ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 13 70f53c60-7630-11dc-be20-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 13
Chunky — 34 celkem · entity: person 89, place 39, org 8, work 2
1 masthead
1. listopadu 1908 Číslo 301.
2 masthead
NÁRODNÍ LISTY
3 masthead
Strana 13.
4 article Výtvarně uměnl.
Výtvarně uměnl. Nové publikace. =Byl jsem upozorněn na chybu, již jsem se bezděky dopustil ke konci svého refe- rátu o Šimonových leptech »Z Prahy«. Výborný jejich tisk totiž proveden byl v »Unii« za ko- rektorského dohledu autorova a mimo to sám tiskl a svojí tiskaci značkou opatřil prvních dvacet. pět výtisků celého nákladu. Kdo ví a cíti, mno- ho-li na celku nebo i v detailu dovede porušiti v barevných a leptových tisefch i jen jedna v odstínu nepřesná a od originální předlohy se odchylující barva, pochopí obojí: že tisky auto rovou rukou cele provedené jsou nejhodnotnější a dobrě, svědomité a že jemné otisky dalšt vyža dují pochvaly ofieině, z níž vyšly. Ještě jiná, novější firma, hlásí se o uznání několika volnými foliovými a kvartovými listy barevných litografií, jež provedla a vydala vlast- ním nákladem: Ant. Vítek jun. Netvoří žádné spojité album, každý je tu pro sebe a ve všech jejich autoři vycítili, s jakými požadavky co do tvaru, tonu a barevnosti mají přistoupiti ke ka- meni litografickému. Linie je měkké, ton široký. barevnost soudržná a nevelkého rozpjetí. Vi- ktora Strettiho krásné »Nokturno«, šimonovský pohled modravou nocí přes staroměstské ná- městí k týnskému kostelu, je pěkné procitěnosti a při vší měkkosti vystřehl se přecitlivění, kdežto Jos. Panuška, vždy robustnější a někdy drsný, ve svém motivu karlštejnském črtá široký po- hled tak, že už strukturou kresby vyzvedává romanticko-středověký ráz budov ve žlutohně- dém tonu stopených. J. Zamponi-Stretti ve dvou pražských motivech udržuje předmětnou i obsa- hovou jednoduchost a skoro monochromii rivie- rovskou a k nim se druží A. Wierer s třem listy pestrého jugendstylu a K. Kostial s něko- lika karikaturami z lawn-tennisu, faktury ještě stel dost dřevorytní.
Šimonová Vítek junior Stretti Panuška J Zamponi A Wierer K Kostial Praha
5 article
Od Jaroslava Čermáka a Jos. Mánesa ne- máme vlastně žádných litografií originálných v pravdě uměleckých, a Čermák kreslil na ká- men jenom v prvních letech své zralosti. Je zrovna nepochopitelno, že při nověm vzruchu grafickém nezasedají častěji naši umělci ke hla- zené desce solenhofenského vápence, leda, jde-li o rozměrný plakát. Jinak ponechávají litografii reproducentům. Kdyby podnikání firmy Ant. Vl- tek jun. přilákalo více grafiků k sobě a původní litografii získalo půdu a rozšíření, jichž si za- slouží, zaznamenávali bychom už při této příle- žitosti nové zvětšení produkce výtvarné. Druhé číslo »Výtvarných zjevů«, jež vy- dává »Manes«, tvoří malou monografii životního díla H. Schwaigra. 1) Přichází po velké, kterou vydala před časem »Unie« se vřelým doprovo- dem F. Táborského, jako přišlo první číslo »Vý- tvarných zjevů« po mojí monografii Jos. Má- nesa. Mělo se oč opřit. »Hanuš Schwaiger« v bo- haté části reprodukční je rozšíření a doplnění vy- dání obsahu Schwaigrova čísla »Volných Směrů« a má v programu přiblížiti se úplnosti, kdežto »Unii« slo o určitý výběr. Abych zde znovu karakterisoval osobitou tvářnost umění Schwai- grova, které má vzácnou schopnost vti- sknouti se na ráz nesmazatelně v každou pozornější a vnímavější mysl, bylo by věru zbytečné. Ostatně M. Jiránek přidal ke knize pěkně a zevrubné vylíčení umění i osoby H.
