ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 10 74ac8750-790a-11dc-8865-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 10
Chunky — 29 celkem · entity: person 56, place 28, work 15, org 7
1 masthead
Strana 10
2 masthead
NÁRODNÍ LISTY
3 masthead
24. prosince 1905. Číslo 354.
4 article
A často víděli ji sousedky hlaženě chrupa- jící na zmilených hoblovačkách v kolničce; ostatně — doma v postýlce neměla slámu, nýbrž také jen hoblovačky, kteréž stále „upalo- vala“ a stále novými zas doplňovala. V příbytku jejím mnoho toho nebylo: „po- stýlka“ — stará, bídná a odřená, zrovna t- kový stolek, jedna židle a „kysinka“ (bed- nička); vedle „postýlky“, na níž kromě hobli- nek byla jen jedna podhlavnička a bělounké. sležené hoblinky, tak jen, bez slamníku i bez prostěradla. Za přikrývku měla „frajln Zofi““ staro dávný, kdysi drahocenný „tuplšál“ překrásné práce, veliký, že by snad tři postele přikryl ne jednu — špinavý a rozedraný, až k pláči. Vedle „postýlky“ stála starodávná skříň vzácné práce, pravý umělecký kus nábytku, vhodný za ozdobu každého musea a právě tak skvostné hodiny stály na skříni, jež slečna Sof s úzkostlivou přesností natahovala. Rozpor v majelku nebohé — a bez vý- kladu jako maják ukazoval do její minulosti. Domácí řikal, že činži za slečnu Sofi ně- kdo plati, ale zasvěcení si šuškali, že činži nikdo neplatí za ubohou spuštěnou, která živé duše neměla tu příbuzné, ale že činži její uprosila šlechetná paní domácí na manželu svém, pravic, že bůh dětem jejich odplatí, což- koli ubohé dobrého učiní. Tak měla slečna Sofi dobrodince, aniž o tom věděla. Jinak nepotřebovala mnoho k živobyt svému: jenom kafíčko. Uvařila si při hoblovačkách kafičko ráno, uvařila si je, kdykoli měla hlad a — penízky. Jiného nikdy nie nestrojila proto, že — neuměla. Jen kafíčko uměla uvařit. Stará ženská jako slipka — tuhle hrábne tamhle hrábne a uživí se přoc. Slečna Sofi už měla jisté svoje dobrodince. kteří nedali jí hladověti, ačkoli nikdy ne- žebrala. Ubohá — ona „pracovala“: vyšívala „štrikovala“ a to ji uživilo.
Sof Sofi
5 article
Chudinka — „štrikovala“ punčochy: ni- kdy dvě stejné. Jednu upletla třeba loketní (v lýtku), samý vzor a prolamování — práce svrchovaně umělá a — bez ladu a skladu. Na téže punčoše třebas třicaterý vzora „rantl“ (okraj) až do půle lýtka — druhá pun čocha tak pro dítě. Soucitné duše dávaly slečně Sofi „práci Eterá nebyla k potřebě. A zaplatily ji — slečna Sofi zářila radostt, měla-li nějaký dvacetník v ruce a ubohá duše jeji překypovala štěstím, „že se poctivě dovede uživiti.“ — Vděk vám, vy duše ušlechtilé, které do- vodete almužnu tak podati, aby nebolela! K „platu“ dostala slečna Sofi od hodnýc susedok obyčejně hrniček kafička a když pekly něco z mouky, málokterá zapomněla s buchtičkou na slečnu Sofi. A matky tajně pošťuchovaly dcerky své, aby se podívaly, jak způsobně drží slečna Sol brníček a upíjí z něho kávy — — pracovalto v ubuhé starý zvyk, v němž byla vychována. Jako s pletením, bylo i s vyšíváním slečny Vyšívala na nejjemnějším batistu pře- krásné věci — ale zas tak, jako s punčochou — bez ladu a skladu — jak a co se zrodilo v choré její hlavě. Zvláště šátečky byly zamilovanou jej prací: vyšila krásný monogram — a vždycky jen svůj vlastní — vedle monegramu vyhnala jedním směrem fantastické nesrovnalosti umění vyšívačského (dnes, v době secese, by byly v modě), kus kapesníku vyšila třeba paterým vzorem na dvou okrajích — ostatek nechala, zabalila práci a s nejblaženějším úsměvem j šla odvést. A bůh jí vzbudil tajné dobrodince: jedna ze sousedek jejích byla stálou zákaznicí: ob- jednávala stále něco u slečny Sofi a — pro- dávala ve prospěch její vzory, mnohdy pře- krásné, ktaréž prsty ubohé vykouzlily, aniž hlava si jich byla vědoma. A tak měla slečna Sofi skrovničký pramen výživy a byla z míry hrda na to, že se uživí.
