2
masthead
V Praze, v neděli dne 28. července 1901.
Praha
4
article
Fa ranní s ednol. Htsty
P přílohami („Naučný Obzor ve
středu a „Literáruí Hlidka
v pátek) předplácí seu
Traze v sddministrai
na měsíe
na čtvzt leta. . . . . 6 K —h
s droji donáškou
7k9i
na čtrt iets
ma měsle . . . . . . 9 K 30
Poštoui
měsle
nnt la! . . 9 Kei
sdvají zelkoi, r son
na měsí
na sivrti le k
Literáruum Hlidek
5
title
Dnešní číslo pro Prahu Je e 18 stranácb.
Praha
6
article
Bdíme na stráži.
Bdíme na stráži.
Není zajisté jediného myslícího Čecha
který by nynější dobu uznal za vhodnou
příležitou k řešení našeho starého a hlubo-
kého sporu národního i vlasteneckého se
zdejšími Němci; ani dr. Mattuš, kterého
přece druhdy sám Plener uznal za vzorně
mírného Čecha, s nímž troufal by se vždy
dohodnout, ani ten nevěřil v poslední řeči
své v možnost dohody a vyrovnání v nynější
situaci.
A přece prý nás čeká — nastojte
a slyšte již počátkem příští zimy
— »nový vyrovnávací pokus na
celé čáře a to nejen v záležito-
stech zemských ale i říšskýchl!e
Tak aspoň tvrdí, žel jen, že jako obyčejně
jakýs p. »Tadeáš Bezejmenný« v dnešní
»Information« ze dne 25. července z Brna.
A pamětliv staré rady, že »smělým musí
býti lhář, by víru vzbudil ve svou povídku-
— lže bezejmenný ten brněnský advokát
moravských smiřovaček co nejsměleji dále —
že prý o této vládou chystané zimní smiřo-
vací akci ví se již ve všech zpravených
kruzích, ba že prý je »absolutně jisto, kterak
mladočeští poslanci z Čech jsou ochotni př
tomto pokusu vládním způsobem vynikajícím
spoluúčinkovat«. — Doufáme, že výkonný
výbor národní strany svobodomyslné neome-
šká v zájmu reputace poselstva českého této
brněnské kachně co nejrychleji zakroutit krk
Poslanci čeští, myslíme, mají na dosa-
vadních svých zkušenostech za loňských vy-
rovnávacích konferencí s Němci a vládou po
krk dost, než aby toužili po nových, a to
zvláště v nynější době, kde naši roztomilí
»němečtí bratři« a sůsedé tak zuřivě mezi
sebou se rvou o — naši kůži a v této
domácí pranici upřímně vyzrazují takové
»přátelské city a úmysly« vůči nám, jakých
chovají jen pruští hakatisté vůči Polákům
nebo Angličané vůči Burům. To je zajisté
klavír, naladěný k symfonii národního smíru
Čecho
Němec
Mattuš
Tadeáš bezejmenný
Polák
Angličan
Bur
Information
Brno
Čechy
národní strana svobodomyslný neome
7
article
Pranice mezi »německými bratry«, t.j
mezi radikálními Schönererovci a německými
nacionály zdejšími propukla, jak známo,
proto, že Schönerer s Wolfem pojednou vy-
dali heslo kr zdejším Němcům, aby nevolili
do sněmu českého nikoho, kdo je pro roz-
dělení Čech na oblast německou a českou,
poněvadž prý to znamená pro Němce odříci
se dvou třetin země české, kdežto pravý Vše-
němec musí toužit po zabrání celých
Čech, jako vůbec celé Cislajta-
nie (vyjma Halič a Dalmacii) pro jícen
matky Germanie, a tedy zvláště a především
po uzákonění státní němčiny,
jímž by Rakousko rázem k snědku tomu
uzrálo.