Čermák Jos Mánes H Schwaigr F Táborský Schwaiger Schwaigrův M Jiránek Jos Anta Schwai
6 article
Schwaigra, v němž velmi trefně vyzvedl obrat, který se v nich po návštěvě Nizozemí udál ve směru atmosferického světla, a výklady malíř- sko-technické v textu Jiránkově jsou zvláště cenné a proto vitané. Mladým stylistům mohl bych doporučit zajímavé thema: skonstruovati vnitřní spojení jeho umění s oním, které Zd. Wirth v male monografi 3) nazývá případně »Barokní gotikou«. S náležitou dávkou obvyklé duchaplnosti dalo se mnoho pověděti o příbuzenství obou retro spektiv a archaických zálibnosti, při nichž se umělci osmnáctého věku i našich dnů nevzdá vají práva vlastní a dobově tvořivé osobnosti. Zd. Wirth zcela šťastně a velmi správně sesta- vil a vyzvedl díla I. P. Bayera v Sedlci a Gio- vanni Santiního v Kladrubech a Želivě, tři velké restaurace klášterních chrámů, kde silný deko- rativný proud baroku zcela neočekávaně sáhl hluboko nazpět po molivech pozdní gotiky. Pr tom zůstávali nadál tvořivými umělci a nepři- padlo jim na mysl býti vědeckými archneology. Kolem nich seskupil autor zjevy přibuzné Broggiho v Roudnici a zvláště Lazara Will manna, řezbáře velké originality a živosti deko- rativné fantasie a nevšední techniky, a také Jos. Schora, jenž svůj sklon k historieké minulost 1) Hanuš Schwaiger. Výbor z jeho díla. S úvod- ním textem Miloše Jiránka. Péčí »Volných Směrů« Nákladem S. V. N. »Manes«. V Praze 1908. 2) Wirth Zdeněk: Barokní gotika v Čechách v XVIII. a 1. polovici XIX. století. S 25 vyobraz v textu a 5 tabulkami. V Praze. Nákl. vlastním 1908
Schwaigr Jiránkův Zdeněk Wirth Schor Schwaiger Jiránek S V N Manes Nizozemí I . P . Bayer Sedlec Kladruby Želiv Roudnice Jos Praha Čechy Lazar Will mann
7 article
přenesl na některé své žáky a stoupence. Ob- jevení se těchto barokních gotiků je na pevnině evropské unikátní; jenom britský ostrov může se vykázati ještě nepřetržitější spojitostí se středověkem a odtud, teprve později, přichází k nám nový proud středověké romantiky, která nemá se sporadickými gotikami Bayerovými, Santiniovými a jiných nie společného. Proto v pojednání Wirthově výčet prací romantických XIX. století je dost neorganickým přídavkem k hlavnímu thematu, jež vybíhá ve velikou otázku: kterak vyložiti ony retrospektivně středo- věké záchvaty v Čechách? Momenty, které k tomu Z. Wirth uvedl, mohou zatím platiti jen za naznačení, ne za celistvé rozluštění této historicko-umělecké otázky, jež je vysoké zají- mavosti věcné a důležitosti vývojové. Autor připadl na svoje thema při práci na »Soupisu památek historiekých a uměleckých v král. českém«, jehož nejnovější osmadvacátý už svazek byl nedávno vydán 3). V něm pilný inventarisator dr. Ant. Podlaha podává soupi okresu vinohradského. Jako v jiných okresích, tak i zde je hojně poukazů na nový, nepovší maný, náležitě neoceněný materiál památkový.
Bayerův Santiniový Wirthův Z Wirth doktor Antonín Podlaha Ob Čechy
8 article
Ukážu jenom na kostel kunratický, jehož forma rozšířená silně upomíná na Faidherbovy zvětšo- vání kostelů v Mecheln a jinde. V ilustrační části vyhnul se po většině tento svazek citel- ným chybám několika předchozích, kde jsou celé řady reprodukcí pro drobnost rozměrů a nedostatečnost fotografických předloh zhola ne- potřebné. Na druhé straně ovšem už ani nepře- kvapuje, že slovní část odchyluje se leckde od systemu pro Soupis stanoveného, ač-li ještě jaký system pro něj trvá. Tak na př. s chází při mnohých objektech dobové určení, jež arci ne- bývá vždy snadné, ale má býti buď výsled- kem historiekého šetření nebo umělecko- technické analysy, třeba pro její vyložení by ne- bylo v textu místa. Schází také nejednou i jaká data stavební a majetková, jež jsou s nimi ve spojeni, a tak dlužno jako nutný doplněk mii v ruce druhý díl »Posvátných míst« téhož au- tora, kde je historických udání v hojnosti a sice často přímo a poprvé z archivů vynesených.
Faidherbův Mecheln
9 article
Zásadně a programově měla by být konečně také ustanovena pevná míra kvali- a kvantita- tivná pro díla a památky minulého stoloti, nebot je-li na př. uveden nějaký obraz oltární »slabé práce« až z roku 1857, nelze pochopit, proč potom schází velké množství novodobých děl mnohem lepší jakosti. Drobounké kuriosum ještě.“) Knížečka pa- desát milimetrů vysoká a pětatřicet široká, pravý Paleček mezi českými knihami, nejmenší Lili- pután ze všech. Sazba typová pokrývá na stránce plošku pouze šesti čtverečných centimetrů a při tom je jasnosti a čitelnosti více nežli normální I pro vkusné listové ornamenty kolem je dosti místa. Arciť vydali si sazeči i typografové naši tuto drobnost pro sebe, ne však jako bezúčel- nou hračku, neboť jsou to »Pravidla sazby typo- grafické«, velmi rozumná a přesná a tak po- třebná a poučná, že tento úhledný knižní dro- beček, jako stvořený pro biblioſily, v krátce vy- chází v druhém vydání a bohatší úpravě. Karel B. Mádl.
