2
masthead
V Praze, v neděli dne 3. listopadu 190.
Praha
4
article
Na rauní a odpol. listy
přilohami („Naučný Obzor“ ve
středu a „Literární Hlidka
v pátek) předpllácí seu
Praze v administra
2 K — h
na něníe . . . . .
S K —h
na čtvst leta . . . ..
s dvojí denáškou
K 50h
na městle-
7 K 50 h
na čtrt leta.
ve ailalkáchs
2K 80h
na měsíe . .
Feštout
za mělsíe
ke
na čivrt lela-
sdvojí zlsllko
na nřsíe
ko
na řlvrt. lete
Praha
5
title
Dnešní čislu pro řráhu le o 20 stranácl.
6
article
„Rakouské jazykové právo“.
„Rakouské jazykové právo“.
Veliká radost v cislajtánském Israeli
»Právě ve chvíli, kdy Čechové znovu se
chystají aby další trvání parlamentu ohro-
zili, vyšla kniha, která jest způsobilou,
aby českou velikášskou vášeň co nejdů-
kladněji odmítla!« . . . Tak plesá
dnes vídeňský vládní tisk nad kompilační
prací jakéhos dra. Adolfa Fischla, který
»pod dojmem císařské trůnní řeči, jíž byl
letos 4. února vídeňský rajchsrát zahájen,
a zvláště pod dojmem »důrazně« její věty,
že »vláda (Körbrova) pokládá za svou
povinnost zachovati jednotnos
řeči vurčitých oborech správ
veřejné, jakožto starobylé a
osvědčené zřízení, nedotknutoue
— podjal se práce podepřít tuto vysokou
rakouskou moudrost guberniální vědeckým
důkazem o starobylém a tedy vydrželém
právu němčiny na panství ve státní správě
rakouské. K tomu konci vyhledal v archi-
vech ministeriálních kde jaký starý dvorní
dekret, »špargál a burcifál« — od vlády
Ferdinanda I. (tedy r. 1527) až po nařízení
ministerstva vnitra z 25. srpna 1900 —
celkem 441 »pravidel« — z jichž úhrnného
znění a smyslu prý se zřetelně vídí, kterak
od spojení Čech a Uher s dědičnými zeměmi
habsburskými němčina mívala »a ž do
státních základních zákonůz
r. 1867 a jejich článku 19. o rovno-
právnosti národní, v úřadech císař-
ských stále přednost přede všemi ostat-
ními jazyky zemskými, jsouc všeobecným
rakouským jazykem jednacím a vládním,
kteréžto historické její právo, »zavedené
positivními skutky osvícených vladařů rakou
ských« (zejmena Karla VI., Marie Terezie
Čecho
Fischl
Körbrův
Karel VI
Marie Terezia
Izrael
Čechy
Uhry
nařízený ministerstvo vnitro
7
article
Josefa II.) dodnes nijak prý nepohaslo
nýbrž i přes článek XIX. zákl. zákonů dosud
neztenčeně a právoplatně trvá, »ji s o u
pouze obmezeno právem státního ob
čana, aby v domovském stálém sídle svém
nalezl právo ve svém jazyku.«
Rozumí se samo sebou, že pan dr. Al
fred Fischel namířil svou studií, kteréž dal
reklamní název: »Rakouské jazykové právo«
— především proti nám. Chtěje opatřit
němčině gloriolu historického státního jazyka
vevšech zemích rakouských od nastolení
prvního Habsburga až po naše doby — snažl
se o důkaz, že prý pod Habsburgy nebyla
čeština nikdy, ani před Bílou Horou, více
uznaným státním jazykem zemí českýchl
Ale ten důkaz se mu povedl! Ovšem —
musí připustit: v Čechách i na Mo-
ravě měla čeština přednost ve
stavovské správě i v občanském
soudnictví« — než i tu prý Chebskoa
Lokelsko, jakož i ve Slezsku Krnovsko, či-
nily výminky, požívajíce správy a soudnictví
německého. »Avšak, toť hlavní touš: vla s tný
císařská správa bývala ve všech ze-
mích sudetských skoro výhradně něme-
ckou, čili dle slov historika českého dra.
