1
masthead
Ročník XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v neděli dne 14. února 1904.
Praha
4
article
Na ranní s odpol. listy
přodplácí s
v Praze v admlulslrani
na čtvt a K
v dvojí densskos
na miěak
na čtrit leta
ve dlialkác: „ K po t
Ba ně ke .
roštov
ra psente
3kel
na čtrrt kia
drojí zie ikko
na pooi
na čtvr leta . . . 11 K 4o h
Praha
5
title
Onešní číslo pra Prahu Je o 20 stranách,
Praha
6
article
Nové události na bojišti.
Nové události na bojišti.
Z Paříže, 13. února. Minulé noei
vystřelila, jak se odtud oznamuje,
děla pevnosti z Port Arthuru a ru-
ských pancéřových lodí, kotvících
v lodenici, na několik japouských
lodí, jež se ukázaly severné od Port
Arthuru. V době, kdy odeslán je
tento telegram přes Tjencin je
slyšeno dunění děl stále větší, z če-
hož se soudí, že došlo k nové bitvě
námořní.
Z Frankfurtu n. R., 13. únor
„Frankf. Zíg.“ se dovídá, že ruská
vojenská správa vyzvala několik
slovanských důstojníků dělostřele-
ckých rakouské armády, aby vstou-
pilí do ruského vojska. Na to při-
hlásilo se prý 80 důstojníků, vět-
šinou Čechů, mezi nimiž dva
velitelé pluků. Důstojníci ti žádaji
nyní za propuštěnou z rakouského
svazku armádního.
Z Vídně, 13. února. »Wiener Allg.
Zeitung« sděluje: Proslýchá se, že
Rakousko prozatím nepodá žád-
ného prohlášení o neutralitě, po-
něvadž pokládá za dostatečné (?)
prohlášení hr. Goluchowského, uči-
něné v delegacích o stanovisku
naší monarchie,
(Ostatní telefonické a telegrafické zprávy viz
na straně4.)
Arthur
Port
Tjencin
Čecho
Wiener Allg
Goluchowský
Paříž
Frankfurt můj
Vídeň
Rakousko
Zeitung
7
article
Němci a Rusko.
Němci a Rusko.
Zatím co Rusko z neblahého překvapení
úkladem japonsko-anglickým rychle se vzpama-
tovavši, rázně a obeznale již rozvinuje celou
mohutnost své nevyčerpatelné sily na obranu
velkolepého svého díla kulturního v severní Asii
— »dobři sousedé a přátelé« jeho v Evropě
zahalení vesměs v pohodlné pláště neutrality
nevědí, kam dřive oči dát: mají
hledět na mapu bojiště korejského, aby postihli,
kam se nakloňuje ze dne na den vrtkavá přízen
Bellony, anebo spiše sobě na vzájem — na
prsty, aby jeděn druhému za obecného upjatl
pozornosti do dálav asijských něco potutelného
neprovedl. Pověstný druhdy »evropský bandita«
Bismark ukázal světu, jak se v podobných si-
tuaeích lovívá a kořisti a čiperní epigoni lorda
Beaconsfielda si to dobře zapsali za uši. Proto
jsou dnes angličti »gentlemani«, se
svou nabroušenou japonskou dýkou za ňadry,
jako na trní.
Postihují, že jejich perfidní rejdy pozoruj
nejen Petrohrad a Paříž, ale i — Berlín
před tímto špehýřem dostávají najednou
v Londýně zvláštní strach. Petrohradský dopiso-
vatel londýnského »Daily Telegraph«, jakož
orgán anglického ministerstva zahraničných věe
»Daily Graphie« poplašují veřejnost anglickou
právě odhalením sensačního diplomatického t-
jemství: Německý císař Vilém učini
Němec
Bellon
Beaconsfield
Vilém
Rusko
Asie
Evropa
Petrohrad
Paříž
Berlín
Londýn
Daily Telegraph
Daily Graphia
8
article
prý caru ruskému návrhy a nabídky
takového významu, že přijme-li jich
Rusko, situace by se tím povážlivě zapletla.