Paleček Mádl
10 article
=Nové publikace, redakci télo rubriky zaslané Památky arehaeologické a místo pisné. Dílu XXIII. seš. 3. (Zd. Wirth, Barokní go tika v Čechách. — V. Fähurich, Kazatelna v Mní chovicích. — O. Heinic, Přispěvky k životopisu Jana Táborského z Klokotské Hory. — B. Horák, Hradiste Plzenecké a j.) Styl. Měsíčník pro architekturu, umělecké ře- meslo a úpravu měst. Roč. I. čís. 9. (W. Sombart Výstava (překlad). — A. Koch, Budoucnost umělecko- průmyslových výstav (překlad). — G., Jubilejní vý- stava v Praze. — Reprodukce projektů, staveb a umě lecko-průmyslových předmětů na Jub. výstavě od B Hübschmanna, B. Janáka, V. Vondráka, J. Kotěry, J Štursy. J. Zarcha, B. Vajganta, Fr Jandy, J. Gočára). Volné Směry. Umělecký měsíčník. Vydavá »Manes«. Roč. XII. čís. 8. (K. Scheffler, Vilém Lenbo (překlad). — Z korespondence Vincenta van Gogt (překlad). — Reprodukce: V. Leibl, v. Gogh, J. Um- lauf, V. Barvitius, J. Čermák.) Typografi a. Odborný list knihtiskařů. Roč XIX. čls. 10. Knihař. Orgán knihařů, ozdobníků atd. Roč VIII. čís. 7. sáor son tlel
Zdeněk Wirth V Fähurich Heinice Přispěvka Táborský W Sombart A Koch B Hübschmann Janák V Vondrák J Kotěra Štursa J Zarch Vajgant Janda J Gočár K Scheffler Vilém Lenbo Vincent van Gogt V Leibl Gogh V Barvitius J Čermák Čechy klokotský Hora Praha Francie Typografi a
11 article
shot n Nová reálná gymnasia. Středoškolská anketa, svolaná letos v lednu ministoriem kultu, nevyzněla na prázdno, na- opak dala život nejen částečné reformě vnitřního života školského na gy- mnasiích a reálkách, ale i zrodila dva nové typy středníchškol, čímž organi- 3) Soupis památek historických a uměleckých v Čechách. — XXVIII.: Politický okres vinohradský. Napsal Antonín Podlaha. V Praze. Archaeolog komise při České akademii. 1908. *) Pravidla sazby typografické. II. vydání. Vyda spolek »Typografia«. v Praze 1908
Podlaha Čechy Praha Český akademie Vyda spolek » Typografia
12 article
sace středoškolská v podstatě se změnila O těchto dvou nových typech třeba obecenstvo více informovati, než dosud se stalo. Ankotě středoškolské dávno předcháze živý reformní ruch, směřující ke změně středo- školské organisace. Reformní snahy směřovaly jednak k reformě gymnasií v ten způsob aby vyučování klasickým jazykům zredukováne bylo na míru menší, čímž získalo by se času pro pěstování jazyků moderních, jednak ke zrovnocenění škol reálných v ten způsob, aby absolventi reálek mohli volně pře- stoupiti na universitu. Také pronikly hlasy, že organisace středoškolská, presontující se pouze dvěma typy a to přísně vyhraněnými a od prv- ních do posledních tříd odlišnými, t. j. typem gymnasia a školy reálné, nevyhovuje ani po pae- dagogické, ani po praktické stráncc, proto, že bylo třeba rozhodování pro směr humanitní nebo reálný v útlém věku jedenácti, dvanácti let, čímž způsobovaly se veliké rozpaky a osudné omyly. jichž smutné následky vlekl s sebou student po celou dobu středoškolskou. Ani typ reálných gymnasií valně neoddaloval ono rozhodnutí, ne- boť již v třetí třídě bylo třeba vyvoliti si určitý směr. Vedle této vady systému, který přímo nu- til k jednomu směru, protože v místě jiné střední školy nebylo a který znemožňoval pře- stupem k druhému směru nevhodnou volbu ško- ly zkorigovati, stěžováno si do přetěžován žactva na gymnasiích vyučováním řečti ně.
13 article
přodmětu, jehož v praktickém životě pravdě- podobně mohl využiti jen zcela nepatrný zlomek absolventů a právem poukazováno k tomu, že by pro praktický život bylo s větším prospě- chem, kdyby řečtina nabražena byla některým jazykem moderním, jakož i stěžováno do mono polu gymnasií, vlastně klasických studií, jež sama jediná obdařena byla zastaralým privile- giem, výhradně opravňujícím ke vstupu na uni versitu. Touženo tedy hlavně po takovém útvaru střední školy, který by oba směry. humanitní i reálný, pokud jen možna spojoval a rozhodnutí pro určitý studijní směr oddálil. Vyskytly se mnohé hlasy pro jednotnou školu střodní, jakožto ústav, který by veškeré in- teligenci poskytoval všeobecný, jednotný a vše- stranný základ vědní, z něhož by tepry na vyso- kých školách odborové diferenciace vzrostly, ale heslo jednotný školy nedošlo ani v anketě střodoškolské, ani u ministeria, ba ani ve veřej- nosti tolik silného ohlasu, aby učiněny byly kro- ky k jeho uskutečnění.
