ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 78c06900-661e-11dc-ab56-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 24 celkem · entity: place 51, person 64, work 2, org 2
1 masthead
Ročník XXXXI.
2 masthead
V Praze, v neděli dne 3. listopadu 190.
Praha
3 masthead
Císlo 303.
4 article
Na rauní a odpol. listy přilohami („Naučný Obzor“ ve středu a „Literární Hlidka v pátek) předpllácí seu Praze v administra 2 K — h na něníe . . . . . S K —h na čtvst leta . . . .. s dvojí denáškou K 50h na městle- 7 K 50 h na čtrt leta. ve ailalkáchs 2K 80h na měsíe . . Feštout za mělsíe ke na čivrt lela- sdvojí zlsllko na nřsíe ko na řlvrt. lete
Praha
5 title
Dnešní čislu pro řráhu le o 20 stranácl.
6 article „Rakouské jazykové právo“.
„Rakouské jazykové právo“. Veliká radost v cislajtánském Israeli »Právě ve chvíli, kdy Čechové znovu se chystají aby další trvání parlamentu ohro- zili, vyšla kniha, která jest způsobilou, aby českou velikášskou vášeň co nejdů- kladněji odmítla!« . . . Tak plesá dnes vídeňský vládní tisk nad kompilační prací jakéhos dra. Adolfa Fischla, který »pod dojmem císařské trůnní řeči, jíž byl letos 4. února vídeňský rajchsrát zahájen, a zvláště pod dojmem »důrazně« její věty, že »vláda (Körbrova) pokládá za svou povinnost zachovati jednotnos řeči vurčitých oborech správ veřejné, jakožto starobylé a osvědčené zřízení, nedotknutoue — podjal se práce podepřít tuto vysokou rakouskou moudrost guberniální vědeckým důkazem o starobylém a tedy vydrželém právu němčiny na panství ve státní správě rakouské. K tomu konci vyhledal v archi- vech ministeriálních kde jaký starý dvorní dekret, »špargál a burcifál« — od vlády Ferdinanda I. (tedy r. 1527) až po nařízení ministerstva vnitra z 25. srpna 1900 — celkem 441 »pravidel« — z jichž úhrnného znění a smyslu prý se zřetelně vídí, kterak od spojení Čech a Uher s dědičnými zeměmi habsburskými němčina mívala »a ž do státních základních zákonůz r. 1867 a jejich článku 19. o rovno- právnosti národní, v úřadech císař- ských stále přednost přede všemi ostat- ními jazyky zemskými, jsouc všeobecným rakouským jazykem jednacím a vládním, kteréžto historické její právo, »zavedené positivními skutky osvícených vladařů rakou ských« (zejmena Karla VI., Marie Terezie
Čecho Fischl Körbrův Karel VI Marie Terezia Izrael Čechy Uhry nařízený ministerstvo vnitro
7 article
Josefa II.) dodnes nijak prý nepohaslo nýbrž i přes článek XIX. zákl. zákonů dosud neztenčeně a právoplatně trvá, »ji s o u pouze obmezeno právem státního ob čana, aby v domovském stálém sídle svém nalezl právo ve svém jazyku.« Rozumí se samo sebou, že pan dr. Al fred Fischel namířil svou studií, kteréž dal reklamní název: »Rakouské jazykové právo« — především proti nám. Chtěje opatřit němčině gloriolu historického státního jazyka vevšech zemích rakouských od nastolení prvního Habsburga až po naše doby — snažl se o důkaz, že prý pod Habsburgy nebyla čeština nikdy, ani před Bílou Horou, více uznaným státním jazykem zemí českýchl Ale ten důkaz se mu povedl! Ovšem — musí připustit: v Čechách i na Mo- ravě měla čeština přednost ve stavovské správě i v občanském soudnictví« — než i tu prý Chebskoa Lokelsko, jakož i ve Slezsku Krnovsko, či- nily výminky, požívajíce správy a soudnictví německého. »Avšak, toť hlavní touš: vla s tný císařská správa bývala ve všech ze- mích sudetských skoro výhradně něme- ckou, čili dle slov historika českého dra. Rezka »zevně dvoujazyčnou,u vnítř však naskrze německou.« Německý výtečník cítil asi nejlépe sám, že tím pro »historické právo státní němčiny« neprovedl leda důkaz, jak byla úsilov ně s hůry neněmeckým národům a zejmena ná- rodu našemu házena na krk jakožto j a z yk cizovlády, která na hrobě domác starobylé svobody jejich národn se pomocí jezovitův zahniz do- vala, porušujíc ústavní práv jejich krok za kroke m.
