ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 10 8ff527e0-661f-11dc-a677-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 10
Chunky — 30 celkem · entity: person 57, place 20, org 6, work 6
1 masthead
Strana 10.
2 masthead
NARODNÍ LISTY,
3 masthead
15. prosince 1901.
4 masthead
Číslo 345.
5 article
zvedla bílou růži s knihy, ukázala prstem a já četl:. »Non'e viaggio senza polvere, ne amore senza lágrime. Eugenio.« »Toť italsky. — Tetinko ?« »Ovšem, ty neznáš italsky. Jest to italsk národní přísloví. Překlad zní: Není cesty bez prachu, není lásky bez slz.« »Ten, kdo to psal — ?- »Byl tou trpící duší, na kterou vzpomínám. které zasílám v mysli tu bílou růži, tak čistou, jako byla jeho duše.« »Kdo to byl, telinko ?«. »Byl to člověk, který uměl trpěti. A tako- vých lidí je málo. Trpěl tolik, že nebylb sám chápal pocitu bez utrpení. Byl to přítel. který nezvěděl nikdy, jak mi byl drahým ato proto, že mučil se každým projevem přátelství, nedůvěřuje si, zda nepochybil slůvkem, pohle dem, posunem. A tutéž nedůvěru přenášel i na druha, nevěřil, že jest mu kdo oddán, odpu- zoval, kde měl důvěřovati a mnohdy opět ne- hodné zahrnoval důvěrou. Způsobil tak mnoho zbytečhých trudů sobě i jiným.« »Nežije již, tetinko ?« »Milý Vladimíre, já nemám ve zvyku ozna- čovati rejstřík svých přátel lexikonovými křížky.
Eugenio Vladimír
6 article
Mnozi, které nám urvala smrt, žijí v naší pa- měti a jiní, které nám vzal život, jsou pro nás mrtvi, byť i žili.« »A pisatel těch řádků — Eugenio ?- »Nepatří k těm, ani k oněm. Zařaďuji jej mezi ty, na které rádi vzpomínáme. Než nebu- deme mluviti o pisatoli, než o napsaném. Jak se ti libí to přísloví ?« »Spojení cesty a lásky, prachu a slz zdá se mi poněkud podivným.« »Ovšem, vy mladí lidé vytýkáváte nám starší generaci sentimentálnost a sami si přece nejruději představujete lásku jako hlubokou tůni, kde zreadli se hvězdy a po které pluji lekníny, jako údolí plné květů a tak dále. Za- prášená cesta nehodí se ti k porovnání a přec prach na cestě jest tak blízek, jako slzy při lásce.e »Plakávala jste, tetinko?« »To jsi se chtěl asi vlastně tázat, zdali jsem milovávala? Milý hochu, nejsou slzy, kter by mi byly neznámými, provázely mne na všech cestách života. A proto věřím, že i k lásce slzy patří. Hleď, nemusí člověk právě vždy trpěl pláče-li, vždyť někdy i slunce zvíři prach na cestě a ten vypadá pak, mihotaje se v jeho záři, jako všecek zlatý. A pne se šikmými pruhy ke slunci vzhůru, nezakrývaje toto nikterak. tak lásce slzy neškodí, nezastrou jí, nezmizív ních a ona je ozáří.« »I šťastná láska?« »Co stačí lásce k štěstí? Zda polibeni k jejích křídel rozmachu? To asi nikoli. Neni lásky bez touhy a touha-li bolí v srdci, tu je třeba slz, slzy ulehčí a usnadňují obět.« »Oběť a touha, bolest a slzy — a stále je to jedno jako — »Jako prach na cestě. Ten mnoho zahali, pod ním ztratí se kvílko, stéblo trávy, vypučelé zutvrdlé půdy, uschová se zrnko lesklého kře- mene, zářicí hlať slídy. Tak jako v slzách marně touhy vzlyk, to vzpominání na probdělé noci, na bolný okamžik rozloučení, myšlenka na to, že se musí zapomínate
Eugenio
7 article
»Ale toť bol, tetinko!« »Jest údělem člověka. Kdo umí trpěti, hali se ve svůj stálý bol jako v krunýř, který střely nepronikají. Ale zároveň ten krunýř brání, aby nevnikly v srdce jiné, radostnější pocity. A jako ten prach silniční uléhá na vše, co se jím ubírá. tak ten bol lásky mění tuto strachem žárlivosti v oheň ne hřející, ale pálící, a pak i ty slzy lásky páli.« »Filosofujete, tetinko ?« »Nikoliv. Utrpení filosofle neukrotI. To j se lépe po starodávnu z něho vyplakat. A pak ty slzy nepáli ani nehřejí, ale jsou jako ros- ným deštikem, kterýž skropí prach na cestě, tak že tento se pro čas aspoň nezvíří —« »Dokud nepřijde vítr.« »Budiž. Ale vítr vášní neznají takové světllé. bílé duše, ty duše věčně trpící, které nedovedou vytýkati, nedovedou žalovati, které by mečem jizlivosti samy sebe ranily. Takové duše dovedou jenom prositi za to, co se jim skýtá, dovedou děkovati jenom i za to utrpení.« »Doklady, tetinko!« »Zde máš doklad.«. Tetinka převrátila list v knize, na němž napsáno ono italské přísloví. Bylo zde několik veršů. Tetinka ukázala na po- slední řádky, psané týmž rukopisem jako ono přísloví a já četl:
8 article
»Však libají prach poutníci na cestě k svaté Mekce a duše moje trpícl zaslásku prosí přece.« »Stačí ti ten doklad?« »0, stačí li ! Telinko, již chápu to příslovi. chápu váš výklad, ale já — »Ty nechceš asi plakati pro lásku, n- chceš líbati prach na cestě, tvoje Mekka musí býti blizko, lehce dosažitelna, ty nechceš za lásku prosit, k tobě musí přijíti sama. To právě že nejsi z těch, již umějí trpěti. A takovým skytne život sám dosti ohnivých růží, těm ne- třeba, by vzpominka věnovala se prostou, smut- nou bílou růží — —« »Vy jste, tetinko, bývala přece také růží.« »Tomu jest již dlouho, můj milý. Vim- že jsem bývala ponejvice ,růží osamělou“. Dnes zbývají již jenom vzpomínky a věru že se tě- ším, vědouc, že mnohý z přátel věnuje m vzpomínku, tak jako mi v mládí věnovával růže a verše.« »Tetinko, nyní jste se podřekla a já usly- ším historku o růži a italském přísloví, o bás- ních a Eugeniovi.« »Neuslyšíš ničeho. Ten starý památník se zavře do stolu, ať se tam pomalu jeho listy rozpadají v prach. Padne-li na ně někdy moje slza — nu, pak toho nikdo nevidí a v podzimu žiti se smí již více plakati, to již oči od sla nepozbývají lesku, ktorý byl dříve již shasl .. zapráší se ty všecky upomínky, ale prachem zapomnění.« »Potom, tetinko, že nefilosofujete —« »Ne, ne, nefllosofuji. Ale nechme toho ho- voru. Tak zde zavírám památník, tu bílou růži si vezmu dnes do divadla. Propouštím tě, jest čas, abych se oblekala. A nezapomeň na prach a slzy.« Tetinka se usmála, ale v oku se zatřpytila zrádná krůpěj a ruka přejela vlasy prošedlé jakoby na ně bylo napadalo prachu . ..
Eugenius Mekka Telinko
9 article Malaňa — beraní hlava.
Malaňa — beraní hlava. Pohádka N. S. Lěskov a. — Z ruštiny přelož A. Drábek. V jedné pusté a od měst vzdálené krajino stála vysoká hora, porostlá snícím lesem. Na úpatí hory tekla řeka a tu byla osaďa, v níž přebývali zámožní rybáři a rolníci. Od vesnice vedla lesem pěšinka do druhé vesnice a stra nou této pěšiny stála v poli chatrč, kde by dlila chudá žena jmenem Malaňa, přezdívkou »beraní hlava«. Přezdívali ji tak, protože ji po- važovali za hloupou a protože se více staral o jiné než o sebe. Stalo-li se, že někdo požá- dal za něco, co nebylo možno učiniti bez vlastní škody, říkali takovému člověku: »Dej mi pokoj, já nemohu — ale tam n stráni zůstává Malaňa, beraní hlava; ta se ne- stará o to, co jest jí výhodno a co nevýhodno ji požádej — snad ti vyhoví.« A člověk šel na stráň, požádal. Malaňu mohla-li tato učiniti, zač žádal, učinila tak nemohla-li, aspoň ho potěšila dobrým slovem, řkouc: »Trp — Kristus také trpěl a nám rovněž přikázal trpěti!« Chatrč Malanina byla tak maličká, že obrá titi se bylo možno pouze u kamen a žili sn zde bezruký chlapec Jeraška a beznohé děv- čátko Živulečka, která sedala na rozviklané stoličce. Oba oni nebyli příbuzní Malani, beran hlavě, ale cizí — rodiče jim zavraždili loupež- níci v lese a je tam zanechali. Našli je vesni- čané a počali přemýšleli, kdo by si je měl vzíli. Ale nikdo si nechtěl vzíti bezrukého a beznohou, protože se z nich nedal žádný užitek očekávati. Malaňa, jak to uslyšela, řekla: »Máte pravdu, dobří mužíčkové: bez rukou, bez noh se nie neudělá, ale jísti a přti se přece chce. Dejte mi Jerašku a Živulečku.