14 article
Za to zvítězilo reformní úsilí, které směřo- valo ke zmodernisování gymnasi í, jež beztak tuze dlouho utkvěla na jediné formaci ačkoliv moderní doba dávno již žádala, by dů- ležité tyto ústavy ze své theoretické a abstraktní uzavřenosti a málo živoucí strnulosti přerodily se ve školy, jež více rospektu jí sto cl i ál- ní, praktické a národní potřeby Příklad žádouci reformy nalezen v Německu, kde jsou různé útvary střední školy a to stará gymnasia s latinou a řečtinou, reálná gymnasia, kde se vyučuje sice latině, ale kde řečtiny není, reálky s jazyky moderními a gy mnasia reformní, na nichž vyučování jazykům klasickým posunute jest do vyšších tříd. Poně- vadž všechny tyto školy rovnoprávně opravňují ke vstupu na universítu a poněvadž typy reál ných gymnasií a reformních gymnasií vyhovuj svrchu řečenému úsilí po omezení klasických studií a po oddálení konečné volby určitého směru, není divu, že stala se organisace ně- meckých škol středních do jisté míry vzorem pro reformy zdejší.
Německo
15 article
A tak ministeriálním výnosem srpnovým učiněn konečně i u nás průlom do staré organi- sace a povoleny dva nové typy střed- ních škol a to jednak nová reálná gymna- sia, na nichž vůbec řečtině se nevy učuje, ale latina je zavedena ve všech osmi třídách, jednak reformn reálná gymnasia, kde ovšem také řečtině se nevyučuje, a kde latina zavedena jest až na vyšším oddělení. Na obou typech nahražena jest řečtina moderním ja- zykem. Nové tyto dva typy umožní v prů- pravě středoškolské něhteré nové kombinace výhody, jichž za dřívější organisace doeíleno býti nemohlo. Oba typy budou zajisté opravňo- vati ke vstupu i na techniku i na universitu čímž docileno bude veliké výhody, ježto volb praktického povolání nastane až ve věku uzra lém. Ovšem samozřejmo jest, že nebude lze, aby absolventi těchto typů měli bez zvlášt- ních zkoušek vstup i na fakultu theologi ckou, nebo aby studovali klasickou filologii, ale toto omození bude vyváženo velikou výhodou, jaká plyne z široké oprávněnosti ke studiu na ostatních fakultách i na vysokých školách tech- nických a odborných. Výborně se hodí typy tyto do měst, v nichž může býti zřízena jen jedna střední škola. Dosa- vadní školy střední, zvláště ovšem gymnasia možno postupně od první třídy přeměňovat
Dosa
16 title
Školská hlidka.
17 article
none nset
18 article
Iv nové typy. Použila toho již letos od nového šlolního roku dvě česká města a to Kolín a Litomyšl. Zatím přeměněny jen některe třídy gymnasin v Litomyšli u reálného gymnasia v Kolíně ve třídy novélo reálního gymnasia, al postupně přemění se oba ústavy v nové typy reálných gymnnsií, jež mají budoucnost zaručenul. Poněvadž také reforma průpravného vzdě- lání učitelského nedá se již na dále odkládnii a poněvadž proniká všude přesvědčení, že je třeba, aby učitelstvu obecných a měšťanských škol dostalo se všeobecné průpravy na celé střední škole a odborného vzdělání na paedagogických ústavech vysokoškolských, uči- nila by venkovská města, v nichž jsou učitol- ské ústavy, jen v zájmu svém a v zájmu zvýše- ného učitelského vzdělání, kdyby již nýní po- mýšlela na záměnu učitelských ústavů v ro- formní školy střední, zvláště typu druhého, t. j. v reformní reálná gymnasia, jež by poskytovala průpravu nejen budoucím učitelům, ale ktorá by nahradila gymnasium i reálku. Města, jež se o otázku zřizování reformních středních ústav zajímaj, dobře učiní, vstoupí-li ve styk s Ústř. spolkem českých prolesorů v Pra- ze, kdež se jim zajisté dostane nejbezpečněj- šího poučení a nejlepších informací. Nebylo by dobře výhod nové reformy středoškolské ne- využiti, ale také není možno ukvapeně rozho- dovati se bez rady odbornické. Jsme přesvěd- čeni, že organisace profesorská ochotně poučí těch, kdo si toho přáti budou.
