ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 889244e0-762f-11dc-8dec-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 29 celkem · entity: person 48, place 19, work 1, org 2
1 masthead
11. října 1908
2 masthead
Nedělní zábavná a poučná příloha ,Národnich Listů“ k č. 280
3 masthead
Strana v.
4 article Napsal A. P. Čechov. Z ruského přeložil Aug. Kurz
Napsal A. P. Čechov. Z ruského přeložil Aug. Kurz Po ukončení jednoho zasedání n—ského smírčího shromáždění sešli se soudcové v porot ní síni, aby odložili své taláry, chvilku si od dechli a jeli pak domů k obědu. Předseda shro máždění, velmi statný muž s hustými licousy zdrževší se u jednoho z právě probraných před mětů „při osobním mínění“, seděl za stolema pospíchal, aby své „mínění“ napsal. Přísedíci smírčí soudce, Milkin, mladý člověk s temnou melancholickou tváří, jenž považován byl za fi- losofa, nespokojeného s prostředky života a tou žícího po cíli jeho, stál u okna a smutně hleděl na dvůr. Druhý přísedící a jeden z čestných již odešli. Zůstavší tu čestný člen, opuchlý, těžce dýchající otylý muž a pomocník prokurora, mla- dý Němec, s obličejem, jenž svědčil o špatném trávení, seděli na pohovce a čekali, až předseda přestane psát, aby odjeli společně k obědu. Před nimi stál sekretář shromáždění Žilin, maličký člověk, s licousky u uší a s příjemným výrazen va tváři. Sladce se usmívaje a hledě na otylého rodu, hovořil polohlasem:
Čechov Aug Milkin Němec Žilina
5 article
— Nyní přejeme si všichni jísti a to proto že jsme se unavili a že jsou již čtyři hodiny ale to není, dušičko má, Grigoriji Soviči, ten pravý apetit. Pravý, vlčí apetit, když — jakse říká — bys snědl svého vlastního otce, bývá to liko po fysickém namáhání, na příklad po honě s loveckými psy, nebo vykonáš-li na obyčejném povoze bez zastávky asi sto verst. Také mnoh dělá, pane, obrazctvornost. Jedete-li, dejme to mu, z honu domů a přejete-li si pojísti s chutí tu nesmíte mysliti na něco rozumného; rozumo vání a učenost kazí vždy chuť k jídlu. Sami rá číte znát, že filosofové a učení lidé, co do jídla jsou posledními a že hůře než oni, odpusťte neji nikdo, leda vepříci. Jedeš-li domů, dlužno starati se toliko o to, abys myslil jenom na ka- rafinku a zákusku. Já jsem jednou mezi jízdou zavřel oči a představil si podsvinčátko s křenem a mne z toho chytly až hysterické křeče. Nu když vjíždíte k sobě do dvora, jest třeba, aby v týž okamžik šla z kuchyně vůně po čemsi — takovém, však již víte)..
Sovič
6 article
— Pečená husa voní výborně — prohodi čestný smírčí rada, těžce oddychuje. Nemluvte, dušinko moje, Grigoriji Sa- viči, kachna nebo sluka předčí desetkráte husu V husím buketě není něžnosti a delikátnosti Nejsilněji ze všeho voní mladá cibulka, když víte, začíná růžovatět a syčí, rozumíte, mrška pe celém domě. Ale jak vejdete do domu, mus být již prostřeno a jakmile se posadite, hned ubrousek za límec a nespěchajíce, sáhnete po karafince s vodkou. A ji, matičku, nenaléváte do kalíšku, ale do jakési předpotopní nádobky po dědečkovi neb do takové široké, baňaté, s ná- pisem: „Této užívají i mnichové“ a vypijete, n najednou, ale z počátku vydechnete, natáhnete ruku, obrátite oči ke stropu a pak, nikterak ne- spěchajíce, zvednete ji, kořaličku, ke rtům a — v tom ueitite v žaludku a v celém těle jakýsi oheni ... Sekretář napodobil svou příjemnou tváři ono blaho. — Oheň... opakoval, blýskaje očima. — Jakmile jste vypili, jest potřebí ihned zajísti. — Poslyšte — ozval se předseda, pozve daje oči k sekretáři, — mluvte tišeji! K vůl vám jsem zkazil již druhý list.
