pohled sbíral, o jeho významu uvažoval. Cítil, že je středem veškeré pozornosti, slunil se v lesku všech oči naň s upírajících, a jásal v srdci nad efektem. Jeho nápad, jeho spodky slavily triumf, o tom byl přesvědčen. O půl hodiny později zavítal do zábavy také plukovník nového pluku. Jedva se objevil na prahu, zazněly s galerie intrády a vše se stavělo do řady jak o přehlídce vojska. Pa plukovník kráčel poděl, ukláněl se, pozdravoval, usmíval se, ba tu i tam ruku podal, s hodnosty civilních úřadů slovo promluvil. Náhle zaujalo cosi všechnu jeho pozornost. v jasu lustrů zazářily před ním veliké dvě plochy blankytné barvy, plukovního egalizírunku, — spodky páně Krtkovy. Šťastný jejich majetník ukláněl se panu plukovníku a jeho oči jako by žadonily o úsměv, ač ne-li dokonce o vlídné, jediné slůvko, jež by mu bylo vyznamenáním nejvzácnějším. Pan plukovník přeměřil zrakoma opětně plesovníka, svraštil sotva znatelně obočí a — kráčel dále. A když popošel čtyři, pět krokův pronesl k pobočníku svému: »Ein merkwürdiger kerl das ...« Slova dolétla k sluchu páně Krtkovu potěšila ho. Nebo mohou-liž míti jiného smyslu než uznání, obdivu?
krtek krtkův
15 article
Obřadný pochod byl skončen, pan plukov- ník zasedl ke stolu v herně a v sále rozpoutala se po jeho odehodu zábava, tanec. Taky pan Krtek chtěl tančiti, ale věc podivná: právě sle- činky, na něž měl zálusk největší, byly šmahem zadány. Slečny presidentovy, slečna pana stát- ního, slečny pánů radů — jak některou z nich důstojník pustil, již tu bylo několik jiných, pan Krtek nebyl by se dostal k tanci vůbec, kdyby zde nebylo sedělo také několik dcerek domácích, z honorace méně vynikající a méně oblehaných O půlnoční přestávce odešel pan Krtek ze sálu, aby ve kterés vedlejší místnosti se posilnil, a směřoval hlavně ke stolům, u nichž seděl důstojníci. Divná věc, nikde nebylo pro ně místa, žádná židle neposouvla se. A přece měl pan Krtek tobolku naditou a těšil se, kterak n dovršení a oslavu svého triumfu »vypálí« dne nějakou tu šampaňskou. Když selhaly všechny jeho pokusy, aby se k některé skupině přiblížil, a když všechny jeho pozdravy byly neobyčejně roztržitě opětovány. ba mnohé vůbec nezpozorovány, uchýlil se do restaurační místnosti dolejší, a již se nevrátil do sálu. Bylo mu neskonale tesklivo, když o druh s půlnoci kráčel k domovu. Radost jeho ze za- žitého triumfu byla nějak pokalena, sám si ne- dovedl vysvětliti, čím to jest. Několikátý den po jeho vítězoslavné vý- pravě v blankytných spodkách zastavil se u pana Krtka v podvečer věrný jeho přítel Karlíček kterýž od nějaké doby taky již nosil zlate portepé, a řekl mu dobrácky: uje »Poslyš, Pepiku, jistě nechceš, aby tě Tajbnerů potkala nějaká nepříjemnost — po slechni mne, nechoď tam, ale hlavně tam n choď v tom egalizírunku — — »Co pak se stalo?« otázal se pan Krtek poule oči. »Vždyť já nikomu nic neudělal!« »Já vím, Pepíčku, ty kuřeti neublížíš, ale víš — takový egalizírunk nehodí se na všechno.
