V Praze, v pátek dne II. prosince.

K číslu 338. Číslo v Praze za 2h a na venkově za 3h

Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h

NARUDNÍLSTY

Předplaeení a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. a expedice.

Telefonické zprávy „Nár. Listů. Zakončení říšské rady. Z Vídně, 11. prosince. Lamento a ná řek jednohlasně ozývá se dnes v listech ví- deňských nad zakončením říšské rady a její neplodností. Nemůže překvapiti, že dějí se při tom útoky na českou delegaci, že ona je vinna tímto stavem. Tyto útoky snesou český lid a jeho zástupcové s klidným svědomím a s vědomím, že nešli svévolně do obstrukce, nýbrž že byli do ní zatlačeni vlá- dou, která kapitulovavši před nasilnou ob- strukcí německou, český národ oloupila o právo, které není nikomu křivdou a tím za- hnala český národ zase do taktiky, ve které setrvá také dále, nestane li se do nové kam- paně — jejíž termin není ještě určen — ně- jaká náprava. Po té se volá na celé čáře, ale nelze říci, že jest někde nějaký přijatelný projev. »Neue Freie Presse« jenom ohla- šuje, že se učiní ještě jeden pokus však také tento list vyslovuje se způsoben naprosto nejasným. Ciní narážky na netrpě- livce, kteří sice nežádají hlavu Körbrovu, ale kteří by ho rádi viděli usmažena českou ob- strukcí. Ode dvou neděl chodí tito politikové s ministerskou listou v kapse. Vlastní jejich jména jsou nahoře nebo dole. — Není těžko uhodnouti, kdo jest míněn: dr. Baern- reither. Německé strany nejsou nadšeny pro dra. Körbra. Léčba české obstrukce stu- denou vodou bez chirurgického zasáhnutí Ném- cům jest důkazem, že se nemohou od něho nadíti politiky silné a že vždycky vláda do- vede vliv Němců omeziti na skrovnou miru.

Avšak od tohoto poznání až k odhodlání, slo- žiti osudy své do rukou šplhavců a ne- prozřetelných politiků (dr. Baern- reither) jest velký skok, kterého odpovědní politikové němečtí se neodváží. »Neue Freie Presse« táže se dále, bu- de-li § 14. užito také pro vyrovnánía smlouvy obchodní a sama odpo- vídá: »Ve sněmovně jest mnoho lidí, kteří jsou smělými dosti tomu věřit. Ale dříve má býti podniknut ještě jeden experi- ment, rozmotati zápletky parlamentní způso- bem ústavním, než také vláda řekne: »Tak to dále nejde! Nepodaříli se ani tento pokus, bude-li také příští zasedání sněmovní v parlamentě obstruováno, pak bude nutno konstatovati úřadně, kde je vítězství a kde porážka.« Týž list uveřejňuje dlouhý přípi bar. d'Elverta, který souhlasí, že parla ment je ochromen, že strany jsou rozváš- něny, že národní smír je přiostřen, hospo dářská posice zhoršena a že obchodní styky s cizinou se staly nejistými. Vůdce Němců moravských dále praví kterak prý Čechové baží po novém minister stvu parlamentním, vůči kterému by zacho vali reservu, doufajíce, že hodí do parla mentu zákon o zřízení moravských universit a kdyby jej Němci zmařili, že je zřídí po mocí článku 14. Ale — dodává baron d'Elvert — Němci moravští nejsou ochotni hráti úlohu obětního beránka. Kdyby Če chové dobyli Brna a tím také Moravy (l), potom by došlo také na Dolní Rakousy. Již toto faktum mělo by býti vládě strašidelným znamením, že česká výprava výbojná nechce stanouti na hranicích dolnorakouských. O mo- ravské české universitě mluví d'Elvert z pů sobem, u něho i ostatních Němců obvyklým