S vič
7 article
Ach, tím jsem já vinen, Petře Nikolajičio Již budu zticha — odvětil sekretář a pokračova pološeptem: — A zajíst, duše má, Grigoriji Sa- vičí, to je také umění! Jest třeba znáti, čím za jíst. Jednou z nejlepších zákusek, jestli račte vě dět, jest sleď — slaneček. Když jste pojedl kou síček s cibulí a hořčicovou omáčkou, pak ihned, dobrodinče můj, pokud cítíte, že to uvnitř dosu hřeje, pojezte trochu kaviáru, tak jak je, neb jestli si přejete, s citronkem, potom obyčejnou řetkev se solí, pak opět sledě, ale nade všeck nejlépe, dobrodinče, solené ryzečky, jenom že jest třeba je nakrájet drobně jako kaviár a roz- umite, s cibulí, provánským olejem... člověk by se ujedl! Ale smažení pískoři — toť tragedie — Hm — ano ... souhlasil čestný rada. blýště očima. — Zajísti též jest dobře tento . dušené bílé hříbky. — Ano, ano, ano ... s eibulí a víle-li s bobkovým listem a veškerými speciemi. Od kryješ kastrolek a z něj vychází pára, hřibečko vá vůně ... takže ti až slzy někdy vytryšknou Nu a teď, když z kuchyně přinesli paštiku, ku- lebjaku, rychle, bez meškání, třeba vypít druhiou — Ivane Guriči! — pronesl plačtivým hln sem předseda. — K vůli vám jsem zkazil ji třeti list. — Čert ví, proč stále jenom myslí na jídlo — zavrčel filosof Milkin, tváře se nevrle: — což pak kromě hřibů a kulebjaky není jiných in teresů v životě? — Inu — vypíti před kulebjakou — opa- koval sekretář polohlasně; on se již do toho tak vžil, že, jako pějící slavík, neslyšel ničeho kro- mě svého vlastního hlasu. — Kulebjaka mus být chutná již na pohled a nestydět se, ve vš své nahotě, tak aby tě svedla. Mrskneš na ni oči ma, uřízneš takovýhle kousíček a prsty jej obrá- tíš, takhle, abys ji seznal dokonale. Počneš j jísti a z ní teče tuk, jako slzy, nádivka je tučná šťavnatá, z vajec, srdíček a cibule . ..
Nikolajičio Gurič Milkin
8 article
Sekretář obrátil oči a zkroutil ret až k uchu Čestný siírčí vykřikl a, jakoby ve skutečnost viděl kulebjaku, lusknul prsty. — Tohle aby čert vzal... — zavrčel při sedicí, odcházeje ke druhému oknu. — Snědl jsem dva kousky a třetí nechal s ke šči — pokračoval sekretář ohnivě. — Jak mile jste hotovi s kulebjakou, tedy jenom ho- nem, abyste nepozbyli chuti, přikažte podávati pelévku — šči... Šči musí být horké, vaříci Nebo ještě lépe, dobrodinče můj, boršě z čer vené řípy, po maloruském způsobu, se šunkou a klobáskami. K němu podává se smetana a čer stvá petržílka s koprem. Znamenité jest též za dělávané osrdičko s ledvinkami a jíte-li rád po lévku, tu jest z polévek nejlepší polévka se z vařenou zeleninou a kořením: s mrkví, chře stem, květákem a všelijakou tomu podobnou juris-prudentil. Ano, to je znamenitá věc ... — vzdych předseda, odvraceje oči od papíru, ale hned se vzpumatoval a zasténal: — Bojte se boha! Tak to do večera nenapíší „vlastního míněnt!“ Zka zil jsem čtvrtý listl — Již nebudu, nebudu! To je má vina! — omlouval se sekretář a pokračoval šeptem — Jakmile jste snědli boršě nebo polévku poručte, dobrodinče, aby hned podávali rybu Z ryb nejlepší jest pečený karas ve smetaně; aby nepáchl bahnem a byl jemné chuti, je třeba, dát jej živého na čtyřiadvacet hodin do mléka. — Rovněž dobrá jest i sterleď — doda čestný rada, zakrývaje si oči, ale v tom, z nena dání, se vzchopil, podivně se zatvářil a rozkřik se na předsedu: — Petře Nikolajiči, brzy-li pak Já již čekat déle nemohu! Nemohu! — Jen co dokončim — Nu, tedy pojedu sám! Čert s vámi!
bůh Nikolajič Zka zil
9 article
Břicháč mávl rukou, popadl klobouk a ne rozloučiv se, vyběhl z komnaty. Sekretářs vzdychl a nahnuv se k uchu pomocníka proku rora, pokračoval polohlasně: — Dobrý je také šíl nebo kapr s hříbkovou omáčkou, Ale ryby se nenajíš, Stepáne Franciči; toto jidlo nen podstatným, při obědě jest hlavní věcí ne ryba ne omáčky, ale pečeně. Co pak z drůbeže zbož die ňujete nejvíce? Pomocník prokurora tvářil se kysele a s po vzdechem odvětil: — Na neštěstí nemohu vám přizvukovat já mám žaludeční katarrh. — Jen to nechte, pane! Žaludeční katarrl vymyslili doktoři! Tato choroba pochází spiše od přepjatosti a přemrštěnosti. Na ni neberte žádného zřetele. Předložím vám jídlo, není chu- ti, nebo se přímo protiví, ale toho nedbejtea jezte. Podají-li vám, dejme tomu, párek peče- ných sluk a přídají-li k tomu ještě koroptvičku nebo párek tučných křepelek, tu na všechen ka tarrh zapomenete, mé čestné slovo. A což pe čená krůtička? Bílá, tučná, taková šťavnatá, tak asi jako nymfa .