Josef II doktor Al Fischel Habsburg Rezek Bíla Hora Čechy Slezsko Krnovsko
8 article
Německý výtečník dr. Fischel cítil as dobře, že by u lidí 20. století špatně věci své posloužil, kdyby dle pravdy doznal. kterak to »historické právo němčiny« vůč nám pouze na tom skutku se zakládá, že byla tu jazykem despotismu, bro jícího proti starobylé ůstavní svo bodě vzdělaného a šlechetného národa — proto styděl se to přiznati a hleděl v knize své raději všemožně omývati Ferdinanda II i vlády po něm následující z tendencí ger manistických a odnárodňovacích proti ve škeré dějinné pravdě. Vítěz bělohorský prý naprosto nechtě národ náš a jazyk český ze msty vyhubiti sice prý by nebyl v »Obnoveném zřízení- přiznal jazyku našemu rovné právo s jazy kem německým v úřadech a soudech; ani napotom prý se neprováděla s hůry žádná promyšlená germanisace, nýbrž »vy šs třídy v zemích sudetských podlehaly prý prostě přirozené převaze německé kul- tury a poněmčovaly se samovolně, za- nedbávaly samy jazyk český, by styděly se za něj, uznávajíce samy vyvýšenost něm- činy, která tudiž zcela přirozeným během vývojem věcí opanovala školy i veškeré úřady v Čechách, na Moravě i ve Slezsku . . . »až rozbřesklo století devatenácté, století novo- dobé myšlenky státní a emancipace nižších tříd, století demokratické, v němž procitly veškery dřímající instinkty národní.« —
doktor Fischel Ferdinand Čechy Morava Slezsko
9 article
Nuže, nehledíce ani ku prolhanému tomu zakřidovávání děsného toho násilí, jež po dvě století pracovalo o zničení národa našeho, tak že pošlapalo nohami i to rovné právo Obnoveným zřízením zemským jazyku našemu ještě zůstavené — mohli bychom se výtečníka německého prostě otázat: byloč nebylo to emancipování se širých »nižších tříd« z otroctví německého byrokratismu josefínského, bylo či nebylo to procitnutí »instinktů národních« roku 1848 dějem mravně a historicky oprávněným a ne- vznikla dějstvím tím nová ethi- cká idea naší doby: idea rovnosti a ústavní svévlády všech uvě- domělých národů, která obsa- huje v sobě nepopíratelně př- rozenou rovnoprávnost jazy ků jejich ve všem veřejném životě a veškeré správě vlastí jejich Proč musil idei té holdovati hned první říšský sněm konstitučního Rakouska r. 1848? A proč musili idei té holdovati samiti Herbstové, Ungrové a Lasserové při zdělá- vání prosincové ústavy r. 1867? Jednoduše proto, poněvadž ocitli se před neodolatelným majestátem pravdy a práva většiny 15 millionův uvědomělých národů slovanských, jehož nebylo lze popříti, jemuž nebylo lze odolati. Tato věčná moc a síla práva vydobyla nám Čechům královský maje- stát ze dne 8. dubna 1848, jenž jest a zů- stává nepopíratelným právoplatným zákonem země české. Tato moc a síla přirozeného práva uvědomělých národů, bojujících proti byrokratickému absolutismu za svobodu a samosprávu — vymohla na prvním říšském sněmu, aby prohlásil rovnoprávnost všech národův a jazyků Rakouska a tatáž nezdolná síla práva přirozeného jako historického při- nutila r. 1867 i nejhouževnatější německé centralisty, aby do základních zákonů no- vého Rakouska vtělili čl. XIX., zaručující všem národům a jich jazykům úplně rovné právo ve škole, v úřadě i v životě veřejném,
Herbst Ungr Lasserová Čecho Rakousko
10 article
