ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 10 85834720-668c-11dc-8ab8-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 10
Chunky — 29 celkem · entity: person 60, place 43, work 4, org 5
1 masthead
Strana 10.
2 masthead
NÁRODNÍ LISTY
3 masthead
11. února 1900
4 masthead
Císlo 4.
5 article
konečně obrátil se na svoji ženu: »Matko, na to si musíme dát ještě jeden punš — arak ten nejsilnější.s Punš uvařen, svíčky sejmuty od sádrovéh Krista a postaveny na stůl. Tak seděli pohro madě a popljelo se a vypravovalo. Avšak upro střed toho rozjařeného veselí stichla slečna Holmova z čista jasna a veliké slzy zaleskly se v jejtch očích. Vstala a odešla do své ko- můrky. Tam posadila se na svůj starý koš vypukla v pláč. Dlouho, dlouho tak seděla, nežli se svlěkla a lehla do postele. Dnes an žádného »kroku« nezkusíla. Měla jen jednu myšlenku, jedinou —- Myslila na něho, který zároveň s ní příše do taneční školy. Ležela úplně tiše na své posteli a jenou chvílemi v temnu těžce zaúpěla. Nechť jakkol bořila hlavu do podušek, stále zvučel jí ve ušíeh prudký, pronikavý hlas baletního mistra: »Hol- mova nemá žádného vzletu... Holmova nemá žádného vzletu... !« Volal tak hlasitě, že roz léhalo se to celým sálem. Jakoby to ještě slyšela! — Jakoby viděl ten sál!
Krist Holmův
6 article
Statistky konaly svá cvičení ve dlo uhe řadě, krok za krokem. Zemdlena opřela se n okamžik o stěnu — bylo ji, jakoby její umdlen údy byly trhány z těla — v tom ozval se opě zvonivý hlas baletního mistra: »Což nemá Hol mova za mák ctižádosti . . . ?« Viděla svoji světničku doma. — Matka sténajíc, seděla ve velké staromodní lenošce sestra při mrkavé lampě šila na lomozícím stroji cosi a ona slyšela, jak matka promluvil dýchavičným hlasem: »Tančila Anna Steinova sólo?« »Ano, matinko.« »Měla, myslím, ,la grande Napolitaině“? zAno, matinko.« A vatoupily jste spolu do školy, obě, doložila matka s výčitkou a ohlížela se na ni. »Ano, matinko.« A ihned viděla Annu Steinovou v pestr sukničce — s tamburiny její vlály stuhy — tak rozkošnou, čipernou a smějící se ve světle ramp, při velkém sólu . . . A náhle zarýl obličej do podušky a vzlykala hořce, neko- nečně, v divé, zoufalé bolesti. .. Již šeřilo se ráno, když usnula.
Matek Steinův
7 article
Balet měl úspěch. Slečna Holmova četli kritiky ve školní sini a co četla, spadlo několik babských slziček na papír. Od sestry dostávala dosti často listy. Byla to pořád ta stará písnička o zástavních lístkách a veliké bídě. V dnech, kdy dostávala týto epi- štoly, zapomínala, chuděrka, i na své háčko- vání; seděla jako zařezána, bez ducha, spánky vtisknuté do dlaní, otevřený list na klíně. Ko- nečně odhodlala se a vydala na trapnou cestu ke všem rodičům svých žákův a hned zardělá, hned bledá rozpaky, prosila o polovičku svého honoráře: Peníze poslala domů.
Holmův ko
8 article
Dny míjely a slečna Holmova putovala dále jako před tím do svých tanečních hodin. Za- čala ještě nový běh. Sešlo se asi deset mladých lidí z okolních dvorův a usedlostí a třikráte v týdnu tančívali ve velkém hospodském sále Petra Madsensa na kraji lesa. Tam musila nyní docházeti slečna Iren Holmova, půl míle cesty tmou, za šerých zim- ních večerů. Bázliva jako zajíc, byla pronásle- dována všemi starými povídačkami o strašídlech které vyprávělí sí v baletní škole. Bylo jí jíti kolem příkopu, jehož kraj po- sázen byl vrbami. Nespouštěla očí s rozhoupa- ných větví, které vzpínaly svá ramena k nebi. Srdce cítila jako studený kámen v prsou. Cvičení trvalo tři hodiny. Ona velela; ona otáčela páry. S mužskými žáky tančila sama, střídajíc všechny po řadě. Konečně zbarvily se její tváře hektickou červení. Nyní očekávala ji cesta zpět. Nádvorní vrata Madsensovy hospody byla již zavřena. Podomek vyprovodil ji se svítilnou a otevřel. Chvíli podržel světlo ve výši, než zmizela mu v nevlídné, husté tmě. Slyšela za sebou jeho sdobrou noc !«a zaskřípění starých vrat, která se opět zavřela První díl eesty vinul se mezi živými ploty — s obou stran skláněly se keře a kývalyv . . Když blížilo se jaro, přestaly cvičební ho- diny slečny Holmovy. Kroužek Petra Madsensa chtěl ještě uspořádati v hospodě taneční věne ček k závěrku.