Rezka »zevně dvoujazyčnou,u
vnítř však naskrze německou.«
Německý výtečník cítil asi nejlépe sám,
že tím pro »historické právo státní němčiny«
neprovedl leda důkaz, jak byla úsilov ně
s hůry neněmeckým národům a zejmena ná-
rodu našemu házena na krk jakožto j a z yk
cizovlády, která na hrobě domác
starobylé svobody jejich národn
se pomocí jezovitův zahniz do-
vala, porušujíc ústavní práv
jejich krok za kroke m.
Josef II
doktor
Al
Fischel
Habsburg
Rezek
Bíla Hora
Čechy
Slezsko Krnovsko
8
article
Německý výtečník dr. Fischel cítil as
dobře, že by u lidí 20. století špatně věci
své posloužil, kdyby dle pravdy doznal.
kterak to »historické právo němčiny« vůč
nám pouze na tom skutku se zakládá, že
byla tu jazykem despotismu, bro
jícího proti starobylé ůstavní svo
bodě vzdělaného a šlechetného národa —
proto styděl se to přiznati a hleděl v knize
své raději všemožně omývati Ferdinanda II
i vlády po něm následující z tendencí ger
manistických a odnárodňovacích proti ve
škeré dějinné pravdě.
Vítěz bělohorský prý naprosto nechtě
národ náš a jazyk český ze msty vyhubiti
sice prý by nebyl v »Obnoveném zřízení-
přiznal jazyku našemu rovné právo s jazy
kem německým v úřadech a soudech; ani
napotom prý se neprováděla s hůry žádná
promyšlená germanisace, nýbrž »vy šs
třídy v zemích sudetských podlehaly prý
prostě přirozené převaze německé kul-
tury a poněmčovaly se samovolně, za-
nedbávaly samy jazyk český, by styděly se
za něj, uznávajíce samy vyvýšenost něm-
činy, která tudiž zcela přirozeným během
vývojem věcí opanovala školy i veškeré úřady
v Čechách, na Moravě i ve Slezsku . . . »až
rozbřesklo století devatenácté, století novo-
dobé myšlenky státní a emancipace nižších
tříd, století demokratické, v němž procitly
veškery dřímající instinkty národní.« —
doktor
Fischel
Ferdinand
Čechy
Morava
Slezsko
9
article
Nuže, nehledíce ani ku prolhanému
tomu zakřidovávání děsného toho násilí, jež
po dvě století pracovalo o zničení národa
našeho, tak že pošlapalo nohami i to rovné
právo Obnoveným zřízením zemským jazyku
našemu ještě zůstavené — mohli bychom se
výtečníka německého prostě otázat: byloč
nebylo to emancipování se širých »nižších
tříd« z otroctví německého byrokratismu
josefínského, bylo či nebylo to procitnutí
»instinktů národních« roku 1848 dějem
mravně a historicky oprávněným a ne-
vznikla dějstvím tím nová ethi-
cká idea naší doby: idea rovnosti
a ústavní svévlády všech uvě-
domělých národů, která obsa-
huje v sobě nepopíratelně př-
rozenou rovnoprávnost jazy ků
jejich ve všem veřejném životě
a veškeré správě vlastí jejich
Proč musil idei té holdovati hned první
říšský sněm konstitučního Rakouska r. 1848?
A proč musili idei té holdovati samiti
Herbstové, Ungrové a Lasserové při zdělá-
vání prosincové ústavy r. 1867?
Jednoduše proto, poněvadž ocitli se před
neodolatelným majestátem pravdy a práva
většiny 15 millionův uvědomělých národů
slovanských, jehož nebylo lze popříti, jemuž
nebylo lze odolati. Tato věčná moc a síla
práva vydobyla nám Čechům královský maje-
stát ze dne 8. dubna 1848, jenž jest a zů-
stává nepopíratelným právoplatným zákonem
země české. Tato moc a síla přirozeného
práva uvědomělých národů, bojujících proti
byrokratickému absolutismu za svobodu a
samosprávu — vymohla na prvním říšském
sněmu, aby prohlásil rovnoprávnost všech
národův a jazyků Rakouska a tatáž nezdolná
síla práva přirozeného jako historického při-
nutila r. 1867 i nejhouževnatější německé
centralisty, aby do základních zákonů no-
vého Rakouska vtělili čl. XIX., zaručující
všem národům a jich jazykům úplně rovné
právo ve škole, v úřadě i v životě veřejném,
Herbst
Ungr
Lasserová
Čecho
Rakousko
10
article
ne pouze ve stálých jejich sídlech, alébrž
v celém soustátí rakouském vůbec.
