1
masthead
1. listopadu 1908 Číslo 301.
4
article
Výtvarně uměnl.
Výtvarně uměnl.
Nové publikace.
=Byl jsem upozorněn na chybu, již
jsem se bezděky dopustil ke konci svého refe-
rátu o Šimonových leptech »Z Prahy«. Výborný
jejich tisk totiž proveden byl v »Unii« za ko-
rektorského dohledu autorova a mimo to sám tiskl
a svojí tiskaci značkou opatřil prvních dvacet.
pět výtisků celého nákladu. Kdo ví a cíti, mno-
ho-li na celku nebo i v detailu dovede porušiti
v barevných a leptových tisefch i jen jedna
v odstínu nepřesná a od originální předlohy se
odchylující barva, pochopí obojí: že tisky auto
rovou rukou cele provedené jsou nejhodnotnější
a dobrě, svědomité a že jemné otisky dalšt vyža
dují pochvaly ofieině, z níž vyšly.
Ještě jiná, novější firma, hlásí se o uznání
několika volnými foliovými a kvartovými listy
barevných litografií, jež provedla a vydala vlast-
ním nákladem: Ant. Vítek jun. Netvoří žádné
spojité album, každý je tu pro sebe a ve všech
jejich autoři vycítili, s jakými požadavky co do
tvaru, tonu a barevnosti mají přistoupiti ke ka-
meni litografickému. Linie je měkké, ton široký.
barevnost soudržná a nevelkého rozpjetí. Vi-
ktora Strettiho krásné »Nokturno«, šimonovský
pohled modravou nocí přes staroměstské ná-
městí k týnskému kostelu, je pěkné procitěnosti
a při vší měkkosti vystřehl se přecitlivění, kdežto
Jos. Panuška, vždy robustnější a někdy drsný,
ve svém motivu karlštejnském črtá široký po-
hled tak, že už strukturou kresby vyzvedává
romanticko-středověký ráz budov ve žlutohně-
dém tonu stopených. J. Zamponi-Stretti ve dvou
pražských motivech udržuje předmětnou i obsa-
hovou jednoduchost a skoro monochromii rivie-
rovskou a k nim se druží A. Wierer s třem
listy pestrého jugendstylu a K. Kostial s něko-
lika karikaturami z lawn-tennisu, faktury ještě
stel
dost dřevorytní.
Šimonová
Vítek junior
Stretti
Panuška
J Zamponi
A Wierer
K Kostial
Praha
5
article
Od Jaroslava Čermáka a Jos. Mánesa ne-
máme vlastně žádných litografií originálných
v pravdě uměleckých, a Čermák kreslil na ká-
men jenom v prvních letech své zralosti. Je
zrovna nepochopitelno, že při nověm vzruchu
grafickém nezasedají častěji naši umělci ke hla-
zené desce solenhofenského vápence, leda, jde-li
o rozměrný plakát. Jinak ponechávají litografii
reproducentům. Kdyby podnikání firmy Ant. Vl-
tek jun. přilákalo více grafiků k sobě a původní
litografii získalo půdu a rozšíření, jichž si za-
slouží, zaznamenávali bychom už při této příle-
žitosti nové zvětšení produkce výtvarné.
Druhé číslo »Výtvarných zjevů«, jež vy-
dává »Manes«, tvoří malou monografii životního
díla H. Schwaigra. 1) Přichází po velké, kterou
vydala před časem »Unie« se vřelým doprovo-
dem F. Táborského, jako přišlo první číslo »Vý-
tvarných zjevů« po mojí monografii Jos. Má-
nesa. Mělo se oč opřit. »Hanuš Schwaiger« v bo-
haté části reprodukční je rozšíření a doplnění vy-
dání obsahu Schwaigrova čísla »Volných Směrů«
a má v programu přiblížiti se úplnosti, kdežto
»Unii« slo o určitý výběr. Abych zde znovu
karakterisoval osobitou tvářnost umění Schwai-
grova, které má vzácnou schopnost vti-
sknouti se na ráz nesmazatelně v každou
pozornější a vnímavější mysl, bylo by věru
zbytečné. Ostatně M. Jiránek přidal ke knize
pěkně a zevrubné vylíčení umění i osoby H.
Čermák
Jos
Mánes
H Schwaigr
F Táborský
Schwaiger
Schwaigrův
M Jiránek
Jos
Anta
Schwai
6
article
Schwaigra, v němž velmi trefně vyzvedl obrat,
který se v nich po návštěvě Nizozemí udál ve
směru atmosferického světla, a výklady malíř-
sko-technické v textu Jiránkově jsou zvláště
cenné a proto vitané.
Mladým stylistům mohl bych doporučit
zajímavé thema: skonstruovati vnitřní spojení
jeho umění s oním, které Zd. Wirth v male
monografi 3) nazývá případně »Barokní gotikou«.
S náležitou dávkou obvyklé duchaplnosti dalo
se mnoho pověděti o příbuzenství obou retro
spektiv a archaických zálibnosti, při nichž se
umělci osmnáctého věku i našich dnů nevzdá
vají práva vlastní a dobově tvořivé osobnosti.