Francič
10 article
— Ano, to jistě chutná dobře — odpovědě prckuror, usmívaje se tajemně. — Krůtu, prj sím, tu bych jedl. — Pánové, a což kachna? Vezmeme-li mla- dou kachnu, hned po prvních mrazících a peče me-li ji zároveň s brambůrky, tak, aby byly bram bory drobně rozkrájené a do růžova ope čené a aby nasákly kachním sádlem a aby . . . Filosof Milkin podivně se tvářil a jakoby chtěl něco říci, pohnul rty a představiv si, prav- děpodobně, pečenou kachnu, nepromluviv an slůvka, popadl klobouk a jakoby byl vlečen ja kousi nepovědomou silou, vyběhl ven. — Ano, prosím, i kachnu bych jedl . . . — vzdychl pomocník prokurora. Předseda vstal, prošel se a opět usedl. — Po pečeni cití se člověk sytým a upadá do jakési blažené zmalátnělosti — pokračovn sekretář. — V tu chvíli jest tělo i duše v při jemné míře. K osvěžení můžete vypiti tři kališky nakládané, zapekanočky. Předseda vzdychl a přeškrtl list. — Kazím šestý list — řekl rozzlobeně. —
Krůta Milkin
11 title
Siréna.
12 article To je nesvědemitéi
To je nesvědemitéi — Pište, pište, dobrodinče! — zašeptal se kretář. — Již ani nehlesnu. Jen potichouku Na mou čest, Stepane Franciči — pokračovn! pak sotva slyšitelným hlasem, doma naložená zapekanočka jet lepší šampaňského. Hned po prním kališku pojme celou váši duši příjemné opojení a máte takový pocit, že se vám zdá, že nejste doma, v křesle, ale kdesi v Australii, n nejměkším pštrosím peří .. — Ach, pojeďme, Petře Nikolajiči! — zvo- lal prokuror, škubnuv netrpělivě nohou. v — Ano, pokračoval sekretář. — Pokud pi jeme zapekanku, jest dobře vykouřit doutníček a dělat kroužky a v tu chvíli přijdou vám na mysl takové bláznivé představy, buďto že jste generalissmem, nebo že máte za ženu nejprvnějš krásku celého světa, anebo že ona kráska plov celý den před vašimi okny v jakémsi vodojemu se zlatými rybkami. Ona plove a vy jí: „Děvu- ške, pojď, polib mne!“ — Petře Nikolajíči! — zasténal pomocník prokurora.
Francič Nikolajič Petr Nikolajíč Austrálie
13 article
— Tak — pokračoval sekretář. — Pokou- řivše si, pozvednete oba konce županu a hajdy k postýlce! Položíte se na záda, bříškem na horu a vezmete do ruky noviny. Když se oči po čínají klížit a celé tělo upadá v dřímotu, jes příjemno čísti politiku: tu vidíš, že Rakousk jest v úzkých, tam zase, že Francie se komusi nezalibila a tam, že římskému papeži se stal příkoří — čteš a to ti dělá dobře Předseda vyskočil, mrštil pérem stranou oběma rukama chopil se klobouku. Pomocnil prokurora, zapomenuvší na svůj katarrh a js nedočkavostí bez sebe, rovněž vyskočil. — Pojďme! — zvolal. — Petře Nikolaji a jak to bude s „osobnin míněním?“ — ulekl se sekretář. — Kdy pak je dobrodinče, napíšete? Vždyť musite jet v šes hodin do městal Předseda máchl rukou a běžel ke dveřím Pcmocník prokurora máchl rovněž rukou a cho piv se svého portefeuillu, zmizel spolu s předse dou. Sekretář vzdychl, pohlédl vyčítavě za nam a počal sbírati listiny
Rakousk Petr Nikolaj Francie
14 article Topič.
