Číslo 206.

V Praze, dne 29. července 1900.

Ročník IV.

Redakcs, administracs expodico: Prahá. PStrossora nlica, číslo 200—II. Nefrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy se nevracejí Kezapečetěné reklamace jsou porta prosty. inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody Vycházejí denně o šesté hodině ranní. V pohdělí a po svátku

KAIULICKt vždy o dvahácté ho- dině polední. Jednotlivé číslo za 8 h. Telefon redakce č. 1126.

Slunce vychází ve 4 hodiny 25 minut ráno. Slunce zapadá v 7 hodin 47 minut večer Neděle:

S v. Marty. Čtyřicetihodinná pobožnosť v chrámu Páně u P. Marie Vítězné u Karmel. od 28.—31. t. m. Předplatné pee Praha a donáškou do damu: měsíčné. . . . . K 2.80 čtvrtletné . .. K B.40 K 33.6 celoročně . . .. Pro tuxemako poštou: K 8.— měsíčně. . . .. čtvrtletně . .. K 9.— celoročně. . . . K 86.— Předplatné do cixoz vo, ska: Německa a Sra: čtyrtletně . . . K 12.— celoročně. . . . K 48.— Předplatné do Ameriky. Francie, Švýcarska, Ita- lie, Belgie a Anglie: čtvrtletné . .. K 13.20 celoročně . .. K 52.80 Tolef. administrace 1126.

Dnešní číslo jest o 12 stranách. Příští číslo vyjde v pondělí v obyčej- nou hodinu polední.

Hrabě Jindřich Coudenhove o nápravě poměrů v Rakousku. V Praze, 28. července. Jak jsme již oznámili, hrabě Jindř. Couden- hove, bývalý vyslanec v Japonsku, kde se také s Japonkou oženil a jenž žije nyní v zátiší v Če- chách a jest bratrem českého místodržitele, vydal před několika dny brožuru o politických poměrech v Rakousku. Tento spis až na nepatrné nedostatky psán jest duchem smířlivým a Slovanům velmí přátelským. Hrabě Coudenhove přijímá za své heslo dra Palackého, že kdyby nebylo Rakousko, bylo by třeba je zříditi. Kdyby se rozpadla rakousko-uher- ská říše, nastaly by mezi Německem a Ruskem neustálé boje, čehož nyní netřeba se obávati, po- něvadž Prusko nestojí o rakouské katolíky a Rusko o haličské Poláky, kteří by v obou sťátech roz- množili jen stranu protivládní. Rakousko dlužno tedy nazvati životní potřebou evropského míru.

Aby vyhovělo však svému účelu, musí býti také mocným a silný. Vnitřní boje politické však říši nemálo oslabují. Slované jsou ve svých právech zkracováni a mají za to, že panslavismus jim pomůže k jejich právům. Na druhé straně se řodí z těchto bojů pangermanismus, který tíhne za spojením s Německem. Němci nechtí se se učiti žádnému slovanskému jazyku jednak z ne- přátelství vůči Slovanům, jednak z národní pýchy, poněvadž bagatelisují menší národy slovanské, jsouce hrdi na to, že náleží k sedmdesátimilionému národu. Slované pak mají světový jazyk v ruštině. Tomu by se měli učiti všichn i rakoüšti vzdělanci. Takto by se našlo rozřešení zmatků. Ruštinou hovoří podle hraběte Coudenhovea 120 mil. lidí; tento jazyk má bohatou literaturu a nabývá den ode dne vět- šího významu. Ruský jazyk se rozléhá od Karpat k Tichému oceánu, do Číny, Koreje a Afganistanu. Učí se mu též Japonci a Číňané, Francouzi i An- gličané, a v poslední době též Němci v říši, kteří si ho nyní yelice váží. Německé noviny jsou do- konce pyšny, že mohou mezi sebou jednati rusky. Dojista uznávají, že tento jazyk stane se svě- tovým.

A také naše vojenství uznává důležitost ru- štiny, neboť ji doporučuje od delší doby důstojní- kům. Ministerstvo zahraničních záležitostí ji za- vedlo na orientální akademii jako povinný před- mět. Její znalost by mnoho prospěla úředníkům,a ve školách by byla dobrou náhradou za němčinu. Kdo hovoří rusky, naučil by se snadno ostatním slovanským jazykům. Ruština by se stala pak zprostředkovacím jazykem Slo- vanů místo dosavadní němčiny. Také Maďaři by potřebovaly ve styku se Slovany to- hoto zprostředkovacího jazyka, i Němci, kteří by nebyli nuceni učiti se ostatním jazykům slovan- ským. Na nějaké poruštění Slovanů není možno při tom nikterak mysliti, tak jako se nestali Fran- couzy národové, kteří v diplomatickém a obchod- ním styku se dorozumívají francouzsky. Ruský jazyk nabývá otevřením Sibíře ještě většího významu. Sibíř má 12.5 mil čtver. kilom. a pouze 5 mil. obyvatel. Otevření Sibíře dlužno nazvati epochálním zjevem jako objevení Ameriky. V brzce bude možno z Paříže přijeti Sibíří do Pekingu ve třinácti dnech, do Tokia v 15 a do Šanghaje ve 14 dnech, což má dalekosáhlý význam obchodní. Od té doby, co kníže Lobanov upozornil ru- skou vládu na Čínu, jest tato hlavním cílem po- zornosti ruských státníků, kteří se nyní málo sta- rají o rakouské Slovany, jako pozbyl přítažlivosti a veliké ceny pro Rusy též Cařihrad, jehož dobytí by způsobilo mezinárodní zápletky.

