2
masthead
V Praze, v neděli dne II. února 1900.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. listy
přodplácí se
v Praze v admini
ntja .
za mšs 4r0jí donšnko
Praha
6
article
n vrr lotr
ve nlslke
s n rk
n rrk ie
droji slaliv
7
article
Bnašní číslo pro Prahu Je e 20 stranách.
Bnašní číslo pro Prahu Je e 20 stranách.
K doplňovací volbě poslance na rad
říšskou za města Slané, Louny, Kladno.
Nově Strašecí, Unhošť, Velvarya
Rakovník doporučuje se po úradě s pn
důvěrníky za kandidáta pan
dr. Jaromír Celakovský,
prot. české university a zemský poslane
Praze.
Volba koná se dne 20. února t.r
V Praze, dne 10. února 1900
doktor
Celakovský
Praha
Slaný
Louny
Kladno
Strašecí
Unhošť
Velvarya Rakovník
8
article
Výkonný výbor
národni strany svobodomy slné
Výkonný výbor
národni strany svobodomy slné
Hraje se o sněm království
českého!
Ačkoliv smiřovací konference česko
německá doposud ani nehnula s prvním
svým bodem programovým: otázkou to.
kterak naše obce, naše okresní zastupitelstva
a výbor zemský mají v úřadování svém
šetřit rovného práva obou jazyků zemských.
vláda p. Körbrova neváhala již do druhé
schůze konferenční vrhnouti další tvrdý ořech,
ba, řekněme přímo, jednu z nejtěžších otázek
celého sporu česko-německého, jejíž podstata
záleží v tom: máme-li za zisk spra-
vedlivějšího volebního řádu pro
sném vlasti naší— povoliti Něm-
cům tak zvané »národní kurie«,
za kťerých by na sněmu království če-
ského nerozhodovala nadále při
nejvážnějších důležitostech země
a národův žádná většina parla-
mentní, nýbrž jen to platilo za
usnešení sněmu, proč by v každe
zobou, o sobě hlasujících kurií
národních (české a německé), vyslo-
vila se většina. — Komuž by na ráz
nebyl nesmírný politický dosah takovéto
novoty pro všechnu budoucnos
vlasti naší a její dobré právo
patrným?
Körbrův
Německo
9
article
Proč kladou Němci tuto podmínku
proti naší 40leté žádosti za spravedlivý
volební řád? Proč ji nekladou pro
sněmovnu poslaneckou rady říš-
ské, proč ne pro sněm slezský, ale proč
zrovna pro sněm království českého? Proč
a kdy na ni připadli? Historie té myšlenky
snárodních kurií« je rovně stručna jako po-
učna. Zrodila se při studijní lampě vážného
a šlechetného myslitele politického, který byl
zásadním odpůrcem nynějších její
německocentralistických »apo-
štolů«, v hlavě zesnulého ojedinělého
federalisty německého, dra. Adolfa
Fischhofa, který již koncem roku 1867ji
doporučoval v nárysu národnostního zákona.
jejž zaslal Kaiserfeldovi, Rechbau-
rovi, Smolkovi, Tomanovi, Pratovi a Rieg-
rovi k úvaze. Avšak Němci si jí nepovšiml
ani o dvě léta později, když ji dr. Fischhoí
znova hájil ve svém známém spisu: »R-
kousko a záruky jeho trvání«. A přece v-
myslil si ji Fischhof, jak výslovně praví,
hlavně ve prospěch Němcův, na
jich ochranu v těch zemích našich,
kde jsou v menšině.
