3
masthead
29. července 1900. Číslo 207
4
article
Grimm, zbaven platnosti; v celém jmenovaném
patentu není o tom ani slůvka.
Ve svém útoku proti českému státnímu
právu byl p. dr. Grimm zaražen kabinetníml-
stem cisaře a krále Ferdinanda V. ze dne 3.
dubna 1848, z něhož my Čechové — prý
z rozpaků — znova odvozujeme svoje rovno-
právnostní přesvědčení. Tento kabinetní list
nebyl prý však nikdy zákonnou formou vy
hlášen, a zákonná moc byla prý mu teprve
v nejnovější dobé přiřknuta za tím účelem, aby
byl zjednán základ pro jazyková nařízení ná-
lezem nejvyššího soudního dvoru.
Však prý se ví, jak tento judikáť povstal.
Váhu zmíněného kabinetního listu onoho hled
dr. Grimm umenšiti tím, že prý povstal vlivem
rozhouřené doby. Na odmítnuti tohoto zlovol-
ného, mrzkého a nízkého, v souboru stati páně
Grimmovy ostatně nelogického útoku (vždyt
p. Grimm trvá na »jediném historiekém« — zdas
einzige Historische« — co zbývalo od obnoveného
zřízení zemského: na absolulní vůli králově,
jejímž plodem je přece také kabinetní list ze
dne 8. dubna 1848) může nám stačiti z přes
všecky p. Grimmovy úšklebky právní platnost
plessimárního rozhodnutí nejvyššího soudu ze
dne 13. prosince 1898, v němž prohlášena
platnost onoho kabinetního listu. Praví-li pan
dr. Grimm, že kabinetní list císaře Ferdinanda v.
nebyl nikdy v zákonné formě vyhlášen, pak bud
ignoruje pravdu, nebo počitá na nevědomost
svých německých soukmenovců; jak také v pa-
mětním spise poslanců českých proti Körbrovým
jazykovým osnovám je citováno, byl zmíněný
kabinetní list vyhlášen ve sbírce provinciálních
zákonů, kterážto sbírka je oficiální a publikace
v ní závazna.
Grimm
doktor
Čecho
Grimmův
Ferdinand
Körbrův
král Ferdinand V
provinciální zákon
5
article
Je-li řeč o rozpacích, dlužno ukázati n
rozpaky, ve kterých se octl p. Grimm tak hlu-
boko, že hodil pošklebkem po nálezu nejvyš-
šího soudního dvora, uznávajícím zákonnou
platnost kabinetního listu Ferdinanda V. Zde
šel p. dr. Grimm tak daleko, že chce otřásti
hlavním pilířem soudnictví; klidně konsta-
tujeme, že tím činí poslední krok k mezi, z
kterou je anarchie a státní rozvrat. Tam až
dovede zabíhati německý justament, nevystačíli
ani s přemírou svých všelijak získaných práv.
anis vyumělkovaným jich nadužíváním,
Vedle kabinetního lisla císaře Ferdinanda V.
ze dne 8. dubna r. 1848 shledává paní dr
Grimm význačnou podporu českého stanovisk
v otázce jazykové v 813. všeobecného soudního
řádu z r. 1781, který stanoví, že strany
i jejich právní zástupcové mohou při soudeeh
používati jazyků v zemi obvyklých. Něme-
ckému místodržitelskému radovi m. s. namanul
se úkol, také vatomto případě právo jazyka če-
ského, už z doby absolutismu pocházející, od-
straniti. Poněvadž přímý útok je nemožný, pan
dr. Grimm volil obchůzku.
Tvrdí, odvolávaje se na svoje vývody o
jazykové stránce obnoveného zřízení zemského,
že sjazyk v zemi obvyklý« není totéž jako
»jazyk zemský«, že prý tedy zástupcové národa
českého oba pojmy ztotožňují nesprávně. Že
pojmy: jazyk av zemi obvyklý« a jazyk »zem-
ský« jsou různé, je všeobecným názorem ně-
meckých politiků, názorem, který podepřen je
pouze za vlasy přitaženým výkladem, že »jazyk
v zemi obvyklý« znamená prý vlastně »jazyk
u soudu v zemi obvyklý«, dle jiného, neméné
násilného výkladu »jazyk v území země ob-
vyklý«, dle p. rady Grimma dokonce jen » jazyk
v bydlišti obvyklý«. Pokládá-li se z naší strany
i ten, i onen názor neudržitelným, děje se tak
právem. Neboť pojem jazyka u soudu v zemi
Grimm
Ferdinand
doktor
rada m . s
6
article
obvyklého není přece totéž, jako pojem jazyka
v zemi obvyklého; nejsou to — dle názvo-
sloví logiky řečeno — pojmy rovnomocné ani
souhlasné, nýbrž první je pojem užší o bližší
určení su soudu«, druhý širší, a pars pro toto
přece v mluvě pojmové klásti se nesmi, má-li
soud býti správným. A kdybychom takovou
úvahu ponechali stranou, zbývá ještě jiný důvod,
dle kterého stanovisko německé je právně ne-
udržítelno. Rozdělení státu, jak plati nyní, zná
pouze korunní země, nikoli ješté zvláštní územe
v kterékoli z nich; tedy »německé území«
v království českém na př. je sice heslem v po-
litické fraseologii německých stran, nikoli však
zákonně stanoveným a správovědně determino-
vaným pojmem. Národnostní roztrhání naš
vlasti je sice německým politickým požadavkem,
nikoli však faktem. Není dosud v Rakousku zá-
kona, který by určoval podstatu »jazyka v zemi
obvyklého« jako positivní, náležitě determino-
vaný a charakterisovaný právní pojem.
