2
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3
masthead
28. července 1901: Číslo 208.
4
article
Minil jsem, že kruto za senegalského to-
hoto vedra nutit mladé tyto bytosti napínat
trýznit nervy a ducha, aby odpovídaly úskočným
otázkám examinátorů. Uvažoval jsem, zda pro
některé jediným výsledkem klopotné zkoušky ta-
kové nebývá zánět mozkový či choroba čivová.
A z celého srdce svého litoval jsem najmě
černě oděné učitelky z domovního protějšku,
jež byla jitra toho, jak byl jsem znamenal, z ho-
telu se vzdálila, aniž pokdy si byla přála
k snídaní.
Skryt za žaluzii, u večer přezvídavě jsem
vyčkával jejiho návratu.
S objemným svým kartonem kresbovým
se objevila k šesté hodině zpět: zdála se una
vena a zkrušena namáhavým rozčilením a dusi
vým parnem denním zároveň.
uno ven
5
article
Sotva že se byla octla v malém pokojíku
svém, prosta jakékoli potuchy, že by mohla být
pozorována, vysvekla se z černého svého šalu
a přioděla opět bílou svojí halenkou, načež
k většímu nepochybně pohodlí svému rozpu-
stila si vlasy a z lepenkových desek svých
vytáhla svoje sešity a knihy a lokty se opřevši
stůl, opakovat se jala probranou osnovu učební
ke zkoušee zejířejší.
O sedmé hodině přinesen jí byl z kuchyně
hotelové skrovný oběd, jehož požila mezi četbou
a když sešeřila se noc, beze světla sedět zů-
stala ve křesle přisunutém k oknu a v zemdlené
posici za poslechu hlušného ševelu uličního na
dýchat se snažila trochu čerstvého vzduchu.
Vráliv se o jedenácté hodině, shledal jsem,
že byla sice ulehla, ale že svlei měla zažehnutu
a při kmihavém jejím plamenu dále pročitala ob
sáhlý materiál zkušební.
Konečně pak usnula — co však za děsivé
sny rušily neklidný její spánek, snadno se do-
hadnout může každý, kdo byl se chystal k jak
zkoušce.
Nazejtří, když před ranním klekáním
s lůžka jsem se byl zvedl, bylu již na nohou
a vlasy měla upraveny se stejnou obezřelostia
pečlivostí jako den před tím, vycídíla a oblekla
černý svůj čat, na hlavu si zaťkla slaměnný svů
klobouk a k sedmé hodině, objemné lepenkové
desky pod paží, znova se vydala cestou
k nábřeží.
6
article
Vrátila se o pátě hodině odpolední, ale
tentokrát s lící nadmíru zaraženou a sklíčenou.
Chvalně odložila svůj karton a sňala svůj klo-
bouk, načež sklesla do křesla a lokty opřevš
o stůl a prsty vhrouživši ve vlasy, propukla
v usedavě trpký pláč.
O příčině hořeplného zármutku jejího, po-
hříchu, nemohl jsem být v pochybnostech: bylat
ubohá dívka při ústní zkoušee propadla. — tolik
probádaného času, tolik vynaloženého úsilí
tolik duševního napjetí zúplna příslo tímv
zmar.
Velně průchod si zjednávající její boles
byla srdcervoucí; zřejmě tušit z ní bylo roz-
padnutí nejednoho větrného zámku, strachování
se další budoucnosti, pokoření sdružené s ná
vratem — slovem, celou žalostně bědnou
tragedi.
Náhle se vzehopila, otřela si zardělé oči a
tvář si opláchla vodou, načež ze samých ještě
rozechvělých vzlyků, mocně jí vzdouvajících
ňadra, do velikých lepenkových desek svých
vložila novou úhelnici a nové pravítko, zvláště
k účelu tomu koupené v hlavním městě, do ma-
lého cestovního vaku svého vstrčila několik
drobných předmětů toaletních a zazvoníla na
sklepníka, aby si dle všeho vyžádala účet a ob-
jednala vůz, neboť v zápětí spatřil jsem ji tru
chlivě probírat se v kožené její tobolce a po-
čítat zbývající jí peníze.
Zběžně si přilladivši vlasy a upravivši klo-
bouk, za chvíli po tě přes ramena si přeho-
dila prostý vlněný plášuk a aníž jediným jen
pohledem zpět obrátila se v pokojík, kde byl
prodlela kolik hodin naděje a úžkosti, zamířila
přes práh.
Před hotelovými dvařmi očekával ji vůz
vsedla do něho se skromnými svými zavazadly
a kočí bíčem pošvihl koně.