Holmův Petro Madsensa Madsensův
9 article
Slavnost byla velmi okážalá. Nade dvéře dán transparent s »VÍTÁME VÁS«, pak podá- vána studená večeře (osoba platila dvě koruny) při níž předsedali pastorova slečna a vikář. Slečna Holmova měla na sobě velm ozdobné barešové šaty a řeckou stuhu ve vl- sech. Prsty trčily plny prstenů, upomínek tona přátele a etitele ještě z baletní školy. Při tanci postřikovala podlahu levandulovou vodičkou a žertem ohrožovala i »dámy« svoj lahvičkou. Slečna Holmova znovu omládla př tom věnečku na rozloučenou. Nejprve tančily se čtverylky. Rodičové stál důstojně tu a tam při zdi nebo u dveří a udi venými pohledy provázely svoje chráněnce Mládež tančila svoji čtverylku s oblíčeji tal ztrnule nehybnými jako masky, a tak opatrným kroky, jakoby chodili po hrachu. Slečna Holmova ustavičně povzbuzovalaa byla plna úsměvné roztomilosti, graciésněse uklánějíc na všechny strany. Orchestr tvořil krejčí pan Brodersen a syn. Pan Brodersen ju nior řádil poněkud nemilosrdně na pastorově ochotně propůjčeném klavíru.
Holmův Brodersen
10 article
Nyní došlo na kolové tance, a zábava na- bývala povlovné nenucenějšího tónu. Muži fu kali si ve vedlejší síni při punši a »páni ele- vové« zavdávali si se slečnou Holmovou. Tančila něžně, po špičkách, naklonivši hlavu na stranu, s poněkud zastaralou, naivní gracií Z ostatních pár po páru vytrácely se z kola, a slečna Holmova se svým kavalírem opanovali pole. Muži nechali chladnouti svů punš na stole, postavili se u dveří a nepřetržitě projevovali svůj tichý obdiv, kdežto tanečnice. rozohňována pochvalou, vždy dále odhazovala své nožky a stále směleji houpala se v bocích. Slečnu pastorovu bavilo to tak výtečně, že št pala vikáře do ramene, aby se nedala nahlas do smíchu. Po jedné mazurce zvolal učitel »Bravo!e a všechny ruce počaly tleskati. Slečna Holmov děkovala baletním komplimentem, při čemž po ložila dva prsty na srdce. Nyní mělo se jíti ke stolu a ona řídila po lonézu. Všichni se jí zúčastnily, a ženy šťou chaly do sebe rozpačitostí a zábavou. Mužové brali své » polovice se slovy: » No matko — také jednou ať..« Jeden pár počal zpívati staré pochodov písně a dupal takt k tomu.
Holmův Holmov
11 article
Slečnu Holmovu uváděl učitel ke stolui seděla pod poprsím Jeho Veličenstva krále, Nálada stávala se opět slavnostní. Slečna Holmova byla jediná, jež mluvíla, a sice v »sa- lonním tónu«, jako ta »od divadla« v jedné Seribeově veselohře. Avšak znenáhla se lidi sy tili a rozohňovali. Muži počali si připíjeti a při ťukávali si přes stůl. Na dolním konci, kdle seděla mládež, roz poutalo se veselí, že stěží podařilo se učifeli, který chtěl řečniti, zjednali nutný klíd. Pronesi přípitek slečně Holmově a deviti musám. Mluvi dlouho. Stolovníci se ani neliýbali. Zirali tupě do svých talířův a žmolili chlebové kuličky v prstech. Časem ozářily se obličeje slavným ztrnulým výrazem, jako v kostele, když kazalei modlí se »Otče nášs — Řečník dostal se konečně šťastně až k Freji s jejíma dvěma kočkami a pronesl nyní — souvislost nebyla dosti jasna — vzletný přípítek slečně Holmově, »kněžce umění«. Zahřmělo de- větkrát mocné »hurrá le a všichni chtělis s oslavenou fuknouti. Slečna Holmova nerozuměla zbla z celo řeči a byla velmi dojata. Povstala a ukláněla se, zvednuvši elegantně ohnutou paží svoji sklenici do výše. Slavnostn řečník byl velkým namáháním a horkem témě bez sebe. Slečně Holmově vyrazily na tvářích dvě tmavorudé skvrny. — Nyní nastal ohromný povyk. Mladí dali se do zpěvu, staří v soukromí ještě si hlučně připíjeli, vstávali se svých míst, poklepávali si na ramena nebo vráželi do sebe břichem, kterýžto žertik zdál se jim velice pří padným. Ženy počínaly stihati své chotě přís nými pohledy, jsouce starostlivy, aby tito ne uživali dobra přesí míra- Ve víru tohoto veselí bylo slyšeti náhle slečnu Holmovu, která neměně byla rozjařena. zasmáti se tak čistě dětským smíchem, jak smá- vala se snad před třiceti lety v baletní škole . .
