2
masthead
V Praze, v neděli dne 29. července 1900.
Praha
5
article
Na ranní a odpol. šist,
pře dptácí ser
v Praze vě adminístral
aN měsíe
as čtvrt lota . . . . 6 R —
s dvojí donáškoe
n vve ita. . : 7 K no
Ove allslkic
9 K30b
na měslo a
Poštonr
znát. . k 9
a dvojí zisilke
na miěsíe
iže
na čtvrti laka
Praha
6
article
Dnešní čislo pro Prahu le o 18 stranácb.
Dnešní čislo pro Prahu le o 18 stranácb.
Proč Němci vládě Körbrově
nepřejí?
s nolo
Političtí zřízenci vlády p. Körbrovy po-
čínají proti zákonné opposici národa českého
zakročovati namnoze již opět tak, jakoby
chtěli nastupovat proti nám starými perse
kučními prostředečky pověstných Giskrových
hejtmanů z let 1868—1869; — buď že vů-
bec veřejných shromáždění lidu českého pod
širým nebem »z ohledů na veřejnou bezpeč-
nost« absolutně nepovolují, anebo že
pořadatelům táborů přímo neslýchanými a
žádným zákonem neodůvodněnými podmín-
kami uskutečnění táborů stěžůjí a pak ještě
na ně celé legie četnictva vysýlají: zkrátka,
vůči národu našemu, jemuž bylo přece tak
těžce ublíženo, vystupuje »nestranná vládas
p. Körbrova dněs s takovou rozhodnostía
řízností, jako druhdy kterákoliv z německých
vlád Rakouska. Ale všechno jí to neníu
Němcův nic platno. Jedna německá strana
za druhou, list za listem, řečník německý za
řečníkem vyvstává, aby ji ohlásil svou neli-
avlqs s
bost a nedůvěru Němců.
»Nejsi, nejsi, jak jsi se dělala«y prozpě-
vují nevrle dnes veškeří Němci s levice vládě
Körbrově denně do uší, vytýkajíce jí neroz-
hodnost, neupřímnost, ba přímo faleš. My-
slívali prý si tu »nestrannou vládu«, po nía
vl
od loňska toužili, docela jinak.
Něco zcela jiného nežli dnešní stav mobli
prý očekávat od »nového kursu« po slibech,
které jim loňského podzimu byly s míst
autoritativních dány. V mechanismu státní
správy, v životě byrokracie v Čechách posud
prý není viděti žádné změny podstatné na
prospěch Němcův, nýbrž vše jde prý sta-
rými kolejemi jako za Gautsche a Thuna.
jakoby se dnem 17. října 1899 nic nebylo
zjinačilo a převrátilo.
Giskrový
Němcův
Němec
Gautsch
Thun
Praha
Rakousko
Čechy
7
article
Proti tomuto repotu německého levi
čáckého tisku, proti těmto žalobám německo-
ústaváckých nespokojencův brání se dnes
svými officiosy pan Körber replikou, která
jest pro vládní politiku rakouskou rovněž
tak charakteristická, jako pro nás poučna.
»Nikomu na světě není tak těžko vyhověti.
jako vám, páni Němíci!« jest stručný smysl
obrany a naříkavé žaloby advokáta Körbroya
v »P. Lloydu«: »Jazyková nařízení byla vám
po vůli zrušena, od října r. 1899 přiblízil
se stát rozhodně k Němcům a nadešel jim
mnohý příznivý okamžik, v němž potřebovali
jen ruku vztáhnout, aby své věci trvale pro-
spěli.« Takové okamžiky šťastné byly pry
pro Němce před povoláním ministerstva
Clarova, ba ještě i před jmenováním mini-
sterstva Körbrova. A nyní činí advokát
Körbrův v »P. L « toto sensační odhalení
»Snad tuto ponejprv veřejně vypravujeme.
že na podzim loňského roku měli Něme
(levičáci) příležitost a svobodu sestaviti
si politické ministerstvo strany
své, ale oni to odmítli, načež teprv byla
svěřena správa zálezitostí státních hrabět
Clarovi.
Po pádu jeho, před nastoupením dra-
Körbra, Němci opět mohli vyslati do vlády
svého národně-politického důvěrníka a jest
známo, že poslanec Prade byl ochoten toto
místo německého ministra-krajana přijati.