Zrakem zamželým provázel jsem povoz.
odvážející mladou dívku k západnímu nádraži
dokud nezmizel v prachové cloně uliční, sálavě
vyzářené sluncem.
7
article
A od těch dob pohledět mi nelze na pro-
tější okno malého pokojiku hotelového, aniž se
stisněným srdcem bych pomněl usedavého pláče
ubohé černě oděné mladě učitelky.
Přeložil V áclav D v o řák.
iua
Viktor D'Aubriac, přel. B. SIIvová.
Před málo lety vídati bylo při slavnostníel
příležitoslech a dobročinných bazarech a někdy
i v »Lese« kočár s erbem, tažený hnědáky, se
sluhy livrejovanými modře a zlatě, v kočáře pal
ušlechtilého slarce s bílým vousem, jemných,
stálým smutkem zastřených rysů, který díval se
vážně na pestrý život pařížský a málo mluvil.
Jeho spřežení zavezlo ho vždy zase k jeho pa-
láci v avenue Friedlandově, kde se zavírával
tvrdošíjně po celé dni. Byl to bývalý král z Ita-
lie, zbavený trůnu r. 1860, který, jako mnoho
jemu podobných, uchýlil se do Francie, aby tu
snášel celou tži své uražené pýchy a trpkost
vyhnanství.
Vedle něho vídati bylo vždy andělskou,
něžnou rusou hlavinku, s hlubokýma očima,
princeznu Vittorii, jeho jediné dítě a jedinou
bytost, která dovedla vněsti trochu radost
v srdce starého krále. Byla dobře známa, ale
nikoli pod svým pravým jmenem, v nejchudších
přibytcích své čtvrti, kam potají přinášívala ubo-
žákům pomoc a ulehčení. O slavnostech, i tam,
kde byla skoro mezi sobě rovnými, nikdy ne-
tančila a mluvila velmi málo, soustřeďujíe
všecku svou pozornost na svého otce, žijíc jen
jím a pro něho, noříc se k vůli němu v týž
smutek vyděděných a touž hrdost královskou.
D Aubriac
B SIIvová
Francie
Vittorie
Friedlandov
8
article
Pilný a častý pozorovatel byl by postřehl,
že kdekoli se objevila »princezna lombardská«.
všude jako její stín byl též maliř Rudolf Liévin
velký, tmavovlasý mladý muž, se žárnýma oči-
ma, které téměř pohlcovaly princeznu. Opájel
se pohledem na ni a bledl, když ona, dobro-
tivá a lhostejná, podávala k polibení ručku
šlechticům, kteří věrni i v neštěstí, přicházel
pozdraviti svého králo.
Rudolf ji miloval. Od prvního okamžiku.
kdy ji spatřil v množství při závodech, opusti
všecko, své umění, svůj dosavadní způsob ži-
vota, aby ji sledoval, aby dýchal vzduch, kudy
ona prošla. Nesmírná touha po ní se ho zmoe-
nila a on věděl dobře, že je beznadějna. Ale
mohl-li ji sledovati jako stín, neztráceti ji s očí,
eltiti vůni jejich šatů, byl bolně šťasten. Bylo
mu to nezbytno. A když náhodou zrak prin-
ceznin na něm utkvěl na okamžik, krev se mu
hnala tak prudce k srdci, že doufal, že jednou
v takovém okamžiku zemře.
Starý král odebral se dosníti své dumy na
onen svět. Týden na to zhasla i jeho dcera.
usmrcena bolem, jak se vyprávělo.
Zoufalý Rudolí Liévin byl přítomen obřa-
dům smutečním a plakal usedavě v temném
koutku kostela; následoval až na hřbilov tělo
té, kterou tolik zbožňoval a když dozněl po-
slední zpěv, dokončena poslední modlitba
dvéře hrobky za ní zapadly, opustily nešťastník
síly a on klesl bez vědomí.
Přítel jeho, který znal jeho vášeň, dovez
ho domů a jakmile ho vzkřísil, pokoušel se
baviti ho, přivésti ho aspoň poněkud k zapo-
menuti.
Pilná
Rudolf Liévin
Rudolf
9
article
Rychle dal složiti dvojí zavazadla a zavezl
přítele na nádraží lyonské. Rudolí bezděky, bez
vědomí skoro nechával sebou dělati, co příteli
bylo libo.
Druhý den byli v Turině, dva dni nato
v Janově, pak ve Florencii. Rudolf nic neviděl,
pro nic neměl smyslu; sotva si byl vědom,
kde se nachází. Co mu záleželo na tom, kde
stanul, co na obraze před jeho zrakem se pro-
stírajícím? Jediná vidina, krutá a přece drahá,
tkvěla mu před očima, jediná myšlenka žila
v jeho hlavě.