Iva Kolín Litomyšl
19 article
Vzdělání řemeslnického dorostu. Na letošním brunšvickém velikém sjezdu, jedna- jícím o německém školství pokračovacím. na pořad byla dána otázka, kterak možno do- síci rozvoje řemesel. Referent dr. Slieda. universitní profesor v Lipsku, dovozoval, že nynější bědný stav řemesel nespočívá ani v nynější živno- stenské svovodě, ani v nedostatku potřebné organí- sace, ale spíše ve fakultativnosti pokračo- vacího vzdělávání a nodostatečněm průkazu způsobilosti, Vlivem všeobecné změny hospodářského života nastalá soutěž s vel- kými průmyslovými podniky neohrozila řemesel zů- plna, ale jen částečně. Pravda, že kapitál, stroje, na- stalá změna vkusu a nové potřeby spolupůsobily na neprospěch řemesel, ale nicméně je dosud drobný remeslný průmysl nezbytný. Je však nutno, aby se ča sově upravil a pozměnil Národnímu celku nemůže býti lhostejno, upadá-li řemeslo čili nic. Jeť právě v zájmu společnosli, aby vedle velikých průmyslových podniků byl i větší po- čet menších závodů, které Veba v menším okruhu a se skrovnějším kapitálem k dobru národního celku přispívají. Tak zvaný střední slav nemůže ani p stránce hospodářské, politické nebo i sociální posky- tovati náhrady za malého samoslatného řemeslníka mistra. Prostředkem k dosažení rozvoje řemesla je jednak dokonalejší vzdělání po stránce technické hospodářské, jednak dokonalé družstevnictví. Vyskyt nuvší se myšlenka, aby řemesla byla prostě na ven kov odkázána, je neschopna živola.
doktor Slieda Lipsko
20 article
Dřívější způsob vyučování učňů v dílnách třebo jest nahraditi novým útvarem vzdělání ve školácl pokračovacích, odborných a učebných dílnách, po- něvadž za dnešních poměrů se v dílnách zabývš učeň více správkami než výrobou. Družstva řemesl- nická mají ve způsobě spojení menších obnosů získá- vati řemeslům výhod velkého kapitálu. Vykonání této obtížné, ale nicméně života schopné myšlenky odkázáno býti má ústředním společenstvům. Vůbec řemeslo uschopní se k životu, vyzbrojí-li se touž zbraní, kterou velký kapitál na ním vítězi: t. j. větším vyškolením družstevníctvím, V otázce vzďělavací nelze. dle mínění referentova, od ullačeného a nezámož- ného řemesla očekávati iniciativy. Společenstvá ně mecká nynějšího útvaru jsou v oboru vzdělavacím bez valného užitku a naprosto zklamala. Vydajíť, jak úřadní statistika ukazuje, 217 listc marek ročně n plesy, slavnosti a svěcení praporů, ale přispivají jen 102 tisíci na školy Také o pokračovacích školách na venko v při sjezdě bylo rokováno. Uznáno, že jejich úkolem má býti nejenom připravovati k praktickému povo- lání, ale působiti také vůbec výchovně, jak toho hospodářský, sociální, politický a vůbec kulturní roz voj národa vyžaduje. Škola obecná a ostatní instituce o mládež škole odrosilou se starající, k úkolus tomu samy neslačí. Pokračovací škola, jakožto ústav vý- chovný, má zabrati v odbor své působnosti mláde veškeru všech oborů praktické působnosti.
21 article
Zřízení pokračovacích škol na venkově je vy- soce důležito po stránce národní. Jeť úkolem jich. aby hospodářsky i elhicky sílily lid a vytvořily po- mysl národní jednoty pracovní, jež působí prospěšně ve směru podnícení ušlechtilých snah po dosažení společných cílů. Pro dobu pře- chodní dokud není lze zaříditi hustou siť pokračova- cích škol vesnických, bylo navrhováno praktické řešení jen ve způsobě kočovných škol s charakterem hospodářským. Ke školám těm mají se přičleniti spolky odrostu (besidky), jež mají vzhledem k paychologickým potřebám mládeži poskylovati ji stou míru volnosti. Jen tímto způsobem vzdělán možno dosíci, aby lid po venkově k venkovu a půde povně přilnul. Jen tak možno čeliti modernímu dě sivému zjevu sociálnímu: úprku z venkova.
22 article Ze soudní síně.