Zejmena na českém sněmu předvídal že
Němec
Fischhof
Smolek
Toman
Prat
Rieg
doktor
Fischhoe
Němcův
Rkouský
10
article
neudrží Němci pro věčné časy svou nespra-
vedlivou většinu z milosti Schmerlingovy
proto chtěl je systémem národních kurií
ochrániti před mocí a libovůlí naší budoucí
české většiny. Však Němci v Čechách po-
mocí tou tenkráte velkopansky pohrdali. Z
to obdržel Fischhof v létě roku 1871 te-
legram od Čecha — dra. Riegra, v němz
jej tento ve jmenu tehdejšího výboru česko-
šlechtického, pracujícího o fundamen
tálních článcích, žádal o sdělení tétc
jeho osnovy národnostního zákona. Fischho
vyhověl a kuriátní systém byl poja
do národnostního zákona Riegrova
tvořícího neodlučnou část fundamentálních
článkův.
Jediná změna, s kterou Fischhof nesou-
hlasil, záležela v tom, že velkostatkářům dá-
vala na vůli, aby vstoupili do kterékoli z obou
národních kurií, dle toho, v které krajině
statky jich leží. — Avšak Němci v Čechách
zvedli proti národnostnímu zákonu našemu
jako vůbec proti fundamentálním článkům
nejvášnivější odboj, volali do Ně-
mec i do Uher o pomoc, až koruna funda-
mentálky i Hohenwarta pustila.
Nadešla nová osmiletá éra divokého ně-
mecko-ústaváckého panství s kolleriádami,
chabrusem, přímými volbami, za které idea-
lista Fischhof tržil od panujících hegemonů
za svůj »středověký kuriátní nesmysl« jen
útrpný výsměch. Ještě roku 1888 marně jim
dokazoval, jak by »zrovna pro Němce v Če-
chách taková německo-národní kurie ve sněmu
českém s právem veta ve všech jazykových
otázkách mohla míti svrchovanou cenu« .
Němec
Čecho
Riegr
Riegrův
Hohenwart
Čechy
Uhry
českýšlechtický
11
article
Neslyšeli a nedbali. Ale jakmile prošla
dvě tři léta vlády Taaffovy, jakmile o vol-
bách v roce 1883 konservativní velkostatek
vyhrál a Němci ocitli se proti nám ve sněmu
českém v trvalé odtud menšině — najednou
se jim ta »středověká absurdní myšlénka«
tak zalíbila, že ji počali šířit v německém
tisku, že ji Schmeykal, Plener a Herbst
zvedli jako pochodeň Němectva, ale v jakém
průvodu? Naprosto ne v průvodu poctivé
rovnoprávnosti obou národů ve svobodně
pospolité vlasti, alébrž v průvodu
hesel: »Pryč se státním právem českým
pryč s rovnoprávností Čechů v celých Če-
chách«, za to ale rozdvojení Čech,
rozdělení jejích správy veřejné,
zřízení úplně samosprávného, od veškeré
češtiny »očištěného« uzavřeného úz e mí
némeckého v Čechách,s vlast-
ním, ryze německým úřadni-
ctvem, za to uzákónění státní němčiny
pro celé Rakousko !«
Bylo dne 24. dubna 1887, kdy uznaný
vůdce německo-ústavácké strany v Čechách
— dr. Schmevkal na veřejném shro-
máždění lidu německého v České Lípě
prvně vysvětlil svým voličům, proč ně-
mečtí poslanci chopili se nyní této
druhdy odmítané myšlenky národních kurií.
Památná ona řeč jeho jest pro nás dnes
z míry poučna a proto stůj zde pří-
slušná její stať v doslovném překladu: »Nyní,
když nám Němcům nekyne více možnost,
abychom kdy opět dosáhli někdejší většiny
na sněmu českém, nyní musíme o t
dbáti, aby sněm ten rozdělil se v národní
kurie, kde sice poslanci obojí národnosti
pospolu v jedné síni sněmovní rokují, ale
ku hlasování v národní kurie se roz-
stupují, takže pouze to zákonem
státi se může, proč v každé kurii vysloví
se většina. Takto my Němci, jakkoli jsme
Taaffův
Němec
Plener
Herbst
Němectva
Čecho
Schmevkal
Čechy
Rakousko
12
article
NILIs
NILIs
v zemi menšinou, nebudeme moci býti nikdy
v otázkách národních přehlasováni od Čechův.