Pomýšlel i na sebevraždu, ale byl střežen
dnem i nocí a pak k čemu to? Citil, jak
v něm zvolna život pohasíná; jeho sil ubý-
valo; jeho duše, byl si toho jasně vědom,
stále více odlučovala se od těla, hotova je opu-
stiti. Bude to o několik týdnů později, toť vše.
A čas, klerý mu do té doby ještě zbýval,
chtěl vyplniti pouze sny o ní, říkaje si, že se
s ní brzy shledá v jiném životě, kde není
rozdilů, kde nebude státi mezi nimi zeď před-
sudků, anebo není-li nic už za hrobem, že pře
stane rázem trpěti, utone v neznámu.
Jednoho dne dovedi ho přítel až na ná
městí de la Seignere, ale on nebyl schopen ob
divovati se ani Loggii dei Lanzi, tomuto skvostu,
ani Palais-Vieux, Palazza Vecchiu, tomuto p
vnostnímu zrovna paláci pánů Medicijských
s jeho ohromnými zděmi, úzkými okny, jeh
velikým, krásným arkýřem; nezajímal ho an
život florentinský, veselý a poetický, ten lid
který je i v poslední maličkosti umělcem. Po-
jednou na zatáčce do ulice des Calzajuoli, za
vrávoral jako opilý a sáhl rukou k srdci, kter
se zastavovalo.
Rudolf
Seignere
Lanz
Palazza Vecchia
Janov
Florencie
desátník Calzajuoli
PalaisVieux
10
article
Nebyla to vidina, nebyl to přelud vyvolaný
jeho chorobnou obrazností, ne: před ním šla
štihlá a lehounká, oblečená jako prostá dcerk
měšťanská, ač s vybraným vkusem, mladá dívka,
spěchala a mířila k náměsti a byla to, ó zá-
zrak neslýchaný! princezna lembardská, nebo
spíše jiná ona, ale jí tak podobná, že by by
nikomu nevěřil, že to není ona, kdyby byl
jistě nevěděl, že je mrtva. Taková věrná po-
doba zbožňované, zrovna zázrak: vše bylo
stejné, hluboké modré oči, postava, chůze —
6, on se přece nemohl mýlít! A šel za ní jako
šilený a zastaviv ji pronesl k ní několik nesou
vislých slov francouzských.
Zarděla se, odpověděla tiše několik vlaš-
ských slov a rychle pokračovala ve své chůzi.
Chvíli byl v rozpäcích, pak se ale vrhl za
ní a sledoval ji až k domu kam vešla a vyptá
val se na ni. Zlatý peníz způsobil, že zvěděl,
že zde bydlí, žijíc sama a živíc se prací rukou
svých a jmenuje se Vittoria.
Toléž jméno ! Nic tedy nechybělo. Náhod
sestrojujíe překvapení, sestrojila je dokonale
Anebo spíše ne, to nebyla náhoda, nýbrž pro
zřetelnost, Prozřelelnost taková, která stvořila
pro něho toto dítě; a chudá byla ta dívka, ne-
bylo mezi nimi ohrad společenských, mohlji
milovati, býti jí milován a míti ji sám, mítij
všecku! Ta samá bez millionů a titulů! By
u vylržení radostl.
Týž večer spatřil ji zas a druhý den
všecky následující dny viděl jí; byl pokorný,
skromný, jemný a ona vidouc stále za sebou
toho krásného muže, jehož zraky vyjadřovaly
nesmírnou lášku, pomalu mu přivykala. Jednoho
dne dovolila mu ji osloviti a odpověděla mu.
11
article
Hlas princeznin! Usmála se. Její úsměv ! A brz
na to procházeli se spolu v lunný podvečer na
březích Arna, ona přiznala mu chvějícím se bla-
sem svou lásku a jemu zdálo se, že zemř
blahem.
O měsíe později pojal ji za choť. Odjeli
skrýti svou lásku na břehy jezera lago Madžore.
Tam v klínu přírody, v překrásném rámci kra-
jiny, trávili hodiny neskonalého štěstí a blaha.
Nikdy dvě bytosti nenáležely si více. Každý
z nás má na světě druha sobě určeného, kte-
rého má úsilovně hledati — oni se našli.
Ona ho zbožňovala a on v údivu objevoval
u ní stále nové krásy a cnosti. V lásce své
měli ráj na zemi.