Leč provedení toho ztroskotalo se opět na
odmítavém chování se německých stran. Bylo
tedy Němcům nabízeno zbarvení vlády v je-
jich prospěch, bylo jim nabízeno pak zúčast-
niti se ve vládě, avšak oni odmítli v obou
případech, nechtějíce na sebe vzíti ani úplnou,
ani částečnou zodpovědnost politickou, nýbrž
žádali a přáli sobě neutrální vlády úřadnické.
Körber
Němík
Körbroya
Němec
Clarův
Körbr
Prade
8
article
Stalo se jim po vůli. Od obratu s podzimku
min. roku jsou u vesla vlády muži, proti nimž
nemají Němci žádného důvodu reptati a dur-
diti se. Avšak již hrabě Clary, jehož věrné
německé srdce bylo přece povznešeno nade
všechnu pochybnost, musil sobě stěžovati na
chladné, ba odmítavé chování Němcův.
A stejného osudu doznává od nich nyní také
ministerstvo Körbrovo. Ačkoli dle doznání
samých orgänův levice nezavdalo Němcům
podnes žádné podstatné příčiny ke stížno-
stem, přece s ním nejsou spokojeni, přece
mu odpírají důvěru a podporu svou, zůstá-
vají netečnými, neochotnými a odvracejí se
od státu ke svě národnosti. Kterak sobě má
pan Körber tuto chladnost německých hege-
monů vysvětlit, čeho má pro ně ještě učiniti,
aby je získal k ochotné práci na vínici
vládní.
Vytýká jim mrzutě svým obhájcem
v »P. L.« nedostatek politického duchaa
politické zmužilosti. Kdo chce, aby věci ve
státě byly upraveny dle jeho smyslu, ten že
musí postaviti se do průlomu a vší silou
o to bojovat. Když bylo zrušením jazykových
nařízení pro Čechy hlavní stížnosti Němců
vyhověno, tu prý vláda očekávala, že Němci
za to zmužile, radostně a obětavě přidají se
na stranu její, aby ji veškerou silou svou
podporovali. Ale zatím, jaké to zklamáníl
Jedná se dnes, končí advokát Körbrův své
vyčítavé kázání, o otázku moci v životě stát-
ním a kdežto nepřátelé Němců byli by hotovi
co chvíli ji uchvátit, vůdcové němečtí v době
kdy zroditi se má nová majorita parlamentní.
kdy kladou se základy pro budoucí věci,
prohlašují, že jsou jim státní důležitosti
zájmy úplně lhostejny a jen národní jejich
zájmy směrodatny.
Němec
Claro
Němcův
Körber
P L
Körbrův
Čechy
9
article
Dnes žádají Němci od vlády, aby za
mezila obnovení staré pravice a dovolávaji
se při tom »nadějných přípovědí«,
které jim byly učiněny vzhledem k obratu
na podzim minulého roku; avšak zamlčujt
při tom, že tehdy odmítli bezprostřední spolu-
působení své a veškeru zodpovědnost za onen
Obrat, jako dodnes jeví neochotnou zdrželi-
vost a lhostejně odvracují se od státu.
Dospěl tedy pan Körber se svými mi-
lými Němci levičáky šťastně již tam, kdese
s nimi na konec octli veškeré o ně se opí-
rající a v ně spolehající vlády předešlé od
Auersperga až do Gautsche, všechny zaku-
sily, že nelze a nelze německým hegemonům
nikdy vyhovět k jejich úplné spokojenosti.
že by se jim mohlo modro nebes sněst, jim
to nikdy nestačí, ale že vždy budou nařikat
na neupřímnost a faleš rakouských vlád
k sobě. Proč? Poněvadž prostě žádná vláda
rakouská nemůže být tak frivolní a ha-
zardní, aby vyhověla cele a plně nejhlav-
nějším srdečným tužbám těchto Velkoněmeů
a na konci věku XIX. úsilovně a bezohledně
hleděla tento stát s jeho 15 milliony Slo-
vanův předělat v druhé Prusko, přetvořit
ve stát německo-národní.
O tuto zásadní žádost a tužbu něme-
ckých levičákův rozbíjela se vždy všechna
láska mezi nimi a vládami rakouskými, třeba
tyto byly sebe němečtěji zbarveny.
Němec
Körber
Auersperg
Gautsch
Prusko
10
article
Proč ale nesáhli němečtí levičáci lon-
ského podzimu chutě poutěch zlatých jabl-
kách vlády, která kynula jejich německé
obstrukci s nachýleného stromu moci státní?