Zd. Wirth zcela šťastně a velmi správně sesta-
vil a vyzvedl díla I. P. Bayera v Sedlci a Gio-
vanni Santiního v Kladrubech a Želivě, tři velké
restaurace klášterních chrámů, kde silný deko-
rativný proud baroku zcela neočekávaně sáhl
hluboko nazpět po molivech pozdní gotiky. Pr
tom zůstávali nadál tvořivými umělci a nepři-
padlo jim na mysl býti vědeckými archneology.
Kolem nich seskupil autor zjevy přibuzné
Broggiho v Roudnici a zvláště Lazara Will
manna, řezbáře velké originality a živosti deko-
rativné fantasie a nevšední techniky, a také Jos.
Schora, jenž svůj sklon k historieké minulost
1) Hanuš Schwaiger. Výbor z jeho díla. S úvod-
ním textem Miloše Jiránka. Péčí »Volných Směrů«
Nákladem S. V. N. »Manes«. V Praze 1908.
2) Wirth Zdeněk: Barokní gotika v Čechách
v XVIII. a 1. polovici XIX. století. S 25 vyobraz
v textu a 5 tabulkami. V Praze. Nákl. vlastním 1908
Schwaigr
Jiránkův
Zdeněk
Wirth
Schor
Schwaiger
Jiránek
S V N
Manes
Nizozemí
I . P . Bayer
Sedlec
Kladruby
Želiv
Roudnice
Jos
Praha
Čechy
Lazar Will mann
7
article
přenesl na některé své žáky a stoupence. Ob-
jevení se těchto barokních gotiků je na pevnině
evropské unikátní; jenom britský ostrov může
se vykázati ještě nepřetržitější spojitostí se
středověkem a odtud, teprve později, přichází
k nám nový proud středověké romantiky, která
nemá se sporadickými gotikami Bayerovými,
Santiniovými a jiných nie společného. Proto
v pojednání Wirthově výčet prací romantických
XIX. století je dost neorganickým přídavkem
k hlavnímu thematu, jež vybíhá ve velikou
otázku: kterak vyložiti ony retrospektivně středo-
věké záchvaty v Čechách? Momenty, které
k tomu Z. Wirth uvedl, mohou zatím platiti
jen za naznačení, ne za celistvé rozluštění této
historicko-umělecké otázky, jež je vysoké zají-
mavosti věcné a důležitosti vývojové.
Autor připadl na svoje thema při práci na
»Soupisu památek historiekých a uměleckých
v král. českém«, jehož nejnovější osmadvacátý
už svazek byl nedávno vydán 3). V něm pilný
inventarisator dr. Ant. Podlaha podává soupi
okresu vinohradského. Jako v jiných okresích,
tak i zde je hojně poukazů na nový, nepovší
maný, náležitě neoceněný materiál památkový.
Bayerův
Santiniový
Wirthův
Z Wirth
doktor
Antonín
Podlaha
Ob
Čechy
8
article
Ukážu jenom na kostel kunratický, jehož forma
rozšířená silně upomíná na Faidherbovy zvětšo-
vání kostelů v Mecheln a jinde. V ilustrační
části vyhnul se po většině tento svazek citel-
ným chybám několika předchozích, kde jsou
celé řady reprodukcí pro drobnost rozměrů a
nedostatečnost fotografických předloh zhola ne-
potřebné. Na druhé straně ovšem už ani nepře-
kvapuje, že slovní část odchyluje se leckde od
systemu pro Soupis stanoveného, ač-li ještě jaký
system pro něj trvá. Tak na př. s chází při
mnohých objektech dobové určení, jež arci ne-
bývá vždy snadné, ale má býti buď výsled-
kem historiekého šetření nebo umělecko-
technické analysy, třeba pro její vyložení by ne-
bylo v textu místa. Schází také nejednou i jaká
data stavební a majetková, jež jsou s nimi ve
spojeni, a tak dlužno jako nutný doplněk mii
v ruce druhý díl »Posvátných míst« téhož au-
tora, kde je historických udání v hojnosti a sice
často přímo a poprvé z archivů vynesených.
Faidherbův
Mecheln
9
article
Zásadně a programově měla by být konečně
také ustanovena pevná míra kvali- a kvantita-
tivná pro díla a památky minulého stoloti, nebot
je-li na př. uveden nějaký obraz oltární »slabé
práce« až z roku 1857, nelze pochopit, proč
potom schází velké množství novodobých děl
mnohem lepší jakosti.
Drobounké kuriosum ještě.“) Knížečka pa-
desát milimetrů vysoká a pětatřicet široká, pravý
Paleček mezi českými knihami, nejmenší Lili-
pután ze všech. Sazba typová pokrývá na stránce
plošku pouze šesti čtverečných centimetrů a při
tom je jasnosti a čitelnosti více nežli normální
I pro vkusné listové ornamenty kolem je dosti
místa. Arciť vydali si sazeči i typografové naši
tuto drobnost pro sebe, ne však jako bezúčel-
nou hračku, neboť jsou to »Pravidla sazby typo-
grafické«, velmi rozumná a přesná a tak po-
třebná a poučná, že tento úhledný knižní dro-
beček, jako stvořený pro biblioſily, v krátce vy-
chází v druhém vydání a bohatší úpravě.
Karel B. Mádl.
