3
masthead
11. února 1900
5
article
konečně obrátil se na svoji ženu: »Matko, na
to si musíme dát ještě jeden punš — arak
ten nejsilnější.s
Punš uvařen, svíčky sejmuty od sádrovéh
Krista a postaveny na stůl. Tak seděli pohro
madě a popljelo se a vypravovalo. Avšak upro
střed toho rozjařeného veselí stichla slečna
Holmova z čista jasna a veliké slzy zaleskly
se v jejtch očích. Vstala a odešla do své ko-
můrky. Tam posadila se na svůj starý koš
vypukla v pláč. Dlouho, dlouho tak seděla,
nežli se svlěkla a lehla do postele. Dnes an
žádného »kroku« nezkusíla.
Měla jen jednu myšlenku, jedinou —-
Myslila na něho, který zároveň s ní příše
do taneční školy.
Ležela úplně tiše na své posteli a jenou
chvílemi v temnu těžce zaúpěla. Nechť jakkol
bořila hlavu do podušek, stále zvučel jí ve ušíeh
prudký, pronikavý hlas baletního mistra: »Hol-
mova nemá žádného vzletu... Holmova nemá
žádného vzletu... !« Volal tak hlasitě, že roz
léhalo se to celým sálem.
Jakoby to ještě slyšela! — Jakoby viděl
ten sál!
Krist
Holmův
6
article
Statistky konaly svá cvičení ve dlo uhe
řadě, krok za krokem. Zemdlena opřela se n
okamžik o stěnu — bylo ji, jakoby její umdlen
údy byly trhány z těla — v tom ozval se opě
zvonivý hlas baletního mistra: »Což nemá Hol
mova za mák ctižádosti . . . ?«
Viděla svoji světničku doma. — Matka
sténajíc, seděla ve velké staromodní lenošce
sestra při mrkavé lampě šila na lomozícím
stroji cosi a ona slyšela, jak matka promluvil
dýchavičným hlasem:
»Tančila Anna Steinova sólo?«
»Ano, matinko.«
»Měla, myslím, ,la grande Napolitaině“?
zAno, matinko.«
A vatoupily jste spolu do školy, obě,
doložila matka s výčitkou a ohlížela se na ni.
»Ano, matinko.«
A ihned viděla Annu Steinovou v pestr
sukničce — s tamburiny její vlály stuhy —
tak rozkošnou, čipernou a smějící se ve světle
ramp, při velkém sólu . . . A náhle zarýl
obličej do podušky a vzlykala hořce, neko-
nečně, v divé, zoufalé bolesti. ..
Již šeřilo se ráno, když usnula.
Matek
Steinův
7
article
Balet měl úspěch. Slečna Holmova četli
kritiky ve školní sini a co četla, spadlo několik
babských slziček na papír.
Od sestry dostávala dosti často listy. Byla
to pořád ta stará písnička o zástavních lístkách
a veliké bídě. V dnech, kdy dostávala týto epi-
štoly, zapomínala, chuděrka, i na své háčko-
vání; seděla jako zařezána, bez ducha, spánky
vtisknuté do dlaní, otevřený list na klíně. Ko-
nečně odhodlala se a vydala na trapnou cestu
ke všem rodičům svých žákův a hned zardělá,
hned bledá rozpaky, prosila o polovičku svého
honoráře:
Peníze poslala domů.
Holmův
ko
8
article
Dny míjely a slečna Holmova putovala dále
jako před tím do svých tanečních hodin. Za-
čala ještě nový běh. Sešlo se asi deset mladých
lidí z okolních dvorův a usedlostí a třikráte v
týdnu tančívali ve velkém hospodském sále Petra
Madsensa na kraji lesa.
Tam musila nyní docházeti slečna Iren
Holmova, půl míle cesty tmou, za šerých zim-
ních večerů. Bázliva jako zajíc, byla pronásle-
dována všemi starými povídačkami o strašídlech
které vyprávělí sí v baletní škole.
Bylo jí jíti kolem příkopu, jehož kraj po-
sázen byl vrbami. Nespouštěla očí s rozhoupa-
ných větví, které vzpínaly svá ramena k nebi.
Srdce cítila jako studený kámen v prsou.
Cvičení trvalo tři hodiny. Ona velela; ona
otáčela páry. S mužskými žáky tančila sama,
střídajíc všechny po řadě. Konečně zbarvily se
její tváře hektickou červení.
Nyní očekávala ji cesta zpět. Nádvorní
vrata Madsensovy hospody byla již zavřena.
Podomek vyprovodil ji se svítilnou a otevřel.
Chvíli podržel světlo ve výši, než zmizela mu
v nevlídné, husté tmě.
Slyšela za sebou jeho sdobrou noc !«a
zaskřípění starých vrat, která se opět zavřela
První díl eesty vinul se mezi živými ploty
— s obou stran skláněly se keře a kývalyv . .
Když blížilo se jaro, přestaly cvičební ho-
diny slečny Holmovy. Kroužek Petra Madsensa
chtěl ještě uspořádati v hospodě taneční věne
ček k závěrku.