Ze soudní síně. ste Tragedie slavného umělce. (Stručné vyličeni průběhu přeličení) e Přelíčení s Cifariellem pred porotou v Campo basso počalo 1. m. m. za nečetné účasti obecenstv kterež se klidně chovalo. Maiku zavražděné, jako soukromou účastnici, za stupovali advokáti Romualdi a Pozzi, vedle nich se
Romuald Pozzi Campo Maiko
23 article
děla soukromá účaslnice paní Alžběta de Browne- Bourdin. Je to dáma již letitá, vysoké postavy a di- stinguovaného zevnějšku. Jest až zsinale bledá. Oděna je v hluboký smutek Cifariello, hájen advokáty Grimaldem a Monte gazzou, přiveden byl v poufech na rukou v průvodu stráže do soudní síně, do „klece“ pro obžalované, jaká dosud jest v Ralii zvykem. Jest poněkud n mysli skleslý. Svým obhájcům prohlásil, že není sice ve své míře, ale snaha, uspíšiti konec procesu, že mu přece dodává tolik energie, že jest schopen čeliti všemu. Po přečtení obžaloby, jejíž obsah byl v tomt listě podán, přikročil předseda soudu k výslechu Cifariella, Na otázku jeho odpověděl Cifariello, že již více kráte en i jeho choť měli úmysl dáti se rozvésti ni- kdy však nedošlo k provedení, profože prý se mělí velmi rádi. Na to bylo čteno prohlášení, kterýmž Marie Cí fariellová, usilující o rozvod pro nesnesitelnost po- vahy manželovy, zříká se všech práv, zákonem poskytnutých, s podminkou, když manžel její vyplatí jí takový obnos, aby mohla uhraditi své potřeby. Cifariello k tomu podotkl, že prohlášení to na- psal sám právě po jednom sváru, pak ale že se obe udobřili. V jiném dopisu svému choti mluví Marie Cifa- riellová o svých strastech a bolestech v manželství: prosí jej, aby jí, když ji již nemiluje, dovolil odejíti a slibuje mu, že se bude chovati poctivě a že se k němu ihned vrátí, jen když on tomu bude chtíti a ji milovati tak, jako prvá léta. Žádá jen 3000 lira některé kusy nábytku.
Brown Grimald Cifariell Marie Cí Cifo Monte gazza
24 article
Cifariello praví, že právě to jest důkazem pekla, ve kterém oba žili. Když jí dovolil odjeti do Ame- riky, nedbali na nic jiného a jenom plakali. A přece se musilí rozloučiti. Přiznává, že o věrnosti své ženy dříve nikdy nepochyboval. Když odjela, byl nemocen celý rok a po ten čas, nežli se ona zase měla vrátiti. dal ji tajně slopovati svým přítelem, nesděliv mu ovšem, že hlídá jeho chot. Jelikož ze spisů vyšetřovacích bylo zjištěno že se v bytě Cifariellově našly fotografie jakési slečny Titiny, vysvětlil obžalovaný na otázku předsedovu. že v době odhalení jeho Humbertova pomnkku bydlel u svého přítele, u něhož také byla ona slečna Tilina a řekl: „Když člověk chodí s fotografickým aparátem pak není divu, že se ocine s ní společně na foto- grafií. Proto však manželka jeho nemusila býti zár- Na další olázku předsedovu, kde si opatřil revol- ver, jímž manželku svou zastřelil, odpovídá obžalo- vaný poněkud vyhýbavě, omlouvaje se slabou pamět Předseda: Jest pravda, že vám manželka hroa zila sama dříve revolverem Obžalovaný: Byl jsem tak pomaten, že s mi zdálo, jakoby ona brala můj revolver na mne. zejména když pronesla jméno svého milence Vasellia a jakoby ona mně hrozila. — — Dále se konstatuje okolnost, že Cifariello měl svého otce k tomu, aby se odstěhoval kamsi na ve- nek a změnil své přijmení.
Titina Humbertův zil Vasellius Cifariello ame
25 article
Po zavraždění své ženy, byv již uvržen do vaz- by, poslal obžalovaný proti své manželce dotyčné její pozůstalosti žalobu pro cizoložství — a tvrdí, že přesvědčení o cizoložném skutku své manželky na- byl v tom momentu, když ona vzala revolver a vyřkla jméno Vaselliho. To způsobilo katastrofu. Dřívějšl pouhé pochybnosti v momentu tom stělesnily se v skutečnost a já v pomatení svém domníval jsem se viděti před sebou osoby těch, kteří byli mými soky. Dále čte se potvrzení Marie Cifariellové na 10.000 lir, jež jí manžel poukázal na bankéře v Římě, „na důkaz své upřímné lásky a lítosti“ Cifarieilo vysvětluje, že lítost ze svě žárlivosli míval ve chvíli, když se spolu zase udobřili. Po- dobné projevy dal jí i dříve. Zejména, když se vrá- tila z Ameriky, opanovala mne tak, že musila v ka- ždé hádce nade mnou zvítězili a pak mi ukládala ta- kové peněžité pokání. — Ono potvrzení na 10.000 lir nechal jsem si dáti, protože takové platy ode mne zalajovala, ano je i upírala. Byla velmi nesvědomitá a všeho schopna. Předseda: Kdo bydlel ve vile Rocca Ro- mana? Cifariello (rozloben): Dobře, vy chcete — vy míníte slečnu Titinu? Ptám se však, jaký je účel takových otázek?
