Dne 29. července 1900.

KATOLICKÉ LISTY

Číslo 206. Strana 3.

natičtí židé je vypudili a naložili na děravou lod, aby zahynuli, z čehož byli vysvobozeni). Marta žila pak o samotě v místě, kde nyní stojí Aix. Před smrtí roku 84 se jí podle tradice zjevil Spasitela pravil jí: »Pojď, mnohomilovaná! Ty jsi mne přijala na zemi do svého domu, a já tě chci nyní přijati do mého nebeského příbytku.« Kromě toho konána slavnost sv. Simyslicia, Faustiny a Blaženy (Beatrice), mučeníků římských, sv. Olafa, krále norvéžského, jenž dokončil pokřesťanění svého národa (+ 1033). Římské zprávy. Také v září a říjnu bude vypraveno hojně poutnických vlaků do Říma; tak 19. až 28. září tam pojede 3. řád z Kolína v Né- mecku, 21. až 27. září pouť Berlíňanů, 28. září až 4. října pouť vídeňská, 4. až 10. října III. řád ba- vorský, 6. až. až 12. října linecká pouť, 12. až 18. října pouť tyrolských Němců, 18. až 24. pouť frý- burská. — Za letošního sčítání bude v rubrice též udáno náboženství.— Podle zpráv některých listů má se státi nunciem vídeňským Sambucetti, dosavadní nuncius mnichovský; na jeho místo má přijíti msgr. Tarnassi. Démantové jubileum kněžské. Vdp. Ant. Procháska, kněz jubilár, bývalý vikář, čestný děkan a býv. farář v Levíně, který dlí nyní ve výslužbě v Kadani, slaví 3. srpna svoje 60leté kněžské jubi- leum. Týž se narodil v Sodově u Litoměřic 29. li- stopadu 1816. 50leté jubileum kněžské. Památku vysvě- cení na kněze před 50 lety slaví dne 6. srpna vdp. Fr Ant. Weiner, děkan v Horažďovicích, dne 17. srpna vdp. Ant. Peroutka, děkan v Kame- nici n. L, Fr. Uhl, lišovský prvoděkan, na odpoč. v Sušici, P. Just Bauer, řádový sekretář ve Vyš.

Brodě, Jan Schneider, bisk. vikář ve Člunku; dne 15. listopadu vdp. Ferdinand Ritter, děkan v Hosíně. 40leté jubileum kněžské vdp. Jana Kocka, bisk. vikáře v Pravoníně. Dne 25. t. m. slavil vdp. Jan Kocek, čestný konsist. rada, bisk. vikář a farář v Pravoníně, své 40leté jubileum kněžské. Předvečer slavnosti oslaven byl osvětlením, lampionovým průvodem, hudbou, střelbou z hmoždířů a dostaveníčkem. Milou bylo podívanou na ty domky a chaloupky, ozdobené prapory; ani ta nejnepatrnější došková chaloupka nebyla bez praporu. V den slav- nosti sjelo se 12 duchovních z vikariátu; jménem jich pronesl vdp. Josef Janský, bisk. vik. sekretář a farář v Křivsoudově, oslavenci srdečné blahopřání, a podal jemu krásný kalich, věnovaný vikariátním duchoven- stvem a blahopřejnou adresu. O 10. hod. následoval slavnostní průvod z fary do kostela. Před kostelem blahopřála vdp. jubilantovi žákyně Ludmila Jirkova, a podala mu skvostnou kytici růží. V kostele sloužil vdp. vikář slavnou mši sv. za assistence vpp. Václava Stýbla, kcop. z Čechtic a Jana Dvořáka, kooperatora z Pravonína a za přítomnosti ostatního duchovenstva. Po mši sv. poděkoval dp. Felix Bárta, farář ze Za- hrádky, sboru hasičskému a všem přítomným za poctu, jakouž svému velezasloužilému duchovnímu správci touto oslavou prokázali. — Vdp. konsist. rada Jan Kocek narodil se ve Volanicích v Čechách dne 18. dubna 1836 a byl na kněze vysvěcen 25. čer- vence 1860. Kéž ho Všemohoucí při zdraví zachová ještě po mnohá a mnohá leta!