K situaci v Uhrách. Z Pešti, 11. prosince. Včera byly roz šířeny zprávy, které přešly také do vladních listů, že ne-li celá skupina Appony ova, aspoň velká její část vrátí se do vlád- ního tábora. Zpráva se nepotvrdila. Večerase sešli přivrženci této skupiny. Apponyi měl k nim řeč, ve které pravil, že teď teprve jest volným, že jsa presidentem posla- necké sněmovny, byl jako ve šněrovačce. Na to se skupina usnesla, že není příčiny k eněj ké změně stanoviska. Na- sledkem toho secesse trvá dále a prodloužen také nájem místností, které secessionisté měli. Z Pešti, 11. prosince. Hrabě T isi za vyjednával se skupinou Széderkenyo- vou a s oněmi poslanci, kteří ještě provo- zují obstrukci. Ujišťuje se však, že se nedo- spělo k žádnému výsledku. Borys Sarafov v Bělehradě. Z Bělehradu, 11. prosince. Borys Sarafov sem včera přijel. Na nádraží čekali ho Makedonci a posluchači vysokých škol. Sa- rafov pronesl k nim řeč, ve které děkoval za pozvání, jež prý je zárukou svornosti Slo- vanů balkánských. Pak apostrofoval srbskou mládež, jež odpověděla nadšeným voláním »Živio!« Policie učinila rozsáhlá bezpečho- stní opatření. Na hlavu Borysa Sarafova je totiž vy- sazena Turky vysoká cena. Sarafov jel v otevřeném voze do hotelu pařížského. Tento byl přeplněn Makedonci a Srby. Sarafov promluvil tam opět řeč, ve kteréž pravil, že odjede dále, ale že na zpá- teční své cestě prodli déle v Bělehradě. Potom že bude organisovati také v Srbsku dílo osvobozov ací. Neboť jenom společný postup provede prý svaté toto dílo. Anglický král nemocen. Z Vídně, 11. prosince. »Neues W. Tagblatt« uveřejňuje londýnský — ovšem neuvěřitelný — telegram, dle kterého král Eduard anglický velmi téžce onemocněl.

Felegrafické zprávy. Z Vídne, 11. prosince. (Č.-B.) Ve včerejší schůzi městské rady byly po delši debatě schvá- leny účetní závěrky za r. 1902 a měst- ský r oz polčet. Opposice odešla ještě za povšechného rokování. Z Pešti, 10. prosince. (C.-B.) „Uherská telegr. a korresp. kanc.“ oznamuje: Uherská delegace bude míti dne 14. prosince o 1. ho- dině s poledne předehozí poradu. Ustavující schůze její bude se konati dne 15. prosince o 5. hod. odpol. ve Vídni. Z Pešti, 10. prosince. (C.-B.) „Uherská tel. a korr. kanc.“ oznamuje: Liberální strana říšského sněmu měla včera večer po- radu, jak by se obsaditi měla místopředsednická místa, jež odstoupením Arpada Szentivanaa

FEUILLETON. Výprava. Črta z našeho venkova.

Karlík Boučků vstal dnes neobyčejně záhy. Teď již stojí pěkně umyt a učesán na zápraží, ač jest všední den; dokonce mu máma i svá- teční šaty oblékla. Půjde s matkou mlátit. Ale kam! Ne jako jindy k sedlákovi — dnes půjde do myslivny. Až se v Karlíkovi dech zatajil, když mu ráno matka řekla: »Dnes se musíš umýt a dostaneš sváteční šaty; co by paní lesní řekla, až bys přišel takový rozhadřený do my slivny.« Však věru Karlík za to nemůže, že látka na všedních kalhotech byla tak slabá a teď mu lezou obě kolena ven a že se vzadu knofliky utrhaly a teď tudy vylézá cípek košilky; mů bože, to přec jiní hoši také mají, však nehraje o čamrdy sám. Ale tím si teď Karlík hlavu ne- láme, má dnes důležitější věci na mysli. Půjde do myslivny! Karlíkovi připadá myslivna jako nějaký zá- mek v pohádce. Až posud viděl ji vždy jen z daleka, když šel tudy s mámou na chrastí do lesa. Stála uprostřed lesa na pasece, plné jahod a malin. Všechny děti ze vsi by si do syta nasbí- eašy jahod, kdyby je tam pan lesní pustila ještě by jich dost zbylo, tolik jest tam jahod Karlík se jindy díval s tajemnou bázní na my- slivnu a ve strachu se schovával za matku — a dnes půjdou opravdu do myslivny. Nemůže se ani dočkati, až máma se vypraví; nejraději hv jia hěžal sám Však již jde stará truhlářka a volá: »Bou čková, pojďte už, mužští už jdou, ať jdeme po nromadě.« I to připadá Karlíkovi nějak slav nějším, jindy jde do práce každý sám, do my slivny táhnou všichni společně.

