2
masthead
V Praze, v neděl dne 3. dubna 1904.
Praha
4
article
Ka ranní a odpol. Hist
předrlácí se
v Praze v administrae
na něsje. . . . . .
na čtrrt leta
rojí donáško-
n ví laa
vo nlislkác
nr něske .
Poštoui
Rrk keia
v rojí zlelii
k2r
Praha
5
article
Onsšní číslo pre Prahu le o 28 stranáck.
Onsšní číslo pre Prahu le o 28 stranáck.
Příští číslo „Národních
Listů“ vyjde v úterý dne
5. dubna t. r. v obvyklou ho-
dinu polední.
6
article
Válka.
Válka.
Z Bělehradu, 2. dubna. (Zvl. teleg.
»Nár. Listů«.) Carské ruské vyslane-
ctví v Bělehradé vyhlašuje nařízení
ruského ministerstva vojenství, že
se dle carova příkazu s díky odmí-
tají všechny nabídky dobrovolníků
pro ruskou armádu v Mandžursku.
Rnsku dnes netřeba nijaké po-
moci.
Včera na koncertě v divadle ve
prospěch rüského červeného kříže
stala se při zpívání ruské hymny
za přitomnosti krále výtržnost.
Někteří mladíci na třetí galerii
začali hvízdati: policie ihned zjed-
nala pořádek. Vyšetřováním zji-
štěno, že demonstrace stala se na
popud vnějších a vnitřních nepřátel
Srbska.
Z Port Arturu, 4. dubna. (C. - B.)
»Rus. tel. agentura« sděluje: »Nový
kraje líčí zevrubně noční boj ze
dne 27. m. m., jehož dělová lod
»Odvážný« a torpédové lodi »Silnýe
a »Bořitelný« se zúčasínily. 29. m.
m. konala se zde za příčinou 6.
výročí Port Arturu slavná boho-
služba a po ni přehlídka vojska.
30. m. m. bylo zde slavnostně za
velké účasti obyvatelstva pobřbeno
7 námořníků a strojník torpédově
lodi »Silný«, kteří při útoku na
Port Artur 27. m. m. byli usmrceni.
Artur
Silná
Bělehrad
Srbsko
Port Artur
Rus
7
article
Velkokníže Horis Vladimirovlé při-
byl 31. m. m. sem a byl uvítán
náčelníky úřadů, zástupei obce a
obecenstvem. Místodržitel Alexějev
přibyl sem včera večer v průvodu
generála Žilinského. V okolí Port
Arturu jest úplný klid.
Z Berlína, 4. dubna. Ruská vláda
se dohodlá rozmožiti loďstvo ruské
ve velkém slohu. Bude zřízeno 16
nových panceřových lodí a mnoho
torpéd- Ruská vláda již zahájila
vyjednávání s čelnými společnostmi
průmyslovými za příčinou potřeb-
ného materiálu.
Z Londýna, 2. dubna. (Zvl. telegr.
»Nár. Listů«.) »Central News« sděluje,
že admirál Togo podnikl v noci ze
středy na čtvrtek nový, třetí pokus
zatarasiti vjezd do přístavu port-
arturského. Zdali se mu to zdařilo.
není známo,
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně 4.
Horis
Alexějev
Artur
Berlín
Londýn
Togo
Central News
10
article
Zpěvem k srdci,
Zpěvem k srdci,
Blaze vzrušena vílá o letošních Hodech
velkonočních naše Praha přemilé hosty, přišedš
v počtu tak velkém z blízkaci z dálek ke krásné
a velkolepé slavnosti našeho zpěvného a hudeb
ního umění českého. Neboť slavnost ta má pro
nás nad míru tklivý a radostný význam kulturně
dějinný, jemuž rozumí každé upřímné srdce
české a jejž dovede chápati i každý příte
národů trpicích a zápasících, zná-li jen poněku
citovou stránku povahy slovanské, jakož i z dra-
matu našeho národního vzkřišení aspoň dějstn
posledního čtyřicetiletí.