Osobní věstník duchovenský z arcidie- cése olomoucké. Fara v Místku udělena byla dp. Ferdinandu Winklerovi, faráři v Rudslavicích a fara ve Stařiči dp. P. Zlámalovi, faráři v Moštěnici, dp. Karel Horák v Dlouhé Vsi presentován byl na faru ve Frýdlantě n. M. Jmenováni byli: Dp. Josef Cnlápek, administrator v Kraslicích, vdp. probošt Š. Palásek, admin. dubského dekanátu, dp. A. Zemau v Olšanech, admin. arcikněžství prostějovského. Přelo- ženi byli dp. J. Hlaváček, koop. ve Veselí do Ku- novic a osob. koop. z Gruny novoknéz J. Tesařík do Veselí. Úmrtí. V Pusté Polomi ve Slezsku zemřel v 70 letech dp. farář Jan Šarámek dne 25. t. m. Pohřeb konal se dne 27. Zesnulý narodil se r. 1830, na kněze byl vysvěcen r. 1854. R. i. p. Cyrillské exercicie konají se letos, jak jsme již oznámili, v Jičíně ve dnech 31. července, 1., 2. a 3. srpna t. r. Program vybraný a pečlivě sesta- vený, jako vždy, bude účastníkům milou pobídkou, aby na poli hudby posvátné dle zákonů církevních se zdokonalovali, staré nesprávnosti vždy více odstra- ňovali, a tak stále a soustavně na povznesení po- svátné hudby chrámové pracovali. Přejeme sjezdu Čy- rillských jednot zdaru a požehnání Božího; o exerci- ciích podáme přesnou a zevrubnou zprávu.

* Pouť, schůzi a akademii posluchačů vysokých škol pořádají bohoslovci z Čech a Mo- ravy dne 31. července, 1. a 2. srpna 1900 na po- svátném Velehradě. Program: 31. července odpoledne. 1. O půl 6. hod. společný příchod od Cyrillky do svatyně velehradské za zpěvu písně »Ejhle, svatý Velehrad už září«. Promluva s kazatelny, » Veni sancte Spiritus«, sv. požehnání. 2. Uvítání předsedou »Literární jednoty«. Volba předsedův. Pozdravy. 3. Společná večeře. Večerní modlitba. Odpočinek. Dne 1. srpna dopoledne. 1. Od 5 do tří čtvrtí na 6. hod. ranní pobožnost a sv. zpověď. 2. O třech čtvrtích na 6. hod. slavná zpívaná mše sv. Sv. přijímání. Po službách Božích společné snídaní. 3. V 8 hod. Aka- demie. Přednášky: a) Význam národopisu pro život křesťanský. (Vdp. Ignát Wurm). b) Je theologie vě- dou? (Alois Šebela, bohoslovec z Olomouce). c) Max Stirner a Bedřich Nietzsehe. (Prof. dr. František Ná- bělek) d) Nábožensko-mravní živel v sociální otázce.

(Josef Janíček, bohoslovec z Brna.) V přestávkách sborové zpěvy. Po těchto přednáškách řeči hostů. 4. Ve 12 hodin sv. požehnání. — Oběd společný. Odpoledne: 1. Prohlídka svatyně. 2. O 3. hod. po- rady a debaty. 3. O 8. hod. společná večsře. Ve- černí modlitba. Odpočinek. 2. srpna. O 6. hod. mše svatá v Cyrillce. Snídaní a rozchod. Pouť do Maria Cely. Z Brna a okolí po- řádá se pouť do Maria Cely dne 21. srpna t. r. ráno o 4. hod. z chrámu Páně u sv. Tomáše, po kteréž v slavnostním průvodu vyjdou. Vzdálenější poutníci mohou druhého dne 21. srpna t. r. ve Znojmě se přidati. Průvod bude míti též svého kněze, který na obvyklých místech mši sv. sloužiti, kázati a svátostmi přisluhovati bude. Tato pouť se koná pěšky. K protestantské agitaci. Ve Falknově, kde vypustil J. Em. ndp. kardinál hrabě Schönborn svoji šlechetnou duši, stále protestantští pastoři tropí svoje proselytské rejdy a vyzývají k odpadu, což však se jim nikterak nedaří.