ne pouze ve stálých jejich sídlech, alébrž v celém soustátí rakouském vůbec. Celý tento půlstoletý zápas o rovné právo v moderních dějinách Rakouska není v pravdě ničím než zápasem o svobodu politickou proti byrokratickému, absolutistickému poručnictví, než zápasem lidu procitlého a uvědomělého za přirozené právo své osobnosti, jejímž výrazem jest jazyk národní svěrázný mrav proti nivellisující by- rokratické cizovládě, proti pan- ství nelegitimních poručníků německých nad dospělými občany slovanskýmí, kteří vědí, že státní úřadníci jsou zde k vůli nim a nikoli na- opak, že v právním novodoběm státě jsou úřadové a soudové povinni mlu- viti s občany státními jejich ja- zykem a nikoli aby občané státní přiučo- vali se jednotnému jazyku státních úřadů V celé vzdělané Evropě uznává se dnes zajisté jako samozřejmá zásada, že každý státní občan má právní nárok, aby se na úřadech a soudech jednalo s ním řečí jeho a nikoli řečí cizí, aby záležito s jeho byla projednávána postu- pem všech instancí jeho jazy- kem a nikoli cizím, k vůli čemuž pak nezbytně musí v zemi dvojjazýčné byti každý státní úřadník a ,soudce mocenobou zemských jazyků. To jest nezvratné přirozene i historické právo většiny ná- rodův této říše — a dle potřeby tohoto přirozeného práva vět- šiny její národů dlužno uspořádat její správu veřejnou, decentra- lisací, autonomií zemskou, rovnoprávností národů; jen tak dojde v ní k míru a spokojenosti: kdežto uzákoněním privilejí stätní němčiny, něme ckou vládou a hegemonií přivodí se neod vratně rozvrat a záhuba této, převahou slo- vanské říše tak jistě, jako že každý hřich proti přírodě se tresce a mstí.
Rakousko Evropa
11 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 2. listopadu. (Antisemité a dr. Körber.) Nejen v kruzích českých i mezi německými antisemity vzbudila nespoko- jenost řeč, kterou dr. Körber za rozpočtové roz- pravy odpovídal dru. Kramáři. Dle »Inform.« antisemité čekali, že dr. Körber ve své odpovědi zaujme určité stanovisko vzhledem k vyrovnání rakousko-uherskému, ale zklamali se. Vyvodi prý z toho důsledky. Dr. Körber beztoho ne může se naditi sympatií ve straně křesťansko- sociální, »poněvadž z jeho poslední řeči vysvítá i to, že dosud neprohlédl nebezpečí, hrozicí se strany Všeněmců a živly, směřující k rozpadnutí Rakouska stále ještě hýčká, uznávaje pak je za stranu úplně oprávněnou, tím jejich autoritu posiluje, místo aby je vší mocí potíral, jak by se slušelo na ministra v pravdě rakouského Dr. Körber — dodává pisatel stati — měl na vybranou mezi sympatiemi rakousky vlastene ckých kruhů a sympaliemi nepřátel Rakouska Zdá se, že se rozhodl pro tyto a proto mus také nésti následky této své volby«. Ze Lvova, 31. října. (Vysvěcen pravoslavného chrámu.) V neděli vy svěcen zde okázalým způsobem nový pravoslavný chrám, jediný v celé Haliči. Když byl r. 1785 zrušen pravoslavný klášter maňavský, zavřen sou- časně také poslední pravoslavný chrám v Haliči. neboť všechny ostatní chrámy změněny už před tím v uniátské. Roku 1787 dovolil sice efsai Josef pravoslavným Rusům konati ve Lvově
doktor Körber Josef Rus Praha Rakousko Lvov Halič
12 article
bohoslužby dle obřadu pravoslavného a zříditist za tím účelem soukromou kapli, při niž byl ustanoven pravoslavný duchovní, kaple však musila býti umístěna v soukromém přibytku. Teprve r. 1833, kdy se haličských pravoslavných ujala bohatá metropolie bukovinská, bylo možno pomýšleti na získání samoslatné chrámové bu- dovy. Koupeny dva domy, z nichž v jednom zřízen chrám a druhý sloužil za obydlí duchov- ním. Chrám i duchovenstvo vydržovala buko- vinská metropolie. Roku 1893 bylo však nutno i tento chrám pro vetchost zavříti a bohoslužby konány opět v soukromé kapli, poněvadž se strany polské činěny překážky stavbě nového důstojného chrámu. Teprvé po pádu Badenově vláda povolila z fondů bukovinských potřebný náklad na stavbu a v neděli nový chrám vy svěcen. Obřady vykonal archimandrita Miron Kalinovský za assistence čelných pravoslavných duchovních a za přitomnosti zástupcův vlády zejmena vojska. Ležíť ve Lvově posádkou 24 pěší pluk, sestávající více než z poloviny z pravo slavných. Pluk tento byl postaven před chrámen a výstřely provázel hlavní momenty bohoslužeb Tím dostalo se lvovské pravoslavné osadě, k níz náleží vlastně celá Halič, opět důstojného chrámu.