Bláhový pan Körber domnívá se, že byl to
při Němcích nedostatek politického ducha,
nedostatek politické zmužilosti. Nikoliv
Byla to a jest po dnes pouhá jejich machia-
vellská chytrost a zavilost: nač by se sam
opotřebovali v nerovném a krutém zápasu
své německy prononoované vlády s většinou
nás Slovanův a při tom musili na lid svůj
uvalovati nepopulární břemena nových daní
a škod z neblahého vyrovnání s Uhry? Tyto
horké kaštany nechť dříve za chytré pány
sama vytahá z ohně — c. k. vláda úřad-
nická, p. Körbrova, po kteréž by teprv
němečtí vítězové zasedli ku hodům knížecím.
A poněvádž jim jich nevytahuje dost, proto
na ní hubují, proto se na ni zlobí.
Körber
Němec
Slovanův
Uhry
11
article
Německá polemika
Německá polemika
proti českému pamětnímu spisu
o jazykové otázce.
Pamětní spis parlamentní komise klubu řiš
ských poslanců českých o otázce jazykové, da
tovaný dne 7. června, stal se, do týdne na to
vydán byv tiskem, přístupným vší polifické ve
řejnosti. Sotva vyšel, uveřejnil proti němu ně
kolik generálních poznámek posl. dr. Russ
vyžádal si shovívavost pro rychlou svou práci
Od té doby bylo ticho.
Teprve nyní, kdy Němci moravští vydal
svoje promemoria proti moravským osnovám
dra: Körbra, a kdy promemoria Němců českých
jest prý pod knihtiskařským lísem, vystoupi
v »Neue Freie Presse« proti českému pamět-
nímu spisu známý pensionovaný místodržitelský
rada dr. sl. Grimm. Nomen omen zloby je ve
stati pana dra. Grimma více než dost, zpupnost
nadbytek, ale přece ne tolik, aby úplně zakryl
rozpaky bývalého političkého úřadníka, keterý
z příčin průhledných na místě aktivních poli-
tiků německých vyjel ná nejnebezpečnější vá-
lečně pole
doktor
Russ
Němec
Grimm
Neue Frei Presse
12
article
Odpůrce českého pámětního spisu vytýká,
že v něm obsažena jsou tvrzení, jež prý se
nedají dokázati. Každý myslící člověk pokládá
zajisté za chybu, vystavují li se tvrzení, jež
nelze dokázati. Methodou takovou prostě nelze
dojíti efle. Pan dr. Grimm psal, že rovnopráv-
nost češtiny s němčinou, jak naznačena jes
v českém pamětním spíse, prý »odporuje zdra-
vému lidskému rozumu, pojmu práva a mož-
nosti provedení«. Troufá si pan místodržitelský
rada toto svoje tvrzení dokázati i nyní, po pe-
riodě jazykových nařízení Badenových a Gaut-
schových? Po páně Grimmově odporné poli-
tické grimasse má polomika právo zabočiti
v ironii a panu míštodržitelskému radovi položiti
otázku, kde začíná a kde přestává jeho zdravý
lidský rozum a jeho pojem práva. Na tomto
dotazu bychom mohli přestati. Sledujeme-li
autora z »Neue Freie Presse« přes to dále na
jeho výpravě proti českému memorandu, činíme
tak z té příčiny, že stať zmíněnou pokládáme za
typickou pro celkový nynější směr a morální
charakter dnešní německé politiky v Cislajtanii.
doktor
Grimm
Badenův
Gaut
Grimmův
Neue Frei Presse
13
article
Pan dr. Grimm vyslovil nejprvé thesi, že
úplná rovnoprávnost nikdy v království českém
necxistovala. Tvrzení svoje dokazuje potom
tímto myšlenkovým pochodem: cisař Ferdinand II.