Paleček
Mádl
10
article
=Nové publikace, redakci télo rubriky zaslané
Památky arehaeologické a místo
pisné. Dílu XXIII. seš. 3. (Zd. Wirth, Barokní go
tika v Čechách. — V. Fähurich, Kazatelna v Mní
chovicích. — O. Heinic, Přispěvky k životopisu Jana
Táborského z Klokotské Hory. — B. Horák, Hradiste
Plzenecké a j.)
Styl. Měsíčník pro architekturu, umělecké ře-
meslo a úpravu měst. Roč. I. čís. 9. (W. Sombart
Výstava (překlad). — A. Koch, Budoucnost umělecko-
průmyslových výstav (překlad). — G., Jubilejní vý-
stava v Praze. — Reprodukce projektů, staveb a umě
lecko-průmyslových předmětů na Jub. výstavě od B
Hübschmanna, B. Janáka, V. Vondráka, J. Kotěry, J
Štursy. J. Zarcha, B. Vajganta, Fr Jandy, J. Gočára).
Volné Směry. Umělecký měsíčník. Vydavá
»Manes«. Roč. XII. čís. 8. (K. Scheffler, Vilém Lenbo
(překlad). — Z korespondence Vincenta van Gogt
(překlad). — Reprodukce: V. Leibl, v. Gogh, J. Um-
lauf, V. Barvitius, J. Čermák.)
Typografi a. Odborný list knihtiskařů. Roč
XIX. čls. 10.
Knihař. Orgán knihařů, ozdobníků atd. Roč
VIII. čís. 7.
sáor
son tlel
Zdeněk
Wirth
V Fähurich
Heinice
Přispěvka
Táborský
W Sombart
A Koch
B Hübschmann
Janák
V Vondrák
J Kotěra
Štursa
J Zarch
Vajgant
Janda
J Gočár
K Scheffler
Vilém Lenbo
Vincent van Gogt
V Leibl
Gogh
V Barvitius
J Čermák
Čechy
klokotský Hora
Praha
Francie
Typografi a
11
article
shot n
Nová reálná gymnasia.
Středoškolská anketa, svolaná letos v lednu
ministoriem kultu, nevyzněla na prázdno, na-
opak dala život nejen částečné reformě
vnitřního života školského na gy-
mnasiích a reálkách, ale i zrodila dva
nové typy středníchškol, čímž organi-
3) Soupis památek historických a uměleckých
v Čechách. — XXVIII.: Politický okres vinohradský.
Napsal Antonín Podlaha. V Praze. Archaeolog
komise při České akademii. 1908.
*) Pravidla sazby typografické. II. vydání. Vyda
spolek »Typografia«. v Praze 1908
Podlaha
Čechy
Praha
Český akademie
Vyda spolek » Typografia
12
article
sace středoškolská v podstatě se změnila
O těchto dvou nových typech třeba obecenstvo
více informovati, než dosud se stalo.
Ankotě středoškolské dávno předcháze
živý reformní ruch, směřující ke změně středo-
školské organisace. Reformní snahy směřovaly
jednak k reformě gymnasií v ten způsob
aby vyučování klasickým jazykům zredukováne
bylo na míru menší, čímž získalo by se času
pro pěstování jazyků moderních, jednak ke
zrovnocenění škol reálných v ten
způsob, aby absolventi reálek mohli volně pře-
stoupiti na universitu. Také pronikly hlasy, že
organisace středoškolská, presontující se pouze
dvěma typy a to přísně vyhraněnými a od prv-
ních do posledních tříd odlišnými, t. j. typem
gymnasia a školy reálné, nevyhovuje ani po pae-
dagogické, ani po praktické stráncc, proto, že
bylo třeba rozhodování pro směr humanitní nebo
reálný v útlém věku jedenácti, dvanácti let, čímž
způsobovaly se veliké rozpaky a osudné omyly.
jichž smutné následky vlekl s sebou student po
celou dobu středoškolskou. Ani typ reálných
gymnasií valně neoddaloval ono rozhodnutí, ne-
boť již v třetí třídě bylo třeba vyvoliti si určitý
směr. Vedle této vady systému, který přímo nu-
til k jednomu směru, protože v místě jiné
střední školy nebylo a který znemožňoval pře-
stupem k druhému směru nevhodnou volbu ško-
ly zkorigovati, stěžováno si do přetěžován
žactva na gymnasiích vyučováním řečti ně.
13
article
přodmětu, jehož v praktickém životě pravdě-
podobně mohl využiti jen zcela nepatrný zlomek
absolventů a právem poukazováno k tomu, že
by pro praktický život bylo s větším prospě-
chem, kdyby řečtina nabražena byla některým
jazykem moderním, jakož i stěžováno do mono
polu gymnasií, vlastně klasických studií, jež
sama jediná obdařena byla zastaralým privile-
giem, výhradně opravňujícím ke vstupu na uni
versitu. Touženo tedy hlavně po takovém
útvaru střední školy, který by oba směry.
humanitní i reálný, pokud jen možna
spojoval a rozhodnutí pro určitý
studijní směr oddálil. Vyskytly se
mnohé hlasy pro jednotnou školu
střodní, jakožto ústav, který by veškeré in-
teligenci poskytoval všeobecný, jednotný a vše-
stranný základ vědní, z něhož by tepry na vyso-
kých školách odborové diferenciace vzrostly, ale
heslo jednotný školy nedošlo ani v anketě
střodoškolské, ani u ministeria, ba ani ve veřej-
nosti tolik silného ohlasu, aby učiněny byly kro-
ky k jeho uskutečnění.