Badenův Miron Kalinovský Halič
13 article
Ze Záhřeba, 31. října. (Přípra v k »čistým« volbám.) Hr. Khuen-Hedervary věren svému prohlášení, že chce obyvatelstve zbaviti všelikého rozčilování při volbách, vydal, jak jsme již sdělili, nařízení, že každý agitátor (rozumi se jen opposiční) má býti ihned zatčen a postrkem odeslán do své domovské obce. Máme před sebou již celou řadu dokladů, že se bánovo nařízení správně provádí. Zde několik ukázek. V neděli večer přijel advokátní koncipient dr. Lev Mazzura do Vinkovců, kde měl druhého dne ráno zastupovati svého otce, advokáta, u soudu. Sotva však se ubytoval v hostinci, přiše strážník a vyplav se na účel jeho příjezdu, vy zval jej, aby ho následoval na obecní úřad. Zde byl ihned zatčen přes to, že se dovolával svědectvi soudce, že přijel k stání. Nebylo mu ani dovoleno zpraviti otce telegraficky o tom, co se mu přihodilo. V 5. hod. odpoledne doručen mu šupácký průvodní list, s nímž se musil jako člověk bez zaměstnání ihned vrátiti do Záhřeba. Rektor záhřebské university, dr. Vrbanič. opposiční sněmovní kandidát, přijel v neděli do Peterance, kde měl v soukromém domě poradu asi s deseti voliči. Za několik minut byl tu obecní notář s rozkazem, že přítomní se mají okamžitě rozejíti. Zároveň vyzval dra. Vrbuniče. aby se vykázal, kdo mu dovolil svolati schůzi.
Khuen Hedervara doktor Vrbanič Záhřeb Hradec Vinkovec Peterance záhřebský univerzita
14 article
(Dle zákona v době volební netřeba žádného do- volení ke schůzím.) Když mu dr. Vrbanič ukáza na zákon a sdělil, že ustoupí jen násilí, odešel ale před domem postavil se na stráž místní sta- rosta se strážníkem, kteří doprovodili pak dra Vrbaniče až na nádraží v Koprivnici. Vůdce spojené opposice dr. Brestěnský svolal volební schůzi do Odry. Obecní notář (pisař) konání schůze zakázal. Na dotaz, má-l na to vyšší nařízení, odvětil, že nemá, že jedná z vlastní moci. Okresní hejtman v Čazmě nařídil tamn obecní správě, aby nedopustila nijaké volební agitace opposičníkům. Zejmena pak poručil, že advokát dr. Kešer, osoba v celém okrese vá žená, nesmí se po celou dobu volebn vzdáliti ze svého obydlí bez před choziho dovolení úřadu. Do volebn schůze v Ivančici nebylo mu dovoleno se ode brati. Tam kandiduje se strany opposiční dr- Marijan Derenčin, bývalý chef justiční správy zemskél Redakíor »Slav. Branika« v Mitrovici, Nik V drobném prodejie ranní čísle o sobě . . . za Sh edpole dni . . . . na 2h ve Elislkách na vankově: ranní čialo. . . . . . 10h odpolední . . . . . . . . 3b Inseráty plati se hetevě nnpře Fiedplagení a insesty plijíná sčmlal- strace v Marianské ulici č. 3. Tam nachárejí se těž radsvee Uskárna a sspelize „Nároslnich Listáe. Kakopisy ae nevracsji
doktor Vrbanič Brestěnský Kešer Derenčin Mitrovic Nik Listá Koprivnica Odra
15 article
Dogan, přijel do Niemec na návštěvu k svému přiteli, faráři Dundjeroviči. Sotva tam přibyl, objevil se polieejní strážník, odvedl jej na obecní úřad, odtud ho jako člověka, nemajícího výkazů poslali pod stráží k okresnímu úřadu v Vinkovcích a odtud po 24hodinně vazbě, za které nedostal jist ani pít, poslán postrkem do svého domova v Mitrovicích. Atd. atd.