»Německá diplomacie nenávidí Anglii a hodlá
podporovati diplomacii ruskou až
tato vznese na haagský rozhodčí soud
případ o porušení neutrality se
strany Anglie postoupením anglického pří-
stavu vejhajvojského bojujícímu Japonsku. —
Německo jest vůbec odhodláno vy-
užíti nynější krise, aby si znov
zavděčilo Rusko a vypíchlo Franei
z přízně jeho. Došlé sem (do Petrohradu) ná-
vrhy z Berlina jsou zcela určité
povahy takové, že budou-li Ruskem přijaty,
Evropa bude donucena, sby se s východoasijskou
válkou horlivěji zabývala.« — Potud signál
anglického dopisovatele z Petrohradu.
Současně však troubí již také na poplach
vládní londýnský »Daily Graphie«: »Prvním
výsledkem války bude asi nové shledání se
Ruska s Německem a v následku tohoto
obratu: nové seskupení se velmocí.
Německo připravuje velmi obratně obnovení
evropské politické konstallace z doby pře
Caprivem a okolnosti jsou přání jeho velmi
příznivy: Neboť Francie nemůže dnes
Rusku ani z daleka tak posloužiti jako Německo,
nehledě ani k tomu, že dnešní republikánská
vláda Francie svým přiblížením se
k Anglii nemálo v Rusku ztratila. Tím způ-
sobem válka Japonska zplodí obnovení bývalého
spolku trojcísařského (Ruska, Ně-
mecka a Rakouska), jakožto protiváhy
proli nedávno uskutečněnému svazku tři velmoeí
Západu (Anglie, Francie a Italie).« —
Nuže, vše to nepotřebuje býti prozatím
ničím více než pouhým anglickým maněvrem,
vypočitaným na veřejně mínění v Něm-
cích, aby v čas se zabránilo možnosti po-
dobného obratu Vílémovy výbušné politiky.
Vílémův
Rusko
Anglie
Japonsko
Německo
Petrohrad
Berlín
Evropa
Francie
Rakousko
Daily Graphia
9
article
Neboť jakože jest nepopíratelnou pravdou, že
veřejné mínění Francie jako Italie velikou pře-
vahou vřele sympatisuje s věcí Ruska, rovněž
tak jest nepopíratelným skutkem, že veřejn
mínění Němců velíkou většinou přeje Ja-
poncům a nenávidí Rusko starou teutonskou
zášti na krev.
Jinak by nemohly dobré tři čtvrtiny žurna-
listiky německé tak sočivě Rusko v nynějším
boji hyzdit, tak škodolibě všecky anglické a ja
ponské bohomrzké lži šířit a za pravdu brát
jako to právě činí. Ostatně doznává toto zako
řeněné rusožroutství Němcův sám tak klassický
svědek, jakým je známý německý publicista
Max Harden, an ve své »Zukunft« (v Ber
líně) píše doslovně: »V německé říši přeje
téměř bez výminky každý Rusům pořádný
výprask, který by jim pro lěta zane-
chal pruhů na kůži a vyhnal jim
jejich zpupnost. Neřiká se to sice ve-
řejně, neboť jsme — slušní a víme, čeho poža-
duje mezinárodní zdvořilost: avšak to uží m
po tom! Tajné hlasování vydalo by u ná
millionovou většinu pro Japonce. Německý
Michl má již svou nechuť proti Rusku; a žádný
poctivec nemůže tvrdit, že by byla tak zcela
naprosto neodůvodněnou.« —
Nuže, na toto ušlechtilé smýšlení něme-
ckého národa nepochybně spekuluje asi dne
anglická chytrost, když zvětřila, že pruský Vi
lém II. hodlá využitkovat nynější válečné tísně
Ruska, aby sobě nabídnutím nějakých »dobrých
služeb« — proti Anglii — získal znovu ztra-
cené důvěry a přízně státníkův petrohradských
Berlínská svíčička, zapalovaná na sarkophagu
Němec
Němcův
Harden
Rus
Japonec
Michl
Francie
Rusko
Anglie
10
article
Bismarkem tak perfidně obelstěného Gorčakova
má býti vichrem a bouří hněvu německého ná
roda rázem sfouknuta, aby Německo nepomohlo
na haagském smírčím soutiu mezínárodním po-
svítit na hanebný kousek anglické
prorady v noci z 8. února, kterou jedině
umožněno Japoncům zákeřné přepadení ru
ského válečného loďstva u přistavu portarthur
ského, tři dni před vy povězením vál
ky. Hanebnost spáchat se gentlemani britšt
nestydí, ale odpovídat za ni — do toho se sta-
tečníkům ovšem nechce. A proto hledí honem
rozpálit všecky zuřivé rusofoby v německé
říši ku protestaci proti každému kroku vlády
berlínské na prospěch věci Ruska a zároven
podráždit Francíí nedůvěrou v ruskou
spojeneckou věrnost a stálost.