dal svým obnoveným zřízením zemským Němcům
v království českém bydlícím zákonnou ochránu
jich jazyka. Poněvadž vůbec podporoval Němce
a poněvadž Němci osazeni byli v určitých kra-
jích, platila tam úřadní němčina, ergo nebylo
rovnoprávnosti v celé zemi, neboť není prý
možno, aby byla rovnoprávnost Ferdinanda Il
měla ten význam, že by češtiny se mělo užívati
také v území německém. Vždyť jednací řeč
u soudů řídila se jazykem žalovaného ! Užívání
češtiny v území německém nebylo prý by mělo
tehda — smyslu ! Ostatně prý obnovené zřízení
neplatilo všude, zvláště ne ve městech, kde se
řídili právem německým. Dlužno prý tedy za to
míti, že císař Ferdinand II. chtěl. prý Čechy
jazykově rozděliti, o čemž prý svědčí jeho roz-
dělení senátu při zemském souděs v oddělení
doktor
Grimm
Němec
il
Ferdinand
Čecho
cisař Ferdinand II
15
article
české a německé. Páně Grimmův výsledek: ja-
zykové rovnoprávnosti ve smyslu českém vůbe
v zemi naší nikdy nebylo.-
Tak vykládati dějiny jest privilegiem
jenom pensionovaného byrokrata v posledním
roce XIX. století. Skutečná historie jest zcela
jiná. Od dob husitské bitvy na Žižkově, pak
dle usnesení sněmu za krále Vladislava r. 1495.
dále dle Vladislavova zřízení zemského, konečně
dle usnesení sněmu českého, učiněného za při
tomnosti krále Matyáše r. 1615, byla čeština je
diným státním jazykem tehdejšího českého státu
To se stalo v plném národním vědomí českém.
Jak známo, tehdy cizozemec nemohl se stát
úřadníkem zemským. Takový stav Ferdinand mi
zvrátil svou oktrojírkou, obnoveným zřízením zem-
ským, v němž stanovil: »A poněvadž tomu mi-
lostivě chtíti ráčíme, aby řeč česká a německá
v Našem dědičném království českém zároven
průchod a vzrůst svůj měla, protož spisové
bud v české nebo nlěmecké řeči podáváni
býti mají; na takový však způsob, aby, kdež
vědomé jest, že obviněný německé řeči povědom
není, žaloba v české, a když české řeči není
povědom, tehdy v německé . . . dodána (byla).
Grimmův
Vladislav
Vladislavův
Matyáš
Ferdinand
Žižkov
16
article
O »čedulích řezaných« jest v témž obnoveném
zřízení Ferdinandově stanoveno, že mají být
posílány těm, kdož jazyka českého znalí nejsou.
též v jazyce německém Co se týče p. Grim-
mova »rozdělení senátů«, stanovi se o něm
pouze tolik — k vůli počátečným obtížím —
by v senátě t. zv. německém zasedali přísedící
»německé řeči dobře znalí«. Nic více. Stalo se
tak k vůli německým podáním, jako z téže pří
činy »nařízeni byli« při zemských deskách »tř
z menších úřadníků zemských, kteří ně-
mecké řeči nejlépe povědomi jsou.« Od úřad-
níků oněch požadovala se jen znalost němčiny
nikoli němectví. Že ani jedním, ani druhým
ustanovením celková rovnoprávnost není prot
žena, je na bile dni. o
Nyní se tážeme: kde je v Obnoveném zri
zení Ferdinandově řeč o nějakých zvláštních
německých krajích ve království českém ?z
čeho vysvítá nemožnost úplné rovnoprávnost
češtiny s němčinou v celé zemi? Kde je stano-
veno, že by dle obnoveného zřízení zemského
byla čeština z kterékoli části království českého
vyloučena? Nic takového se věcně a objektivn
z Obnoveného zřízení odvoditi nedá.
O novém stavu, který nastal zavedením
rovnoprávnosti, praví nestranný dr. Kalousek;
»Trvalo však dlouho, nežli tato novota mohla
býti úvedena v život«, t. j. v první době plat
nosti obnoveného zřízení Ferdinandova němčina
fakticky nedosáhla toho, co jí FerdinandemII
dáno bylo. Ovšem, p. dru. Grimmovi se při
jeho výkladu Obnoveného zřízení nejedná tak
o dávnou minulost, jako o vytloukání politického
kapitálu proti nám pro dobu přítomnou a dle
všeho také pro nastávající budoucnost.
Grim
Ferdinandův
Kalousek
Grimm
Ferdinandov
17
article
Panu dru. Grimmovi zlíbilo se uznati, že
rovnoprávnost náleží k českému státnímu
právu, jež prý se zakládá na Ferdinandově
zemském zřízení, kteréžto zřízení prý nemohlo
založiti ústavní stav, jejž by musila uznati také
královská moc, a sice proto ne, že zřízení ono
mohla královská vůle kdykoli změniti. Tak prý
české státní právo zkomírá jako obraz fantasie.