Dogan Dundjerovič Niemec Vinkovce Mitrovice
16 article Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 2. listopadu. Otevřený list André Chéradama Valentinu Gorlovu. Pan Chéradame laskavě nám propůjčil opis svého otevřeného listu, jimž odpovídá ruskému publicistovi p. Valentinu Gorlovu na článek »Slovanstvu a Rusku«, jenž byl z »Pensée Slave« v »Národních Listech« reprodukován a zajisté našim čtenářům ulkvél v dobré paměti. Členář sám pozná, v čem oba přátelé našeho národa, Francouz a Rus, se shodují a v čemse rozeházejí. Pan Chéradame především vzkazuje svo přátelské sympatih ruskému publicistovi Gorlovu a pravi: »Když p. Gorlov vytýká Francouzům, že nerozumějí Slavismu, má snad pravdu, míní- tím staré doktriny panslavistické, jež se nám zdály neuskutečnitelnými, ale Francouzí chápou dobře Slavism, pokud zájmy slovanské jsou shodné se zájmy nechci říci latinských národů, ale aspoň Francouzů. Rovněž myslím, že p. Gorlov je na omylu, když se diví, že soustřeďují pozor nos svých krajanů na Čelchy a nikoliv stejné na všechny Slovany rakouské. Především rozdilnost skupin slovanských tvoří poněkud kofusní massu, v níž se nemůže hned vyznati francouzské obecenstvo, jež bylo tak dlouho vzdáleno studia zahraničních otázek a pak zdá se mi nepopíratelným, že Čecho v zasluhují zvláštnlí pozorností. Jsou nejvíce exponováni, zaujímají v Evropě geografickou posici první třídy a mezi.“ všemi středoevropskými Slovany bojují s největší energií. Mimo to, dáváme-li jim jaksi výjimečné, privilegované místo, jednáme spravedlivě a pak velmi takticky. Kdyby Čechové byli pokořeni, byla by to pohroma pro všechny Slovany habs- burské říše. Zajistiti úspěch Čechů, znamená nejúčinnějším způsobem usnadniti vitězství ostat- ních živlů slovanských.
Chéradam Valentinos Gorlův Francouz Gorlův Gorlov Francouzet Čecho Slovan Praha Rusko Rus Evropa Pensée Slave
17 article
Pan Gorlov diví se dále, že rozeznáváme Slovany cislajtánské a translajtánské. Se stano- viska čistě citového připouštím, že tito druzi jsou nejvíce hodni zájmu. Ale my provozujeme politiku, totiž realismus a ne sentimentalismus. Vše ostatní nemůže býti platným. Je zřejmo že Slované translajtánští, přes veliký počet, jsou mnohem méně národně organisováni, nežli Slované cislajtánšti. Musíme jim tudiž opakovati výrok kancléře Gorčakova, učiněný k vyslanci francouzskému: »Buďte silni!« Až budou trans- lajtánští Slované opravdovými živly schopnými boje, pak bude se i s nimi počítati po zásluze. De té doby trvám na tom, že Francouzi, ne- zanedbávajíce Jihoslovanů, musí se především zabývati Slovany severními a zvláště Čechy. Neschází nám snad chuť rozděliti naši sympati a pozornost na všechny slovanské skupiny stejně, ale je nám materiálně nemožno všechno činiti najednou. Ostatně mám za to, že naše činnost v této příčině nevyzněla na prázdno,a bylo by žádoueno, aby v Moskvě a v Petro- hradě zabývali se rovněž tak činně a sympa- ticky věcmi rakouskými, jako my teď v Pařiži. Francie prospívá mocně a může prospěti věci Slovanů ve střední Evropě. Ale tito by se mýlili, kdyby věřili, že mohou dle politování hodného výroku pana Gorlova jen využitkovati
Gorlov Slovan Gorčakov Francouz Jihoslovan Gorlův Čechy Moskva Petra Francie Evropa
18 article FEUILLETON.
