3
masthead
1. listopadu 1908. Číslo 301.
4
article
cukrové střechýlky — aby jej hodně dozlobili.
Proto raději Hefera ze zólu zmizel. Stál před
hospodou a výskal; kdosi mu dal cement s pi-
vem, aby pískal na jedné noze. Hodové žertyí
Alo nic netrvá na světě věčně. V samém
žertu uběhlo odpoledne. Je čas popravit doby-
tek a povečeřet. Ve chvilce chasa i s hospodáři
se rozutekla z hospody a muzikanti odložili in-
štrumenty. Každý má právo na odpočinek.
Francek Mačáků vodl se za ruku s Málkou.
Doprovodil ji až ke vratům jejich gruntu. Něco
jí šeptal a ona přikývla hlavou. Pak stiskl ji
v pasu, až zakřikla — a vyzvedl ji vysoko. Ona
celá ulekaná vběhla do vrat. On za ní ještě za-
volal: „Teda večir. Nezapomeř!“
Paňmáma Mačáčka chystala večeři. Však
jsou hody — tož co by si nepopřáli. Pečinky
dostal každý kus, k tomu piva kolik chtěl. Na-
vrch zajídá se vdolky. Paňmáma donesla dva-
náct vdolků, narovnala je na sebe a podala sy-
novi Franekovi dlouhý, nabroušený nůž. Francek
se rozkročil — a jedním rázem rozpůlil všecky
vdolky. Pak je otočil na druhou půlku — a no-
vým řezem povstaly samé čtvrtky, které se poi
daly na mísu a pocukrovaly. Kdyby byl Francek
nedokázal na ráz je rozříznout — byl by pro-
hlášen býval za starou babu. Nyní se tvářil vi-
tězně. Bylo to čestné krájení vdolků. U jinýcl
obstarává je nejstarší pacholek.
Po večeři Franeck vypravil se k muzice.
Málka již naň čekala. On nopuštil ji více z kola.
Staré bobky, co sedávají okolo baby se „sla-
dinkým“, usuzovaly, že z nich bude brzo párek
Chasa pak veselila se až do půlnoci bez
starostně. Však — jsou body, říká flegmaticky
Hanák a dovede tancovat pět dní za sebou. Hody
na Hané jsou opravdu veselé a slavné; pretc
je pravdivý povzdech Hanáka:
Oj, hode, hodečke,
debeste bévale deckel
Mačák
Pečinka
Francek
Málek
Hanák
Nezapomeř
Haná
5
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
= Kardinál Mathicu, jenž v těchto dnech zemře
v Londýně, náležel k oněm nečelným církevním kní-
žatům, jež nelpí na obřadnostech a zachovávají tak
pod purpurem nenucenost venkovských faráfů. Ma-
thieu byl také členem francouzské Akademie. Když
konal předepsané návštěvy u „nesmrtelných“, aby
je požádal o hlas, projevil jeden akademik po mno-
hých poklonách jeho osobě politování, že mu ne-
může dáti hlas, poněvadž jej slibil jinému uchazeči
„Nemohu přece,“ pravil, „zrušili své slovo. Byl by
to hřích a měl bych pak zapotřebí vaší absoluce
Eminence.“ — „Udělím vám ji hned,“ odvětil kar-
dinal, provázeje svá slova pohybem ruky jako př
duchovní absoluci. Doneslo se to do Říma a způso-
bilo zděšení, poněvadž v tom viděli rouhání. Jindy.
po svém zvolení kardinálem, nalézal se v saloně
přítele a kdosi se ho tázal, proč při posledním hlase-
vání nehlasoval pro Henri Rěgniera. „Proč? Poné-
vadž v jednom svém románě sesměšnil kardinály.“
— „Ale, Eminence, vždyť jste hlasoval pro Riche-
pina a ten psal dokonce rouhavě o bchu?“ — „O.
zvolal kardinál, „to je něco jiného. Richepin mluvil
špatně o bohu, bůh je dosti silen, aby se obhájil!“
Takové výroky vysvěllují, že kardinál u jistých du-
cbovních zavilců v Římě byl pokládán za atheistu
nebo dokonce za svobodného zednáře, v některých
římských kruzích totiž vídí ve svobodném zednářství
ještě něco horšího než v atheismu, Kardinál, jenž
také v Římě k velkému pohoršení fanaliků tradice
nezachovával obyčej, áby se k večernímu přijetí do-
stavil se dvěma nosiči pochodní, kráčejícími pře
ním, s nesiči vlečky a průvodem, jdoucím přeshě
odměřeně čtyři kroky za ním, pohrdal formalitam
tak, že ve Francii často nosil svělský občanský oděv
Mathicu
Rěgnier
Al
Riche
Richepin
Londýn
Ma
Řím
Francie
6
article
To mu způsobilo jednou zvláštní dobrodružství. P
návratu z Říma ubytoval se ve velkém pařížském
hotelu. Čišník, jenž jej v pokoji obsluhoval, nezdržel
se, aby se za jeho zády neprohraboval v jeho kufru.
který nechal otevřený. Spatřil ke svému zděšení zla-
tem vyšívaná purpurová cirkevní roucha, štoly, ka-
sule, biskupské čepice, kalichy a podobné věci. Tehdy
se v novinách mnoho psalo o koslelních krádežích.
páchaných tlupou, rozvětvenou po celé zemi. Číšník
nepochyboval ani na okamžik; objevil jednoho ze
zlodějů, nejspíše náčelníka tlupy! Spěchal ihned na
nejbližší policejní úřad a oznámil, že do hotelu při-
byl „malý, hladce oholený, tajemný stařík, jenž má
kufr plný ukradených kostelních pokladů“. Komisai
odešel hned s udavačem a zatkl „malého staříka“
jenž marně udával své jméno. Vysmáli se mu
teprve, když byl povolán sám policejní prefekť Lé-
pine, byl kardinál s mnohými uctivými omluvami
vysvobozen z drápů policie. Kardinál nezazlíval ko-
misaři omyl, nýbrž sám později s humorem tento
příběh vypravoval, z hotelu však hned odešel, po-
něvadž se mu zdálo, že číšník překročil meze své
působnosti, když se hrabal v jeho kufru.
