Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXVI.

2

UM dra

3

V Praze, v neděli 7. dubna 1907.

Praha

4

ido ni

5

Číslo 95.

6

jnih a

7

v drobnem prodeji

8 article

Na rannt a odpol. list předplácí sei Praze v admuinis ts. . 8 k — rojí donknlo nk ainit lr an t - n.e Poštoui nr dtvréi lok drojí záslnlksi n::ei

Praha

9 title

Dnešní číslo pro Prahu je o 22 stranách.

Praha

10 article Pruští násilníci se radují .,

Pruští násilníci se radují ., Hned po prvních zvěstech o výsledku posledních říšských voleb v Německu, jenž znamenal nové vzplanutí výbojně národního ducha zvláště v Němectvu pruském, pomyslil jsme si: »Běda Polákům poznaňským t«A obáva naše pohříchu až příliš se naplňuje. Dnes již pruské hakatistické listy vítězo- slavně rozhlašují do světa, žerveškeren odb Polákův poznaňských proti německému vy učování náboženství na obecných školác v dědinách a krajích polských jest zlomen a poražen na celé čáře: jr »Vláda prnská zůstala, jakož kázal ji povinnost národní, pevna; uči tel stvo jí pomáhalo s neochvějnou vě - ností; soudy konaly svou povinnost, od- suzujíce původce a podněcovatele oposice polské k citelným trestům, kteréž nejvyšší a poslední instancí, říšským to soudemn, vesměs byly v plném zněn stvrzeny; nižší kněžstvo, mezi nímž bylo nejvíce agitátorů azštváčův, nedoznalo na vyšších a nejvyšších místech (t. j. u biskupů a kurie vatikánské) očekávané podpory. I terpelace polská v říšském sněmu vybuchla bez účinku, a stejná interpelace Poláků ve pruské sněmovně poslanecké vedla k úplné porážce Polákův. Osamocenost jejich byla dokonána. Ani to centrum nemohlo jinak, než »slyšitelným trhnutím« od svých býva- lých přátel polských se oddáliti«,5 Tak surově a nestoudně plesají dne orgány »německonárodní osvěty« pruské v Berlíně nad úspěchem brutálního poněm- čovacího násilí, jehož se neštítila královská vláda pruská ve XX. století vůči ubohým dětem polským, jich rodičům a bratřím, ná- silí a bezpráví — jemuž není příkiadu roy- něho, leda — pod Tatrami. Ba, ani v Maďarii si dosud netroufá vláda ve svém odnárodůs. vacím násilí zajíti tak daleko jako zašla vlada německého kaucléře kn. Bülowa vůči nešťast- ným spolským poddaným« králů pruských.

Polákův Bülow Německo Berlín Tatry

11 article

Mrskáním a všelikým tělesným týráním hleděli nejprvé pruští »šulmajstři« připuzovat a do- nucovat polské děti k modlení se »Vater- unsru« a k učení se náboženství z něme- ckého katechismu. Když ale děli polské raději snášely nejcitelnější a nejsurovější tresty, nez by se byly modlilypo německu, tu přišli na to němečtí »právníci«: královští státní zá- stupci udávali soudům rodiče »vzdornýche těch dětí, že je svádějí k neposlušnosti a od- boji proti školním úřadům a nařízením vlád- ním a tudíž proviňují se proti otcovské po vinnosti své i proti blahu státu. A soudové prustí? Po dlouhé, dlouhé doby chlubíval se Prušáci spravedlivostí a neporušitelnosti svých soudův. Nuže, dnes vidí celý svět, že to byla pouhá legenda. Ti slavní, neporušitelní soudcové pruští skutečně našli paragrafy trestního zákonníka, jež daly se obrátit na polské rodiče, jichž děti nechtěly se modli ve škole »Vater unser« a pdsuzovaly je ne- jen k pokutám peněžitým, alebrž i ku citel- ným trestům vězení!! Marně odvolávali se právní obhájci polšue z těchto afrických rozsudků k vyšším stoli- cím. Žádný důvod právní, žádný jasný vý Hlad zákona ničeho tu nepomohl; dněšní ně zane pizbsn den