FEUILLETON. V Praze, 2. listopadu. 6. (Kronika.) V malé zahrádce páně Grossauerova hotelu ve staroopatském štyrském městečku Admontě přisedl k vašemu stolu zu krásného srpnového večera nový příchozí. Ne- bylo vám to nevhod. Půl dne jste ztrávili samo- vazbou v kupě rychlíku, který odjíždí ráno přes sv. Hippolyt údolím Aniže k územi Solné Ko- mory a Vysokých Tur. V Hieflavé na nádraži jste poobědvali, také pořád obmezeni na zábavu leda s hovorným sklepníkem nebo s poutavou cestovní příručkou, pak jste jednostupem prošli ty tři hodiny údolím, hledaných vídeňskými tu risty, Ječin (Gesäuse) a zde v Admontě hodlali jste znova vstoupiti do nočního rychlíku, jímž teprve ráno o sedmé měli jste na nádraží v Bě- láku dohoniti společnost, smluvenou na několik rozmachů po slovanských horách a dolinách alp- ských. Tichá procházka přírodou ve společnost jen vlastního »kolotu niterního« má svůj ne- popíratelný půvab. Ale když jste se tak dů- kladně po celý den nasytili svého nejosobněj- šího jáství, je vám takový rozpovídaný protějšek večer ke stolu zcela vílaným doplňkem denního programu.
Grossauerův Hippolyta údolí Aniže Praha Admonta Gesäus
19 article
Byl Vídeňák, také turista, jak se málem rozumělo samo. Po vykonané tuře byl právě dokonale nabitý čerstvými dojmy. Chtéloto všecko ven. Přišli jste mu zrovna do rány A takoví dva se brzo shodnou. Byla to při- jemná chvilka pod kaštany malé hostinské za- hrádky! Muž je nadšený horolezec. Zná vrchole a stezky, srázy a chaty celého okolí. Kdykoliv mu povolání dovolí, uprázdní se na nějaký den a pak nejbližším vlakem ven do toho zá- pasu se živly nezkrocené horské přírody ! Právě se vrací s Hessovy chaty. Podnikl odtamtu výsíup na Hochthor. A sám? Arciže ! Stoupá zpravidla sám, bez vůdce. Nebyl nahoře poprvé, rozumí se. Jednou se tam dokonce podíva i v zimě. A to jste měli zažít! Dodrápals zavátou stezkou k opuštěné chatě, dostane se šťastně dovnitř, ale tu ne a ne rozdělat oheň Nevím už, které podmínky scházely! Je-li Hochthor krkolomný? Nu, nedostupný není, ale kdo by chtěl srazit vaz, nepotřebuje se tuze ohlížet. Na hrot Planspitzu se to šplhá po- měrně bezpečněji. Byl také s obou stran na Buchsteinu, na Malém i Velkém. Na Tamisch- bachthurm a na Lugauer také už vystoupil. A povídá a povídá. Příjemný společník ! Nit se mu nepřetrhne, nepotřebujete nic navazovat, postrkávat, vysoukávat, pumpovat. Obraznost po- hodlně hraje a klidně při tom se vypořádáte se svým talířem a odfukujete si kotouče svého doutníku. Milý společníki
Vídeňák Hessův Nevím
20 article
Konečně byla přece vyčerpána nejnutka- vější látka. A teď se muž obrátil s otázkou zase ke svému protějšku. — A co pak vy? Kampak vy máte n- mířeno? Bylo zřejmo, neptá se na prázdno. Je vskutku zvědav. Rád vyslechne váš záměr Chcete-li na Velký či Malý Buchstejn, na lehký poměrně Zinöd nebo na obtížnější Planspitz, je hotov posloužiti vám dobrou radou. Těšilo by ho to. Cítí se jaksí místním vlastencem zdejšího horského světa. Je mu předem sympatický, kdo sem přichází se záměrem turistickým. Byl očividně zklamán, když jste mu jmeno- vali některé podrobnosti svého cestovního roz- vrhu. — Do Korutan? A z Prahy ? A