Cifariellová Titin Řím Amerika Rocca Roman
26 article
Předseda: Vy se nemáte co plát. To práv mám já. Jak vysvěilíte, že byl revolver nalezen pod mrtvolou vaší manželky? ro Obžalovaný krčí rameny, Kka, že to vysvětliti nemůže. Jakmile prý vystřelil, uprchl a více nic neri Té noci vzal dosti strychninu, aby zmohl účinky sul- fonalu, jenž ho úplně oslabil. Na otázku, odkud pochází krvavá skvrna na jeho koleně, odpovídá, to že jest hajka a vymyšlenost Brzy však přiznává, že ve vězení schoval své spodní kalhoty, protože prý se mu krev hnusí. Potom byla přeslávka v líčení Po novém zahájení žádal zástupce soukrom účastnice, aby obžalovaný podal vysvětlení o odcize- ných klenotech z bytu manželčina. Obžalovaný ličí, kterak, vrátiv se jednou do svě- ho bytu v Římě, nalezl tento prázdný a opuštěný. Padlo mu tam do rukou psaničko jeho manžekky na kaligrafa Partinia. Tu byl velmi rozčilen a přesvědčen že jeho tchyně byla spoluvinnou cizoložství manžel- čina. Tenkráte si umínil, že sám také dům ten opustí. — „Vy“ — obrátiv se k soukromé účastnici — „vy mluvíte o krádeži a sice už po čtvrté; to je bí- dáctví!“ Advokát Romualdi: Ale předl porotou v Nea- poli jste mluvil jinak: to jste popíral! Cilariello: Řeknu to tedy tak: poněvad jsem si umínil opustiti dům a odjeti do Neapole, vzal sem s sebou několik cenných přednětů a klenotů, a sice proto, když nikdo v bylu nebude a já o po- bytu ženy a tchyně nic jsem nevěděl, aby je někdo cizí z bytu neodnesl. Když jsem zvěděl, že choť má zmizela, byl jsem jako blázen. Hodlal jsem i nábytek si odvézti, protože mi připomínul dobu měho šťast- nějšího mládí. Potom po malé potyčce mezi advokáfy stran zahájen výslech svědků.
Romuald Řím Neapol Nea
28 article FEUILLETON.
FEUILLETON. Zavýstavní táčky.
29 article
Když zavírali výstavu, slíbil jsem si rukou dáním, že na ni docela zapomenu a už nikdy neznepokojím pensionovany výbor. Ba řekl jsem si dokonce, že o Dušičkách rozsvítím jí světýlko a napiší epitaf: Ty mrtvá, lež a vícekráte nevstávej! Alo nešlo to, při nejlepší vůli nešlo na m zapomenout — jako nelze náhle zapomenout lásek, po nichž zbylo cosi, byť i třeba docela malého, v upomínku. To, co po výstavě zbylo, není ovšem tak docela malilinké — říká se, že pět provisí z rour by to spravilo — ale deficit není jedinou pozůstalostí. Jak známo, žádná z výslav nevyrostla z n- čeho nic jako hřib po dešti, ale také žádná se nepropadla do země, jako Drahomíra. Musila být odklizena, vystěhována. My, kteří za studentských let jsme se slé- Bovali velice lacino a rychle — do jedné kapsy budíka, do druhé zouvák a do ruky lampu — máme přirozeně o stěhování lehkomyslné ná- zory. A. ono zatím prý to stěhování z výstavy je nad míru těžké a drahé. Těžké proto, že třeba k němu zvláštního pasu a drahé proto, že než ten pas vydají, žádají zaplacení poplatku za vy- kázaná i nevykázaná místa. Stala se totiž divná věc: Když poprvé měřili výstaviště, naměřili Břes 56.000 čtverečných metrů; když je však
Ala Drahomír
30 article
na konci výstavy přeměřovali, bylo toho 10.000 m' více. Možná, že nabylo rozměru hor- kem, nebo že metr se zmenšil zimou . .. ale jisto, že veliká část nájemníků se pro to doda- tečné „naměření“ pohádala s panem domácim I to se stává při stěhování! sžal A ještě něco se stalo krom hádky. Slavn výbor patrně proto, že o výstavě velmái elabě se staral o pobavení obecenstva, nyní po vý- stavě svědomitě to dohání a pečuje pilně o zá bavu. Zabavuje kde kterému chudákovi, jenž ne- mchl pro špatné nebo žádné výdělky zaplati místo, část jeho předmětů a prodává je v draž- bě. Kdo je kupcem, lehko uhodnout, nebot chabrus nepromešká žádné příležitosti. Takový- mi zjevy honosí se z pravidla t. zv. „švíndl- aušteluňky“, pořádané výhradně pro švindl- diplomy, ale že se vyskytne po výstavě korpo- race, která zřízena ku povzesení obchodu a průmyslu — to přece jenom tuze křičí. Žádná z výstav, v Praze pořádaných, nekončila tako- výmto exekučním doslovem! ost A co všechno zabavují, stojí za zmínku! V koutku za skluzavkou krčila se, jak v do- bré paměti, bouda „zvlášiností, zrůdností a spo- eialit“. Pan Ferda Meslek de Podskal — tak se nazývá tento podnikatel — zřídil si zde minia- turní cirkus Barnum Bailey a v ensemblu svém krom citových atletů, Liliputánů, pak Negřice která kojila Washingtona (161 let stará a šest kráte už nahražená), dám s vousy i bezvousých — měl také bleší cirkus. Pro nezaplacení z místa byl mu tento drob
Meslek Podskal Barna Bailey Washington Praha
31 article
ný dobyteček zabaven. Čiperný podnikatel poda však proti exokuci námitky a činí výbor zodpo- vědným za všechny možné škody, zejména ale zanedbání nutného, denního výcviku .. . Byly ovšem výjimky a jako všude jinde i zde byli nájemníci, kteří rozešli se s domácím pánem v nejlepší shodě. Tak na příklad ráh opic, sotva výstava skončila, už byl na Příkopě. Habešané v Chebu a palác ilusí v Pešti. Kam se poděla reptilia čili plazové, není jisto, ale mám za to, že rozlezla se po celé Praze.