Celý tento půlstoletý zápas o rovné právo
v moderních dějinách Rakouska není v pravdě
ničím než zápasem o svobodu politickou proti
byrokratickému, absolutistickému poručnictví,
než zápasem lidu procitlého a uvědomělého
za přirozené právo své osobnosti,
jejímž výrazem jest jazyk národní
svěrázný mrav proti nivellisující by-
rokratické cizovládě, proti pan-
ství nelegitimních poručníků
německých nad dospělými
občany slovanskýmí, kteří
vědí, že státní úřadníci jsou
zde k vůli nim a nikoli na-
opak, že v právním novodoběm státě jsou
úřadové a soudové povinni mlu-
viti s občany státními jejich ja-
zykem a nikoli aby občané státní přiučo-
vali se jednotnému jazyku státních úřadů
V celé vzdělané Evropě uznává se
dnes zajisté jako samozřejmá zásada, že
každý státní občan má právní nárok, aby
se na úřadech a soudech jednalo s ním řečí
jeho a nikoli řečí cizí, aby záležito s
jeho byla projednávána postu-
pem všech instancí jeho jazy-
kem a nikoli cizím, k vůli čemuž pak
nezbytně musí v zemi dvojjazýčné byti
každý státní úřadník a ,soudce
mocenobou zemských jazyků.
To jest nezvratné přirozene
i historické právo většiny ná-
rodův této říše — a dle potřeby
tohoto přirozeného práva vět-
šiny její národů dlužno uspořádat
její správu veřejnou, decentra-
lisací, autonomií zemskou,
rovnoprávností národů; jen tak
dojde v ní k míru a spokojenosti: kdežto
uzákoněním privilejí stätní němčiny, něme
ckou vládou a hegemonií přivodí se neod
vratně rozvrat a záhuba této, převahou slo-
vanské říše tak jistě, jako že každý hřich
proti přírodě se tresce a mstí.
Rakousko
Evropa
11
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 2. listopadu. (Antisemité
a dr. Körber.) Nejen v kruzích českých
i mezi německými antisemity vzbudila nespoko-
jenost řeč, kterou dr. Körber za rozpočtové roz-
pravy odpovídal dru. Kramáři. Dle »Inform.«
antisemité čekali, že dr. Körber ve své odpovědi
zaujme určité stanovisko vzhledem k vyrovnání
rakousko-uherskému, ale zklamali se. Vyvodi
prý z toho důsledky. Dr. Körber beztoho ne
může se naditi sympatií ve straně křesťansko-
sociální, »poněvadž z jeho poslední řeči vysvítá
i to, že dosud neprohlédl nebezpečí, hrozicí se
strany Všeněmců a živly, směřující k rozpadnutí
Rakouska stále ještě hýčká, uznávaje pak je za
stranu úplně oprávněnou, tím jejich autoritu
posiluje, místo aby je vší mocí potíral, jak by
se slušelo na ministra v pravdě rakouského
Dr. Körber — dodává pisatel stati — měl na
vybranou mezi sympatiemi rakousky vlastene
ckých kruhů a sympaliemi nepřátel Rakouska
Zdá se, že se rozhodl pro tyto a proto mus
také nésti následky této své volby«.
Ze Lvova, 31. října. (Vysvěcen
pravoslavného chrámu.) V neděli vy
svěcen zde okázalým způsobem nový pravoslavný
chrám, jediný v celé Haliči. Když byl r. 1785
zrušen pravoslavný klášter maňavský, zavřen sou-
časně také poslední pravoslavný chrám v Haliči.
neboť všechny ostatní chrámy změněny už před
tím v uniátské. Roku 1787 dovolil sice efsai
Josef pravoslavným Rusům konati ve Lvově
doktor
Körber
Josef
Rus
Praha
Rakousko
Lvov
Halič
12
article
bohoslužby dle obřadu pravoslavného a zříditist
za tím účelem soukromou kapli, při niž byl
ustanoven pravoslavný duchovní, kaple však
musila býti umístěna v soukromém přibytku.
