1
article
Svědek: Hercík.
Předs.: Byly tam ty papíry?
Svědek: Ano.
Předs.: Jaká byla manipulace při vydávání ně-
jakých papírů na vadium?
Svědek: To poslal ke mně předseda. Hercík
otevřel dvěma klíči pokladnu a já svým klíčem dotyčné
oddělení a podle toho, jak vysoké vadium bylo žádáno
vyhledal pokladník přiměřený cenný list.
Předs.: Jak jste potvrdil, že to bylo vyzved
nuto?
Svědek: Myslím, že jsem udělal záznam svého
jména.
Předs.: Dal jste mimo to do pokladny nějake
potvrzení?
Svědek: Totiž to se mohlo státi příště, po-
něvadž snad tehda nebylo ještě panu doktorovi známo.
jak velikou částku vybereme.
Předs.: Co se stalo, když byla zase stvrzenka
vrácena? Provedl se řádně výmaz oné poznámky?
Svědek: Myslím, že vždy.
Předs.: Když byl nějaký papír tažen, komu
jste ho odevzdal?
Svědek: Jenom pokladníkovi.
Předs.: Do pokladny neměl kromě vás nikde
přístupu?
Svědek: Nikdo.
Obžal. Hercík: Svědek tvrdí, že jsem měl
spolu závěrku a klíče od posledních dvéří. Ale klíče
od tresoru jsem neměl.
Předs.: Kdo je měl?
Svědek Zbíral: Myslím, že já.
Obž. Hercík: Dr. Zavadil i jeho nástupce
objednávali vadia písemně a následkem tohoto pí-
semného objednání teprve Zbíral papíry vydal. Já
dal potom zvláštní potvrzení od dra. Zavadila do
pokladny a když se vadium vrátilo, vrátila se i po-
tvrzenka.
Předseda (k Zbíralovi): Přesvědčil jste se
vždy, když se nějaký papír zpeněžil, zda valuta byla
řádně odvedena
Svědek Pokladník mně při příležitosti uká
zal, kde to má zaznamenáno.
Hercík
doktor
Zavadil
Zbíral
Předs
Zbíral
2
article
Předs.: Vždycky?
Svědek: Ano.
Porotcům předkládá se pak hlavní kniha se zá-
pisy o dvou cenných papírech, jež byly sice taženy
ale valuta z pokladny zmizela, Poněvadž Hercík od
vozuje původ jediné skvrny, kterou znalci prohlašují
za rasuru, od šňupavého tabáku, jímž Zbíral měh
snad prsty potřísněny, táže se předseda Zbírala,
šňupával-li někdy?
Svědek. Ano, ale před 2—-3 roky jsem
přestal.
Předseda: Vy říkáte, že při přehlídce vaše
papíry tam byly a že jste se přesvědčil, byly-li také
peníze za ně řádně odvedeny. Ale zjištěno je, že
přes to jsou dva cenné papíry pryč.
Svědek: To mne měl pokladník upozorniti
Hercík: Podotýkám, že pan Zbíral dvakr
nebo třikrát týdně chodil revidovat ty papíry.
Obhájce dr. Kliment: Upozorňuji, že znalc
prohlásili, že komunální úpis č. 411 mohl nejspíše
býti zpronevěřen v říjnu 1902?
Znalci: To jsme neřekli. My pravíme, že
zmizel ze zásoby v době od října 1899 do října
1902, ale nejspíše v roce 1900.
Obhájce dr. Kliment: Pane Zbírale, pře-
svědčil jste se vždy, zda je vydání toho či onoho
výboru správně zaznamenáno?
Svědek: Ano.
Obhájce: Jak jste odevzdal pokladnu, když
se stal pan Hercík vrchním účetním
Svědek: Předával jsem ji p. Novákovi za pří-
tomnosti pokladníka a starosty.
Obhájce: Kontrolovalo se tehda, zda tam
všecko je?
Svědek: Ano.
Zbíral
Hercík
doktor
Kliment
Novák
Předs
3
article
Předs.: Když jste vydal vadium, zapsal jste
si, že dotyčný los je tažen
Svědek: Nepamatuji se.
Hercík: Konstatuji, že se také vydávaly pa-
píry na základě kontrolní knihy a zvláštního sou-
pisu a že já nemohu býti viněn z odcizení papírů,
poněvadž jsem k nim přístupu neměl.
Obhájce dr. Kliment: Vydávalo se někdy také
na základě pokladní knihy?
Svědek: Že se něco vydalo, pamatuji se, ale
záznam popsat nemohu.
Na to čteny písemné posudky znalecké v afféř
defraudací různých zástavních listů, mimo jiné také
o zmízení valuty a dluhopisy hypoteční a zemské
bankv.
Že dluhopis komunální č. 411 byl tažen, není
pravdou, jak dokládá se bankou. Jest tedy podezření.
že papír ten zmizel po říjnu roku 1900. Kupon byl
zpeněžen a nesprávně zanešen do knihy cenných
papírů.