to jezdíle až do Korutan, chcete li slézat nějaký vyšší vrch? A jaký to má smysl? Je ten požitek vskutku v nějakém poměru k dálce cesty ? . . Jsou snad korutanské hory o tolik bohatší pů- vabem, než jiné bližší ? . . Nešlo mu to patrně do hlavy. Mluvil skoro nevrle, tonem vyčítavým. Zdálo se vám, ja koby od té chvíle jakýsi mrak nedůvěry byl se po- ložil mezi vás a hovorného soudruha u stolu Vlastní vysvětlení zůstali jste mu arci dlužni, Byl konečně dobrý, zcela způsobný druh. Nochtěli jste mezi něi a sebe rozlíti p ubruse zbytečně ještě více oeta. Nechtěli jste mu říci, že jeho krásné zdejší hory jsou přece jen — německé hory a vás že nějaké něco, co se nedá ani vysvěllovat, ani popírat, táhne neodolatelně tam ... tam — do slovanských V letošním prvním čísle našeho »Alpského Věstníku« našli jste zajímavou zprávičku. »Orientační brožura prof. dra. Chodoun- ského »O slovanských Alpách« byla do polo- vice srpna rozebrána« . . .
profesor doktor Korutany Praha Chodouny slovanský Alpy
21 article
Řádky mají svůj význam. Orientační bro- šuru si koupí, kdo se chce orientovat. A orien- tovat se v Alpách chce, kdo se pouští do Aly na toulky. Šlo tedy letos hodně našich lid toulat se do slovanských Alp! Ostatně mluví čí- slice návštěvy v České chatě na Grintovci zcela zřetelně. V témže čísle Věstniku čteme: »D 15. září navštivilo chatu 315 osob. Z těch bylo 197 Čechů, 29 Slovinců, 26 Němců, 3 Angličané a 60 vojáků« . . . Na dvě stě na- šinců vytrhlo tedy během letošních prázdnin daleko přes Dunaj a Drávu, aby tam ve vyso kých horách na hranici Korutanska i Krajiny slezli místo, kde ve výšce 1600 metrů pod skalnou strání se stožáru alpské chýše třepetá se daleko viditelná bíločervená vlajka ! Uvážite-li. že tomu sotva tři roky, co sestoupil se český odbor alpského družstva, co tedy úřadně exi stuje český alpism, jest úspěch chaty — sai sonní návštěva 200 krajanů — velmi pozoru- hodný. O české horolezce, kteří se toulal v ostatních končinách alpského světa, netřeba tu ani zavazovati. Všude jsi přes ně klopýtal. Na terasách restaurací, na perronech nádražních, v knihách cizinců turistických stanic, všude česká jmena, český zvuk. Moderní horečka turi- stická zachvátila právě už i naši společnost ná- ležitou měrou. V životě národním třeba s tako- vými zjevy počítati. Určité procento obyvatelstva popadne do roka v danou chvíli ta tužba do dálky. Šťastnější většině stačí, pravda, už prostá výměna vzduchu a okolností. Přestěhují se z města na venek, ze šedých stěn do zelena, do přirody, do lesa, kde si tráví spokojeniě svůj
Řádek Al Čecho Angličan Krajina Alpy Dunaj Dráva Korutansko Němec
22 article
»letní pobyt«. Méně vyrovnané duše vábí ka- leidoskop mihotavých dojmů nějaké okružn cesty, třetí spěchají osvěžit plíce i nervy k moři Ti nejméně asytní pak vyhledávají námahu střídavost mohutných scenerií vysokohorských Hranice, jež jsou vymezeny turistice vlastenecké nemohou arci stačiti na úkoj této dojmové žízně unavených modernistických duší. Potřeba je tu, určitá čásť společnosti je zachvácena touhou. Jak to zařídit, aby tužb do dálky bylo vyhověno a přece tuze neutrpě vlastenecký celek? A možno-li raději byla