Poněvadž prý na ten čas nemůže Francie
pro Rusko ničeho učinit, nežli zůstat neutrál
ním, proto prý asi Rusko pohrdne přátelstvím
Francie a přijmouc lákavou nabídku Vilémovu
obnoví prý znovu s Německem a Rakouskem
bývalý konservativní spolek trojcisařský prol
svazku liberálních velmoci západu,
Jsme věru žádostivi na ozvěnu, jaká se
zvedne souměrně z Petrohradu, z Pařiže
Berlína.
Do té doby však máme státníky petrohrad-
ské za příliš obeznalé, než aby tak snadno
uvěřili po tolikerém krušném zklamání politice
Hohenzollerů a přijali nabídky od Pruska, které
by se na konec ukázaly jako vždy pouhým da-
rem danajským. Rusko hledati musí dnes pomoe
jen v sobě, ve vlastní sile své a nikde jindet
Nejměně pak u Némců Prušáků, kteři mu ta-
kovým neslýchaným nevdékem odplatili za to
že se jen dopuštěním Ruska stal
velmoci prvého řádu.
Japonec
Německo
Rusko
Francie
Rakousko
Petrohrad
Prusko
Pařiže Berlín
11
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 13. února. (Mír za vál ky.
Známý Körbrův mluvčí v berlínském „Börsen-
Courr.“ opět se ozval, aby v nejjasnější světlo
postavil zásluhy, kterých si dr. Körber o Ra-
kousko získati — hodlá. Jako v Uhrách zásluhou
Tiszovou, tak prý i v Rakousku zásluhou Körbro-
vou zavládá znenáhla smírnější nálada. „Má se
— dle berlínského listu — učiniti vše možné.
aby se Čechům urovnala cesta i zdá se, že Če-
chové dají si už z toho důvodu rádi vystavěti
známý zlatý most, poněvadž by se mohli pak
vydávati za „záchrance státu“ v nouzi postave-
ného. Oba národní kmeny v Čechách jsou osu-
dem i poměry odkázány, žíti pospolu a proto
zdravý rozum přivede konečně přece k smíru.
Vždyť Němci jsou hotovi (?) učiniti ústupky (l
a v pravdě „poctivý prostředkovatel“ Körbe
sám by se v případě potřeby obětoval, kdyby vě-
děl, že tím přispěje k dorozumění. Praví se, že
říšská rada nebude svolána tak dlouho, dokud
nebude dána záruka klidného zasedání, tedy, de-
kud Čechové neodloží zbraní, byť jen za účelem
příměři. Protivy se v poslední době rozhodně
zmírnily a proto možno opět doufati... Vysvo-
bození říše z vnitřních zmatků, ochromujícícha
rozkládajících všechny její síly, byl by veliký
politický čin, který by dru. Körbrovi podobně
jako hr. Tiszovi zabezpečil slavný list v dějinách
Rakousko-Uherska. Jest to uklidňující poselstv
nejen pro národy rakouské, nýbrž i pro cizinu
kterou osudy této říše vysoce zajímají už vzhle
dem k obchodně-politickým otázkám, když za
Körbrův
Körber
Ra
Čecho
Němec
Protiva
Praha
Uhry
Tiszova
Rakousko
Čechy
RakouskoUhersko
BörsenCourr
12
article
válečného ryku, pronikajícího dvěma díly světa
možno v Rakousku mluviti o jakémsi míru za
války.“
Nám, bohužel, o takové „smírnější náladě“
zejmena mezi Němci v zemích českých není pra-
nic známo. A ještě méně věříme, že dr. Körber
by byl ten nezištný státník, který by neváha
sebe obětovati, aby umožnil smír česko-německý
Tytéž pochybnosti vyčítáme i z táborského or
gánu dra. Kramáře, kdež čteme: „Snad nikdo
v Čechách, až na některé radikální žurnalisty
kterým se to ovšem pohodlněji píše o obstruke
než o positivné politice, a kteří různě kulturní
hospodářské potřeby našeho lidu méně cítí než
naše města a náš řemeslný a rolnický lid, nen
obstrukci nadšen. Ale za to všecko, co v Čechách
poctivě česky smýšlí a cítí, je proti zbabě-
lému ústupu. Všecky hrozby o hospodář-
ském vyhladovění a všecky lákavé sliby jsou
marny. Slibům této vlády nikdo vie
nevěrí, poněvadž nás tolikrát už zklamala,a
hospodářské vyhladovění škodí státu alespon
tolik jako nám, a národ dojista déle to vydrží než
státní hospodářství.
