1
masthead
16. ledna 1903.
2
masthead
Příloha „Národních Listů“ k číslu 16.
4
title
Jediná cesta k zabezpečení trvalého smíru veškerého obyvatelstva zemí koruny
5
article
Předseda ministerstva dr. Arnošt K ör-
ber sezval koncem prosince r. 1902 zástupce
stran českých i německých království českého
i markrabství moravského na den 3. ledna d
předsednictva ministerské rady ke společným
dorozumívacím konferencím česko-německým
Účelem těchto konferenci bylo drem. Körbrem
vyznačeno vyřízení oněch národnostních otázek.
jichž řešením má se dostati veškerému obyva-
telstvu království českého záruky smirného
spolužiti a společné práce, řiši pak potřebněho
uklidnění. K tomu dodáno, že pozvání též zástup
cové Moravy ku poradě o příbuzných záležito-
stech, této země se týkajících.
Když jsem přečetl, jaký úkol dorozumíva
cím konferencím byl vytknut, byl jsem naplněn
úžasem, že jsem věru nedovedl pochopiti, co
asi pisatel při jeho stanovení myslil. Jákát
práce obrovská, o niž se mnohá léta děly pokusy
marné; kým má býti nyní vykonána? Jen si při
pomeňme poslední devítinedělní podzimní za-
sedání říšské rady a poměr obou sporných stran
i náladu, v jaké se při odročení rady říšské
rozešly; a v jaké době má býti nyní práce t
provedena!
doktor
Arnošt
Morava
6
article
Bylo by žádoucí, věděti, odkud dr. K ö
ber své naděje čerpal, když úkol vyznačený byl
vytkl. Vždyť přece dobře věděl, jaké námahy
bylo třeba, aby jen přiměl poslance německé
k sepsání návrhu, jenž se měl státi „reálným
podkladem“, na němž by sblížení jejich s po-
slanci českými bylo umožněno. — A když přece
jeho přání vyhověli, a vydali dne 4. prosinee
jménem německých stran pokrokové, lidové.
agrární a ústavověrných velkostatkářů doroz-
umívaci návrhy, vypracované sedmičlenným vý-
borem za jeho patronance, nepřišli s řešenín
nejdůležitější z otázek národnostních — otázky
jazykové, na které právě lidu českému nejvíce
záleží, poněvadž musí býti napravena především
křivda, spáchaná na národu našem Clarovými
nařízeními ze dne 17. října 1899. Naopak, po-
slanci němečtí posunuli vyřízení otázky jazykové
do daleké budoucnosti, činíce její řešení zá-
vislým na celém komplexu dalekosáhlých návrhů
čelicích k národnostnímu ohraničení okresů
reorganisaci celé správy království českého zří
zením státních a autonomních krajských úřadů
7
article
Na požadavky příslušníků kmene něme-
ckého odpověděli zástupcové národa českého
společnou odpovědí národní strany svobodo-
myslné, konservativního velkostatku a česko-
katolické strany moravské, vydanou dne 17. pro
since. Avšak i tato odpověď valně překročila
meze splnitelné práce, která se měla především
omeziti na uklizení sporu a ukončení zápasů.
kterými trpí všechny tři země koruny české,
mělo býti ukázáno, jakým způsobem by bylo
možno dospěti ke smírnému spolužití všeho oby-
vatelstva především v těchto zemích. Tím byl
by odvalen největší balvan, jenž je překážkou
zdravého žádoucího života a činnosti v celém
ústrojí státního zřízení. Kdyby nešlo o rychlé
vyřízení úkolu tak, aby tím okamžité překážky.
pro něž zástupci národa česko-slovanského ne-
mohli připustiti dělnost parlamentu, byly odstra-
něny, mohli bychom říci: „Magnum voluisse, sat
est“ — „Chtěli jste vykonati dílo veliké, na-
značili jste jeho provedení v budouenosti“.
Zabezpečení práv národnostních a jazyko-
vých v zemích koruny české na zásadě úplné
rovnoprávnosti obou kmenů národních bylo hlav-
ní a přední povinností poselstva českého. Teprve
na tom pevném základě mohlo býti pomýšleno
na urovnání právních poměrů jazykových též
zemích, kde národ německý má většinu.