Čišník
Řím
Lýpin
7
article
= Slavnost medvěda. Prapodivnou, velmi málo
však známou slavnost slaví Ajnové na ne-
vlídném ostrově Jessu. Národ ten, čilající ještě
asi 16.000 duší, jest určen na vymření. O původu je-
ho panují různá mínění. Někteří ethnolozové považují
Ajny za praobyvatele japonského souostroví, klene
Japonci vyhubili a zbytky jejich zatlačili na zmíněný
ostrov. Pozoruhodno jest, že na Jessu žije dosud
slujní medvěd, klerého jinde nalézáme jen ve fossi-
liích. Náboženských obřadů Ajnové nemají, ale zdá
se, že ona slavnost souvisí s jejich náboženským
názory, jež ostatně jsou velmi nejasny. Ke slavnost
té chytí každý rok mladičkého medvěda, kterého
předají nejvážnějšímu obyvateli osady. Ten ho chová
ve velké kleci, zhotovené z tyček a všichni obyvatelé
přispívají na jeho výživu, dávajíce mu ode všeho, co
jedí sami Slavnost se slaví v noci v zimě. Již dva
dni před ní scházejí se všichni obyvatelé celého okelí
i z dalekých krajin. Den před ní počnou plakatia
naříkati u klece medvěda a pak hodují a tančí. Muži
zhotovují inaoy, obělní pruty a zabíjejí psy k velké
hostině. Ženy pak připravují dlouhý pás pro med-
věda s pytlíky pro jídlo na cestu do jiného svěla
a dívky dělají kytice na ozdobu jeho hlavy. Po ho-
dech počnou zase u klcce plakati, naříkati a tanco-
vati, což ubohého medvěda velmi rozčílí. Asi po dvou
hodinách ráno shromáždí se všichni kolem klece
a nejstarší z nich osloví medvěda asi následovně
Ajn
Japonec
8
article
„Neboj se drabý medvěde, milý příteli! Všichni te
milujeme. Vidíš, že jsme tě dobře živili a opatrovali
Usmrcení tě nebude boleti a odebereš se k bohu lest
atd.“ Potom žena, která ho krmila a opatrovala, přol
loží mu nejlepší jídla a nejslarší z mužů ho zase
osloví: „Jez, drahý příteli, naše milovaně dílě, jez
a neboj se ničeho.“ Když se počne rozednívati, uvá-
žou mu pás kolem břicha a vyvedou ho z klece, drží-
ce ho za provazy, připevněné k pásu. Propíchnuvše
mu uší a ozdobivše je i celou hlavu kyticemi, vedou
ho třikráte kolem klece a jednou kolem chýše jeho
ošetřovatele, načež ho přivážou ke stromu, na který
pověsí pa, by měl odvahu k smrti, což mu zase
nejstarší vysvětlI. Jakmile skončí svou řeč, vystoupí
mladý muž z nejváženější rodiny a střelí medvěda
lukem do srdce. Všichni padnou na zem u jeho
mrtvoly a pláčou a ženy přinesou mu zase jídla na
cestu do lepčího světa. To svědčí, že Ajnové věří
v nějakou duši a jiný svět. Skončivše tyto obřady
sejmou medvědu všecky ozdoby, useknou mu hlavu
a tlapy svléknuvše mu kůži, rozsekají ho na kusy
Ajn
9
article
Každý ale dříve pije jeho teplou krev. Kůži dostane
ošetřovalel jeho, který ji pověsí u dveří. Maso a kůži
není dovoleno vnésti do chýše dveřmi, proto, když
nemá oken, dopravují je do ní komínem. Hlavu po-
loží s hlavou psa u krbu, kdežto maso uvaří; upéc
ho nesmějí. Kousky masa z jistých částí těla se roz-
dělí mezi přítomné, neboť se pokládají za léky proli
různým nemocem. Ostatní maso snědí při tanci a
pití kořalky, kterou sami připravují. Po skončených
hodech odnesou muži hlavu do lesa na určilé míslo
kde ji zahrabou u hlav jiných medvědů, stejným způ-
sobem obětovaných. V dřívějších dobách nesměly
ženy jísti maso obětního modvěda, nebot medvěn
opovrhují ženami. Gylikové na Sachalinu, kteří maj
podobnou slavnest, vypravují, že kdysí medvěd unesl
divku, kterou pojal za ženu. Její bratři ho usmrtili.
ale ona zemřela hladem. V Orientě koluje o medvě-
dech mnoho bájí. Orotčanové považují medvěda z
přemoženého boha a u Mongolů pokládá se za rádce
božského člověka nebo inkarnace Buddhy, sídlicího
v klášteře. Severoameričtí Indiáni mají podobnuu
bajku jako Římané o Romulovi a Removi. Místo
vika zaujímá v ní medvěd, který se ujal opuštěného
chlapečka, odkojil ho a choval ho v dulině stromu.
Mongol
Indián
Říman
Romulus
Remo
Sachalin
10
article
Lékařská hlídka.
Lékařská hlídka.
Projevy smutku nad zemřelými.