ješte sesílena jeho idea ? Otázka jakési samosprávy národniho života Nu a nebylo tak hned šťastnějšího rozře- šení naléhavé v životě našem otázky, jako ten podnik českého Alpskáho odboru, kterým zi- skáno a osazeno nádherné údolíčko Jezerska pro potřeby české turistiky alpské. Proveden tu vskutku obratný kousek praktické politiky ná rodní. Český alpista právem své modernistické přírody chce v letě do vysokých hor. Ale vysokýe hor v obvodu své vlasti nemáme. Hrozilo tedy určité procento společnosti v danou roční dobu býti odlouzeno pudem svého modernismu naší věci musilo ven, za hranice a tam zapírati svoji by tost, skláněti se pode jhem cizoty, demoraliso vati své národní vědomí a ještě hospodářsky posilovati odpůrce! Ve smyslu a duchu idey národní skutečná pohroma! A tu z čista jasna otevřen nyní kout světa, kde může český velko- horský turista z plné duše holdovati své ušlech- tilé vášni, zůstávati při tom svým mezi svým a ještě osvěžovati svoji bytost národní živým stykem se živly jinoslovanského kmene
vysoký hora
23 article
Český alpism, dosud neživotný, bez půdy, bez vzduchu, nesmyslný takořka, zřízením vlastn své stanice, určitého střediska velehorského, rázem oživuje, nabývá smyslu! A nad to! Po- staviv se do služby idey národní, jak rozšiřuje znamenitě náš obzor, tolik tísněný jinak da nými poměry! Kdybyste nějakým fonografickým »Věstní- kem« mohli si dát oznamovati rozmiuvy, jaké na počátku saisony bývá na potkání slýchat na všech stranách ve společnosti, podivili byste se, kolik našinců tráví už každoročně svoje »dny rozkoše« někde na pobřežním písku svě- tového i nesvětového jména, ve všelikých Ostendech, Blankenberghách, Norderney-ích, Mis- droy-ích, na mořích severu nebo na východě, na slunných stráních čarovné Riviěry anebo na pobřeží dorůstajícího teprv do své pověsti Quarneral Jisto je, máme už dnes svoje proeenla saisonních »námořníků« ve společnosti. Ti, t z návodu lékařova, ať z pouhého snobismu, jak mile doba zavolá, musí miti »svoje moře«. A protože v Čechách — mimo známé Shakes- pearovo — nemáme žádného moře . . . atakdále Viz svrchu. Závěrek je smutný. Hromada na- šinců tedy pro určitou dobu roční obrací svůj interess, svoji společenskou potenci, svoje pe- níze do ciziny. Jak tomu odpomoci ? Zase úkol národně samosprávný!
Čechy
24 article
Prozíravá politika národní nesmí strpět jakékoli seslabování národního těleša. A zpozoru- jeli někde škodlivý odtok sil, má ihned se po- starati o patřičnou hrázi. Ale, kde je honem šťastná ruka, aby dovedla nadejiti tak křikla- vému nedostaíku vlastenecké přírody? Jak ho- nem opatřiti potřebný cípek mořského pobřeží pro vlastenecké členy novodobé společnosti, která bez svých ročně čtyř neděl »tiché melancholiee na břehu mořském nechce a nedovede být šťastna? Najde-li se brzo nějaký výbor té šťastné iniciativy, aby v tom směru zjednal odpomoe? Aby provedl strategický coup tak šťastný, jaký svým směrem provedl náš statečný »odbor alpský« Jisto je, co je přirozeno. Každé rozšíření sféry národního našeho života, má-li býti oprav- dovým sesílením a prohloubením jeho podstaly, může se bráti jenom jediným směrem ato vždycky jen — slovanským.
Najd