národní strana svoboda
českýkatolický strana moravský
Magnum voluisse
8
article
Otázka jazyková česko-německá sama po
tolikerých jednáních nemohla býti ni o krok po-
sunuta, naopak, čím dále, tím více její řešen
je znesnadňováno — proto překvapuje každého
kdo skutečné zbědované poměry soustátí rakou-
sko-uherského zná, že se poselstvo české ne-
spokojilo řešením otázky česko-německé, nýbrž
na se vzalo jeden z nejtěžších úkolů, jenž by
nastati mohl v spletitých poměrech národnostních
cele této mnohojazyčné říše. Jakoby ani po-
hnutkou jeho nebylo dosažení práva národa če
ského, praví se v úvodu spisu programového:
»Nikoliv okamžitá situace polifická, nýbrž bu-
doucnost a velmocenské postavení říše, která tolik
trpí národními boji, jež se neomezují toliko na
země české, vyžadují, aby alespoň sporné otázky
nejpalčivější klidně byly odklizeny.e
A dále:
9
article
»Vyřízení blízkých, velikých úkolů zákonodár
ných, jakož i veškerý hospodářský, sociální a kul
turní rozvoj národů i státu ve smyslu zdravého
pokroku je na tom závislý, podaří-li se konečně
národní vtázky v celé říši a nikoli jen tam, kde
je národnost německá v menšině, alespoň na tolik
řešili, aby přestaly býti elementem zmatku a ne
návistných bojů, jimiž my všichni bez rozdílu
strádáme.« —
Požadavky německých návrhů doruzumíva-
cích byly v neslučitelném rozporu se společnou
odpovědí poslanců českých. Při zaujatém stano
visku, východisku i postupu a předmělechk
vyřízení předsevzatých byly cíle obou tak roz-
dílny, že dorozumění bylo z předu naprosto vy-
loučeno, kdyby obě strany na svých zásadách
neustupně setrvaly. — Příkladem stačí uvésti
jen jediný názor význačný svou velikou důle-
žitosti zásadní.
Poslanci němečtí omezili se ve svých návrzích
na jediné Čechy: proti tomu vytýkají poslanei
čeští své zásadní stanovisko těmito důraznými
slovy: »S tohoto stanoviska vycházejíce, mám
však především za to, že návrhy německých po
slanců z Čech trpí vadou podstatnou, která témě
zahájení národnostního smíru vylučuje, totiž tím.
že jen království českého se dotýkají.«
»Bez souběžné dorozumívací akce pro Moravu
a bez splnění oprávněných nároků českého a pol-
ského obyvatelstva ve Slezsku je každý poku
o dorozumění mezi Čechy a Němci již napřed
beznadějný. Jednak již proto, že právo jazykov
nemůže býti pro každou zemi, kterou Češi a Němci
společně obývají, jinak upravováno, jen aby zvlášt-
ním poměrům, ve kterých Němci v té které zemi
žijí, bylo vyhověno, a pak i proto, že mír v Če-
chách za současného pokračování v národnostním
boji na Moravě a Slezsku vzhledem k národní
solidaritě Němců a Čechů ve všech třech českých
české, jeho pokojného spolužití a společné práce kulturní.
Čech
Němec
Čecho
Čechy
Morava
Slezsko
10
article
zemích nižádného uklidnění pro říši ani žádné
záruky pro pokojný rozvoj našich poměrů veřej-
ných poskytnouti by nemobl.«
Již z toho patrno, že z pamětních spisd
poslanců českých a německých, jež měly tvořit
podklad k docilení dohody mezi oběma str
nami spornými, dr. Körber valnou naděj
čerpati nemohl.
Ani posudky o spisech pamětních, uveřej
něné jak ze zemí koruny české, tak i z ostat
ních království a zemí v říšské radě zastoup
ných i z ciziny žádné naděje nevzbuzovaly, an
z valné části je jako nešťastný a marný krok
odsuzovaly; nejradikálnější strana německá
Všeněmců, ve frakci Schö nererovu a Wol
fovu rozpoltěná, za níž většina lidu něme-
ckého jde, přímo zrádcovala ostatní strany ně-
mecké, které se k sepsání pamětního spisu o
hodlaly, že prý jimi vyšíy Čechům vstříc a jim
bránu ke státnímu právu českému otevřely.
Připomeneme li si konečně způsob, jakým
pamětní spis poslanců německých stran byo
spisovately svými vysvětlován, a chvalozpěvy
jimiž dorozumivací návrhy byly provázeny do
všech končin světa, poznáváme vedle nesluči
telnosti požadavků obou pamětních spisů novou
závažnou překážku dohody na jich podkladě.
přiliš zjevnou neupřímnost a šalbu, jaká lpí
návrzích dorozumivacích německých.