Naproti tomu zdejší němečtí nacionálové
vedeni libereckým Pradem a K. Schu-
ckerem, namítají Všeněmcům, že k uzá-
konění státní němčiny jest v Ra-
kousku cesta daleká a marná, poné-
vadž tu němečtí hegemoné vrážejí na odpor
netoliko Čechův, ale Polákův, Jihoslovanův
a Italův, nýbrž i feudálův, klerikálův a soci-
álních demokratův, tak že není ani pomy-
šlení, sehnati pro to kdy v parlamentu vídeň-
ském potřebné dvoutřetinové většiny. A co
prý by také na krásně celá ta uzákoněná
státní němčina pro ten čas Němcům zdejším
byla platna? Ta prý by nezadržela (zn
argument Pradova libereckého »Volkszei-
tungu«) ani jediného českého vetřelce, ani
jediného českého c. k. úřadníka neb kněze
aby se nevloudil Němeům do jejich území.
A o to prý hlavně Němcům zdejším jdea
Schönerer
Wolf
Němec
Čechův
Polákův
Jihoslovanův
Italův
Čechy
Halič
Dalmacie
Rakousko
Prado
8
article
jíti musí, aby dosáhli zde v Čechách svého
ryze německého území, kam by jim nesměla
česká duše páchnouti, odkud by vy-
hnali všecky české c. k. úřadníky a soudce,
všecky české učitele, kněze, advokáty, lé-
kaře, techniky, průmyslníky, živnostníkya
dělníky do posledního. To jest životní heslo
páně Pradovo: »Vyhnat všecky české úřad-
níky z německého území v Čechách!« jak
své doby telegrafoval svým komiltonům do
Vídně. Národním rozhraničením
o kresů soudních i politických dospět ku pevně
ohraničené svéprávně zřízené německé zemi
v Čechách, z této pak po příkladě maďar-
ském z r. 1860 vyhnat nejprvé všecky české
státní úřadníky, po nichž by přišla řada na
veškeren ostatní český živel tam usedlý a
na 200.000 hlav dnes četný; po této »očistě«
pak by se zase již pan Prade ve zdraví
rozpomenul na své původní heslo
s nímž dal se vyobrazit ve tisícerých po-
hlednicích: »V myšlénce všeněme-
cké jest jediná a všechna spás
našel«
To jest jeho methoda a chytristika, s
kterou dnes podniká vůdce německých na-
cionálů v Čechách proti Wolfovi a Schöne-
rerovi souboj na život a na smrt. Snaží se
přesvědčiti zdejší Němce, že Wolf a Schö-
nerer jsou ctižádostivými blázny, kteří se
honí za nemožnou utopií, kdežto prý my-
šlenka roztržení Čech jest usku-
tečnitelnou snad již v blí zké
budoucnosti, poněvadž jí vláda
vídeňská přeje, poněvadž ve
svých předlohách vyrovnáva-
cích už ji přijala za svou, ba
vtělila ve formu hotových osnov
zákonův, a poněvadž tu jde jen o pře-
možení odporu Čechův na sněmu
českém, což zdá se býti panu Pradeovi
vždy snaším, než přemožen
odporu všech neněmeckých ná-
rodů atd. proti státní němčině na radě
říšské. —
Pradův
Prade
Wolf
Schön
Němec
Schö
Čechův
Čechy
Vídeň
9
article
Zkrátka: zřejmí Prušáci Wolf a Schö-
nerer agitují dnes v německém lidu vlasti
naší pro své plány argumentem: »Kdyby se
Rakousku prostředkem uzákoněné státní něm-
činy vtiskl mocí státní německý ráz, budou
tím skutkem samým veškeří státní ob-
čané rakouští prohlášeni vohledu
politickém za jediný národ a sice
za jednotný, nedílný národ ně-
mecký, Rakousko samo staloc by
se tím státem německým, jazyky
všech neněmeckých národností sklesly by na
pouhé řeči prostonárodní, národní rovno-
právnost byla by rozkotána, germanisace
státních občanů a celého státu by musila
nezbytně následovat« A mají pravdu.