Němec
doktor
Körber
Rakousko
Čechy
13
article
V Praze, 13. února. (Válečné pří-
pravy rakouské?) „Agr. Tagbl.“ otiskuje
s „náležitou reservou“, k níž se ovšem i my při-
pojujeme, následující zprávu z Terstu: V březnu
má se soustřediti v Terstě 20.000 mužů vojska.
jež bude na lloydových parnících převezeno do
Soluně. Jedné terstské továrně na výrobkyté
stové, jež vyrábí měsíčně 450 centů zboží, do
stalo se objednávky 900 centů pro vojenskou
správu bosenskou. Převoz zboží do Bosny ob-
stará si prý vojenská správa sama.
V Praze, 13. února. (Potvrzený zá
kon.) Panovník schválil zákon, přijatý halič-
ským sněmem, dle něhož se zemi povoluje vý-
půjčka sedmi millionů korun na uhražení zem-
ského příspěvku k výdajům na vodní stavby
v Haliči.
Praha
Terst
Bosna
Halič
cent
14
article
V Praze, 13. února. (Poláci o vál cle.
Lvovské všepolské „Slowo polskie“ obdrželo
tyto dni z Kongresovky zprávu, že se tam vy
skytli jacísi agenti, kteří pobuřují tamní Poláky
aby užili nynější tisně Ruska a vrhli se na „Mo
skaly“. List varuje Poláky v říši ruské před
agenty podobného rázu a po něm vyslovují se
i jiné haličské listy polské proti jakýmkoli de
monstracím se strany polské, poněvadž by mohly
uškoditi jedině Polákům. Totéž „Slowo polskie“
vyznává však, že sympatie Poláků z
války rusko-japonské mohou býti toliko na straně
japonské. Na toto vyznání odpovídá nepřím
krakovský „Glos Narodu“: „Nesmí se zapomí
nati, že každé oslabení Ruska jest zároveň po
silením Pruska a jestliže vojna potrvá déle
ruské síly budou pohlceny dalekými výpravami
přemoc německá v Evropě stane se neodbytnou.
S toho stanoviska jsme povinni my Poláci oceňo-
vati nynější vejnu. V Berlíně zavládla špatně ta-
jená radost nad nezdary nebezpečného souseda t
proto možno se naditi nového vzmožení šovi-
nismu a hakatismu a nejbezohlednějšího jednán
s Poláky.“ Takové maličkosti však málo tráp
lvovské Všepoláky. Jejich „Slowo polskie“ po-
ráží ve svých válečných zprávách denně cel
hekatomby Rusů a topí denně aspoň půl tuct
ruských korábů, chtějíc patrně přetrumínouti ví
deňský „Zeit“ a listy anglické a americké. Na
štěsti pro Rusy v těchto porážkách teče jer laciný
inkoust a lámou se novinářská péra.
Polák
Glos Naroda
Slowo
Rus
Praha
Rusko
Prusko
Evropa
Berlín
15
article
V drobném prodeji
ranní člo o zobě . . . pazh
odpele lni
Ve Hlialkách na venkor
ranní číile. . . . .
. . . . . . . 3h
odpolední
Inseráty
plsti se hotové vspře
Fřečplzecní a inserty přijímá vdmini-
strnce v Marianské elici č. 3.
Tam rackásejí se ték neds le
tiskirnan eapedíce „Fárednich Liste
Hakopisy se uevracsji
16
title
Politické zprávy zahraničné.
17
article
V Praze, 13. února.
Praha
18
article
Slovanský časopis v Paříží.