Vater Vater unser

12 article

mečtí soudci, kde se jedná o právo Slovana proti křivdě německé, prostě — »nemluví se svým svědomím«, nadtož aby dbali zákona; a tak potvrzovali soudové němečtí sjmé- nem J. V.« i v třetí stolici rodičům polským naložené tresty a pokuty napořád! Kromě toho hrozeno rodičům polským ještě další persekucí. Poručenskými soudy ze jim budou snezvedené« děti odňaty a dány do státních káznic a polepšoven! A když ani to vše ještě nepomahalo, vysáhla vláda pruská ku nejrafinovanější a nejbestiálnější odemstě: vylučovala i bratry těch »odbojnýche školáčků ze studia na středních školách, aby tak ničila budoue. nost jejich, jako se odemstívali katané pobělohorští za vinu jednotlivců na celých rodinách českých exulantů, zabavujíce jejich statky a přivadějíce tak tisíceré rodiny naše na mizínu, Apelovali tudíž pronásledovaní Poláci n slušnost, svobodomyslnost a spravedlivost říšského sněmu německého. Avšak i tu jim znělo vstříc Dantovo: »Zanechte všech na- dějí před prahem pekel«. Apelovali na právní a lidský cit sněmovny pruské. Avšak tu te- prvé pochodilí ! Pruské té většině násilníků ještě vše to bylo málo. Nejraději by všechny Poláky poznanské zvěšela jako velezrádce děti jejich vyhubila jako Herodes. — Tákž tedy pruští hakatisté plesají aa ví- tězoslaví, že Poláci při svou prohráli na soudechi parlamentech německých; a po- něvadž ani katolická hierarchie se jich ne- zastala, i klerikální německé centrum je Gpustilo, tož přý cely odboj jejich zlomen ztracen. nsv slo dne

Slovan Polák Dantův Herodes

13 article

Avšak při všem tam neslýchaném cy- nismu přece jen nemeckým »viiězům« cosi vadí mrzutě, jako Melistovi »muří noha«. Jsou to závalz níé příplovědi pr u- ských králův, dané petoliko Po- lákům, alebrž velmocem evrop ským r. 1815 po pádu Napoleonově, když se mělo na kongresu vídeňském rozdělo vat tělo Polsky definitivně mezi Rusko. Rakou- sko a Prusko. Tehda A nglie vřele se svým ministrem: lordem Castlereaghem ují- mala národních práv Polákův žezlu pruských králův přiřknutých, nuž a tu vláda pri- ská notou ze dne 30. ledna 1815 honem slibovala Anglii, že »král pruský hodl svým polským poddaným zaji s tit všeliké výsady, jakéž mohou býti předmětem jich oprávněnýc přání, pokud se jen tyto budou moci uvésti v souhlas s poměry pruského mocnář- ství a s eílem každého státu, aby z rozma nitých částí svých utvořil solidní celek«. Na to svolil král pruský na kon- gresu vídeňském dne 3. května 1815, aby do úmluvy mezinárodní všecky účast níky kongresu na věčné časy zavazující vlo- ženo bylo toto ustanovení: »Polští poddaní obdrží zří- zení (instituce), jimiž má jim býti ochrana národnosti jejich za- bezpečena podle státních forem, jež každá z účastněných vlád poskytnouti jim se uvolí.« — Již dvanáctého dne potom ujímal se král pruský Friedrich Vílém III. panství svého nad polskými kraji sobě přiřknutými slavným manifestem, v němž sliboval Po-