krtek Karlíček Pepík Pepíček
16 article
Aspoň kdyby to byla vesta, ale kalhoty — — !e »Někdo něco říkal?« vydechl pan Krtek »No, neříkal, ale mohl by ti říci . . .« Přítel Karlíček zamlčel ze šetrnosti, ž druhý den po »parádě« v kasině pan plukovník zdržel po plukovním rozkaze shromážděné důstoj- níky a pronesl k nim jakés důvěrné slůvko, jež se týkalo osudných blankytných spodků páně Krtko- vých. V jeho slovech byl zahrnut i pokyn v pří- čině dalšího »kamarádství« s civilistou, který — arci prý snad jenom z nejapnosti — připad na kalhoty tak »beztaktní«. Řekl-li pozdějí kdo jiný panu Krtkovi, co Karlíček zamlčel, není zcela určitě známo. Jen tolik jest jisto, že první vystoupení blankytných jeho spodků v kasině bylo taky posledním. Pan Krtek objevovaí se po té události v jiných no- vých spodkách, barvy temně hnědě, o nichž proskočilo kdysi později, že to jsou ty blan- kytné. Postřihač mistr Kozel, který měl zároveň barvírnu, ulíčil je ve své kádi na hnědo. A tyto hnědé donosil pak pan Krtekv společnosti zcela civilní, při pivě obyčejném bez šampaňského. Šlo to také. Ypsilon. Pohlednice z pařížské výstavy Napsal Vilém Er. H e ck. Velkoobchodník Jiří Kroc seděl ve svém pokoji nachýlen nad plánem Paříže, s vážnou tváří, když tu byl z myšlenek svých vyrušen zaklepáním na dvéře. »Volno!« pravil a přes jeho obličej pře- letěl stín nespokojenosti, který se však mžikem proměnil v radostný úsměv, když v olevřených dveřích spatřil přichozího. Vyskočil hbitě z křesla a spěchaje hosti vstříc, pravil: »Budiž mi vítán, příteli. Dověděl jsemse včera od tvé paní, že se vydáš také na cestu do Paříže. Těším se z toho opravdu upřímně že budu míti roztomilého, věrného druha po svém boku. Hleď, studuji již polohopis Paříže.
Karlíček Krtko Krtekv Vilém erbium Kroc H e Paříž
17 article
Při tom pošinul jiné křeslo blízko ku svému Arnošt Budil se usmál, »Mám plán, tajemství,« pravil pak tlume- ným hlasem, rozhlížeje se kolem. »Které se mnou sděliti chceš, jak pozoruji, vpadl mu přítel do řeči. »Ovšem, ovšem. Musíš mi býti nápo- mocen.« »Rozumí se samo sebou; co je to tedy ? »Do Paříže nepojedu.« »Co že?« tázal se udiveně pan Kroc. »Nepojedu,« pevným hlasem pravil hosta usadiv se pohodlněji v křesle, pokračoval. »Jsem, milý příteli, v jakési zvláštní náladě. Mohl bych říci, že jsem šťasten. Obchodu se daří zname nitě a v rodinném životě nemohu si přáti nic lepšího. Žena mne miluje, syn i dcera působi mi opravdovou radost a já miluji všechny rov- něž vřele. A tomu všemu těším se již dlouhou řadu let. — Vlastně mohl bych se těšiti, ale již delší čas jsem vůči všemu tomu jaksi otu- pělý, nezdá se mi to býti skutečným blaženým životem, nýbrž krásnou scenerií. A cosi podob- ného jeví se u mne i se stanoviska národního. Ty, přiteli, víš velmi dobře, jak vřelou účast jsem měl na všech změnách, jak radoval jsem se z našich úspěchů a truchlil nad nehodami.« »Právě proto měl bys podniknout cestu do Paříže, příteli,« mínil pan Kroc. »Velkolepá vý- stava upoutala by tvého bádavého ducha a ruch světového města vzpružil by mysl tvou.« »Naopak, unavil by mne, jsem o tom plně přesvědčen,« namítal pan Budil a pokračoval »Změna, pravý opak mého dosavadního života mně pomůže. Vzdálím se na krátký čas od všeho, co jest mi drahým. Mám plán hotový.