Popsal jsem nyní církev sv. při službách Božích v kostele. Nyní všimněme se ji mimo kostel. Ani ve Francii nelení církev a ač pronásledována, neunavně pracuje ne na zkáze, jak zednářští nepřátelé tvrdí, ale na spáse její. Heslem jejím jest »N. S. sauvez la France!« A jedním z ústavů těch jest »La Croix«, proto jedna z předních návštěv našich náležela tomuto domu katolickému »Maison de la bonne presse«. Nedaleko frekventované třídy Avenue d' Antin, jež protíná pole Elysejské na rohu dvou ulic: rue Bayard a rue Francois I. prostírá se velikolepý závod pronásledovaných Assumptionistů. Z daleka zaléhá k nám hukot strojů, které v pravém slova smyslu chrlí tisk, ale dobrý a prospěšný, jenž neunavně bo- juje pro víru, vlasť a právo. Představíme se v redakci »La Croix«, uvedeme příčinu návštěvy své, a tu milým průvodcem stává se nám prof. Abbé Paradan, který nám vše ukazuje a ochotně vysvětluje. Rozumí se, že se nejdříve chlubíme svou katolickou žurnalistikou, předkládajíce mu na ukázku jak »Katolické Listy«, wak »Kříž«, jež ho tak interesují, že je na potkání ukazuje, a jeho radosti a roztomilosti rádi odpouštíme, že po několikerém našem vysvětlení plete si Čechy za Srby, uváděje, že jsme mu přinesli »La Croix serbe«, tak že si dovolujeme konečně na rozdíl obou kmenů slovanských důrazně poukázati.

Ubíráme se do závodu, jenž velikostí svou pře- kvapuje. Je to třetí největší závod v Paříži. Hned první překvapení, vstoupíme do sazárny. Jsou to dvě ohromné místnosti, v níž pracuje 120 dívek za do- zoru sester z řádu Oblatů. Všechny dívky mají volný, černý pracovní oblek. V místnosti vedou dozor dvě sestry, v předu je postaven kříž. Krásné to věru ztělesnění hesla »Ora et labora.« Jdeme dále, přicházíme do expedice. Je to prakticky zaří- zená místnost, v níž právě expedují časopis illustr. »Le Pelerin«, jehož se tiskne 220.000. I zde v předu stojí socha rodičky Boží, u níž hoří svíce a dvě sestry vedou dozor. Na cestě představuje nás prů- vodce náš chefu závodu laikovi, který ochotně vše vysvětluje. Procházíme expedici bablíčků a přichá- zíme do strojovny. Také překvapení, stojí tu osm strojů rotačních větších i menších. Na největším, systém Marinom, jenž má obdivuhodnou exposici na výstavě, tiskne se právě barevný obrázek »Pelerina«, v šesti barvách najednou. Nedělní »Kříž« připravuje se také. Iuformujeme se v »La Croix« a dovídáme se, že má dvoje vydání, veliké pro Paříž a malé pro venkov (také u nás známé). Tiskne se ho ohromný náklad. Nedělní číslo vychází v 500.000 exemplá- řích. »La Croix« náleží k časopisům, které se po uli- cích nevykřikují.

Podivujeme tuto energii ducha katolického ve Francii, jenž utiskován zkvétá a pronásledován mo- hutní. Ačkoliv se Dreyfusovská vláda snažila závod ten zničiti, pracuje v něm dále mimo osm strojů ro- tačních ještě 14 jiných strojů tiskacích. — Stroje ty pohánějí dva parní stroje o 300 koňských silách. - Závod má svoji clicherii, stereotypii, krátce vše, co potřebuje. Nevycházíme z obdivu ani v obchodě, kde je plno kupujících. Setkáváme se tu s missionářem z Malé Asie, s kněžími francouzskými, laiky, všichni podpo- rují závod, aby rosťl a zkvéřal. A to se též děje. Je patrno na tom, že mu náleží několik domů, jeden vystavěný druhdy Napoleonem, a celý závod objímá dům, jenž druhdy náležel Jules Ferrymu, který dnes obývá jeho synovec. Nepřátelé katolicismu dívají se denně na jeho vzrůst. Jest to potěšitelná cesta, kterou konáme zpět. Viděli jsme úspěch katolický a byť nám v Avennue d' Antin sebe více zářily vstříc paláce výstavní se svými zlatými kuplemi, co jest jejich lesk proti lesku kříže Kristovu. Christus vincit, Christus regnat, Chri- stus imperat. — Kristus vítězí, Kristus vládne, Kri- stus poroučí!