Napoleonův Castlereagh Polákův Friedrich Vílý Polsko Rusko Prusko Anglie

14 article DNIi

DNIi lákům za sebe i za své následníky výslovně »Váš jazyk bude ve všech veřej ných jednáních a zálezitostech požívati téhož práva a téže plat nosti, jako jazyk německý, a kaž- děmu z vás budiž dle jeho sch op- ností volný přístup ke všem úra dům veřejným.« Poněvadž pak šle- chetný car Alexandr I. již dne 27. listopadu 1815 udělil kongresovému království pol- skému vlastní ústavu, která vypracována polskými státníky: Czartoryským, Ostrow- ským, Zamojským a Matuszewiczem opírala se o svobödomysinou nárotní konstituci pel- skou ze dne 3. května 1791, i dávala krá- lovství polskému vlastní sněm a senát s roz- sáhlou svézákonností a samosprávou — tvářil se býti také pruský, král- Friedrich Vilém Ii svým Polákům otcovsky nakloněn, ustanovil Poláka knížete Antonina Radzivilla za místo- držitelé Poznaně i nechal jazyk polsk v platnosti v úřadech i školách po všech krajích polský ch. Po osmi letech pak povolil jako všem krajům pruským i Poznaňsku vlastní stavov- ský sněm, s nímž vláda pruská mluvila polsky. — Avšak šetrnost ta k polské ná- rodnosti nemělas dlouhého trvání. Po nešťast. ném povstání polském v Kongressovcev r. 183) počala reakce a germanisace dolé- hati na Poláky pruské jako na Poláky ra- kouské. Již roku 1832 počala se pruská vláda v královském poselství vůči. Polákům vytáčeti a vyzouvati ze závazku mezinárodní smlouvy kongresu vídeňského, lhouc, že prý v bodině přivtělení krajů polských k žezlu Hohenzollerů, nepřevládala u dv- nastie pruské žádná jiná myšlenka, než aby. »kraje polské tvořily součástku naší říše, pročež nechť stavové se chrání tehdejším slovům našim dávati výkladu libovolného.e

Czartoryský Ostrow Zamojský Matuszewicz Friedrich Vilém Polák Antoninus Radzivill Hohenzoller Poznaňsko

15 article

Roku 1841 paki již pruský král. Bedřich Vilém IV. po německu nabyl formule pro politiku praských vlád vůči Polákům : »Národní cit polských poddaných naši provincie poznanské nechť poznává pevnou hranici svého dalšího vývoje a svých mani- festací v nedílne spojitosti s na- ším mocnářstvim. Každý pokus Po- lakův, každá nejasná snaha jich po politi- ckém odloučení se živlu polského (od ně- meckého) překáží nám pokračo- vati na dráze oteovské naš blahovůle, jíž jsme vůči našim polským poddaným nakrbčili. Vinu z takého ha- cení nechť nesou, ti, kdož ve vášnivé zaslepenosti zneuznávají postavení provincie poznaňské jakožto provincie naší monarchie s touto co nejůplněji a nejvnitřněji slou- čené.« — Tím měly vlády pruské upletený bič na Poláky své, aby je mohli odtud na pořád olupovat o jedno právo národnosti je- jich po druhém a na konec i rodnou půdu jejich! Od půl století neustále podezřívají poznaňské Poláky jako spiklence proti životu státu pruského, kterým není ani co chvíli věřit, kteři jsou schopni všeho nepřátelství a úkladu proti Prusku, jen aby znovu do- sáhli své bývalé sjednocené samostatné Pol- sky v dávných jejích hranicích. Jakž mohou ubozí pruští králové tako výmto nevěrným poddaným dodržovati věr- nost svého slova a slibu královského. Na opak jsou povinni proti těm vlkům polským

Bedřich Vilém Polák Prusko

16 article

chránit svě dobré německé beránky, jsou poviani fedrovat usazování se německých ko- lonistů v krajích polských, věnovat sta m lionů ze státních daní (k nimž ovšem též Poláci přispívaji) na skupování pol ských velkostatků a na rozparcelování jich německým nájemcům a usedlíkům Prusko a Německo se musí zkrátka brá- nit proti vnitřnímu nebezpečí proti domácímu nepříteli, jímž jest polský živel v Prusku — toť národní sebeobrana a tedy životní povinnost německá všech pruských vlád a dynastie pruské. — Touto rabulistikou německou došlo to až na dnešní válku Pruska proti polským dětem. Mohlo by se myslit, že to již dále nejde. Avšak německo-pruská slavofobie jest vynalézavá. Když Poláci poznaňští na svou obranu dovolávali se poznovu mezi- národní smlouvy z r. 1815 — připadá tisk berlínský na tuto klasickou výmluvu Smlouva platí jen pro ty, kdož ji uza- vřeli. Smlouva na kongresu vídeňském ne- byla však uzavřena mezi pruským králem polským národem, nýbrž mezi dynastií pru- skou a velmocemi evropskými Když tyto na její dodržení nenalébají, co se Poláci o ni berou? Nuže, kdož ví, nevzejde-li den, kdy se nějaký nový anglický lor Častlereagh neujme proti Pru- sku té smlouvy a té záruky Po- lákům v ní před 92 lety dané a ce- lou Evropou, i tehdejším před- kem panujícího krále Vilém a II pruského podepsané? Pak si ne- budou páni v Berlíně asi tak zpupně po- hvizdovat jako dnes proti »opuštěným« Po- lakům poznaňským. »Boží kola pomalu melou, ale jistě domelou«, říká staré příslov našeho lidu