A přece v některých chvílích čelo Rudol-
fovo se zachmuřovalo a on upadal v podivné
snění, které ho soužilo. Vittorie přicházívala a
s úsměvem kladla svou krásnou hlavinku na prsa
svého chotě; on zlíbal ji oči a rázem zapomí-
nal na svůj žal. Ale ty lehké mráčky objevo-
valy se častěji, Vittorie se jich děsila a chtěl
znáti jejich příčinu. Dlouho se zdráhal, obávaje
se i dechem zkaliti čisté zrcadlo jejich štěstí.
ale konečně, přemožen vytrvalou a sladkou pros-
bou milované duše, promluvil.
A tu teprve vyprávěl jí svůj život pře
setkáním s ní, lásku svou k princezně, proč
přišel do Florencie a proč ji miloval od prvního
spatření.
»A vyčítám si,« pokračoval, »krutě si vyčí-
tám, že za tebe vděčím vlastně své lásce k jiné
a pak se mi zdá, ještě i dnes, že nemilují tebe,
nýbrž jinou, tu první, která se mi v tobě znova
zjevila. A jsem nešťasten tou stálou nevěrou,
jíž se dopouštím, tou urážkou, kterou na tobě
pášu, když na tvých rtech líbám vlastně jinou.
Čekal a úzkostí, co odpoví, litoval již svého
přiznání; ale ona se usmála.
»Není to než to ?« řekla.
Čekal
Florencie
12
article
Odešla a přinesla mu z malé skřinky zl
Odešla a přinesla mu z malé skřinky zl
cený klíček.
»Vezmi ten klíč,« pravila. »Jdi do Paříže.
nech si otevříti hrobku princezny Vittorie, nad-
zvedni víko její rakve a uvidíš: je prázdná.e
Rudolí v úžasu ani nechápal.
»Viltoria věděla, že ji miluješ,« pokračo-
vala mladá žena, »ale ,princezna lombardská“
byla povinna úctou svým královským předkům
a nesměla si vzíti malíře. Rudolfa Liévina.
Umřela tedy pro svět, aby směla žíti pro tebe.«
Victor d'Aubriac, přel, B. Stívová.
Liévin
Aubriac
Paříž
Vittorie
13
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
»Národní umění«.
národní uměný
14
article
Starý je spor mezi oběma názory: »umění
nezná národnosti« a »umění musi být národni«.
Kosmopolitická formulka o umění bez národ-
nosti dlouho měla vrch, jako stanovisko jaksi
vyšší, povznešené nad všední ruch, třeba že
nikomu nenapadlo tvrdit, že italští mistři malo-
vali jako Flámové nebo Francouzi, anebo že
italskou hudbu nelze rozeznati od německé neb
francouzské, třeba že velký kosmopolita Goethe
zůstával přese všecku svoji universalnost přece
jen Němcem. Hlasatelé »národnosti« v umění —
zejmena Némci a po jejich příkladu takéu
nás — osnovali formulky, proti nimž prohřešiti
se bylo holé kaciřství. Dnes, myslím, jest otázka
tato rozluštěna faktem, že každé vskutku velké.
vskutku původní dílo umělecké samo sebou
nese pečeť národnosti svého tvůrce.
Pamatuju se na groteskní spory o »ná-
rodní« umění v letech šedesátých a později.
Neměli jsme jediného velkého, původního umělce
ať v malířství, ať v hudbé a v těch letec
sotva v literatuře, ale volali jsme po národním
umění. Neboť rytiny Manesovy, jež položily zá-
klad k původnímu českému umění výtvarnému,
se nelíbily, hudba Smetanova prohlašována za
nečeskou, Neruda, největší a nejčistější z teh-
dejších poctů, prohlašován za nenárodního.
V literatuře považováno za »národní« výhradně
bezduché napodobení Čelakovského, za »ná-
rodní« prohlašovány opery, jež byly pestrou
kompilací všech možných směrů a ve výtvar
ném umění byli »národní« toliko cikánsky vla-
satí bohatýrové čeští v nemožných krajích, Kdo
se prohřešil proti těmto šablonám theorisujících
podantů, prohlašován šmahem za nenárodního.