14
article
Za to zvítězilo reformní úsilí, které směřo-
valo ke zmodernisování gymnasi í, jež
beztak tuze dlouho utkvěla na jediné formaci
ačkoliv moderní doba dávno již žádala, by dů-
ležité tyto ústavy ze své theoretické a abstraktní
uzavřenosti a málo živoucí strnulosti přerodily
se ve školy, jež více rospektu jí sto cl i ál-
ní, praktické a národní potřeby
Příklad žádouci reformy nalezen v Německu,
kde jsou různé útvary střední školy
a to stará gymnasia s latinou a řečtinou, reálná
gymnasia, kde se vyučuje sice latině, ale kde
řečtiny není, reálky s jazyky moderními a gy
mnasia reformní, na nichž vyučování jazykům
klasickým posunute jest do vyšších tříd. Poně-
vadž všechny tyto školy rovnoprávně opravňují
ke vstupu na universítu a poněvadž typy reál
ných gymnasií a reformních gymnasií vyhovuj
svrchu řečenému úsilí po omezení klasických
studií a po oddálení konečné volby určitého
směru, není divu, že stala se organisace ně-
meckých škol středních do jisté míry vzorem
pro reformy zdejší.
Německo
15
article
A tak ministeriálním výnosem srpnovým
učiněn konečně i u nás průlom do staré organi-
sace a povoleny dva nové typy střed-
ních škol a to jednak nová reálná gymna-
sia, na nichž vůbec řečtině se nevy
učuje, ale latina je zavedena ve
všech osmi třídách, jednak reformn
reálná gymnasia, kde ovšem také řečtině
se nevyučuje, a kde latina zavedena
jest až na vyšším oddělení. Na obou
typech nahražena jest řečtina moderním ja-
zykem. Nové tyto dva typy umožní v prů-
pravě středoškolské něhteré nové kombinace
výhody, jichž za dřívější organisace doeíleno
býti nemohlo. Oba typy budou zajisté opravňo-
vati ke vstupu i na techniku i na universitu
čímž docileno bude veliké výhody, ježto volb
praktického povolání nastane až ve věku uzra
lém. Ovšem samozřejmo jest, že nebude lze,
aby absolventi těchto typů měli bez zvlášt-
ních zkoušek vstup i na fakultu theologi
ckou, nebo aby studovali klasickou filologii, ale
toto omození bude vyváženo velikou výhodou,
jaká plyne z široké oprávněnosti ke studiu na
ostatních fakultách i na vysokých školách tech-
nických a odborných.
Výborně se hodí typy tyto do měst, v nichž
může býti zřízena jen jedna střední škola. Dosa-
vadní školy střední, zvláště ovšem gymnasia
možno postupně od první třídy přeměňovat
Dosa
18
article
Iv nové typy. Použila toho již letos od nového
šlolního roku dvě česká města a to Kolín
a Litomyšl. Zatím přeměněny jen některe
třídy gymnasin v Litomyšli u reálného gymnasia
v Kolíně ve třídy novélo reálního gymnasia, al
postupně přemění se oba ústavy v nové typy
reálných gymnnsií, jež mají budoucnost
zaručenul.
Poněvadž také reforma průpravného vzdě-
lání učitelského nedá se již na dále odkládnii
a poněvadž proniká všude přesvědčení, že je
třeba, aby učitelstvu obecných a měšťanských
škol dostalo se všeobecné průpravy na celé
střední škole a odborného vzdělání na
paedagogických ústavech vysokoškolských, uči-
nila by venkovská města, v nichž jsou učitol-
ské ústavy, jen v zájmu svém a v zájmu zvýše-
ného učitelského vzdělání, kdyby již nýní po-
mýšlela na záměnu učitelských ústavů v ro-
formní školy střední, zvláště typu druhého, t. j.
v reformní reálná gymnasia, jež by poskytovala
průpravu nejen budoucím učitelům, ale ktorá
by nahradila gymnasium i reálku. Města, jež se
o otázku zřizování reformních středních ústav
zajímaj, dobře učiní, vstoupí-li ve styk s Ústř.
spolkem českých prolesorů v Pra-
ze, kdež se jim zajisté dostane nejbezpečněj-
šího poučení a nejlepších informací. Nebylo by
dobře výhod nové reformy středoškolské ne-
využiti, ale také není možno ukvapeně rozho-
dovati se bez rady odbornické. Jsme přesvěd-
čeni, že organisace profesorská ochotně poučí
těch, kdo si toho přáti budou.
Iva
Kolín
Litomyšl
19
article
Vzdělání řemeslnického dorostu.