Budil Kroc Paříž
18 article
Navštivím romantickou krajinu, vynikající velko- lepým pískovci kolem Broumova. Ubytuji se v Adersbachu a budu podnikati výlety do okolí Budu tam mezi zapřisáhlými nepřátely, kter zdravý český vzduch vdechují, avšak vydychují jed zášti vůči našemu národu. To, doufám, při- vede mne zase do bývalé míry.« »Proč ale neřekneš doma pravý svůj úmysl, když v něm není ani stínu nespráv- nosti a předstíráš cestu do Paříže?« tázal se pan Kroc. »Což to nechápeš?« odvětil tázaný. »Znáš přece ženy. Není velmi pravděpodobno, že b si mohla choť moje celou záležitost vykládati jinak, nesprávně a trápiti se? A to nemohu přece za žádnou cenu dovolit. Chci tomu za- brániti nevinnou lží a lstí. Do Paříže nechce nikdo jeti a to je mi právě vhod. Syn bude prázdninách delší dobu cestovati po Cechách. dcera navštiví svou přítelkyní na venkově manželka bude podnikati malé výlety po zdej- ším okolí.« »Nu a myslíš, že se paní tvá nedovi o tve lsti ?« ptal se pan Kroc. »Nedoví, příleli, nedovi. Promyslil jsem vše důkladně, ale jest mi potřebí tvé pomoci.« »Jaké ?« »Po tvém odjezdu řeknu doma, že za tř dny vydáme se spolu na cestu do Paříže. Mus býti ovšem postaráno o to, by mne nikdo ne- doprovázel na nádraží a aby tvůj dřívější odjezd zůstal v tajnosti.« »Nu a dále ?« »Hned po svém příjezdu do Paříže koupí asi třicet pohlednic a pošleš mi je do Aders- bachu poste restante. Jakmile je obdržím, napíš na každý nějakou frási, opatřím je adresou své paní, zabalím je a pošlu ti je do Paříže zpět. T pak vezmeš každého dne jeden lístek a dáš je na poštu — — Pan Kroc se zasmál a pravil: »S největší radostí budu ti nápomocen v provedení tvého záměru, který, jak sám dou- fám, dobře se podaří, ač musím doznati, že na- děje moje, že pojedeme spolu, nepříjemně byl spe zklamána. «
Kroc Broumov Buda Paříž Aders
19 article
Ctyři dny po té oznámil pan Budil, že po- zejtří nastoupí cestu do Paříže. Počátek byl mu příznivý. Najatý povo dovezl jej samého i se zavazadly na nádraží kdež se rovněž nesetkal se známým, jenž by mohl prozraditi, že se vydal na cestu opáčným směrem. Šťastně se dostal do Adersbachu, kdež si najal v hotelu pokoj. K západu se chýlíci slunko rozsévalo zlaté své paprsky krásným údolím, když náš cestující vyhlížel oknem. Příštího dne vstal pan Budil záhy z rána. vyňal věci z vaků, uvedl sám vše v pořádel a odebral se do jídelny v přízemí ku snídani První jeho cesta byla pak na poštovn úřad, aby se poptal, není-li tam pro něho ně jaké zásilky z Paříže. Po záporné odpovědi po- ptal se po spojení s Paříží a opustiv poštovn úřad, procházel se za velkou osadou. Umíni si, že vzdálenější výlety počne konati teprv pak, až obdrží od přítele z Paříže vyžádané pohlednice. Odpoledne navštívil pískovcové panorama Ač mu nebylo žádnou novinkou, neb již jednou ovšem že před slušnou řadou let, byl si celou zdejší krajinu důkladně prohledl, nieméně pou- taly jednotlivé obdivuhodné předměty jeho po zornost u značné míře, takže tam strávil cele odpoleďne a s osvěženou myslí vracel se do hotelu. Druhého jitra odebral se opět na poštu Však tam nebylo dosud kýžené zásilky a proto se rozhodl, že odpoledne navštíví skály weckels dorfské. Cestou zpáteční uvažoval pan Budil o čaro krásných přírodních zjevech tohoto koutu če ského království a jeho obyvatelích. Třetího dne pak vracel se z pošty s vy jasněnou tváří a s malým balíčkem v ruce do hotelu a odebral se hned do svého pokoje kdež rozdělal obdrženou zásilku. Byla to sbírka krásných pařížských po hlednic, ponejvíce z výstavy, a dopis pana Kroce. Ku konci dopisu připojena byla adresa zasílatelova.