Eterý Sofi Sol brníček
6 article
Neprala, nemyla, neuklizela — toho slečna Soži neuměla. Sousedka — někdy ta a někdy ona — již vyčistily okénko její, „aby jim nedělalo ostudu vedle jejich“ a zrovna tak bylo s košilí — alo tu nosila chudák slečna Sobi do rozpadnutí. Obyčejně dostala nějakou starší již ata dlouho nevydržela — tedy co s ní? Sousedky se s košilí ani nepraly, spálily ji a daly chuděrce nějakou jinou, starší ovšem a také vetchou. Tak žila slečna Sofi kolik — bůh ví — let v tichém domě na úpatí Petřína — neznám a nepoznaná — nikdo se k ni nehlásil, nikdo se o ni nestaral a ona nikdy, nikdy ani slovem se nezmiňovala o svých — nic o matce, nie o otei. Povídat mohl v přítomnosti její věci nej- Sofi. smutnější i nejveselejší — jí se nevešly do mozku. Ona žila jako utržený leknín, zahnalný bouři života v tichý koutek zátoky — slečna Sofi byla mrtva pro život a život pro ni. Byla jako kuře dobrotisko — měkkáa vlídná ke každému a nevnímavá pro všeliké urážlivé názvy. Jen jedno ji rozezlilo na smrt: ríci jí „Zofko“. Kluci pokřikovali tak na ni častěji, ale ona trochu nahluchlá, neslyšela hned tak. Ale slyšela-li — běda klukům! — Slečna Sofi, nešla-li pro hoblinky, no- sívala slaměnou mošnu, jakož po venku ještě dívky nosi do školy. A jakmile slečna Sofi za- slechla nadávku „Zafko“ — buď položila ranec s hoblovačkami na chodník, nebo nenosla-li ra- nec, nýbrž jenom mošnu, zvedla tuto do výšky nad hlavu a pádila za kluky, jen se jí hlava třásla a buď čepec nebo kapižon povážlivě nad- skakoval. A když kluka dohonila — což se jí nad prmyšlení často podařilo, podržela si kluka jed- nou rukou a druhou natřepávala mu kalhotky kluk — lotr — řval, jako když ho na vidle ber a — dareba nic necítil. To řval „jen tak“, aby měla slečna Sof radost.
Sož Sofi bůh Petřín tichý dům
7 article
Když jich slečna Sofi klučinovi napleskala „že už uni dýchat nemohla“ — vítězoslavně odešla a cestou si mudrovala: „Vidi — to má z toho — teď řve — dobř mu tak, on uličníku. — I uličníkům říkala „on Děti měla slečna Sofi ráda a ony ji. Šil jim panenky z hadrů, roztodivně nastrojené vyšperkované a děti se mohly pro panenky utlouci a slečnu Sofi měli rádi i v rodinách bohatých. A v jedné takověto rodině roztrhl se n okamžik černý závoj, který zahaloval rozum její a v ráně zasvítila nahá bolest. Dílky, větší už, dostaly jednou v oné ro- Jině nové piano a starší děvuška popadla slečnu Sofi za ruku, když k nim opět přišla a táhlaji do pokoje, že jí něco zahraje. Holčička hrála a když dohrála, slečna Sofi jako náměsíčná sedla k pianu sama, sáhln do klávesů a za chvilinku hlaholily pokojem opojné zvuky roztoužené písně — slečna Sofi, v širokém kapiženu a starých škrpálech, seděla u piana jako hastroš nastrojená a pod starými prsty linuly se jí z nástroje čarovné zvuk dávno zapomenuté písně a — odumřelého ži Slečna Sofi dohrála jako náměsíčná — děti stály jako očarované a na prahu komnaty matka jejich všecka překvapena hudbou i zje- vem nenadálé umělkyně. A slečna Sofi položila šedivou hlavu svou v neforemném, směšném kapižonu na pianoa zaštkala v pláči srdceryvném: „Oskare! — Oskare!“ — a dost — vyskočila od piana uháněla pryč. Matka dítek, sama hlasno plačíc, rychle poslala za nebohou ve strachu, aby si nic ne- udělala; ale slečna Sofi, ubohá nešťastnice, vy- běhla před dům do zimy a zastavila se, jakoby nevěděla, kam teď, přitiskla ruku k čelu a z vteřinku již zase zářila spokojeností kulatá lvář její, ona vytáhla z mošny své veliký šátek a šla si k nedalekému truhláři pro hoblinky. A chudinka, v kudrlinkách jejich nalezla úlevu za zlracený život. vota.