doktor
Körber
Čecho
11
article
Návrhy ty byly při svém uveřejnění prová
zeny chvalozpěvy, jimiž byly velebeny jako čin
nejvyšší státnické moudrosti, jako důkaz nej
větší mírumilovnosti a ochoty ke smíru s Čechy
v zájmu vývoje kulturního obou kmenů národ-
ních a jako čin nejobětavějšího vlastenectvi
jemuž je dělnost parlamentu a umožnění vyřl
zení všech potřeb státních nejpřednějším při
kazem. Při všem tom pak poukazováno až přília
zřetelně, že Čechové jsou to, kteří svou tvrdo-
hlavosti dělnost parlamentu zamezují a všechnu
vinu na nynějším zběd vaném stavu státního
ústrojí nesou. Proto také všechna odpovědnost
za následky zmaření dorozumění obou kmenů
národních že na jejich bedra uvalena býti musí
Při těchto chvalozpěvech však pisatelé za-
pomněli, že poslanec Prade už při vysvětlo
vání návrhů dorozumivacích svým soukmenov
cům docela určitě pověněl, že vlastně Němcůn
nejde o to, aby návrhy ty byly českými po
slanci přijaty, nýbrž aby jimi byl zab ezpečen
podklad, který by vláda po zmaření konferene
svou mocí dle přání Němců mohla právoplatným
učiniti.
Čecho
Čechy
12
article
Stejnou myšlénku vyslovil po uveřejněn
českého elaborátu posl. dr. Sehücke r dne
28. prosince v »Nene Freie Presse«, kde s
trvává na splnění požadavku Němců — státn
řeči německé jako ideálu a prohlašuje, že mez
postuláty Němců a Čechů zeje propasť naprost
nepřeklenutelná.
A týž poslanec uveřejňuje ještě dne 3.
ledna delší pojednání v »Prager Tagbl at
tu«, v němž posuzuje prohlášení české ze dne
17. prosinco 1902 a snaží se vyvrátiti platnost
veškerých zákonů, k nimž se Čechové při há-
jení svých práv ode dávna, zvláště však v dob
nynější, zejmena v poslední debatě o prohlášení
vládních zásad jazvkových, odvolávali.
O způsobu, jakým si tu dr. Schücken
počíná, nebudu zde mluviti, připomínám jen.
že by ani žádný sofista nemohl s jeho obhajo-
váním požadavků německých a s vyvracováním
požadavků českých souhlasiti.
doktor
Sehücke
Němec
Čecho
Schücken
Nene Frei Presse
13
article
Veledůležitý je závěrek, v němž dospívá
dr. Schücker k úsudku, že při nynějším
stavu věcí sotva bude možno vládě provésti
platné zákony, jež jsou na prospěch českému
pojímání, a že „Čechové budou si již musit as
dáti libiti, buď ponechati dálo za platné zákony.
proti nim znějici, nebo dorozuměti se s Němei
na základě návrhů, ktoré tito předložili, a které
potřebám a modernímu duchu času odpovídají
a tímto srozuměním uzpůsobiti v zemi české sta
nový, ve prospěch obou kmenů národních.“
Z tohoto postulátu dra. Schückr a pozná-
váme, že cení hodnotu kultury i jazyka něme-
ckého v době nynější mnohem výše, než hod-
notu kulturní jazyka českého, jakoby ten mén
vyhovoval potřebám a modernímu duchu času
nezabezpečoval v budoucnosti prospěch obou
kmenů národních v té míře, jako jazyk ně-
mecký. — —
Nemožnost úspěšného jednání konference
na podkladě obou pamětních spisů, na jichž zá-
sadách obě strany by důsledně setrvaly, uznal
zajisté dr. Körber sám, neboť už před za-
hájením konferencí prohlásil, že jim předlož
své zásady, jež by sloužily za podklad ke zpraco
váni zákona, v němž by ke všem důležitým přá-
ním, jak při jednání v parlamentě, tak i v pa
mětních spisech vysloveným i ke zkušenostem
jiným bylo přihlíženo a jehož podstatným zá-
kladem by byly zásady jazykové, r. 1900 pro
hlášené. — A jindy projevil dr. Körber při roz
manitých příležitostech naději ve zdar svého po
kusu, jejž tak dlouho připravoval s obdivuhod-
nou, „vášně prostou trpělivosti“, a důvěru, že
se mu podaří po etapách, kompromissem stra
a vzájemnými ústupky k cíli se přiblížiti. —
doktor
Schücker
Čecho
Körber
14
article
Avšak uvážíme-li všecky okolnosti, za nichž
konference dorozumivací byly svolány i účel je
jich, nabýti musíme přesvědčení, že dr. K čr-
bernemůže dojiticíle ani nějakým
návrhem zprostředkovacím, poně-
vadž není dosud stále dbáno jádr
sporu národnostního, jak brz
ukážu. —
Téhož dne (3. ledna), kdy uveřejnil dr-
Schücker svůj článek v „P. T.“ — jakoby
pokyn pro německé její účastníky, zahájeny od-
poledne dohodovací konference česko-německé
předsedou ministerstva drem. Körbrem, za
přítomnosti ministra kultu a vyučování dra, ryt
Hartla a ministra bez odboru dra. Rez ka-
Přítomní byli následující její členové:
1. Baernreither Josef, dr., velkostatkář, něm. úst
2. Brass Heřman, továrník, něm. nac. mor. 3. Brzo
rád Edvard. dr., advokát. čes. svobod 4. Buquov k
rel, hrabě, velkostatkář, čes. konserv.. 5. Chiari Karel.