Topič. Maďarsky napsa! Zikmund S z6110 si. Přeložil Edv Guller Na advokáta pana Drahoráda zcela zvlášt ním dojmem působila zvěst, že baron Vincen se zastřelil. Dopálila ho. Tlustý ten človičel zrudnul vzteky a v pravém slova smyslu po hlavkoval stůl, dávaje při tom volný průcho svému hněvu: — Já v takovém případě nemohu cítiti, ne poboršeni! Hlubeké mravní pohoršeni! Zastre lí-li se člověk jen proto, že nemůže už jezdi ve člyřspřežném kočáře, je 4o prostě nestydatost! Irubá urážka vůči všem, kdož — chodí pěšky kdož pracují a přece žijíl Což pak život tako vého člověka není život?... Což pak býti chu dým člověkem nebo člověkem praci se živícín je hanba?... Odplavalo-li jmění panu baro novi, pak ať je libo pracovat! Není-li kočáru ať je libo chodit pěšky nebo jezdit olektri ckou!... Ale všechen můj mravní cit protestuje proti tomu, aby se někdo zabil, prolože — nen milionářem. To je nemravnost! Pan baron ne musil se strachovat, že zahyne hlady. Nutně by ho byli strčili do nějakého dobrého malébo úřadu! Než on, pravda, smýšlel tak, že raději se položí do rakve, než aby chodil pěšky! To však jsem ještě nikdy neslýchal, že by chudý člověk shledal život nesnesitelným, octne-li se pojednou, náhle na lepším, než jaký měl dosud —Toť věru pravda! — opáčili na to hned tři najednou. Starý Divický však, pán na Dřinově, zá porně vrtěl hlavou. Právník zaraženě na něj pohlédl — Ty soudíš, že nemám pravdu?
Zikmund Drahorád Vincen Maďarsko
15 article
Divický zdlouhavě odpověděl: — Tak příkře bych si netroufal popírai dvou pravdu, ale ani bych si netroufal na n přísahati. Morálka tvého pojímání je zajisté zdravější, než byla ona chudáka barona Vin centa, čehož důkazem jest již, že jej —. také uvrhla v záhubu. Však naproti tomu já mám z to, že různé ty situace, do nichž se během ž vota dostáváme, nejsou tak od sebe nezávislé tak samostatné, aby se vždy čistě mohly uplal niti jejich zákony. Z jedné siluace vnášíme vzpo mínky do druhé, vždyť život náš je konečně jeden a týž; vážíme, porovnáváme a tyto vzpo- mínky nebo pomysly nabývají často rozhodujíe moci v duši naší. Spletitého něco je život!..
16 article
Já mám jednu vzpominku, stalo se to hodně dávno, ale nemůže mi z paměti vymizeli. Na vlašské Rivieře jsem trávil jaro. Pama- tuji se, jednoho krásného večera seděl jsem na břehu mořském a požíval jsem nádherné divadk zapadajícího slunce. Vždy mi upoutala duši svojí tragickou vznešeností scéna, jak mohutná ohnivá koule, tiše klesajíc, bezhlesně se pono- řuje pod vodu a člověk na vzduchu cítí, jek žhavé její tělo pozvolna se ochlazuje. Neby jsem s to zvednouti zrak, dokud i poslední prou- žek nepohltila chladná, řídká massa, když pak jsem oslněný zrak svůj pozvedl — byl jsen překvapen. Na krok od lavice, na níž jsem soděl, stála štíhlá, vysoká mladá dívčina v bílých šatech se slaměným širákem na světle-rusých vlasech S úsměvem hleděla na mne a přidrževši prs k ústům, kázala mi mlčeti. Překvapen povstal jsem, dívka pak, již jsen v prvním okamžiku vskutku nepoznal, podala mi ruku a tichým hlasem takto zahovořila: — Především o to vás prosím: neoslovujte mě mým jménem. Já jsem zde miss Grace Mawell z New-Yorku! Dnes dopoledne jsem při- jela, na štěstí ihned jsem vás zahlédla a proto jsem si ani netroufala sejíti dolů ke snídaní. abyste mě nějak neprozradil. Celé odpůldn pak jsem po vás pátrala, jsem velice ráda, že se mi podařilo najíti vás samotn. Já ještě vždy nechápavě jsem na ni hledě a dosti hloupě se tváře, jsem se tázal: — Ale čeho si ode mne přejete? . . . Co poroučite?