nýbrž budeme si své potřeby národní a kul-
turní opatřovati sami svým senatem ve
výboru zemském. Toto rozdělení sněmu v ná-
rodní kurie, jak my Němci je chceme«.
končil pak dr. Schmeykal doslovně: »bylo by
něčím zcela jiný m, než ony národní
kurie, jež nám Češi chízeli roku 1871 za
Hohenwarta. Ty jsme odmítali na-
prosto, poněvadž nám je podá-
vali v nerozlučné souvislosti se
zřízením českého státu. Než proti
státu českému budeme my Němci do posled-
ních sil svých bojovat k vůlip o spoli-
tosti všech Němců v Rakousku.
»Avšak toto rozdělení sněmu.
které my chceme, aby bylo spro-
vázeno ohraničením okresů dle
národnosti, přiznáním námv
tomto království našeho samo-
statného území německého, pro-
stého všeho vlivu českého
v němž by nám byli za úřadníky
dosazováni pouze naši synové něme-
čtí, od nich ž by se nepožadov ala
znalost češtiny, sprovázené rozdě-
lením vrchního soudu zemského,
rozdělením zemské školní rady
a zemědělské rady, jakož i rozdě-
lením politických okresů sprá-
vních: toto rozdělení sněmu krá-
lovství českého v kurie národní
znamenalo by pak zpečetění zá-
sady o národním rozdělení zeme
české a proto dopóručuju myšlenku tu
všem přátelům věci německé.« —
A proto — dokládáme my — vdikto-
vali si němečtí hegemoni myšlénku tu roku
1890 do svých punktací vídeň-
ských (koncedujíce také šlechtické kurii
právo »veta«), proto nám s ní znova
přišli roku 1895 a roku 1898 na sněmu če-
ském, proto ji loni znova vztýčili ve svém
programu svatodušním a proto
jim po vůli ji dnes znova vláda p. Körbrova
klade na program nynějších smi-
řovacích konferencí, přivázanou k na-
šemu požadavku spravedlivé
opravy neslýchaných monstrosit
čtyřicetiletého volebního řádu Schmerlingova.
Nilis
Čechův
Němec
Schmeykal
Čech
Hohenwart
Schmerlingův
Rakousko
13
article
Nuž, a nyní se ptáme: můžeme m
Čechové za všech těchto nebezpečí hrozí
cích našemu státnímu právu, jednotě naš
vlasti a rovnoprávnosti našeho národa v ní.
můžeme a smíme přistoupiti na tento ně-
mecký požadavek?
Řekne se: dostanete za to spravedlivý
volební řád, zabezpečenou většinu na sněmu
českém. Však my se ptáme: k čemu b
nám byla potom i sebe rozhod-
nější většina platna, když bychom
nemohli bez svolení německé kurie podnik-
nouti nejmenší opravy řízení zemského, nej-
menší opravy volebního řádu, ničeho pr
ochranu svého jazykového a národního práva
v životě vořejném, ničeho pro zvelebení
zemských našich ústavů vzdělávacích atd.
Pomysleme na př., že by šlo o sub
venci zemskou pro Museum království če-
ského — německá komise řekne »ne« a my
můžeme Museum naše zavřít. Nebo o sub
venci zemskou pro Národní divadlo, pr
kterýžkoliv náš vzdělávací ústav: německá
kurie položí své veto a my jsme hotovi
Namítne se ovšem: můžete opláceti Němcům
stejné stejným. Avšak co potom bud
z celého sněmu českého? Jedna
Čecho
Němec
muzeum království če
národní divadlo
14
article
kurie by hatila druhou, vzdor proti vzdoru,
až by sněm náš byl po několika málo letech
úplně ochromen a k životu ne-
schopen! K tomu by za války národů
v zemi nezbytně musilo dojíti. A pak by
příšli Němci s novým návrhem: K čemu se
tak mořit pospolu? Mějtež vy Češi svůj sněm
v Praze a nám Němcům dopřejte německý
sněm v našem území. « —
Tam by bezpečně vedlo rozdělení
sněmu čéského v národní kurie s právem
»veta«, za málo let bylo by veta po sněmu
království českého.