Holmův Frej
12 article
Nyní však ozval se učitel: »Slečna H l- mova měla by vlastně tančiti — —e »To ovšem by již měla . . « »Ano — ale zatančiti něčo — takhle ně jaké sólo, to by bylo něco . ..« Slečna Holmova porozuměla okamžitě a ne- smírná rozkoš ji naplnila : ona má tančitil Avšak opanovala se a s úsměvem obrátila se k manželce Petra Madsensa: »Ne — pan kantor chce, abych prý tančila!« jakoby to byla nejsměšnější věc na světě. Nejblíže stojící to zaslechli, a brzy ozývalo se souhlasné volání: »Ano, musíte tančiti, slečno . . « Slečna Irena Holmova zapálila se až po uši a pravila: »Dnešní nálada stupňovalase již přes příliš... a pak. .. by tu nebylo hudby k tomu ... A ve dlouhých šatech přece nelze tančiti . . « Nějaký chlap vzadu vykřikl přes celý sál a »Což, ty se mohou zvednout!« — Všecko se rozesmálo, a znova počali ji přemlouvati a prositi. »Ano, kdyby slečna z fary chtěla snad hráti — — — tarantelu . . « Rázem obklopili pastorovu slečnu. Svolila ráda, že se pokusí. Učitel se vzchopil cinkaje na svoji sklenici. »Milé dámy a pánové,« začal, »slečna Holmova ráčí nám prokázati čest a za tančí něco ...« »Bravo, bravo! Hurra !« volala všecka hrdla a vše zvedalo se se svých míst. Vikář musil již míti zelené i žluté skvrny na rameni, jak pastorova dceruška jej štípala. Nyní odešla se slečnou Holmovou do sálu zkusiti hudbu. Slečna Holmova, horečně vzru- šena, dělala kroky sem tam po sále, napínajíe nohy a stoupajíc na špičky. Okazovala na po- dlahu, jaké to hory doly, celá sukovitá pohoře a uštěpačně mínila: »Člověk není zrovna zvyklý produkovati se v cirku...« A po malém za mlčení: »No, tedy můžeme začíti.« — Při tom mluvila velmi drsně samým rozčilením »Přijdu po prvních deseti taktech,« připo mínala; »až budu hotova, dám vám znamení.« Po těchto slovech zavřela se do vedlejšího pokoje.
Holmův Petro Madsensa H l Hurra
13 article
Obecenstvo postavilo se do polokruhu plno šepotu a napjaté zvědavosti. Učitel přines světla se stolu a rozestavil je do oken jak při nějaké slavnosti. Bylo slyšeti tiché zaklepání. Pastorova sločna počala hráti, a všechny pohledy, plny očekávání, obrátily se ku dveřím. Po desátém taktě tyto se otevřely a všichn spustili potlesk. Slečna Holmova měla šaty nadzvednuté převázané římskou šerpou. Byla to »la grande Napolitaine«. Šla po prstech a otáčela se na špičkách Diváci patřili s údivem na její nohy, které po hybovaly se s úžasnou rychlostí jako paličky bubnu. Když dovedně stanula na jedné noze. tleskalo vše bouřlivou pochvalu. »Rychleji, rychleji !« volala netrpělivě tančila dále. Tělo její a paže tančily spolu tanec stával se vždy více mimickým. Za chvíl neviděla již obličejů divákův, otevřela ústa — usmívala se, okázala všecky zuby (bylo to ně kolik šeredných zubů) — kynula rukama, uči nila několik divadelních posuňkův — a jedi ného jen byla si vědoma, jediný pocit ji ovládl že tančila velké sólo .. Konečně, konečně tedy přec u cíle svých dávných tužeb ! Sólo... Tančila sólo . . To nebyla již »la grande Napolitaine«. T byla Fenella, Fenella, která tu klečí, Fenella která tu prosí a úpí — tragická Fenella ... Nevěděla, ktérak se zvedla, kterák se do stala odtud ... Hudba pojednou přestala; slyšela smích viděla jej na všech obličejích ... Vstala, ještě jednou rozepjala paže — ze zvyku — a poklonila se, když volali » bravo« V malém sousedním pokoji stanula udý chána a všecka zemdlena a opřela se o stůl
Pastorův Holmův Fenella
14 article Zatemnilo se před ní... jenom tmu viděla
Zatemnilo se před ní... jenom tmu viděla prázdno ... prázdno. Pomalu rozvázala šerpu nejistými, stuhlými prsty, urovnala si šaty a bez hluku vešla opě do sálu, kde dosud tleskali Na okamžik stanula tiše u klavíru a uklá něla se, ale nepozvedla očí od země .. Všichni nalehali, aby pokračovala v tanci. Slečna Holmova poroučela se všem po řadě a žáci tiskli jí do ruky peníze, zabalen v papíru. Manželka Petra Madsensa pomáhala jí do pláště a v posledním okamžiku příšla ještě pa storova slečna s vikářem, aby ji vyprovázela. Mlčky vydali se na cestu. Paslorova slečn byla všecka nešťastná a ráda by se byla omlu- vila, ale nevěděla, co říci. Malá tanečnice cu- pala pomalu vedle nich, ticha a bleda. Až vikář přerušil to trapné mlčení. »Vi díte, slečno,« pravil, »ti lidé nemají žádného porozumění, nemají citu pro něco tragického — Slečna Holmova kráčela mlčky dále. Když přišli konečně ke kovárně, poklonila se a po- dávala oběma ruku. Pastorova slečna hbitě sepjala ruce kolen jejího krku a polibila ji. »Dobrou noc, slečno ls pravila hlasem, který byl velmi rozechvělý po hnutím .. Chvíli stáli ještě přede dveřmi, až spatři světlo v okně slečniny komůrky.