V nynější ústavě článek 19. státních zá-
kladních zákonů o obecných právech státníeh
občanů zní: »Rovné právo v šech v zem ich
obvyklých (aller landesübliche
Sprachen) řečí ve škole, úřadě a životě ve-
řejném se uznává«. Kde je v tomto proslulém
§ 19. st. z. z. řeč o nějakých zvláštních úze-
mích? Ovšem nikde; mluví se jen o zemích
jejich jazycích.
Pro sdělený německý výklad není vůbec
zákonného důvodu. Němci sami zajisté to poci-
ťovali; majíce ovšem na své straně všemocnou
byrokracii, byli jí vyvedeni z nesnází výkladem
— ovšem opět bezdůvodným a nesprávným —
že otázku jazyka v zemi obvyklého dlužno ře-
šiti dle stavu věci od připadu k případu. Něm
cům bylo tak sice dočasné pomoženo, ale stát
uvržen byl ve zmatky, z nichž dnes žádný
státník nedovede vyváznouti. (Dokončení.)
Němec
Rakousko
Německo
7
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 28. července. (K situa ci.)
Vnitřní politika rakouská oetla se ve stadiu
úplného bezvětří. Proroci politické povětrnost
předpovídají, že bezvětří potrvá celý srpen.
neboť do počátku září nelze prý očekávati nija-
kého rozhodujícího činu. Jediné, co se slibuje
pro srpon, jest, že k panovníkovi do Išlu budou
povoláváni zástupcové různých politických stran.
aby podali informace o smýšlení ve své straně.
Že ani vláda nechystá pro nejbližši dobu nie
závažného, vidno z toho, že většina ministno
mešká mimo Vídeň, tak že se nemohou konat
ani obvyklé ministerské porady.
Z Lublaně, 27. července. (Istrijský
sněm.) Slovanská menšina nezúčastnila se ani
třeti schůze sněmovní, konané dne 26. t. m.
nevstoupi za tohoto zasedání ani do sněmu
vůbec, poněvadž není naděje, že by vláda neb
vlaská většina splnity podminky, za kterých by
Praha
Išlu
Vídeň
Lublaň
8
article
se Slované mohli vrátiti do sněmovny. Vídeňští
officiosové sdělovali, že slovanští poslanci proto
nešli na sném, že ohdrželi vlaské pozvánky. Že
zpráva ta je nepravdiva, zaznamenali jsme už
dčíve. Slované neobdrželi nijakého pozvání, po-
něvadž zemský hejtman, aby nemusíl Slovany
zváti slovanským jazykem, nerozesílal letos
vůbec nijakých pozvánek a zahájení sněmu
oznámil pouze ve vlaském »Osservatore trie-
stino«, jejž ovšem nikdo ze slovanských po-
slaneů není povinen čísti a nemusí mu také
rozuměti.e
Chorvatští a slovinští poslanci usnesli se.
jak již známo, na schůzi v Opatii, že se tento-
krát vzdají abstinence. Před schůzí v Opatii
měli jich zástupcové poradu s drem. Körbrem
a proto se soudilo, že se Slované vzdávají
abstinence jen proto, že mají od vlády nějaký
určitý slib, že se na sněmu bude šetřiti tak
jazyků slovanských. Jak sama vláda pohlíží na
rovnoprávnost slovanských jazyků v Istrii s ja-
zykem vlaským, vysvitá však z toho, žže cisařský
patent, jímž sněm istrijský svolán, byl solištén
pouze ve vlaském sOsservatoreltrieslinos rozumí
se jen jazykem vlaským a nikoli také chorvat-
ským a slovinským. Po všem tom slovanským
poslancům ovšem nezbylo nie jiného, než změni
usnesení opatijské a do sněmu nejiti.