Polák Pr Vilém Prusko Německo Evropa Berlín

17 article Politické zprávy domáci.

Politické zprávy domáci. V Praze, 6. dubna, (Dr. Chiari o vy- rovnání a národní samosprávě.) Z politiekých projevů tohoto týdne zasluhuje zmínky řeč, kterou dr. Chiari promluvil ve volební schůzi v Šumnperku. Zajímavy jsou vní odstavce, týkající se uherského vyrovnání a uklí zení národních sporů, tedy dvou otázek, o nichž vynikající vůdce německých lidovců moravskýc mluvil již vícekrát. Svým názorům zůstal věren iv Šumperce. V otázce vyrovnání dr. Chia trvá na tom, že poměr mezi Rakouskom a Uhra mi vyžaduje na celé čáře důkladné revise; sta novisko rakouského politika nemůže pak bjt jiné, než že Rakousko nemůže Uhrám učini nijakého dalšího ústupku a ukáže-li se nemož- ným dosící důkladné úpravy poměru mezi oběma státy, německá lidová strana drží se stanoviska. že se má rozluka provésti co nej rýchleji. Uhry zvyšují stále své požadavky přes to, že Rakousko následkem nesprávného dělení cel nese beztoho už značné břímě. Chtějí se domoci svého vlastního vojska, chtějí si z podpory rakouské vytvořiti svůj vlastní průmys a rakouským tovarům zabrániti cestu do Uher, pro své hospodářské plodiny vyhražují si však volné trhy v Rakousku. Za takových poměrů stává se v Rakousku pochopitelnou tužba po roz- luce. Dr. Chiari opětuje svůj starší návrh, aby po dohodě s korunou, oběma vládami a parla- menty zvláštní regnikolární deputac zjistily, coje v monarchii s pole čného a dl

Chiari doktor Chia Uher Praha Šumperk Rakousko Uhry

18 article

rnaní čísle o sobě . . odpslední . Ve slianáeh na renkorí ranní čko lo - 5dpolednl

19 article

1nseraty platí se botově saple Předplecení alprerty přlitmádptnl- Tam nachárejí se též redske Hlakárna a ezpedice „ Národnich Lilstae, Eskoply so sevraesí

Národnich Lilstae Eskopnout

20 article

jakých ustanovení tyto společné věci se mají vy řízovati. Až se přesně vytkne, co mají oba státy. společného, bude možno přikročiti také k úpravě hospodářského poměru mezi oběma státy. Agrár- ntci jsou už dávno pro rozluku: průmyslnici dá- vají v poslední době také už přednost rozluce před novýhodným vyrovnáním. Bude-li Rakousko moci užiti svých prostředků jen pro sebe, na- hradí snadno ztráty, jež by vzešly rakouskému průmyslu ze ztráty ukcenskéžh) ushů, Nároidní spobPdrČhiari éhce léčiti podobně, jako min. Pradejrodní auto- nomij. Rakouská vláda může vystoupiti pevně proti uherským požadavkům jen tehdy, můželi se opříti o parlament. To bude však možno jen v tom případě, vymizí-li z parla- mentu národní spory. Rakouské národnosti tim více se domáhají podílu v činnosti národníi státní, čím více se jich kultura blíží německé kultuře; na odnárodnění neněmeckých národů není už ani pomyšleni, poněvadž národní my- šlenka zapustila všude příliš hluboko své kořeny, a sčitání lidu dovozuje, že minuly nadobro doby, kdy se jedna národnost rozmáhala na účet dru- hé. A ježto rakouské národnosti jsou nuceny žití vedle sebe a pospolu, zbývá jen jediný východ: národní federalism. Tento federalism předpo- kládal by dle dra. Chiara, aby každý národ platil si ze svého své národní a kulturní potřeby: musil by se zriditi národní katastr, na jehož základě by se provedlo zdanění jednotlivých národností na národní a kulturní potřeby. Řečrík je si vě- dom, že jeho myšlenka se nezamlouvá alpským Němeům (rozuměj ve Štyrsku, Korutanech a Ty- rolsku, kde svou většinou dusí Slovince a Vla- chy. Pozn. redi), ale přes to myšlenka národní samosprávy prý vůčihledě vzrůstá o Ovšem vzrůstá, ale pouze v některých ko- runních zemích mezí národnímii menšinami.