Habešan Cheb Pešť Praha
32 article
Ale kam poděl se Pegas, dlouho mi zůstá- valo zábadou. Hledal jsem ho v těch pohnutých dnoch na policii, pak na nádvoří paláce Sylvy Tarouccy, u státního návladnictví... ale neby nikde. Toulal se „bezmezím, jak syn drahé svo- body“ — totiž toulal se ulicemi a básnil. Řík se „inter arma silent Musae“, čili česky: když jsou demonstrace, není času na verše — ale není to pravda! Náš Parnas nikdy novystrčí bllý prapor na znamoní, že je docela opuštěn. Mám za to, že se nemýlím, hádám-li, že v dílně Pega sově zrodil se popěvek, který ondyno jsem za slechl: „Andělíčku, můj strážníčku, opatruj mi mou čepičku. Než — ještě jednou jsem nucen vrátit se k výstavě a sice ku předposlednímu její dnu. Historkou, prostinkou, nezaručenou, ale zábav- Byla sobola, před dosažením dvou a po milionu. V slavnostně ozářené síni pavilonu Obchodní komory sešli se hodnostově, tehdy ještě v permanenci a radili prý se, jakým dů stojným darem překvapit půltřotimiliontého. nou.
Taroucca Andělíček Parnas Pega inter arma silent Musae
33 article
Vyskytly se návrhy velmi cenné, tak cenne že pro velikou cenu od nich upuštěno. „Kam pak teď ... ke konci výstavy dávat někomu zlaté hodinky! To by byl hotový luxus. Snad by stačilo ... dát mu třeba permanentní lístek do výstavy? „Das wäre eine Idee,“ řekl pan Ried z Riedelsteinu. Ale jiný, rozvážný pán se vytasil s vážný mí námitkami, co kdyby ten půltřetimiliontý by z venkova? Že by prý permanentky do výstavy neužil. Rozpředla se tedy o permanenice delší, po- hnutá debata, která však vzala náhlý konec. když jeden z výboru uhodil se do čela a zvolel „Ale pánové — zrovna teď mě napadá, ž zítra zavíráme výstavu. Nač tedy permanentku? A nač vůbec ještě někomu něco dávat! Toď mu síme hledět, abychom hodně brali!“ Řečníku dostalo se se všech stran za prozí ravost upřímných gratulací a neprodleně zvolen do výboru pro zmenšování výstavního deficitu. Než — „žert stranou“, jak je dnes dovisou mnohých humoristů! Žijeme ve vážných dobácl a událostech — račte jen vzpomenout na Bal- kán, ministerskou krisi, poslední řeč Vílémovu Příkopy — hlavně ale na středeční doplňovac volby do sboru obecních starších. Myslím, to že byla v poslední době událos všech události. Soudím tak z té okolnosti, že ač jsem v - ličem v docela plebejském sboru, ucházelo se o mou přízeň asi 150 kandidátů. A každý dopo- ručen byl významnou nějskou korporaci, př
Ried Vílémův Bala
34 article
nejmenším „stolom denních hostů“, „Osadou Habešanů“ atd. Žasl člověk, kolik výborných mužů, ne- zištných a na slovo vzatých — tak stálo skoro v každé delší vlastenecké úvaze před jménem doeela neznámého kandidáta — už dávno mělu sedět pod věží radnice a jen korupění volby ašt- lená agitace zmařily, že pan X. Y. nen ještě dosud tam, kde má být. Velmi dlouho jsem váhal, kterému z kan- didátů věnovat svůj drahocenný hlas. Konečn jedno volební provolání popadlo mě u srdce . .. nehoť bylo psáno s temperamentem! Stálo v něm: Vaše Vysokoblahorodi! Strana, která vám doporučila za kandidáta pana X., neslýchaným způsobem vás uráží, neboť doporučováním tuho ..... (puntíky znamenají titulaturu, kterou jemnocit reprodukovati mně zabraňuje) považuje vás za úplného ignoranta v záležitostech rad- ničních! To vy ovšem nejste! (No konečně t někdo uznal!) Víme, že jste myslící muž (t bych prosil) a proto odevzdáte svůj hlas jedině a pouze kandidátu našemu, slovutnému pánu, panu atd. Odevzdal jsem a s dychtivostí druhého dne hledám v novinách, kolik nás „myslících mužů“ volilo pana X. Bylo nás — patrně s výborem doporučují eím kandidaturu — všeho všudy pět! A za takových okolností pak to máme ně- kam přivést! Hanba! Zevloun. TT
Habešan Zevloun