Slovan
Istria
Slovan
9
article
»Slov. Narod«, pojednávaje o těchto věcech,
praví o vládě Körbrově: »Vláda ukázala opětně,
že vůbec neminí plniti své sliby, že stojí dosui
na stanovisku wlaské sněmovní většiny a tím
sama zničila, k čemu dala podnět.. V dob
psích dnů hlásá komolý istrijský sněm celému
světu, jaké despotické poměry panují v Istrii,
jak tam vláda s vlaskou stranou společně
šlapou národní rovnoprávnost tak, že zástupcové
většiny obyvatelstva nemohon se ani účastniti
sněmování. To pak je zároveň dokladem, jak
předpotopní diplomat je dr. Körber, který ani
v Istrii nedovede ukliditi národní spory, ač
tamní vlaská menšina jest ve všem odkázána
na milost a nemilost vlády. A tento dr
Körber chce ukliditi národinostn
spor česko-německý l«
Z Krakova 27. července. (Polský lis
o mistru Janu Husovi.) Po příkladu
českých a vídenských klerikálních listů roz-
mrzel se na nás i lvovský »Ruch katolickýa
že jsme ani letos nezapomněli památky mu-
čennické smrti mistra Jana Husa a uctiliji
četnými schůzemi po celých Čechách. Kleri-
kálům je Hus ovšem »kaciřem« a pro pravo-
věrného polského katolika kacíř horší zrádce
národa. Krakovská »Nová Reforma« takés
povšimla letošní oslavy Husovy, ale píše o n
jiným způsobem, než lvovský »Ruch«. Čtemet
v »Nové Reformě«: »Den 6. července jest pa-
mátný Čechům. V ten den r. 1415 stanul na
hranici v Kostnici mistr Jan Hus, jedn
z nejišlechetnějších postav, jake
splodil středo věk. Zhynul mužně a bo-
hatyrsky, bojuje za pravdu, v kterou věřil, a
třebas k jeho jmenn přilípnut název kacíře,
jeho nepřemožená idea žila a žije dosud v ná-
rodě českém, jenž Husa s chloubou nazývá
»svým«. Od dob národního probuzení význam
Körber
Hus
Husův
Čecho
Istria
Krakov
Čechy
10
article
Husa, vzrůstaje, budil k úctě jeho vznešených
myšlének a ku ctění jeho památky. Tak i letos
slavena jeho památka. Má Hus vskulku význam
národní a význam tak veliký? My Poláci znám
Husa z malinké episody všeobecných dějín,
známe ho jen jako náboženského reformatora,
jejž církev zavrhla a odvoudila k smrli. Zna-
jíce jen to, neznáme vlastně nic. Otázka víry
a církve nepatří před naše forum, dokud jde
o dogmata. Ale nepřestávajíce býti katolíky mů-
žeme říci, že lidé, vynášejíce nad Husem ortel,
mohli se mýliti jako lidé a zmýlili se nade vši
pochybnost, že zavrhli člověka, aniž ho pře-
svědčili, že bloudí. Proto odsouzení Husovo ne-
může býti ospravedlněno před historií; jeho
společenské a národní přesvědčení, jeho lásk
ku pravdě a svobodě, jeho srdce skrz naskrz
křesťanské, mají pro národ český veliký význam.
Hus
Polák
Husův
11
article
Jakž nemá národ ctíti toho, kdo žádal netoliko
víru v písmo, ale i žití dle jeho pravd, který
dle smyslu nauky Kristovy chtěl v bližním vi
děti bratra, a ve všech lidi sobě rovné, po-
něvadž všichni jsou stvoření od boha dle
ohrazu božího atd.« Takový správný názor na
Husa je dosud velice vzácný v polském ča-
sopisectvu.
Z Vídně, 27. července. (Ze s ta t istiky
velkostatků.) Úřadní »Statistický Měslč-
nik« podává zajímavá data o rozšíření velko-
statkůpo zemích rakouských. Pokládaje z
velkostatek pozemkový majetek větší než 200. ha.
shledává, že z 30 millionů ha rakouské půdy
velké statky zaujímají 8.7 millionu ha čili 2e
proc., tak že na malé statky připadá 71 proe.
veškeré půdy. Poměr ten není však stejný ve
všech zemích. Bukovina a Solnohrady mají
nejvíce velkých statků, totiž 46, resp. 40 proe.
veškeré půdy. V Halíči připadá na velké statky
39, ve Slezsku 38 proc., v Čechách 32 proc.,
na Moravé už jen 26 proe., ve Štyrsku a Koru-
tanech 25 proc., v Tyrolsku a Doln. Rakousích
23, v Hor. Rakousích 22, v Kráňsku 16, na
Přímoří 8 a v Dalmacii dokonce jen 3 procenta.
Kristův
Hus
Vídeň
Bukovina
Solnohrad
Slezsko
Čechy
Štyrsko
Tyrolsko
Dalmacie
12
article
Půda velkostatků je většinou lesniatá, nebot
59 proc. všech velkostatků jsou dlesy. Nejvlce
lesů mají poměrně velké statky v Kránsku
(76), ve Slezsku (713) a v Doln. Rakousích
(705). Nejméně lesů mají velkostatky dalmat
ské (29). V Haliči mají velké statky 55 proc
lesů. Hledí-li se ke všem lesům v zemi vůbec.
shledává se, že velkým statkům náleží v Haliči
84 proc., ve Slezsku 80 proc., v Bukovině 72
proc., v Solnohradech 69 proc., v Čechásc
66 proc., na Moravě 63 proc. všech lesů. Nej
méně lesů patří velkým statkům v Dalmaci
(3) a na Přímoří (13). — Fideikomisům ná-
leží v Rakousku 4 veškeré půdy. Ne jivi í c
v Če cihá cch (11.2 veškeré půdy); pak na
Moravě (8.1), v Korutanech (68) a v Dol-
ních Rakousích (6.39). Solnohrady nemají an
jediného fideikomisu. V ITyrolsku, Přímoři,
Dalmacii a vHaliči připadá na fideikomisy
méně než 1% veškeré půdy. Fideikomisy maj
poměrně ještě více lesů, než velké statky vůbe
Z jich pozemků jest 66%%y, lesů.