Znalost ruštiny by zlomila hrot panslavismu. V Indii východní jest hlavním jazykem »urdu«, kterým hovoří mohamedánští Indové, kteří jsou největšími nepřáteli Angličanů. Avšak anglická vláda jim ponechává jejich »urdu« a pěstuje jej ve všech indických školách, jakož činí i podobně s mohamedánským vyznáním. Rakouští národové budou též upokojeni, když se jim dopřeje národní a hospodářské svobody. Tím se dosáhne více, nežli kdyby se proti nim jednalo nepřátelsky, neboť potom se jim odejme příčina, proč by byli nespokojeni v rakousko-uherské říši. Nejlepší ce- stou je tedy světovy jazyk ruština, který musí zdo- mácněti v naší říši. Takové jsou názory hraběte Coudenhovea. Jeho spisek ovšem pobouřil velice novinářstvo ně- mecké, které není zvyklo slyšeti podobnou řeč z kruhů vyšších. Co se našeho stanoviska týče, jako přátelé vzájemnosti slovanské bychom si vřele přáli zave- dení ruštiny v našich školách a její zdomácnění v říši, neboť »čím více člověk jazyků umí, tím vícekrát je člověkem.« Nebojíme se nikterak, že by tím bylo ublíženo katolickému náboženství, na- opak, by mu bylo ku prospěchu, neboť různí libe- rální a radikální rusofilé by poznali národ v pravdě zbožný, který milerád plní svoje náboženské po- vinnosti, které jsou mnohem přísnější nežli naše katolické.

Zprávy politické. K situaci. Jak se »Ostdeutsche Rundschau« dovídá, nemohla se ministerská rada před ně- kolika dny svolaná konati, poněvadž nebyla z pů- sobilou k usnášení se. Několik ministrů se ze svých letních útulků do Vídně nedostavilo. Arcivévoda Petr Ferdinand zasnoubil se, jak oznamuje dnešní vídeňský úřední list, s princeznou Marií Kristinou, dcerou bourbonsko-sicilského prince, hraběte Caserty a bourbonsko-sicilské prin- cezny Antonie. Arcivévoda Petr Ferdinand je synem J. c. a k. Výs. pana arcivévody toskánského a paní arcivévodkyně Alice, roz. princezny bourbonsko- parmské. Narodil se 12. května 1874 a prodlévá nyní v Olomouci. Nevěsta narodila se jako druhá dcera, vztažně čtvrté dítko hr. z Caserty dne 10. dubna 1877 v Cannesu.

Změna v nejvyšší účtárně. Jak se »Frem- denblatt« dovídá, bude dosavadní presidialista v mini- sterském předsednictví dvorní rada bar. Hauen- schild jmenován na místě hr. Pace místopředse- dou nejvyšší účtárny. Tato změna osobní uvádí se ve spojení s cestou předsedy nejvyšší účtárny bar. Gau- tsche do Išlu. V Gorici konána bude, jak již bylo oznámeno, v polovici měsíce září oslava čtyřstoleté ho příslušenství Gorice a Gradišky k říši. Program je sestaven takto: slavnostní uvítání panov- níkovo na nádraží; slavnostní vjezd do města k bu- dově okresního hejtmanství; přijímání zemské depu- tace, sestávající ze zemského výboru a všech starostů. Při této příležitosti podán bude císaři zlatý peníz. Týž nese na jedné své straně obraz císaře Max- miliana a markraběte Leonharda s nápisem: »Maxi- milianno Rex-Lombardus Commes Anno MD«; na druhé straně jest obraz J. Vel. císaře s nápisem: »Franciscus Josephus I., Imp. Austr., Commes Gori- tiae anno MCM«; dole pak nalézají se slova: »Fides per quatuor saecule servata. (Věrnost zachovaná po čtyři věky.) Po přání kardinála Dra. Missiy bude v program zařaděna i slavnost církevní. Konec pro-

V Praz e, 28. července.

FEUILLETON. Cestou k věčným ledovcům.