V krátké době počne v Paříži vycházeti
francouzsky psaná »Revue des Débuts
Européens«, která si vzala za úkol praco-
vati ku vzájemnému, těsnějšímu splynutí a dů-
kladnému seznámení se jednotlivých kmenů slo-
vanských a ke stykům kmenů slovanských s ci-
zinou. Že bude psána francouzsky a že bude
vycházeti v Paříži, má svoje důvody, nebo
frančina, jsouc jedním z nejrozšířenějších ja-
zyků mezi vzdělanými národy, bude spojovat
nejen slovanské kmeny navzájem, nýbrž i cel
Slovanstvo s cizinou a kromě toho lze v Pa-
říži jako před tribunálem celého vzdělaného
světa mnohem svobodněji, otevřeněji a s vý-
sledkem pokud možno největším pracovati k vy-
tčenému eíli. Je třeba i na to pamatovati. My-
šlenka jest dobrá a nynější poměry zrovna po
ní volají, takže zdar její zdá se býti zaručen
nejen příhodnou dobou, nýbrž i schopností
vážnosti mužů, již se této myšlenky chopili,
chtíce pracovati ke kulturnímu, národohospodář-
skému a tím i politickému povznesení kmenů
slovanských. Za podnikem tímto kromě našeho
neunavného mistra Muchy, žijícího již delší
dobu v Paříži a těšícího se největší vážnost
v nejvyšších kruzích, stojí ještě několik jiných
vážených Francouzů, jichž jména jsou u nás
co nejlépe známa pro jejich nezištně zásluhy
o Slovanstvo. Jest si jen přáti, aby »Revu
des Débats Européens« seskupila okolo
Débuts Européens
Mucha
Francouz
Européens
Paříž
19
article
sebe všechny slovanské pracovníky, mající na
mysli ono určení Slovanstva, jež jest mu dě
jinným vývojem vykázáno a aby se stala důle-
žitým nástrojem v jich rukách, jímž by byl
urychlen vývoj všech slovanských národů, zvlášté
českého, jakožto nejvíce ohroženého. »Revue«
bude pofírati všechny nesprávné informace,ši
řené o nás tiském nám nepřátelským a bude s
snažiti, aby se stala celému světu, pokud t
možno, zdrojem správných informací o Slovan-
stvu a získávala mu přátel a sympatií, ktere
mu budou posilou, aby se konečně vybavil
z těch tisnivých poměrů, do nichž se zdá být
většina na věčné časy zakleta.
Tato »Revue« bude illustrována českým
umělci žijícími v Pařiži (Dědinou, Hradeckým,
Kupkou, Muchou, Špillarem, Váchou), jakož
i pražskou obci maliřskou. Kromě ni bude vy-
dáván ještě »Supplement des Débats Européens ,
jenž bude obsahovati články, uveřejněné v »Re-
vue«, bude však značně lacinější, ježto nebude
illustrován, aby došel co největšího rozšíření
— příruční knihovna překladů ze slovanských
jazyků do frančiny, aby i naše literatura do-
sáhla povšímnutí všeobecného, jehož v plné míře
zasluhuje. Podnik slibuje neopomíjeti žádné
okolnosti a žádné příležitosti, jež by byla na
prospěch ať tomu neb onomu slovanskému kmenu
a tím doufá si zajistiti co nejvřelejší usítánía
největší rozšíření.
Dědina
Hradecký
Kupka
Mucha
Špillar
Vácha
Slovan
Supplement desátník Débat Européen
Re
20
article
Elie Reclus zemřel.
Reclus
21
article
V Brusselu zemřel předevčírem známý ba-
datel v dějinách náboženství a professor na
svobodné universitě v Brusselu Elie Reclus.
Zesnulý, bratr proslulého zeměpisce, znám byl
nejen jako historik, nýbrž vystoupil i politicky.
Své doby zůčastnil se pařížské komuny ja-
Reclus
Brusel
23
article
V Praze, 13. února.
Praha
24
article
6 (Kronika.) Skrušen trampotami člo
věk minulých časů pozvedl oči k nebi, prostřel
se v duchu před tváří Nejvyšší bytosti a cítil se po
vznesena z malichernosti pozemského žití. Moder
nímu člověku není už dána ta prostá, svěží schop
nost veliké tuchy. Unaven nespočtem dojmů den-
ního klopolu vůkol tak mnohotvárně rozvinutého,
dovede leda po žebříčku poznání, opírán přičkami
přesných údajů a vědomostí, dospěti k výšinám
vytržení a povznesení mysli. Probíráte se strán-
kami spisů známého francouzského astronoma-
poety, Flammariona*) a odevzdáváte se toku my-
slenek.