Jako dnes tam na dálněm Východě chrab
molodci slovanští jdou v krvavé bitvy prozpěvu-
jíce si na pochodu hlasitě písně národní, tak
i národ náš probudiv se k životu novému
donucen od první chvíle brániti toho svéh
života mladého v zápasu nejtvrdším s nechab-
noucím napjetím veškerých svých jarých sil;
Praha
11
title
Jeviště přištích operaci válečných.
13
article
SiNo uIn
SiNo uIn
doa
Sina
14
article
o - a foen
slv
16
article
ng- een
čepp
j aa
str
19
article
hledal a nalezl nevysýchající zdroj nadšen
činoroděho ve svěm národním z pě vu.
v nevadnoucí svěžesti svých národních písní,
tak tklivých a hned zas tak rozmarných jako
ta tvář děcka: »v oku ještě slza chví se a ji
na líčku úsměv prosvilá.« —
Ano, česká národní a vlastenecká písen
naše procitla zároveň s našim vzkřišením a za
hlaholila nad naším mladým žitím jako ten
skřivánek nad jarní nivou. —
Neprošel ani rok od pádu ducha mornéh
absolutismu a hle, co tu již bylo po našieh
krajích českých vlasteneckých spolků pěveckých,
kteří pěstili nejlahodnější a nejmocnější umění
zpěvu českého ne pro marnou zábavu a zálib
soukromou, ale s plným vědomím: pro s pět
věci národa svého.
Vedle jednot sokolských, vedle čtenářských
a vzdělavacích besed, vedle ocholnických českých
divadel, ba na mnoze již před nimi, spatřujeme
již před 43 léty po celých Čechách i po Moravě
v jaré činnosti veliký sbor jednot pěveckých
s pražským »Hlaholom« v čele, který za řízení
Morava
Hlaholom
20
article
srdcem k vlasti!
21
article
ong -krus - h isie
24
article
Ossk-tso
Ossk-tso
vc-ču pkr- če
25
article
aNr ož
osvt
Sjvn ee
do- eono
26
article
ENO - JAnc
ENO - JAnc
Lukesa. Iellera a Zvonaře se všemi pěstí styky
bratrské a co rok svolává je tu do Prahy, tu
do Brna, tu do Plzně a jiných a jiných měst
našich ke slavnostem národním, aby rozohnily
českou duši jasem i mohutností vlastenecké
písně a povznesly mysle velebnými zvuky
úchvatných sborů svých.
»Zpěvem k srdci, srdcem
k vlasti!« bylo heslem, bylo jediný m,
výslovným účelem vzneše ným
veškerých těch pěveckých spolků našich
národnímu, vlasteneckému tomu úkolu svému
zůstali — s hrdostí radostnou to dnes dle
pravdy stvrzujeme — veškeři naši pěvečtí spol-
kové věrni po tento krásný jich den, kdy
shromažďují se v Praze, aby na milém nám
všem místě našich velikých výstav národníeh
uspořádali památnou velikou slavnost pěveckou
a hudební, jaké posud Praha neviděla.
Na pět tisíc pěvcův našich ze všech
končin trojjediných našich vlastí českých zavílalo
do matičky Prahy, aby rozplýlili chmury s jejího
ustaroženého čela krásou, lahodou a mohutností
Ieller
Zvonař
Ena
Praha
Brno
Plzeň
27
article
V drobném prodeji
dpoledei
Vo allalkách na venkoré-
cdpsledn
28
article
zanní čelo o sebě . . . za s
ranní č6l0. . . . . . . . g k
Inserá t
latí se hotově, 1apře
Předelacení ialerty Pjin pini-
nnesláejí s tež rodak
tiskirna a vapodice „Národnieh Lita“.
Rukopisy se nevraevsjí
29
article
Jčeské písně a hudby, aby ukázali, na jakou
výši umění vyspěli naši skladatelé i jejich
inter preti.