Neshoda o formuli jazykové rovno-
právnosti při státních úřadech
v Čechách.
Píše dr. Josef Fořt
II. *)
Hodlajíce mluvit o účincích, které by
ohledu politickém a národním provedení jedné
či druhé formule rovnoprávnostní mělo pro nás
v zápěti, musíme nejprv poznovu vytknout kri-
tické hledisko, jež jsme k účelu posuzování
vhodnosti té či oné formule v předešlé stati
sestrojili. Pravili jsme, že rozhodujícím jest ni-
koli obsah formule, nýbrž prostředí, v němž
otázka jazýková má býti řešena. Z toho plyne,
že by nás mecbanická dvojjazvěnost (formule
parity) rovněž tak jako reciproční rovnoprávnost
jednojazyčná vésti mohla k cíli v tom případu,
kdybychom dané prostředí, t. j. politické a ná-
rodní poměry tou dobou v zemi panující, bud
úplně pustili se zřetele, neb kdyby prostředí ono
bylo zhola bezbarvé, nekonajíc na řešení jazyko-
vého sporu pražádného vlivu. To předpokládajíce,
doznáváme se vší ochotou, že není příčiny, proč
bychom se se zásadou rovnoprávnosti jednoja-
zyčné, s roztřiděním země na tři jazyková
Němec
Čech
doktor
Fořt
Praha
Čechy
15
article
pásma, číli jinak řečeno, s territoriální sousta-
vou jazykové rovnoprávnosti podle vzoru, dejme
tomu švýcarského, nemohli spřáteliti. Oba ja-
zyky nemusily by mít v celé zemi absolutní
rovnost, nýbrž toliko na vzájem stejnou plat-
nost v územich jednojazyčných. Nebyla by to
sic rovno právnost, nýbrž jakási stejno-
právnost; nikoli všude proporce 50 : 50, nýbrž
poměr příkladmo 20 : 80 byl by tu i tam pro
výměru jazykového práva na vzájem rozhodující,
však jazykového míru mohlo by zajisté i touto
cestou býti dosaženo.
Leč naznačme věc ještě určitěji. Dejm
tomu :
a) že by běželo skutečně jen o čistě tech-
nickou otázku, jak nejlépe a nejpohodlněji lze
bez utrácení sil a času otázku jazykovou u stát-
ních úřadů upravit k tomu konci, by správni
ústrojí šlo nerušeným chodem a hodnota výkonu
jeho netrpěla újmy;
b) že by záležitosti jazykové buď naprost
se daly odloučiti od tuhého národního a politi-
ckého zápasu, který od staletí národem naším
na záchranu jeho existence veden jest, aneb ž
by boj ten vyřízen byl pro obě strany uspokoju-
jícím smírem politickým;
c) že by konečně s obou stran poctivé
loyální dodržení sjednaných úmluv bylo lze se
vší bezpečností očekávati, —
jedním slovem: kdybychom od všeho, c
v Čechách a Rakousku, od tří set roků se vy-
vijí a co proud dějin posledních desítiletí zdá
se připravovati jakožto pravděpodobnou per
spektivu věcí příštích, kdybychom od všeho toho
jednoduše mohli abstrahovati, pak by věru ne-
dělalo hrubě obtíží, aby úprava záležitostí jazy-
*) Viz »Nár. Listy« z 9. února 1900.
Dejm
Čechy
Rakousko
16
article
V drobném prodeji-
nolčnlo . . . n 3h
vo slstch na peskn
sí deol
sepslednl
rnsorat
plati se hotově napře
recev isrty pjím d pinl
an paeházejí ss t61 reáa
tskirna a ezpodice Národnica Lasta
Rukopiay ae nevraceji
Národnica Last Rukopiay
17
article
kových vybudována byla na podkladu etno gra-
fického roztrojení země.