Také zde udeřena pravda ve tvář. Jestiť starou,
dávno vyvrácenou nepravdou, jakoby české
státní právo spočívalo nyní jen na Ferdinandově
obnoveném zřízení zemském. Nejdůležitějším
dokumentem státního práva českého jestiť po-
tvrzení všech státoprávních českých privilegií.
jež proti obnovenému zřízení zemskému nečeli
potvrzení to Ferdinandem II., vydané již 19. dne
po vyhlášení jeho obnoveného zřízení zemského.
Tato obnova privilegií, učiněná majestátním
listem jménem vlastním i za dědice trůnu a
příští krále české, tedy pro celou dynastii zá
O drobnem prodejis
ranní číslo o sobě . . . za 8h
vdpolední
na sb
Ve flialkách ns venkovž
raaní čgnlo. . . . . . . . n0
odpoledal
. . . . . . . Ub
Inserdty
platí se hotově napřei.
řřsdplacení a inserty plijína zdnínl-
strace v Marinnské ulici č. s.
Tam naekázejí se těž rešakoe
tiskárna a szpedies Nřšroddnitě Liistůe
Rukupisy ae ne sranejí
Grimm
Ferdinandův
Ferdinand II
Liistů
Rukupisa
Marinnský ulice
18
article
vazná, tato obnova privilegií, učiněná nejprve
Čechám, potom Moravě a zaručující především
integritu a státní suverenitu koruny české, ta je
hlavním podkladem českého státního práva.
Dále dlužno připomenouti, že obnovené zřízení
zemské z r. 1627, toto dílo nejúhlavnějších
tehdejších nepřátel naší české vlasti, nikterak
není souhrnem a souborem celého právního
stavu své doby.
Pan dr. Grimm poukazuje na vývoj rakou-
ského centralismu v 17. a 18. století, křerý
prý zvláště r. 1713 »ukován byle — pragma-
tickou sankci, a na to, že v těch dobách spe-
ciální státní právo ustupovalo do pozadí. Tento
oddil vývodů p. Grimmových je naprosto zby-
tečný, když nedokázal, že by bylo české státní
právo zaniklo. A ono nezaniklo, nýbrž právé
při pragmatické sankci došlo opět význačného
výrazu. Neboť pragmatická sankce roku 1713,
stanovená výslovně z absolutní moci Karla VI.
a prvotně jen ústně přednesená, byla r. 1720
předložena sněmu království českého, by ji
přijal. Tak Karel VI. hledal u sněmu království
českého státoprávní záruku pro pragmatickou
sankci. Sněm předlohu přijal — i nynější císař
František Josef I. toho vzpominá v řijnovém
diplomu — neopomenul však poukázati na její
souvislost s obnoveným zřízením zemským a na
to, že neodporuje privilegiím království českého,
potvrzeným od Ferdinanda II. Podobně zacho-
valy se sněm moravský a slezský.
doktor
Grimm
Grimmův
Karel VI
František
Josef
Ferdinand II
Čechy
Morava
19
article
Na všecky tyto dějinné pravdy a na nej-
vyšší kabinetní list císaře Ferdinanda V. ze dne
8. dubna 1848, rozeslaný místodržitelstvím
království českého dne 15. dubna 1848 čís.
21.415, obsahující uplatnění české národnosti
úplně stejným postavením s ně-
meckou ve všech oborech stáťne
správy, dávající sněmu království českého
právo, raditi a usnášeti se o všech
záležitostech zemských, povolující zřízení z od-
povědných ústředních úřadů pro
království české v Praze s rozšířenějším oborem
působnosti, nařízující, že od nynějška mají
v Čechách všechny veřejné úřadya
soudy obsazovány býti jen o so-
bami znalými obou jazyků zem-
ských — na vše to p. rada Grimm zapomněl
Drží se »jediného historického«, jež prý zůstalo:
panovnikovy absolutní vůle, která přestala
teprve po vydání říjnového diplomu a únorovky.
Ferdinand
Grimm
Čechy
úřad pro království český v Praga
20
article
Říjnový diplom dal podle p. dra. Grimma
mimouherským zemím novou ústavu zem-
skou, tedy nové státní právo, dřivější české
státní právo zrušující. Ale jen podle pana dra.
