zase odcestovala. Když pak ošetřovatelka nemocných žádala zpět svoje hodinky a svůj nábytek, odepřel jí baronet vydati je, poněvanž je nepůjčila jemu, nýbrž jeho právnímu zástupci. Také soud, u něhož ošetřovatelka podala žalobu, ji odmítl a milá panička musí teď čekat, až nějaká jiná bohatá vdova sedne na lep a »starému lumpovi«, jak ošetřovatelka šlech- tice ve svých dopisech titulovala, se svou rukou při- nese potřebné peníze na zaplacení dluhů. = Poklady humoristovy. Známý americký humo- rista Charles B. Lewis, bělovlasý stařec, pohnán byl těchto dnů před soud v Novém Yorku, jsa žalován svojí bývalou tajemnicí miss Mary Billingsovou, aby jí zaplatil zbývající služné. Mladá dáma udala, že bývala dříve herečkou a mimo to zaměstnávala se literaturou, když Lewis byl na ni upozorněn a na- bídl jí místo pomocnice při svých literárních pracích. Dosvědčila, že Lewis byl k ní v otcovském poměru a že jí kdysi naznačil, že by ji adoptoval. Konečně však ji omrzelo, že veškeré její práce, které ho pro- slavily, šly do světa pod jeho jménem. Když si mu jednou stěžovala, že všechny její práce jsou ozna čeny jeho jménem, pravil jí, že jí dá 25.000 dollarů, až jeho měděné doly na západě poskytnou výtěžku. Před soudem prohlásil humorista, že jeho měděné doly na západě jsou také jen humoreskou. Má prý na nich toliko podíl, který by ochotně prodal za 250 dollarů. Soudce rozhodnutí procesu odročil, ale tolik je jisto již nyní, že z humoresek Charlesa Lewisa, vyšlých v posledních letech, toliko šprýmovná histo- rie o zlatonosných měděných dolech byla skutečně jeho »duševním majetkem.«

Denní zprávy. Dnes ukončen jest v odpoledníku na- šem román »Andělka«, načež bezprostředně počneme uveřejňovati román od Teodora

Cahua Zaprodáni nepříteli- Jsme přesvědčeni, že dílo toto způsob vzrušení v kruzích čtenářstva našeho —a to vzrušení sympatické. Netoliko svým obsa- hem nanejvýš napínavým, v němž zápletka střídá zápletku a v němž scény dojemnéa překvapující obraty udržují čtenáře od ka- pitoly ke kapitole, ano od stránky ke stránce v napjetí stupňovaném až po nečekané tra. gické rozluštění konfliktů, v nichž octl se mladý muž, jenž ve chvíli chabosti prohřešil se na majestátu vlasti. Netoliko pro tento děj velenapínavý, jenž vede nás od bouřli- vých schůzí sněmovny francouzské v ruské pralesy, od dramatických výjevů v tvrzi po- hraničné k dramatickým na moři zápasům. netoliko pro děj ten rušný a pestrý, nýbrž především také pro myšlenku svou základní, pro své pozadí a řekněme to přímo, pro ušlechtilou svou tendenci stane se zajisté kniha tato milou čtenáři našemu. Vznáší roz- hodný a přímo ohnivý protest proti všem ži- vlům, kteréž pozbyly smyslu pro právo odpírané, smyslu pro utrpení vlasti svojí a vysoko nad všechny prospěchy sobecké a ohledy osobní klade povinnosti k celku, k celé obci národní.

Zrádne pikle proti obraně vlasti skytají au- toru příležitost, by pozvedl, jako jedině oči- sťující, jedině usmiřující ideu vlasti. Kniha tato bude s rostoucím zájmem čtena až do poslední stránky své i českými čtenáři a tisícové jich duchem i srdcem přisvědčí k výzvě konečné, adresované v knize k mužům mladým: »Toť veliká útěcha, ve- liká naděje pro vlast, zříti jak tolik srdcí pojí se v myšlence pevně zakořeněně: v lásce k zemi svojí!... Vy, mladí, vy těmi jste, jimž odkazujeme své vzpomínky smutné, ten flor černý, jímž musili jsme zahaliti své prapory, však na čas jen, abyste vy opět rozvinuli je vítězně, aby ve větru i bouři zavlály směle opět naše barvy. Nikoli, přátelé a synové naši, nikoli — vlast naše mrtva není. Dřímala jen. Ti, kteří mínili, že v hrob ji uloží a že těžkým jak kamenem poráž- kami přechodními pohrobí i její poslání slavné a nesmrtelné, hájiti slabých a osvítiti svět svou vědou, svým uměním, ti zmýlili, jako zklamali se ti, kdož mínili, když na věky pod kamenem těžkým pohřbili i Spa- sitele- Jako on již po třech dnech z mrtvých povstal, tak i vlast se zvedne opět v jas v záři...«