Ž. — Nevídaný ruch ve velkoměstě nad Sekva- nou se mně nemálo zamlouval, tak že bych tam byl rozbil svůj stánek ihned k jednoroční dobrovolné službě — studijní. Vzpomněl jsem si však na odběratele na- šeho listu, kteří dosud nezaplatili, a zašla mne chut ihned; a není také divu! Následkem podobné vzpo- mínky zachází nejen chuť, nýbrž také lecjaký list český, neboť jest notoricky známo, že takových bítých vran — odběratelů-neplatů jest u českých listů ne- malá hojnost. Veškeru vinu svého nezdaru stran dal- šího pobytu pařížského skládám na daremné (poně- vadž list odbírají zdarma) odběratele. Quos ego! Vzpomínkou na tyto nedoplatky jsem se nemálo rozčilil, čehož sice ve zvyku nemám, poněvadž re- daktoru jest mnoho překousnouti, neboť nesmí míti žluči, očí, úst, rukou a nohou podle některých před- platitelů, kteří by nejraději z něho učinili loutku podle vlastního vyspání figurující nebo zase kašpárka k jejich obveselení různé kousky krkolomné provozu- jícího. Šlo mně to do hlavy, a to jest vždycky ne- bezpečná věc. Vždyť mne mohla snadno chytit fantas, a já bych byl snad z Paříže chtěl vykonati cestu domů pěšky, nebo bych se byl vracel do Prahy nej- bližší cestou přes Londýn a Ameriku, ostrov Island a Skandinavii. Proto bylo potřebí hledati protijedu. A na ten jsem přišel hned. Kdo má horečku, tomu vkládají na hlavu led! Výborně, zvolal jsem, vzhůru na ledovce! Tam tvoje mysl se ukonejší, ochladí a budeš opět v normále, jako tichá hladina Vltavy stříbropěnné.

Ujednáno, vykonáno! Milý čtenáři, ono se to pěkně řekně a ještě lehčeji napíše, ale z Paříže na ledovce je cesta dlouhá a znáš přece v této příčině Máchův projev: Daleká cesta má, marné volání ! Již v hlučném městě proti nám byly nastrojeny úklady, z čista jasna, schválně. Francouzští úředníci na dráze a konduktéři! Ti ve své šarmantnosti a bystrozrakosti pozorovali, že mezi 22člennou českou společností bylo také 22 různých stran. Byli tam nenávidění černí klerikálové, pokojní Staročeši, rozvážní Mladočeši, bujní radikálové, emancipované dámy, a já nevím, kdo ještě, zkrátka hotový Babylon. To není ani jinak možno, vždyť přece náležíme ke slovanskému plemeni, a to si přece nemůže vystaviti takového podezření, že by chtělo pracovati svorně. Tak ti šelmosmrtiči v podobě konduktérů na nás vyzráli. Abychom se snad nedostali do křížku, dali nás do různých kupé, mezi nimiž byly pevné stěny, tak že nebylo žádné obavy, že by ji snad někdo pro- razil. Ale se mnou bylo nejhůře! Patrně na mne pozorovali, že mně něco vrtá mozkem a umluvili proti mně hotové spiknutí, abych jel — sám. Na- stojte, v noci v druhé třídě sám, jaký to trest, zvlá- ště proto, poněvadž náš spánek v Paříži se podobal poloviční nulle. Chtěl jsem zajeti k prvnímu občanu republiky panu Loubetovi, ale rozmyslil jsem sito

s tou stížností, poněvadž dvorní Francouzové o půl 9. hod. večer návštěv nepřijímají. Jak to tedy na- strojiti? Hlavou mně prokmitla myšlénka na vyhá- nění ďábla Belzebubem — ne, ne, bránil jsem se jí. Je to také opovážlivest! Spiknutí proti spiknutí! Tato zlomyslná myšlénka mne neopouštěla. V bitvě třeba však rychle jednati a nepozbývati ani minuty. Avšak opatrnosti bylo třeba, neboť jsem byl — ostří- hán, a to za nekřesťanský peníz 80 centimů. Zvláště na cestě se řídívám zásadou: Krátké vlasy, dlouhý rozum! Jeden mrštný skok, a již jsem byl u miléhoa příjemného společníka P. Františka Josefa Říba, kaplana z Opatovic, a jednoho starého pána z Davle, kteří veřejné mínění s otevřenou náručí přijali, při čemž ale vypustili z úst hluboký povzdech a poslali »pohled« na malé kupé hustě obsazené židy z Karlo- vých Varů, a věděli, že je po spánku. Avšak co je mladým lidem do spánku, když jsme to vydrželi osm nocí, tak ještě jedna noc nás nezabije. Povečeřeli jsme (již po druhé), posilnili se pravým burgundským, snědli při tom dlouhatánskou »štrycli« chleba, vy- kouřili málovonný francouzský 20centimový doutník, a to všecko proto, abychom tyto zásoby »zničili« z obavy, abychom nebyli »potahováni« na hranicích švýcarských u celního úřadu, aby snad k vůli nám nevznikla mezinárodní zápletka, nebo — nedej Bože — dokonce válka. Před tou nám naskakovala husí kůže již napřed. Pak jsme narazili jemnou hedvábnou cestovní čepičku na své drahocenné hlavy a uložili