Slezsko
Rakousy
Halič
Bukovina
Solnohrad
Morava
Rakousko
Korutany
Dolo
ne Rakousy
Dalmacie
13
article
Politické zprávy zahraničné
Politické zprávy zahraničné
V Praze, 28. července.
Ruský diplomat o činské otázce. Čle
ruského vyslanectví v Paříži projevil korvespon
dehtu SN.Y. Heraldué své mínění o činsk
otázce v tato slova: 1. Rusko připojí se upřímně
k ostatním velmocem za účelem potlačení čín-
ského povstání, obnovení pořádku a zabezpečen
výplaty společné náhrady, kterou Čína bude po
vinna zaplatiti za škody, způsobené Evropanům
2. Ale nutno míti zření k tomu, že Rusko
vzhledem k Čině zaujímá docela jiné postavení
než ostatní státy. Ono jediné hraničí s Činou
na pevnině a proto bude nuceno zabezpečifise
zvláštními zárukami a učiniti zvláštní opatření
jež však všemi ostatními državami budou uznány
za spravedlivé a co nejvíce obezřelé. B. Slus
nadíti se, že Anglie nebude pokračovati v ne-
bezpečné hře, kterou provádí, zsnažíc se posta-
viti nám do cesty Ameriku a Žaponsko. Ame-
rika brzo prohlédne, jestliže už neprohlédla ut
hru; jinakmá se však věc u amalého, ale cti-
žádlostivého Žaponska, které se Anglie snaží při-
měti, aby převzalo hlavní úlohu v chystaném
dramatu. Ale nemůže býti pochybností, že Ru
sko toho nedopustí.
Evropan
B Slus
Praha
Paříž
Rusko
Anglie
Amerika
14
article
Od hranic mandžurských. V situaci na
severním bojišti nenadešly v posledních dnech
nijaké vážnější změny. Hlavní štáb ruský do-
stává od amurského generálního gubernator
v Chabarovsku, gen. Grodekova zprávy uspo-
kojivé. V Blagověščensku nastal khid, jenž je
i na příště zabezpečen tím, že pomocná vojsk
z oblasti zabajkalské již dorazila do Blago-
věščenska. Ale v dalším okoli opakují se den
za dnem potyčky mezi čínskými vzbouřenciu
ruskými kozáky, kteří ničí na pobřeží Amuru
čínské tvrze a vypuzují povstalce i spojení
s nimi činské vojsko do hloubi Mandžurska.
Obavy budí jen postavení gen. Gerngrossa
v Charbině a osud železničního personálu a
ochranných vojak na jižní větvi mandžurské
dráhy na jih od Charbina do Tělina, ležícího
něco na sever od Mukdena. Zde jsou ruské
houfce odříznuty od hranic a obkličeny velikým
množstvím činských vzbouřenců a vojáků, jichž
počel se páčí na 15 až 20 tisíc. Jisto jest, že
gen. Gerngross v Charbině se dosud drží; po-
stavení jeho jest tím obtížnější, že hrst kozáků
musí zde hájiti nejen ruské obyvatelstvo nov
vzniklé želozniční osady, nýbrž i anglicke
a francouzské missionáře, kteří se sem utekli
pod ochranu ruských praporů.
Chabarovsk
Blaga
Charbina
15
article
Ostatně vojsko, vyslané pod velením gen
Sacharova z Michailo-semenovské stanice (př
ústi Sungari do Amuru) na pomoc gen. Gern
grossu, značně se již přiblížilo k Charbinu,
a možno, že dnes jest už v Charbině. Vojsko
postupuje rychlými pochody na jih po řece
Sungari a dle zprávy ze dne 25. t. m. narazilo
na první odpor teprv u pevnůstky Lao-Ču ne-
daleko města Šuan Čen-Tina, ležícího asi 200
km. na sever od Charbina. Pevnůstka po
krátkém boji vzata útokem, obránci její se roz-
prchli až na ty, kteří nalezli smrt uvnitř valů.
Rusové po boji valy rozkopali a pohřbili jimi
mrtvé odpůrce. Rusové při tom neměli ztrát
což valně posilnilo mysl pomocného vojska.
Sacharov
Lao
Rus
Michait
Amur
Charbin
Sungari
Šuany ČenTina
Gern grosso
km
16
article
Milán proti monarchii. Při jízdě krále
italského Milánem na letní sídlo jeho Monzu
obecní zastupitelstvo milánské vypravilo se oby.