Grimma. Fakticky říjnový diplom děli zákono-
dárnou moc mezi sněmy a panovníka, který
chce šetřiti právních názorů a právních
nároků rakouských národů, jakož i práv a
zvláštního postavení jednotlivých krá-
lovství a zemí, poukazuje jen na takové
změny, jakých vyžadují celkové poměry mon-
archie. V diplomu poukazuje se dále na prag-
matickou sankci, stanovící zásady dědičnosti
dynastie a uvádějící nedílnost říše v soulad
s právy a svobodami království a zemí tím, že
pragmatická sankce uznána byla sněmy, také
sněmem království českého. Říjnový diplom
uznává povinnost upevniti panovnickou moc
zárukou trvajících práv, t. j. práv, tkvících
v dějinném jich vědomi a v rozdilnosti krá-
lovství a zemí, spojených v říši rakouskou.
Tedy: říjnový diplom fakticky uznává historické
právo království českého. Tak odpadá sama
sebou veškerá p. Grimmova argumentace o zru-
šení historického státního práva diplomem řij-
novým. Je ovšem faktum, že císařský patent
ze dne 26. února 1861 není vesměs ve shodě
s říjnovým diplomem, ale odvolává se naň,a
už proto nemůže býti pravda, že řijnový di-
plom byl tímto patentem, jak tvrdí pan dr.
Grimm
Grimmův
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
—a. V Praze, 28. července.
Stavovská povýšenost ukládá prý zvláštní
povinnosti. Proto také naši pání velkostatkáři
dávají statky své po většině do nájmu. Páni
velkostatkáři z veliké většiny starého a staršiho
rodu žiji v minulosti. Z věků zašlých a ze
vzpomínek na tyto věky čerpají mízu a jako
na spasitele čekají oni na vysvobození z demo-
kratického jařma a na obnovení starých práv
a řádů. Proto tak »pěkně« vypadají staré zámky
a hrady jejich a paláce, které zdědili po
předcích.
Znám šlechtice, o němž tvrdili zlí lidé, že
své vysokéboty opatřuje si na jarmarku a
který přes to, že jmění jeho páčili aspoň na
dvacet millionů, o tři stovky rozešel se se sta-
vitelem, s nímž vyjednával o nezbytnou opravu
hradní věže, jež dnes snad již jest v roz-
valinách.
Putujte po vlasti a vyhledávejte stará pan-
ská sídla. Romantiky všude dost. Skály, lesy,
trosky starých zdí, břečťanem zarostlých, ale
tuze málo snahy, udržeti, co zbylo a doplniti
s příslušnou pietou, co průběhem doby bylo
zmizelo
Co by měli v první řadě konservovati, toho
si konservativní páni nevšímaji.
Uváděti příklady nebudu, jest jich jednak
tolik, že by na nejkřiklavější nestačilo mi vy-
měřené místo, a potom nechei, aby se mi vyčtlo,
že mi ruku vede přirozený odpor liberála ku
straně protiliberální. Kdo oko má, které vidí tu
velkopanskou spoustu, kdo ucho má, aby slyšel
hluboké vzdechy všelikých věch »bilých paní«,
jež s vrátným namnoze samojediné residují
opuštěných zámeích, kdo srdce má přístupné
nářkům nad vandalstvím, s jakým se se zbytky
staré slávy namnoze u nás zachází — najde
dokladů k tomu, co tvrdíme, víc než dost.
Pardon! V poslední době bylo restaurováno
velmi nákladným způsobem několik panských
Praha
22
article
sídel. Ovšem. Koupila je země a nadělala z nich
— blázinců.
Z jiných staly se kasárny
Což máme nějakou garancii, že náš hrad
hradů nebude postupem doby postižen stejným
osudem jako — palác černínský?
»Excellenci,« pravili kdysi jistý generál
k soudruhu svému, když s pravým vojenským
zanícením, pohlížejíce na Hradčany, snili báseň
o našem sídle královském, »z toho zámku daly
by se udělati pěkné kasárny.«
»Pomýšlel jsem na to již dávno. Ale
skvostné myšlence té překáží sousedství kardi-
nálovo, ústavu šlechtičen a Schwarzenbergové.
To by tak ještě slavným našim Hradčanům
scházelo.