Francouz
Goethe
Němec
Manesův
Smetanův
Neruda
Čelakovský
15
article
Zatím dorůstala nám generace mladých,
skutečných umělců, schopných samostatného
tvoření a nestarajících se ani za mák o dogmata
lidí, osobujících si kritickou autoritu, ale nema
jieích ani zdání o podstatě umění. Mladí poetové
studovali sice cizí vzory, ale záhy se vybavil
z pouhého napodobování a tvořili samostatně,
v hudbě dobyl ryze původní Dvořák záhy svě-
tového jmena, Smetana docházel zaslouženého
uznání, Kovařovic počínal dobývat první svoje
úspěchy, výtvarníci studovali Manesa, ale nena-
podobili ho, nýbrž učili se poznávati typ če-
ského člověka, jak jej byl poznal Manes. Jak
dokonale idealisovaný typ Manesův odpovídá
skutečnosti, můžele se přesvědčit na naturali-
stických genrech, na př. Slabého a Trska. Na
těchto figurkách, odpozorovaných přímo ze sku-
tečnosti, poznáváte týž typ, jaký idealisoval Ma-
nes, aniž by kdo směl tvrdit, že jsou to kopie
Manesa. Ale umělci zcela správně vypozorovali
a podali osobitý ráz českého člověka. Při tom
všem nemluvilo se mnoho o národním umění,
ale umělci, emancipovaní ode všech cizíeh
vlivů, vyjadřující vlastní svoji osobitost, dost
silni, vytvořiti samostatné skutečné umělecké
dilo, vytvořili i národní umění, nikoliv dle ně-
jaké theoretické formulky, nýbrž jakožto nel-
čený obraz vlastního svého já.
Ovšem tam, kde umělec postrádá vlastní
silné individuality, nikde nevznikne skutečné
samostatné a tudíž i národně osobité dílo umě-
lecké, jak to lze pozorovat na některých zje
vech, zejmena v literatuře a v umění. Zde ne-
pomůže sebe klopotnější napodobování cizíeh
forem a myšlenek, sebe obratnější eklekticismus,
určený »pro Evropu«, jež si pramálo všímá ta
kovéto nešťastné produkce.
Dvořák
Smetan
Kovařovic
Manesův
Slabý
Trsek
Ma
Evropa
16
article
Jinak umělec, jenž podává nelíčeně sama
sebe, poslušen vlastní inspirace, bez ohledu na
jakoukoli modu, nemůže tvořiti jinak než
v duchu národním. Jsou prosté obrázky kraji-
nek, jež jsou češtější než pompésní »historickás
plátna z let padesátých, z nichž čišel Düssel-
dorf na sto kroků. Není to pouhá fikce, i ci-
zina poznává v uměleckých dílech nejmladšich
našich umělců, o nichž věru nelze tvrdit, že
by sledovali jiné cíle mimo jediný, uplatniti
svoji individualitu, ráz český, slovanský, nechat
již umělec se učil v Paříži nebo kdekoli jinde.
Paříž
17
article
V poslední době vzbudily veřejnou pozor-
nost dvě umělecké individuality povahy naprosto
různě: Jenewein a Holárek. Oba umělci publi-
kovali díla rázu zcela všeobecného. Jeneweinův
»Mor« nomá ničeho specifieky českého, rovněž
ne Holárkovy cykly »Reflexe z katechismu« a
»Sen«, o nichž před nedávnem pojednáno
v těchto listech na jiném místě. A přece v dl-
lech obou umělců jeví se národní povaha je-
jich tou měrou, že ji rozpoznají zajistě
v cizině. Zvlásť patrně jeví se to na Holárkově
cyklu »Sen«. Kdežto výjevy v reffexích připo-
mínají v mnohém ohledu takřka přímo utrpen
českého lidu a jsou tudíž ideově blízky ka-
ždému, kdo zná ráz českých dějin, jest »Sene
pouhou abstrakcí, řadou vidin z historie kře-
sťanství. A přece i zde jeví se slovanská duše
původce těchto listů. Touha po ryzí pravdě
křesťanské, pohrdání veškerým pokrytstvím,
mravní opravdovost, veškeré ty ctnosti, jež do-
vedly roznítit český lid k bohatýrským činům
a zase elegický stesk nad smutnou skutečností,
toť ideový podklad listů tohoto cyklu. Česká
duše umělcova jeví se v těchto listech beze
všech vnějších příznaků, aniž by kladla zvláštní
důraz na příznaky specificky národní, toliko
ideovým pojetím látky všeobecně lidské. Můžete
provedení dila kritisovati se stanoviska nejvše-
obecnějšího, myšlenkový podklad prozrazuje
umělee- Čecha.