Konečně se vypravili. Karlík cape kameni tou cestou po vsi, ani se dnes nezastavil na konci vsi u kolářovy zahrádky. Jindy by vystá celé hodiny u plotu a prohlíží velké žluté turky, visíci na plotě a dlouhé řady úlů uprostřed za- hrádky, kds se to jen hemží včelkami. Dnes jest to Karlíkovi lhostejné. Vesele vyběhl úvo zem za humna. Na široké občině klidně po- pásal se dobytek, jen zvědavé kůzle truhlářovo běželo se podívat k cestě. Před nimi z lesa valila se bílá ranní pára. Zářivé paprsky vy- cházejícího slunce lámaly se v jemné mlze, až se vznášela jako čarovný stříbrný závoj nad hladinou tichých vod blízkého rybníka. Teď vešli do lesa. Prošli krásnou alejí mezi šumícími, štíhlými smrky, pak nižším podrostem, až vyšli na paseku. Konečně byli u cíle. Na mírném svahu paseky stála myslivna jako v po- hádce; dokola obklopena školkami a zahradou. Karlíkovi se zdálo, že ty běloučké zdi jsou z cukru a střecha se leskla na sluníčku jako pěkně vypečený perník. Místo kamenité cesty prostíral se před myslivnou heboučký zelený travník. Na stéblech trávy houpaly se kapky rosy jako skleněné korálky a příjemně chladily Karlíka do bosých nožek. V nesmírné radosti předběhne ostatní a směle zahýbá do dvora. Však hrůza — ohromní dva hafani vyřítí se proti němu a štěkají, až Karlíkovi v uších za- lehá . ..

Ulekaného Karlíka odnesla matka do sto- doly a tam seděl schován v koutku.Po chvíli se osmělí, vykoukne ven, sláva bohu, psi jsou uvázání; však již měl Karlik strach, že mu všechno pokazi! Jako myška vyklouzl zadními vraty ze stodoly a vydal se na prohlídku. Obešel zahradu plnou pestrých květinových záhonků, takové krásné květiny nemá ani kolář ve své zahrádce a což švestky na stromech! Karlíkovi se zdá, že i ty švestky jsou nějaké větší a modřejší než u nich ve vsi, a což krásná okénka s bílými záclonami, jak to asi teprve za- nimi vypadá! Pomaloučku dostal se Karlík až do dvora a odtud nakukuje do síně a dále do otevřených dveří u pokoje. Nejvíce se mu libí kolibka, plná běloučkých peřinek, rád by si ji prohlédl blíže, jaké je v ní asi děťátko, ale ne- odvažuje se. V tom za Karlíkem něco zacinká, Karlik se ohlédne a uvidí kotě. Ale je to kotě ? Vzdyt má na krku velkou rolničku jako starostovo hříbě; to asi není kotě. To Karlikovi dodalo, ani nevěděl, jak stál na prahu pokoje, jednu ručku v kapse, dva prsty druhé ruky vloudily se mu do pusy, leknutím otevřené. Paní lesní seděla u okna, právě krmila kaši maličkou a pozorovala již chvíli hocha. Teď ho vlídně vyzvala: »Pojď jen k nám, ty jsi Karlík Boučků, viď ?« Osmělen vlídným vyzváním vešel a místo odpovědi vyhrknou z něho dlouho zadržované otázky : »Jatého to máte toníta s tuličtou ?« »Konika? I to je kotě a chodí nám na ptáčky, tak jsme mu uvázali na krk rolničku od telátka.s