Chiara Rakousko Štyrsko Korutany

21 article

Němci nikde nedopouštějí národní samosprávy, kdo jsou sami ve většíně; domnáhají se jí pouze u nás v Čecháchoa na Moravě, kde jsou kulturně. dávno přesyceni, kde jim stát na útraty všech rákouských národů dávno už zřídil ví c e kultur- ných ústávů, než mohou naplniti, kde tedy ni- čeho od státu již požadovati nemohou a proto ochotně chtěji dovoliti nám Čechům, abychom si zřídili na své vlastní útraty, co je povinon pro nás zříditi stát. Takový je smysl ná- vrhu Chiarova. Z Lublaně, 5. dubna. (Hribarova kan- didatura.) Ve včerejší schůzi výkonného vý- boru pokrokové strany slovinské prohlásil sta- rosta Ivan Hribar, že přijme kandidaturu pro říšskou volbu za město Lublan. Na neděli dne 7. t. m. svolána voličská schůze, v níž Hribar vyloží svůi program. Z Turč. sv. Marlina, 4. dubna. (Vítěz- ství Ivánkovo.) Po tuhém volebním zá- pase, jenž ukončen teprve za pozdní hodiny noční, zvolen v Pezinku za poslance dr. Mila Ivánka, jenž kandidoval na národní program slovenský. Obdržel 1011 hlasů, kdežto společný kandidát všech maďarských stran, Demeter, ob- držel pouze 983 hlasy. Ivánka má většinu pouze 28 hlasů, kdežto jeho předchůdce, P. Jehlička, byl loni zvolen většinou asi 500 hlasů. Značný tento rozdil vysvětluje se tím, že Jehlička loni kandidoval na program lidové strany a obdržel. také hlasy maďarských lidovců. Když byla v noci. prohlášena volba Ivánkova, nově zvolený posla- nec poděkoval na náměstí lidu, řka: „Pod tímto hvězdným nebem přisáhám, že zůstanu věren svému slovenskému národu!“ Lid zanotoval v nadšení „Hej Slováci!“, ale ihned zakročilo vojsko a náměstí se zvolna vyprázdnilo.

Němec Čecho Chiarův Hribarův Hribar Marlin Ivánkův doktor Mil Demeter Jehlička Lido Slovák Morava Lublaň Pezinok c e kultura

22 title

FEUILLETON.

23 article

V Praze, 6. dubna.

Praha

24 article

6— (Kronika.) Slunéčko počiná vítě zit na modré obloze, silnice a pěšiny vysychaji v nádražních chodbách vyvěšují čerstvé jízdn řády, turisté větrají tlumoky, saisona začíná Velmi včas zapadly dva svazečky s růžovou ebálkou »Světové knihovny« do výkladu knil- kupeů! Kollárův Cestopi sl- Dávno už nové vydání knížky viselo takřka ve vzduchu Nejen, že mladá generace Kollára ani nezná Také starším býval »všechen Kollár« vyčerpán několika znělkami. Verše, pravda, ze žuly te- sané, myšlenky jako zvony!. Však přece jen neznal Kollára, kdo zobracel leda stránky »Slávy dcery« a osvojil si to ono okřídlené slovo o »chuti úsilovné«, o »rozličných cestách« neb o »hod- láni vékův«, jež »doba zvrtne« a pod. Kollár se vší vahou a významem své osobnosti vystupuje jasně tepry ve spisech prosou, ve vlastních Pa- mětech, v obou Ceslopisech a nakonee jako hluboký svstematik-vědec ve Staro-Italiji Slavjan- ské! Arei jsou to mrtvé litery dnešní dobe Jsou však mrtvl, kteří — vstávají z hrobůl