Ano, dnes tito tisícové našich pěvcův vla-
steneckých svým obrovským koncertem v Praze
ukazují nám jaksi výsledek 40leté ušlechtié
své práce, zasvěcené národu vlastnímu, kdežt
na vzájem radostná účasť veškerého národ
ukazuje jim, kterak nepůsobili po celý lidský
věk marně na úhoru neplodném, alébrž kterak
z horlivosti jejích vytrvalé vzešla nejkrásnější
a přebohatá úroda: v nebývalém, všeobecném
národním uvědomění šesti millionův duší če-
ských, o jichž probuzení a ulužení ví lásce
k národu a vlasti poctivým dílem byli se příči-
nili kouzlem české písně, českého zpěvu. —
Nebyl to básník, nýbrž střízlivý právník,
který napsal: »Jako síla lásky, tak i síla.
práva spočívá — v cit u.« Nikoliv z roz-
umu, alébrž z citu rodí se nejšlechetnější pod-
niky a nejstatečnější činy lidské. Mohutnost
vlasteneckého a právního citu
je zároveň největší mocí národa.«
Pravdy té byl sobě také plně vědom ná
nezapomenutelný Karel Sladkovský, když před
42 lety o slavném svěcení praporu pražského
»Hlaholu« osvětloval vysoce důležitý, národně
politický význam našich pěveckých jednot. Jesl
vysoce zajímavo sledovati dnes, po uplynulém
z mála půl století let myšlénky tohoto vážného
myslitele našeho, poslechnouti, jaké naděje sklá-
dalo ryzí vlastenecké srdce velkého toho Čecha.
a Slovana v národní působení našich spolk
pěveckých na úsvitě činnosti jejich.
Sladkovský
Čecho
Slovan
Praha
Hlahol
30
article
»Pějtež k srdci všem bratrům našim —
volal — kteří s nad unavili se již zápa-
sem s krutými nehodami doby minulé, ať zotav
se opět a nadšení pokračují v díle svém pr
vlast a národ. Pějlež k srdci oněm bratrům
našim, kteři neprobrali se dosud ještě z tub
dřímoty a lhostejnosti své k vlasti a národu,
aby procitli a vzpamatovavše se na rod svůj, o-
hodlaně postavili se v šik bojovníků za p ráv
a svobodu jeho. Pějtež k srdci oněm sestrám
našim, kteréž v bludném ještě zalibení domní-
vají se, že list dubový lépe zdobiti může ňadr
jejich než vonný květ 1ípy otcovské, pějtž
jim o hrdosti pramatek jejich českých na slávu
otců našich, pějtež jim o slavné budoucnosti
národů slovanských a kmene českého ! .
31
article
Pějtež nám všem o neuhasitelné lásce k věčné
pravdě a svobodě, jak přebývala v prsou
oteů našich, kteřiž ani plamennou hranicí kostni-
ckou odejmouti sí ji nedali, ba raději v širopustý
řrob bělohorský kosti své složili, než aby od
ní byli upustilii
Nechť zpěv Váš jest povždy věrnýn
ohlasem nejsvětějších citů, nej-
vroucnějších tužeb národních a
veškerý národ v radostném nadšení naslouchati
bude písni vaší; on v mužnou pohrouži
se vážnost, když na svatou poky-
nete mu povinnost k vlasti, i ke
slavným vyšine se činům, když slavné
přiklady o tců v hlásati se mu budou z nadše-
ných úst vašich; a lak dle hesla vašeho
lnouti bude srdce k srdci, i přilnou
k vlasti srdce veškera, aby v jede
spojila se celek, v jeden národ statný, v národ
český, o nějž jako o nejkrajnější
břeh národnosti slovanské roztříští
se veškera vlna moře — nenávisti.« —
Nezklamala se naděje a víra. šlechetného
našeho bojovníka. Vzpomínáme dnes na své
národní vzkříšení s pocitem, s jakým vzpomíná
zralý, statný muž na krásné doby útlého mládí.
Ale nezapomínáme a netajíme si, že dosud ještě
pořád » nejsme svými«, že ještě těžký a
tvrdý kámen leží na hrobě čes kého
35
article
Tekčen
kotčen
Tekčen
kotčen
Ko-veno
Sjeng - čen
dang- Pek
Pek
ko
36
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 2. dubna.