Na letošním brunšvickém velikém sjezdu, jedna-
jícím o německém školství pokračovacím.
na pořad byla dána otázka, kterak možno do-
síci rozvoje řemesel. Referent dr. Slieda.
universitní profesor v Lipsku, dovozoval, že nynější
bědný stav řemesel nespočívá ani v nynější živno-
stenské svovodě, ani v nedostatku potřebné organí-
sace, ale spíše ve fakultativnosti pokračo-
vacího vzdělávání a nodostatečněm
průkazu způsobilosti, Vlivem všeobecné
změny hospodářského života nastalá soutěž s vel-
kými průmyslovými podniky neohrozila řemesel zů-
plna, ale jen částečně. Pravda, že kapitál, stroje, na-
stalá změna vkusu a nové potřeby spolupůsobily na
neprospěch řemesel, ale nicméně je dosud drobný
remeslný průmysl nezbytný. Je však nutno, aby se
ča sově upravil a pozměnil
Národnímu celku nemůže býti lhostejno, upadá-li
řemeslo čili nic. Jeť právě v zájmu společnosli, aby
vedle velikých průmyslových podniků byl i větší po-
čet menších závodů, které Veba v menším okruhu
a se skrovnějším kapitálem k dobru národního celku
přispívají. Tak zvaný střední slav nemůže ani p
stránce hospodářské, politické nebo i sociální posky-
tovati náhrady za malého samoslatného řemeslníka
mistra. Prostředkem k dosažení rozvoje řemesla je
jednak dokonalejší vzdělání po stránce technické
hospodářské, jednak dokonalé družstevnictví. Vyskyt
nuvší se myšlenka, aby řemesla byla prostě na ven
kov odkázána, je neschopna živola.
doktor
Slieda
Lipsko
20
article
Dřívější způsob vyučování učňů v dílnách třebo
jest nahraditi novým útvarem vzdělání ve školácl
pokračovacích, odborných a učebných dílnách, po-
něvadž za dnešních poměrů se v dílnách zabývš
učeň více správkami než výrobou. Družstva řemesl-
nická mají ve způsobě spojení menších obnosů získá-
vati řemeslům výhod velkého kapitálu. Vykonání
této obtížné, ale nicméně života schopné myšlenky
odkázáno býti má ústředním společenstvům. Vůbec
řemeslo uschopní se k životu, vyzbrojí-li se
touž zbraní, kterou velký kapitál na
ním vítězi: t. j. větším vyškolením
družstevníctvím, V otázce vzďělavací nelze.
dle mínění referentova, od ullačeného a nezámož-
ného řemesla očekávati iniciativy. Společenstvá ně
mecká nynějšího útvaru jsou v oboru vzdělavacím
bez valného užitku a naprosto zklamala. Vydajíť, jak
úřadní statistika ukazuje, 217 listc marek ročně n
plesy, slavnosti a svěcení praporů, ale přispivají jen
102 tisíci na školy
Také o pokračovacích školách na venko v
při sjezdě bylo rokováno. Uznáno, že jejich úkolem
má býti nejenom připravovati k praktickému povo-
lání, ale působiti také vůbec výchovně, jak toho
hospodářský, sociální, politický a vůbec kulturní roz
voj národa vyžaduje. Škola obecná a ostatní instituce
o mládež škole odrosilou se starající, k úkolus tomu
samy neslačí. Pokračovací škola, jakožto ústav vý-
chovný, má zabrati v odbor své působnosti mláde
veškeru všech oborů praktické působnosti.
21
article
Zřízení pokračovacích škol na venkově je vy-
soce důležito po stránce národní. Jeť úkolem jich.
aby hospodářsky i elhicky sílily lid a vytvořily po-
mysl národní jednoty pracovní, jež působí
prospěšně ve směru podnícení ušlechtilých snah po
dosažení společných cílů. Pro dobu pře-
chodní dokud není lze zaříditi hustou siť pokračova-
cích škol vesnických, bylo navrhováno praktické
řešení jen ve způsobě kočovných škol s charakterem
hospodářským. Ke školám těm mají se přičleniti
spolky odrostu (besidky), jež mají vzhledem
k paychologickým potřebám mládeži poskylovati ji
stou míru volnosti. Jen tímto způsobem vzdělán
možno dosíci, aby lid po venkově k venkovu a půde
povně přilnul. Jen tak možno čeliti modernímu dě
sivému zjevu sociálnímu: úprku z venkova.
22
article
Ze soudní síně.
Ze soudní síně.
ste
Tragedie slavného umělce.
(Stručné vyličeni průběhu přeličení) e
Přelíčení s Cifariellem pred porotou v Campo
basso počalo 1. m. m. za nečetné účasti obecenstv
kterež se klidně chovalo.
Maiku zavražděné, jako soukromou účastnici, za
stupovali advokáti Romualdi a Pozzi, vedle nich se
Romuald
Pozzi
Campo
Maiko
23
article
děla soukromá účaslnice paní Alžběta de Browne-
Bourdin. Je to dáma již letitá, vysoké postavy a di-
stinguovaného zevnějšku. Jest až zsinale bledá. Oděna
je v hluboký smutek
Cifariello, hájen advokáty Grimaldem a Monte
gazzou, přiveden byl v poufech na rukou v průvodu
stráže do soudní síně, do „klece“ pro obžalované,
jaká dosud jest v Ralii zvykem. Jest poněkud n
mysli skleslý. Svým obhájcům prohlásil, že není
sice ve své míře, ale snaha, uspíšiti konec procesu,
že mu přece dodává tolik energie, že jest schopen
čeliti všemu.