Holmův Petro Madsensa Paslorův Pastorův
15 article
Slečna Holmova svlékla své barešové š tečky a opatrně je složila. Po té rozbalila pe níze z papíru, přepočítala a zašila je do kap sičky svých šatů. Jehla pohybovala se velm líně a mdle, co slečna seděla pří sporém světle jako zdrcena. Ráno po té byl její koš od šampaňskéh přivázán opět na poštovním voze. Byl nevlidný deštivý den, a slečna Holmova celá se krčila pod svým vyrudlým, roztrhaným deštníkem malé, tenké nožky zvedla do výše a seděla n svém koši jako Turek. Když povoz měl se již hnouti — kočí še vedle, neboť vychrtlé heree bylo již dosti ky selé, že měla táhnouti jednoho pasažéra — přiběhla prostovlasá pastorova slečna. Přinosla bílý proutěný košík s sebou. »Na cestu je třeb i zásoby potravin,« pravila. Sehnula se pod deštník, chytila slečnu Holmovu okolo krku a políbila ji dvakrát .. Tu stará tanečnice vypukla v pláč. Chvějíe se, chopila se ruky té mladé dívky a tiskla na ni dlouhý polibek , . Pastorova slečna zůstala státi na cestě hleděla za vyrudlým, starým deštníkem,az zmizel s jejího obzoru. Slečna Holmova oznámila v nejbližším místě »pozvání k jarnímu běhu moderních spo- lečenských tanců«. Přihlásilo se šest žákův. Tam přistěhovala se nyní, aby pokračoval v tom, co nazýváme žitím.
Holmův Turek Pastorův
16 title
Různé zprávy.
17 article Zaniklé továrny keramické na Moravě.
Zaniklé továrny keramické na Moravě. Hlíněné zboží moravské požívalo ode dávn slavné pověsti a těšilo se značné přízni miley níků, nejen jako předmět domácího průmyslu, ale i jakožto výroba řemeslná. A přece během devatenáctého stoleti zanikly nejen keramické továrny, ale i řemeslná výroba ocítila sev úpadku, tak že dnes o vlastním hrnčířství mo- ravském jedva lze mluviti. Ve třetím sešitu ná- rodopisnéhe sborníku »Český Lid« nalezáme zajímavý článek o zaniklých keramických to- várnách moravských, z něhož vyjímáme ná- sledující. Ačkoliv na Moravě hrnčířství za dávných věků utěšeně kvetlo a téměř ve všech krajích rozšířeno bylo, přece naše musejní sbírky nepo- skytují nikde soustavného obrazu o zaniklém vynikajíeím tomto průmyslu moravském. Mů- žeme říci, že o keramice moravské jest tak málo známo jako o sklářství. Za dnešních časů je pátrání v obou těchto odborech velice nesnadné, poněvadž není po ruce s dostatek ani zápisek ani materiálu věc- ného. Předměty z dávných časů jsou rozne- seny po musejích celého světa, četné války, jichž dějištěm byla Morava, byly příčinou, že celé spousty archivů byly zničeny, rozvezeny, dílem barbarsky rozprodány. Povaha pak zboži samého jest taková, že jednotlivé kusy jen tak říkajíe zázrakem zachovaly se po dnešní Průmysl hrněířský z prvopočátku provozo- val se po domácku a dospěl důmyslem a píl našeho lidu k znamenitým, dokonalým vý tvorům.