Ale zakrytí Prušáci, Pradeovci jim od-
povídají: »Podaří-li se nám rozdělit Čechy,
podaří-li se nám zřídit ve tře-
tině Čech státem uznanou ně-
meckou samosprávnou zemi, pak
jsme především pro věky zamezili znovuzří-
zení českého samostatného státu a vydobyli
Němectvu novou državu, novou zemi, kterou
si již dovedeme zaonačit a upravit po své
chuti a po svých záměrech. Jsouce pány
této své země německé vyženeme z ní za
nedlouho terrorem všechen živel český
do posledního českého úřadníka a děl-
níka, vymůžeme si pro ni svůj sněm,
své místodržitelství, svá ředitelství finan-
čních a poštovních úřadů, svou školní
radu atd. atd., a počneme pak z této
své německé pevnosti za pomoci
Vídně a všeho ostatního Něme-
ctva rakouského koncentricky
výbojně postupovat na jih do krajů če-
ských, z kterých nesmí býti vypuzen
ani jediný německý úřadník, ani jediný ně-
mecký fabrikant, advokát, professor, učitel,
lékař neb živnostník. Tím zasadíme Čechům
nejcitelnější, jistou, ba smrtící ránu k sa-
mému srdci jejich.« A mají opět také pravdu.
Prušák
Wolf
Čecho
Čo
Rakousko
Vídeň
10
article
— »Pak ale hůl na vás oba!« jak zvolal
Bedřich II. na ty své dva hádající se advo-
káty: neb máte, darebáci, oba pravdu !« , .
Cítě dobře, že je na veliký svůj cíl příliš
malým a krátkým, volá Prade veškeré ostatní
německé nacionály z Korutan, Štyrska, obo-
jích Rakous a Solnohradska sobě na po
moc. Verbuje i německé pokrokáře, by sply-
nuli s jeho stranou a doufá nepochybněi
v přízeň vlády Körbrovy. Naproti tomu
Wolf a Schönerer opět doufají v úchvatnou
moc myšlenky své velkoněmecké na mysl
lidu německého u nás, v sílu svých řečía
v hybnost svých agitátorův a fanatikův prů-
šáckých.
My ale proti oběma těm vrahům národn
našeho a škůdcům vlasti naší, spolehámea
doufáme opět v mravnou sílu a statečnost
svého národa a v pravdu a právo věci své
i odpovídáme jim pevně a klidně: Marné
vaše proti nám jsou všechny úklady
vzteky; dovedeme vám rozbít a zničit vaše
plány se státní něměinou v parla-
mentě vídeňském, jako vaše plány o roz
tržení vlasti naší ve sněmu českém
děj se co děj a byť nám bylo brániti a bít
se až do těch hrdel a statkůl
Bedřich II
Wolf
Schönerer
Korutany
Štyrsko
Rakousy
Solnohradsko
11
article
Jak a kde stojí dr. Körber.
Jak a kde stojí dr. Körber.
Z Vídně, 27. července.
(Původní dopis »Nár. Listů«. )
Důvodnou pozornost všech myslícícha
prozíravých politiků vzbudily zprávy »Ná
rodních Listů« o disposicích vlády vídeňské
pro parlamentní sbory na kampaň 1901—1902
Jsou učiněny v ten způsob, aby sešly se
zemské sněmy, zvláště království českého
v první polovině záříjové k zasedání asi tří
nedělnímu nebo celoměsíčnímu, potom
aby zahájila se druhá sese říšske
rady počátkem října pak teprv aby se
provedly nové všeobecné volby na sněm
český, tentokráte již bez volitelů v kuri
t. zv. venkovských obcí.
Také člověk věcí politických méně zku
šený a rozháraných poměrů v parlamentě
vídeňském sebe méně znalý musí viděti, že
poslanecká sněmovna před volba m
zemskými shromážděná může býti toliko
tribunou k agitacím pro tyto, a tu se každy
maně ptá, zdali je stav záležitostí vnitro
politických vůbec do té míry upevněn anebo
pokládá-li ministerský předseda svoje posta
vení do té míry pevným, aby měl odvahu.
postaviti centrální parlament do nebezpeč
ného tak ohně. K otázce té, kdo má oč
k vidění, dá jen odpověď zápornou.