Kollárův Kollár Sláva Italiji Slavjan Cestopi slečna

25 article

Leč, k naší turisticel Cestujeme už hodně. Už je to moda, po- malu zvyk a potřeba všeobecná! Někdo si vy- letl z jara, někdo na podzim, většina o prázd- ninäch, ale jednou do roka aspoň své dvě ne- děle strávl. si našinec rád na cestě, ať už n pěší neho železničné, na kole nebo aulomo- bilu! A do -Alp, do Tater, na Jih, do Dl- macie, do Benätek i dál dolů za Alpy, je tak nejobvyklejší směr ! Jen o cestovní pomůcky, knížky s potřebnými vědomostmi, o domácí n aše pomůcky, o ty byla dosud nouze ! O vlastní l- teraturu cestovní! A tu je jednou znamenitá vzácná knížka! Vezkrze naše, duchem i citem pokladem vědomosti česká a slovanská knížk informační: Kollárův Cestopisl Ku podivu! Před víc jak půl stoletím vyšl a tak je svěží! Krom zvláštní starovůně jazyko- vých forem, krom určitých dat a osobních př hod cestovních, kleré ovšem nemohou mit dnesní marku, tak plná čerstvoty líčených dojmů z pří- rody i z památok uméleckých a historických.

Alpy Tatry Kollárův Cestopisl

26 article

Kollár byl vskutku náš první turista v literat moderním, libomudřeckém smyslu slova. Sám formuluje turistickou povinnost episo va tele — Jako vlašská réva i poesie potřebuje stromu a ratolestí, aby se kolem čeho vinout a proplétati měla: mudre i v tésné chýšia temném žaláři mudrovati a soustavy ze hlubin svých čerpati může, jako Kant, jenž od rodiště svého sotva 5—6 mil se vzdálil, al básnír musí svět vidět a proto cesto- vat . . ) Svazeček Kollárova »Cestopisu« nebud příště scházet v tlumoku žádného našince, který nastupuje vesele svoji cestu na slovanský Jih do našeho Jezerska, do Tyrol, do Chorvatska, Dalmacie i do Benátek a dále ! . on

Kollár Kant Kollárův Tyroly Chorvatsko Dalmacie Benátky

27 article

Vytýkali Kollárovi posedlost ideou. N j vzácnější duch posedlosti! Hledal Slovanstv na svých cestách, viděl a nacházel je na každém kroku. A zanícen nálezem háral mo- hutným zápalem. Vkus chvile není dnes tuz nakloněn takovým zápalům. Slovo mají rozbroj třidný, egoism jeninecký. Veliká idea, zastřena výparem vášní, zdántivě ustupuje. Však se mlhy opět rozptylíl Autor »Cestopisu« je nadšenec kultury přírody. Obě jdou po jednom zákoně. Vzněl- nost není dílem a majetkem ani jedince, ani třídy, ani jedné generace, ani jednoho národa Je majetkem lidstva, všech dob a ponebí. Ale vzdělanost jako příroda má své organismy Nelze žíti a tvořiti než v organismu a organi cky. A všechen organism je individualistný. Al jedinec je mizivý prvek. Teprv národ, bytost věkovitá je celek mezi celky, organism přírodně kulturný, jednotka, která plat. A tu je idea Kollárova! Volá Slovaustvo ke kulturnému dílu ! Věští jeho velkou budou- cnost z veliké jeho minulosti, obrací zraky do věků nejvzdálenějších, objevuje a líbá její stopy a kořeny. Tu byl ovšem úraz. Cestovatel za idenu Slavjanstva střetl se sporně s názory úřadujíeí vědy. Cestou Benátskem a Lombardském pře