Grace Mawell NewYork Pam
17 article
Dlva upřeně hleděla mi do očí a živě op kovala: — Nic, jenom abyste mně neprozradil Abyste vzal na vědomí, že já jsem miss Grace Mawell z New Yorku! Ničeho víc!... Ale což mne opravdu nepoznáváte? Vskuiku, teprve v té minutě jsem ji pozna Byla to slečna Maruška, Maruška Krojčova,si rota po vrbiokém knězi, společnice mé mlads sestry, choti Ervina Konopnického! Sestraj měla velice ráda, i já jsem si s ní často po- besedoval, když jsem občas nějaký týden poby na švakrově zámku tam na horách. Jenom te jsem se ppravdu podivil. Jak se tato dívka do- stala na Rivieru? Co tu hledá? Co se to sn stalo? Ani jsem nemusil promluvit: dívka vyčell- mi z očí vše, na co jsem se jí chtěl tázati. Se zvláštním úsměvem na mne hileděla, pak tiše pravila: — Vim velmi dobře, že v příčině toho, o jsem vás žádala, jsem vám dlužna vysvětlení Jste-li na ně zvědav, mohu jím posloužiti. Nen potřebí dlouhých výkladů, neboť buďto mně po- rozumíte, anebo neporozumite. Já myslím, že — zno
Grace Mawell Maruška Maruška Krojčův Konopnický New York
18 article
Němě jsem sklonil hlavu, pak jsme se dal zvolna na pochůzku mořským pobřezím. — Přodevším vám musím říci — pokračo- vala dívka — že jsem zde sama a za své pe- níze... Za své penize, jež jsem si poctivě vy- dělala. Nemám jich mnoho: dostačí však, abych za ně tři týdny mohla být miss Grace Mawell.. A déle ani nechei... Tři týdny chci být mise Grace Mawell z New-Yorku!... Potom opě půjdu zpět a budu tou, kterou — opravd jsem. Ale tylo tři týdny musila jsem dopřát svému životu! . . . Musila! Opět jsem na ni hleděl tázavým pohledem Tvář dívčina se zachmuřila. V očích vzňal se jí jakýsi zvláštní plamen. S jakýmsi znepokoje ním jsem se ji otázal: — Co pak je tohle, slečno Maruško? Divka hodnou chvíli mlčela, už konečně o pověděla: — Co to je, těžko mi odpovědět jednín slovem... Mohla bych říci: dobrodružství Mohla bych říci také: sen. Sotva, myslím, bu- dete s to mně porozuměti... To by dovedly pochopiti jenom dívky, které jsou takové, jako já... Chudé dívky, které se něčemu učily Chudé dívky, které četly knihy ... Chudé dívky které sní... Chudé dívky, které celý svůj živt tráví tam na horách a stále myslí na moře a pří sahat by chtěly, že jednoho dne — se něcu stane.. Z počátku čekují nějakého prince s ko runou... Potom méně... Pořád měně .. přece něco... Neboť, tak se nám zdá, nen možné, není možné... není to možné, aby se nie nestalo... Abychom nikdy nespatřily jas slunce... Abychom se nikdy nemohly vzpřími aspoň na jediný okamžik!... Když už musím žiti tam na dně mlhavé deliny: ať máme aspor jednu vzpomínku... Vzpomínku na jede slunný den, aby duše naše mohla aspoň někdy vklouznouti a vykoupati se v jejím zlatém pra chu. Rozumíte mi? Velmi tiše jsem odpověděls
Grace Mawell Musil Maruška NewYork
19 article
Myslím, že rozumím. Dívka vdékem záticíma očima na mnep hlédla —Pak je dobře. Pak tody chápete, vidte že co já jsem učinila, neni ani tak tuze ne- skromné. Šest let jsem škudlila, střádala, abyeh tři týdny mohla být miss Grace Mawell tam, kde se baví vznešení lidé, bobáči... Jen jednou jedenkráte v životě... Již jsem to nemohla ano. déle odkládati. Před pěti týdny požádal mne o ruku vrbický učitel Matěj Kováč. Neřekla jsem mu ani ano, ani ne, ale vím, vdám se za něj a pak — nebudu už sniti. Ale dřive musila jsem učiniti, co jsem učinila... Tento jeden sen nemohu si odpustiti... Tuto jednu památku musila jsem si poříditi... Tyto tři týdny, o nichž nikdo neví a nikdo nikdy nezví, neboť vy mne neprozradite!... Já mám potřebí této jediné památky, že jednou byla jsem venku za horamí venku na výsluní, venku na břehu mořském, že jednou také mně se klaněli, i když ne prin cové, tož aspoň — sklepníci, že jednou i ja jsem byla miss Grace Mawell z New- Yorku ..
Grace Mawell Kováč NewYork
20 article
Jednou, jen jedon jedenkráte, ale byla jsem!.. Byla... Rozumite mě? Téžko by se dalo říci, co to bylo, co mě tak sevřelo u srdce, že mi div slzy z oči ne- vyhrkly. IIluboce jsem se uklonil a tiše jsem pravil: — Rozumím... miss Grace Mawell . . . D konale vám rozumím... A když už jsem se do pustil té netaktnosti, že — jste mě tu našla. dovolte, abych to mohl odčiniti tím, že vám budu k službám jako rádce, průvoddce. ochránce ... Dívka zazářila odlehčením a s výrazem spo kojenosti na tváři podala mi ruku. Rázem se roz veselila: — Vidíte, to bude věru dobře ... I když bydlím v Palace-hotelu, jako ostatní milionáři nejsem dokonale zběhlá na tomto poli . . Vy mně můžete býtí nápomocen.. Nyní již opravdu jsem ráda, že jsme se selkali. Hined jsem udělal program na příští den Ráno v šest přeplavíme se výletní lodí do Monte Carla. K večeru můžeme být nazpět. Dívka tle skala radostí.