Morava
18 article
Selské hrnčířství vykazuje ve svých pra- cích nejen formovou zručnost, nýbrž i prove- dení v pravdě mistrovské. A právě tato dokona- lost zboží ve všech směrech se jevící byla pří- činou nejen hojného odbytu, ale že bylo na jiných místech, kde bylo s dostatek výborného materiálu a zručného lidu, započato prováděti tyto výrobky po továrnicku. Tak měly půvo četné továrny keramické na Moravě, jichž zbožt těšílo se věhlasu a rozváželo se daleko široko. Počátkem tohoto stoleti však zanikla velká většina těchto továren, buď se jim začalo špatně dařit, buď vyšlo zboží, jak se říkáz mody, buď vlekoucími se válkami odvrátil s líd od výroby hrnčfřství, které skutečně odt doby je ve stálém úpadku. Poněvadž výrobky zaniklých keramických továren moravských jsou zvláště rázovilé a proto pamětihodné, chceme — pokud bylo lze se čeho dopátrati — podatí některé zprávy o těchto to várnách. Snad budou řádky tyto pobídkou, aby se našli pracovníci, kteří by sbírali další po- drobnější zprávy k historii těchto zaniklých továren. Mezi nejstarší továrny na hlíněné zboží ná- leží továrna v Hranicích, náležející knížeti Dietrichsteinoví. Založena byla roku 1791, dle jiných zpráv 1783, což je pravděpodobnější dle značek, na jednotlivých tovarech se nalezajících. Kníže Dietrichstein měl dříve jednu továrnu v Pruském Slezsku v Proskově a řízení moravské továrny svěřil správci proskovské továrny Josefu Janu Rainerovi, který se r. 1784 do Hranic přesídlil. V této továrně dlouho se nepracovalo, nebot již r. 1796 bylo uzavřeno, aby se př
Dietrichstein Proskův Josef Jan Rainer Morava Hranice Slezsko
19 article
časy- stalo, avšak živořilo se až do roku 1805, kdy se továrna úplně zavřela. Hlavní příčinou úpadku hranické továrny byla neznalost tech nického odborného vedení, Pracovalo se zde velmi mnoho zboží žlu tého, hnědého a bílého, ne dosti podařenou glasurou polévaného. Jinak zboží bylo úhledné pevné a laciné. Proto se hojně vyváželo a na- lezalo odbytu zvláště v Uhrách, v Čechách a v Polsku. Avšak nebylo zde podnikavosti a pokroku proto byly záhy výrobky hranické továrny pře konány jinými a tato musila zaniknouti. O této doby nebyly učiněny pokusy na vzkříšen tohoto průmyslu. V Hranicích a okolí kvetlo již za staršíeh časů hrnčířství; tak již r. 1643 připominaj se zde hrnčíři. O něco později vznikla konkurenční to- várna na hliněné zboží nedaleko od Hranie v Bystřici pod Hostýnem. Nadalo se posud určitě zjistiti, ve kterém roce začalo se zde po továrnieku praeovati. Avšak je jisto, že celou řadu let současně s hraniekou se zde praco- valo s úspěchem. Bystřická továrna založena byla asi v letech 1789—91 buď za hraběnky Amalie nebo jejího syna hraběte Monte l'Abalto r. 1791. Poněvadž bystřická hlína jest obyčejná hrnčířská a nehodila se k výrobě lepšího hli- něného zboží, byla sem dovážena hlína rudická a blanenská, s kterou se v jistěm poměr smíchala, V bystřické továrně vyrábělo se zboží růz ného druhu, z čehož se dá souditi na bystré- zkušené vedení. Zejmena vynikalo kamenn zboží anglické z terre de pipe (fayence), hladce žluté a dle nejnovějších anglických originálů
pipe Uhry Čechy Polsko Hranice Bystřice pod Hostýn Monte l ' Abalto Amalia
20 article
Jinak pracovalo se zde různé běžné zbož a kuchyňské náčiní bílé, modré, polévané, též kamna, vásy a jiné. Továrna bystřická obdržela od císaře Josefa II. osmileté privilogium na jistý druh anglických výrobků. Na některých dru zích byly mědirytinové odlepky něžně provedené Produktivnost této továrny byla velice značná, nač se souditi dá ze znamenitého odbytu zde vyráběného zboží. Bystřické zboží bylo hledané, vzácné, protože bylo vůbec jediné toho druhu Většina zboží byla barvy žluté, u talířů byly okraje prolamované. Též se zde pracovalo tai zvané »pražské« zboží, které se od podobnýeh výrobků, jež dostaly se v Čechách v Tejnici v Praze, stěží dalo rozeznati. Nejvíce zboží ne bylo pomalováno, kamna byla slohu empirového Po úmrtí hraběte Monte l'Abatta přešlo r. 1804 panství bystřické do majetku hraběte Wenger ského, kterýž továrně tolik péče nevěnoval proto také mnohoslibná továrna již r. 1807 zanikla. Nepřežila tedy dlouho hranické továrny Krátce po zaniknutí bystřické továrny vznikly zcela po blízku v Rajnochovicích v Loukově podobné továrny na hliněné zboží, avšak v menších rozměrech. V Rajnochovicí h ji zřídil Vincene Löbl, v Loukově Vincen Grosse, kterýž v pozdějších letech beze zdaru pokusil se vzkřísiti zaniklou továrnu bystřickou. V obou továrnách vyrábělo se žlutavé zbož majolikové, které stěži dalo se rozeznati od vý robků z bystřické továrny. I tyto obě továrny neměly dlouhého trvání. Pozdějšímu majiteli rajnochovské továrny, Florianu Úrbišovi, poda- řilo se nalézti světložlutou a pěkně měděhnědou glasuru z hliny, vykopané na panství kelčském.