Teprve r. 1833, kdy se haličských pravoslavných
ujala bohatá metropolie bukovinská, bylo možno
pomýšleti na získání samoslatné chrámové bu-
dovy. Koupeny dva domy, z nichž v jednom
zřízen chrám a druhý sloužil za obydlí duchov-
ním. Chrám i duchovenstvo vydržovala buko-
vinská metropolie. Roku 1893 bylo však nutno
i tento chrám pro vetchost zavříti a bohoslužby
konány opět v soukromé kapli, poněvadž se
strany polské činěny překážky stavbě nového
důstojného chrámu. Teprvé po pádu Badenově
vláda povolila z fondů bukovinských potřebný
náklad na stavbu a v neděli nový chrám vy
svěcen. Obřady vykonal archimandrita Miron
Kalinovský za assistence čelných pravoslavných
duchovních a za přitomnosti zástupcův vlády
zejmena vojska. Ležíť ve Lvově posádkou 24
pěší pluk, sestávající více než z poloviny z pravo
slavných. Pluk tento byl postaven před chrámen
a výstřely provázel hlavní momenty bohoslužeb
Tím dostalo se lvovské pravoslavné osadě, k níz
náleží vlastně celá Halič, opět důstojného
chrámu.
Badenův
Miron Kalinovský
Halič
13
article
Ze Záhřeba, 31. října. (Přípra v
k »čistým« volbám.) Hr. Khuen-Hedervary
věren svému prohlášení, že chce obyvatelstve
zbaviti všelikého rozčilování při volbách, vydal,
jak jsme již sdělili, nařízení, že každý agitátor
(rozumi se jen opposiční) má býti ihned zatčen
a postrkem odeslán do své domovské obce.
Máme před sebou již celou řadu dokladů, že se
bánovo nařízení správně provádí. Zde několik
ukázek.
V neděli večer přijel advokátní koncipient
dr. Lev Mazzura do Vinkovců, kde měl druhého
dne ráno zastupovati svého otce, advokáta, u
soudu. Sotva však se ubytoval v hostinci, přiše
strážník a vyplav se na účel jeho příjezdu, vy
zval jej, aby ho následoval na obecní úřad.
Zde byl ihned zatčen přes to, že se dovolával
svědectvi soudce, že přijel k stání. Nebylo mu
ani dovoleno zpraviti otce telegraficky o tom, co
se mu přihodilo. V 5. hod. odpoledne doručen
mu šupácký průvodní list, s nímž se
musil jako člověk bez zaměstnání ihned
vrátiti do Záhřeba.
Rektor záhřebské university, dr. Vrbanič.
opposiční sněmovní kandidát, přijel v neděli do
Peterance, kde měl v soukromém domě poradu
asi s deseti voliči. Za několik minut byl tu
obecní notář s rozkazem, že přítomní se mají
okamžitě rozejíti. Zároveň vyzval dra. Vrbuniče.
aby se vykázal, kdo mu dovolil svolati schůzi.
Khuen
Hedervara
doktor
Vrbanič
Záhřeb
Hradec
Vinkovec
Peterance
záhřebský univerzita
14
article
(Dle zákona v době volební netřeba žádného do-
volení ke schůzím.) Když mu dr. Vrbanič ukáza
na zákon a sdělil, že ustoupí jen násilí, odešel
ale před domem postavil se na stráž místní sta-
rosta se strážníkem, kteří doprovodili pak dra
Vrbaniče až na nádraží v Koprivnici.
Vůdce spojené opposice dr. Brestěnský
svolal volební schůzi do Odry. Obecní notář
(pisař) konání schůze zakázal. Na dotaz, má-l
na to vyšší nařízení, odvětil, že nemá, že
jedná z vlastní moci.
Okresní hejtman v Čazmě nařídil tamn
obecní správě, aby nedopustila nijaké volební
agitace opposičníkům. Zejmena pak poručil, že
advokát dr. Kešer, osoba v celém okrese vá
žená, nesmí se po celou dobu volebn
vzdáliti ze svého obydlí bez před
choziho dovolení úřadu. Do volebn
schůze v Ivančici nebylo mu dovoleno se ode
brati. Tam kandiduje se strany opposiční dr-
Marijan Derenčin, bývalý chef justiční správy
zemskél
Redakíor »Slav. Branika« v Mitrovici, Nik
V drobném prodejie
ranní čísle o sobě . . . za Sh
edpole dni
. . . . na 2h
ve Elislkách na vankově:
ranní čialo. . . . . .