Grace Mawell Palace Monte Carlo
21 article
— To je velkolepá idea „Slavnostní loď, zvaná Anita, opršel to janovský parníček staré facony, který brzy z rána odvážel výletnickou společnost do květ naté čertovy zahrady, vyjížděl snad o páté ráno Myslím, že moje malá dobrodružka probděla celou noc, vyčkávajíc rána. K čemu by také sp ten, kdo bdící prožívá veliký sen svého ži- vota?... Tuze mohla být spokojena s úspě- chem, jejž sklidila. Mladá, hezká slečna milio- nářka z Ameriky — může být něčím jiným slečna Američanka, cestující sama, než milionář kou? — již večer u „oběda“ vzbudila jakousi sensaci a jelikož já jsem byl jediným jejím zná- mým, bylo mi zakoušeti, že i já jsem značně stoupl v ceně. Dívce, jež i jinak byla velm vzbledným děckem, ještě většího, téměř záři- vého půvabu dudávalo blahé vzrušení, jež ji srdcem prochvívalo. Já lahodně dojat, s rozkoší kochal jsem se v její společnosti na lodi. Pod škraboškou klidné a poněkud naduté vzneše- nosti, již si nasadila, citil jsem plesající výbuchy utajenélso štěstí, vřelou radost, jejíiž plame probleskoval jí z uhlů očních, když sem tam kradmým pohledem o mmne zavadila.
Anita Američanka čertův zahrada Amerika
22 article
Vešli jsme i do kasána. Dívka dobrou čtvrt bodinu stála stísněna u stolu, až pak s velikou rozhodností náhle sábla do ruční své kabelky a — vsadila zlatý dvacetifrank — na červenou. Vyhrála. Za jeden svůj dukát dostaia dva. Poněkud příliš chtivě uchvátila kořisťa jenjen že nezavýskla radostí. Musil jsem se usmáti. I dlvka se usmála a s velikou upřím- ností řekla — To byla opovážlivost, neboť... Všnl také se víekrát nepokusím... Tento napoleon- dor pak — prohýřím v šampaňském!... Ačkol jsem to ani neměla v programul A chochtajíe se rozmarně, potřásala rusou růžolíc! hlavičkou. Snad nikdy ještě jsem neviděl člověka, jen by byl v tak opojném vytržení požíval radest voselého, bezstarostného, zábavného, barvitého života, jako tato dívka v tento den. Tak kres ným může člověk cítiti život snad jenom — před popravou. Za soumraku vracela se s námi loď zpátky Já jsem musil napsat několik dopisů, seběh jsem tedy do salonu: dívka zůstala naboře n palubě, nořie se pohledem v blýskavou neko nečnost moře. Než jsem se vrátil nahoru, již se selmnél Nahoře jsem dívku nenašel. Hezky dlouhou dobu jsem ji musil hledat, než jsem ji konccné vypátral. Tam stála nad otevřenou strojovn u. odkud teplá pára a sykot ocelových os vyrážej nahoru na palubu, tam stála opřena o zábradl a ztrnule dívala se dolů do horké hlubočiny.
23 article
Zděsil jsem se jejího výrazu tváře. Na této rů- žové tvářičce, již před chvilkou ještě vidě jsem veselou, zářící, ležel nevýslovný veliký smutek, takový clmurný stín, že jsem se až za- lekl. Tichounce se přiblíživ, zastavil jsem se za ní. Nespozorovala mne. I já jsem se zadíval v týž směr, kam se upiral ztrnulý její polled. Dole, v hlubině. hodně v zadu veliký, rudý otvor chrlil ohnivau záři. Ústí kotle. V tomto žhavém světle kmitala se lidská postava. Topič. Ohnivá záře do ruds zbarvila kostnatý jeho obličej a krůpěje potu jako kapky krve stékaly mu s vysokého čela Byl to obličej tvrdých a chmurných rysů: i ty oči na něm samy tak se blyštěly ve světolné ra diaci kotelního ohně, jako to řeřavé uhlí. I mů zrak upoutal ten člověk tam dole v horké, pa rami a umořujícím vzdnchem prosycené pro- hlubni před zejícím ohnivým jícnem. Jak tak tiše se kývaje to uhli lopatou do tlamy pec házel, připadal mi jako nějaký ubohý zatrace- nec, jenž pohroužen v modlitbu, uklání se pře nějakou nemilosrdnou modlou s plamenným po žerákem, co zatím shroucené jeho tělo pozvol ným setlíváním usýchá v palčívém jejím de hu Pojednou sevřelo mě cosi u srdce. Ten ubo žák tam dole pracuje ve zbavých výparech pe kelné výhně: co zatím my zde nahoře s lehkou duší lelíme vonným, chladivým vzduchem, ne perutích zvlněné vody a pijeme šampaňské při svitu hvězd. S paluby zaznívaly zvuky zpěv a veselý smích. Výlelníci byli v dobré míře. Z bolestné zmámenosti vyděsil mě jaký- pohyb. Viděl jsem, kterak dívka náhle sáhl do kabelky, prudce odtud něco vyňala a hodila dolů do hlubiny, k topiči.