čejně na nádraží, aby krále pozdravilo. Leto
ale, jak známo, vystřídána byla liberálně konser-
vativní (monarchistická) většina obecního zastu-
pitelstva většinou republikánskou. Tato usnesla
se nyní poprvé jízdu krále ign orovati a usnesen
to také provedla.
Utrpení Srbů bosenských.
Zo Sarajeva, 16. července. (Dop. »N. L
Vystěhovalecké hnutí mezi srhskými sedláky
Bosenské Krajiny poněkud se utišílo. Mnoz
prohlédli a porozuměli, co s inimi chtěli ne
praví orušti agenti« a nyní říkají, že raději
zahynou, než by opuslili svou domovinu. Aleo
obyvatelstvo dosud se nachází v horečném stavu
což je známkou, jak ohromné bylo rozechvěn
původně.
Nepoctivá hra se provozuje se srbským ná-
rodem, tak nepoctivá, že není příkladu. Na
vládě sarajevské jest nyní, aby smyla se seb
obvinění, že ona sama tuto hru nastrojila
mezi lid pustila agenty, aby jej přemlouvali k
stěhování do Ruska, jež o věci nemělo tušení
nikdy už nebude rozdávati půdu jiným lidem
než svým rozeným poddaným. Vláda může obvi
nění smýti ne popřením fakta, ani odvoláním
zločinných agentů, nýbrž vyhověním spravedli
vým požadavkům lidu.
Srba
Dop
N L
Milán
Monza
Sarajevo
Rusko
17
article
Bohužel není viděti kroků k nápravě. F
ešní »ruští agenti« obracejí nyní věc ttak, ja-
koby Rusko bylo najednou zrušilo slovo již
dané a jakoby ono mělo vinu, že hmotně na-
dobro zničeny rodiny, které chopily hole vystě-
hovalecké.
Do Bělehradu přišly na cestě do Ruska
dvě rodiny z Dolního Jedlovce, a to rodina Sto-
jana Crnogorce s 10 dětmi a Lazara Pilipoviče
se 3. Ze vsi Mirkovce rodina Nikoly Duriče
s 5 dětmi a Vasy Batosa se 3. Ohlásili se ru-
skému zástupci p. Mansurovu a řekli, žeje
srušti agenti« posílají do Ruska. Mansurov di
nezkameněl. Vysvětloval lidem, že byli podve-
deni, že v Rusku nikdo o ničem neví, a radil.
aby se vrátili domů. Že byli bez peněz, požáda
srbskou vládu, aby je nazpět poslala svým ná-
kladem. Na rozloučenou jim řekl, že Rusko na-
opak si přeje, aby pravoslavní Srbové z Bosny
za žádnou zpodmínkou a za žádnou cenu se
nestěhovali, protože by se tím oslaboval slovan-
ský pravoslavný živel v okupovaných zemích.
Pilipovič
Durič
Vasa Batoso
Mansurov
Srba
Rusko
Bělehrad
Bosna
18
article
Když tyto čtyři rodiny vracejíce se do
Bosny stihly do Bosenské Dubice, tamní pred-
stojník uvěznil otce všech čtyř rodin: Stojanu
Crnogorce, Lazara Pilipoviče, Nikolu Durlče
i Vasu Batosa, a matky s 21 dětmi vyhnal za
Sávu do Chorvatské Dubice ! Ubohé siroty
zůstaly bez sousta chleba a přístřeší. Nocovaly
pod širým nebem a za dne prosily od domu
k domu. To trvalo do 7. t. m. Toho dne s
jich »ujala« obecní správa chorvatsko-dubická,
sebrala je a vyhnala je do Bosenské Dubice.
Smutný průvod ubíral se k okresnímu domu.
Ženy i hladově děti hlasitě plakaly a naříkaly.
Kolem nich shromáždil se zástup. Srbi sedláe
měšťáci, mohamedáni izámožní i chudobní,
katolici, panduři i žandarmové. Málokdo byl
tak tvrdého srdce, aby nezaplakal nad tím
obrazem bídy. Plakali istaři mohamedáni
kteří nejsou právě měkkým eitům přístupni
Rozléhal se pláč a nářek, křik a proklinání
Stojan Crnogorka
Pilipovič
Durlč
Vasa Batoso
Srb
Bosna
Dubice
Sáva
19
article
Neštěstí vyhladilo rázem všecky umělé různost
v lidu téhož národa a jedné země
Úřadníci byli tím úkazem překvapeni. Vy
mlouvali se, že nevědí, co dělat. Neví to nyn
ani sarajevská vláda. Jí »ruští agenti« dělal
dobrou zábavu a byla ráda, když se vystěho
valci vydávali na cestu; úřady její rády jin
vydávaly pasy a rády dražebně prodávaly je-
jich majetky; ale na to nikdo nepomyslil, az
lidé poznají, že byli podvedeni a začnou se
vraceti do Bosny, co s nimi. V největších ne-
snázích byl dubický prodstojník Fluk, jen
práci »ruských agentů« sám řídil a domníva
se, že provedl něco náramně znamenitého. Da
zapřáhnouti koně do vozů, naložiti matky
děti a dovézli je nazpět ke zpustlým jejich
krhům do Dolního Jedlovce a Mirkovce. Ale
otce podržel ve vězeníl
Totě bezpráví, nad kterým sám bůh mus
zaplakati. Místo, aby byli potrestáni, zločinci
kteří lid svedli a pobouřili, zavřeni jsou neboz
svedení, kteří se ničím neprovinili, není-li přec
jen proviněním jejich neočekávaný a nemil
návrat.