U některých národů a náboženství nepova
žuje se smrt za zlo, jehož oběti nutno oplakt-
vati, nýbrž za vykoupení, vysvobození z různýel
zlých věcí, ze všech starostí a útrap, které člo-
věka na zemi obklopují, takže zemřelé nutno
spíše blahoslaviti.
Takový jasnější názor o smrti nalezám
v litoratuře řecké, římské i moderní u colé řady
myslitelů.
Tak Euripides praví: „Měli bychom s
u novorozence shromážditi ve smutku k vůl
utrpení, které mu hrozi, kdežto zemřelého, unik-
lého vší bídě, s blahořečením vesele vynášet
z domu.
Epiktet tvidí, že smrt neobsahuje v sob
nic brozného, nýbrž že jen myšlenky, které d
ní vnášíme, jsou to, které působí v nás hrůzu
Kdyby smrt byla tak hroznou, byla by se musila
i Sokratovi jeviti hroznou. Sokrates pak učil, že
smrti se bojíme neprávem, neboť smrt je snad
naším nejvyšším statkem na zemi, a krátce pře
svou smrlí vykládal svým žákům, že by byl
hloupé, báti se smrti, neboť nemožno se přece
báti věcí, kterých neznáme.
Podle Epikura smrť nemůže býti neštěstín
ani pro cit, poněvadž nám odnímá možnos
trpěti, ani pro rozum, poněvadž odpovídá p
řádku a logice.
Podle Senoky jest smrt nejlepším vynále
zem života.
Dle Charrona jest smrt dobrodiním, klerému
by se mělo žehnati, neboť kdybychom smrti ne
měli, vice bychom toho litovali, než se jí bojím
a přáli bychom si jí snažněji, nežli života.
Voltaire píše, že nutno sebrati veškeré síly
dohromady, abychom smrtí pohrdali a života
užívali, a na jiném místě praví, že bývá viděti
lidi, kteří při smrti dobře se měli, ale nikdo ne-
viděl lidí, kteří by si byli naříkali, že zemřeli
Podle Montesquieua nutno oplakávati lii
při jejich narození a nikoli při jejich smrti.
Sokrates
Epikur
Voltaire
Montesquieu
11
article
Herodot vypravuje o thráckém kmenu
Druzů, že se zřetelem na četná utrpení a bo-
lesti lidského života novorozené děti pozdravoval
nářkem, zemřelé pak s veselím a radostí pocho-
vávali, poněvadž tito zbavení všeho zla ve vší
blaženosti dále žili. A právě pro tento zvyk při
čítá jim Valerius Maximus slávu moudrosti, po-
něvadž bez předpisů učeneů prohlédli pravou
povahu našelo postavení na zemi,
Velmi příznivou půdou pro takové pojímán
živola a smrti byly doby, ve klerých nově vzni-
kající náboženství mocně hýbala dušemi a pa-
ději na blažený a radostný život, který svým
věřícím stibují, do popředí stavěla a znovu oži-
vovalá. Bylo to křesťanství a islam; u obou
smrt pozbyla své hrůzy následkem povné váry.
že ze smrti vzkvétá nový, lepší život.
V koranu se označuje pozemský život jako
„křehká nádoba“, jako ,žert a hra“, jako „zá-
soba klamů“, jichž péče jest málo dbáti oproti
péči o budoucí život, který jedině jest pravým
životem a obydlím pevného trvání. Tam budou
věřící v zahradách, protékaných potůčky okráš-
leni zlafými náramky a oděni zelenými rouchy
jemného hedvábí odpočívati na měkkých pod-
uškách, jsouce účastni všech možných požitků
Proto také sestupují ke zbožným v hodině smrt
nebo při opouštění hrobu andělé a mluví: „Ne .
bojte se a nebuďte smutni, nýbrž radujte se
z ráje, který jest vám zasliben!“
Proto nejsou lilasité a divoké projevy smut-
ku již na místě a Mohamed také skutečně zapo-
věděl nad zemřelými naříkati a řváti, obličej
si rozbíjeti a roucha roztrhávati, neboť to jsou
vnuknutí zlého ducha.
Valerius
12
article
V tom smyslu vyslovil se také Safi Bekr
Ben Abdallah El Moseri, který zemřel roku 762
po Kristu, a sice takto: „Kdyby duše zemře-
lého mohla mluviti, zapověděla by si takový
řev, neboť ona spěchá k hrobu v naději, že
tam najde veselé poselstvi.
Prakticky osvědčují tento názor Arabovéa
Turci, kteří považují za trestuhodný nedostatek
odevzdanosti do vůle boží, když muži při smrti
pokrovních příbuzných a přátel pláčí; proto ne-
osvědčují také pozůstalým po právě zemřelých
členech rodiny žádné soustrasti, nýbrž spíše
jim blahopřejí.
Přos tonto názor o smrti všák tznává i islan
mírný smutek za daň, povinnou přírodě a zn
slučitelný s vírou. Vypravuje se o samém Mobnn-
modovi, žo plakal velico při smrti svého příbuz-
ného Džaffara, který padl v boji. Když pak ee
tomu okolní divili, vysvětloval jim Mohamed
že jsou to slzy přátelství nad ztrátou přitele
že slzy, prolité při nějakém neštěstí, jsou balsá-
mem pro srdce a z milosti seslaně.