Po přečtení obžaloby, jejíž obsah byl v tomt
listě podán, přikročil předseda soudu k výslechu
Cifariella,
Na otázku jeho odpověděl Cifariello, že již více
kráte en i jeho choť měli úmysl dáti se rozvésti ni-
kdy však nedošlo k provedení, profože prý se mělí
velmi rádi.
Na to bylo čteno prohlášení, kterýmž Marie Cí
fariellová, usilující o rozvod pro nesnesitelnost po-
vahy manželovy, zříká se všech práv, zákonem
poskytnutých, s podminkou, když manžel její vyplatí
jí takový obnos, aby mohla uhraditi své potřeby.
Cifariello k tomu podotkl, že prohlášení to na-
psal sám právě po jednom sváru, pak ale že se obe
udobřili.
V jiném dopisu svému choti mluví Marie Cifa-
riellová o svých strastech a bolestech v manželství:
prosí jej, aby jí, když ji již nemiluje, dovolil odejíti
a slibuje mu, že se bude chovati poctivě a že se
k němu ihned vrátí, jen když on tomu bude chtíti
a ji milovati tak, jako prvá léta. Žádá jen 3000 lira
některé kusy nábytku.
Brown
Grimald
Cifariell
Marie Cí
Cifo
Monte gazza
24
article
Cifariello praví, že právě to jest důkazem pekla,
ve kterém oba žili. Když jí dovolil odjeti do Ame-
riky, nedbali na nic jiného a jenom plakali. A přece
se musilí rozloučiti. Přiznává, že o věrnosti své ženy
dříve nikdy nepochyboval. Když odjela, byl nemocen
celý rok a po ten čas, nežli se ona zase měla vrátiti.
dal ji tajně slopovati svým přítelem, nesděliv mu
ovšem, že hlídá jeho chot.
Jelikož ze spisů vyšetřovacích bylo zjištěno
že se v bytě Cifariellově našly fotografie jakési slečny
Titiny, vysvětlil obžalovaný na otázku předsedovu.
že v době odhalení jeho Humbertova pomnkku bydlel
u svého přítele, u něhož také byla ona slečna Tilina
a řekl: „Když člověk chodí s fotografickým aparátem
pak není divu, že se ocine s ní společně na foto-
grafií. Proto však manželka jeho nemusila býti zár-
Na další olázku předsedovu, kde si opatřil revol-
ver, jímž manželku svou zastřelil, odpovídá obžalo-
vaný poněkud vyhýbavě, omlouvaje se slabou pamět
Předseda: Jest pravda, že vám manželka hroa
zila sama dříve revolverem
Obžalovaný: Byl jsem tak pomaten, že s
mi zdálo, jakoby ona brala můj revolver na mne.
zejména když pronesla jméno svého milence Vasellia
a jakoby ona mně hrozila. — —
Dále se konstatuje okolnost, že Cifariello měl
svého otce k tomu, aby se odstěhoval kamsi na ve-
nek a změnil své přijmení.
Titina
Humbertův
zil
Vasellius
Cifariello
ame
25
article
Po zavraždění své ženy, byv již uvržen do vaz-
by, poslal obžalovaný proti své manželce dotyčné
její pozůstalosti žalobu pro cizoložství — a tvrdí, že
přesvědčení o cizoložném skutku své manželky na-
byl v tom momentu, když ona vzala revolver a vyřkla
jméno Vaselliho. To způsobilo katastrofu. Dřívějšl
pouhé pochybnosti v momentu tom stělesnily se v
skutečnost a já v pomatení svém domníval jsem se
viděti před sebou osoby těch, kteří byli mými soky.
Dále čte se potvrzení Marie Cifariellové na 10.000
lir, jež jí manžel poukázal na bankéře v Římě, „na
důkaz své upřímné lásky a lítosti“
Cifarieilo vysvětluje, že lítost ze svě žárlivosli
míval ve chvíli, když se spolu zase udobřili. Po-
dobné projevy dal jí i dříve. Zejména, když se vrá-
tila z Ameriky, opanovala mne tak, že musila v ka-
ždé hádce nade mnou zvítězili a pak mi ukládala ta-
kové peněžité pokání. — Ono potvrzení na 10.000
lir nechal jsem si dáti, protože takové platy ode mne
zalajovala, ano je i upírala. Byla velmi nesvědomitá
a všeho schopna.
Předseda: Kdo bydlel ve vile Rocca Ro-
mana?
Cifariello (rozloben): Dobře, vy chcete —
vy míníte slečnu Titinu? Ptám se však, jaký je účel
takových otázek?
Cifariellová
Titin
Řím
Amerika
Rocca Roman
26
article
Předseda: Vy se nemáte co plát. To práv
mám já. Jak vysvěilíte, že byl revolver nalezen pod
mrtvolou vaší manželky? ro
Obžalovaný krčí rameny, Kka, že to vysvětliti
nemůže. Jakmile prý vystřelil, uprchl a více nic neri
Té noci vzal dosti strychninu, aby zmohl účinky sul-
fonalu, jenž ho úplně oslabil.
Na otázku, odkud pochází krvavá skvrna na jeho
koleně, odpovídá, to že jest hajka a vymyšlenost
Brzy však přiznává, že ve vězení schoval své spodní
kalhoty, protože prý se mu krev hnusí.