Zmínil jsem se o černínských kasárnách
V srdci mě to bodá, jdu-li kolem toho nádher
ného, nyní tak zneuctěného paláce, v jehož ok
nech suší právě nyní, kdy nával cizinců do
Prahy je největší, vojácis své — letní spodky . .
Což tak býti musí, což nemá vojenský
erár, jinými slovy stát, říše, pražádných povin-
ností a ohledů k tomuto městu? Což skutečně
to jejich úkolem a posláním, jednati ve všem
Praze na vzdor a na škodu ?
Schwarzenberg
Hradčany
Hradčany
Praha
23
article
Před několika málo lety vyplaceny Vídn
z pokladny státní nespočetné milliony, aby zba-
vilo se toto město ne snad ohyzdných, naopak
architektonicky velice slušných a originálních,
ale nepohodlných kasáren. V Praze ale nejen
že kasárna město hyzdí, nýbrž krásné budovy
jsou zde zhyzděny tím, že staly se z nich
kasárny.
Na to, aby černínské kasárny byly voj-
skem vyklizeny a upraveny tak, by staly se
ozdobou naší Akropole, u nás dosud nikdo ne-
pomyslil.
Noblesse oblige
V Pešti vzpomněli si kdys, že založí vel.
kou, krásnou representační ulici. Podivuhodní
lidé v tomto městě chtěli míti vedle svých sta-
rých, ctihodných a dle toho též smutnýcha
špinavých čtvrti, též část města novou, nádher-
nou a elegantní, vším komfortem opatřenoua
založili tak zvanou ulici radiální, jež dnes jme-
nuje se Andrássyova a o níž mluví celý svět.
Vídn
Andrássyův
Praha
Akropolis
Pešť
24
article
Ulice ta je ohromně dlouhá a přece vystavěna
byla v několika málo letech. Podnikatelstvu
staveb ovšem pomáhala ze všech sil obec
pomáhaly banky; především ale pomáhala do-
mácí maďarská šlechta. V kruzích jejích zobec-
nělo, že čestnou je povinnosti každého z ma-
gnátů, míti v Andrássyově třídě palác, a tako se
stalo, že v několika málo letech byl skvělý.
oslňující prospekt den, vedoucí ze středu Pešti
do městského sadu, hotov. Máme sice na
Malé straně město paláců, ale je to město z šest-
náctého a sedmnáctého století, moderní Prahou
jsou nám Vinohrady. Leč přes svou nepopíra-
telnou úpravnost není ani třída Havličkova ani
třida Palackého — třídou Andrássyovou. Známe
město, kde češti kavalíři nádherné budovy staví,
ale Praha to neni.
Noblesse oblige
Je pravda: o našich kavalírech mluví se
tak, jako by to byli samí Nabobové. Jako by
plnýma rukama mohli zlato rozhazovat, aniž by
jim z něho co ubylo. Tak tomu ve skutečnosti
sice není. Jsou mezi nimi mnozí, již všechny
síly napjati musí, aby uhájili statek otcovskýa
mnohému z nich zbude sotva tolik, co by nějaké
občanské existenci zdálo se býti příliš málo na
uhájení života. Celkem ale naši magnáti a ti,
již se k ním druží, nouze nepocíťují.
Však naši kavalíři nejsou pouze lidé zá-
možní, nýbrž také vzdělaní, již mají své du-
ševní potřeby, poněvadž jim není a nemůže
býti lhostejný kulturní vývoj lidstva, zejmena
ale národa, k němuž se hlásí.
Leč rozevřete indexy našich knihkupeckýeh
účtů a hledejte v nich firmy našich hrabata
baronů. Najdete jich tam počet praskrovničký
A koupí-li nějakou knihu — je německá nebo
francouzská.
Havličkův
Andrássyová
Pešť
Praha
25
article
Kdyby nebylo ve šlechtických rodinách
působicích vlasteneckých vychovatelů, česká
kniha by do šlechtické knihovny snad ani ne-
zabloudila. Také v ohledu tom zdají se být
naši kavalíři strašně konservativní. Domnívaj
se patrně, že jim stačí ty knihy, které ve svých
bohatých, od předků založených knihovnách už
mají, objednávati nové že není třeba.