Sofi Oskar
8 article
Slečna Sofi měla stručnou, ale známou tragedii života. Byla jedinou dcerou velmi bohatých ro- dičů a co nejpečlivěji vychována. Zasnouben byla mladému muži, jehož vášnívě milovala. A najednou olec přišel o veškeré jmění a za- střelil se, matka tuto ránu nepřežila a zapla- tila ji životem a chudák, slečna Soli, osiřela v jediném dni a ožebračila. A skota ženich, vida, že snoubenka jeho schudla jako myš kostelní — opustil ji. To bylo přiliš mnoho na něžnou mysl div- činu a milosrdná elona zahalila jí rozum i vše- cku pamět. Slečna Sofi žila jako samočinný stroj a ne- uvědomělý pud sobezachování sedl u ní k veslu. Kdo se jí ujal a kde žila, nikdo nevěděl a nestaral se; na Malé straně objevila se už jak starucha. A — spokojeností kvetouci tvář její- proč budila slzy v oku útrpném? — Zdaliž ne- byla šťastna po svém způsobu? Divné jsou cesty lidských osudů! Slečna Sofi již dávno zmizela z ulic malo- stranských. Na pouť poslední vypravily prý ji „Panny pod Petřínem. Bůh jim to přičte k zásluze i jiným dobro- dincům snad šťastné nešťastnice.
Sofi Petřín
9 article Lovec kamziků.
Lovec kamziků. Obrázek z lesnického života v Krajině. Vypravuj Jan Schever. Jest tomu již skoro 35 roků, co mladý Jan Černý vstoupil do praxe u lesního úřadu v Radeči na Sávě. Přišel z Čech, odkud po- cházela většina tehdejších lesníků, sloužícíeh v Krajině a sousedních zemích. Právě v čase, kdy mladý Černý svoji ži- votní dráhu jako lesnický praktikant v Radeči nastoupil, bylo tam velmi živo, neboť tamější velkostatek koupil před několika lety Löwen- feld, bohatý majitel parních mlýnů z Lince,a Jen ustanovil, aby jeho losní majetek, zaujíma- jící přes 3000 jiter starých, listnatých po- rostů, byl proměněn v „les černý“, jehličnatý. Tu nastal v jindy tichých, od ruchu světa vzdá- lených krajinách, život neobyčejný; sešloť se tu značné množství dřevorubců. V lesinách se hemžilo pracovním lidem nejen z domácí Dolnokrajiny, nýbrž i četní Hornokrajinci, Při- morci, ano i Furlani se přihrnuli, používajíce řidké příležitosti, dosíci značnějšího výdělku v kraji, bližším jejich domovu. S hromovým rachotem kácely se v sto- letých lesích kmeny obrovských habrů, buků vlašských kaštanů, a ještě s větším hřmotem dopravovány za jasných, mrazivých dnů pozd- ního podzimku a zimy výřezy kmenů, jež se ke zpracování hodily, koryty dřevěných, povně sroubených, několik hodin dlouhých smyků k samohybné dráze, po jejíchž zcela prostých kolejích ve zvláště uměle konstruovaných vo- zikách odváženy nesmirnou rychlosti až do nejdoleji ležící krajiny, kde na pokraji lesa stála parni pila, na níž bylo dřiví ve dne v noci k dalším účelům obchodním přizpůsobovánoa odlud na dráhu povozy odváženo. Veškeré tylo manipulace byly pro mladíka, právě školu opu- stivšího, arci novými zjevy, a zajímaly ho vždy viíc a více.
Schever Černá Sáva Čechy
10 article
S přeměnou lesních porostů velkostntku nastoupila zároveň i jakási změna v místních poměrech, rozkošně na pravém břehu Sávy u ústí Sapoty se rozprostírajícího městečka Ra- deče, neboť sem přicházeli skoro každé neděle dřevorubci se svými „políry a partafíry““, aby odúětovali v kanceláři lesního úřadu, a ob- drževše svoji mzdu, rozeházeli se pak do všech místních hostinců, posilňujíce se tu tehdy ještě velmi laciným a dobrým douškem dolnokrajin- ského vína na práci příštích dnů. Dle toho.