dr., továrník, něm. nác. mor. 6. Chlumecký Jan, bar
velkostatkář, něm. úst. mor. 7. Černín Evžen, hrabě
dr., velkostatkář, čes. konsery. 8. Damm Jan, dr.
velkostatkář, něm, úst. 9. d'Elvert Jindřich, bar., dr.
soudní rada, něm. pokrok. mor. 10. Eppinger Karel
dr., advokát, něm. pokrok. 11. Fořt Josef, dr., tajem
nik obch. komory, čes. svobod. 12. Funke Alois, dr.
advokát, něm. pokrok. 13. Fürstenberg Max Egon
kníže, velkostatkář, něm. úst. 14. Gross Gustav, dr.
professor, něm. pokr. mor. 15. Götz Leopold, dr., ad
vokát, něm. lidová mor. 16. Herold Josef, dr., advo-
kát, čes. svobod. 17. Hruban Mořic, dr., advokát, čs
klerik. mor. 18. Hrubý Václav, soudní rada, čes. svo
bod. 19 Kramář Karel, dr., továrník, čes. svobod. 2
Lobkovic Ferdinand, princ, velkostatkář, čes. konser
21 Menger Max, dr., advokát, něm. pokrok. mor. 22
Nitsche Bedřich, dr., notář, něm, pokrok. 23. Ober-
leithner Jindřich, dr., továrník, něm. nac. mor. 24
Hartl
Rez
Josef
doktor
Brass Heřman
Edvard
Karel
Jan
Černín
Damm
Jindřich
Karel doktor
Funke
Fürstenberg
Gross
Götz
Herold Josef
Hruban
Václav
Kramář
Lobkovic
Menger
Bedřich
15
article
Pacák Bedřich, dr., advokát, čes. svobod. 25. Panta-
ček Ferdinand, dr., soudní rada, čes. svobod. 26. Per-
gelt Antonín, dr., advokát něm. pokr. 27. Peschka
František, statkář, něm. agr. 28. Prade Jindřich, ob-
chodnik, něm. nac. 29. Reiniger Jindřich, dr., advo-
kát, něm. nac. 30. Schreiner Gustav, dr., notář, něm
pokrok. Serenvi Otto, hrabě, velkostatkář, čes. kons
mor. 32. Skene Alfred, velkostatkář, mor. střed. 33
Stránský Adolí, dr., advokát, čes. svobod. mor. 34
Sylva Taroucca Arnošt, hrabě, velkostatkář, čes. kon-
serv. 35. Thun František, hr., velkostatkář, čes. kon-
serv. 36. Thun Osvald, hrabě, velkostatkář, něm.
ústav. 37. Ulrich Edvard, rytíř, dr., velkostatkář, něm.
ústav. mor. 38. Urban Karel, dr., sladek, něm, pokr
39. Zátka August, dr., advokát, čes. nár. 40. Žaček
Jan, dr., advokát, čes. nár. mor.
Klub poslanců české strany agrární a strany
radikální účast na konferenci odmítiy; Všeněme
z král. českého pozvání ministerského předsedy
dle zpráv veřejných neobdrželi.
Klubem poslanců české strany agrární vy
dáno bylo již dne 21. prosince prohlášení
německých návrzích dorozumivacích, jímž všechn
jednání s Němci odmitnuto:
»My dnes nemáme o čem dohodovat
se s Němci, poněvadž od nich a z jejich na
rodní državy ničeho nežádáme, nám netřeba sm
řovati Němce, poněvadž jsme jim nekřivdili
křivditi nechceme, ani v budoucnosti. Má-li kdo
smiřovati a žadati, aby zapomenuta byla minulost.