Jenewein
Holárek
Jeneweinův
Mor
Holárkův
Sen
Čecho
18
article
Národní ráz umění nedá se dekretovat
i tak silné umělecké individuality jako Neruda
Smetana a Manes nemohly poskytnouti vzor,
formulku všeobecně platnou, nýbrž naznačil
toliko cestu, kterak poznati povahu a duši lidu,
cestu, po níž se pak mohli ubírati dále jin
skuteční umělci. Jen poznání a nelíčené uplat
nění vlastní individuality vytvořilo během doby
umění skutečně národní. Žádný z těchto slav
ných mistrů neměl napodobitelů, ale všichni
skuteční umělci, kteří vzbudili rozkvět našeho
národního umění, samostatného, původního, byli
vědomě či bezděčně jejich žáky. Žádný ze slav-
ných umělců, z nichž někteří požívají jmena
světového, nedbal samospasitelných formulí, po-
dle nichž mělo vzniknout z ničeho národní
umění a přece všichni přispívali každý svým
dílem k rozvoji umění vakůtku národního a při
tom moderního, nikoliv modního.
= »Příšery alkoholu«. Pod názvem tím
s pseudonymem »Stella« napsal neznámý spisovatel
vlaský otřásající vylíčení hrůz alkoholu, jehož oběti
po leta sám byl a z něhož pouze záchvatem deliria
byl vyléčen. Hrůzy hallocinací tak jim otřásly, že
níkdy ani krůpěj alkoholu nevezme do úst a cítí se
zdravým, svěžím a může duševně mnohem lépe pra-
covati než před tím, kdy ku každé své práci musil
požíti jistou dávku alkoholu, by duševně byl čilým.
Neruda Smetan
Manes
Stella
Hrůza
19
article
Líči, že alkoholismus vyvinul se u něho při pitkách
studentských. Někteří z jeho přátel záhy vybředli, on
však nemohl se vzpamatovati a upadal čím dále tím
více. Neměl již morální síly sám se vzchopiti a nad
to organismus navyklý pití pokusům abstinenoe vzdo-
roval. Třásly se mu ruce, takže chtěl-li psáti, musil opět
píti. Posléz vypověděl mu i žaludek služby. Pevná strava
mu nechutnala, nahražoval ji tedy tekutou— alko-
holem. Dostavily se bezesné noci, ve kterých zmítal
se a nemohl usnouti; jedinou útěchou jeho bylo, že
bude brzy ráno a — že bude moci jíli zas do ho-
stince. Konečně nastala zdánlivá nechuť k alkoholu,
ale bezsennost trvala déle. Za to dostavily se halu-
cinace. Z prvu zdálo se mu, že v hlavách za ním
někdo stojí. Vyskočil rozechvěn, rozsvítil — v pokoji
nebyl nikdo. Světlo na chvíli ho upokojilo. Zavolal
svého psa k sobě k lůžku a shasl. Když upadalv
polospánek, slyšel zcela zřetelně, jak pes lidským
blasem oslovil ho jmenem. Zbystřil sluch, promnul
oči — pes klidně spal. Cítil, že děje se s ním něco
neobyčejného. Upokojil se ledabylou námitkou, že to
jsou podrážděné nervy. Přes den pracoval, pil velice
málo a šel spat. Asi dvě hodiny ztrávilv
tvrdém spánku, pak dostavila se halucinace vče-
rejší s mužem za postelí. Strachem skrčil hlavu
pod peřinu; nicméně slyšel vrzání parket po pokoji
zdálo se mu, že nad postelí někdo něco šeptá.
Čekal, jen až dopadne na hlavu jeho nějaká rána. —
V tomto stavu setrval, až k ránu únavou usnul.
20
article
Probudil se, když byl jasný den. Počal se uvědo-
movat, že jsou to následky alkoholu a rozhodl se jít
k lékaři. Česta ho však vedla kolem známého ho-
stince, otrnulo mu a zašel tam. Za to ho třetí noc
potrestala. Po kratičkém spánku probudila ho hudb
a zpěv. Myslil, že to z blízkého hostince. Dal si do
uší bavlnu a chtěl usnout, ale nepodařilo se mu to
Mimo hudbu slyšel hlasy, výstupy opilých, zakročení
stráže, hádku... Z vedlejšího pokoje, kde spali pří
buzní, slyšel tlumený rozhovor. Napjal sluch a poznal
že mluví o něm a jeho opilosti, že strýc vyčítá tetě.
že ona je tím vinna, že mu dávala peníze a tak ho kazila
pak hádka se stupňovala a na jednou slyšel páď těla
a zoufalý hlas tety: »Pro boha, nezabíjej mě.«
Vyskočil z postele al letěl, třesa se brůzou, do ložnice.
Vyrazil dvéře a víděl, že strýc i teta klidně spí. Cí-
til, že šílí. Strýc se probudil, odvedl ho na lože, dal
mu studené obklady a na více se nepamatoval.