— Zase nový kousek »spojenecký«. Pán Poláci, stateční naši spojenci a ještě více ně- mečtí klerikálové jsou při plné práci, aby nám osvědčili krajní nelibost a nespokojenost s poli- tikou, kterou nyní děláme. Křesťanští klerikálové titéž, k vůli nimž jsme zapírali po půl století své liberální přesvědčení, k vůli nimž svedení konservativní velkostatkáři v okamžicích nejroz- hodnějších odmítli ruku, podávanou jim Němci ostatními, titéž Němci katoličtí, které přijali jsme přes varovné hlasy a přes původní, dobře pro- myšlený plán, následkem polské intriky do Ba- denovy koalice, kde pro ně místa býti nemělo — titéž klerikální Němci, v čele s dr. Kathrei- nem, již definitivně z tábora našeho odflanko- vali. Když onehdy svolal dr. Baernreither své věrné, aby usnesli se, jak mají zachovati se v de- legacích, dostavili se na pozvání to, již předem smluvené, také katoličti Němci a s nimi též

Vlaši, jimž dr. Stránský ve své nedávné řeči až příliš lichotil. Pan Baernreither navrhl jim. aby za základ formálních opatření a rozdělení delegačních funkcí přijali týž poměr jako v roce 1891, kdy naposled zasedaly delegace ve Vídni a páni to přijali a pánů, kteří to přijali, bylo 21, tedy většina všech členů delegace ze sně- movny poslanců. Poltýdnu přikulhal se ovšem také pan Jaworski, jenž o všem dříve byl zpraven jenž ani prstem nehnul, aby Vlachy a klerikály, své dobré přátelé, přiměl, by do schůzí Němcův nechodili a svolal schůzi druhé skupiny, do níž se dostavili delegáti polští a čeští, vel- kostatkářští, jihoslovanští a pan Skéne. Těm přednesl dobrý pán, na čem se Němci usnesli a žádal je, aby všechno to beze změny přijali. A co se stalo? Byl kdo z Po- láků a z Jihoslovanů tak ochotným, aby spojil se s námi Čechy a protestoval proti tomu, by nám pan Baernreither podmínky prostě diktoval. Ani jediný. Pan Šusteršič dělal, jako by měl chuti, jako by chtěl podati nám ruky, zvěděv ale, že nás ve schůzi jen devatenáct, tedy »menšina«, submittoval ihned, jako by to bylo v nejlepším pořádku a nikoli velmi důležitá věc, že v delegacích jsme se ocitli pojednou v mi- noritě, projevil státnický náhled, že za daných okolností nic jiného se dělati nedá, než se po- drobit. Marně poukazovali delegáti čeští, že se pan Jaworski nemusil namáhat, když pouzeo to šlo, přijati na vědomí diktát páně Baernrei- therův, dle něhož mají se o všechna místa funkcionářů v delegacích rozděliti Němci s Po- láky. Až na pana Skéna, Němec žádný ve