S Lěskov A Drábek Živuleček Malan
10 article
Stává se, že nemám sama co jístí — třen nám bude veseleji trpěti.« Mužící se dali do smíchu. »Bezstarostná Malaňo, ty's opravdu beraní hlava,« povidají a dali ji Jerašku a Živulečku Malaňa je odvedla domů a podržela u Někdy byli živi kvasem, ale někdy vodou Malaňa celé noci nespí: to bohatším ženám přede přízi, to mužíkům plete vlněné punčochy a tak vydělává chléb i sůl. Z lesa nanosí rošti. vytopí pec, napeče chleba, nají se sama i Je- rašku s Živulečkon nakrmi. Jednou se shromáždily u studně ženy vyptávají se Malani »Jak pak se, Malaňo, beraní hlavo, s dětmi protloukás ?« »Ale, chvála bohu, dobře,« odpovídá tato- »Jak to, dobře? Vždyť jim scházejí údy.e »A to je právě dobře, že nemají údů — aspoň mnoho nepotřebují. Kdyby byly šťast- nější — nemohla bych jimi posloužiti bohu, ale protože jsou to ubožátka bez přístřeší, proto at jim cokoli dám, jest to přece lepší, než kdy- bych byla se jich neujala a o ně se ne- starala.« Ženy přisvědčily a povídaly dále: »A což jsi ještě nepomyslila, co z nich bude dále ?e »Ne«, odpověděla Malaňa, »na to jsem nepomyslila.« »Jak to možno? Vždycky se má myslit na budonenost.« Malaňa odpovídá: »Jaký jest z toho užítek přemýšleti o tom co znáti nelze, bůh dá den — dá i k němu pokrm a v noci se všichni v pokoji vyležíme za pecl« »To je pravda,« přisvědčily ženy: »děti jsou slabě, snad na tvé štěstí brzy zemrou.e »Co vám napadá! Co vám napadá !« o pírala Malaňa, »proč volati smrt: ani na prahu ji nechci viděti, ať za dveřmi uschne.« Ženy se až smichem zapotily: »No, Malaňo, beraní hlavo,« povídají, » jaká si ty odvážná a směšná: samu smrt nechá před prahem uschnouti.«
Malan Al bůh Malaňa
12 article
Malaňa odešla k Jeraškovi a Živulečce — přinesla jim vody, aby se napily, dala ji ohřáti na kamna a umyla jim hlavy. A ženy pořád ještě stojí u studně — dívají se za ní a posmí- vají se. Ale v tom se k nim blíží z lesa sta řec, opírající se o dvě berly a táže se: »Kdo z vás přijme pod střechu chudého poutníka ?« Na to ženy odpovidají: »Kdo jsi a jak se jmenuješ ?« Stařoc praví: »Jsem poutník světem božím a jmeno me jest Živá Duše na berličkách, cestou jsem umdlen a rád bych si ulehl.« »Neznáme tě,« povídají ženy »a bez mu- žíků tě nemůžeme vzíti domů, protože jsou přísní a zli — přijdou a budou se s námi vaditi.« »Co že, vy se bojíte více svých mužik než boha? Vždyť přece bůh přikázal přijímati a krmiti lačné.« »Máš pravdu, stařečku !« odpovídají ženy; sna boží slovo pamatujeme, ale lidského se bojíme.« Živá Duše zakývala hlavou a pravila: »Půjdu k samým mužíkům a poprosím je.e Šel k mužíkům, ale ti ho nepustili do domu. »Kdo tě zná,« řekli, »možno, že se slabým jen tak stavíš, abys poznal, kde co máme potom to zlodějům vyzradil. Možno také, že máš na těle boláky aneb vředy a naše jizby jsou čisté — jdi tudy pěšinkou nahoru, tam jest chaloupka — v ní bydlí Malaňa — berann hlava, ona každého vpustí i tebe tam nechá.« »Děkuji vám, dobří mužičkové, « odpověděl stařeček Živá Duše a šel k Malani. Ta ho viděla oknem a poslala bezrukého Jerašku, aby ho pozval k večeři. Jeraška přiběhl k starci a volal: »Pojď sem, dědečku ! tetka Malaňa tě zvo k večeři.e
bůh Máša Malan Malaňa