doktor
Körber
Vídeň
poslanecký sněmovna
12
article
Pan dr. Körber zatím a dosud nedosáh
ničeho, leč že — nikoli pouze jeho záslu
hou, jak domnívá se sám a jak vyhlašují jeho
chvalořečníci — došlo k jakési kooperaci
k součinnosti dočasné, pro skoncování urči
tých úkolův a předloh působící, ve kterou
vešli dobrovolně a beze všech závazků jak
pro budoucnost, tak pro své přesvědčení
smýšlení politické, odpůrcové rozliční, ba
nesmířitelní. Umožněna byla kromě toho
»hospodářská koalice« tato ad hoc jedině
zázračným prostředkem: p. Körber daljí
objekt. Kořisť pro všechny země totiž, o kte-
rou se dělili účastníci zvláštního spolku toho
— třeba nikoli dle systému proporce svých
vkladů. Poláci na př. domohli se velikých
sum na regulaci řek haličských, kterých se
domáhali marně od r. 1884, ačkoli byliv
doktor
Körber
Polák
13
article
allianci té na místě podřízeném, nelze říc
ani že na třetím. Jim padl notný podil v klín
přičiněním poslanců českých, kteří přiměli
vládu, by povolila výlučně na splavnění
upravení řek praecipuum 75 millionů korun.
Není tedy pravda, co tvrdil hr. Dziedu-
szycki před několika dny svým voličům
velkostatkářské skupiny stanislavské, že jim
splnění dávného postulátu toho, které zmařil
úkladem svým r. 1885 před novými volbami
říšskými hr. Frant. Coronini, vynesla nyní
politika volné ruky. Jeho soudruzi ve výboru
pro stavby vodní doznali nepokrytě a hla
sitě: »Nebýti Čechů, byli bychom ještě tam
kde jsme byli před šestnácti léty«. Proč
místopředseda kola polského a stylisátor
adresy pravice z r. 1897 dopustil se tu ná
silí na historické pravdě, je na jevě. Hledaí
argument polský pro rozbití pravice Poláky.
Nebudiž o tom plýtváno černí, ale tolik
stručně konstatujeme, že my Čechové Polá-
kům za jejich felonii, spáchanou loni na nás.
jsme se nemstili a že jsme bojovali o jejich
postuláty jak o svoje a podali na novo dů
kaz, jak my rozumíme vzájemnosti slovan
ské a prospěchům království a zemí.
Jim
František
Čecho
Polák
Polá
14
article
Bylo by bývalo nejen nemoudrým, ale
přímo nevlasteneckým počínáním, kdyby se
byli poslanci národa českého předem vylou-
čili při podělování tom. Vždyť sám onen
poslanec, který vedl tajný a zjevný odboj
proti této akci jejich, princ Bedřich Schwar-
zenberg na milevské schůzi, 14. t. m. —
jinak mluvil o dovršené, nežli mluvi
v Praze a ve Vídni o chystané a též on po-
tvrdil výrok, který čteme v Zolově románu
»Práce«, že nic nemá tolik verbující síly.
jako hotová událost.
Nyní je »kořist« rozdělena a jaká zů
stala u podílníků ochota ke smíru a pokoj-
nému soužití, ukázalo se na zemských sně-
mech právě dokonávajících. Zjevy a vý-
sledky jejich — převalnou většinou negativn
— jsou mnohem věrnějším a spoleblivějším
měřítkem dvouletého státnického uměníp.
Körbra, nežli první zasedání nové říšské
rady.
V království českém Němci s urputností.
která neměla nikoho tak zaraziti jako právě
p. minist. předsedu, zmařili vyřízení návrhu
hr. Buquoye, proti kterému nevytasilise
věcnými námitkami, nýbrž vykoktávali pouho-
pouhé záminky. Odpor proti němu vyšel
z oné skupiny, ve které hraje prim p. dr.
Bärnreither, který sámi se svým švakrem
p. Riedlem dostali po cestě císařově do
království vysoké vyznamenání a který jest
učiněným domácím přítelem pana dra.
Schwar
Zolův
Němec
Buquoy
doktor
Bärnreither
Riedl
Praha
Vídeň
15
article
Körbra.
V Haliči spor rusko-polský nabyl pří
krosti, jaké dlouho již neměl. Rádi bychom
věru věděli, co tomuto úspěchu vyrovnáva-
cího talentu dra. Körbra říká hr. Golu-
chowski, jehož předchůdce hr. Kalnoky vy
nutil t. zv. vyrovnání lvovské z příčin — jak
se tehdy tvrdilo úřadně a souhlasně, z mo
tivů politiky zahraniční.