To by byla ztráta nenabraditelná. Vzpomněl jsemsi na žida v Černovicích v Bukovině, který mi proro- koval, že se stanu slavným mužem, když vykonám velikou cestu! A jak bych se mohl státi slavným bez notesu Jistá cikánka mne ujišťovala, že jsem narozen na šťastné planetě. Ironie osudu! V Paříži nemohu najíti svého příbytku, ujede mi loď, na cestě ztratím klobouk, padám pod kola vozu — to je mně pěkně šťastná planeta. Ten žid s cikánkou se hodili do- hromady. Už mnoho nechybělo do té slávy. Ještě pohyb a mohla býti téhož dne ve všech evropských listech sensační lokálka: »Redaktor pod koly vlaku. Na cestě z Paříže v Delémontu stal se sensační případ. Český redaktor N. N. z Prahy padl pod kola vlaku a na místě byl mrtev. Takto opět jeden mladistvý nadějný život padl na zmar následkem — vlastní neopatrnosti. Mladý muž byl varován, voláno za ním, avšak spěl vlastní záhubě vstříc. Jak si kdo ustele, tak si lehne.« Byla by to bývala v pravdě Herostratovská sláva. K Lex Bžundálek by se byl připojila Bžundálkovská sláva. Raději se již nechci státi slavným. »Post varios casus. post tot diserimina rerume mohl jsem zvolati s těžce pronásledovaným Aeneou, když v průvodu svého kolle gy opatovického, vojen- ského lékaře z Banjsluky a ještě čtvrtého průvodce jsem se dostal mezi — ledovce na velehoru Pannu 4200 metrů vysokou. Brr, ještě teď cítím ten chlad který však působil blahodárně, na mé rezčilené čivy, které tam našly toužený klid, o který mně připravili odběratelé neplatové?

Světová výstava v Paříži. (Původní dopis »Katol. Listů«.) V Paříži, dne 24. července. — er. Paříž v neděli! Sotva bychom ji rozeznali od jiného dne. Právě takový hřmot, shon, tytéž práce, snad tu a tam zavřený krám, to je vše, co nám oznamuje, že je den odpočinku, den Páně. Za to věští nám to blízký chrám. Vstoupíme do vnitř, právě se chystají k slavné mši sv. Scházejí se chovanky škol katolických. Stejnokroj šedý mají všechny, jen různé stužky kolem krku, modré, červené, fialové atd. činí rozdíl mezi žákyněmi. Prohlížíme zatím památnou svatyni. V renaissančním slohu stavěný kostel sv. Rocha je třílodní s kaplemi kolem. Jest to památná pro nás stavba, neboť položila k ní r. 1653 základní kámen královna Anna Rakouská a Ludvík XIV. Dohotovený chrám (r. 1756) byl r. 1795 proměněn ve svatyni »genia«. Chrám zdobí mnohá umělecká díla plastická a mnohé náhrobky, mezi nimiž zvláště poutá pozornost náhrobek abbéa de 1' Epée, slavného zakladatele methody vyučovací pro hluchoněmé. Však služby Boží začínají! V předu jdou sluhové s halla- partnami, pak ostatní kněžstvo. Mile překvapuje nás chorální Introit, Graduale, Kyrie, Gloria i Credo. Tím více však nás zaráží Schumannova vležka po pozdvihování. Po evangeliu následuje kázání, při obětování nesou hoši skutečné dary obětní, malé kulaté chleby, as z těsta jako u nás »Boží milosti« a kladou je před oltář. Tyto pak po pozdvihování rozdělují všem věřícím. Tu pak vezmou je, žehnají se jimi a jí z nich. Jak blízké se nám zdály doby staré církve.

Zprávy denní. * Rovný rovného si hledá. Do »Práva Lidu« utekl se bývalý nájemce velkostatku knížecí arcibiskupského, že prý se mu stala křivda. Podle pravdy konstatujeme toto: Shovívavost Jeho knížecí arcibiskupské Milosti s nájemci jest až příliš dobře známa. Mnohý však jí zneužívá. Tak prohlásil je- den nájemce před svědky: Když je to velkostatek arcibiskupský, že není potřebí vůbec platit. Každý nájemce jest povinen v určité, smlouvou sívrzené lhůtě zaplatiti obnos ustanovený. Když nemůže hned, počká se mu. Dříve nežli jest vypovězen ze smlouvy, bývá upomínán 10—15krát, při neplacení se mu úroky z prodlení nepočítají. Průměrně platí nájemci za měřici 4 zl., což jest ovšem nepatrný obnos, takže při dobré správě statek musí hojně vynášesi, Ná- jemce V., o němž jest v »Právu Lidu« řeč, r. 1897 právoplatně smlouvu podepsal, že se zavazuje v ča