Sáva Ra
11 article
z kterého oddělení se dřevorubci k výplatě ob- jevili, přicházoli i z dotyčných revírů lesní zři- zenci, vedoucí kontrolu nad pracemi a vyboto- vující výkazy o výkonech pracovních a při- slušné odměně pracovníků. Také tito zřízenci vyhledávali po skončeném úřadním řízení ně- kterou hostinskou místnost, chtějíce se před svým návratem na osamělá stanoviště v lee ních pustínách pobaviti vzájemným, přátelským rozhovorem o rozličnýen, je zajímajících zá- ležitostech a sklenkou vína s někdy i partií ta- roků. Takové schůzky se zamlouvaly zvláště panu Černému, neboť při nich vypravovány pravdivé i vymyšlené příhody z lesnického ži- vola; na jeho mysl vždy přítažlivě účinkujíce a jemu na celé týdny duševní potravu poskytu- jíce. Takovým způsobem se též přihodilo, že za několik měsíců po nastoupení své služební činnosti seděl pan Černý kterési listopadové ne- děle ve společnosti lesního příručího Blažiče v hostinci „U Plasrů“. Blažič hotovil se k od- chodu a sděloval panu Černému, že dle usta- novení lesního úřadu se mají spolu ještě jed- nou v tom témdni sejíti v jeho revíru, kde mají projednati smlouvu s hornokrajinskými uhlíři, týkající se pálení uhli z dřeva, zbylého po výřezech. Zároveň připomenul Blažič, že mu téhož dne ukáže nejznamenitějšího lovce kamzíků z celé Krajiny. To byla voda na mlý pana Černého, toužícího, tak jako mnoho za- čátečníků v myslivosti, státi se znamenitým
Černý Černá lesní příručí Blažič U Plasr
12 article
Nimrodem, ačkoliv honba jest vlastně vedlej- ším zaměstnáním novodobého lesníka. Vidíval někdy ve městech šviháky, kteří mu jako stu- dentikovi imponovali svými všelijakými fanta- stickými, přemrštěně zelenými stužkami a le- mováním opatřenými úbory, mající nahá ko- lena, zelené, kamzičím vousem a tetřívčími srpky okrášleně klobouky, a hojné návěsky u řetízků hodinkových, a nevěděl ve své dosa- vadní naivnosti, že tito vyšňoření páni o alp- ských myslivcích, jejich svízelích a útrapách ničeho nevědí a že většinou, objeví-li se který z nich opravdu někde na honbě, od povolaných odborníků s velkou radostí vílán nebývá, jsa obyčejně málo nebezpečen zvěři, ale za to tim více lidem veškerého povolání. Takové úvahy mysl pana Černého netrápily, za to ale jeho živá fantasie mu ihned předváděla znamenitého lovce v nejpestřejších a nejdobrodružnějších představách. Jak se očekávání jeho splnilo. poví nám další líčení. Asi za čtyři dni po návštěvě Plasrova ho- stince v Radeči spatřujeme okolo deváté hodiny ranní naše známé v krčmě obce Podkraje n Sávě. Seděli u dlouhého stolu, kolem něhož bylo skupeno též několik venkovanů, o nichž by znalec tamějších poměrů ihnod byl uhádl, že nejsou příslušníky obcí domácích, nýbrž že příšli asi zůmyslně odkudsi z „Gorenska“ (Hornokrajiny). Tomu nasvědčoval též jejich hovor s příručím Blažičem, v kterém projedná- vány některé sporné body smlouvy, jednajíeí o závaznosti obou stran ohledně pálení uhlí.
Černý Hornokrajina Podkraj můj Sáva
13 article
Konečně se obě strany dohodly, a dle domá- eího zvyku stvrzováno v zápětí dohodnuti řád- ným „likofem“ (litkupem), při němž „fantje z Gorenska“ (ehlapci z Hornokrujiny) udive nému panu Černému ukázali, mnoho-li zdravé, horalské žaludky, byť i v hodinách dopoled- ních, snesou. — Protože Gorenci musili odpo- ledním vlakem z Hrastníka jeti zpět, a Blažič s Černým měl ještě velkou služební obchůzku přes „Kumské pohoří“ vykonati, pospíchuli všichni účastníci, nechtějíce zmoškati. Jedlo i pilo se tudíž velmi rychle, a černé obličeje dnes svátečně vymoděných uhlířů činily zvlášt- ní kontrast s jejich bilými zuby, zatína jícími se rychle v předložený „prašut a kruch“ (uze- ninu a pšeničný chléb). Když byla „tabule“ takřka u konce, po- vstal „partafír Gorenců, Tone Šverc“, který se dříve v rokování o smlouvu nejživěji byl zúčast- nil. Byl to asi padesátiletý muž, podsedlý, ná- padně širokých plecí, nedosahující však ani prostřední výšky. Oděn byl v krátký kabát spodky z hrubšího, šedivého sukna a v rukou žmolil zelený, lodenový klobouk, jaký horalé v Hornokrajině často nosí, neliše se ničím o astatních venkovanů. Jedinou jeho zvláštností byl pod jeho jako zobák dravého ptáka ohnutým nosem vystupující silný, tmavý, stejně přistři- žený knír, kdežto ostatní venkované byli dle tamějšího zvyku skoro všichni hladce oholeni.