— Dráha země vzdálena je od slunce 37
millionů mil, dráha Saturna 355 millionů mil.
Mezi oběma planefami jest vzdálenost 318 mil-
lionů mil. Světlo, které za vteřinu proběhne
téměř celou vzdálenost mezi zemí a měsícem,
potřebuje 70 minut, aby prostorem tím se mihlo.
Flammarion
Modra
Saturn
25
article
Myšlenka vaše za okamžik přelétla nesmírnosti
prostoru. Jak se jeví malou země, hledíme-li n
ni ze Saturna ! Zazáří tu občas malý světlý bod,
večer několik okamžiků po západu slunce nebo
před východem, slabší a menší, než-li družice
Saturnovy, ba, než nejmenší jeho měsící Jaká illuse
obyvatelů zemských! Domnívají se, jejich světík
že je — veškerenstvo ! Snažili se dotud pocho-
piti počátek a konec všech věcí, ačkoliv neznali
než tělísko, po němž kráčejíl Jakoby vrabčák chtě
vypravovati dějiny Paříže nebo Prahy podle udá-
lostí, které se sběhly kolem komina, za kterým
se peleši ! Hledíme ze Saturna k naší zeměkouli
Jak se ztrácí na dalekém obzoru jako nepatrný
bod v paprsních slunce! Pochopujeme lépe než
kdy, proč žádný názor, žádná soustava myslitel-
ská nemohla dosud dáti obyvatelům země
rozřešení problému života, našeho určení
účelu ..
Odvrátili jste tak pozornost od událostí všed
ního života a probíráte se chvílku číslicemi. Č
slice neklamou. Srovnáváte známé číslice roz-
*) Camille Flammarion: Pouť nebeská
Z frančiny přeložili Josef a Marie Pachmajerovi »Svě-
tové knihovny« čís. 363—365. Nákladem J. Otiy v
Prsze.
Saturnův
Flammarion
Josef
Pachmajer
Paříž
Praha
Saturn
Sv
Prsz
Saturn
26
article
měrů světového prostoru. Divný proces se ode-
hrává ve vašem nitru.
— Ve vzdálenosti jedné milliardy mil o
Země jest úsudek o věcech života pozemského
věru jiný, než jakým se spokujujeme na Zemi
Planeta Neptun, již obrovsky vzdálená od nás,
patři přece ještě k soustavě naší rodiny slu-
nečně. Však soustava má své meze a za nimi
začínaji soustavy slunci jiných. Každá hvězda
je sluncem! Nám nejbližší plápolá od nás
v dálce 222.000krát větší, než obnáši vzdále-
nost země od slunce. Jaký počet! V dálce
8000 milliard mil! Rychlovlak, jenž urazí 60
mil za hodinu, dorazil by ke středu této sou-
sední soustavy po nepřelržitém letu teprv za 60
millionů let! A takých soustav rozeseto je v ne-
konečném prostoru nespočetně! A všecka maj
svůj život, své poměry, své obyvatele, své
stupně vývoje neznámých vzdělanosti, starších
i mladších, vyšších a nižších, nežli je naše po
zemská! A všechny obrací tázavě hledy k ta-
jemným výsostem a snaží se marně proniknouti
jejich hloubku ! . .
Vracíte se okamihem z nekonečna opět k
nepatrnému hrášku Zeměkoule. Jako hemživý
bzukot roje komárů a tiplic připadá vám ted
ten hlomoz »velikých vášní« a » hlubokých
sporů«, zmítajících tělesem lidstva. Včerejst
trampota, bolest, mrzutost všedního žiti, o niž
jste soudili, že vám pro vždy bude otravovati
život, je dávno zapomenuta. Nevite o ní, roz-
plynula se ve své nicotě. Cítite se vytrženi, oči
stění myšlénkou nekonečna. A chcete li mocné
povznesení mysli nad všednost zváti modlitbou
nazvete spisek před vámi, tak plný údajů pod
nětlivých, modlitební knihou moderníh
člověka.