Safi Bekr
ben Abdalláh
Turek
Mohamed
El Moseri
13
article
Co jest v islamu naděje na rozkoše ráje
to ject v křesťanství pevné přesvědčení, že spo-
jení s Hospodinem potrvá i za hrobem. Proto
staršímu křesťanství platila smrt za vstup k ži-
votu nebeskému, za pravý den narození věři
cího, o kterém se sice nerodíme na zemi z masa
nýbež ze země do nebe, z práce do klidu, z po
kušení ke vnitřnímu míru, z utrpení k neprcha-
vým, nýbrž pevným, trvalým a věčným radostem
a z posměchu světa ke koruně a slávě. Když
jest pozemský stan zbořen, tu připravil bůt
budovu, která není udělána rukama: věčný byt
v nebli, kde žijí svátí společně s Hospodinem
blažený život ve věčném míru. Proto smrt podle
apoštolského slova jest ziskem, neboť ukončuje
námahu a obtíže života pozemského, zbavuje
hříchů a otvírá přístup k nebi.
Přirozeným důsledkem tohoto přesvědčen
bylo, že křesťané hleděli odstraniti nářky nad
mrtvými. Proto nejvážnější církevní oteové, jaka
Tertullian, Cyprian, Chrysostomus, Hieronymue
a jiní kárali co nejostřeji vášnivé projevy bolesti
při smrti jako beznadějné zvyky pohanské a vů-
bec zavrhovali všeliký způsob smutku a vyzý-
vali pravé křesťany, aby se při smrti svých mi-
lých raději radovali, neboť, jak píše Chryso-
stomus mladé vdově, není-li nesmyslným, nebe
sice považovati za lepší, než zomi, ale tv, ktei
odsud do nebe odešli, oplakávati? Proto nutno
ony, kteří vepluli do bezpečného přístavu, ni-
koli oplakávati, nýbrž spíše nad nimi se rado-
Přes to však i samotní olcové církevní po-
važovali mírný smutek za slučitelný s vírou kře-
sťanskou a za právo přírody. Jeť známo, že
sám Ježíš plakal nad Lazarem, kterého velice
miloval, svatý Augustin oplakával svou matku,
svatý Ambrož svého bratra.
Tertullian
Cyprian
Chrysostomus
Hieronymue
Ježíš
Lazar
Augustin
15
article
Dr. Ant. Wiesner.
doktor
Antonín
Wiesner
16
article
Lékaři a dělníci. Dne 3. listopadu bude řišské r
Lékaři a dělníci. Dne 3. listopadu bude řišské r
dě předložen návrh na změnu zákona o nemocen
ských pokladnách. Položil pak Svaz rakouských orga-
nisací lékařských a hospodářská organisace, víden-
ských lékařů za hlavní podmínku núceného poji-
šťování pro dělníky vrchní hranici jejich příjmů
2400 K. Odůvodňují požadavek svůj takto: Lékaži
v Rakousku nemohou za žádné podmínky přijati pro
nucené nemocenské pojištění větší příjem nežli 2400
korun. 1. Dělníci v městě s ročním příjmem 2400 K
— neřku-li větším — když náležilě a spravedlivě
uvážíme jejich potřeby, mohou v případě onemocnění
sami lékaře zaplatiti podle honeráře v místě obvyk-
lého a lékaři budou ochotně zřetel bráti k poměrům
jednotlivců. 2. Poměry na venkově jsou při příjmu
2400 K proti městu relativně velmi příznivě, i jes
hranice příjů 2400 K pro venkovského dělníka při
nuceném pojišťování příliš vysoká. 3. Lékaři, nehledě
k vystupování přiměřenému a povinnému jejich sta-
vu, jsou při nutných vydáních režijních i s větším
příjmem relativně v nevýhodě proti dělníkům s pří-
jmem 2400 K, ba 3600 K, a konečně lékuři — výji-
mečně vládnou soukromým majetkem — jsou pravi-
delně ve výdělkových poměrech mnohem horších
nežli dělníci s příjmem příbližně stejným. 4. Osoby
s přijmem přes 2400 K nejsou většinou „dělníci
nýbrž dozerci, správci dílny a zvláště úřadníci v ob-
chodech, kteří v případě onemocnění mají nárok na
mzdu po šest neděl. 5. V Německu, kulturně a bo-
spodářsky vyspělejším, slanovili za hranici příjmů
2000 mk. 6. Pokladenšti členové s příjmem nad 2400
korun kladou na lékaře mnohem větší požadavky
i nemůže lékař těmto třídám poskytnouti pomoc
za těchže podmínek jako dělníkům.
Rakousko
Německo
17
article
Reforma zákona o nemocenských pokladnách.
Lékaři v Rakousku ocitají se před nastávající refor-
mou zákona o nemocenských pokladnách v tuhém
boji existeněním. Nynější zákony o nemocenských
pokladnách beztoho lékařům existenci zhoršily, an
podkopaly a reforma, která daleko přesahuje vládn
program, znamená úplnou hospodářskou a
mravní zkázu svobodné praxe lékař-
ské. Takové desolátní poměry nezůstaly by bez vli-
vu na medicinské fakulty, na medicinské studium.