Ostatní co se s ním dálo vyprávěl mu strýc. — R-
kal ustavičně, že po pokoji lítá černý motýlek a pro-
sil strýce, aby ho dal odvést do úslavu. Pak dostal
záchvat podobný mrtvíci a tu povolán lékař, v jehož
náručí se probudil. Lékař byl muž duchaplný a po-
stihl, že má pacienta intelligentního, vyložil mu celý
jeho stav, dal mu uspávací prostředky a tak ve 14
dnech se ze svého záchvatu vzpamatoval. Ale hrůzy
deliria tak jím otřásly, že jest teď z něho ten nej-
střízlivější člověk pod sluncem a úplný abstinent.
Rkal
21
article
= O darech panovníků nejnověji přináší
článek »Cri de Parise: Sěvresská vása jest jak známo,
tradicionální dar presidentů francouzské republiky
osobám, jež chtějí vyznamonati. Tento zvyk vzdáti
někomu čest takovýmto darem se zachovává, až pe
naše doby. Z ostatních panovníků zůstávají tradici
podarování věrní car, císař František Josef L., krá-
lovna Kristina a sultán. Jejich dary jsou obyčejně
klenoty v podobě tabatěrek s drahokamy, bodinek,
prstenů, jehlic a j. p. Kníže bulharský dává obyčejne
stříbrný service. Princ regent bavorský kuřákům
nekuřákům dýmku z alpského druhu dřeva. Královna
rumunská knihy s věnováním, pruský Vilém svoji
lotografii s podpisem, Vilemina hollandská nedáváa
nebéře ničeho, srbský Alexander pak dává hned celá
panství, z kterých však podarovaný málo má radosti
neboť stoji víc než nesou.
=Padělání motýlů. Z Paříže se oznamuje
Od několika let byli přírodopisci zaplavování sbírkam
motýlů brzy z Brazilie, brzy z Australie a sice tako
vými druby motýlů, že ani chvíli se nerozpakoval
požadované sumy za ně vyplatiti. Dokud zasílatel po
sílal vzácné známé druby, nebylo to nikomu nápadno
když ale počaly se objevovati molýlové, o kterých
neměl nikdo tušení a přírodopisci marně si lámal
hlavu, kam je vřaditi, vzniklo podezření, že jsou
falšováni. Po delším chemickém pátrání přišlo se
na to, že na křídla motýlů zcela obyčejných šejdí
zvláště jemnou lepkavou látkou, připravenou patrne
z rostlin štětcem namaloval libovolné, avšak symetri-
cké arabesky, které pak posypal za tím účelem v
Kristin
Kníže
Vilém
Alexander
Paříž
Brazílie
Austrálie
Cri jít Paris
22
article
prášek rozmělněnou barvou. Tím docílil, že nádech
křídel motýlů mět přirozený pel. Bylo dalšími ce-
stami učiněno opatření, aby zasílatel, jenž pod
různými vždy jmeny do zámořských krajů peníze
dal si posílati byl zatčen. Ale ani tato opatření ne-
měla výsledku. Náhodou však poštovní úřadník, jenž
měl na starosti expedice a příjem peněžních zá-
silek do zámořských krajů, dověděl se od musejní
společnosti pařížské jmena některých míst, kam byly
za motýly peníze poslány. Z osobního zájmu
prohlédí své účty a tu shledal, že tytéž obnosy, jak
byly společností za moře poslány, v intervallu asi
denním v témž místě opět byly podány na adresu
jistého pařížského závodu s přírodninami. Sdělil své
kombinace tudíž společnosti, která za assistence po-
licie vnikla do zadních místností závodu a zde za-
stihla celou továrnu na výrobu falešných motýlů.
Práci prováděla děvčata a byla prý velice slusně
honorována. Majitel prý nemůže býti trestán, nepe
na padělání motýlů není zákonu. Že ovšem může
nyní svoji továrnu i obchod zavřít, netřeba do-
kládati.