Josef II Wenger Löbl Loukův Gross Úrbiš Čechy Praha Monte l ' Abatta Rajnochovice Loukov
21 article
Zboží toto bylo tak pevné a dobré, vypálené, že jenom násilně se dalo zlomit. Též na Vsetinsku v Mikulůvec byla to várna podobná, náležející Jenovefé Případlové- a později založena i v Kopřivnici. Avšak daleko větší dokonalosti, jak ve směru technickém, tak i uměleckém dosáhla to várna vranovská, jejiž prvopočátky, spadají do r. 1799 a trvala až do nedaleké doby dor 1882, kdy zanikla. Zde se vyráběl troji druh zboží: fayence kamenné zboží, wedgwoodové nářadí. Vranovskí hlína sama o sobě nehodila se k výrobě, poně vadž glasura byla vláskovitá, nýbrž byla mi chána s přímětickou a rudnickou. Vranovská továrna založena byla dr. Jos z Lilienbornu, zemským advokátem z Prahy. který dne 22. ledna 1793 panství Vranov Nový Hrádek za 606.000 zl. koupil, za několik let však r. 1799 krátce po založení továrny prodal hraběti Mniškovi, kterýž o zvelebení to- várny velice pracoval a získal jí titulu c. k. výs. vranovská továrna na kamenné zboží. Továrna vůčihledě zkvétala a zaváděny zde různé no- voty. Tak inspektor Důsch dovedl napodobit proslulé anglické zboží wedgwoodské, též poda řilo se prováděti výtečné předměty z červené žluté hlíny (terracotta a Bambao). Za ředitelstv Michaela Raufera a později Fr. Důrnböcka do sáhla továrna světové pověsti a výrobky jej byly hledány i dobře placeny. Po mnoha zkouškách podařilo se zde vy ráběti polévané zboží wedgwoodské světlohnědé světlozelené a světlomodré; též přenášení barev ných obrazů na anglický způsob se zdarem se provádělo. Největší odbyt vranovského zbož byl do Uher, Čech, Sedmihradska a Turecka Po domácku provádělo se ve Vranově okolí hrnčířství již za starodávna, a připoml nají se hrnčiři již r. 1684, kteří přináleželi k znojemskému cechu.
Jos Mnišk Důsch Michael Raufer Důrnböck Čo Vranův Kopřivnice Praha Vranov Francie Uhry Sedmihradsko Turecko Jenovefé Případlová
22 article
Týž Michael Raufer, klerý získal si neoce nitelných zásluh o zvelebení tovarů vranov ských, založil r. 1823 podobnou továrnu Kravsku na Znojemsku, která podnes existuj. a vyrábí zboží kuchyňské, hračky a jiné drobn předměty- Fayencová továrna byla prý též v Lysi cích na Boskovsku, nemáme však o tom, bliž ších zpráv. Bohužel zanikly tyto továrny, tak jako po domácku po staleti konaná výroba pěknéh hlíněného zboží, které oku lahodí ladnou far mou, živou glasurou a originelním pomalová ním. Dnes porculán a kamenné zboži po vět šině nevkusné, ledabylo povrchně pomalované, vytlačilo starou výrobu nadobro a nelze dnes vůbec, ani nepomýšlejíc na to, že by se lid nát navrátil k tomuto starodávnému pěknému řeme- slu, pomýšlet na její obnovu. Dnes pracně sháníme zbytky a vážímes jich. Továrnické výrobě se vůbec v oboru tomtc nedaří, protože továrny podobné nevznikají. Přeškoda toho průmyslu, který zvláště by karakteristickým pro Moravu, neboť nikde ne bylo tolik továren jako zde a rovněž i tolik do vedného a způsobilého lidu, vychovaného are od zkušených mistrů selských. S továrnami zanikly i všecky podrobnosi o tom, kterak se hlíny míchaly, kterak se pá- lilo, kterak ze stavěly pece, kterak se dělalv glasury, — což je velmi důležito, a jaký byl postup při práci. Toto vyzkoumati by bylo velmi důležito,
Michael Raufer Znojemsko Morava
23 article