by v budoucnosti spíše bylo možno klidné spolu
žití obou národů v této odvěké vlasti, pak jsou t
Němci, jimž slušelo by přijíti k nám — nikoliv
však s podmínkami kapitulace — nýbrž s palmou
míru-
»Od vlády a nikoli tedy od Němeů žádáme
aby nám dala, co nám patří«
Pacák
doktor
Ferdinand
Antonín
Peschek
Jindřich
Reiniger
Schreiner
Otta
Taroucca
Arnošt
Thun
Thun Osvald
Ulrich
Urban
Karel
August
Jan
Všenout
Němec
Panta
Skene Alfréd
Stránský Adolit
16
article
V dalším pak dán stranou agrární u vě
domí dobrého, nezadatelného práva našeho ne
pokrytý výraz nejhlubšího roztrpčení lidu českého
nad do avadními urážkami vládami vídeňským
na národu českém spáchanými, a prohlašen
nejtužší odpor proti nim, pokud nebude všem
oprávněným a zákony nepopíratelnými uznaným
požadavkům našim vyhovéno, a úplná rovno
právnost a rovnocennost obou národních kmene
v Čechách, na Moravé a ve Slezsku do všec
důsledků provedena.
Prohlášení to, s jehož obsahem plně mus
souhlasiti každý upřímný syn národa našeho
českoslovanského, končí se slovy:
»Čekali jsme dlouho dost, až vídeňské vlády
rozpomenou se na nejpopiatnější a nejzbědovaněj
náš stav, počkáme i dale, neboť za cenu opuštěn
naroda ve chvílích nejvážnějších nechceme sve
dobro opatřovati
»Drahé nám statky po oteích zděděné, drahé
nám ovoce prace naší v nich uložené, ale nade
všecko nám i dětem našim — čest a blah
celého národa.«
Ministerský předseda dr. Körber zaháji
konferenci proslovem, jejž dle příprav bylo mo-
žno očekávati. Překvapil jen svým jinak známým
značným oplimismem, spatřuje už v tom selkán
k společné dorozumivací konferenci veliký vý
znam mravní — jakoby nebyla obecně známe
námaha barona Chlumeckého, než přimě
německé nacionály moravské k setrvání v kon-
ferenci. Musí prý zůstati alespoň stopy, jež bu
dou ukazovati tím jasněji cestu k řešen
sporu. — Doufá dospěti ke kompromisu elab
rátem pro konferenci uchystaným, jenž prý hov
především názorům oběma stranám společným
doktor
Körber
Chlumecký
Čechy
Slezsko
17
article
Myslí, že bude nejlip řešiti, německo český spor
postupně, krok za krokem, a prohlašuje podobn
jako při debstě o prohlášení zásad jazykových
kde připustil možnost jejich změny až na po
slední literu, že také jeho nový elaborát může
býti opravován, »poněvadž v těchto otázkách ne-
přinesou žádoucí rozhodnutí zásady, nýbrž pouz
dobrá vůle k míru« — patrné tu zapomně
docela svých projevů při prohlášení zásad jazy
kových a debatě o nich, kdy na projednán
zásad hlavní důraz kladl. — Očekává o
klidné práce spolehlivou orientaci pro budoucnos
jak v záležitostech král. českého tak i markrab
ství moravského — pro kteréž zvláště osvěd
čená methoda vyjednávání byla, jak doufá, pouz
přerušena a ne trvale opuštěna. Návrat k tél
methodě zůstavuje zvláštní rozpravé poslaneů
této země. Když byl konečně připomenul, že p
loyálním a těžkém boji docíleno mezi oběma vlá
dami nového dohodnutí o základech hospodářské
pospolitosti království a zemí v říšské radě za
stoupených se zeměmi koruny uherské na des
let, obrátil se k delegátům konference, že tím
spíše musí býti možno překonati nesnáze, jež
již přílis dlouho moří tuto polovici říše.
18
article
»Musíme ku předu a nesmíme se dáti zůržovali
přokážkami; rakouský parlament musí probrati s
jednou pro vždy k plnění svých povinností; tak
zde plati poslední hodina Musí se tak stáli,
prolo vás prostmi, byste to dopustili. Spojte své sily
a odvalte s cesty kámen úrazu.«
Jak se ta prosba účastníkům konference pro
jevená s trojnásobným předeslaným „musí“
snáší, to je věru nesnadno podle obyčejné logiky
srovnati.
Poslanec Funke, předeslav chvalozpěv
elaborátu německého, prohlašuje, že strany ně
mecké z království českého mohou se dátid
akce dorozumívací jen na základě podaných
svých návrhů dorozumívacích.
Poslanec dr. Chiari protestuje proti roz
šíření dorozumívací akce na Moravu neb jine
země.
Funke
doktor
Chiari
Morava
19
article
Dr. Pacák vyslovuje se pro mír stejne
spravedlivý k oběma národům, ja též pro etapn
postup, chce, aby se především jednalo o nejpal-
čivější otázce dne — vnitřní úřadní řeči. Úprava
jazykové otázky má se vztahovati nejen na král.