13 article
Stařee Živá Duše pohladil Jeraškovi hlavu »I tak,s pravil, »zajdu k vám. Jinde mne nechtějí.« Když vešel do jizby, bylo tu těsno a sed nouti si nebylo nač, ale Malaňa pravila: »Sedni si, dědečku a jez s dětmi, já po stojím.« Stařec usedl, navečeřel se a dal se do las kavého hovoru. »Zaplať ti Pánbůh,« povídá, »že jsi se ne vyptávala odkud a kam jdu, jak se jmenují, ale posadila jsi mne jísti chléb. Půjdu nyní do lesa, tady není místa — nemáme kde všichn ležeti. »Co ti napadá ! Co ti napadá ! Živá Duše boží! V lese jsou medvědi a vlci — což tě tam mohu v noci pustiti. Budeme míti všichni místo. Tuhle Jeraška si lehne na pec, Živulečka za kamna a ty se natáhni tady, kde je více místa a já si již někde místo najdu.« »Nu, buď podle tvého,« řekl stařec myslil si: »kde že se pro ni najde místo ?« Lehl, přikryl se svým chatrným šatem následkem únavy hned usnul. Když kohouti do- pěli, probudil se a vídí, že Malaňa stojí a přede koudel, která byla připevněna na količku u stropu. Stařec na ni pohlédl a pravil: »Zdá se mi, tetko, že jsi si ani nelehla.- A Malaňa odpověděla: »Ani se mi, Živá Duše, nechtělo.« »Nu, nu, nu!« pravil stařík, kývaje hlavou. »Vodil mne Pán dlouho světem; myslil jsem, že na mne zapomněl a opustil mne, ale on mne přivedl na takově místo a dal mi uzříti čistou lásku. Řekni mi za to jedině slovo: jaké máš přání a já vyplnění jeho na bohu vyprosím.« Malaňa pravila: »Čeho se mi nedostává? Jsem spokojenn a přála bych si jen, aby smrt můj práh nepře- kročila a jestli přijde, aby za dveřmi přischla.e Stařec odpověděl: »Tak se i stane.«
Malaňa
14 article
Stařec odešel, ale smrt byla již tu a přála si vejiti. Oděná v zlatohlav, se zlatou píkouv soukenné sukni, po straně s ocelovou kosou na zlatém řetízku, čekanou na způsob lidských kostí, ústa nalíčená a bílým šátkem zástírala černé zuby »Ukaž mi,« pravila, »dětičky, přinesla jsem jim po medovém koláči a loupaném jabličku.s Ale Malaňa jak na ni pohledla, hned po- znala, že jest to smrt a zvolala: »Dobře jest jim se mnou i bez tvých ja- blíček, a ty raději přischni na tom místě.« Smrt přischla na tom místě, kde stála Malaňa ji zakryla suchým roštím, aby ji nebylo viděti. A bylo by vše bývalo dobře, ale z dědiny ozval se hrozný nářek a slzy: sílný utlačoval slabšího bez milosti a necítil v srdci žádných výčitek, a jak byli lidé necitelní, stali se ještě necitelnějšími a k Malani přicházelo denně tak mnoho nešťastných, že jich tolik za celý život svůj neviděla. Nemohla všem pomoci a slyšela, kterak pláčí a smrt volají: »Matičko — smrti, kde jsi zůstala! Proč jsi opustila svět! Přijd a skryj nás před nelitostnými zlosyny, bez tebe si z nikoho nic nedělají!« Tu Malaňa přišla k rozumu. »To všechno jsem já, hloupá učinila,« po- vídá, »ehtěla jsem opraviti dila boží — co má býti na světě a co ne. Smrt sešla a jest u mne ukryta pod hromadou rošti.« »Ach, pusť ji, matičko, smíluj se! Vždyu již sto let nikdo u nás neumřel, lidé se tak zatvrdili a my jsme již staří, sedření. Pusť ji ať sklidi veliké hříchy a vykoupí nás od utr- pení.« Malaňa šla, odházela roští, ale smrt nebyla již tak růměnná jako dříve, ale jakoby ji potáhl pavučinou a kosa její celá zrezavěla.