St. zástupce předkládá přípis Pražské úvěrní
banky, dle něhož byl jí prodán dne 7. října 1902
kupon dluhopisu č. 411. Kým, nelze zjistiti. Čte se
dílčí listina o zpeněžování cenných papírů; vychází
z něho na jevo, že v záložně nebyla žádná kniha
k vedení cenných papírů.
doktor
Kliment
Předs
úvěrní banka
4
article
Nalezena pouze nekolkovaná, provázkem
svázaná kniha, jež byla celkem ze všech knih nej-
zachovalejší a v té zanesena pouze čísla a hodinota
cenných papírů. Když byl papír slosován, byly číslo
a hodnota škrtnuty. Zápisy vedeny velmi nepřesně,
zejmena poslední dobou vedeny velmi nepořádně.
Znalci byli donuceni vyptávati se u řady banka
peněžních ústavů na správné hodnoty dotyčných
papírů, na jejich zúročení a podobně. Posudky znalců
dopodrobna vypočítávají celou spoustu zmíněných
cenných papírů. I zde zaneseny u losů poznámky.
že byly slosovány, ač tomu tak ve skutečnosti ne-
bylo. Ve většině případů se zdá, že poznámky
učiněné červeným inkoustem jsou psány rukou Her-
cíkovou. U jednoho losu jest po straně připsáno
písmeno »Z« třesoucí rukou, jež dle všeho připsal
Zbíral na doklad, že tento cenný papír vydán.
5
article
Kupony zmizelých dluhopisů zpravidla zpeněžo
vány v jiných dnech než u ostatních dluhopisů.
Okolnost tato jest podezřelou.
St. zástupce předkládá tři stvr
zenky dra. Zavadila na zástavní lis
č. 3755, jímž dne 5. června a 11. června
1900 zmíněný zástavní list přijal a zase
odevz d al.
Znalec p. Boh. Záhorský předkládá knihu
cenných papírů pánům porotcům.
Pan znalec vykládá manipulaci s cennými pa-
píry, jež byly jako jinde v ústavech peněžních uklá-
dány i ve svatováclavské záložně v tressoru pokladny
Klíče od tohoto oddělení, eventuálně spoluklíče
měli Hercík a Zbír al.
Kdo vzal zástavní list?
Předseda táže se obžalovaného Hercíka, zdal
ten papír přijal neb vydal.
Obžal. Hercík se vší rozhodností: Já ten
papír ani nedostal ani nepřijal.
Předseda: Ale, pane Hercíku, klíče od tres-
soru jste měl pouze vy a p. Zbíral, není-liž pravda?
Obž. Hercík: Ano.
Předseda: Tedy jeden z vás dvou pouze
mohl ten papír vzíti.
Obžal.: Já k těm papírům nemě
přístu p u.
Předseda: Ale pan Zbíral řekl, že byl při
tom, když jste ten papír v pokladně vyhledal.
Obžal. Hercík: On se vždycky o tom
přesvědčo v al.
Předseda: Vy jste tedy ten papír nemělv
rukou?
Obžal. Hercík: Ale když šel k zpeněžení
tak jsem ho do rukou nedostal ..
Předs.: Proč jste v knize poznamenal, že byl
ten papír tažen? A proč jste to škrtl?
Obžal. Hercík: To škrtnutí není mojí věcí,
o rasuře jsem se dověděl až teprve zde ve vyšetřování.
Znalec p. Hladík: Na oné rasuře velmi málo
záleží.
Obžal.: Mně též ne. Co se uvádí se strany pánů
znalců, jsou jen prosté domněnky, ale žádná fakta!!
Hercík
al
Zbíral
Ted
Hladík
Předs
6
article
Obh. dr. Kliment před lavicí porotců dává pak
otázky oběma znalcům, k nimž odpovídají oba sou-
časně. Předseda při tom napomíná obžal. Hercíka,
aby zachoval ticho a nemluvil, ptá-li se znalců jeho
obhájce. Při tom pronáší soudní znalec p. Maglén
odpovědi k otázkám obhájce dra. Klimenta, takžev
soudní síni panuje hluk. Před porotními lavicemi kupí
se obžalovaní v průvodu obhájců, soudní znalci s roze-
vřenou hlavní knihou a žurnalisté.
Předseda zjednává ticho zvonkem.
Obh. dr. Kliment žádá, aby soudní znalci vy-
světlili manipulaci v příčině účtování akcií „České
společnosti pro obchod a průmysl“, jež v hlavní knize
jsou skontrovány přebytkem
Předseda: O tento případ se zde nejedná. Páni
znalci tvrdí, že dotyčný komunální dluhopis byl pro-
dán a že valuta nebyla zanešena.
Obžal. Hercík: Nevzal jsem žádného takového
papíru.