české a markrabství moravské, ale také na vé
vodství slezské, ano, měla by se vztahovati tak
na ostatní země, kde žije slovanské obyvatelstvo
Oproti dru. Funkovi prohlašuje, že čeští de
legáti mohou též jen na základě svého elaborátu
vyjednávati, a končí, že delegáti čeští na tut
konferenci přišli s výhradou všech svých zásad
tedy také zvláště zásady státoprávní.
Hrabě Sylva-Taroucca stejně prohla
šuje, že jeho strana setrvává při svých zásadách
a názorech. Při tomto dorozumívání však slusí
ponechati zástupcům lidovým vůdčí úkol.
Dr. Žáček projevuje ochotu českých po
slanců z Moravy, dáti se do vyrovnávání a při
spěti ku pokojnému řešení otázky jazykové, a při
pojuje politování nad vyjádřením Chiaro
vým, že Cechové byli příčinou neúspěchu mo
ravských konferencí dorozumívacích.
doktor
Pacák
Funk
Sylva
Taroucca
Žáček
Morava
20
article
Baron Chlumecký uvádí příčiny, pre
které je společné jednání o národních sporech
v Čechách a na Moravě nemožno. Poměry v obou
zemích jsou prý tak odlišné, že výsledku je
možno docíliti jen zvláštním projednáním otázek
jak sám předseda ministerstva vytkl. Protestuje
proto, aby to, co bude ujednáno mezi morav
skými zástupci obou národností bylo předložen
ku prozkoumání zástupcům z Čech a naopak.
Dr. Herold vytýká, že tato konferenc
nemá positivního základu; nejprvé by měl býti
ustanoven předmět jednání — my víme, že
především máme řešiti otázku jazykovou; bez
řešení této otázky na celém území obou národů
smíření není možné. Když jedná se o smíru
mezi národy, musí se účastniti národ celý.
Na to po několika závěrečných poznámkách
předsedy ministerstva dra. Körbra schůze
ukončena.
Baron Chlumecký
doktor
Herold
Čechy
Morava
21
article
První schůzí dorozumivacích konferencí
prohlášením vůdců stran beznadějnost jen utvr-
zena a to tím spíše, přihližíme-li k delegátům
těchto česko-německých konferencí účastněných
— zejmena zástupcům Němců moravských, kteři
jsou známými nepřáteli všeho českého.
Musím se přiznati, že jsem byl po přečtení
referátu o zahajovací schůzi velmi trpce zklamán
Po všech těch marných pokusech o smi
národnostní očekával jsem, že alespoň některý
z českých poslanců a členů konferencí pozná
že dosavadní cestou ke smíru dojíti možno není
že ani kompromissem a ústupky
stran na dlouho smír a pokoj ne
můžebýti zjednán, a že objasní po-
třebu, vyhledati východisko nové.
z něhož by bylo možno z labyrintu
dosavadních zmatků a bojů dojít
k zabezpečení smíru trvalého ce-
stou naprosté spravedlnosti k ob
ma stranám dosud zápasícím. Oče-
kával jsem, že především bude na-
léháno českýmičleny na objasněn
jádra sporu, a zodpovědění otázky
zásadní, kardinální, všem účast-
něným stranám společné, která
musí amůže býti rozřešena docel
nezávisle na zemi, kterou účast-
níci zas upují, otázky: Který z jazyků
obou kmenů národních v zemich koruny české
má v nynějším stadiu svého vývoje vyšši hod-
notu pro veškerý další rozvoj života kulturního.
opravdu humánního — pro veškeré vzdělán
všeho obyvatelstva, od nejširších vrstev lidu, do
stér nejvyšších, aby všem potřebám spořádan
společnosti státní bylo vyhověno a další rozvo
kulturního vývoje obou kmenů národních byl
zabezpečen?