Černý Gorenec Černá Hornokrujina Gorensko
14 article
Šverc, upjav své tmavé, jaksi chladně pohliže- jící oko na Blažiče a jeho soudruha, pozdvihl svoji sklenku a pravil: „Gospodje, neč nenuca! nezamírejte, my moremo zdej jit.“ (Pánově, nic platno ! odpusíte. neboť my musíme nyní jit.) A přiťuknuv s pří- ručím, dodal: „Živili, gospodje! Lepá hvala z pijače, a naj dá Bog sreče našemu djelu.“ (Na vaše zdraví, pánové! Pěkný dík za pití, a necht Bůh dá štěstí naší práci.) Všichní přítomní ná- sledovali jeho přikladu a ťuknuvše o sklénky lesních zřízenců, připijali na jejich zdraví a na štěstí příštího podniku. Když ještě „partafir“ v krátkosti s Blažičem pohovořiv, dorozuměl se o započetí projednané práce, odcházeli ven- kované, spocení prodlením v dobře vytopené poněkud těsné jizbě, tisknuvše na rozchodu ruce lesníků, a ve chvíli na to spěchali ku pře- vozníkovi, majícímu je převézti na protější břeh Sávy, neboť byl opravdu svrchovaný čas, aby vlak zastihli.
Pánov Sáva
15 article
O dvě hodiny později vystupoval Blažič s Černým na hřeben pohoří Kumu. Jejich zraky bloudily v dáli, až utkvěly na nejzazším obzoru, kde se ve třpytu jasného, slunečního osvětlení, z tmavých spoust horských, pokrytých temnými lesy, vynořovaly jako z úběle vytesané vrcholy „Kamnických Alp“. Nádherný obraz ten uchva- coval zvláště pana Černého, shlednuvšího po- prvé ve svém životě věčně osněžené hřbety alpské. Náhle sebou škubl, jakoby jej byl píchl škorpion, a obrátiv se rychle k staršímu kolle- govi, pravil: „Příteli, abych nezapomněl, kde pak mi ukážele slíbeného lovce kamziků?“ Blažič se poněkud zarazil a udeřiv se lehce pěstí do čela, odvětil: „Odpusťte, v kvapu při projednávání smlouvy jsem na to úplně zapomněl; vždyť jste ho ale již viděl a budete míti dosti brzo příležitost pobaviti se s ním dle libosti.“ Černý hleděl překvapeně na Blažiče, jakoby jeho řeč nepochopoval, a teprve za chvili se tázal dále: „Jak to? Kde pak bych ho byl viděl?“ Na tuto otázku obdržel toto, je ještě u větší úžas přivádějící vysvětlení. Blažič pravil suše: „Inu, vždyť to je Tone! — Švere! — Partafir! Vždyť jste ho přece viděl.“ — „Ach!“ vyklouzlo ze rtů nanejvýš překvapo- nému panu Černému. „Tento nepatrný človíček by mohl míti takové značení a býti nejzname- nitějším lovcem kamzíků v celé zemi?“ Patrně neshodoval se zjev Švercův s jeho předsta- vami, neboť on snil o jakémsi Herkulovi, a v- dina jeho rozplymula se nyní v niveč. „Ba, ano
Blažič Černý Černá Tone Švere Partafir Kuma Kamnický Alpy
16 article
tak jest!“ odvětil Blažič a doda!: „Pokud mně je známo, nebylo v celých hornokrajinských Alpách odvážnějšího a lepšího lovce nad Šverce; slýchal jsem o něm již jako studentík, jsa domovem v Jesenici, a když jsem později jako praktikant a příručí sloužil u průmyslové společnosti v Bledu, potkával jsem ho častov horách. Ostatně přijde Šverc s celou dnešní družinou ve 14 dnech nazpět a počne s pále- ním uhlí v Jagnce, a když vás jeho historie tak zajímá, on vám ji zajisté s ochotou sdělí.““ Na teto vysvětlení podotkl skromně Černý, nemo- houcí pochopiti, jak by někdo mohl slávu nej- znamenitějšího lovce zaměniti s obtižným za- městnáním uhlířským: „Jak se ale stalo, že se Šverc vzdal činnosti myslivecké a páli uhli?“ Blažič se usmál a pokrčiv rameny, pravil: „Až se s ním později sejdete, on vám sám vše za- jisté vysvětlí; já vám dnes více říci nemohu, leda že bych snad potom, kdyby vás Švercovo vypravování neuspokojilo, dodatečně tím, co mi o něm ještě známo, k ukojení vaší zvěda- vosti přispěl.“ Za této řeči došli až na rozhraní „Velkého a Malého Kumu“ a tu se rozešli, neboť Blažic se vracel oklikou přes hvozdy nazpět ke svému bytu v obci Sávě, kdežto Černý zadumán, se- stupoval habrovými a kaštanovými hvozdy přes „Klučské skály“ ke krásnému, četnými vini- cemi lemovanému údolí radečskému. Cestou šlápl často na skutálené sem se stráně kaštany a vzpominal na domov, kde tyto plody bývaly dsti drahou pochoutkou dítkám, kdežto zdo jich nesmírné množství po rozlohách lesních neužitečně hnilo.