Ještě více stupňovány národní protivy
v Tyrolech a lze bez nadsázky postaviti n
jisto fakt, že v celé éře ústavní nebylo ne-
přátelství Vlachů a Němců v této korunn
zemi navzájem tak vášnivým a posice Tri
dentska k celé monarchii tak válečnou, jako
nyní. Příšera, kterou zažehnává, nezažehnal
však dr. Körber ve Vídni, obstrukce, ob
strukce úspěšná, vyvstala s celou divokost
v Inšpruku a »N. Fr. Presse« špatnou pro-
kázala službu p. Körbrovi, jenž skládá v ní
srdce svého žádosti a tento nenáviděný všude
žurnál povýšil na svého hlasatele, správným
závěrem, tam že podán byl nyní důkaz, ze
V drobném prodejit
ranní číslo o sobě . . . za 8
odpolední
. . . . zs 2h
Ve slislkách na venkovš-
rauní číslo. . . . .
edpolední . . . . . . . . Sb
Inseráty
plati ze hetevé nnpřa
Přodplacení s insezty přijíná zdnlsl-
strace v Marisnské ulici č. z
Tam nacházejí se t4ž redakea
Uskárná a oxpedice „Národnich Listů“
Bukoplsy se nevracsjí
Gola
Vlach
Němec
Körber
Körbr
Halič
Vídeň
Marisnský ulice
16
article
lze zmařit obstrukcí také činnost zastupitel-
stva zemského.
Že pak v Gorici Slovinci, v Kopru Vla-
chové, v Opavě a Št. Hradci Němci z rol-
nických okresů operovali exodem a že ve
Štyrsku trvá dál abstinence Slovinců, pro
jejížto zakončení nehnul duumvirát Clary-
Attems ani prstem, nerozmnožuje řadu Kör-
brových aktiv, nýbrž passiv a to položkami
nejodiosnějšími.
Tím je s dostatek billance jeho poli-
tiky vystižena. Tím je také podán obraz
— ovšem, podle skutečnosti velmi temný —
dosavadních effektivních výsledků
vlády nynější. Arci, vídeňský tisk, p. dr.
Körbrovým laskavostem přístupný a jeho
slabosti ještě raději zastírající nežli jeho
vzácnosti vynášející, jakoby všeho toho ne-
pozoroval a nevěděl. Tentýž vídeňský tisk
by ve svém kaleidoskopu zajisté byl utvoři
hrůzostrašné vylíčení »rozkladu a rozvratu
Rakouska«, kdyby se tytéž úkazy, tytéž udá-
losti byly vyskytly za vlád Taaffovy, Bade-
novy nebo Thunovy. Než, úmyslným utajo-
váním a zamlčováním věci nestanou se lep-
šími. Proto věru diviti se musíme lehkokrev-
nosti, se kterou hodlá chef kabinetu do
prostřed agitací volebních postaviti jednání
říšské rady.
Co se týče speciálně smýšlení na české
straně, jest — abychom užili slova nejmír-
nějšího — nevlídné. Podobá se, že p. dr.
Němec
Claro
doktor
Körbrův
Taaffův
Bade
Thunův
Gorica
Vl
Opava
Hradec
Štyrsko
Rakousko
17
article
Körber nalézá se na omylu a domníva se,
že on z minulé kampaně vídeňské má poža-
vati ještě nějaké saldo, kdežto skutečnost
jest opačnou a bude třeba o loyalním
dodržování úmluv upomenouti co
nejdůtklivěji a co nejdříve někoho jiného
nežli Čechy. Pan dr. Körber se také brzy
přesvědčí, že ustavičné couvání
před Němci a povolování jim sice vy-
datně roztrpčuje, rozhořčuje a dráždí všechny
ostatní, Němce však nezkonejšuje
a nezískává. To viděl na sněmě če-
ském, kde celý chorus německý od Eppingra
po Wolfa byl za jedno v odporu proti
návrhu Buquoyovu a vidí to znova
na nenasytném volání po novém německém
ministru, který by neměl žádný ressort, ale
měl právo zasahovati do všech.