Kollár Kollárův Benátsko

28 article

*) »Světová knihovna« č. 575—-579. Nákladem Otty v Praze. Milán a Como do Tyrol a Bavorska i na drubě cestě Švýcarskem nacházel stopy někdejšího — slávského života. Tam, kde je nikdo před ním nehledal. Sbírá a srovnává jména měst, vesnie. osad, potoků a řek, hor a vrchů, naslouchá feč lidu, pozoruje zvyky jeho a s graciósnou smě- lostí — etymologisuje. — Osm mil dlouhá Dolína, Dol (Tellina, Tel, vallis Telina, zkráceno Veltlín víz luži- cké dele — delni místo jdole — dolný) kudy Adva teče! Od Benátek až do Doliny všudy slavjanská jména a šlépěje Venetův, až hluboko do Helvetska a Tyrolska. Samo jméno Helvet, našim zdáním tolik co Holovat, Holovata, Holvět, das Alpenland, od hole = die Alpenz koncovky vat, viat, vát, jako Horovat, Horva. Dalmat, vrohovat, lesovat... Hol se v HHMe přezvukuje jako v toplý — teplý, dole — del popel — pepel, Dolina — delina atd. .

Ott Venetův Holvět Praha Milán Como Tyroly Bavorsko Švýcarsko Dolo Benátky Dolin Helvetsko Tyrolsko

29 article

A dokladů nespočet ! A nejen flologiekých I dějepisných, přírodnických, logických a psy- chických Úřadujíeí věda s naprostým pohrdá ním přes Kollárovy doklady přešla »k dennímu pořádkue. Prohlášeno, tím způsobem prý i Mekku a Medinu že by bylo lze prohlásit za slovanskou ! Stali obyvatelé alpských zemí a okolních nebyli Slo- vané, ale Kelti. Věda má to z historických pra- menů. Julius César, Tacitus, Ptolomeus a jiní mluví o Keltech, nikoli o Slovanech. A Kollá byl popraven. Jsou však popravy, které jen chystají slavnější zmrtvýchvstání ! Mekka a Me- dina protí Koliárovi byl dobrý vlip. Ale věde cky ?.. Co platí vtip ? V Arabii Kollár Slovanů nehledal, leč v Alpách. A nemají-li Slované čásť Alp osazenu dosud ? Nenl-li sousední polovina Evropy slovanská? A kde jsou zatím nějací —

Kollárův Kelt Julius Tacitus Ptolomeus Slovan Mekka Medina Arabia Kollár Alpy Evropa Alpa

30 article

Kelti? Prý po nich zbytky někde ve vzdálených horách — skotských ! Kdysi seděli prý na přič celé Evropy a také v zemích alpských. Zde však ne jedna, ne dvě, ale nesčíslné stopy ukazují k nejbližšímu sousedství slov an- skému. Kdo měl za stara osazeny Alpy? Kelti nebo Slované? Co je podobnější pravdě ? Prav- da, starý Ptolomeus a jiné »prameny« nevědí nic o Slovanech. Což však věděli staří o — národopise ? Psali, co z daleka zaslechli od vo- jáků a obchodníků. Slyšeli ledabylo, psali leda- bylo. Nebyla doba přesných vědomostí a po- můcek vědeckých. Dnes je doba přesnosti, doba vědeckosti, doba národopisu a zeměpisu, doba atlantů a konversačních slovníků! A co vědío nás v té přeučené době správného, na příklad naši přátelé — na Sekvaně ? Nepletou si ná Čechy co chvíli — s Maďary? A starým dobrým kronikářům a letopiscům, kteří psali, co věděli, chtěli bychom vykládal ve zlé, že věděli jen málo o svých sousedech, ba skoro — nic ? Podl »starých pramenů« přišli Slované do Evropy teprve dlouho po Kristu. Šlakovitá věc ! Do po- loviny devatenáctého věku my Čechové byli jsme známi v německém písmě a tisku jenom pod jménem »Böhmen«. Sotva padesát let tomu, co nám řikají »Cechen«. A kdyby nějaká polopa jednou — nedej bože! — odplavila všecku ostatní literaturu a kdyby na potomstvo nepře- šly než německé prameny, zdaž by nedato se »pramenitě« dokázati, že se Čechové »objevuji v Evropě« vlastně teprvé od polovice — deva- tenáctého věku po Kristu?