Malaňa Malan
15 article
»Jdi, kam tě bůh poslal !« řekla Malaňa smrti: ta se pohnula a pustila se po požatých polích ke vsi, odkudž brzy ozval se umíráček. Křižovali se chudáci a zachvěli se boháči: »Myslili jsme, že na vždy vzala za své, hle, ona vyskočila jako had z rošti. Nemůže člověk věčně žíti.« Chuďasové se křížovali a sami se kladl do hrobu. Smrt obešla celou ves za lesem a vzala vše, co bylo třeba vzíti a mezi jinými též Je- rašku a Živulečku, byloť již bezrukému a bez- nohé více než sto let. Ale Maleňa tu zůstala žíti a žije stále jako dříve a dělá totéž, co jindy činila. Všickni ti, kdo ji přezdívali Malaňa, be- raní hlava, pomřeli, ba ona sama již na to jméno zapomněla. A když smrt obešla celý svět a přišla k ní, tážíc se, jak se jmenuje, nemohla se nikterak upamatovati a pravila : »Nevím, jistě se i moje jméno změnilo.s Počala se smrť poptávati po jméně té ženy. Ale místo odpovědi spadl s nebe jako snih bílý a čistý kámen, broušený jako srdce a na něm zlatem hořelo jméno: »Láska«. Smrť, vidouc jej pravíla: »Ty nejsi moje, jméno tvé není v mé knize. Láska nezemře: ty se dočkáš těch dob. kdy se setká pravda s milosrdenstvím a vlks lehne s jehnětem a neubliží mu.
bůh Malaňa Smrť Živulečka
16 article Různé zprávy.
Různé zprávy. Vánoční kapitola, Náš vánoční trh počíná ponenáhlu tua tam nabývati rázu osobitého, českého. V před- cházejících článcích měl jsem častěji příležitost zmíniti se o nových publikacích uměleckých, jichž máme nyní hojný výběr pro každý vkua a za nejrůznější ceny a jež se znamenitě hod na dárky vánoční, Bylo by hotovým hříchom. ohlížet se v tomto oboru po věcech cizích, když naše věci samy v cizině nacházejí obliby a od běratelstva. Zmiňuji se tu ještě o dvou pozoru- hodných publikaeích, dosud sice nedokončených. ale hodících se přes to výborně za dárky, nebot pokračováni vycházejí dosti rychle za sebou, obdarovaný nebude musit čekat příliš dlouho na jejich dokončení. Jest to předně album » Václav Brožik«, jehož vyšlo nákladem J. Otty již sedm sešitův o 34 listech v nejrůznějších způsobech reprodukce, barevných, tónových i černých, tedy třetina celého díla, jež bude obsahovati na sto listů. Jevi se tu celý mnohotvárný obor umě- lecké činnosti mistrovy, velké historické sceny z dějin, allegorie, genry historické i současné z města i z venkova českého i francouzského atd. i se zajímávými skicami, znázorňujícím způsob tvoření mistrova. Dilo poskytne takto do- konalý přehled umělecké činnosti tvůrce » Mistra Jana Husa před koncilem«, zesnulého v plne sile svého uměleckého rozvoje. Dílo již nyní čin dojem imposantní.
Brožik J Ott Hus Dila
17 article
Krásná publikace jest »Josef Manes, jeh život a dílo«, již slovem doprovází Karel B Mádl, vydávaná nákladem F. Topiče. Dosud vyšlé dva sešity — třetí vyjde, pokud vím, ještě před svátky — obsahující devět kartonů, dokazují s jakou pietou použito tu veškerých vymoženost moderní techniky, aby důstojně byla uctěna pa- mátka tvůrce našeho národního umění. Jedno- tlivé práce mistrovy podány tu co nejpřesnějía nejdokonaleji, že by kterýkoli z velkých světo vých závodů — a jen o těch lze při tomto díle mluvit — nemohl provésti svůj úkol lépe. Oě vycházejí práce Manesovy později, o to jsou podány dokonaleji. Alo též v jiných oborech jeví se značné pokroky české práce. Kdo navštivili vánoční výstavu umělecko-průmyslového musea, zajisté byli přokvapení uměleckými výrobky českého krajkářství, kusy vskutku skvostnými, bezvadné práce, založenými na motivech lidového orna- mentu a přizpůsobenými moderní potřebě. Jest to zásluhou horlivých pracovnic slečny Smolkovy, jež neunavnou pílí povznesla práce našich krajkářek na výši umění, tak že i cose týče vkusu mohou s úspěchem závodit s cizími výrobky. Naše dámy, jež jsou znalkyněmi v tomto oboru, zajisté výrok tento potvrdi.A povážíme-li, že umělecky provedená krajka má hodnotu šporku, musíme uznat, že naše české krajky, hledíme-li k namáhání a času, jež stoji výroba těchto delikátních skvostů, vyznamená- vají se před jinými i svou značnou lácí. Ne- poukazuji zde schválně k tomu, jak záslužné dílo vykonají naše dámy, poskytnou-li podpory chudým českým krajkářkám, ale dovolávám s toliko jejich vkusu a upozorňuji je — a také pány manžely a pány otce — na tyto umělecké výkony nejněžnější, ale také nejnamáhavějs ženské práce. Kdo je prohledneš, sám uznáš, že není nijakou nadsázkou, nazývám-li tyto práce skutečnými uměleckými díly.