Arci musílo by při tom býti šetřeno cel
řady podmínek, týkajících se zejmena věcí ná-
sledovních
1. Němci a Češi řekli by si vespolek:
budiž, přijmemež zásadu rovnoprávnosti reci-
proční a rozdělme zemi v národnostní pásma.
K tomu cíli musíme však především dopodrobna
zjistiti skutečný stav rozložení nárpdního živlu.
Úřadní sčítání lidu z r. 1880 a 1890 podává
v té příčině data naprosto nedostatečná. Zná-
moť na obou stranách, jaké neplechy páchány
byly pod pláštěm »jazyka obcovacího«. Z vý-
sledků sčítacích plyne, že Čechů v tak zvaném
uzavíraném území jest celkem hrstka, kdežto
ve skutečnosti zdá se, že cifra ta jde do sta-
tisíců. O nespolehlivosti sčítacích archů pro zji-
štění vzájemného poměru etnografického svědčí
příkladně ta okolnost, že v jednotlivých městech
na českém severu od sčítání r. 1880 do sčí-
tání 1890 sta, ba dokonce prý tisíce Čechů se
»ztratilo«. Tak to dále jíti nesmí. Kdo chce
poctivému smíru, musí především jednat upřímně,
bez klamu a záludy. Proveďme tedy nejprv
sčítání lidu dle národnosti, svěřme věc tu smí-
šeným orgánům, které by se při práci kontro-
lovaly a tudy objektivnost navzájem si zaručo-
valy; vedle toho stanovme přiměřené tresty na
každý čin, směřující k porušení věcné správnosti
výsledků sčítacích, a až vše bude hotovo, do-
hodněm se o kritickém procentu menšinovém,
na jehož základě, řekneme od desíti k desít
letům, by se jazyková pásma v zemi roztří-
dovala. To budiž podmínkou první.
Němec
Čech
Čecho
18
article
2. Na to se domluvme o platnosti druhého
jazyka zemského u státních úřadů v územl
jednojazyčném. Obor nejvnitřnějšího, neb chce-
te-li vnitřního jazyka služebního, nechť řídí se
jazykem pásma. Naproti tomu ve vnějším
vnitřním úřadování musí být druhému zemskému
jazyku zjednán průchod potud, pokud toho
předně skutečná potřeba obyvatelstva, za druho
pak zájem přesné služby vyžaduje. Co se zviášt
soudnietví týče, činí zásada ústnosti a bezpro-
střednosti nezbytným, aby i v civilních věcech
nejen druhojazyčná podání přijímána a ústní
projevy byly protokolovány v jazyku strany,
nýbrž aby celé drama pře v témž jazyku před
rozhodujícím soudcem se odehrálo. O překla-
dech a tlumočnících nemůže být tudy řeči. Se
zřetelem k těmto potřebám bude pak lze upustit
od zásady dvojjazyčnosti všech úřadníků
spokojiti se s úpravou, vyhovující skutečné
potřebě.
19
article
3. V území smíšeném, jakož i u druhých
stolic, jejichž působnost na celou zemi se vzta-
huje, nutno bude na zásadě dvojjazyžnosti arci
trvati. K tomu konci musí být však odvolán
beztoho se zákonem v odporu stojící výnos
Schönbornův ze dne 3. února 1890 (ujednaný
při punktacích z roku 1890), kterým vrchní
zemský soud pro království české rozdělen byl
tak, že z 41 radů vykroužen byl zvláštní
15členný senát čistě německý. Stav výnosem
oním vzniklý příčí se formuli dvojjazyčnosti
orgánů jazykově smíšených a nutno jej tudy
odstraniti.