Körber
doktor
Němec
Eppingr
Wolf
Buquoyův
Čechy
18
article
Pan dr. Körber tak často, ač ne vždy
právem, náramně zakládá si na zacho-
vání jakési labilní rovnováhy mezi sílami
jednotlivých stran. Proto si bude — tušíme
— dobře vědom, že nový německy
ministr by roztříštil tuto rovnováhu,
třebasi valně problematickou a vyvolal by
přímo casus belli. Pp. Böhm- Bawerk,
Hartel, Spens a Wittek jsou dosti
dobře cejchovaným německým kvartettem
v žádném kabinetě posledního
dvacetiletí nesedělo tolik a tak
rozhodných přívrženců ne něme-
ckých, jako tu zasedá deklarovaných stran-
níků německých.
Jak horlivě i pan Hartel pracuje pro
německé souručenství, toho důkazy máme
v podzemní činnosti, kterou zame-
zuje rychlý postup v systemisování určite
instituce v duchu a smyslu, kterého ze
se odváží ressortní ministr, nikdo by se byl
nenadál.
Soudíme ze všech symptomů těch, že
jsou výpočty pana Körbra pro dobu nejblíze
příští zcela pochybeny za poměrů, za
kterých svolává říšskou radu a to s chva-
tem rovněž zbytečným jako škodlivým. Nebot
vyřízeného rozpočtu na rok 1902 do Nového
roku nedostane ani ve výboru. Dostal by jej
— je to na poslech a na první pohled pa-
radoxním, ale pravdivým — dříve, kdyby
sešla se říšská rada později.
doktor
Körber
Böhm
Bawerk
Hartel
Spens
Wittek
Körbr
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 27. července.
6— (Kronika.) Z tajemníkovy map
jedné naší důležité korporace. Přípis, adresovaný
členu výboru:
»Velovážený pane!
Praha
20
article
V předposledním čísle ... . listu (krajinský
V předposledním čísle ... . listu (krajinský
časopis) byl jsem jako předseda našeho (jmeno
korporace) napaden tak nešetrným způsobem,
že nevycházím z rozčilení. Do našeho svazu
přivedl mne opravdový zájem pro věc, na místo
předsednické byl jsem povolán přes svůj odpor,
volbu přijal jsem jen proto, že na ten čas ne-
podařilo se nalézti vhodnou osobnost, jež by se
byla chtěla v úřad zodpovědný uvázati. Své po-
vinnosti konal jsem podle nejlepšího svědomí.
Za to vidím se dnes vystavena na pranýř ve-
řejného opovržení.
To mne rozrušuje. Nevidím před sebou ji-
ného zbylí, než požádati Vás, abyste etěnému
výboru ohlásil moji resignaci na hodnost před-
sednickou . . «
Podpis.
Ostatek víte z paměti. Větší, menší nesnáz
v organismu spolkovém, rozmišky, spory. Snad
se nový předseda brzo najde, snad ne, Činnost
jednoty na všechen způsob je ochromena. Roz-
trpčení zavládlo, nechuť, otrava.
Připad je typický. Příčina zjevu: osobní
útok v tisku
— Je snad úkolem tisku toho druhu po-
sobnost?
— Nevídáno ! Nějaká poznámka v časo-
pise! A takové lamento! V životě veřejném
jinak nejde! Kdo chce státi na vynikajícím
místě, nesmí přicházet s kůžičkou z hedvábného
papíru a s marcipánovým srdéčkem. Bez kritiky
nedá se veřejný život myslet . ..
— Dobře, kritika! Snesl bych kritiku.
I osobní útok bych snesl. Někdy snad nelze
věc od osoby dobře oddělit. Ale chci, aby ten,
21
article
kdo jmenem »veřejného zájmu« mne volá k po-
řádku, také jmenem téhož zájmu odpovídal za
své slovo a chování, jako mám já odpovídati
za své. Život na veřejnosti je boj. Buďsi. Ale
boj, má-li býti slušný, musí být poctivý. A první
podminkou poctivého boje je otevřené hledí.
Jsem-li napaden, urážen, tlučen, smýkán od ne-
známých, zakuklených, skrytých násilníků, kte-
rým nemohu čeliti, prolože jsou zmužile skryti,
není to boj, ale řádění slepých živlů, Hrubé
přesile nezodpovědné hmoty nezbývá než ustou-
piti. Ustupuji znechucen, otráven, zhnusen . .
Zase tedy jednou kapitolka o anonymitě
Bez kritiky není veřejného života.