Neptun
27
article
»Pouť nebeskem« není z nejnovějších praci
znamenitého hvězdáře životazkumce. Starší partie
spisu byly jistě známy již českému pěvcí » Plsní
kosmických«, skladateli bolestně chechtavé »žab
romance«.
Žáby v kaluži naslouchají učené přednáše
žabáka professora. Vykládá jim základné vědo-
mosti o poměrech světového prostoru, o sou-
stavě sluneční, o planetách, kometách a jiných
zjevech kosmu. A když vyložil, co věděl, po
sluchači mají ještě otázku na rtech veledůležitou
nejnalehavěiší
»Jen bychom rády věděly.
— vrch hlavy poulí zraky,
jsou li tam tvoři ja ko my
jsou li tam — žáby taky!.
Nejpřirozenější otázka! Olázka ubohýeh
vězňů, zakletých za stěny omezeného vnímání
smyslného. Nedovedeme cítit, myslit, měřit,
nedovedeme soudit, než podle udání svých ne-
spolehlivých vjemů. Ale buď je ubohý klan
vše, co se domníváme »věděti«, anebo je úsu-
dek náš nezvratný:
— Organismy, žijící na různých světeeh
v prostoru nebeském, jsou výsledkem sil zde
účinkujících. Život je neptunský na Neptunu
uranský na Uranu, sirijský v soustavě Siria.
arkturský v soustavě Arktura, jako je — po-
zemský na Zemi. Vznikl a rozvijel se na kaž-
dém světě podle jeho fysického stavu, podle
prvotného zákona všech zákonů, jenž sluje vý-
voj a pokrok. Nesmírná symfonie života. ! Sbor
hudební, jehož části jsou od sebe odloučeny
pouštěmi svétového prostoru. Nám zdá se
nesouvislou jich souhra, protože můžeme sly-
šeti současně jen nástroj jediný. Nechť však
jakákoliv jest různost soustav hvězdných a je
jich života, jedno je jisto: všecky ty svěly
spojeny a poutány jsou k sobě j edi-
nou mocí, neviditelnou a nevážitelnou. Ba-
ječné vzdálenosti dělí systém od systému a
přece všecky světy pociťují svůj vliv obapolný.
Neptun
28
article
V pravdě i nejvzdálenější světy nejsou od
sebe odloučeny. Víže je svazek a styk stálý.
nezmařitelný, zákon živé síly nejvyšší ! Nej-
vyšší proto, že plati stejně ve všem tvorstvu,
mezi obrovitými tělesy světovými tak dobře,
jako mezi nejdrobnějšími atómy, v neživouci
hmotě jako mezi bytostmi živoucími, zákon,
jehož význam nejlépe vystihuje slovo příta-
žlivost . ..
Bez konce je svět a bez začátku ! A přee
je celek. Nechápeme jeho podstatu, ale posti-
hujeme jeho zákon. Světy kolotají hlubinam
vesmíru v nekonečných vzdálenostech. Do-
sahují však k sobě, vykonávají na sebe
různé vlivy, pozdravují se a odpovídajísi
všelikými projevy mechanickými, fysikálnými.
molekulárnými ! Rostlina, jež vniká kořenem do
země, květ, jenž k slunci se obrací, pták pole-
tující od větve k větvi, člověk, jehož srdce se
chvěje při zjevu milované bytosti — jako Mle
síc, který se točí kolem Země a spolu s ní ko-
lem Slunce, vše různým tvarem a způsobem od
povídá velkému zákonu, jenž ovládá, řídí aved
celý svět
29
article
Kam jej vede ?.