Budil Kroc Paříž Adersbach
20 article
Pan Budil sedl ihned ke stolu, vyplňova pohlednice přiměřeným textem a opatřoval je adresami, znějícími jeho paní Záhy odpoledne odnášel zase balíček na poštu k dopravě do Paříže. Nejdůležitější věc byla tedy šťastně odbyta Zbytek dne strávil pan Budil v zahradě hotelu dělaje plány pro dny příští. Dne příštího nastoupil cestu do Krkonoš kdež pobyl tři dny, načež následovaly jiné vy cházky a vyjíždky. Tak uplynulo patnácte dní. Čím dále, tín více vzpomínal na svou rodinu, na své přátely Toužil po nich velice. Byl by se nejraději vráti již zase domů, ale pomnění, že by se st směšným, stavělo se mu v cestu. Při myšlenc o své nynější situaci musil se sám smáti. Jedinou radostí jeho bylo mu nyní čten pražských denních listů, jež si dal pod pseudo nymem zasílati. Třetího dne po odjezdu pana Dudila do »Paříže« vydaly se také obě jeho děti, Adolí a Amalie, na své cesty. Adolf doprovázel sestru až k jejímu cíli, odkudž pak chtěl na svém turné pokračovati. Když se matka, doprovodivši děti své na nádraží, vrátila domů, napsala několik dopisů. mezi nimiž i své sestřenici v Broumově, v němž líčila svou nynější opuštěnost, která ji tížil mnohem více, než byla očekávala. Konala procházky, vyjíždky, hleděla všeli- jak zapuditi od sebe tesknotu, která ji tísnila. avšak marně. Všude a všude postrádala drahé jí bytosti. Jednoho dne obdržela od své sestřenic dopis, v němž ji pisatelka vřele žádala, aby j na nějaký čas navštívila. Současně s dopisem tímto přinesl jí listo- noš první pohlednici, zaslanou její manželem z »Pařiže«. Paní Budilové se ulehčilo. Zůstala po cely den doma šukajíe tu a tam a každé chvíle šl se dívat na pohlednici.
Budil Toužil Dudil Adolf Paříž Krkonoše Broumov
21 article
Příštího dne dostala tři. Od svého chotě. od dcery a od syna a totéž opakovalo se v dnech následujících. Paní Budilová spřátelila se nyní jižs svým osudem. Avšak tu obdržela zase dopis od své sestřenice, kteráž jí činila trpké výčitky, že přání jejímu nevyhověla, ba ani neodpově- děla. Upřímné pozvání bylo i v tomto psaní opakováno. A osamělá paní se rozhodla, že příbuznou svou navštiví. Po několika dnech uvedla úmys svůj ve skutek. Bylo krásné dopoledne. Paní Budilová s svou sestřenicí vyšly si z města na procházku. Návštévnice věnovala veškeru pozornost přírod a okoli a ani si nevšimla kočáru, jenž se k nim blížil. Mělať ona i společnice její upřeny zraky k partii severní. »Amalie!« zazní náhle radostný hlas z ko- čáru a než se obě dámy ohlédly, objal pan Budil svou manželku. »Arnošte, ty's zde?« zvolala blažená paní »Což jsi se již vrátil z Paříže ?