4. Další podmínkou bude, aby zásad
rovnoprávnosti pronikla až do instancí třetich
a to jak v soudnietví, tak ve správě státn
vůbec. Dnes se věci české u třetích stolic pro-
jednávají německy, stranám pak dostává se vy-
řízení a výměrů v překladech. Trvání stavu
toho jest výslovným popřením rovnoprávnosti
rovnocennosti obou jazyků zemských. Proto,
má-li zavládnout smír a oběma jazykům pro-
středkem reciproční formule skutečná rovnocen-
Schönbornův
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
—a. V Praze, 10. února.
Praha
21
article
Dokonalý novinářský zpravodaj vnikne všude
Čím víc vrátných a lokajů střeží salon, v něm
projednávají se nejtajnější záležitosti státní, tím
snadněji všeho se doví. Každý mu poví něco
Anebo se dá zavřít do skříně za akta. Prakti
čtější je ovšem, vyházet z pohovky neb z long-
chaisy péra a žině a vlézt do ní. Je to starý
reportérský trik a vysvětluje se jím, jak dostan
se zpráva do novin o tom, co diplomaté v nej-
větší diskretnosti ukují, neb jak o tom, co mezi
sebou smluví císařové a králové, zvědí pání po-
slanci, kteři pak v delegacích a jinde tím č-
stují trnoucí pány minístry.
Způsobem mnohem dokonalejším, jak př
rozeno v tomto technicky tak pokročilém věku,
podářilo se mi z bezpečného úkrytu a sice mim
palác ministerský pozorovati všechno, co v kon-
ferencích se děje, a také všechno vyslechnouti
co se tam promluví. Celkem věci dosti zajímavé.
Zde jsou:
22
article
livě vás žádá, abyste mu vrátili mír.
tedy vítáni pánové, na konferenci smíru.
23
article
Dr. Engel:
Dr. Engel:
Uzené s knedlíkem a zelím bylo by nám
milejší; však ono na ně také dojde, nebot
budeme-li nuceni tak dlouho se zde radit, až se
dohodnem, nestačí nám k tomu měkkýši ze
všech moří. Jenom o to bych prosil pana
chéfa vlády, aby nám nedal kredencovat snad
nějaký — cognac. Potom bych velice důtklivě
žádal, abychom neoznačovali tyto porady »jako
porady míru«, nýbrž jako pouhé »konference
pro prelimináře eventuální shody«.
doktor
Engel
24
article
Dr. Funke
doktor
Funke
25
article
Já jsem odevždy pro svíčkovou s pečenými
bramborv. Šampaňské i cognac rozhodně odmítám.
Od smrti velkého císaře Bělovousa je národním
nápojem každého německélo muže kmínka. Pokud
jde o titul těchto našich schůzí, měl bych za
to, že by bylo nejlíp nazvati je »česko-
německými dychánky na výměnu názorů o pr
liminářích eventuální shody.«
27
article
jiné sliby a proto na tom trvám, abychom po-
křtili své porady jmenem: »pokusy vy-
slechnouti názory, které by případně mohly po-
zději sloužiti jako informace ku zjednání pre-
liminářů ku konečné shodě.«
28
article
Dr. Kindermann:
Dr. Kindermann:
Svěcená voda na něm ještě neoschla,
a už chce křtít. Navrhuji, abychom se dali do
sebe anebo šli domů.
Předseda ministerstva dr. K örb er
Pan poslanec dr. Kindermann má pravdu.
Pro dnešek dost jsme pracovali, pojďme tedy
domů, vždyť můžeme býti s výsledkem své
práce spokojeni. Konstatuji s pravým potěšením
a prosím, aby se to uveřejnilo též v commu-
niqué, že plné dvě hodiny seděli jsme kolem
zeleného stolu a že ve vzájemném obcování ne-
porušili jsme ani jediného paragrafu našeho
objemného trestního zákona, nýbrž že odcházíme
všichní tak, jak jsme byli přišli, bez porušené
cti, bez boulí, bez vytrhaných vlasů a vousů
bez krvavých podlitin. Není-liž to potěšitelný úkaz,
jenž nasvědčuje tomu, jak obě strany již s
se zavázali přísahou při červených svičkách.