Holmův
Petro Madsensa
Madsensův
9
article
Slavnost byla velmi okážalá. Nade dvéře
dán transparent s »VÍTÁME VÁS«, pak podá-
vána studená večeře (osoba platila dvě koruny)
při níž předsedali pastorova slečna a vikář.
Slečna Holmova měla na sobě velm
ozdobné barešové šaty a řeckou stuhu ve vl-
sech. Prsty trčily plny prstenů, upomínek tona
přátele a etitele ještě z baletní školy.
Při tanci postřikovala podlahu levandulovou
vodičkou a žertem ohrožovala i »dámy« svoj
lahvičkou. Slečna Holmova znovu omládla př
tom věnečku na rozloučenou.
Nejprve tančily se čtverylky. Rodičové stál
důstojně tu a tam při zdi nebo u dveří a udi
venými pohledy provázely svoje chráněnce
Mládež tančila svoji čtverylku s oblíčeji tal
ztrnule nehybnými jako masky, a tak opatrným
kroky, jakoby chodili po hrachu.
Slečna Holmova ustavičně povzbuzovalaa
byla plna úsměvné roztomilosti, graciésněse
uklánějíc na všechny strany. Orchestr tvořil
krejčí pan Brodersen a syn. Pan Brodersen ju
nior řádil poněkud nemilosrdně na pastorově
ochotně propůjčeném klavíru.
Holmův
Brodersen
10
article
Nyní došlo na kolové tance, a zábava na-
bývala povlovné nenucenějšího tónu. Muži fu
kali si ve vedlejší síni při punši a »páni ele-
vové« zavdávali si se slečnou Holmovou.
Tančila něžně, po špičkách, naklonivši hlavu
na stranu, s poněkud zastaralou, naivní gracií
Z ostatních pár po páru vytrácely se
z kola, a slečna Holmova se svým kavalírem
opanovali pole. Muži nechali chladnouti svů
punš na stole, postavili se u dveří a nepřetržitě
projevovali svůj tichý obdiv, kdežto tanečnice.
rozohňována pochvalou, vždy dále odhazovala
své nožky a stále směleji houpala se v bocích.
Slečnu pastorovu bavilo to tak výtečně, že št
pala vikáře do ramene, aby se nedala nahlas
do smíchu.
Po jedné mazurce zvolal učitel »Bravo!e
a všechny ruce počaly tleskati. Slečna Holmov
děkovala baletním komplimentem, při čemž po
ložila dva prsty na srdce.
Nyní mělo se jíti ke stolu a ona řídila po
lonézu. Všichni se jí zúčastnily, a ženy šťou
chaly do sebe rozpačitostí a zábavou.
Mužové brali své » polovice se slovy: » No
matko — také jednou ať..«
Jeden pár počal zpívati staré pochodov
písně a dupal takt k tomu.
Holmův
Holmov
11
article
Slečnu Holmovu uváděl učitel ke stolui
seděla pod poprsím Jeho Veličenstva krále,
Nálada stávala se opět slavnostní. Slečna
Holmova byla jediná, jež mluvíla, a sice v »sa-
lonním tónu«, jako ta »od divadla« v jedné
Seribeově veselohře. Avšak znenáhla se lidi sy
tili a rozohňovali. Muži počali si připíjeti a při
ťukávali si přes stůl.
Na dolním konci, kdle seděla mládež, roz
poutalo se veselí, že stěží podařilo se učifeli,
který chtěl řečniti, zjednali nutný klíd. Pronesi
přípitek slečně Holmově a deviti musám. Mluvi
dlouho. Stolovníci se ani neliýbali. Zirali tupě
do svých talířův a žmolili chlebové kuličky v
prstech. Časem ozářily se obličeje slavným
ztrnulým výrazem, jako v kostele, když kazalei
modlí se »Otče nášs —
Řečník dostal se konečně šťastně až k Freji
s jejíma dvěma kočkami a pronesl nyní —
souvislost nebyla dosti jasna — vzletný přípítek
slečně Holmově, »kněžce umění«. Zahřmělo de-
větkrát mocné »hurrá le a všichni chtělis
s oslavenou fuknouti.
Slečna Holmova nerozuměla zbla z celo
řeči a byla velmi dojata.
Povstala a ukláněla se, zvednuvši elegantně
ohnutou paží svoji sklenici do výše. Slavnostn
řečník byl velkým namáháním a horkem témě
bez sebe. Slečně Holmově vyrazily na tvářích
dvě tmavorudé skvrny. — Nyní nastal ohromný
povyk.
Mladí dali se do zpěvu, staří v soukromí
ještě si hlučně připíjeli, vstávali se svých míst,
poklepávali si na ramena nebo vráželi do sebe
břichem, kterýžto žertik zdál se jim velice pří
padným. Ženy počínaly stihati své chotě přís
nými pohledy, jsouce starostlivy, aby tito ne
uživali dobra přesí míra-
Ve víru tohoto veselí bylo slyšeti náhle
slečnu Holmovu, která neměně byla rozjařena.
zasmáti se tak čistě dětským smíchem, jak smá-
vala se snad před třiceti lety v baletní škole . .