Rakousko
18
article
na vělu lékařskou. Vážnost a úcta k lékařům, bez-
toho již porouchaná, upadla by docela, kdyby tato
přání, kkalým tak nepřátolská, byla splněna od zá-
konodárných sborů. Stanou-li se bezměrně požadavky
zástupců nemocenských pokladen zákonem, pak bu-
dou v Rakousku pouze lékaři, kteří jsou vydání libo-
vůli správ nemoc. pokladen. Vždyť i oslatní obecen-
stvo, které nenáleží do pokladen, bude podle roz-
hodnutí nejvyššího soudního dvora — bez ohledu
na výši příjmů — míti příležitost, by se u registrova-
ných pomocných pokladen pojistilo na bezplatné lé-
čení paušalovanými lékaři. Pokladny se snaží a příště
budou se ještě víee snažiti, aby si pro svůj systém
paušální zjednaly i odborníky. Hrozí prolo zkáz
i praxi odborně. Hanebně směšný honorář paušálo-
vaných lékařů pokladničních jest znám, škoda o fom
ještě se šířiti. Jest tedy reforma zákona o nemocen-
ských pokladnách v ohledu hospodářském i morál-
ním pro všechny lékaře otázkou bytí a nebylí. Obrac
se proto předsednictvo říšského svazu rakouských
organisací lékařských se snažnou prosbou ku pro-
fesorům, aby neopouštěli organisované lékaře, sla-
ne-li se existenční boj nevyhnutelným, nýbrž aby
jim poskytli vzácné a cenné své podpory. — Pro-
lesoři medicinských fakuli dejícž vládě v úváhu,
lékařská věda a umění, zdravotní blahobyt lidu
mohou zkvětati jen tehdy, když povolání lékařské
zůstane i nadále povoláním svobodným a ne-
bude spoutáno hospodářskými a morálními okovy.
které by rozkvět zdárně působnosti udusily. Spojené
hlasy lékatů a profesorů nemohou zaniknouti, must
býti a budou respektovány od vlády a zákonodárných
sborů.
Rakousko
19
article
»Čzsopis lékařův českých« č. 44. přináší lent
zajímavý obsah: I. Práce původní: 1. Prof. dr. Ve
Slavik: O cílech a problémech soudního lékařství
Zahajovací přednáška. — 2. Dr. Karel Schnurpfeil
Dnešní stav medullární anaesthesie. Práce z némoc
nice německobrodské. — 2. Dr. Julius Petřivalský
K pathogenesi retrogradní inkarcerace tenkého střeva.
Práce z kliniky prof. Kukuly. — II. Rozhledy. Vnitřní
lékařství. — Z rozhraní lékařství vnitřního a chir
urgie. — III. Spolky a sjezdy: IV. sjezd českýcl
přírodozpytců a lékařů v Praze. — Berlínská lékařská
společnost. — IV. Literatura. Posudek kníhy prof
dra Horbaczewského. Literatura naše obohacena opě
o jednu dokonalou učebnici. — V. Spolek českých
lékařů. — VI. Zprávy. — VII. Receptář. — VIII
Fenilleton: Třetí rakouská konference pro péči o
slabomyslné ve Štyrském Hradci r. 1908. Píše dr. v
Hüttel, školní lékař v. Praze. K číslo přiloženav jest
»Sbirka zdravotních zákonů a nařízení, jakož i důle-
žitých úřadních rozhodnutí«, Svaz. III. seš 1. Obsa
huje mimo jiné úplnop sbírku zákonů a natlzení
týkající se nemocnic v Čechách. Rediguje MUDr. Jar
Semerád.
profesor
doktor
Schnurpfeil
Julius Petřivalský
Kukula
Horbaczewský
Semerád
Praha
Štyrský Hradec
Čechy
berlínský lékařský společnost
spolek český lékař
VIII Fenilleton
20
article
Z kruhů vědeckých.
Z kruhů vědeckých.
O novém problému v zemědělství
Piše Karel Volt
Naše zemědělství je doposud ve velikém úpadku
povážíme-li, že venkovskému našemu lidu, Inapcímu
k zastaralým namnoze zásadám pohodlného konser-
vatismu, zůstávají moderní pokroky ve světovém
hospodářství takřka neznámy.
Racienální hospodaření zdržuje se na cestě pr
často nedůstojné politické diskuse, kde bývá zapo
mínáno na zcela přirozený zákon, že zvýšením vý
nosů v produkci rostlinné i živočišné posunujeme so-
ciální otázku o staletí napřed, zvyšujíce současně
Hahobyt lidstva a s ním i společenský altruismus..
Praktické hospodaření se však neobejde bez
theoric, umožňující nahlédnouti nám do nitra půdy
a do živola rostli a živočišstva.
Karel Volta
21
article
Není příkladu ve vědě, kde by prakticky osvěd-
čené výzkumy doprovázely theoretické předpoklady
a domněnky tak, jako je tomu právě v země-
dělství
Uvážíme-li jenom, že člověčenstvo roste ladou
goomotrickou, že spotřeba jeho životních podmínek
se zvyšuje stále se vzmáhajícími jeho potřebami, do-
známe, že bez intensivního hospodaření bylo by ze-
mědělství a s ním i blahobyt lidstva ohroženo
Tomu musíme čeliti ze všech sil, učíce se o
ná rodů hospodářsky mocných a zanášejíce do své
vlasti všecko to, co umožní obohacovat naše ochu-
zelé a namnoze přespříliš vyčerpané půdy a promě-
ňevat písčiny a kruje nepřístupné v úrodná vole.
Učit se musíme, zanechávajíce malicherností so-
beckých a vzájcmné nedůvěry, neboť také jednou
z příčin našeho hospodářského marasmu je nevší-
mavost k věcem osvědčeným a předem odsuzovaná
akce v kterémkoliv odvětví hospodářském za účelem
dosažení větších výnosů po stránce jakostia
množstvíl
Co mně tanulo na mysli, když jeden ředitel ho-
spodářské školy radil našim hospodářům návrat k ho-
spodářství oxtensivnímu a spoléhati na tak zv. bo
nitu půdy, může si každý nostranník pomysliti.
22
article
Ne mechianicky z nahodile oraf, síli a klidif, al
soustavně si všímat nejzákladnějších dějůí v půdě
rostlině, zkrálka o všem uvažovat — toť první a pod-
statnou podmínkou k dosažení lepších úspěchů v
výnosech našich hospodářských produktůl
Drahé statky zbytečně nevyhazovat a vynalože-
nou prací a náklady se dodělat mnohonásobných vý-
těžků — toť resumé rozumového hospoda ření!