Dole
24 article
Spíše jsom uhodl, než viděl, že to byl na poleondor. Ten povědomý, na šampaňské úrčen zlatý poníz. Divka nevyčkala, co bude s jejím dukátem. Jak jej shodila, hned také utekla. Chvátala n kraj lodi, vrhla se na lavici a lokty o zábradi opřena zírala ven do lunojasné blýskavé neko nečnosti. Cítil jsem, že v této mladé duši se teď něc- odehrálo. Něco temného a moc bolestného. Ne- troufal jsem si ji osloviti. Tam seděla, nehybně jako by byla z kamene, bledou tváří k vod obrácena, dobré půl třetí hodiny, dokud jsme jen nepřistáli. Ještě i potom hodnou chvíli jsme šli mlčky vedle sebe. Divka sklonila hlavu, klopic zrak k zemi. Ozval jsem se teprve, když jsme zahnul do mohutného parku Palace-hotelu. Tiše jsem řekl jenom: — Miss Grace Mawell, budeme píti dnes šampaňské? Dívka náhle se zastavila a pohlédla mi ve tvář. Její obličej byl tak bledý, pohled tak chmurný a vyplakané oči tak ledově se ji leskly, že jsem se ulekl. Chraptivým, drsným hlasem, skoro hrubě mi odvětila — Já nejsem miss Grace Mawell a já ne- piju šampaňské!... Já odejdu odtud, možno-li, ještě této noci . .. — Ale, slečno Maruško ...
Grace Mawell Al Maruška Palace
25 article
Dívka pojednou propukla v usedavý pláč. Zbavým hlasem pokračovala: — Ráda bych sla pěšky, jako žebrák . .. Třetí třídou pojedu a suchý chléb jísti budu, dokud jen se domů nenavrátím... Co hledám já tu v tomlo paláci... v tomto parku .. . c hledám já mezi vámi?... Co?... Kterak já smím zde býti?... Já? ... Vzrušení, jež z rozechvěného, plačícího děcka sálalo, strhlo i mne. Polekán jsem se jí tázal: — Pro bůh, co jste si to vzpomněla? Dívka hodnou chvíli neodpověděla. Jen hořce lkala. Pak z hluboka vydechnuvši, tupým, však nyní již klidným hlasem pravila: — Tážete se, co jsem si to vzpomněla? Na rodného bratra jsem si vzponmněla. Na mého ubohého, drahého, dobrého staršího bra- tra, který když jsem byla dítětem, za své krvo- potné groše mě dal učiti. Na toho hodnébo, n toho zlatého bratra... A také ten je topič . .. I ten je topič. Utřela si oči a náhle mi podala ruku; — Buďte s bohem... Bavte se dobře o — odpusťte mil Než jsem se mohl dostati k slovu, již také zmizela. Jen sám sobě jsem si bručel: — Ubohá malá Grace Mawell. S bohem . ... Aní jsem ji už nespatřil. Ještě téže noci odcestovala. Zpět mezi mlhavé hory.
Grace Mawell
26 article Různé zprávy.