Holmův
Frej
12
article
Nyní však ozval se učitel: »Slečna H l-
mova měla by vlastně tančiti — —e
»To ovšem by již měla . . «
»Ano — ale zatančiti něčo — takhle ně
jaké sólo, to by bylo něco . ..«
Slečna Holmova porozuměla okamžitě a ne-
smírná rozkoš ji naplnila : ona má tančitil
Avšak opanovala se a s úsměvem obrátila
se k manželce Petra Madsensa: »Ne — pan
kantor chce, abych prý tančila!« jakoby to byla
nejsměšnější věc na světě. Nejblíže stojící to
zaslechli, a brzy ozývalo se souhlasné volání:
»Ano, musíte tančiti, slečno . . «
Slečna Irena Holmova zapálila se až po
uši a pravila: »Dnešní nálada stupňovalase
již přes příliš... a pak. .. by tu nebylo
hudby k tomu ... A ve dlouhých šatech přece
nelze tančiti . . «
Nějaký chlap vzadu vykřikl přes celý sál a
»Což, ty se mohou zvednout!« — Všecko se
rozesmálo, a znova počali ji přemlouvati a
prositi.
»Ano, kdyby slečna z fary chtěla snad
hráti — — — tarantelu . . «
Rázem obklopili pastorovu slečnu. Svolila
ráda, že se pokusí. Učitel se vzchopil cinkaje
na svoji sklenici. »Milé dámy a pánové,« začal,
»slečna Holmova ráčí nám prokázati čest a za
tančí něco ...«
»Bravo, bravo! Hurra !« volala všecka
hrdla a vše zvedalo se se svých míst.
Vikář musil již míti zelené i žluté skvrny
na rameni, jak pastorova dceruška jej štípala.
Nyní odešla se slečnou Holmovou do sálu
zkusiti hudbu. Slečna Holmova, horečně vzru-
šena, dělala kroky sem tam po sále, napínajíe
nohy a stoupajíc na špičky. Okazovala na po-
dlahu, jaké to hory doly, celá sukovitá pohoře
a uštěpačně mínila: »Člověk není zrovna zvyklý
produkovati se v cirku...« A po malém za
mlčení: »No, tedy můžeme začíti.« — Při tom
mluvila velmi drsně samým rozčilením
»Přijdu po prvních deseti taktech,« připo
mínala; »až budu hotova, dám vám znamení.«
Po těchto slovech zavřela se do vedlejšího
pokoje.
Holmův
Petro Madsensa
H l
Hurra
13
article
Obecenstvo postavilo se do polokruhu
plno šepotu a napjaté zvědavosti. Učitel přines
světla se stolu a rozestavil je do oken jak
při nějaké slavnosti.
Bylo slyšeti tiché zaklepání.
Pastorova sločna počala hráti, a všechny
pohledy, plny očekávání, obrátily se ku dveřím.
Po desátém taktě tyto se otevřely a všichn
spustili potlesk.
Slečna Holmova měla šaty nadzvednuté
převázané římskou šerpou. Byla to »la grande
Napolitaine«.
Šla po prstech a otáčela se na špičkách
Diváci patřili s údivem na její nohy, které po
hybovaly se s úžasnou rychlostí jako paličky
bubnu. Když dovedně stanula na jedné noze.
tleskalo vše bouřlivou pochvalu.
»Rychleji, rychleji !« volala netrpělivě
tančila dále. Tělo její a paže tančily spolu
tanec stával se vždy více mimickým. Za chvíl
neviděla již obličejů divákův, otevřela ústa —
usmívala se, okázala všecky zuby (bylo to ně
kolik šeredných zubů) — kynula rukama, uči
nila několik divadelních posuňkův — a jedi
ného jen byla si vědoma, jediný pocit ji ovládl
že tančila velké sólo ..
Konečně, konečně tedy přec u cíle svých
dávných tužeb ! Sólo... Tančila sólo . .
To nebyla již »la grande Napolitaine«. T
byla Fenella, Fenella, která tu klečí, Fenella
která tu prosí a úpí — tragická Fenella ...
Nevěděla, ktérak se zvedla, kterák se do
stala odtud ...
Hudba pojednou přestala; slyšela smích
viděla jej na všech obličejích ...
Vstala, ještě jednou rozepjala paže — ze
zvyku — a poklonila se, když volali » bravo«
V malém sousedním pokoji stanula udý
chána a všecka zemdlena a opřela se o stůl
Pastorův
Holmův
Fenella
14
article
Zatemnilo se před ní... jenom tmu viděla
Zatemnilo se před ní... jenom tmu viděla
prázdno ... prázdno.
Pomalu rozvázala šerpu nejistými, stuhlými
prsty, urovnala si šaty a bez hluku vešla opě
do sálu, kde dosud tleskali
Na okamžik stanula tiše u klavíru a uklá
něla se, ale nepozvedla očí od země ..
Všichni nalehali, aby pokračovala v tanci.
Slečna Holmova poroučela se všem po
řadě a žáci tiskli jí do ruky peníze, zabalen
v papíru.