Manes B Mádl Manesův Smolkov uměleckýprůmyslový muzeum
18 article
Kdo hledá jako dárky karakteristické, ori- ginální drobotiny, nechť se podívá do maličkého krámku »Zádruhy« v Nostickém paláci Na pří kopě, vedle papírnického krámu Batovcova. Na- lezne v této maličké místnosti hojný výběr nej- různějších ukázek drobné práce lidové, kera- miky zajímavých tvarů, prováděné v Chýnově podle vzorů sochaře Bilka, velmi levně, mísy a džbány slovácké i huculské, dřevěné práce valašské, vykládané stříbrem a perletí, zajímavé předměty kovové atd. Jsou to vesměs věci, vy- znamenávající se původností ve tvaru i v barvě a umělecky stokrát cennější než různé ty ša- blonovitě modní trety, někdy dost pochybného vkusu, jež se k nám zasílají z německých to- váren bazarového zboží a jež Němci sami ozna- čují případným jmenem »Ramsch« — šmejd Ovšem, jednu chybu mají tyto výrobky svéráz ného lidového umění: jsou — laejnější nez cizí zboží, je-li jakosti jen poněkud lepší... = Jsou umělkyně šťastny? Tuto otázku klade »Figaro« a zve francouzské, především tedy pařížské umělkyně, aby ji upřímně zodpověděly Chová v sobě hmotná neodvislost, osvědčování ener- gie ve směru svobodně zvoleném, upravení života po způsobu člověka umělecky nadaného, ať v obor malířství, poesie nebo hudby, záruku vnitřního štěstí pro ženu? Aby získán byl pro očekávané odpovědi methodický směr, formuloval »Figaro« dvě určil otázky. — Totiž: »Kdyby se opakovala situace. v níž jste, madame, měla volbu mezi domácím ště- stím a uměleckou působnosti, rozhodla byste se na novo pro umění?« Druhá otázka: »Jakou dráhu r- dila byste své dceři?« Dosud došla toliko jedna od- pověď, prohlášení slavené zpěvačky Emmy Calvéovy. jež každoročně vrací se z několikaměsíční umělecké cesly po Severní Americe s půl millionem franko.
Batovcův Bilek Němec Figaro Calvéův Chýnov severní Amerika
19 article
Jest to dáma zajisté kompetentní. Jest, po čem ne- sčíslné dívky a ženy tak horoucně touží, divou, za- hrnovanou triumfy na jevišti, v saloně, ve společ- nosti a ohromně bohatá. A její odpověď dopadla velmi melancholicky, rozhodně záporně. Líčí důtkli- vými slovy vysoký svýrobní náklad« premiery, jejíž nesmírné rozčilení již několik neděl před tím ničí veškerý klid, veškeru spokojenost. Ach, a což teprve ráno, či spíše den po premiéře! Jaká to kocovina, jaká prázdnota, co zbývá po vší té slávě mimo ne- výslovnou ochablost? A pak ty cesty po Severní Americe! Pobyt v cizích neútulných hotelích, nie domáckého...« Emma Calvéova vypravovala zpra- vodaji »Figara«, že onehdy, v den svých narozenin, pořádala ve svém rodišti Aveyranu koncert a potom pozvala k sobě bývalé spolužačky z ústavu, celkem patnáct. Všechny byly již dávno provdány, podl svého věna a své krásy — nejkrásnější z nich byla dokonce markýzou — a všechny záviděly nepokrytě slavené Emmě. A Emma opět záviděla nejvíce jedné ze svých bývalých přítelkyň, jež jest zcela skromnou měšťankou a má hodného muže a hodné dítky.a na závěrečnou otázku žurnalisty, zdali by dnes. kdyby měla na vůli, stala se opět zpěvačkou, odpo- věděla slečna Calvéova oním hlasem, jenž ji vynáší ročně půl millionu, velmi melancholicky: »Ne, ne ó nel- = Létací stroje v obchodu. Angličtí továr- níci chystají se již na výrobu létacích strojů. Již nyní může si každý opatřiti lélací stroj, odhodlá-li se vydat za něj 950 l. st. Smělé plavby Santos Dumonta úspěchy, jichž získal, přiměly londýnskou »Motor Power Company«, vyráběti létací stroje na prodej. Jejich výrobek nazývá se »létací stroj Napierův«a továrna jest připravena přijímati okamžitě zakázky.