Víte, co to znamená? Že potom nejdéle ve
čtrnácti dnech zcela jistě mrtvice raní toho,
kdo by přísahu takovou porušil. Teď ale, pá-
nové, hajdy do práce. Říše na to čeká
s otevřenou hubou a prvního má přece začí
rekrutýrka.
Dr. Funke:
Co máme ale nejdřív nakousnout, abychom
my, němečtí muži, si nevylomili na tom zuby
Dr. Kramář:
Nebylo by snad škoda, kollego, máte bez
toho falešné.
Dr. Kindermann:
Vy bídníku! Od té doby, co jsto nás dla
vykopat policajty ze sněmovny . ..
Dr. Kramář:
Na místě, abych vás tam dal policajtem
vodit, poněvadž tam beztoho příjdete jednouz
čtvrt léta . ..
by byl zpropadeným »zde« nodemonstroval,
ale není ho třeba. Ujišťuji vás, pánové, že
kdybychom ji namazali po jedné straně medem
a po druhé terpentinem, stala by se transpa-
rentní, tak je tenká. Škoda, že tu nemáme pana
Hájka z Písku. Kdyby pořádné kýchnul, bylo
doktor
Kindermann
Funke
Kramář
Hájek
Písek
29
article
Dr. Stránský:
Dr. Stránský:
Připomínám, že nebyli jsme sem pozváni,
abychom bourali zde zdi a že jako »shro-
máždění, které sešlo se učiniti pokus, vy-
slechnouti názory, které by po případě mohly
později sloužiti jako informace ku zjednání
preliminárií ku konečné shodě«, nemáme k tomu
ani mandátu. Jinak souhlasím ale úplně s Jeho
Excellencí, již proto, že s ní souhlasím vůbe
vždvcky, že je tenká, totiž ta zeď, jako papír,
ba průhledná, neboť známo je, že každý z ná
dobře vidí skrz, co má druhý k obědu.
Dr. Funko:
Ano, pánové, zed je tak tenká, že kdybych
skrze ni dal panu Pacákovi hubičku, cítil by
mé malé rty na tváři své.
doktor
Stránský
Funka
Pacák
30
article
Konferenoí den první.
Předseda ministerstva dr. Körber;
Vysocectění pánové a důvěrníci rozvaděných
národů! Vyzval jsem vás, abyste okusili přede-
vším můj sekt firmy Moět Chandon carte
noire, jak na muže se sluší, potom abyste mi
dosvědčili, že whitstabelské ústřice jsou přece
jen mnohem lepší než ostendské nativky, a při
tom abyste si pověděli na vzájem, co učiniti,
aby tam ti dole dali konečně už pokoj. Upřímně
řočeno, jsou ty rvačky už nesnesitelny. Jednou
do roka se na Nestroyovy »Rozpustilé kluky«
podíváte rádi, ale kdyby vám je divadelní správa
na repertoir dávala každý druhý nebo třetí den,
uškrtili byste ji. Jde tu, pánově, o klid jako
podmínku dobrého trávení. Je sice pravda, ž
nejdůkladnější žaludek má za všech okolností,
a ne pouze u nás, stát, ale, pánové, — věřte
si to nebo ne — to, čím my ho častujeme,
počíná již zvracet. Ano, pánové, a ten ubohý
politování hodný stát appelluje na vás a úpěn-
Posl. P r a de:
Konferenoe
doktor
Körber
Vysocectění
Nestroyův
Posl
Moět Chandon
31
article
Jšem rozhodně proti návrhu dra. Funka.