Manželka Petra Madsensa pomáhala jí do
pláště a v posledním okamžiku příšla ještě pa
storova slečna s vikářem, aby ji vyprovázela.
Mlčky vydali se na cestu. Paslorova slečn
byla všecka nešťastná a ráda by se byla omlu-
vila, ale nevěděla, co říci. Malá tanečnice cu-
pala pomalu vedle nich, ticha a bleda.
Až vikář přerušil to trapné mlčení. »Vi
díte, slečno,« pravil, »ti lidé nemají žádného
porozumění, nemají citu pro něco tragického —
Slečna Holmova kráčela mlčky dále. Když
přišli konečně ke kovárně, poklonila se a po-
dávala oběma ruku.
Pastorova slečna hbitě sepjala ruce kolen
jejího krku a polibila ji. »Dobrou noc, slečno ls
pravila hlasem, který byl velmi rozechvělý po
hnutím ..
Chvíli stáli ještě přede dveřmi, až spatři
světlo v okně slečniny komůrky.
Holmův
Petro Madsensa
Paslorův
Pastorův
15
article
Slečna Holmova svlékla své barešové š
tečky a opatrně je složila. Po té rozbalila pe
níze z papíru, přepočítala a zašila je do kap
sičky svých šatů. Jehla pohybovala se velm
líně a mdle, co slečna seděla pří sporém světle
jako zdrcena.
Ráno po té byl její koš od šampaňskéh
přivázán opět na poštovním voze. Byl nevlidný
deštivý den, a slečna Holmova celá se krčila
pod svým vyrudlým, roztrhaným deštníkem
malé, tenké nožky zvedla do výše a seděla n
svém koši jako Turek.
Když povoz měl se již hnouti — kočí še
vedle, neboť vychrtlé heree bylo již dosti ky
selé, že měla táhnouti jednoho pasažéra —
přiběhla prostovlasá pastorova slečna. Přinosla
bílý proutěný košík s sebou. »Na cestu je třeb
i zásoby potravin,« pravila.
Sehnula se pod deštník, chytila slečnu
Holmovu okolo krku a políbila ji dvakrát ..
Tu stará tanečnice vypukla v pláč. Chvějíe
se, chopila se ruky té mladé dívky a tiskla na
ni dlouhý polibek , .
Pastorova slečna zůstala státi na cestě
hleděla za vyrudlým, starým deštníkem,az
zmizel s jejího obzoru.
Slečna Holmova oznámila v nejbližším
místě »pozvání k jarnímu běhu moderních spo-
lečenských tanců«.
Přihlásilo se šest žákův.
Tam přistěhovala se nyní, aby pokračoval
v tom, co nazýváme žitím.
Holmův
Turek
Pastorův
17
article
Zaniklé továrny keramické na
Moravě.
Zaniklé továrny keramické na
Moravě.
Hlíněné zboží moravské požívalo ode dávn
slavné pověsti a těšilo se značné přízni miley
níků, nejen jako předmět domácího průmyslu,
ale i jakožto výroba řemeslná. A přece během
devatenáctého stoleti zanikly nejen keramické
továrny, ale i řemeslná výroba ocítila sev
úpadku, tak že dnes o vlastním hrnčířství mo-
ravském jedva lze mluviti. Ve třetím sešitu ná-
rodopisnéhe sborníku »Český Lid« nalezáme
zajímavý článek o zaniklých keramických to-
várnách moravských, z něhož vyjímáme ná-
sledující.
Ačkoliv na Moravě hrnčířství za dávných
věků utěšeně kvetlo a téměř ve všech krajích
rozšířeno bylo, přece naše musejní sbírky nepo-
skytují nikde soustavného obrazu o zaniklém
vynikajíeím tomto průmyslu moravském. Mů-
žeme říci, že o keramice moravské jest tak
málo známo jako o sklářství.
Za dnešních časů je pátrání v obou těchto
odborech velice nesnadné, poněvadž není po
ruce s dostatek ani zápisek ani materiálu věc-
ného. Předměty z dávných časů jsou rozne-
seny po musejích celého světa, četné války,
jichž dějištěm byla Morava, byly příčinou, že
celé spousty archivů byly zničeny, rozvezeny,
dílem barbarsky rozprodány. Povaha pak zboži
samého jest taková, že jednotlivé kusy jen tak
říkajíe zázrakem zachovaly se po dnešní
Průmysl hrněířský z prvopočátku provozo-
val se po domácku a dospěl důmyslem a píl
našeho lidu k znamenitým, dokonalým vý
tvorům.
Morava
18
article
Selské hrnčířství vykazuje ve svých pra-
cích nejen formovou zručnost, nýbrž i prove-
dení v pravdě mistrovské. A právě tato dokona-
lost zboží ve všech směrech se jevící byla pří-
činou nejen hojného odbytu, ale že bylo na
jiných místech, kde bylo s dostatek výborného
materiálu a zručného lidu, započato prováděti
tyto výrobky po továrnicku. Tak měly půvo
četné továrny keramické na Moravě, jichž zbožt
těšílo se věhlasu a rozváželo se daleko
široko.