Budilová Návštévnice Amalia Budil Arnošt Paříž
22 article
»Ano,« zněla poněkud nejistá odpověd »Byl jsem telegraficky zpraven, že přítel můj v Trutnově leží na smrtelném loži. Ihned vydal jsem se na cestu. Bohužel, přišel jsem však právě k jeho pohřbu,« pokračoval mluvící již pevným hlasem. »A pojedeš zase zpět?« tázala se paní, pohlížejíc starostlivě choti svému do očí. »Nikoli, drahá. Chtěl jsem zůstati pouze několik málo dní v této krajině. Svá zavazadla mám v Adersbachu.« »Ach, jaká to šťastná náhoda, « pravila jieh příbuzná, která, nechtíe rušiti netušené selkání se obou manželů, odstoupla stranou a nyní opět k nim přistoupila, »to zůstanete také u nás,« Nastoupen zpáteční pochod do města. Doma pak zahájena byla konference. Všichn členové appellovali na pana Budila, aby tamse svou paní zůstal nějaký čas. Tento vyhověl konečně všeobecnému přání, vymínil si však, že se odebéře asi na dva dni domů, aby se přesvědčil, jde-li v jeho závodě vše v dobrých kolejích. Pravá příčina zmíněné cesty byla však zcela jiná. Dověděl se totiž pan Budil, že pan zasílány jsou jeho pařížské pohlednice do Brou- mova. Podati zprávu panu Krocovi, aby »expe
Budil Kroc Trutnov Brou
23 article
dici« pohlednic zastavil, nezdálo se mu být praktickým a chtěl učiniti doma kroky, aby tento druh poštovních zásilek byl zadržen. Odpůldne odejel do Adersbachu, aby ob- staral přepravu svých zavazadel. Ač tomu ne- chtěl připustiti a měl hojnost námitek proti tomu, provázela jej přece jeho choť. Vyřídiv vše v hotelu, odebral se na poštovní úřad žádal, by na příště došlé tam dopisy pod jeho adresou zasílány byly mu do Broumova. Během cesty zpáteční vyptávala se paní svého manžela, jak se mu libila Paříž, výstava atd. Vyslovila také své podivení, že dostává pořád ještě jeho pohledníce, když on sám jest již několik dní z Paříže vzdálen. »Toť zcela přirozené, drahá Amalie,« pravil pan Budil. »Když jsem chtěl náhle opustiti Paříž, myslil jsem si, že bude nejlépe, nebudu-li ti o tom hned psáti. Poněvadž jsem však byl také přesvědčen, že by tě trápilo, kdybys bez jakéhokoliv objasnění nedostávala mé lístky, rozhodl jsem se, že jich několik napíši a požá- dal jsem pana Kroce, by každý den dal jeden na poštu po mém odjezdu. Nu, není to správné ?- »Zajisté, zajisté,« odpověděla spokojeně paní. »Jest to důkaz, že na mne v každé dobé myslíš a chováš se ke mně jako vzorný manžel.« Také pan Budil byl spokojen. Opět byla jedna nesnáz překonána. K šťastnému zakončení nevinného dobro- družství nastoupil příštího dne cestu do svého domova. A přávě podnik ten byl osudný! Druhého dne po jeho odjezdu došel pro něho lístek od jeho přitele pana Kroce z Pa- říže, zaslaný do Adersbachu, jenž nyní došel do Broumova. Byla to také krásná pohlednice.
Amalia Budil Kroc Broumov Paříž
24 article
Paní Budilová přijala lístek. Prohlížela bedlivě vyobrazení, teprve po dlouhé chvili četla následovní jeho text »Drahý příteli! Mám velmi naspěch, proto jen tento lístek. Zasílání tvých pohlednic obsta- rávám svědomitě, ale docházejí. Mám ještětr a proto musíš učinit nějaké disposice. Výstava jest velkolepá. Až Ti budu o ní vyprávěti, budes litovati, že Jsi nejel. — Jsi zdráv ? Tvůj věrný Kroc.« Paní dala se po přečtení do smíchu. »Ku podivu, jak hezky včera o výstavě vyprávěl, jakoby tam opravdu byl a zatím ne- páchl ani nohou za hranice. Ale proč mn klamal a ještě včera činil tak? Nu, nic ne- škodí, žádné neštěstí se nestalo a až mu ode- vzdám tento listek, bude se zpovídati jako ka- jící hřišník,« pravila pak pro sebe. Den po té vrátil se pan Budil. Na jeho obličeji i veškerém jeho jednání bylo patrno, že jest úplně spokojen. Po delší rozmluvě pravi ku své manželce »Dostala jsi ještě dnes lístek z Paříže ? »Nikoliv,« odpověděla paní se smíchem, »a jest mi to divně, neboť mi má pan Kroe poslat ještě tři.« »Jak to myslíš?« udiveně tázal se pan »Nu, zde to píše !« odpověděla paní, po- dávajíc choti svému lístek. Tento mechanicky přikročil blíže k oknu četl. Pak svěsil pravici s lístkem a pohledl n svou choť, která se nyní upřímně smála. I on musil se dát do smíchu Přistoupil k manželce, objal ji kolem pasu, tiskl ji na pohovku, posadil se vedle nía pravil »Nechci míti před tebou tajemství. Pojd, budu ti vyprávěti vše.« A chmury byly zapuzeny Budil
Budilová Budil Dostal Kroe Paříž
25 article Obláčky při měsíci.