Blažič Švercův Jesenice Bled Sáva
18 article Různé zprávy.
Různé zprávy. Síla pravdy. Jedna z amerických revuí pojednává o za- jímavém thematu: o síle pravdy. Všichni stěžujeme si na nesmyslný pořádel životní, který nesrovnává se s naší jsoucnostl a přes to zdráháme se používati jediné a mocn zbraně, kterou máme po ruce — vědomí pravdy a její pronášení, naopak, pod zástěrkou zápasu se zlem ničíme zbraň tu a obětujeme jí nezbyt nosti předstíraného konfliktu. Člověk nehlásí se ku pravdě, kterou zná poněvadž cítí se vázán k lidem, s nimiž veše ve spojení; poněvadž pravda mohla by jej při praviti o výnosné postavení, pomocí jehož vy- živuje rodinu; poněvadž snaží se udržeti repu- taci a autoritu a použiti jich ve službách lidstva; poněvadž nechce zničiti staré tradice ; poněvadž nemá touhy urážeti a popuzovati lidi a poně- vedž konečně pronášení pravdy mělo by za nt- sledek pronásledování a znepokojilo by spole- čenskou činnost, jejímž názorům a zájmům také onen člověk se oddal. Někdo slouží jako vladař, vládní úřadnik nebo voják a ujišťuje sama sebe i jiné, že od- chýlení od pravdy, nezbytné v jeho postavení, jest vykoupeno dobrem, které prokazuje. Jinýv úřadě duchovního správce sám nevěří v hloub duše všemu, co učí, avšak odehyluje se o pravdy s myšlénkou, že jednáním svým kon dobro. Třetí člověk poučuje lid hiteraturou přes mlčení, které musí zachovávati, aby nenb- jevil nahou pravdu a nepopudil proti sobě vládu a společnost, nemá pochyby, že by snat nečinil dobro . . . Čtvrtý zápasí s trvajíeím po- řádkem jako revolucionář nebo anarchista a jes úplně bezpečen, že eíle jím sledované jsou blahodárnými a že zanedbávání pravdy, ano klamu mlčením, nutným pro úspěch jeho čin- nosli, nijak neničí užitečnost práce.
19 article
Za účelem tím, aby poměry životní v opak nynějšího vědomí a názoru lidatva byly změněny a nahraženy jinými, jež by byly s nlm v sou- hlase, zastaralý názor lidu měl by postoupi místo novému, živoucímu. Avšak to stane se jenom tehdy, až všichni, kdož jsou si vědomi svých požadavků existenčních, otevřeně budou je pronášeti. Všichni ti, kdož jsou si védomi nových potřeb, jeden ve věci té, jiný v oné, nejen že zachovávají o nich mlčení, ale často jak sluvem tak i skutkem dávují na jevo opačné stanovisko. Pouze pravda a její přímé pronášení může zavěsti a zřiditi nové veřejné mínění, jež by zreformovalo starodávný, zastaralý a záhubuý pořádek životní; a lidé přes to nejen že nedá- vají průchod pravdě, kterou znají, ale často přimo pronášejí to, co sami za klam a lež po- važují. Kdyby lidská společnost čistě přidržela s pravdy, ono falešné, nesprávné mínění veřejnosti svléklo by se jako seschlá kůže a nové veřejné mínění by vyvslalo, které nyní čeká pouze, aby staré bylo odstraněno. A pak by obrozená pravda mohla manifestačně a mocně prohlásiti své po- žadavky a zříditi nové formy existenční, jež by byly v souhlase s pravým vědomím lidstva.