Calvéův Figar Emma Napierův severní Amerika Power Company Santos Dumont
20 article
Dlouho kýžený den všeobecné plavby vzduchem tedy již nastává. Stroj, jenž se nyní nabízí obecenstvu, zakládá se na principech balonu, na němž Santo Dumont před nějakou dobou obletěl Eiffelovu věž. Balon má délku 75 stop, největší průměr jeho jest 25 stop a pojme 25.000 krychlových stop plynu. Ba- lony vyrábí známý větroplavec Spencer, jenž za ně ručí. K balonu náleží spodní lešení zdělí 50 sto tvaru mřížové traversy, jež, aby bylo lehčí, zhotoveno z aluminia neb jiného vhodného materiálu. Pohon obstarává čtyrválcový petrolejový motor Napierův s elektrickým zapalovadlem. Stroj řídí se buď kormi- dlem aneb změnou směru šroubu. Zvedací síla léta- cího stroje po odečtení vlastní váhy balonu jest a 1400 liber. Mr. S. F. Edge, ředitel společnosti, rozdě- luje lěchto 1400 liber následovně: Vába motorua stroje na 500 liber, lešení as 300 liber, různé před- měty, nádržky na vodu, petrolej atd. 230 lib. a před- pokládá, že větroplavec sám bude vážit 170 liber vezme a sebou 200 liber písku. =O umění scénovacím pojednává Felix Duquesnel v časopise »Gaulois« a podává následu- jící zajímavé podrobnosti: Mezi současnými drama- tiky rozumí Vietorien Sardou tomuto umění nejlépe. Předčítá-li kus hercům, kteří jej mají provozovat, viděl jej ve své obraznosti již stokráte odehrát. Zn každý jednotlivý pobyb a chová ve svém sluchu každý odstín hlasu. Jeho scénování jest již jen zkouškou trpělivosti, při čemž kusy upravené v tiché své pracovně vyšňořuje. Mohl by svůj kus napsat, jako skladatěl píše svoji hudbu, na pět notových čar. Nesnese tudíž skorem nikdy námitek, chce míti ve svých rukou toliko nástroje, jež se zachvívají toliko jeho vůli. Nedhá letory toho neb onoho herce. či spíše bere naň zřetel toliko při rozdělování rolt
Santa Dumont Eiffelův Spencer Napierův S F Edge Duquesnel Vietorien Sardou
21 article
Jeho systém jest divadelní imparialismus. Jest abso- lutní a osobní a dává v rukou Bonaparta, jenž jej provozuje, úžasné výsledky. Někdy však nedospívá k dojmu skutečného života. Alexandr Dumas syn, jenž právě nepodceňoval scénování, poněvadž věděl, že jest v divadle nutno — »divadlo jest toliko po- družné umění, prostředek k cili, nic více,« říkával — kladl přec na ně menší váhu a ponechával je reži- sérovi neb herci, jemuž bylo uloženo. Šledoval zkoušky, aniž se nudil a aniž se těšil. Byl ks každému velmi roztomilý a velmi mírný, skorem ne- smělý a zakrýval tuto nesmělost pod zdánlivě pří- krými způsoby. Občas prohodil poznámku, vždycky trefnou, a žertoval s tím neb onim. Mezi zkouškami bylo možno slyšeti hotový ohňostroj vtipů, jež pro- vázel svým hlučným, dobráckým smíchem. Jednou zkoušen v Comědie Frangaise nějaký jeho kus, v němž Thiron měl hráti úlohu zamilovaného starce. »Necítil« osobnost, již měl představovat, jak se na divadle říká. — »Povězte mi, milý Dumase, jsem ve své roli upřímně zamilován?« — »Zajisté.« — »Budu vypadat jako staré dobytče, budu-li upřímný ...