Obláčky při měsíci. Polsky napsal Viktor Gomulicki. Ze sbírky »Zielony kajet« se svolením spisovatele přeloži Václav Kredba »Což jsem ti o tom neříkal ?« »Nikdy.« »Nuže, to bylo tak: byl čas, kdy jsem za- mýšlel státi se knězem. Vábila mne k oltáři především poetičnost obřadů náboženských. Za- miloval jsem si hru na varhany, záři ornátů, harmonii zvonů, ba i zápach kadidla, kterýmž otcové Benediktini při obřadech hojně plýtvali. Avšak, jak víš, zůstalo při pouhém úmyslu .« Nina stiskla mi ruku mlčky. Kdybych měl v srdci ještě zbytek žalu po nesplněných vidi- nách, tento stisk vyhnal by jej nadobro. Seděli jsme při otevřeném okně, občerstvu- jíce se po úpalném dni milým chladem noci. Ve vsi všichni spali. Ale ticho nebylo: naopak, všechno kolem — zdálo se — se hýbalo, šep- talo, volalo. Les šuměl, tráva šelestila, na řece vymršťovaly se ryby, ve vzduchu slyšeti bylo bzučení hmyzu a svištění netopýřích křídel. Do konce uprostřed slaměného příkrovu chaty ozý- valy se chřesty a šelesty Chvílemi hlasy ty tichly, a tu voda, stéka- jící po kapkách s mlýnských kol, počínala rhyt micky zvonit jako skleněné zvonečky Po dlouhé chvili mlčení Nina se ozvala »Jak ti to teď přišlo na mysl ?« Byla v té otázce jakoby výčitka.
Gomulicki Kredba Ninos Polsko
26 article
Místo odpovědi ukázal jsem rukou na mě- síc, který proti oknu nad tmavou stěnou lesa plynul po nebi, obklopený stříbrnými obláčky Vítr dul od východu a obláčky jako hejno ho lubů poháněl před sebou. Současné ohýbal vrcholky sosen, bříz a lisek, které zdály s ukláněti neviditelnému božství. »Hleď!« řekl jsem. »Ten měsíe s paprsko- vitou korunou je monstrance pod baldachýnem ze zlatohlavu. Ty stříbrné obláčky — toť děv- čátka, bíle oděná, která kráčejí přéd knězem, sypajíce mu k nohám květy. A ty vrcholky stromů, tak pokorně sklánějící se pod větrem, toť zástup lidu, který kleče na ulici, skláni hlavy a volá v nadšení: »Svatý ! Svatý ! . .« Nina, patřic a naslouchajíc pozorně, s tváři měsíčním světlem zalitou, byla tak krásnou a idealního ducha plnou, že jsem chtěl dodati »Ty pak, nejdražší, jsi bílým cherubem, jejž modlitby lidské přivolaly na zemi, ale který po své otčině nebeské teskni a křídla k odletu rozpíná . . .« »Ano,« řekla s lehkým povzdechem. »Př- pomíná to průvod o Božím těle. Méla jsem tu slavnost vždycky ráda. A ty ?.
Ninos