20 article
= Proč se nomohli dohodnout. Soudce Sylvestr Dana, jenž po nějaký čas byl policejním sudím v Concordu, vždy snažil se urovnati malé spory drob- ných lidí. Při jedné příležitosti zněla žaloba na urážku a vysvítalo z ní dle podaného svědectví, že obě sporné strany byly sousedy, žijícímni po létav dobrém přátelství. »Jak politování hodné«, pravil soudce, »že staří přátelé, jakými zdali jste se byti. mají se objeviti přede mnou v takovémto světle. Vas případ přece dal by se dobře urovnati mimo soud. — »Přiznávám, ctihodnosti«, odvětil žalobce zamra- čen. »Sám jsem o tom přemýšlel — ale ten dare- bák nechce o vyrovnání ani styšot.« = Ryüřský čin pobudy. Při projížíce kočárem v okolí Filadelfie ocitla se mins Blanche Farleyova. přední člen damské společnosti městské, ve značném nebezpečí, neboť se í splašily koně, které sama řídila i počali se vzpinati a byli by povoz převrhli. Miss jala se volati o pomoc a ve chvili na to vyšel z blíz- kého lesa jakýs pobuda v rozedraných šatech a koně zadržel, vydav se při tom sám v nemalé nebezpel.
Sylvestr Dano Vasa Farleyův Concord Filadelfie Misso
21 article
Když se koně potom uklidnili a nebezpečí opět po- minulo, vyňala miss z tobolky značnější obnos peněz. které záchranci svému nabízela. Ale rozedranec nabíd- ku odmíll a jal se citovati různá místa z Byrona a ji- ných básníků, týkající se oslavy ženské krásy . . . ke konci prohlásil otrhanec, že by mu nejvzácnější od- měnou byl polibek, kterýž by mu miss uštědřila. Slečna Farleyova zahořela ve tváři purpurem přímo do krvava a jakkoliv se z počátku zdráhala neznámého muže polibiti, učinila tak posléze a vložila vřelý po- libek na jeho tvář.... Ve Filadelfii se za dnešních časů o ničem jiném nemluví, nežli o afféře slečny Farleyovy i přetřásá se všeobecně otázka, jednala-li správně, či nikoliv. Když při jisté přiležitosti tázána byla miss v soukromé společnosti, zdali přenáhlení svého nelituje, prohlásila se vší rozhodností, že ni- koliv. „Údatní rytíři slavných časů považovali polibek za největší odměnu svých činů“ odvětila. „Nemyslím, že jsem spáchala nějaký přečin, když jsem políbila muže neznámého, kterýž s nasazením vlastního život zachránil můj.. Šachy- Číslo 11a. 194/,o5. Pořádá J. Rašovs ký. Veškeré dopísy adresovány buďtež: J. Rašovský. Uh. Ostroh, Morava. Úloha čís. 214. (originál. Ladislav Vetešník v Osykách.
Byron Farleyův J Rašovs J Rašovský Vetešník Osyka Morava
22 article
Mat ve 3 tazích. Úloha čís. 215. (or' ginál). Dr. Emil Palkoska, Poděbrady (Z úlohové soutěže „Národních Liistů“
doktor Palkoska Poděbrady národní Liistus
23 article
Mat ve 3 tazích
24 article
Partie čis. 171. Hrána korrespondenéně v roce 1889. Zuckertortovo otevření. Černý: J. Holzwarti Bílý: Pluk. dr. Walter. d7— d5 1. Jg1—f 16. Da4—dtd) SíG—g5 f7— f 2. d2—d4 Jg8— fe 17. Jí4—h5 67—e6 3. c2—ct 18. a2—a3 Jb4—ae 4. Jb1—e3 Sf8—e7 19. g2—g4le) Va8—esí b7—bs 20. J13xk«g5 hůxg5 5. Sc1—g5a) 6. c4xd5 e6x« d5 giXKt5 Dc6—hé g7—g6 7. e2—e3 22. h2—h4g) 8. Sf1—d h4xg5 Dh6x« g5 Sc8—bob) 9. Sg5xcfs 24. Ke1—TI! Ja6 —be Se7 xk fs 25. Vh1—gth) Sb7—a6- 10. Dd1— ce h7—hs Jb8—ace) 26. Sb1—d3 Sabxds- 11. Jc3— ez Dd8—cs 27. Ddt xd3 Dg5xkc hs. 12. De2—at c7—c5 28. Vg1Xg6+- Kg8—hvi) 13. Je2 — f4 14. Val—ci Jas—b429. K1—g2 Dh5x«foj) 15. Sd3—b1 De8—c6 30. Vg6—g5l a č. se vzdal.