Předs.: Páni znalci to nepraví. Oni tvrdí jen,
že schází oněch 5000 zl. a vy uvádíte, že jste peněz
těchto neobdržel.
doktor
Kliment
Hercík
Klimenta
Obh
Předs
7
article
Znalec p. Záhorský vysvětluje potom, že dle
jeho soudu nebyl komunální dluhopis Zemské banky
do vydání vůbec dán a že v kníze byl dotyčný záznam
nadobro vyškrtnut, takže starou správou pokladny
nemohl býti nové správě vydán.
Obhájce dr. Kliment: Tvrdíte, že papír ten se
ztratil nejspíše r. 1900. Ale konstatoval jste také, že
22. února 1902 byl kupon za tento zástavní list č. 411
ve prospěch záložny zpeněžen a také správně do
žurnálu a strazzy zanesen. Je tomu tak?
Znalec pan Záhorský: Ano.
Obhájce: Tedy 22. února 1902 musil tam
ještě býti ten zástavní list?
Znalec pan Maglén: Ano, kupony tam byly,
ale papír byl pryč.
Obhájce dr. Kliment: Ale v zápisu dotyčném
jsou patrny různosti písma, které nasvědčují spíše
tomu, že to můj klient nepsal.
Předs.: K tomu konstatuji, že se obžalovaný
Hercík sám přiznal, že to psal. Pan obhájce popírá
tedy jeho podpis. (Hlučná veselost.)
Obžalovaný Hercík: Já tvrdil jen, že nemohu
říci, je-li to můj podpis.
Záhorský
doktor
Kliment
Maglén
Hercík
Předs
8
article
»Neškodí. Může to naopak míti jakýsi výhodný vliv
na soustavu nervovou.«
»A nájemce z jejich panství může se snad podívat
na nemocnou? . . . Je to dobrý žid . . . On tolik touží,
setkat se s ní . . .«
»Ovšem!« odpověděl lékař.
Na základě tohoto »ovšem« nabyl Šmul práva, po-
dívat se na Andělku. Měl se s ní setkat poprve po něko-
lika týdnech. Oznámila mu to paní Wichrzycká a Šmul
neomeškal, zeptat se jí:
»S dovolením, paní . . . Není snad možno nakazitse
od té slabosti?«
»Co vám to napadá?«
»Neboť vidíte, paní, já mám děti — a .. . v těch ča-
sech velmi mnoho řízení.«
»Ale dej mi pokoj, Šmule! Sám jsi tam chtěl jíta
teď se bojíš? ...«
V nájemci probudil se duch Makabejských, plivl do
dlaní, přihladil si vlasy a — poněkud bledý — počal hra-
bat nohama, jak ohnivý oř před bitvou.
Již měli jít, když pojednou paní Wichrzycká si
na něco vzpomenula, vzala se stolku láhvičku a opatrně
pokropila kaftan Šmulův kolínskou vodičkou.
»To je snad proti nákaze?« tázal se, krče nosem.
»Proti nákaze.«
Odešli. V síni potkal je komorník Kryštof, který
změřil nájemce od hlavy k nohám a tázal se:
»Co to? Pan Šmul dnes navoněný? . . .«
»To tak paní Wichrzycká . ..« odpověděl Smul.
V dalších pokojích setkali se s lokajem, který zvolal
se smíchem
»A to teprv čpí od Šmula ! . ..«
212-
— 209 —
Wichrzycká
Šmul
Makabejský
Šmulův
Kryštof
9
article
Dovlékl se do chléva a převalil se na hromadu
slámy. »Jaké tu bohumilé spaní! . . .«
Ve snu zdálo se mu, že ho kdos tahá za rameno.
»Kubo! Kubo!... vzpamatuj se...«
»Jdeš! kš! kš!« zamručel bezděčně Zajac.
»A, ty's tedy opilý, bestie ... Kubo !. . .«
»Dej mi pokoj!... Nevidíš, co dělám?« odpověděl
a obrátil se tváří do slámy, klátě nohama.
Nebylo možno vzbudit ho, spal až do východu
slunce.
Zajac
Kuba
10
article
V paláci večer lékaři ještě jednou prohlédli nemocnou
a ve vedlejším pokoji uspořádali novou poradu.
»Tedy pan dobroděj stále tvrdí, že tu není zánětu
plic?« počal Dragonowicz s protektorským úsměvem.
»I tvrdím, i jsem přesvědčen, že se pan kollega
zmýlil,« odpověděl hejsek chladně.
Míra byla již přeplněna. Dragonowicz položil nohu
přes nohu, sepjal dlaně a stápěje královský pohled ve
tvář mladíka, tázal seá
»Prosím ... kolik let čítá pan dobroděj?«
Mladý hejsek povstal.
Ted
dobroděj
11
article
»Milý kollego!« pravil, »jest mi tolik let, kolik je
»Milý kollego!« pravil, »jest mi tolik let, kolik je
třeba na sto pozorování zánětu plic . . .«
Také Dragonowicz vyskočil.
»Málo mi záleží na letech pánových!« zvolal, mávaje
rukou. »A kde pán skončil universitní studia? ...«
»Ne v Packalově, ctěný kollego!...«
Rudou tvář starého doktora pokryl pěkný karmazin.
Andělka.