10h
odpolední . . . . . . . . 3b
Inseráty
plati se hetevě nnpře
Fiedplagení a insesty plijíná sčmlal-
strace v Marianské ulici č. 3.
Tam nachárejí se těž radsvee
Uskárna a sspelize „Nároslnich Listáe.
Kakopisy ae nevracsji
doktor
Vrbanič
Brestěnský
Kešer
Derenčin
Mitrovic
Nik
Listá
Koprivnica
Odra
15
article
Dogan, přijel do Niemec na návštěvu k svému
přiteli, faráři Dundjeroviči. Sotva tam přibyl,
objevil se polieejní strážník, odvedl jej na
obecní úřad, odtud ho jako člověka, nemajícího
výkazů poslali pod stráží k okresnímu úřadu v
Vinkovcích a odtud po 24hodinně vazbě, za
které nedostal jist ani pít, poslán postrkem do
svého domova v Mitrovicích. Atd. atd.
Dogan
Dundjerovič
Niemec
Vinkovce
Mitrovice
16
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 2. listopadu.
Otevřený list André Chéradama
Valentinu Gorlovu.
Pan Chéradame laskavě nám propůjčil opis
svého otevřeného listu, jimž odpovídá ruskému
publicistovi p. Valentinu Gorlovu na článek
»Slovanstvu a Rusku«, jenž byl z »Pensée
Slave« v »Národních Listech« reprodukován a
zajisté našim čtenářům ulkvél v dobré paměti.
Členář sám pozná, v čem oba přátelé našeho
národa, Francouz a Rus, se shodují a v čemse
rozeházejí.
Pan Chéradame především vzkazuje svo
přátelské sympatih ruskému publicistovi Gorlovu
a pravi: »Když p. Gorlov vytýká Francouzům,
že nerozumějí Slavismu, má snad pravdu, míní-
tím staré doktriny panslavistické, jež se nám
zdály neuskutečnitelnými, ale Francouzí chápou
dobře Slavism, pokud zájmy slovanské jsou
shodné se zájmy nechci říci latinských národů,
ale aspoň Francouzů.
Rovněž myslím, že p. Gorlov je na omylu,
když se diví, že soustřeďují pozor nos
svých krajanů na Čelchy a nikoliv stejné
na všechny Slovany rakouské.
Především rozdilnost skupin slovanských
tvoří poněkud kofusní massu, v níž se nemůže
hned vyznati francouzské obecenstvo, jež bylo
tak dlouho vzdáleno studia zahraničních otázek
a pak zdá se mi nepopíratelným, že Čecho v
zasluhují zvláštnlí pozorností.
Jsou nejvíce exponováni, zaujímají v Evropě
geografickou posici první třídy a mezi.“ všemi
středoevropskými Slovany bojují s největší
energií. Mimo to, dáváme-li jim jaksi výjimečné,
privilegované místo, jednáme spravedlivě a pak
velmi takticky. Kdyby Čechové byli pokořeni,
byla by to pohroma pro všechny Slovany habs-
burské říše. Zajistiti úspěch Čechů, znamená
nejúčinnějším způsobem usnadniti vitězství ostat-
ních živlů slovanských.
Chéradam
Valentinos Gorlův
Francouz
Gorlův
Gorlov
Francouzet
Čecho
Slovan
Praha
Rusko
Rus
Evropa
Pensée Slave
17
article
Pan Gorlov diví se dále, že rozeznáváme
Slovany cislajtánské a translajtánské. Se stano-
viska čistě citového připouštím, že tito druzi
jsou nejvíce hodni zájmu. Ale my provozujeme
politiku, totiž realismus a ne sentimentalismus.
Vše ostatní nemůže býti platným. Je zřejmo
že Slované translajtánští, přes veliký počet,
jsou mnohem méně národně organisováni, nežli
Slované cislajtánšti. Musíme jim tudiž opakovati
výrok kancléře Gorčakova, učiněný k vyslanci
francouzskému: »Buďte silni!« Až budou trans-
lajtánští Slované opravdovými živly schopnými
boje, pak bude se i s nimi počítati po zásluze.
De té doby trvám na tom, že Francouzi, ne-
zanedbávajíce Jihoslovanů, musí se především
zabývati Slovany severními a zvláště Čechy.