Uprostřed naprosté nevědomosti lidstv
přes všecky pokusy jeho vědy, jedno zůstáví
jasno! Vědomí veliké, cenné! Světy jso u ve
styku, jsou ve spojení vzájemném, tvoři veliký
celek života od věčnosti do věčnosti. Co oby
vatelé Země snaží se podle svého ponětí vtě
snati veškerenstvo v úzký obzor svého myšloní
tam tisíce, milliony, milliardy jiných lidstev žij
a uplatňují podobně svoji snahu různými stup
vývoje. A Země v nepatrnosti své se před nim
— ztráci. Zdá se vše směřovati ke shasnut
a k smrti! Ale je to zdání! Neznáme dosu
tajemství životné sily. Geologové uvádějí 20 mi-
lionů let pro trvání dob geologiekých, fysikově
100 millionů let pro vytvoření Země ze stavu
tekutého. Za kratší ještě dobu, podle danýcl
výpočtů mělo by již vyhasnouti Slunce a s ním
všechen život na Zemi. Je to všecko »jisto«
protože to máme »vypočteno« a přece to nemá
smyslu. Svět trvá od věčnosti. Kdybychom zesto-
násobili úžasné číslice, nedosáhneme ani milli
ardiny sextillionu let. A co je sextillion proti —
věčnosti? Kdyby životní síla slunci nemělaji
ného konce než vyhasnuti, dávno bychom už
neexistovali, nie by ze všeho už nebylo, co žije
a jest. .. Zde je konec všemu »usuzování«
Nevíme nie
Nevím
30
article
Jak tedy
Jak tedy
Měsíček mrtvý — budoucnost
a Slunko — minulost naše,
mezi oběma polétá,
myšlenku života plaše
Vířivé časy se vali.
minulost, přítomnost, budoucnost
ach, jedna se ve druhou balí
A čas? Či to není než výraz neschop
ností našich pozemských smyslů ? Nemůžeme
zároveň uvědomovati sobě zjevy. Stři-
dáme je na svém pozoru, jeden po dru-
hém. A mezery dojmů dají pojem času
Delší, kratší mezery mezi dojmy, hodina, den
měsíc, rok, tisíc let! Co je čas? Usneme
tvrdě, smysly se zavřely, ztratil se pojem času.
Nemocný spal několik let, když ho vzbudili.
domnival se, že před chvili usnul. Není času
mimo naše smysly. Svět mimo nás trvá bez času.
Bytosti vyšší nás obsáhají svět a všecky zjevy
jediným velkým smyslem, který my nemůžeme
pochopiti, vidí a žijí bez času. Nepotřebují ho.
Pro ně není pojmu začátku a konce!
Ve světě Neptuna rok rovná se 165 rokům
našim. Za tu dobu oběhne planeta jednou
kolem slunce. Kalendář je tam tak přesný, jako
náš, jenom že jde vše pomaleji. Váhavým oby-
vatelům volněji se rozvijejícím, nezdá se rok
jejich o nic delším, nežli rok náš krátkodechým
Pozemšťanům. Mladik dvacetiletý na Neptunu
žil ve skutečnosti 3300 let pozemských. Divil
by se, kdyby uslyšel, že do té pídě času vešla
se na malinké Zemi celá historie světa až po
dobu Homérovul
Se stanoviska Veškerenstva mizí i pojem
Dějin. Co jsou nám dějiny obyvatel, kterého-
koliv z těch světů, které se nám jeví dro-
bounkými zlatými tečkami na hvězdnaté obloze
A co jsou dějiny Země, pozorované z neko-
nečných dálek světového prostoru? Coje
Slavkov, Waterloo, Sebastopol, Magenta, Sadová,
Sedan, co veliká srážka bilého plemene se žlu-
tým, před niž se právě chvěje lidstvo pozem-
ské, co je to všecko pozorováno s Neptunu?
Měsíček
Neptun
Sebastopol
Sedan
Coj Slavkov
Waterloo
31
article
Miň, nežli v kapce vody hemžení drobných ná-
levníků, pozorované mikroskopem. Už na vzdá
lenost tisíce kroků je člověk drobounký mrave-
neček. Jak směšná potence je odtud jeho síla,
jeho vztek, jeho vášeň! Malomocné soptěn
blešky! Dvacet millionů pozemských let trvalo,
než ztvrdla kůra Země, po níž se hemží lidské
plémě. S nouzi pátráme, abychom zjistili nějaký
tisícek let svého vezdejšího bytu, jejž zvem
svojí historií a kulturou! A teď dvě »generace
drobnohledného hmyzu — zrozené po sob
vteřinu světové míry pustily se do sebe, která
z nich prý má »větší význam« pro »dějiny
světa«? Nenávidí se, nepřejí si místa, dechu
a života v drobounké krůpěji vody, která jim
k pobytu vyměřena ! . .
Ubozí nálevníčkové
Tak obracíte zdrželivě v »modlitbách mo-
derního člověka« a odpoutáni od tíže předsudků
vracíte se ke sladké illusi své denn povinnosti