Co bude s. Jedlovčany a Mirkovčany
Podle tureckého agrárního zákona, v okupova
ných zemích dosud platného, každý, kdo se
vystěhoval, má právo do tři měsíců od vystěho-
vání vrátiti se i se svým lídem na předešlě místo
jež mu musí pro ten případ zůstati po tu dobu
vyhrazeno. Avšak okupačné úřady nechtějí
lomto ustanovení věděti, ačkoli jest jasné
Bom'av
určité.
Mirkovčana
Bosna
20
article
K pěveckým zápasům v Brusselu
a v Paříži.
(Pův. zpráva »Nár. Listů-.)
Skvělé vítězství, jehož českému zpěvu i če
skému jmenu na mezinárodních zápasech v Brus-
selu a Paříži dobyli plzeňští pěvci, členov
tamějšího Hlaholu, blahým uspokojením naplňuje
každé vlastenecké srdce české. Všeobecně proje-
vuje se přání, aby také činnost v jiných oborec
ať kulturních nebo hospodářských korunována
byla tak zdárnými výsledky. Jak unešeni byl
naši krajané, kteří stali se bezděčnými svědky
brusselského neho pařížského úspěchu plzen-
ských Hlaholistů vysvítá z dopisu našeho kra-
jana pana Eman. Trojana, továrníka v Brusselu.
který píše: Jsem blažen, že Vám mohu ozná-
miti veliký úspěch našich plzeňských pěveů
Pokusím se vylíčiti pocity za těch málo
hodin, jež jsem prožil s upřímnými českými
srdci, jež vydaly se na tak dalekou, únavnou
cestu ku cti a slávě vlasli.
Na to popisuje, jak české pěvce v hotel
vyhledal a jak s nimi zúčastnil se uvítacích
slavností na radnici, brusselské. Dále pak
praví:
Asi 40 spolků zúčastnilo se toho průvodu
Byly přijaty v gotickém sále zdejší radnice pa
nem purkmistrem a městskou radou. Byl to ve-
lice malebný pohled. Již památnost sálu foho
(z XV. století), kde se odehrály tak velké histo-
rické episody, zejmena za dob španělské tyranie,
přispívala ku zvýšení slavnostního dojmu. Srdee
mé mocně bušilo, když jsem po dlouholeté vzdá-
lenosti z vlasti spatřil statečné české zpěváky.
ani tak důstojně očekávali vstup pana purk-
mistra a městské rady. Bylo patrno, že vstup
ten působil na ně mocným dojmem.
Eman
Trojan
Brusel
Paříž
Hlahol
21
article
Dále popisuje pan Trojan vítací formality
a přichází až k momentu, kdy hostům nabíd
purkmistr vin d'honneur:
Zvuk jeho posledního slova ještě nezanikl
a už bylo slyšeti zátky šampaňského. To byl
as v panujícím vedru mnohému vhod. Sál by
skoro přeplněn. V tomto ruchu byli naši kra
jané purkmistrovi a městské radě představeni
Purkmistr se dal ihned do rozhovoru s před
sedou »Odboru« a sbormistrem. Za několik minu
bylo žádáno za ticho a už památným sálem
kde byl spečetěn osud Egmontův a Hornův, roz
lehal se český zpěv.
Stál jsem jako přibitý, celým tělem rych
lostí elektřiny lomcovalo rozechvění, oči zalé-
valy se mi slzami. Než jsem se vzpamatoval.
byla píseň (pěvecký pozdrav) u konce a jak
bouře zaburácelo sálem volání : Vive la Bohěme
Viventles Tchéques !« Volání nemělo konce
Pan purkmistr požádal Čechy, aby ještě zapěli
Plzeňané ochotně vyhověli. Avšak jaký úža
se zračil na tvařích všech, když naši pěvci za-
notovali Brabangonnu s českým textem. Nemohu
vám vylíčiti nadšení přítomných, jež tato po-
zornost vzbudila. To nebylo burácení, to bylo
radostné šíleni, které trvalo as 10 minut p
zpěvu českých pěvců. Musili opakovati Braban-
connu a pak na bouřlivou žádost musili ještě
zapěti českou národní hymnu »Kde domo
můj?«, která se velice líbila.