Počátkem tohoto stoleti však zanikla velká
většina těchto továren, buď se jim začalo
špatně dařit, buď vyšlo zboží, jak se říkáz
mody, buď vlekoucími se válkami odvrátil s
líd od výroby hrnčfřství, které skutečně odt
doby je ve stálém úpadku.
Poněvadž výrobky zaniklých keramických
továren moravských jsou zvláště rázovilé a proto
pamětihodné, chceme — pokud bylo lze se čeho
dopátrati — podatí některé zprávy o těchto to
várnách. Snad budou řádky tyto pobídkou, aby
se našli pracovníci, kteří by sbírali další po-
drobnější zprávy k historii těchto zaniklých
továren.
Mezi nejstarší továrny na hlíněné zboží ná-
leží továrna v Hranicích, náležející knížeti
Dietrichsteinoví. Založena byla roku 1791, dle
jiných zpráv 1783, což je pravděpodobnější dle
značek, na jednotlivých tovarech se nalezajících.
Kníže Dietrichstein měl dříve jednu továrnu v
Pruském Slezsku v Proskově a řízení moravské
továrny svěřil správci proskovské továrny Josefu
Janu Rainerovi, který se r. 1784 do Hranic
přesídlil. V této továrně dlouho se nepracovalo,
nebot již r. 1796 bylo uzavřeno, aby se př
Dietrichstein
Proskův
Josef
Jan
Rainer
Morava
Hranice
Slezsko
19
article
časy-
stalo, avšak živořilo se až do roku 1805, kdy
se továrna úplně zavřela. Hlavní příčinou
úpadku hranické továrny byla neznalost tech
nického odborného vedení,
Pracovalo se zde velmi mnoho zboží žlu
tého, hnědého a bílého, ne dosti podařenou
glasurou polévaného. Jinak zboží bylo úhledné
pevné a laciné. Proto se hojně vyváželo a na-
lezalo odbytu zvláště v Uhrách, v Čechách a
v Polsku.
Avšak nebylo zde podnikavosti a pokroku
proto byly záhy výrobky hranické továrny pře
konány jinými a tato musila zaniknouti. O
této doby nebyly učiněny pokusy na vzkříšen
tohoto průmyslu.
V Hranicích a okolí kvetlo již za staršíeh
časů hrnčířství; tak již r. 1643 připominaj
se zde hrnčíři.
O něco později vznikla konkurenční to-
várna na hliněné zboží nedaleko od Hranie
v Bystřici pod Hostýnem. Nadalo se posud
určitě zjistiti, ve kterém roce začalo se zde po
továrnieku praeovati. Avšak je jisto, že celou
řadu let současně s hraniekou se zde praco-
valo s úspěchem. Bystřická továrna založena
byla asi v letech 1789—91 buď za hraběnky
Amalie nebo jejího syna hraběte Monte l'Abalto
r. 1791. Poněvadž bystřická hlína jest obyčejná
hrnčířská a nehodila se k výrobě lepšího hli-
něného zboží, byla sem dovážena hlína rudická
a blanenská, s kterou se v jistěm poměr
smíchala,
V bystřické továrně vyrábělo se zboží růz
ného druhu, z čehož se dá souditi na bystré-
zkušené vedení. Zejmena vynikalo kamenn
zboží anglické z terre de pipe (fayence), hladce
žluté a dle nejnovějších anglických originálů
pipe
Uhry
Čechy
Polsko
Hranice
Bystřice pod Hostýn
Monte l ' Abalto
Amalia
20
article
Jinak pracovalo se zde různé běžné zbož
a kuchyňské náčiní bílé, modré, polévané, též
kamna, vásy a jiné. Továrna bystřická obdržela
od císaře Josefa II. osmileté privilogium na
jistý druh anglických výrobků. Na některých dru
zích byly mědirytinové odlepky něžně provedené
Produktivnost této továrny byla velice značná,
nač se souditi dá ze znamenitého odbytu zde
vyráběného zboží. Bystřické zboží bylo hledané,
vzácné, protože bylo vůbec jediné toho druhu
Většina zboží byla barvy žluté, u talířů byly
okraje prolamované. Též se zde pracovalo tai
zvané »pražské« zboží, které se od podobnýeh
výrobků, jež dostaly se v Čechách v Tejnici
v Praze, stěží dalo rozeznati. Nejvíce zboží ne
bylo pomalováno, kamna byla slohu empirového
Po úmrtí hraběte Monte l'Abatta přešlo r. 1804
panství bystřické do majetku hraběte Wenger
ského, kterýž továrně tolik péče nevěnoval
proto také mnohoslibná továrna již r. 1807
zanikla. Nepřežila tedy dlouho hranické továrny
Krátce po zaniknutí bystřické továrny
vznikly zcela po blízku v Rajnochovicích
v Loukově podobné továrny na hliněné zboží,
avšak v menších rozměrech. V Rajnochovicí h
ji zřídil Vincene Löbl, v Loukově Vincen
Grosse, kterýž v pozdějších letech beze zdaru
pokusil se vzkřísiti zaniklou továrnu bystřickou.