který ostatně nemá legitimaci nazývati se ně-
meckým mužem a činiti nároky na germánský
nektar pana Gilky z Berlína, jehož tatínek před
sto lety vystěhoval se tam z Čech a jmenoval
se původně Jílek. Titul navržený drem. Funkem
je příliš závazný a ukládal by nám povinnosti,
kterých bychom snad splnit nemohli. Jsem pro to,
abychom prohlásili tyto porady za výměnu
názorů, které by mohly sloužiti pozdéji za in-
formace ku zjednání preliminářů ku konečné
shodě.«
Funk
Gilk
Jílek
Berlín
Čechy
32
article
Dr. Stránský
Dr. Stránský
Pánové, situace věru není dle toho, aby
chom bez nejkrajnějšího odporu lidu vyměňo-
vali zde tváří v tvář slavné vlády své »názory«,
tak jako si pan Chlumecký vymění každého
dne zde s někým galoše. Jde tu o věci mnohem
vážnější, než o výrobky gumového průmyslu,
jež daleko nejsou tak pružné, jako vládní
sbližují ! — — —
Konforencí den druhý.
Dr. Engel:
Především si musím stěžovati na nedis-
kretnost některých pánů. Navzdor tomu, že za-
vázali jsme se čestným slovem ničeho o úra-
dách svých neprozraditi, má o tom, co říkali
zde Němci, »N. F. Presse« obšírný referát.
Dr. Funke:
Připojuji se k žalobě dra. Engla. V »Ná
rodních Listech«, pánové, je zase všechno to.
co zde tvrdili páni z české strany.
Předseda ministerstva dr. Körber
Není-liž to ale více než potěšitelný, řeko
bych, tklivý doklad k tomu, jak se, pánové,
navzájem — doplňujete? Jinak bych ale
prosil, abyste ráčili na příště svoje ctěná
ústa držeti na uzdě, poněvadž bych jinak
byl nucen vyzvati vás, abyste k diskretnosti
doktor
Stránský
Chlumecký
Engel
Němec
N F
Funke
Körber
33
article
M.-p. dr. Körber:
Zábava sice velmi pěkná a příjemně roz-
rušující a co nás při ní nejvíce těší, vedena
s noblessou a jemným tonem, však dnešní
práce naše bude perná, prozkoumat především
náležitě známou papírovou zeď dra. Kaizla.
která dělí Němce od Čechů, je-li skutečně tak
tenká, jak Jeho Excellence tvrdí.
doktor
Körber
Kaizl
Němec
Čecho
34
article
Dr. Kaizl;
Nu, pánové, drobet drsnější je, než papí
na němž se tisknou různé — důležité spisy,
aby se potom na šňůrce navlečené prodávaly po
krejcaru za sto, ale naprosto ne tak silná, aby
ji neprorazila tvrdá česká palice, kdyby toliž
chtěla. Ať se o to třeba pan dr. Pacák pokusí.
Dr. Pacák:
Nemucím při všem být, Excellencí, byl bye
ale pro to, abychom si pozvali na ni kanonýra
Jabůrka, by zkosil, zdali ji granátem prostřell.
Předseda ministerstva dr. Körber:
Mám všechnu úctu nřed tímto náredním
kanonýrem vaším a jsem přesvědčen, týž. zo
doktor
Kaizl
Pacák
Jabůrek
Körber
35
article
Dr. Pacák:
Dr. Pacák:
Děkuji pěkně.
Dr. Funke-
Poněvadž ale nikdo z nás nemá kuráže,
aby do ní kopl, bude nejlépe, když ji odká-
žeme se vším příslušenstvím devítičlenné užšt
komisi. Ať kope tal
(Všeobecný souhlas.)
Předseda ministerstv a dr. K örber:
Čas, pánové, tou měrou již pokročil, z
třeba pomýšleti na ukončení schůze. Radostným
pocity naplněn, konstatují, že i dnes učiněn byl
slibný krok ke smíření rozvaděných národů, že
i dnes zástupci obou klidně a v přátelství roko-
vali a se usnášeli, že nepadla ani jetiná hrubá
nadávka, že vůbec nestalo se nic rozrušujícího
ve selůzi, vyjímaje polito áni hodnou nehi o du,
že pan bar. Chlumecký výměnil si opět ——
galoše.
doktor
Pacák
Funke