Moderní věda hospodálská uvedla nás v říši —
půdních mikrobů! Podivuhodný koloběh látek v pří-
rodě je podmíněn životem těchto nepatrných tvorů.
kteří jsou sprostředkovateli mezi rostlinami a látka-
mi minerálními, v půdě obsaženými, jež rostlina ne-
zbytně ke svému vývoji potřebuje. Bez mikrobů
půdě nebylo by života a proto studium o ních vy-
žaduje největší pozornosti.
Tito tvorové z ničeho žíti nemohou .
Příroda se o ně poslarala mateřsky, odká zavš
jim zbytky organických látek, jako slámy, kořenů
chrástů a pod., jež v půdě jsou va větším neb men-
ším množství zastoupeny. Mikrobi se zase vdáě
rostlinám sprostředkováním těch živin, jež tyto po-
třebují.
Je to podivuhodné, avšak velkolepé zároveň.
jaký soulad se jeví v zákonech věčné přírody! Coi
lidstvo nechápe, že ohromně množství vzdušného du-
síku se váže na ústrojnou hmolu v rostlině, aby pro-
dělalo koloběh a zase se odpoutávalo? Bohužel, jsou
mnozí, kteří vzdor těm smělým a hlubokým nábě-
hům, jež z různých řad do velikých vědockých cílo
učiněny byly, význam fakt upírají.
Assimilace vzdušného dusíku půdními mikr ib
je dnes ještě ve stadiu připravném a vším právem
lze říci, že přenesením tak ohromného zdroje du-
síku, jakým je vzduch, do půdy, znamenalo by mno-
hokráte znásobit výtěžky rostlin kulturních a při tom
půdu o nie necchuzovat.
A v tom také spočívá význam budoucího pře-
vratu zemědělského!
zákon věčný příroda
23
article
Navštívímeli rozsáhlé kraje písčité v Německu
nebo Dánsku a pozorujeme-li lány, poseté lupinou
nebo vikví písčitou, seradellou a j. motýlokvětými
rostlinami, tane nám na mysli racionální touha ho
spodářův — proměnit poměrně nevýnosnou půdu
kraje úrodné a živinami bohaté.
Již staří národové, aby půdy své před úplným
vyčerpáním ochránili, hospodařili trojdílně, t. j. tře-
tinu osázeli jaří, druhou třetinu ozimem a třetí pone-
chali úhcrem. Úhoření se udržovalo po celý středo-
věk. Teprve Jan Kristián Schubart (1734—1787)
rodem Sas, zavedl užívání rostlin motýlokvětých,
zvláště jetelovin, jimiž ziskal nových sil pro obilo
viny v půdách, seslabených jaří a ozimem. Trojdíln
hospodaření ustoupilo střídavému, jímž spousla la-
dem ležících pozemků byla zemědělství získána.
Zavedení rostlin motýlekvětých do hespodářstv
má svoji důležitost.
Nejenom, že tyto rostliny mají na kořání hlía-
ky, v nichž vegetující bakferie assimilují, ze vzduchu
ohromné množství elementárního dusíku (bylo vy-
počteno, že jenom jeteloviny u nás assimilují z
vzduchu na 116.234.21 q dusíku v ceně okrouhlé
19,614528 K), ale mimo to svými kořeny, jež va-
pcuštějí hluboko do země, vydychují spousty kyshč
níku uhličitého, jímž nerozpusiné silikáty a fosfáty
se uvádějí ve stav rozpustný.
Z toho již vysvítá, že význam motýlokvětých
rostlin je dalekosáhlý, pěstujeme-li je zvlňště v pů-
dách sypkých, písčitých. Půdy písčité toliž postrádají
nejenom doslatek potřebných a ve vodě rozpustných
živin, zejměna kyseliny fosforečné a drasla, alev
přední ladě z nedostatku ústrojné hmoty přestáva
býti domovem bakleriím, vzdušný dusík rostlinám
přivádjícím.
Jan
Kristián
Schubart
Sas
Německo
Dánsko
24
article
Jedná se tody o to, aby písčilá ornice byla zá
sobena organickými látkami. Za tím účelem se osází
lehká půda lupinou nebo směsí hrachu a vikve neb
jetelem a pod., načež v říjnu nebo na počátku listo
padu se zaorá.
Tat v podslntě princip tak zv. zeleného hnojen
Nejenem, že jsme tím vpravili do půdy spousty
assimilovaného vzdušného dusíku, avšak v předn
řadě postarali jsme se o organické látky, bez jejich,
přitomnosti marně by bakterie zivořily.
Nesmíme však zapomenouti jednoho: bakteriáln
činnost je podporována přítomnosti organických látel
jenom tenkráte, je li v půdě přílomna současně ky
selina fosforečná a draslo v těžkých a humosních po-
dách, mimo to ještě dostatek vápna, neutralisujíe
z pledinové kyseliny, jež jenom ve slavu neutrálnín
restlina nezbylně polřebuje
Lze tedy směle řici, že rozhodný krok ku předu
znamená poznání, že přítomnosti uhlohydrátů v půde
podporuje se značně činnost baklerií, elementární du
sík assimilující.
Význam těchto bakterii je v každém směru pr
život roslliny dalekosáhlý, ač ještě dnes dalek ko
nečného cíle.
Musíme s chloubou zaznamenati, že již rok
1900 vyslovil tuto větu badatel náš, prof. dr. J. Sto
klasa, jenž doporučoval, by se při očkování půdy
přimíchávaly stravilelné uhlohydráty bakteriím, assi
milujícím ze vzduchu dusík, by se tyto v půdě nále-
žitě rozmnožiti mohly.