V obou továrnách vyrábělo se žlutavé zbož
majolikové, které stěži dalo se rozeznati od vý
robků z bystřické továrny. I tyto obě továrny
neměly dlouhého trvání. Pozdějšímu majiteli
rajnochovské továrny, Florianu Úrbišovi, poda-
řilo se nalézti světložlutou a pěkně měděhnědou
glasuru z hliny, vykopané na panství kelčském.
Josef II
Wenger
Löbl
Loukův
Gross
Úrbiš
Čechy
Praha
Monte l ' Abatta
Rajnochovice
Loukov
21
article
Zboží toto bylo tak pevné a dobré, vypálené,
že jenom násilně se dalo zlomit.
Též na Vsetinsku v Mikulůvec byla to
várna podobná, náležející Jenovefé Případlové-
a později založena i v Kopřivnici.
Avšak daleko větší dokonalosti, jak ve
směru technickém, tak i uměleckém dosáhla to
várna vranovská, jejiž prvopočátky, spadají do
r. 1799 a trvala až do nedaleké doby dor
1882, kdy zanikla.
Zde se vyráběl troji druh zboží: fayence
kamenné zboží, wedgwoodové nářadí. Vranovskí
hlína sama o sobě nehodila se k výrobě, poně
vadž glasura byla vláskovitá, nýbrž byla mi
chána s přímětickou a rudnickou.
Vranovská továrna založena byla dr. Jos
z Lilienbornu, zemským advokátem z Prahy.
který dne 22. ledna 1793 panství Vranov
Nový Hrádek za 606.000 zl. koupil, za několik
let však r. 1799 krátce po založení továrny
prodal hraběti Mniškovi, kterýž o zvelebení to-
várny velice pracoval a získal jí titulu c. k. výs.
vranovská továrna na kamenné zboží. Továrna
vůčihledě zkvétala a zaváděny zde různé no-
voty. Tak inspektor Důsch dovedl napodobit
proslulé anglické zboží wedgwoodské, též poda
řilo se prováděti výtečné předměty z červené
žluté hlíny (terracotta a Bambao). Za ředitelstv
Michaela Raufera a později Fr. Důrnböcka do
sáhla továrna světové pověsti a výrobky jej
byly hledány i dobře placeny.
Po mnoha zkouškách podařilo se zde vy
ráběti polévané zboží wedgwoodské světlohnědé
světlozelené a světlomodré; též přenášení barev
ných obrazů na anglický způsob se zdarem se
provádělo. Největší odbyt vranovského zbož
byl do Uher, Čech, Sedmihradska a Turecka
Po domácku provádělo se ve Vranově
okolí hrnčířství již za starodávna, a připoml
nají se hrnčiři již r. 1684, kteří přináleželi k
znojemskému cechu.
Jos
Mnišk
Důsch
Michael Raufer
Důrnböck
Čo
Vranův
Kopřivnice
Praha
Vranov
Francie
Uhry
Sedmihradsko
Turecko
Jenovefé Případlová
22
article
Týž Michael Raufer, klerý získal si neoce
nitelných zásluh o zvelebení tovarů vranov
ských, založil r. 1823 podobnou továrnu
Kravsku na Znojemsku, která podnes existuj.
a vyrábí zboží kuchyňské, hračky a jiné drobn
předměty-
Fayencová továrna byla prý též v Lysi
cích na Boskovsku, nemáme však o tom, bliž
ších zpráv.
Bohužel zanikly tyto továrny, tak jako
po domácku po staleti konaná výroba pěknéh
hlíněného zboží, které oku lahodí ladnou far
mou, živou glasurou a originelním pomalová
ním. Dnes porculán a kamenné zboži po vět
šině nevkusné, ledabylo povrchně pomalované,
vytlačilo starou výrobu nadobro a nelze dnes
vůbec, ani nepomýšlejíc na to, že by se lid nát
navrátil k tomuto starodávnému pěknému řeme-
slu, pomýšlet na její obnovu.
Dnes pracně sháníme zbytky a vážímes
jich. Továrnické výrobě se vůbec v oboru tomtc
nedaří, protože továrny podobné nevznikají.
Přeškoda toho průmyslu, který zvláště by
karakteristickým pro Moravu, neboť nikde ne
bylo tolik továren jako zde a rovněž i tolik do
vedného a způsobilého lidu, vychovaného are
od zkušených mistrů selských.
S továrnami zanikly i všecky podrobnosi
o tom, kterak se hlíny míchaly, kterak se pá-
lilo, kterak ze stavěly pece, kterak se dělalv
glasury, — což je velmi důležito, a jaký byl
postup při práci. Toto vyzkoumati by bylo velmi
důležito,
Michael Raufer
Znojemsko
Morava
23
article
= Neznámé dosud skizzy Rafaelovy uve
řejňuje poslední sešit »Gazette des Beaux Arts«. Or-
ginál nalezá se ve velkém svazku, tak zvaném ko-
dexu olce Resty, jenž ostatně obsabuje toliko skizzy
dosti prostřední v Ambrosianské knihovně v Miláně.