Neschází nám snad chuť rozděliti naši sympati
a pozornost na všechny slovanské skupiny
stejně, ale je nám materiálně nemožno všechno
činiti najednou. Ostatně mám za to, že naše
činnost v této příčině nevyzněla na prázdno,a
bylo by žádoueno, aby v Moskvě a v Petro-
hradě zabývali se rovněž tak činně a sympa-
ticky věcmi rakouskými, jako my teď v Pařiži.
Francie prospívá mocně a může prospěti
věci Slovanů ve střední Evropě. Ale tito by se
mýlili, kdyby věřili, že mohou dle politování
hodného výroku pana Gorlova jen využitkovati
Gorlov
Slovan
Gorčakov
Francouz
Jihoslovan
Gorlův
Čechy
Moskva
Petra
Francie
Evropa
18
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 2. listopadu.
6. (Kronika.) V malé zahrádce páně
Grossauerova hotelu ve staroopatském štyrském
městečku Admontě přisedl k vašemu stolu zu
krásného srpnového večera nový příchozí. Ne-
bylo vám to nevhod. Půl dne jste ztrávili samo-
vazbou v kupě rychlíku, který odjíždí ráno přes
sv. Hippolyt údolím Aniže k územi Solné Ko-
mory a Vysokých Tur. V Hieflavé na nádraži
jste poobědvali, také pořád obmezeni na zábavu
leda s hovorným sklepníkem nebo s poutavou
cestovní příručkou, pak jste jednostupem prošli
ty tři hodiny údolím, hledaných vídeňskými tu
risty, Ječin (Gesäuse) a zde v Admontě hodlali
jste znova vstoupiti do nočního rychlíku, jímž
teprve ráno o sedmé měli jste na nádraží v Bě-
láku dohoniti společnost, smluvenou na několik
rozmachů po slovanských horách a dolinách alp-
ských. Tichá procházka přírodou ve společnost
jen vlastního »kolotu niterního« má svůj ne-
popíratelný půvab. Ale když jste se tak dů-
kladně po celý den nasytili svého nejosobněj-
šího jáství, je vám takový rozpovídaný protějšek
večer ke stolu zcela vílaným doplňkem denního
programu.
Grossauerův
Hippolyta údolí Aniže
Praha
Admonta
Gesäus
19
article
Byl Vídeňák, také turista, jak se málem
rozumělo samo. Po vykonané tuře byl právě
dokonale nabitý čerstvými dojmy. Chtéloto
všecko ven. Přišli jste mu zrovna do rány
A takoví dva se brzo shodnou. Byla to při-
jemná chvilka pod kaštany malé hostinské za-
hrádky! Muž je nadšený horolezec. Zná vrchole
a stezky, srázy a chaty celého okolí. Kdykoliv
mu povolání dovolí, uprázdní se na nějaký
den a pak nejbližším vlakem ven do toho zá-
pasu se živly nezkrocené horské přírody ! Právě
se vrací s Hessovy chaty. Podnikl odtamtu
výsíup na Hochthor. A sám? Arciže ! Stoupá
zpravidla sám, bez vůdce. Nebyl nahoře poprvé,
rozumí se. Jednou se tam dokonce podíva
i v zimě. A to jste měli zažít! Dodrápals
zavátou stezkou k opuštěné chatě, dostane
se šťastně dovnitř, ale tu ne a ne rozdělat oheň
Nevím už, které podmínky scházely! Je-li
Hochthor krkolomný? Nu, nedostupný není, ale
kdo by chtěl srazit vaz, nepotřebuje se tuze
ohlížet. Na hrot Planspitzu se to šplhá po-
měrně bezpečněji. Byl také s obou stran na
Buchsteinu, na Malém i Velkém. Na Tamisch-
bachthurm a na Lugauer také už vystoupil.
A povídá a povídá. Příjemný společník ! Nit se
mu nepřetrhne, nepotřebujete nic navazovat,
postrkávat, vysoukávat, pumpovat. Obraznost po-
hodlně hraje a klidně při tom se vypořádáte
se svým talířem a odfukujete si kotouče svého
doutníku.
Milý společníki
Vídeňák
Hessův
Nevím
20
article
Konečně byla přece vyčerpána nejnutka-
vější látka. A teď se muž obrátil s otázkou
zase ke svému protějšku.
— A co pak vy? Kampak vy máte n-
mířeno?