Němec
22
article
O této otázce, při jejíž řešení může býti při
hlíženo pouze ke způsobilosti toho kterého ja-
zyka, jako prostředku vyjadřování myšlének
sdělování jich druhým, nebylo ani slůvkem
zmínky. A přece na řešení otáz ky
teto nejvíce záleží, ta musí být
především docela jasně, určitě a přesvědčivě zod
povězena pro všechny, kdož jsou bezprostředno
u vyjednávání shody vzájemné účastni, i všechny
jichž se ujednání smíru dotýká, jakož i pr
všechnu veřejnost vzdělaného světa, jenž zápa
náš s živým zájmem sleduje, neboť jen přesným
jejím zodpovídáním, zdůvodněným podáním dů
kazů, musí býti už jednou jasně ukázáno, na ko-
lik je spravedlivo to neustálé hrdopyšné hlásán
vyvýšenosti jazyka německého a pohrdání tím če
ským „idiomem“. —
Otázka ta může býti řešena se stanovisk
nynějšího rozvoje obou jazyků, aniž třeba pátrati
po tom, kterými zákony a nařízeními byly oba ja-
zyky za rovnoprávné prohlášeny; zjištěna musi
býti především cena kulturní obou jazyků pro
další rozvoj života, opravdu humánního, obou
národů, zejmena musí býti dokázáno, který
z obou jazyků má takové prostředky, aby jimi
byla zabezpečena harmonická výchova všech
vrstev národa v organické souvislosti, od nej
nižšího stupně lidové výchovy ke sférám nej
vyšším, jaká byla ideálem všech vynikajícíeh
opravdových lidumilů všech národů kulturníei
od dob dávných, a v jejíž zabezpečení byl jim
spatřován jediný spolehlivý prostředek, jímž
může býti harmonie všech vrstev lidské společ
nosti nejen umožněna, nýbrž stále u pokroku
vzdělanosti zabezpečena.
23
article
Za ideálem tím spatřujeme kráčeti řadu vy
nikajících badatelů, zejmena od započetí renais
sance četnou, připomínám jen snažení Bacon
z Verulamu, práce našeho Jana Amos
Komenského, mathematika Descarte-
sa, zakladatele nové nauky geometrické a novo-
dobé filosofie, jíž zahájena nová doba vývoje
myšlénkového, jmenuji jen titánského genia ná-
roda anglického, Isaaca Newtona a fran-
couzského velikána Gasparda Mongea
jenž naznačil cestu, jíž můžeme dospěti k cíl
nejvyššímu: ke snadnému provádění rozmani-
tých druhů dokonalé práce hmotné, moudrým
upotřebením poznaných zákonů přírodních,je
jichž jasným uvědoměním při provádění práce
hmotné dospíváme k jasnému poznání pravdy
neměnitelné, na poměrech lidských nezávislé.
Od počátku století XX. pak pozorujeme
snahy po rozšíření vzdělání do všech vrstev lidu
obecného, zvláště v Anglii a Francii mohutněti,
pokusy zvláštními institucemi vzdělávacími je
uskutečňovati.
Správné a zdůvodněné rozřešení otázky
předeslané jasně ukáže, že právě jazyk náš česky
je nad jiné způsobilejší k vybudování organické
soustavy vši lidové výchovy, ke zdárnému usku-
tečnění toho humatního snažení, aby se staly
i nejširší vrstvy lidu dělného, pracujícího, schop-
nými, poznávati jádro vymožeností i nejvyš-
ších sfér bádání lidského, aby se jich naučily
ke svému užitku i při konání práce hmotné upo-
třebovati; aby vymoženosti ty v nich působily
ne rozmnožování zla, nýbrž šířily dobro, aby to-
likeré zmatky a zápasy nelidské v honbě za
mocí, pro rozdíly plemen a vyznání nábožen-
ských byly přičiněním zástupeů opravdové vědy
za vlády v pravdě osvícených a spravedlivých
ke všem representantů státu a nositelů státních
břemen, pokud možno, zažehnány.
Bacon
Jan
Amos
Komenský
Descartes
Isaaco Newton
Gaspard Monge
Anglie
Francie
24
article
A byl to syn národa česko-slovanského, Jan
Amos Komenský, jenž ke splnění těchto
ideálů celou svou prací, řízenou heslem: „Láska
neumí než vzdělání hledati svého i jiných“, cestu
jasnou vytkl, vždy důrazně připomínaje, že vše
se musí díti na základě přirozeném a jazykem
mateřským. A na půdě naší domácí, jazykem
naším mateřským vypěstovány pilným šetřením
toho, co jinými národy dobrého bylo vykonáno,
prostředky, jimiž opatřeni po cestě, Komenským
vytčené, na základě vzdělání, nabytého jazykem
svým mateřským, členové našeho národa k cíli
konečnému bezpečně dojíti, cestu k němu i čle-
nům národa německého ukázati a k dosažení
jeho též účinně pomoci mohou.
Jednoho je však při spravedlivém řešení
dosavadních sporů národnostních na základě
správného zodpovězení otázky vytčené potřebí-
aby všichni, jimž na spravedlivém řešení záleží
a kdož se vůbec snaží, o řešení sporů národnost-
ních, si správný úsudek utvořiti, vyhověli pod-
mínce, kterou dr. Körber správně vyznačil
pro zdar konferencí vyrovnacích, vysloviv dů-
věru ve vtězství zdravé mysli.