Mezi nimi byly tři prohlášeny za kresby Rafaelovy
ale beze všeho pravdě podobného důvodu. Za to dvě
jiné skizzy, jež najisto pocházejí od Rafaela, až dosud
byly takřka nepovšimnuty. Jsou neobyčejně cenné,
neboť jsou to studie ke slavnému nástěnnému
obrazu Rafaelovu, nazvanému »Diskuta«, jenž zdobí
tak zvanou Camera della Segnatura ve Vatikáně.
V těchlo kresbách znázorněna první myšlenka Rafne-
lova o rozestavení a uspořádání postav »Disputye.
List se skizzami, 31 centimetrů dlouhý a 20 cm.
široký, má kresbu na přední i zadní straně. Papír
jesť silný, sežloutlý. Na přední straně načrinuta ša-
donna, kterou Rafael později namaloval trůnící na
oblacích, po její pravici sedí Kristus. Ze všech životo-
pisců Rafaelových zmiňuje se toliko Passavant o télo
prvnítndii a označuje ji jakožto studii roucha
k Madonně v »Dispute«. Postava Madonny podána
jest velmi svěže a originálně. Roucho spadá v širo-
kých měkkých řasách velkolepěji než na pozdějším
nástěnném obraze, kdež jsou řasy složitější. Půvah
této kresby spočívá právě ve zjednodušení veškerých
= Za kulisámi. O vynálezech, jichž se v di-
vadle užívá, aby napodobeny byly co možná věrně
hromy, blesky, deště, sníh, vlnobití moře aneb řítíci
se zdi, bylo již mnoho vypravováno. V Paříži však
v tomto ohledu jsou některé pozoruhodné zvláštnost.
Rafaelův
Rafael
Diskut
Kristus
Rafaelová
Passavant
Madonna
Or
Milán
Vatikán
Paříž
Gazette desátník Beaux Art
Ambrosianský knihovna
Camer della Segnatura
centimetr
24
article
Tak na př. má jedno z tamních divadel, aby co nej-
věrněji napodobilo hirom, nahoře v kopuli nad hle-
dištěm, právě nad hlavami diváků nakloněnou plo-
chu, po níž umělá ruka dělníka spouští kuli ze
železné litiny. Účinek jest znamenitý. Velká Opera
pařížská má zvláštní přístroj, aby nápodobila třesk
řitících se budov, na př. sloupů chrámu v »Samsonu«.
Na trámci v prostředních kulisách visí silné lano,
na němž navlečeno tucet těžkých fošen. Strojník
trhne praďce lanem a rychle je pustí, tak že fošny
s výše 20 metrů řítí se po laně, jich náraz ve
hloubce způsobuje třesk vskutku pekelný a effekt
jest docílen. Novinka zavedena též na divadelní
obloze. Hvězdičky zhotovují se z proužků slídy, jež
se pohybují při každém vánku a věrně napodobují
kmitání skutečných hvězd. Nahražovati snih pěnou
z mydlinek dávno již přestalo. Potřísňovaly a kazily
se tím kostýmy. Užívá se dávno již ostřižků papíru
aneb bílé kůže z rukavic, kde má padat snih. Na
kostýmech, jež mají být zasněženy, napodobuje
sníh bílou moučkou z rohů aneb kostí. Zjev všnde
známý, avšak vždycky zajímavý jest znázorňování
mořských vln. Pod šírým kobercem, představujícím
moře, leží malí hošíci, kteří pozvedají neb spoustějí
brzy rukama, brzy obručí modrozelenou plachlu
nad sebou. Poněvadž pak při tomto tělocviku musejí
polykati množství prachu, omezují svoje pohyby na
míru nejnutnější. Avšak spozoruje-li režisér, že s
moře proti předpisu uklidňuje, chopí se hole a způ-
sobí takto zcela prostým způsobem na novo »vzpouru
živlů«.
Samson
25
article
= Obyvatelstvo madridské. První poku
sčítání lidu v Madridě — ke všeobecnému sčítání
lidu ve Spanělsku ještě po mnoho let nemůže dojít,
nemají-li býti peníze zbytečně vyhozeny — žalostně
se zhatil, neboť statistická dála jsou tak libovolnáa
nespolehlivá, že jsou naprosto nepotřebná k sociolo-
gickým studiím. To platí v první řadě o údajích v
příčině zaměstnání obyvatelů madridských. Dle
lěchto údajň jest tn na příklad toliko jeden kapita-
lista, dva bakaláři, šest policistů atd., kdležto
141.478 osoby, totiž u dvou sedmin obyvatelstva, v-
bec není udáno nijaké zaměstnání. Odečteme-li od
tohoto počtu děti pod 14. rok, zbývají přece jen ještě
30.674 osob, jež neudaly svoje zaměstnání. Mimo to
jest 988 žebráků z řemesla, 987 postituovaných,
5114 propuštěných úřadníků, 1126 jeptišek. Více než
4000 mužských jest ve službách církve. 47.000 a ně-
kolik ve službách státu neb obce. Počet ženských,
jež berou pense, jest 6041, studentů 18.968, spiso-
vatelů a žurnalistů jest 408, advokátů 1799, herců
26, učitelů obecných škol 588 a professorů 192.