Bylo zřejmo, neptá se na prázdno. Je
vskutku zvědav. Rád vyslechne váš záměr
Chcete-li na Velký či Malý Buchstejn, na lehký
poměrně Zinöd nebo na obtížnější Planspitz, je
hotov posloužiti vám dobrou radou. Těšilo by
ho to. Cítí se jaksí místním vlastencem zdejšího
horského světa. Je mu předem sympatický, kdo
sem přichází se záměrem turistickým.
Byl očividně zklamán, když jste mu jmeno-
vali některé podrobnosti svého cestovního roz-
vrhu.
— Do Korutan? A z Prahy ? A to jezdíle
až do Korutan, chcete li slézat nějaký vyšší
vrch? A jaký to má smysl? Je ten požitek
vskutku v nějakém poměru k dálce cesty ? . .
Jsou snad korutanské hory o tolik bohatší pů-
vabem, než jiné bližší ? . .
Nešlo mu to patrně do hlavy. Mluvil skoro
nevrle, tonem vyčítavým. Zdálo se vám, ja koby
od té chvíle jakýsi mrak nedůvěry byl se po-
ložil mezi vás a hovorného soudruha u stolu
Vlastní vysvětlení zůstali jste mu arci
dlužni, Byl konečně dobrý, zcela způsobný
druh. Nochtěli jste mezi něi a sebe rozlíti p
ubruse zbytečně ještě více oeta. Nechtěli jste
mu říci, že jeho krásné zdejší hory jsou přece
jen — německé hory a vás že nějaké něco, co
se nedá ani vysvěllovat, ani popírat, táhne
neodolatelně tam ... tam — do slovanských
V letošním prvním čísle našeho »Alpského
Věstníku« našli jste zajímavou zprávičku.
»Orientační brožura prof. dra. Chodoun-
ského »O slovanských Alpách« byla do polo-
vice srpna rozebrána« . . .
profesor
doktor
Korutany
Praha
Chodouny
slovanský Alpy
21
article
Řádky mají svůj význam. Orientační bro-
šuru si koupí, kdo se chce orientovat. A orien-
tovat se v Alpách chce, kdo se pouští do Aly
na toulky. Šlo tedy letos hodně našich lid
toulat se do slovanských Alp! Ostatně mluví čí-
slice návštěvy v České chatě na Grintovci zcela
zřetelně. V témže čísle Věstniku čteme: »D
15. září navštivilo chatu 315 osob. Z těch
bylo 197 Čechů, 29 Slovinců, 26 Němců,
3 Angličané a 60 vojáků« . . . Na dvě stě na-
šinců vytrhlo tedy během letošních prázdnin
daleko přes Dunaj a Drávu, aby tam ve vyso
kých horách na hranici Korutanska i Krajiny
slezli místo, kde ve výšce 1600 metrů pod
skalnou strání se stožáru alpské chýše třepetá
se daleko viditelná bíločervená vlajka ! Uvážite-li.
že tomu sotva tři roky, co sestoupil se český
odbor alpského družstva, co tedy úřadně exi
stuje český alpism, jest úspěch chaty — sai
sonní návštěva 200 krajanů — velmi pozoru-
hodný. O české horolezce, kteří se toulal
v ostatních končinách alpského světa, netřeba tu
ani zavazovati. Všude jsi přes ně klopýtal. Na
terasách restaurací, na perronech nádražních,
v knihách cizinců turistických stanic, všude
česká jmena, český zvuk. Moderní horečka turi-
stická zachvátila právě už i naši společnost ná-
ležitou měrou. V životě národním třeba s tako-
vými zjevy počítati. Určité procento obyvatelstva
popadne do roka v danou chvíli ta tužba do
dálky. Šťastnější většině stačí, pravda, už prostá
výměna vzduchu a okolností. Přestěhují se
z města na venek, ze šedých stěn do zelena,
do přirody, do lesa, kde si tráví spokojeniě svůj
Řádek
Al
Čecho
Angličan
Krajina
Alpy
Dunaj
Dráva
Korutansko
Němec
22
article
»letní pobyt«. Méně vyrovnané duše vábí ka-
leidoskop mihotavých dojmů nějaké okružn
cesty, třetí spěchají osvěžit plíce i nervy k moři
Ti nejméně asytní pak vyhledávají námahu
střídavost mohutných scenerií vysokohorských
Hranice, jež jsou vymezeny turistice vlastenecké
nemohou arci stačiti na úkoj této dojmové
žízně unavených modernistických duší.