Trojan
Egmontův
Hornův
Čecho
Vive le Bohout Viventle Tchéque
22
article
Byly to pro mne chvíle nezapomenutelné
Po vítání na radnici byli Čechové pozván
do mistnosti spolku »Les Artistes réunis«, kde
tento spolek pěl na počest Čechů.
V neděli dne 22. července o 10. hodině
ranní zpival »Odbor« v katedrále sv. Michala
sv. Guduly (z XIII. věku) Pickovu mši. Obe-
censtva bylo plný kostel. Každý byl unešen
skladbou i její provedením.
Po mši sli jsme — jak se na každého
vlastence českého sluší — na plzeňské. Pövei
z domácího prazdroje čerpali posilu pro večerní
zápasy.
Tyto byly v sále »de la Grande Harmonie.
Nemohu vám vypsat nudšení obecenstva.
Hřimavě Vive la Bohéme 1 Vivent les Tchéques!«
nemělo konce a opětovalo se, když jury pro-
hlásila, že Čechům připadla pr vní c ie n a.
Tak skončili ten krátký pobyt našich rodáků.
který nás Čechy, bydlicí v Belgii, potěšil. Kéž
by také tam doma, v naší krásné vlasti byo
každý našinec tak hrdý na ty syny české, kteř
tak skvěle rozšiřují čest a slávu českého jmen
po světě.
Čecho
Pickův
jít le Grand
Ob
Belgie
vní c ie můj a
katedrála svatý . Michal svatý . Gudula
23
article
Časopis »L' Etoile Belge« ze dne 24. čer
vence píše:
»Sdělili jsme již, že jednota »Sociéte
Royale des Artistes Réunis« u příležitosti pade
sátého výročí svého založení uspořádala velký
mezinárodní pěvecký zápas.
(Následuje popis průvodu a uvítání pěvců
Zvláště se tu podotýká, jak mocně bylo shro-
máždění pohnuto, když Čechové zapěli Bra-
buneonnu svojí materstinou.)
Po obřadu a pohostění na radnici sestavi
se opět průvod a odebral se do místnosti jed-
noty »des Artistes Réunis« (Rue du Quesnoy),
kde odehrála se dojemná manifestace. Dámy
členů jubilujícího . spolku byly zde shro-
mážděny a paní Louvoisová jich jmenem za
roztomilého oslovení věnovala jednotě krásné
umělecké dílo sochaře Verheuvena. Na tg
byli členové komitétu poděleni květino-
vými dary.
Náměstek presídenta pan Wittebols děkoval
dojat damám za jich pozornost. Na to jednota
»des Artistes Réunis« zapěla za řízení pan
Grossensa některé skladby svého repertoiru.
Tím slavnost skončila v nejlepší náladě.e
O zápasu pěveckém praví týž lis
mimo jině.
»Zápas pro sborový zpěv, uspořádaný jed-
notou »des Artistes Réunis« za přílezitosti jej
50letého jubilea, budil opravdový uměleck
zájem, nikoli snad počlem přihlášených jednot,
nýbrž významem přihlášených korporací z růz-
ných zemí, zejmena pak jednoty české. Čiem
v programu zejmena: Odbor »Hlaholu« z Plzně
(Čechy), »Le Royal Welsh Male Chai-
z Treorchy (Anglie), »L' Orpheon« z Rotter-
damu, »De Lauverkrans« z Mastrichtu, »La
Sainte Cécile« z Toursu (Francie), »Liedertafel«
a »Harlem Zauggenpot«, obě z Harlemn,
»Quartettverein Rheingold« z Crefeldu, »La
Phalangue T' Avenir« z Paříže, »Royal Maest-
reechter Star« z Mastrichtu, nečilaje dále
různé národní jednoty belgické, různé ssly
i významu.
L Belge
Réunis
Čecho
Bro
Artistes Réunis
Verheuven
Wittebols
Grossensa
L Orpheon
Rotter
Lauverkrans
Harlem
Plzeň
Anglie
Mastricht
Tours
Francie
Harlemn
Crefeld
Paříž
Royal Maest
Le Royal Welsh Mala Chai
Le Sainte Cécile
SF Rheingoldávie
Le Phalangue T ' Avenir
Rue jít Quesnoy
Treorcha
24
article
»La Phalangue l'Avenir«, klerá byla takě
engažována při jednom zápasu ve Francii, ode-
přela nacvičiti přikázané jí sbory. Angličaně,
kterým nebyly žádné podmínky předem kl-
deny, odřekli s poukazem na obvyklé u nich
svěcení neděle, pak ale opět rozhodli se, že by
přece zpívali, kdyby jim byla napřed zaslána
cena, o které předpokládali, že ji s jistotou
dobudou. Chtěli míti výlohy cestovní uhraženy.
To arci nebylo přijatelno a proto zůstali
doma.
Tyto okolnosti nebyly závadou, že závody
měly brillantní průběh.