š. (Kronika.) Dnešní pokolení ani u
neví, že jsou knihy, které možno po druhé číst
a znovu se k nim vracet. Život tak kvapí ku
předu! Nezbývá na nic času. Nové zjevy ne-
dovolují, oblrati se starými. Trh knižný ne
než jediný proud novinek. Lektura dnešní vy-
tlačuje dojmy jektury včerejší -
Loni vám způsobila řadu sytých večerůt
kníha o vzdáleném, tisíciletém světě, jenž v na-
dešlém novém století chystá se vstoupiti do po-
předí dějin. *) Tenkrát jste se nenadáli, jak
rýchle látka nabude časovosti, ba nalehavosti
Dnes se zdvojeným zájmem vracite se ke bři
chatému svazku (na 700 str.), srovnáváte spou-
stu snešených zde pozorování a záznamů. Jaké
tu příspěvky k jádru časové dnes otázky ! Tam
v nitru málo známého dílu světa, dle pravdě-
podobného běhu lidských věcí vyvstanou po tisíci-
letém odpočinku příšti dědicové vzdělanosti
předáctví kulturního, aby vystřídali unavené, vy-
čerpané plemeno evropské? Jakého ducha, jaké
přírody jsou ta neznámá plemena bůdoucnosti
Na jih od Žluté řeky usedlý národ Ortusův
už od několika století je poplatný Číně. Roku
1696 psal odtud z válečné výpravy čínský císat
Čang hi svému synovi do Pekingu.
— Posud nevěděl jsem, jak smýsletio
Orlusech. Je to národ velmi vzdělaný
jenž nemnoho postrádal z obyčejů svých před-
kův. Všecka knižata jeho žijí spolu s vo rně
neznajíce rozdílu mezi svým a cizým. Krádež
je u nich neslýchána, ani hlídati nedávají své
koně a velbloudy. Zaběhne-li zvíře, ke komu
zaběhlo, hledí si ho, nežádaje náhrady, ažs
najde pravý vlastník
Cestovatelé k významnému citátu ze sta-
rého dokumentu dodávají: »Shledali jsme, že
od časů císaře Čang hi nestala se žád ná
*) Cesty Mongo lske
nou, jež vykonal Huc a Gahet, kněží řadu D
zstd v Pařizi.
Čang
Praha
Čína
Peking
37
article
podstatná změna. Zpráva jeho téměn
naprosto se srovnávala s našim vlastním pozo-
rováníme
Pozoruhodná črta asijské kultury : forma
v dělanosti dosáhla takého stupně dokonalosti
že dlouhou dobu, po celá století dovedla vy
hovovati potřebám živola a nebylo třebaje
měnit.
Jako v Ortusech shledali cestovatelé i
jiných národech a obyvatelich nekonečných krajů
Mongolska a Tibetu bytosti dobromyslné, pojíma
jící svět a život z hloubky věkovitého svéh
mravního názoru dobře si vědomé svého poměru
u vyšším řádu světa.
— Mongolové jsou buď šlechtici anebo ne
volníci, závisli od svých vládcův, jimž musí pla-
titi daně a hlídati jejich stáda. Však nevolnict
není tvrdé a ukrutné. Šlechtic nežije v roz-
koší a nádheře a nepohoršuje chuďasa.
Vstoupl-li nevolník do stanu pánora, na bidne
mu pán čaj s mlékem, kouři spolu a vyměn
navzájem dýmky. U mladých jsou hry s po-
lečny: silnější bez rozpaků povalí slabšího,
nečině panského rozdílu. Nevolnické rodiny vlád-
nou zhusta četnými stády a nemají nedostatku.
Znaly jsme nejedny, jež byly z ámo ž ně jš
svých pánův a ti pranic se neuráželi jich nad
bytkem
Je-li Mongol dobromyslný a důvěřivý, je za
to Číňan vychytralý a vyděračný.
V jedně hospodě v západním Tumetu se-
tkali se cestovatelé s podivným člověkem, Čína-
nem. Mužík nevelké postavy, tělnatý, na hlavě
veliký slamák, po boku dlouhá šavle, málem tak
veliká jako on sám. Byl zřízencem pekinského
obchodního domu vyslaný sháněti peníze u mon-
golských dlužníků. Po prvních slovech hned s
obrátil k věci.