Ale kritika i nejvěcnější je mrzutá věc pro
toho, koho se týče. Nedá se tedy mysliti život
veřejný zcela bez mrzutostí.
22
article
Ale přece má snad všecko svoji míru
způsob? Či nejsou jisté meze, kde přestává kri-
tika a začíná — neslušnost ? Které jsou to
meze? Třeba je znáti. Třeba si je vštípiti hlu-
boko v paměť. A to v zájmu kritiky samé.A
protože kritiku obstarává tisk, tedy v zájmu
tisku. Mluví se o nevážnosti, v jakou prý na
všech stranách upadl tisk, mluví se o potřebě
jeho povznesení a obrození. Tisk sám musí pe
čovati o své povznesení. A protože vedle infor
mace hlavním jeho úkolem je kritika, o povzne-
sení kritiky. Jemu musí záležeti, aby přesně
a obecně uvědoměny byly meze, kde přestává
slušnost a začíná neslušnost v kritice.
Třeba hned doložiti, ty meze nebyly posud
nikdy pevně vyznačeny. A hřešilo-li se prot
nim, nebyla vždy vina těch, kdož hřešili.
A hřešívali i nejlepší. A právě pro nejasnost.
neurčitost, pro zmatek, který panoval v té otázce
mezl, hřešili.
A tu jsme u zjevu dost zajímavého.
Meze slušnosti vykazuje cit. A cit je vý-
slednící vychování. Vychování spočívá na zku-
šenostech předehozích pokolení, na tradici zku-
šenosti. A tradice v různých sťérách isou
23
article
různé. V jedné určitější, vyvinutější, v druhé
méně vyvinuty. Ve sféře společenské leží tisíce
let zkušeností mezí člověkem surovcem, bez-
ohledným sobcem a mezi dnešním člověkem
společensky uhlazeným, šetrným a způsobným
A ve sféře tisku?
Tisk je mladá instituce. Přes sto let svého
báječného rozvoje nedopracoval se dosud pe-
vných, ustálených tradie. Chvatný rozvoj v době
páry a elektřiny bral se vice po stránce vnější,
technické, umělecké. Hlubší stránka, citová,
nutně se opozďovala. Jisté pojmy základné, jist
zásady jednání a postupu zůstávaly v prvolném
stavu. Nevyjasněny, nevymezeny, nevybroušeny
Co ve společnosti dávno je nepřípustno,e
plati za surovost a čeho žádný vzdělanecs
nedopustí, v tisku ještě projde bez nápadnosti
Panuje tu ještě přírodní stav, kulturou ne
dotknutý. Denně se o tom přesvědčujete. Máte
známěho, způsobného muže, ve společnosti plat
za dokonalého gentlemana, neschopného jakékol
hrubosti vůči sousedu. Ale jakmile vezme pěro
do ruky, promění se náhle v celé podstatě
Octl se v jiné sféře! Ve sféře, tradicemi dosuo
méně vázaně. Prvotní člověk se v něm probudil
Mezi svými čtyřmi stěnami cíti se méně pou-
tána přikazy svého vzdělanostního vědomí a po-
voluje snáze dravéím svým pudům. Za svým
psacím stolkem eití se v bezpečí jako šelm
ve svém křoví, vrhaje se odtud v týl své obět
Na nevinném, bílém papíře před sebou páše
duchu nejkrutéjší skutky krvelačnosti, vzteku.
pomsty a nezkrocené zášti proti svému odpůrci.
jejž v duchu rdousí.« Ani svědomi se v něm
nehnulo. Naopak, je hrdý na svůj čin, čeká z
něj uznání a smí na uznání dokonce i počítati.
Ve sféře tiskové plati právě jiné ještě zákonya
pojmy, nežli ve společenské.