Madrid
26
article
Velký počet studentů a propuštěných úřadníků vy-
světluje se tím, že do těchto rubrik zařadili se též
lidé, jimž na tom záleží, aby povolání jejich zůstalo
bernímu úřadu neznámo. Jakožto studenti a propu-
štění úřadníci platí totiž nejmenší daň, jednu peselu
ročně. Veškeré obyvatelstvo madridské páčí se n
512.596, osob, mezí nimi 3523 cizinci. Počet žen-
ského obyvatelstva přesahuje počet mužskéhoo
40.307. Analfabetů jest 159.523. Odečíeme-li od loho
děti pod sedm let, zbývá přece ještě 95.918 osob,
totiž 18 procent. Číst, ale nikoliv psát umí 16.672
osob. takže počet osob s nanejvýš nedostatečným
školním vzděláním páčí se na 112.590 čili 22 procent
= Zajímavá proměna trati. V Normandi
nalezá se as od 10 let úzkokolejná trať mezi Ca-
bourgem Lucem a Caenem v délce as 30 kilometrů
a kolejí širokou 600 mm. Společnost, již náleží tato
dráha, přála si již po delší dobu, rozšťřiti trať a
do Bayeux, Arromanches a Isigny, avšak mezi Cae-
nem, Lucem, Saint-Aubinem a Courseulles vede
místní dráha o normální koleji, jež jest majetkem
jiné společnosti. Obě společnosti se nyní dohodly.
jak oznamuje pařížská »Nature«, že upraví normální
kolej mezi Lucem a Courseulles, také pro trať úzko-
kolejnou. Provedeno to tím způsobem, že v koleji
normální šířky 1510 mm. položena třetí kolej v
vzdálenosti 600 mm. od kraje, takže jedna krajní
řada kolejnie jest společná oběma tratím. Po celý
minulý rok jezdily již na této trojkolejné trati vlaky
pro obojí šířku kolejí, aniž z toho povstaly nějaké
nesnáze. Společnost dráhy úzkokolejné platí na
uhražení zvýšeného nákladu druhé společnou urči-
ou sumu
Luce
Isign
Courseulles
Ca
Caen
Bayeux
Arromanches
SaintAubin
Nature
mm
27
article
= Neobyčejná přírodní katastrofa udála
se v západní části mexického státu Michoacan, po-
blíže jezera Chapal. V Hacienda de Gudrache bylo
slyšeti v posledních dnech prosince pojednou prudké
podzemní dunění a na to velmi prudké výbuchy,
jež vzbudily u veškerého obyvatelstva v okolí hrozné
rozčílení. Několik hodin po té pozorováno, že z
sousedního pahorku, pověstného svými sirnými pra-
meny, vystupuje obrovský sloup dýmu. Když minula
první chvíle leknutí a obyvatelé odvážili se přiblíži
se k pahorku, shledali, že na vrcholi pahorku ntvo-
řilo se velké jezero horké sirné vody, jež má objem
nejméně jednoho kilometru a hloubku 12 metrů. Zdi
se tudíž, že tu šlo o mobutný proud horkých pra-
menů, způsobený bezpochyby následkem podzemních
vulkanických poruchů.
Gudrach
Michoacan
28
article
= Ze zlatých polí v Klondyko. Klondyke
se civilisuje. Konsul Spojených států v Dawson- City,
MeCook, pravil v rozmluvě s jakýmsi žurnalistou, z
Dawson City, ačkoli se o něm v poslední době tolik
nemluví, má dosud stejnou magnetickou přítažlivost
Přichází sem stále na sta lidí, tak že se město kva-
pem vyvíjí. Surové živly byly příciněním jízdné
policie kanadské poznenáhlu přemoženy. Město ma
teď školy, kostely a několik divadel, a divadelní spo-
lečnosti z Kanady a Spojených států rády se tu po
delší dobu zdržují. Hornictví provozuje se pomoc
strojů, většinou hnaných vodou. Ze skorem 20.000
obyvatelů jest 80 proc. Američanů. Kdo hledá práci.
nalezne ji po 10 až 20 doilarech denně. MeDounell,
známý jakožto »král klondycký«, více než kdokoliv
se příčinil, aby obecný blahobyt města byt zveleben.
Vydal tisíce liber šterlingů na lidumilné podníky pro
město. Pověsť, že ohromné svoje jmění ztratil, není
pravdiva. Jest velmi zámožný, ale bohatství jeho
není báječné. MeCook páčí je na několik millionů
Není nikterak jediný, jenž by tu byl tak bohat, jest
v Dawson City aspoň dva tucty lidí, kteří jsou rov-
něž bohatí. MeCook prorokuje, že Aljaška svět ješlě
překvapí. Tak na př. Cape Nome při moři Behrin-
gově, 1600 angl. mil dále na západ, bude za ne-
dlouho soupeřit s Klondykem. Byli tam již horníi
na výzkumy a počátkem jara odebere se tam mnoho
tisíc lidí.
Američan
Nome
spojený stát
DawsonCita
Kanada
Dawson Cita
Aljaška
Dawson Cita