Stoklasa poukázal současně tehdy, bylo to v
schůzi zemědělské společnosti berlinské, v únorur
1900, na zvýšené výnosy očkováním půdy bakleriemi
Prohlášení své učinil na základě dlouholetých po-
kusů, jimiž měřil výnosy různých druhů kulturnícl
rostlin a to v půdě jednak neočkované, jednak očko-
vané různými druhy bakterií:
profesor
doktor
Stoklasa
Tata
25
article
Nálezy s ječmenem
. 2013 kg na ha
v neočkované půdě
I. v očkované půdě . . . . . 3390 kg na h
Nálezy s ovsem:
v neočkované půdě . . . . . 2100 kg na b
v očkované půdě . . . . . 3086 kg na h
Nálezy s ovsem v půdě neočkované vůbec a v půde
očkované různými druby bakterií:
Zrní Slámy
gr. g.
161 213
285 306
320 308
165 272
235 289
230 285
263 350
283 353
Ač výzkumy Stoklasovy o očkování půdy a jeho
zdaru za přítomnosti stravitelných uhlohydrátů a do-
statečného minožství vzduchu v půdě, potvrdili zna-
menití ladatelé, jako prof. L. Grandeau, Edm, Gaine,
prof. Malpeau, Semplowski, Clément, dr. J. J. Kru-
mer, Kosovitsch, prof. Damseaux a mnozí jiní, jest
zajímavým úkazem, že byli to doc. Schulze v Mar-
burgu a Kech, ředitel ústavu pro hospodářskou
bakteriologii v Gottingách, kteří úplně ignorovali
ezaktní pokusy imenovaného baddlatel,
ole-
Stoklasův
profesor
L Grandeau
edm
Gaine
Malpeau
Semplowski
Clément
doktor
Damseaux
Schulz
Mar
kg
26
article
v neočkované půdě . . . . . .
v očkované půdě:
Bacillus megatherium . . . . .
s xylosou . . . . . .
» fluoresceus liquefaciens .
proteus vulgaris . . ..
butyricus . . . . . .
mycoides . . . . . .
mesentericus vulgatus .
27
article
III.
III.
A co se stalo po 10 letechi nevídaněho'? Z vděě
nosti dlužno si zapematovati, že týž Koch a Schulze
uveřejnili nyní práce, ve kterých se zvláštním důra
zem problašují fakt, že uhlohydráty v půd
se podporuje rozvoj elemontární dusík
assimilujících bakterií a že se zvyšují
výnosy o 5096—1009.
Nyní se každý objektivní pozorovatel ptá, jae
je to možno, že po 10 letech jmenovaní pánové des
sauvují původní své nálezy?
Koch a Schulze to byli, kteří práce Stoklasovy
o očkování půdy bakleriemi, assimilující dusíkze
vzduchu, nejenom odsuzovali, ale i proti nim hou-
ževnatě Bojovali a nyní po 10 letech dospívaji k těm
samým výsledhi ům
Stoklasa jim správně vysvětlil v „Centralblatt
fur Bakleriologie“, v čem se jeví blahoděrný účinek
uhlohydrátů.
V uhlohydrátech totiž nalézají mikrobi vhodný
materiál pro svůj vývoj, neboť jim slouží jako pra-
men uhlíkatý pro pochody řespirační a pro assimí-
laci elementárního dusíku. Množstvím mikrobů jsou
podmíněny Iysikální a chemické pochody v půdě, ne-
boť bakterie vytvářejí veliké množství kyseliny uhli-
čité, jak prof. Stoklasa a inž. Ernest dokázali, že za
dostatečného množství ústrojných látek v půděv
době jednoroční vegetace vydychují na 1 ha do vrsts
vy 40 cm 60 q kysličníku uhličitého, což, objemově
vyjádřeno, činí asi 3,000.000 litrů kysličníku uhliči-
tého, který přichází ve styk s 5,000.000 kg půdy,
kterou nejenom zkypřuje, ale ve vodě pohlcený způ-
sobuje rozpustnost živin anorganických.
Nemohu opomcnouti prací jmenovaného badatele
o chlév. hnoji, dokazujicích, že hnůj přispívá živi-
nami ke zlepěení půdy jenom podružně, kdežtov
prvé řadě účinkem bakterií a organických látek.
Koch
Schulz
Stoklasův
Stoklasa
Ing
Ernest
ha
centimetr
kg
28
article
Chlévským hnojem dodáváme půdě spousty uží-
tečných bakterií; připadá totiž na 1 kg hnoje chlév-
ského asi 60.000,000.000 zárodků mikrobů. Tito mi-
krobi se honosí neobyčejnou mohutností dýchací:
rozkládajíce totiž organické látky, vytvořují tímto pro-
cesem respiračním kysličník uhličitý a organické ky=
seliny. Při těchto pochodech současně stoupá teplota,
která je důležitou podmínkou pro množení se půd-
ních mikrobů a tudíž i vývoj rostlinstva ..
Uvedená fakta jsou výmluvná o dokazují ne-
zvratně, že užívání chlévského hnoje není
nic jiného, nežli očkování půdy bakte-
riemi
Vědecké tylo poznatky mají Eýti naučením na-
šim hospodářům, jak s chlévským hnojem zacházeti,
aby se jeho používání polkávalo se zdárným vý-
sledkem ...
Hnůj třeba chrániti před sluncem a před volným
přístupem vzduchu, aby dříve, nežli jej na pole vy-
vezeme a zaořemo, nevydýchaly bakterie skoro polo-
vici všech jeho nezbytně důležitých ústrojných
zbytků.