Potřeba je tu, určitá čásť společnosti je
zachvácena touhou. Jak to zařídit, aby tužb
do dálky bylo vyhověno a přece tuze neutrpě
vlastenecký celek? A možno-li raději byla ješte
sesílena jeho idea ?
Otázka jakési samosprávy národniho života
Nu a nebylo tak hned šťastnějšího rozře-
šení naléhavé v životě našem otázky, jako ten
podnik českého Alpskáho odboru, kterým zi-
skáno a osazeno nádherné údolíčko Jezerska
pro potřeby české turistiky alpské. Proveden tu
vskutku obratný kousek praktické politiky ná
rodní. Český alpista právem své modernistické
přírody chce v letě do vysokých hor. Ale vysokýe
hor v obvodu své vlasti nemáme. Hrozilo tedy
určité procento společnosti v danou roční dobu
býti odlouzeno pudem svého modernismu naší věci
musilo ven, za hranice a tam zapírati svoji by
tost, skláněti se pode jhem cizoty, demoraliso
vati své národní vědomí a ještě hospodářsky
posilovati odpůrce! Ve smyslu a duchu idey
národní skutečná pohroma! A tu z čista jasna
otevřen nyní kout světa, kde může český velko-
horský turista z plné duše holdovati své ušlech-
tilé vášni, zůstávati při tom svým mezi svým
a ještě osvěžovati svoji bytost národní živým
stykem se živly jinoslovanského kmene
vysoký hora
23
article
Český alpism, dosud neživotný, bez půdy, bez
vzduchu, nesmyslný takořka, zřízením vlastn
své stanice, určitého střediska velehorského,
rázem oživuje, nabývá smyslu! A nad to! Po-
staviv se do služby idey národní, jak rozšiřuje
znamenitě náš obzor, tolik tísněný jinak da
nými poměry!
Kdybyste nějakým fonografickým »Věstní-
kem« mohli si dát oznamovati rozmiuvy, jaké
na počátku saisony bývá na potkání slýchat
na všech stranách ve společnosti, podivili byste
se, kolik našinců tráví už každoročně svoje
»dny rozkoše« někde na pobřežním písku svě-
tového i nesvětového jména, ve všelikých
Ostendech, Blankenberghách, Norderney-ích, Mis-
droy-ích, na mořích severu nebo na východě, na
slunných stráních čarovné Riviěry anebo na
pobřeží dorůstajícího teprv do své pověsti
Quarneral
Jisto je, máme už dnes svoje proeenla
saisonních »námořníků« ve společnosti. Ti, t
z návodu lékařova, ať z pouhého snobismu, jak
mile doba zavolá, musí miti »svoje moře«.
A protože v Čechách — mimo známé Shakes-
pearovo — nemáme žádného moře . . . atakdále
Viz svrchu. Závěrek je smutný. Hromada na-
šinců tedy pro určitou dobu roční obrací svůj
interess, svoji společenskou potenci, svoje pe-
níze do ciziny. Jak tomu odpomoci ? Zase úkol
národně samosprávný!
Čechy
24
article
Prozíravá politika národní nesmí strpět
jakékoli seslabování národního těleša. A zpozoru-
jeli někde škodlivý odtok sil, má ihned se po-
starati o patřičnou hrázi. Ale, kde je honem
šťastná ruka, aby dovedla nadejiti tak křikla-
vému nedostaíku vlastenecké přírody? Jak ho-
nem opatřiti potřebný cípek mořského pobřeží
pro vlastenecké členy novodobé společnosti, která
bez svých ročně čtyř neděl »tiché melancholiee
na břehu mořském nechce a nedovede být
šťastna?
Najde-li se brzo nějaký výbor té šťastné
iniciativy, aby v tom směru zjednal odpomoe?
Aby provedl strategický coup tak šťastný, jaký
svým směrem provedl náš statečný »odbor
alpský«
Jisto je, co je přirozeno. Každé rozšíření
sféry národního našeho života, má-li býti oprav-
dovým sesílením a prohloubením jeho podstaly,
může se bráti jenom jediným směrem ato
vždycky jen — slovanským.
Najd