Kelt Slovan Maďar Krist Čecho bůh Evropa Alpy Pravy Sekvana Čechy

31 article

Kollár nedal mnoho na průkaznost toho druhu pramenů. Věřil více, dokumentům, vry- tým věkovitě ve hmotu jazyka, v níž uchována paměť národů. — Celým Veltlinským údolím ozývalas nám v ústrety slavjanská jmena: . .. Čin, Brus Čepina, Župlan, Verv (starosl. řetěz), Zrno, Sa- moliko, Prosto, Starlež, Malenko (řeka, Malen- kerthal), Modre, Dübin Má-li věda pravdu a jestli za stara neby dleli tu Slované, nýbrž Kelti, není-liž podivno, že ti dobři Kelti jmenovali věci svého okol vlastně — po slovansku ol lnisl »Cestopis« oplývá vzáenýmí popisy kraje lidu, uměleckých památek, je propleten dobově zajímavými episodkami a rozmluvami, obzvlášt pak bohat je materiálem védomostí slovansky kul- turných. Vsúde má slovo ohnivý temperament mudřecká rozvaha turišty národovce. — Aj, pane Kolláre, dávno jsem slyšela ano i četla o vás, že jste veliký přítel Slovano a veliký nepřítel Němců! ... oslovuje cesto- vatele choť známého - učence německého pri setkané v Benátkách. — Nepřítelem některého národa jen blá- zen býti můzel zněla odpověď. Národ německý

Kollár Župlan Zrna S moliko Starlež Malenka Malen Modr Dübin Slovan Kelt Slovano Němec Benátky

32 article

vysoko ctím, ale křivdy na našem páchané chvá- liti nemohu .. Jak opravdově zde i všude hledá a mluv svoji pravdu, svědči Kollárův vlastní, živolopis, vzácný kus dokumentárné psýchologie osobya Kollár je rodem a cítěním Slovák, pérem Čech, duchem i smýšlením Slovan. Horoucí láska k rodu dává mu tím živěji pocifovati jeha slabosti. Nesmlčuje o tom, kde se udá. V Mnichově strávil večer v opeře.v orkestru nenalezl »žádných Čochůe — To moudře ! poznamenává, nebo to slu- hování v cizině a opouštění vlastního národa se mi u Čechů nikdy nelíbilo. —Nejste snad milovnikem hudby? na- mítl cestovní soudruh. — I arci! A to upřímný! Ale při všem vyznati musím, že se mi při Češích dvě vě ci nikdy nelíbily: jejich přílišná náchyl. nost k hudbě a ke zdrobnělým j mé- nům. To hluboké pohřížení, ba zatopení národa v moři muziky, které jíní tak vychvalují, já ne- chválím... To ustavičné hodsličkování od- vodí duši od vznešenějších předmětů a člověk velikých a obtižných skutků neschop- ným činí . .,- Chce vidět národ velkým. Záliba v mali- chernostech je tu ovšem na závadu.

Kollárův Kollár Slovák Čecho Čech Čechy Mnichov Slovan

33 article

— Druhé, co mi nechutná, diminutiva, ob- zvláště zmalichernělá jména rodová, jako Mysli- veček, Moravčík, Kožíšek, Voříšek, Jelinek, Ko- řinek, Sedláček, Poláček, Jakůbek, Filípek, Ry- bička, Horčička, Drobilek atd., která jmenečka (osobám všecka čest) cosi titěrného, na slabos a zženštilost upominajícího mají . Kollár nežil nikdy trvale v české společ- nosti, znal češtinu jen knihovou a prost všech styků s jazykem živým, psal česky dost těžce. Rodné nářečí slovenské pokládal za dokonalejší z »logiekého i esthetického ohledu«, však přece psal česky. Hluboké pojelí idey národa jako orga- nismu, který má svůj velký úkol v kultuře, mu tak kázalo. Chraňme se rozkatování národa na nesčíslné částečky a kmenky, nářečička a malo- kramářské literaturky ! .. . varuje. Četba plná vznětů na každé stránce

Moravčík Kožíšek Voříšek Jelinek ko Sedláček Poláček Jakůbek Filípek Horčička Drobilek Kollár