Bonaparte Dumas
22 article
Zamilovaný ve svém stáří.« — »Musíte být upřímný, úplně upřímný, upřímně zamilován. Vaše osobnost neodřekla se lásky, vždyť má ještě slast nejistoty. A to nelze podceňovat« . . . . — George Sandova a Mailhac dívali se na scénování a neúčastnili sa ho. Sandová plakala při všech dojemných místecha oddávala se dojmům své letory. Mailhac smál se při všech směšných scénách a říkával leckdy: »Ne- věděl jsem vskutku, že je to tak pitvorné, jen bu- de-li se obecenstvo tak bavit, jako já.« = Knihovnictví v Žaponsku. Také v Ža- ponsku počal letos vycházet časopis pro knihovnietví, jenž dokazuje, že velkolepý knihovnický ruch v Se- verní Americe, jenž u obyvatelů starého světa musí vzbuzovati obdiv a závist, šíří se otamtud i na zá- pad. Časopis »Toheki« jest úřadním orgánem žapon- ského knihovnického spolku Kansai Bunko Kyokai, jejž vydává B. Šima, bibliotekář císařské university v Kiotu, jmenem tohoto spolku. První číslo přináší na titulním listě obraz kongresní knihovny žapon- ského parlamentu a obsahuje mimo jiné článek Ha- kinošity »O nutnosti sbírání kněh«, článek o odbor- ných knihovnách evropských od Okamacu atd. Právě jako knihovnické časopisy zemí evropských podává též žaponský časopis zprávu o velkolepých nadacích Carnegiových na lidové knihovny a přináší výtahy z odborných listů. Také tato publikace svědčí o váž- ných kulturních snahách národa žaponského.
Sandův Mailhac Sandová B Šima ža verní Amerika Kansai Bunko
23 article
= Syrské Pompeji. Z Cařihradu se ozna- muje: Na úpatí hory Emrac, jižně od Membidže, blíže Alepa, objeveno bylo podzemní město. Brána, zdobená sochařskými pracemi, vede do ulic vroube- ných kamennými hudovami, na jichž prozkoumání se počalo nyní pracovat. Město není ještě úplně od- kryto, avšak navštěvovatelé oznamují, že se tu stří- dají ulice a mosty, kam oko dohledne. =Patnáct hodin pod mořem. »Daily Mail« přináší zajímavou zprávu o pokusu s americkou pod- mořskou lodí »Fulton«. Loď 63 stopy dlouhá poto- pila se blíže Long Islandu, ve přístavu novoyorském o sedmé hodině večerní do hloubky 15 stop a zu- stala 15 hodin pod mořem. Ve člunu byli tři dů- stojníci a čtyři úřadníci »Holland-Company«, jež lod postavila. Bylo postaráno o veškeré pohodlí. Večeře podávána o půl noci a snídaně o 9. hodině ranní. Pasažéři hráli v karty a byli velmi teple oděni, po- něvadž, zcela přirozeně, bylo ve člunu velmi zima. V lodi jest dosti místa, aby se mohlo z příma stát a jest osvětlena elektricky. Když se »Fulton« potopil, byla klidná pohoda, avšak záhy rozpoutala se bouře s vichřicí rychlosti 80 mil za hodinu. Jachta »Co- lumbia« byla těžce poškozena a také jiné jachty a lodi značně utrpěly. Loď »Flotbeck« o 3000 tunách ztroskotala se na pobřeží jersejském, narazivši o že- lezné konstrukce přístaviště. Bouře talo způsobila značné starosti ve příčině osudu »Fultona« a jeho posádky. Jak málo byly tyto obavy oprávněny do- kazuje zápis kapitánův v lodní knize po patnáctiho- dinném pobytu pod vodou: »Dostal se o 10. hodině 30 min. na povrch. Otevřel záklopku u věže a do- zvěděl se, že v noci byla bouře.« (Zasláno.
Fulton Dostal Pompea Cařihrad Membidža Daily Maila Longa Island HollandCompany Companylumbio
27 article Za dárky sváteční a novoroční
Za dárky sváteční a novoroční mám velikou zásobu vhodných knih a hudebnin českých i cizích spisovatolův a skladatelů skvostně vázaných i sešitých, jichž vazby možno obstarati i za den proveškery hudební nástroje (piano, housle, harmoníum atd.) 2887 ve slozích snadných i méně snad- ných. Na venek expeduji co nejryehleji. Nakladatel FR. A. URBÁNEK, český knihkupec v Praze, jen vedle Národního divadla. = Prvý český závod hudební. =
A Urbánek Francie Praha národní divadlo