Potom byla přeslávka v líčení
Po novém zahájení žádal zástupce soukrom
účastnice, aby obžalovaný podal vysvětlení o odcize-
ných klenotech z bytu manželčina.
Obžalovaný ličí, kterak, vrátiv se jednou do svě-
ho bytu v Římě, nalezl tento prázdný a opuštěný.
Padlo mu tam do rukou psaničko jeho manžekky na
kaligrafa Partinia. Tu byl velmi rozčilen a přesvědčen
že jeho tchyně byla spoluvinnou cizoložství manžel-
čina. Tenkráte si umínil, že sám také dům ten opustí.
— „Vy“ — obrátiv se k soukromé účastnici — „vy
mluvíte o krádeži a sice už po čtvrté; to je bí-
dáctví!“
Advokát Romualdi: Ale předl porotou v Nea-
poli jste mluvil jinak: to jste popíral!
Cilariello: Řeknu to tedy tak: poněvad
jsem si umínil opustiti dům a odjeti do Neapole, vzal
sem s sebou několik cenných přednětů a klenotů,
a sice proto, když nikdo v bylu nebude a já o po-
bytu ženy a tchyně nic jsem nevěděl, aby je někdo
cizí z bytu neodnesl. Když jsem zvěděl, že choť má
zmizela, byl jsem jako blázen. Hodlal jsem i nábytek
si odvézti, protože mi připomínul dobu měho šťast-
nějšího mládí.
Potom po malé potyčce mezi advokáfy stran
zahájen výslech svědků.
Romuald
Řím
Neapol
Nea
28
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
Zavýstavní táčky.
29
article
Když zavírali výstavu, slíbil jsem si rukou
dáním, že na ni docela zapomenu a už nikdy
neznepokojím pensionovany výbor. Ba řekl jsem
si dokonce, že o Dušičkách rozsvítím jí světýlko
a napiší epitaf: Ty mrtvá, lež a vícekráte
nevstávej!
Alo nešlo to, při nejlepší vůli nešlo na m
zapomenout — jako nelze náhle zapomenout
lásek, po nichž zbylo cosi, byť i třeba docela
malého, v upomínku.
To, co po výstavě zbylo, není ovšem tak
docela malilinké — říká se, že pět provisí
z rour by to spravilo — ale deficit není jedinou
pozůstalostí.
Jak známo, žádná z výslav nevyrostla z n-
čeho nic jako hřib po dešti, ale také žádná se
nepropadla do země, jako Drahomíra. Musila
být odklizena, vystěhována.
My, kteří za studentských let jsme se slé-
Bovali velice lacino a rychle — do jedné kapsy
budíka, do druhé zouvák a do ruky lampu —
máme přirozeně o stěhování lehkomyslné ná-
zory. A. ono zatím prý to stěhování z výstavy je
nad míru těžké a drahé. Těžké proto, že třeba
k němu zvláštního pasu a drahé proto, že než
ten pas vydají, žádají zaplacení poplatku za vy-
kázaná i nevykázaná místa. Stala se totiž divná
věc: Když poprvé měřili výstaviště, naměřili
Břes 56.000 čtverečných metrů; když je však
Ala
Drahomír
30
article
na konci výstavy přeměřovali, bylo toho
10.000 m' více. Možná, že nabylo rozměru hor-
kem, nebo že metr se zmenšil zimou . .. ale
jisto, že veliká část nájemníků se pro to doda-
tečné „naměření“ pohádala s panem domácim
I to se stává při stěhování! sžal
A ještě něco se stalo krom hádky. Slavn
výbor patrně proto, že o výstavě velmái elabě
se staral o pobavení obecenstva, nyní po vý-
stavě svědomitě to dohání a pečuje pilně o zá
bavu.
Zabavuje kde kterému chudákovi, jenž ne-
mchl pro špatné nebo žádné výdělky zaplati
místo, část jeho předmětů a prodává je v draž-
bě. Kdo je kupcem, lehko uhodnout, nebot
chabrus nepromešká žádné příležitosti. Takový-
mi zjevy honosí se z pravidla t. zv. „švíndl-
aušteluňky“, pořádané výhradně pro švindl-
diplomy, ale že se vyskytne po výstavě korpo-
race, která zřízena ku povzesení obchodu
a průmyslu — to přece jenom tuze křičí. Žádná
z výstav, v Praze pořádaných, nekončila tako-
výmto exekučním doslovem!
ost
A co všechno zabavují, stojí za zmínku!
V koutku za skluzavkou krčila se, jak v do-
bré paměti, bouda „zvlášiností, zrůdností a spo-
eialit“. Pan Ferda Meslek de Podskal — tak se
nazývá tento podnikatel — zřídil si zde minia-
turní cirkus Barnum Bailey a v ensemblu svém
krom citových atletů, Liliputánů, pak Negřice
která kojila Washingtona (161 let stará a šest
kráte už nahražená), dám s vousy i bezvousých —
měl také bleší cirkus.
Pro nezaplacení z místa byl mu tento drob
Meslek Podskal
Barna Bailey
Washington
Praha
31
article
ný dobyteček zabaven. Čiperný podnikatel poda
však proti exokuci námitky a činí výbor zodpo-
vědným za všechny možné škody, zejména ale
zanedbání nutného, denního výcviku .. .