Jan
Amos
Komenský
doktor
Körber
25
article
Kdyby bylo lze důvěřovati zprávě o mínění
dra. Körbra, jež byla dne 25. prosince uve-
řejněna v „Neue Freie Presse“ v pojednání pod
názvem „Otázky nejbližší budouc-
nosti“ „státníkem, jenž s politickými názorya
záměry předsedy ministerstva pana dra. Körbra
je dobře seznámen, a nejvřelejší sympatií pro ny-
nějšího správce naší vnitřní politiky naplněn.
pak by mohli všichni ti hlubokomyslní starostlivci
i v cizině bezčetní, kleří s největšími obavami
očekávají události nejbližší budoucnosti, zacho-
vati mysl úplné klidnou. Neboť onen státník končí
svá sdělení odpovědí dra. Körbra na otázku, jak
bude v nejbližší budoucnosti: „Doufám, že
zdravá mysl všestranně zvítězía
násilná rozřešení zažehná.
Neue Frei Presse
26
article
A dr. Körber je s to, kdyby měl opravdu
dobrou vůli a odvahu, býti stejně spravedlivým
k oběma kmenům národním, přispěti nejvíce, aby
se splnila jeho blahá naděje. Těše se plné dů-
věře konstitučního panovníka, tak těžce zkouše-
ného, jímž je vyzbrojen mocí neobyčejnou, mohl
by, seznav náležitě pravdu o všech skutečných
poměrech, o jejichž urovnání se jedná, k brz-
kému dosažení účelu, jejž konferencím vytkl,
sám nejvíce přispěti. Jeť pověřen trojí minister-
skou pravomocí: je představitelem nejvyšší poli-
tické moudrosti, vykonavatelem nejvyšší spra-
vedlnosti a ředitelem veškerých výkonů odbo-
rových, k jakým člověčenstvo mnohatisíciletou
praci se stalo způsobilým, a jež jsou pro řízení
státu ústavního na počátku stol. XX., pro za-
bezpečení dobra a blaha obecného naprosto
nutny.
Na něm nyni hlavně záleži, aby pravdu
o trvajících poměrech a hodnotě kulturní jazyka
českého poznal, aby měl jako vykonavatel spra-
vedlnosti odvahu, podle poznané pravdy jed-
nati. Jemu nadešla „poslední hodina“, kdy ještě
může napraviti, co jeho předchůdcové svým ne-
spravedlivým nakládáním s národem česko-slo-
vanským zavinili. Na něj jedině při jeho pravo-
mocí padne všechna zodpovědnost za následky
nejen pro národ česko-slovanský, nýbrž i pro
existenci celistvého státu rakouského samého.
doktor
Körber
27
article
Dosud byla při všech jednáních o skonco-
vání sporu národnostního mezi oběma kmeny
národními v zemích koruny české vyvýšenost
hodnoty kulturní jazyka německého nad jazyk
český jako něco docela samozřejmého předpo-
kládána a také mnohými členy národa česko-
slovanského názor ten za správný byl uznáván.
Ještě v poslední debatě jazykové dr. Menge
tvrzení takové vyslovil, odvolávaje se k výroku
současného největšího slavisty, professora vídeň-
ské university, dra. Vatroslava Jagiče
v »Arehivu pro slovanskou filo-
logii (v XX. svazku z konce roku 1898.):
»Myslil bych, že ještě nenadešla doba, kdy by
tento pohodlný prostředek dorozumivací, který zá-
roveň otvírá bohatou vědeckou literaturu jako pra-
men poučení, bez vlastního poškození mohl býti
odstraněn. Nikdo nebude popírati, že mezi slovan-
skými jazyky té doby ještě ani jediný nepožívá
takového všeobecného uznání a rozšíření, které b
mu zabezpečilo nynější funkce řeči německé. Zna-
lost jen čiyř hlavních řeči — ruské, české, polské
a srbochorvatské — .... připravila by samým Slo-
vánům větší obtiže, než osvojení jediné cizí řeči
kulturní, německé nebo francouzské.-
O tom, že z nejvyšších sfér té bohaté vě-
decké literatury německé, kterou pokládá prof
Jagič za pramen poučení, jenž by bez vlast-
ního poškození nemohl býti odstraněn, plyne la-
hodný sice, avšak otravný, duchamorný nápoj
— pan dvorní rada patrně nemá tušení.
A přece jsem jej již na počátku r. 1898.
když byl vzal v ochranu nejvýtečnějšího histo-
rika národa německého, Thoodor a Mo mm-
doktor
Menge
Vatroslav Jagič
Jagič