= Neznámé dosud skizzy Rafaelovy uve řejňuje poslední sešit »Gazette des Beaux Arts«. Or- ginál nalezá se ve velkém svazku, tak zvaném ko- dexu olce Resty, jenž ostatně obsabuje toliko skizzy dosti prostřední v Ambrosianské knihovně v Miláně. Mezi nimi byly tři prohlášeny za kresby Rafaelovy ale beze všeho pravdě podobného důvodu. Za to dvě jiné skizzy, jež najisto pocházejí od Rafaela, až dosud byly takřka nepovšimnuty. Jsou neobyčejně cenné, neboť jsou to studie ke slavnému nástěnnému obrazu Rafaelovu, nazvanému »Diskuta«, jenž zdobí tak zvanou Camera della Segnatura ve Vatikáně. V těchlo kresbách znázorněna první myšlenka Rafne- lova o rozestavení a uspořádání postav »Disputye. List se skizzami, 31 centimetrů dlouhý a 20 cm. široký, má kresbu na přední i zadní straně. Papír jesť silný, sežloutlý. Na přední straně načrinuta ša- donna, kterou Rafael později namaloval trůnící na oblacích, po její pravici sedí Kristus. Ze všech životo- pisců Rafaelových zmiňuje se toliko Passavant o télo prvnítndii a označuje ji jakožto studii roucha k Madonně v »Dispute«. Postava Madonny podána jest velmi svěže a originálně. Roucho spadá v širo- kých měkkých řasách velkolepěji než na pozdějším nástěnném obraze, kdež jsou řasy složitější. Půvah této kresby spočívá právě ve zjednodušení veškerých = Za kulisámi. O vynálezech, jichž se v di- vadle užívá, aby napodobeny byly co možná věrně hromy, blesky, deště, sníh, vlnobití moře aneb řítíci se zdi, bylo již mnoho vypravováno. V Paříži však v tomto ohledu jsou některé pozoruhodné zvláštnost.
Rafaelův Rafael Diskut Kristus Rafaelová Passavant Madonna Or Milán Vatikán Paříž Gazette desátník Beaux Art Ambrosianský knihovna Camer della Segnatura centimetr
24 article
Tak na př. má jedno z tamních divadel, aby co nej- věrněji napodobilo hirom, nahoře v kopuli nad hle- dištěm, právě nad hlavami diváků nakloněnou plo- chu, po níž umělá ruka dělníka spouští kuli ze železné litiny. Účinek jest znamenitý. Velká Opera pařížská má zvláštní přístroj, aby nápodobila třesk řitících se budov, na př. sloupů chrámu v »Samsonu«. Na trámci v prostředních kulisách visí silné lano, na němž navlečeno tucet těžkých fošen. Strojník trhne praďce lanem a rychle je pustí, tak že fošny s výše 20 metrů řítí se po laně, jich náraz ve hloubce způsobuje třesk vskutku pekelný a effekt jest docílen. Novinka zavedena též na divadelní obloze. Hvězdičky zhotovují se z proužků slídy, jež se pohybují při každém vánku a věrně napodobují kmitání skutečných hvězd. Nahražovati snih pěnou z mydlinek dávno již přestalo. Potřísňovaly a kazily se tím kostýmy. Užívá se dávno již ostřižků papíru aneb bílé kůže z rukavic, kde má padat snih. Na kostýmech, jež mají být zasněženy, napodobuje sníh bílou moučkou z rohů aneb kostí. Zjev všnde známý, avšak vždycky zajímavý jest znázorňování mořských vln. Pod šírým kobercem, představujícím moře, leží malí hošíci, kteří pozvedají neb spoustějí brzy rukama, brzy obručí modrozelenou plachlu nad sebou. Poněvadž pak při tomto tělocviku musejí polykati množství prachu, omezují svoje pohyby na míru nejnutnější. Avšak spozoruje-li režisér, že s moře proti předpisu uklidňuje, chopí se hole a způ- sobí takto zcela prostým způsobem na novo »vzpouru živlů«.
Samson
25 article
= Obyvatelstvo madridské. První poku sčítání lidu v Madridě — ke všeobecnému sčítání lidu ve Spanělsku ještě po mnoho let nemůže dojít, nemají-li býti peníze zbytečně vyhozeny — žalostně se zhatil, neboť statistická dála jsou tak libovolnáa nespolehlivá, že jsou naprosto nepotřebná k sociolo- gickým studiím. To platí v první řadě o údajích v příčině zaměstnání obyvatelů madridských. Dle lěchto údajň jest tn na příklad toliko jeden kapita- lista, dva bakaláři, šest policistů atd., kdležto 141.478 osoby, totiž u dvou sedmin obyvatelstva, v- bec není udáno nijaké zaměstnání. Odečteme-li od tohoto počtu děti pod 14. rok, zbývají přece jen ještě 30.674 osob, jež neudaly svoje zaměstnání. Mimo to jest 988 žebráků z řemesla, 987 postituovaných, 5114 propuštěných úřadníků, 1126 jeptišek. Více než 4000 mužských jest ve službách církve. 47.000 a ně- kolik ve službách státu neb obce. Počet ženských, jež berou pense, jest 6041, studentů 18.968, spiso- vatelů a žurnalistů jest 408, advokátů 1799, herců 26, učitelů obecných škol 588 a professorů 192.