Různé zprávy. = Jak Stambulov hlodal knížele. „Petit Journal“ uvádi bližší podrobnosti, jak se Ferdinand Koburský stal knižetem bulharským. Slambulov, jenž před na- stoupením knížete a ještě polom několik let skore diktátorsky vládl, vyprávěl prý krátce po svém pádu jistému žurnalistovi: „Po poděkování se prince Bat- tenberského vydal psem se s několika delegáty bul- harského národa ze Sofie hledat vhodného knížele Chtěli nám dáti prince z Mingrelie, jenž by se byl spokejil úkolem nástroje Ruska. Potřebovali jsm však panovníka, jenž by zaručoval svým spojením, příbuzenstvím a osobními styky navázání dobrých diplomatických styků s panujícími rody evropskými Byla to těžká úloha. Na koho jsme se měli obrátiti? Kdo chtěl o nás Bulharech ještě slyšeti, když na nás Rusko před tím uvalilo jakousi karanténu vůči Evro- pě? Přijeli jsme do Vídně, nikdo nás nechtěl přijati; trávili jsme večery ve variété a v pivnicích. T ovšem nebyla místa, kde bychom mohli nalézti bílou vránu, jakou jsme potřebovalí. Jednoho večera šli jsme do dvorni opery s průvodcem z hotelu. V pře- stávkách vyprávěl nám průvedce, které vynika jíci osobnosti jsou na představení a ukazoval nám jedno- tlivé dámy a pány. Ukázal také na mladého pána, jenž seděl v loži a pravil: „To je princ Ferdina n
Stambulov Petit Ferdinand koburský Slambulov Bulhar Evra Bata Mingrelie Rusko Vídeň
27 article
Sasko-Koburský, synovec posledního krále franecuz- ského.“ Tu jsem si pomyslil: Koburg je hezké jméno a rodina francouzského krále je dobrá rodina, snad by se nám tento mladý muž hodil. Mluvil jsem o tom se svými soudruhy a razhodli jsme se nabídnouti princi Ferdlinandovi Bulharsko. Přijal a tak jsem jeh udělal panovníkem.“ Při tomto líčení Stambulova nesmi se ovšem zapomenouti, že to bývalý všemo- houci ministerský předseda vyprávěl čtyři nebo pět dna po svém náhlém propuštění. Přerušoval své vy- pravování často trpkou poznámkou: „A ten mne vy- hnal!“ Na to zavedl žurnalistu ke skleněné skříni. v níž byly uloženy dary knížete. Vyndal některé vážil je v ruce a při tom je odhadoval: „Tohle stij jistě 1000 franků . tohle sotva 10 napoleonů A opět uklouzla mu trpká poznámka: „A on mn vyhnal!“
Bulharsko
28 article
„Ústa negusova“. Nosibo, chěf habešské ju- stice, zvaný lidem „Ústa negusova“, odešel konečn k olcům. Zemřelý byl postrachem celé země. Mnoho dlužníků odevzdal v poulech jejich věřitelům, mneh rukou a nohou dal utnouti a na mnohé čelo nevinně obžalovaných dal vypáliti znamení hanby. Mnohým obviněným z rouhání dal vytrhnouti jazyk a mnohé dal ukamenovati jedině proto, že rodina usmrceného si přála raději popravu obžalovaného, než vyplacení krevního výkupného. A stále vykonával Nasibo svůj úřad slavnoslně jako kněz, jenž provádí posvátný úkon. Vynesl-li rozsudek, pravil odsouzenému: „Ne- byl 1o Nasibo, jenž takto promluvil, nýbrž lev z Ae- thiopie!“ Nebyl člověkem, nýbrž neomylným orgá- nem státní moci, „ůsty negusovými“. Tak konal po léta spravedlnost s instinklem aelhiopského kořist- níka. Klo na něm žádal spravedlnost, musil mu pře- devším přinésti dar. Přijal dary a vynesl pak s ná- ležitou grandezzou rozsudek. Často se stalo, že od- souzená strana pobouřeně namítla: „Přinesl jsem ti přece to a to.“ Nasíbo odvětil na to s neochvějnou důstojností: „Prokázal jsi aethiopské justici povinné uznání. Byla to tvá dobrá vůle, co jsi učinil, ale prá- vo musí zůstati právem
Nasíbo
29 article
= Také ženské hnutí. Stále se množicí sňatky členů anglické aristokracie s damami od divadla způ- sobily mezi mladými damami anglické společnosti nejen velké znepokojení následkem obavy o budouc- nost, nýbrž i nemalé pobouření. Aby mohly lomule „zlu“ úspěšně čeliti, odhodlaly se některé dámy samy vstoupiti na divadelní prkna, hodlajíce vypa- trati tajemství, které jeunesse dorée tak neodolateln vábí k zpěvačkám a tanečnicím. Několik z těch o dam, které oslatně jen zřídka vystupují, zvolilos k uplatnění svých schopností obor moderního di- vadla, jiné pak kráčeji energicky k vytknulému cili a pěslují se zálibou umění varietního jeviště. V Irseu a ve Skotsku dosáhly mladé dámy z nejstarší šlechty velkých úspěchů přednesemí lidových písní, jež pro- vázejí národními tanci, zvláště mladší mužské po- sluchače uvádějí v nadšení. Starši členové aristokra- cie jsou arci tímto „útěkem do veřejnosti“ mále nadšeni. Nedávno dokonce jistá skotská hraběnka omdlela, když viděla dceru věvody ze Sulherlanu tančiti na jevišti v oděvu poněkud „idealisovaném Zděšení skotské matrony, vychované ve ctihodných starých tradicích. jeví se pochopitelným, čteme-i v anglických listech, že věvodkyně ze Sulherlande vyrovná se gracií a volnosti pohybů proslulě pařiž ské tanečnici Genče a při stejné horlivosti se můze brzy státi první tanečnicí Evropy.
Genč Skotsko Evropa