Byly ovšem výjimky a jako všude jinde
i zde byli nájemníci, kteří rozešli se s domácím
pánem v nejlepší shodě. Tak na příklad ráh
opic, sotva výstava skončila, už byl na Příkopě.
Habešané v Chebu a palác ilusí v Pešti. Kam
se poděla reptilia čili plazové, není jisto, ale
mám za to, že rozlezla se po celé Praze.
Habešan
Cheb
Pešť
Praha
32
article
Ale kam poděl se Pegas, dlouho mi zůstá-
valo zábadou. Hledal jsem ho v těch pohnutých
dnoch na policii, pak na nádvoří paláce Sylvy
Tarouccy, u státního návladnictví... ale neby
nikde. Toulal se „bezmezím, jak syn drahé svo-
body“ — totiž toulal se ulicemi a básnil. Řík
se „inter arma silent Musae“, čili česky: když
jsou demonstrace, není času na verše — ale
není to pravda! Náš Parnas nikdy novystrčí bllý
prapor na znamoní, že je docela opuštěn. Mám
za to, že se nemýlím, hádám-li, že v dílně Pega
sově zrodil se popěvek, který ondyno jsem za
slechl: „Andělíčku, můj strážníčku, opatruj mi
mou čepičku.
Než — ještě jednou jsem nucen vrátit se
k výstavě a sice ku předposlednímu její dnu.
Historkou, prostinkou, nezaručenou, ale zábav-
Byla sobola, před dosažením dvou a po
milionu. V slavnostně ozářené síni pavilonu
Obchodní komory sešli se hodnostově, tehdy
ještě v permanenci a radili prý se, jakým dů
stojným darem překvapit půltřotimiliontého.
nou.
Taroucca
Andělíček
Parnas
Pega
inter arma silent Musae
33
article
Vyskytly se návrhy velmi cenné, tak cenne
že pro velikou cenu od nich upuštěno.
„Kam pak teď ... ke konci výstavy dávat
někomu zlaté hodinky! To by byl hotový luxus.
Snad by stačilo ... dát mu třeba permanentní
lístek do výstavy?
„Das wäre eine Idee,“ řekl pan Ried
z Riedelsteinu.
Ale jiný, rozvážný pán se vytasil s vážný
mí námitkami, co kdyby ten půltřetimiliontý by
z venkova? Že by prý permanentky do výstavy
neužil.
Rozpředla se tedy o permanenice delší, po-
hnutá debata, která však vzala náhlý konec.
když jeden z výboru uhodil se do čela a zvolel
„Ale pánové — zrovna teď mě napadá, ž
zítra zavíráme výstavu. Nač tedy permanentku?
A nač vůbec ještě někomu něco dávat! Toď mu
síme hledět, abychom hodně brali!“
Řečníku dostalo se se všech stran za prozí
ravost upřímných gratulací a neprodleně zvolen
do výboru pro zmenšování výstavního deficitu.
Než — „žert stranou“, jak je dnes dovisou
mnohých humoristů! Žijeme ve vážných dobácl
a událostech — račte jen vzpomenout na Bal-
kán, ministerskou krisi, poslední řeč Vílémovu
Příkopy — hlavně ale na středeční doplňovac
volby do sboru obecních starších.
Myslím, to že byla v poslední době událos
všech události.
Soudím tak z té okolnosti, že ač jsem v -
ličem v docela plebejském sboru, ucházelo se
o mou přízeň asi 150 kandidátů. A každý dopo-
ručen byl významnou nějskou korporaci, př
Ried
Vílémův
Bala
34
article
nejmenším „stolom denních hostů“, „Osadou
Habešanů“ atd.
Žasl člověk, kolik výborných mužů, ne-
zištných a na slovo vzatých — tak stálo skoro
v každé delší vlastenecké úvaze před jménem
doeela neznámého kandidáta — už dávno mělu
sedět pod věží radnice a jen korupění volby ašt-
lená agitace zmařily, že pan X. Y. nen
ještě dosud tam, kde má být.
Velmi dlouho jsem váhal, kterému z kan-
didátů věnovat svůj drahocenný hlas. Konečn
jedno volební provolání popadlo mě u srdce . ..
nehoť bylo psáno s temperamentem!
Stálo v něm:
Vaše Vysokoblahorodi! Strana, která vám
doporučila za kandidáta pana X., neslýchaným
způsobem vás uráží, neboť doporučováním
tuho ..... (puntíky znamenají titulaturu, kterou
jemnocit reprodukovati mně zabraňuje) považuje
vás za úplného ignoranta v záležitostech rad-
ničních! To vy ovšem nejste! (No konečně t
někdo uznal!) Víme, že jste myslící muž (t
bych prosil) a proto odevzdáte svůj hlas jedině
a pouze kandidátu našemu, slovutnému pánu,
panu atd.
Odevzdal jsem a s dychtivostí druhého dne
hledám v novinách, kolik nás „myslících mužů“
volilo pana X.
Bylo nás — patrně s výborem doporučují
eím kandidaturu — všeho všudy pět!
A za takových okolností pak to máme ně-
kam přivést! Hanba!
Zevloun.
TT
Habešan
Zevloun