Zuckertortův Černá doktor Walter Sb jít 2 Vg Val h 7 d 5 1 d 4 Jg 8 e 6 3 c 2 Sf 1 — d h 4 xg 5 dh Jb 8 Sb 1 — d 3 Sabxd11 c 7 c 5 28 c 6 30
25 article
Poznámky dle »O!I. Schachzlg.« a) Tím docíleno postavení zamítnutého gambiíu dámy. b) Z tohoto pole nemůže černý střelec zasáhnouti tzk brzo v boj; bylo proto lepší táhnouti jím na gé nebo e6. Jezdec má se jen v případu nouze umístiti n okraji šachovnice; v daném postavení jest tak Jb8—a6 chybou, které bílý dle sil využitkuje. (Černý zamýšlel asi vyměniti střelce na d3 a tim zajistití si převahu dvou střelců proti dvěma jezd- cům.) d) Výměna dam nebyla by pro bílého výbodnou, proto vrací se dáma po zdařilém výpadu zpět. ) Timlo taham zahniaja bilý dalekosáhlý a zajimavý útok. Na 19... f5) gl následovalo by 20. Jí3xcgh a násl. z1. Ddtxgí a na 19.... f5—14, 20. Ddl— d3 s vítěznou hrou. Černý měl uvážiti 19.... g7— g6. Bílý stojí, vzdor lomu že nerochoval, výtečně. Opět velmi silný tal b) Touto překvapující obětí jezdce stane se bílý úto neodolatelným. Na 28.... Kg8—17 násl. 29. d4c5; Dh5—hí- 30. KI1—c2, Dh1—c4. 31. c5xb6 a bílý vyhraje po výměně věží převahou pěšců. Pikantní posice! Na 29.... Ví8x!5 vyhraje z1. Vg6—g3! Po tahu učiněném následuje však ješe krásnější, problematické zakončení.
I Schachzlg Černá dh Vg 28 c 2 c 4
26 article
Zprávy šachové. Brno. Redakce šachové rubriky »Lidových No- vin« vypisuje ve vánočním čísle dne 24 prosince r. řešileiský turnaj. Ceny peněžité a šachové kniby. Plymouth. Patý úlohový turnaj na dvojtažky šachové rubriky časopisu »Western Daily Mercurys obeslán 79 úlohami. Vídeň. »Armee Schachbund« vypíše v měsíc lednu úlohový turnaj na dané thema v několika o- děleních. Jako soudci (vedle F. Wardenera) jmenují se St. Trčala z Brna P. H. Williams z Londýna. Českým šachistům. Na mnohá přání a dolazy po odborném čanopis českém učinil výbor »Ústřední jednoty českých ša- chistů« otázku tulo předmětem jednání na poslední své výborové schůzi. Výbor uznal, že potřeba časo- pisu jest skutečně naléhavá, ale po zkušenostech na- bytých při pokusech dřívějších rozhodl, že čeští ša- chisté musí sami účasti a všestrannou podporou k uskutečnění přispěti. Výbor zvolil komisi, jíž ulo- ženo vykonati přípravné práce, aby se na jisto po- stavilo, zda půda k vydávání listu jest příznivk. Záleží ledy jen na českých šachistech, bude- nový list šachový vycházeli. Prolo obraci se přípravuá komise na všechny, kdož by český měsíčník šachový odebírati a předplatiti chtěli. (Roční předplatné aai 6 K), aby laskavě se přihlásili u jednatele Ustřední jednoty českých šachistů« p. PhC. K. Zmallíka, Praha I. č. 56. (Týž přijímá též přihlášky za čieny Ú. J. Č. S. a na požádání zasílá stanovy Jedn.) Jesť však třeba jednati rychle! Dokud se nesejde určitý poček přihlášek, není možno časopis vydávati. Proto necht ksždý horlivě agituje mezi svými přáteli pro časopis.
Stanislav Trčala Williams Phc K Zmallík Brno Plymouth Vídeň Londýn Praha lidový no western Daily Mercury Armee Schachbund
27 title
Kupujte přímo u výrobce!