Z předcházejícího jdo na jevo, že jenom na zá-
kladech znalostí, krátce podaných, basiruje racionální
používání chlévského hnoje a promyšlené zachá zení
s půdou orncul
Kdo by se ještě dnes odvážil pokládati za přelud,
že budoucnost náleží očkování půdy bakteriemi, ten
by se osměloval popírat důležitost a význam očko-
vání půdy chlévským hnojem..
Je pravda, že očkování půdy Bakteriemi způsoh
revoluci hospodářskou, do níž naši hospodáři jíti musi
vyzbrojení nejdůležitějšími znalostmi o půdě a rostli-
nách, ale je také pravďou, že výsledky nového obralu
v zemědělství jsou dnes ještě v zoři jeho nedo-
prací, aby všecky podmínky, umožňující zdar očko-
zírně ..
Je tu třeba ještě mnoho vědečky založených
vání půdy, splněny byly.
V Praze, v říjnu 1909.
Praha
kg
zárodek mikrob
29
article
Továrníci koberců a látek nábytkových
Továrníci koberců a látek nábytkových
ilip aas a synové
v Praze, Příkop č. 3. 199s
Praha
Příkop
30
title
Největší výběr závěsů k oknům.
31
article
Z úřadních zpráv.
Z úřadních zpráv.
Pozemek v Dejvicích č. kat. 862/15, čís. knihovní
vložky 271 s rozestaveným na něm domem prodáván
bude ve dražbě 21. listopadu u soudu na Smíchově.
Oceněn je na 47.488 K a pod 23.744 K se neprodá.
Pozemek v Dejvicích č. kat. 862/16 s nedostave-
ným domem jak zapsáno v knihovní vložce pod č. 272
v odhadní ceně 43.586 K prodáván bude dražebně
25. listopadu u soudu na Smíchově, ale pod 21.793K
se neprodá.
Zapsané firmy. U soudu obchodního v Praze:
„Hůbsch Macek“ na Král. Vinohradech, živnost
dle § 38. živn. řádu, hlavně prodej zboží materiálního
a barev (veřejnými společníky od 1. dubna t. r. Rudol
Hůbsch a Eduard Macek, oba na Král. Vinohradech,
zastupující každý o sobě). Jen německy: „Gene-
ral-Vertretung der Siderosthen-Luhrose-Werke dr.
Zimmer Čo., Aktlengesellschafl, dr. Karl Winter-
stein“ v Praze II., ulice Jungmannova 29 (majitelem
této firmy je dr. Karel Winterstein v Praze). Jen
německy: H. Flotimann Comp.“ v Praze
97—V., obchod s vrtadly kamene, vzduchovými kom-
presory a příslušnými součástmi (společníky jsou
Arnošt a Jindřich Flotimannové z Vestfálska). —u
soudu v Králové Hradci: „Meliorační kancelář.
Hrach et Radouš v Opočně“ (osobně ručícími spo-
lečníky od 1. ledna 07 inženýři Augustyn Hracha
Frant. Radouš, oba v Opočně, zastupujíci každý
o sobě).
Zapsané firmy. U soudu obchodního v Praze;
„Jan Novák“ v Praze 306-VII., živnost řeznická v
velkém. „Výroba pšeničného škrobu a mazu ve Vel-
varech F. Novotný“ (také po německu). — U soudu
v Chrudimi: „Vojtěch Emler“, sládek v Přelouči.
Zapsané firmy. U soudu obchodního v Praze:
»A. Vodtčka« na Kladně, obchod se střižným, modním
a galanterním zbožím (PA.« ve firmě = Anna, tedy
firma správně »A. Vodičková«!). »J. Kolman« v Praze
275-VII., obchod dle § 38. odst. živn. řádu.
Král
Macek
doktor
Zimmer Čo
Aktlengesellschafl
Winter
Winterstein
H Flotimann
Arnošt
Flotimannová
Hrach
Radouš
Augustyn Hrach
František
Novák
F Novotná
Emler
A Vodtček
Anna
A Vodičková
J Kolman
Dejvice
Smíchov
Praha
Jungmannův
Vestfálsko
Hradec
Opočeň
Vela
Chrudim
Přelouč
Kladno
Rudol Hůbsch
Genus
Vertretung der Siderosthen
LuhrosWerke
32
article
rád va svě praxí před-
pisuje,
34
article
derme léčivy, ktoré lékař
37
article
nervy sílící
Nervové nemoei jsou nyní stře
přední misto.
dem lékařského bádání; zvláště předěnsná sln
bost nervů neb neurasthente u pánů, kter
znamená nikoliv podeenitelné nebezpeči. Předčasn
seslaboní nervů vyskytuje se náslodkem přemáháni, pře-
pranování, výstřednosti atd. a trpí jí i nelé tělo: protoi
Jsou i menši zla, jako nechuť k jidin, zapo-
mnětlivost, třesent. dzkost, rozrušenost vel-
mi čaato stálýml průvodol předěasné norvově slabosti.
Nechť tudiž nikdo neomešká dáti ne v takový ch
připadech navěna ošntřovati lékařem, kterému, jak
již sděleno, jest Muiraelthin velmi vynikaji cim
podpůrným proslředkem. Přečtěto lékařská dobrozdáni.
která se interesentům jako brožura zasilaji zdar
ma a tranko.
38
article
Kontor chemických preparátů, Berln c.2
Kontor chemických preparátů, Berln c.2
Matracithla jest ne lékařský přodpls k dostáná ve
všech lékárnásh.
Hlav. sklad pro Rakonsko-Uher.i l6kárna
„U jelena“ ve Vídni VIl., Wostbahnstr., 19.
Uhry
Vídeň
Wostbahnstrálie
Berln c