Stane se dosti často, že v bujnosti a ne-
rozvážnosti, najmě ale v neznalosti ceny peněz,
mnohý mladší kavalír zabředne do dluhů,
o nichž pak ku pochopitelné mrzutosti uroze-
ných kruhů objeví se dokonce i zprávy ve ve-
řejnosti. Ale o tom, že by se byl nějaký mladý
baron zadlužil u knihkupce, dosud jsme nesly
šeli. A co toho příčinou?
Vychování.
Nemylme se. Jazykem rodinným je na zámku
nejvlastenečtějšího kavalíra — němčina. Učí-li se
jazyku českému aristokraté-muži, nečiní tak z po-
vinnosti a z lásky k jazyku našemu, nýbrž proto,
že znaji nezbytnost jazyka toho v životě veřej
ném. Aristokratické dámy, až na některé zvlášt
čestné výjimky a sice v rodinách, kde bychom
toho nejméně hledali, našemu jazyku se vůbee
neučí.
26
article
Byli jsme odkazováni na novou generaci
zdá se nám ale, že ti staří páni češtěji cítili,
než ti mladí. Třeba ovšem činiti rozdíl. Mnon
z těch, jež zvykli jsme zařaďovati do české
obálky, Čechové nejsou. Jest sice nespravedli-
vosti a nesmyslem popírati těm, jichž rod dvě, tři,
ba i čtyři století již žije v této zemi a mezi
lidem českým, právo, hlásiti se k národu našemu
a vytýkati jim jejich francský neb švábský
původ. Kdybychom přísnější zkoušce podrobil
rodokmeny nejčelnějších Němců v Čecháchze
stavu občanského, tu by to již u dědečka divně
dopadalo. Šlechta u nás vůbec národně se ne-
třídí, nýbrž politicky a tím vysvětliti se dá, proč
Windischgrätzové, Lützowové, Kleistové, Wolken-
steinové atd. nalezají se v řadách spojených
s námi konservativců a Mladotově ze Solopisk,
Jenčíkové z Ježova, Malovcové z Malonic, Kinšti,
Žerotínové atd. v táboře našich německých ne-
přátel.
Co do obcovacího jazyka ovšem se neliší.
Mnon
Čecho
Němec
Windischgrätz
Lützow
Kleist
Wolken
Mladotův
Solopisk
Jenčík
Malovec
Kinšt
Žerotín
Ježov
Malonice
27
article
Německy mluví a myslí všicci i ti, o jejichž
vlasteneckém smýšlení a příchylnosti k národu
našemu nejmenší nemáme pochybnosti. Vždyť je
přece známa ona zvláštní česká šlechtická vý-
slovnost, jež poněkud cize zní i v ústech toho,
o němž přesvědčeni jsme, že je plně náš.
Přičina toho, že páni mezi sebou jazykem
naším, o němž tvrdi, že je též jazykem jejich,
nemluví.
Nechci býti příkrým a uznávám, že vý-
chova aristokratických dětí děje se za poměrů
zvlášť anormálních, proč ale naši šlechticové hle-
dají nevěsty napořád jen mezi Němci, doma
i v říši, a proč v nedostatku českých žen šlechti-
ckých neohlédnou se u národů jiných?
Je známo snad, že by si byl vzal český
šlechtic za choť arlstokratku polskou, chorvat-
skou, maďarskou? Náš lid by i dnes ještě
šlechlice na rukou nosil, kdyby pozoroval u nich
aspoň poctivou vůli státi se Čechy, co ale říci
následující konversaci, které na svých potulkách
českým krajem nedávno náhodou byl jsem
svědkem?
Sličná šlechtična, dcera skutečně českého
kavalíra, však choť Němce s dítkami svými,
z nichž jedno je roztomilejší než druhé a s dvěma
guvernantkami na perronu nádraží v ryze če-
ském kraji.
Francouzská guvernantka: U nás také máme
Čechy (les Bohémiens).
Německá guvernantka: A mluví jen po
česku?
Francouzská guvernaníka: Mluvi také fran-
couzsky — po normansku. Přijdou na trh
volají: Mesdames et messieurs: Kdo přejesi
aby zvěděl budoucnost, nechť nám podá rukul
Mužští i ženy mají na kabátech velke
stříbrné knoflíky a tlusté stříbrné řetězy-
Českou guvernantku šlechtické děti nemají.
Děd a matka prohlašují o sobě a činí tak po-
ctivě, že jsou Češi a guvernantky jejich do-
mnívají se, že slouží u — cikánů.
Němec
Čecho
Čech
Cikán
Čechy