24
article
Kolikrát se vám přihodí, ve společnosti
tisknete přátelsky ruku muži, jenž před nějakým
okamžikem, veřejně, za bílého dne dopustil se
nějaké surovosti, způsobil nejkrutější boles
některému bližnímu, zasáhí bezcitně do jeho
vnitřnosuí, ranil ho na místě nejbolavějším, zni-
čil jeho domácí klid, ohrozil jeho zdravi
existenci, mravně ho odpravil! Báječný rozvoj
techniky veřejného slova dopoušti možnost ta-
kového ukrutenství prostřednictvím zcela lehkého
jezdění pérem po papíře v uzavřené místnosti
kde nikdo, nejméně nějaký odpůrce ani nen
přítomen. A právě ta lehkost procedury tak
svádí k zneužití. A citové tradice sféry, tech-
nicky tak podivuhodně vyvinuté, nebrání ni
kterak tomu barbarství. Naopak zaručuje sféra
obdiv jistému mistrovství výkonu, jako ve sťéř
delawareských wigwamů zaručen měl obdiv syn
Velikého Hada, který se dovedl vykázati nále
žitým počtem skalpů. Nepokročilost tradicto
zavinila. V tisku ještě snese se, co ve sféře
společenské dávno je stízeno opovržením a tre-
Nebude se snášeti vždy. Pravda ! Zákon po
kroku nedá se zastaviti, uplatní časem sv
kulfurní vlivy i v lůně mladé poměrně instituce
Také tisk pracuje znenáhla na ustálení lepších
tradie v oboru svého působení. A je povinnost
všech lepších jeho živlů, přičiňovati se o jeh
povznesení.
stem.
25
article
Tisíce let snášela vzdělanost svoje příspěvky
k budově moudrosti člověka, a hlavní otázkou
vždy bylo, jak rozeznati, co je dobro, co zlo
Až přišel Veliký Učitel a pronesl jednoduchou
formuli, která obsahuje všecko : co nechceš, aby
ti jiní činili ..
Táké tisk má už svojí formuli slušnost
a neslušnosti: co bys nechtěl sám podepsati
není slušné, nepiš! Niterně surový člověk, z-
slepen osobním zájn.em, třeba i neslušnost pode-
píše. Arei. Ale tu o svědomí vzdělanice běží.
který má dobrou vůli. Mnohý psal by jinak
kdyby za to co píše, musil také osobně státi
A tu je kořen zla.
Pozoruhodna je zkušenost úřadoven tisko-
vých. Vlastní příslušníci stavu, novináři z povo-
lání, vychovaní životnou zkušeností svého od-
boru, mají už jisté vědomí zodpovědnosti a bý-
vají dost zdrželiví a vybíraví ve svém výrazu.
Vlastní zlo veřejného solva však pácháno bývá
z pravidla těmi »dobrovolníky« a »ochotníky«
tisku, kteří jen občas ve sloupcích veřejných
listů vyhledávají pohostinství pro své, ovšem
anonymní, šermířské výpady.
Předstírajice prospěch veřejného zájmua
už politického, literárního, neb uměleckého vy-
máhají pro sebe právo, povoliti šelmovitým pu-
dům své bytosti a v milé sféře tisku »kde je
to ještě možno«, notně si schladiti žáhu na svém
nenáviděném prolějšku.
26
article
Těmto spekulativním anonymům, kteří pod
rouškou užšího svazku idey a za širokými zády
majestátného redakčního »my« provozují ve-
řejnou otravu v zájmu svých osobních náruži-
vostí a choutek, těm třeba především vykázat
rozhodné meze.
— Kdo máš co nepříjemného veřejně po-
věděti svému sousedu, zaruč se veřejností dříve
hezky osobně za poctivost své snahy ! To ano
nymně řádění nejvíc poškozuje mravní sféru
dobrou povést tisku ! .
— Ale někdy přece anonymní útok můž
být prospěšným věci ?
Snad může. Ale ušlechtilý ten prostředel
není nikdy. A neušlechtilých prostředků v zájmu
kulturního pokroku třeba se zbavovati. Zásluhou
právě tisku největší zbavena v minulém stolet
svého nimbu zásada jezovitismu, že účel svět
prostředky. A v okrsku své vlastní působnost
chtěl by ji slušný tisk trpět? Špatný prostře-
dek zůstane špatným, třeba se dobré věci do-
volával.
— Co platno všecko! Vždycky budou v
světě zápasiti oba principy živola: dobro a zlol
A vždycky budou v tisku zastoupeny oba živly;
slušný a neslušný. Neslušnost nevymitite ! . ..
Zajisté! Ale o to právě běží ! Rozeznat
oba pojmy! Co je slušné, co ne? A stanovi
meze i důsledky