Madrid
26 article
Velký počet studentů a propuštěných úřadníků vy- světluje se tím, že do těchto rubrik zařadili se též lidé, jimž na tom záleží, aby povolání jejich zůstalo bernímu úřadu neznámo. Jakožto studenti a propu- štění úřadníci platí totiž nejmenší daň, jednu peselu ročně. Veškeré obyvatelstvo madridské páčí se n 512.596, osob, mezí nimi 3523 cizinci. Počet žen- ského obyvatelstva přesahuje počet mužskéhoo 40.307. Analfabetů jest 159.523. Odečíeme-li od loho děti pod sedm let, zbývá přece ještě 95.918 osob, totiž 18 procent. Číst, ale nikoliv psát umí 16.672 osob. takže počet osob s nanejvýš nedostatečným školním vzděláním páčí se na 112.590 čili 22 procent = Zajímavá proměna trati. V Normandi nalezá se as od 10 let úzkokolejná trať mezi Ca- bourgem Lucem a Caenem v délce as 30 kilometrů a kolejí širokou 600 mm. Společnost, již náleží tato dráha, přála si již po delší dobu, rozšťřiti trať a do Bayeux, Arromanches a Isigny, avšak mezi Cae- nem, Lucem, Saint-Aubinem a Courseulles vede místní dráha o normální koleji, jež jest majetkem jiné společnosti. Obě společnosti se nyní dohodly. jak oznamuje pařížská »Nature«, že upraví normální kolej mezi Lucem a Courseulles, také pro trať úzko- kolejnou. Provedeno to tím způsobem, že v koleji normální šířky 1510 mm. položena třetí kolej v vzdálenosti 600 mm. od kraje, takže jedna krajní řada kolejnie jest společná oběma tratím. Po celý minulý rok jezdily již na této trojkolejné trati vlaky pro obojí šířku kolejí, aniž z toho povstaly nějaké nesnáze. Společnost dráhy úzkokolejné platí na uhražení zvýšeného nákladu druhé společnou urči- ou sumu
Luce Isign Courseulles Ca Caen Bayeux Arromanches SaintAubin Nature mm
27 article
= Neobyčejná přírodní katastrofa udála se v západní části mexického státu Michoacan, po- blíže jezera Chapal. V Hacienda de Gudrache bylo slyšeti v posledních dnech prosince pojednou prudké podzemní dunění a na to velmi prudké výbuchy, jež vzbudily u veškerého obyvatelstva v okolí hrozné rozčílení. Několik hodin po té pozorováno, že z sousedního pahorku, pověstného svými sirnými pra- meny, vystupuje obrovský sloup dýmu. Když minula první chvíle leknutí a obyvatelé odvážili se přiblíži se k pahorku, shledali, že na vrcholi pahorku ntvo- řilo se velké jezero horké sirné vody, jež má objem nejméně jednoho kilometru a hloubku 12 metrů. Zdi se tudíž, že tu šlo o mobutný proud horkých pra- menů, způsobený bezpochyby následkem podzemních vulkanických poruchů.
Gudrach Michoacan
28 article
= Ze zlatých polí v Klondyko. Klondyke se civilisuje. Konsul Spojených států v Dawson- City, MeCook, pravil v rozmluvě s jakýmsi žurnalistou, z Dawson City, ačkoli se o něm v poslední době tolik nemluví, má dosud stejnou magnetickou přítažlivost Přichází sem stále na sta lidí, tak že se město kva- pem vyvíjí. Surové živly byly příciněním jízdné policie kanadské poznenáhlu přemoženy. Město ma teď školy, kostely a několik divadel, a divadelní spo- lečnosti z Kanady a Spojených států rády se tu po delší dobu zdržují. Hornictví provozuje se pomoc strojů, většinou hnaných vodou. Ze skorem 20.000 obyvatelů jest 80 proc. Američanů. Kdo hledá práci. nalezne ji po 10 až 20 doilarech denně. MeDounell, známý jakožto »král klondycký«, více než kdokoliv se příčinil, aby obecný blahobyt města byt zveleben. Vydal tisíce liber šterlingů na lidumilné podníky pro město. Pověsť, že ohromné svoje jmění ztratil, není pravdiva. Jest velmi zámožný, ale bohatství jeho není báječné. MeCook páčí je na několik millionů Není nikterak jediný, jenž by tu byl tak bohat, jest v Dawson City aspoň dva tucty lidí, kteří jsou rov- něž bohatí. MeCook prorokuje, že Aljaška svět ješlě překvapí. Tak na př. Cape Nome při moři Behrin- gově, 1600 angl. mil dále na západ, bude za ne- dlouho soupeřit s Klondykem. Byli tam již horníi na výzkumy a počátkem jara odebere se tam mnoho tisíc lidí.
Američan Nome spojený stát DawsonCita Kanada Dawson Cita Aljaška Dawson Cita