schůzi nebyl a ostatní páni Slované, až na Čechy, ať jižní nebo severní byli s diktátem Baernreithero- vým spokojeni. Toť se ví, že si touto intrikou, panem Jaworskim a Abrahamowiczem spředenou, čeští delegáti nedají v delegacích překážeti a že použijí této příležitosti, aby plnou měrou a na místě, kde to mnohem více mrzi, než dolev parlamentě, projevili své mínění o proudechv jakých se ocitlo Rakousko. Zajímavo pro poměry ve vídeňské říšské radě ale zůstane, jak rychle změnila se autonomistická většina v této korpo- raci v menšinu a potom to též, jak páni Poláci zúmyslně přišli se svou schůzí pozdě — aby menšině se ocitli. Sami ovšem, co se dalo trh- nout v delegacích si pojistili. — Exekutivni vymahání znalosti něme- ckého jazyka zavádí »praesidium c. k. zem ského finančního ředitelství v Praze«. Firma »Milde a Rössler« na Václavském náměstí opřela se německé kvitanci, kteraž firmě byla na c. k. hlavním celním úřadě předložena a na platební vyzvání ze dne 4. června 1903 prohlásila, že zaplatí žádané dodatečné clo, bude-li jí vydána kvitance na českém tiskopisu českým jazykem sdělána. Na toto podání došlo řečené firmy dne 5. t. m. vyřízení, jimžto jí dává c. k. hlavní celní úřad z uložení fin. ředitelství věděti, »že žádosti za vydání celní kvitance českým jazykem psané vzhledem k platným na ten čas předpi- sům místa dáti nemůže.« Kdyby však řečená firma do osmi dnů nezaplatila dlužné clo na německou kvitanci, hrozí c. k. hlavní celní úřad, »že povede na ni právo«. »Vésti na někoho právo«, není ani tak špatné rčení, alev případě tomto znamená opravdu jen pouhou frázi.

Nikoli snad proto, že by dodatečné clo celním úřadem na vlastenecké firmě české nebylo vy- máháno exekutivně, kdyby je do osmi dnů ne- zaplatila, ale protože v tomto případě jako ve všech podobných nejedná se o vedení práva, nýbrž provedení pouhého násilí. Nebot právo nestojí tu po boku c. k. celnice ani c. k. fin. ředitelství, neboť je úplně na straně pánů Milda a Rösslera, jichž jazyk podle platného sice, ale především c. k. státními úřady šlapa- ného, hněteného a potíraného zákona v úřadě má na vlas rovné a tudíž také stejné právo jako jazyk německý i jsou tudíž všechny na ten čas platné předpisy vydány proti zákonu a tudíž neplat- ny. Pohrůžka exekutivou státní není ničím jiným leč zneužíváním této exekutivy a pokračováním v nepřetržitém skandáfu, jehož representantem v Praze jest c. k. hlavní celní úřad a c. k. finanční ředitelství. Toto skandalisování zákona c. k. státními úřady finančními prováděné nesmí odstrašiti českého obchodníka, aby při každé příležitosti demonstroval na pražské celnici své rovné právo a žádal za české stvrzenky a vedi stížnost na jich odpírání. Kdyby se tak dělov každém případě, snad by příslušné úřady na- hlédly, že by české aneb aspoň rovnoprávné tiskopisy a jich vyplňování v žádaném jazyce úřadování při nejmenším alespoň — velice zjednodušilo ! — Osobní. Nadinženýr Josef Velínský, jenž vede technické záležitosti u okres. hejtmanství v Tá- boře, byl zmocněn odbývat výkony vyplývající z do- zoru na parní kotle a zkoušet kandidáty z obsluhy parních kotlů neb z dohledu na parokotelní pohony. — Karel Parýzek vykonal jako úřadně oprávněný zeměměřič na Král. Vinohradech u tamního okres. hejtmanství předepsanou přísahu. — Dary. Denní hosté smíchovské restaurace p. V.

Líbala na Král. Vinohradech, Korunní třída, pořádali mikulášskou zábavu ve prospěch chudých dětí české veřejné školy v Ledvicích u Duchcova. Čistý výtěžek 22 K zaslán tamnímu učitel. sboru k rozdělení. Obec hořenická věnuje 20 K Ústřední Matici školské místo věnce na rakev zemřelého posl. J. Jaroše. — Kde sedí skutečná chátra? Před několika dny přinesl realistický denník rozhořčený článek o praž- ských dopisovatelích venkovských listů, jež šmahem nazval „žurnalistickou chátrou“. V jedné příčiněa sice pokud se týče známého dopisovatele „Plz. Ob- zoru“, přináší dnes týž realistický denník pokorné odvolání, čímž ale záležitost, jak se podobá, odstra- něna není. Venkovský tisk hájí své dopisovatelea řadu zahajuje olomoucký „Pozor“, který probrav článek realistického denníku, připojuje k němu ná- sledující poznámku:

Aby veřejnost zvěděla, kde nalézá se v Praze největší brloh této „žurnalistické chátry“, tohoto „zlořádu“, těch „nejzkrachovanějších individuí“, „šarlatánů“ a p., jak se píše o nich v „Času“ ze dne 9. prosince t. r. v čís. 336., sdělujeme, že hlavním brlohem této „žurnalistické chátry“ jest redakce „Času“. Tam odsud jsou majitelé venkov- ských časopisů bez ustání bombardováni srdcervou- cími prosbami členů redakce „Času“, aby — ovšem že za tučný honorář — přijímali dopisy z Prahy, proti kterémužto „zlořádu“ „Čas“ v čísle 336, tak ostře vystupuje. Chce-li sl. redakce „Času“, poslou- žíme přípisy, které jen redakce naše ve věci té má od redaktorů „Času“. Chce-li kdo z realistů, aby učiněna byla přítrž onomu „zlořádu“, jakým v „Času“ nazývá pražské dopisy do venkovských listů, nechť napřed zakročí ve vlastním tábořea v první řadě ať zakáže v redakci „Času“, aby tam odtud nikdo nikdy více nepodnikal útoky na kapsy majitelů venkovských listů, jak po řadu let činilo se a činí až doposud.

— K boji o českou školu v Rožnově u Č. Budě- jovic. V úterý dopoledne bylo pokračováno ve vý- slechu českých rodičů. Výsledek jest ten, že neslý- chanému nátlaku se strany obce rož- novské a budějovické, Hardtmutho- vých dílovedoucích a jiných něme- ckých zaměstnavatelů statečně odo- lalo 37 českých rodičů, kteří žádají pro svých 71 českých dětí zřízení české veřej- né školy. Jak veliký byl nátlak na české rodiče, o tom svědčí i ta okolnost, že čtyři otcové, kteří v ne- děli při výslechu prohlásili se pro zřízení české školy, dostavili se v úterý znovu před komisi a toto své prohlášení odvolali, udávajíce vesměs za důvod, že bylo jim pohroženo ztrátou existence. Dělník Jan Pinsker, zaměstnaný u obce budějo- vické, bydlí v Rožnově a také podepsal žádost o zří- zení české školy. Když ve středu ráno přišel do práce, dozorce Mattousch vyhnal jej, aby prý šel hledat obživu k Čechům, když je Čechem. Pinskrovi bylo ihned českou místní organisací opatřeno zaměstnání jiné.

— Přednáčky. Paní Laudová-Hořicová, člen Národního divadla a horlivá pěstitelka vzájem- nosti slovanské, přednáší dnes v pátek o 8. hodině večer v místnostech Slovanského klubu „U angli- ckého dvora“ na Poříčí „Z pohostinských her.“ Osob- nost přednášející i thema přednášky zaručují, že zájem členstva projeví se četnou účastí. Rozeslaná pozvání platí též pro dámy pozvaných. Uvedení hosté vítáni. Spolek českých lékařů koná týdenní schůzi v pondělí dne 14. t. m. o 6. hodině večerní v Karolinu.

Přednáší p. dr. Boh. Niederle, primář nemocnice z Kladna: „O spodní luxaci kyčelní.“ Přednáška tato je třetí v cyklu pořádaném na paměť zesnulého prof. dra. Karla Maydla. — Cyklus veřejných foto- grafických přednášek s projekcí svě- telných obrazů. Jaké první přednáška tohoto cyklu bude přednáška starosty Českého klubu foto- grafů amatérů v Praze, pana Karla Dvořáka, zvaná: „Hore Váhom“, kus uherského Slovácka v 90 obra- zech. Přednáška koná se v úterý dne 15. prosince o 8. hodině večerní v zimní zahradě Národního domu na Král. Vinohradech. Vstupné za osobu 80 hal. V předprodeji dostati lze lístky po 50 hal. u členů klubu, jakož i u pražských obchodníků s fotografický- mi potřebami. Členové klubu platí při večerní po- kladně 20 hal, za osobu. Pro další večery tohoto cyklu připravují se přednášky: Z Hruboskalska, Pra- chovské skály, Morava, Býčí zápasy ve Španělícha Krkonoše. Veškeré dotazy řízeny buďtež na jednatele klubu p. Frant. Mrskoše, místodrž. účetního officiála v Praze—II., v Křemencové ulici č. 7. — České důstojnické kursy. Brněnský »Tages- bote« přináší telegram z Olomouce: »Velitelé něme- ckých pluků druhého armádního sboru obdrželi re- servátní rozkaz, který zvlášť měl býti zatajen, s poukazem, aby záhy zřídily se české vyučovací kursy pro důstojníky a postup důstojníků by se učiníl závislým na úplné znalosti této řeči«.