— Zdá se mi, že nejste Mongolové.
— Jsme od Západu.
— Ah, to máme asi společně zaměstnání
jsme žrouti Mongolů.
— Jak to ?
— Inu, arci, naše společně zaměstnání je,
požírati Mongoly. My kupci sžíráme je obcho-
dem, vy lamové svými modlitbami. Mongolové
Mongol
Číňan
Mužík
Mongolsko
Čína
38
article
jsou sprostáci, proč bychom z nich ne-
kořistili? . . . Kdybych v Mongolsku ne-
musil sháněti peněz, ani bych sem nepáchnul . ..
Smál se hlasitě a zapíjel čajem.
Cestovatelé se bránili. Ale mužík pokra
— Což nepozorujete, že jsou Mongolové
jako děti? Přibudou do města, zachce se jim,
čeho vidí. Mošna jim nestačí, ale my d ám
na úvěr. Musí ovšem připlácet, ale neníto
v pořádku? Úroky rostou a my bereme úroky
z úroků. V Čině brání tomu zákony, ale v Mon-
golsku to jde. Zde nepromlčí se dluh nikdy,
přechází s otců na vnuky. Věřte, takový dluh
je výnosný ! ..
Mongol je zbožně, dumavé mysli, širy
obzor stepi zrodil v něm náklonnost k mystice.
Přes polovici mužského obyvatelstva v duchu
Buddhova učení oddává se odříkavému živolu
lamajskému.
Spisovatel posvátných knih Sakža Muni
praví:
— Třeba žíti ve zkaženém světě jak
vodní lilie, jež i v bahně zůstává čista. Člo-
věku na cestě, cnosti připadá náruživost jako
velká tráva pobliz velkého ohně, již třeba pilně
ostříhati, aby nechytla. Třeba panovati srdci
svému, uváděti v míru a souhlas všecka jeho
hnuti, aby bylo přistupno pravdě a cnosti . ..
Ve Lhasse, posvátném městě, když den se
sklání a vše ustárá v práci, shromažďují se
mužové, ženy i děti na náměstích a polohlasite
odzpěvují modlitby.
Zajímava je buddhistická formule, zvaná
krátce »man i«, modlitba složená ze šesti sym-
bolických slabik: »om mani padmé humel
Formule vystavena je všude na oči obyvatelů. Na
ulici, v bytech i po stěnách, na štítech domů,
na korouhvičkách přede dveřmi a na střechách,
všude je vyvěšena, vyřezána neb vtesána. Po-
chází z Indie a rozšířila se po všem Mongol-
sku i Tibetu, ač je srozumitelna toliko sans-
krlem. Jakýsi způsob vyznání víry, vyjádřený
symbolickými pojmy
Om mani padmé huml
Mongol
Buddhův
Sakža Mun
Mongolsko
Mona
Na ulice
Indie
39
article
čoval.
asi: O, drahocenný klenote lotosu. Amen
Kuždá ze šesti slabik má svůj tajuplný
výklad. Množství knih obírá se výkladem
smyslu. Dle výpovědí lamův nelze vyvážiti
všecku jeho hloubku. Dle učení Buddhova
všech bytosti živoucích jsou šestery třídy.
Andělé, démoni, lidé, zvířata čtvernohá, ptactvo.
zeměplazi a ryby. V šesterou podobu stěhuje
se všeliká bytost dle své hodnoty nežli do-
sáhne svrchované dokonalosti a rozplyne se
velikou jestotu Buddhy. Kdo však s pravou po
božností modli se »Om mani padmé hum«
vejde přímo bez předehozích proměn v širou
věčnou bytost Buddhy. Klenot je obrazem
dokonalosti, lotos znakem samého Buddhy
Formule praví tedy asi:
— Kéž dojdu dokonalosti a rozplynu s
v Buddhovi, amenl
Tibeťané čtverým způsobem pochovávaj
své mrtvé. Buď je páli na branicích nebo je
pohružují v řeky neb jezera, nebo je zůstavuj
na chlumech na pospas dravcům anebo ko
nečně — způsob nejčestnější — rozsekají mrtvol
na kusy a dají sežrati psům. Obyčej prý nej-
častější. Hrobníkem chuďasa je pes na ulie
předměstské. Boháč objedná si pro svůj pohřeb
psa z kláštera, jenž tam je chován jako zvíře
posvátné.