(Nyní se obšírně popisuje průběh jednotlivýeh
oddělení programových při zápasech. Nás za-
jímá oddělení ve kterém zápasili Čechové)
V sále »Grande Harmonie« zápasílo o
dělení nejvybranějších jedn o t
1. cena: Odbor Hlaholu plzeňského
Je spravedlivo přiznati Čechům z Plzn
že zahájili program obdivuhodným přednesem
karakteristických písní, plnosti hlasů, leh kostí,
uhlazeností a vzácnou jednolitosti co do imi-
tace i nesení zpěvu a neobyčejnou pečlivostic
do nuancování, Všecky tyto vlastnosti vysvětlo-
valy enthusiastickou pochvalu, která otřásala ce-
lým sálem. Jest jich jen 24, ale zpěv jich znl,
jako by jich bylo 100. Jen tři tenoři, ale jake
hlasy ! A jaké basy! Jadrné, mohutně hloubky
a síly neobyčejné.« — — —
Angličana
Čecho
Jadrná
Le Phalangue l ' Avenir
Francie
Grand harmonie
Hlahol
25
article
Pařížský časopis »La petite repu-
blique« ze dne 25. července t. r. v č. 8867
plše :
»Člověk může mluviti o štěsti, jde-li do
hudební produkce, o které ví již předem, z
z ní nebude ničeho rozuměti. Zatím ale slya
překvapující věci rázu nejvýše uměleckého a d
té míry efektního, že celý sál se otřásal po-
tleskem a projevy pochvaly. To se stalo včer
při pěveckých zápasech v Trocaderu. Přibyl
sem cizí spolek, pěvecký spolek »Hlahole
z Plzně v Čechách, který byl pro nás překva-
pujícím zjevem. Jest jich právě 25, těch pěveů
s hlasy krásnými a mohutnými. Jsou discipli-
nováni způsobem obdivuhodným — nikoli di-
ciplinou železnou, po německém způsobu, nýbrž
družnosti dobrovolnou a silnou. Zapírajíce sv
vlastní osobnosti, obětavě podřizují se věci.
Přibyl
Trocader
Plzeň
Čechy
Hlahol
svatý vlastnit osobnost
26
article
Nejsou umělci jen svým zpěvem, nýbrž i také
tím, co zpívají. Mají na programu řadu českých
tanců, nad míru originálních a úchvatně vkus-
ných. Jsou veselé, nenucené, elegantní, poetické,
harmonisace hlasů neobyčejná, podivuhodná.
Bylo by nám těžko říci, kterému z těchto taneů
dáváme přednost. Jsou to: » Ciboulette «. —
»Petit Ramoneur«. — »Menuett«. — »Le Per-
soir«. — »Le Chapelain«. Vše je to karakte-
ristické až do krajnosti. Obecenstvo s neutucha-
jicím zájmem naslouchá těm melodiím, plným
pravdivé životnosti, těmto mohutným hlasovým
výkonům, které překvapují svojí silou, obdivu-
hodným pianissimům, která se znamenitě dařila
po náhlých přechodech z plného zpěvu těcht
24 krásných hlasů.
Na doklad zvláštnosti těchto skladeb uvá-
díme tuto překlad textů tance »Ciboulett« (ná-
sleduje francouzský překlad naší písně »Cibu-
láři jedou«)
Neníliž pravda; je to bizarrní? Ale po-
slouchá se to znamenitě
Ať zije Hlahol plzeňský.«
Z Něm. Brodu, 27. července. (Pův
dopis.) Vítězům brussolským a pařížským vo-
láme hřímavé »Na zdar!« Společnost »u Hro-
mádků«
Petit Ramoneur
Ciboulett
Ciba
Neníliž
pravda
Německo . Brod
Le Chapelain
27
article
Světová výstava v Paříži.
Světová výstava v Paříži.
Mezinárodní kongres na ochranu
dělnictva.
V Paříži, 27. července.
V paláci kongresů, v sále musea sociálníh
byl včera odpoledne zahájen kongres na zá-
konnou ochranu dělníků za předsednictví mi-
nistra obchodu Milleranda. Účastenství na sjezdu
jest neobyčejné. Ze všech států přibyli delegáti,
mezi nimiž jsou mnozí vynikající politikové.
národohospodáři, sociologové, dělničtí vůdcové,
publicisté atd.
Z vynikajících účastníků jmenujeme: pp
Paul Canwěs, professor právnické fakulty pa-
řížské, Luzzatti, bývalý ministr italský, baron
Berlepsch, bývalý ministr obchodu v Prusku
Curti, státní rada švýcarský, dr. Baerenreither,
bývalý ministr rakouský, Mabilleau, ředitel pa-
řížského musea sociálního, Struve, zástupce ho-
landské vlády, Maxim Kowalewský, bývalý pro-
fessor moskevské university, Manch, jednatel
federace mechaniků-dělníků německých, socisli-
stičtí poslanci Vaillant a Groussier a j.
Paul Canwěs zahájil jednání a uvital hosty.
Naznačil pak dilo kongresu, do jehož programu
Millerand
Canwěs
Berlepsch
doktor
Baerenreither
Struve
Kowalewský
Vaillant
Groussier
Paříž
Prusko
kongres
profesor právnický