23
article
= Skandál v Pešti. Peštské listy s oprávně-
ným rozhořčením přinášejí zprávu: »Mrtvola již
čtvrtý den stará a dosud nepohřbená«. Běží o mrtvolu
děcka, které zemřelo nuznému nádenniku Franlišku
Herminovi, bydlícímu v dusné díře ulice Nagy-Tem-
plom. Tam se třemi zbylými dětmi (matka zemřela
již dříva) a dvěmi podnájemníky obývá olec rodiny
jediný pokoj, spí a žije v místnosti, v které mrtvola
dítěte se nachází. On sám nemá prostředků na rak-
vičku a když obrátil se s prosbou na městský úřad,
byl úřadníkem poukázán, aby přišel až prvního srpna,
že dříve proň nemohou nic učiniti. Když obrátil se
na faráře, dal mu tento z milosrdenství korunua
radu, aby jen se držel obce, ta že musí mrtvolu
pohřbíti. Obec trvá na svém, že nemůže dříve pod-
poru uděliti, až prvního. »A tak leží«, končí maďarský
list zprávu, »mrtvola miasmy prosycená již čtvrty
den v dusné světničce, šíří nákazu a otec čeků,až
snad někdo se smiluje a pohřeb sám vystrojí neb
až 1. srpna obec bude míti peníze. Kde jsou zdra-
votní úřady, kde humanní spolky ?«
= V balonu proti vůli přes moře. V Cour-
trai v Belgii vystoupilí ve čtvrtek večer balonem dva
větroplavci, kteří zamýšteli učinit si výlet přes ně-
mečké hranice. Avšak sotvaj že vystoupili do výše
asi 1000 m., obrátil se vítr a hnal balon k Ostende.
Hermin
Pešť
Naga
Tema
Belgie
Ostende
24
article
Dříve než mohli překvapení větroplavci učiniti pří-
pravy k sestoupení na zemi, snesla se tma a ke
všemu drobný dešt, takže ani zemi pod sebou ne-
viděli. Cítili pouze, že prudký vítr unáší je ohromnou
rychlostí. Ke všemu rozpoutala se prudká bouřea
tu při svitu blesku poznali větroplavci ke svému
zděšení, že octli se nad mořem. Balon však, namok-
nuv, počal klesat; toliko vyhozením veškeré přítěže.
potravin, přístrojů a houní, mohli udržeti se větro-
plavci nad vodou. Po hrozné noci za svítání konečně
balon počal stoupat a když se rozbřeslo a vyjasnilo.
poznali větroplavci pod sebou Dover. Na poli neda-
leko Browley, pomocí několika sedláků byl balon
chycen a utrmáčení a přestálým strachem vysflen
vělroplavei dopraveni do Doweru.eso o
Dover
27
article
NARODNÍCE LISrů.
NARODNÍCE LISrů.
Na „Národní Listy“ ranní a odpolední
s přílohami („Naučný Obzor“ ve středu a „Li-
terární Hlídka“ v pátek) předplácí se:
v Fraze v administraci:
na měsíc . . . . . . . . . 2 K
na čtvrt leta . . . . . . . . 6K
s úvojí donáškou
na měsíc . . . . . . . . . 2 K. 50 h
na čtvrt leta . . . . . . . . 7 K 50 h
Fraga
28
article
Ve fllálkách pražských:
Ve fllálkách pražských:
na měsíc . . . . . . . . . 2 K 30h
Jednotlivá čísla ranní prodávají se za . . 8h
„ odpolední „ „ „ . . 2h
Ve filiálkách venkovskýck:
s jednou zásilkou:
s dvojí zásilkou:
na měsíc . . . 3K 20h . . . 3 K 80h
na čtvrt leta . 9K60h . . . 11K 40h
jednotlivá čísla ranní prodávají se za . . 10h
odpolední „ . . . . 3h
Na venek poštou:
v Rakousko -Uhersku:
na měsíc
. . 3 K 20h
na čtvrt leta . . . . . . . . 9 K 60h
s dvojí zásilkoui
na měsíc . . . . . . . . . 3K 80h
na čtvrt leta . . . . . . . . 11 K40h
Dále předplácí se čtvrtletně s jednou
zásilkou:
do Německa a Srbska . . . . . 12K
do Ameriky, Francie,
Švýcarska, Italie,
Belgie, Turecka, An-
glie, na Černou Ho-
ru, do Bulharska,
Rumunska a do Ru-
ska . . ..
jakož i do zemí nále-
žejících světovému
spolku pošt. odd. B . . . . . 21 K
P. t. páni předplatitelé, kteří jsou účastníky che-
kového a elearingového řízení e. k. poštovní spo-
řitelny, mohou předplatné zapravití tímto řízením
na čís. 821.425.
Fřeďplacení na odpolední vydání zvlášt
se nepřijímá.
Předplatiti se lxe každým dnem,
avánki předplatné zakončiti nusí po-
sledním dnen v měsíci.eu
RakouskoUhersko
Německo
Srbsko
Amerika
Francie
Švýcarsko
Italia
Belgie
Turecko
an
Černá
Bulharsko
Rumunsko