V klášteřích je všechen duševní život mon-
golský soustředěn, ale i všecko — bohatství.
Tibet je nejbohatší a nejchudší země zároveň.
Buddhův
Klenot
Tibeťan
Boháč
om man
40
article
Oplývá zlatem a střibrem a přece postrádá bla
hobytu. Kláštery jsou obrovské truhlice, kam
lid zanáší a kde se tudíž hromadí všelíké po-
klady země dobrovolným darem. Lid za to po-
strádá často nejpotřebnějšího k životu. Žebráků
je v Lhasse neobyčejný počet. Ale Tibeťan je
dobrosrdečný a štědrý, nikdy nepropustí chu
dasa s prázdnem.
Klášterní osada v Kunbumu čítá asi čtyři
tisíce lamů. Poloha je přerozkošná. Po ulicích
procházejí se v houfech lamové, každý oděn
dlouhým červeným talárem a žlutou šerpou,
kráčí důstojně, málo mluvě a jen zticha. V nes-
číslných kobkách páli se kadidlo, vonné dříví
jehličí eypřišově. Putují sem nábožní ze všeeh-
končin Mongolska a Tibetu, zvláště ke s lav-
nosti květin, která zde se slaví„ co nej-
okázaleji. »Květiny« pracovány jsou umělecky
s obzvláštním vkusem, o němž rozhoduje zvláštní
Prada pěkných uměn«. Celé výjevy ze života
národního a uměleckého vyrobeny jsou plasticky
nikoliv z hlíny neb sádry, nýbrž — z čerstvé-
ho zmrzlého másla. Lamové zběhlí v umění
chystají po dlouhé měsíce své umělecké vý-
robky, zvané »květinami«. Bývají pak vystavo-
vány pod širým nebem před chrámy a osvětleny
nesčísinými lampami. Tedy vlastně u mě le c ká
slavnostl
— Prohližejíce různá skupení, praví cesto-
vatelé, nemohli jsme se vynadiviti, jak neoby-
čejně v kusně a mistrně bylo vše prove-
deno. Nikdy bychom nebyli uvěřili, že v těchto
pustinách, polodivých, rodí se a žijí tak vý-
teční umělci... Výraz obličejův tak trefný,
že nelze představití si věrnějšího, držení přiro-
zené, nenucené. Na první pohled rozeznáš látky
a hmoty figurek, zvláště kožešiny
Druhého dne vše bylo zničeno a vhozeno
do úžlabiny za klášterem a spousty »másla«
pomalovaného připadly na pospas krkavcům.
Žebrák
Mongolsko
41
article
Ideál umění, které nepracuje k vůli zisku
a svou rozkoší — nekupčí
Lhassa, mongolský Řím, platí u nás za
nepřistupné město. Neprávem. Tibeťan není so-
becký jako Číňan, nevylučuje nikoho ze země.
Do Lhassy má každý volný přístup, může zde
provozovati obehod či řemeslo a není obtě-
žován.
Třeba jen se přihlásiti na policii. Cesto-
vatelé prohlásili se za křesťanské kněze ze Zá-
padu. Úřadník lhostejně vytáhl za uchem bam-
busový svůj štětec, napsal, co slyšel, bruče,
opakoval si slova: Francie, křesťanství !. Pak
otřel pemzlik o vlasy a zastrčiv jej opět za
ucho, řekl:
— Jak poze ! (je dobře).
— Temuši ! (buď spokojen) fodpověděli ci-
zinci, vyplázli jazyk podle pravidel tibetánské
zdvořilosti a mohli oddychovati volně v zeml
hostinné.
Číňan
Temuša
Řím
Francie