ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 707a9650-738c-11dc-bd1f-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 30 celkem · entity: place 47, person 30, org 4, work 3
1 masthead
Ročník XXXXVIII.
2 masthead
tvotod s o5 1a 2ot bo nolaog -
3 masthead
V Praze, v neděli 26. ledna 1908.
Praha
4 masthead
2it ola iom mlmovs2 aa dnp nlslel.vT pilog nor
5 masthead
Číslo 25
6 article
Na ranní a odpol. listy předplácil sa v Praze v sdminlslrae na měníe . . . . a strrt leta . . . S K — s dvojí čonkškon ve sách: 2 K 30t sa nbste . Peštou: na tr i. . . . . B K e0n s drojí zisllko tvrí a
Pešta Praha B K e 0
7 title
Dnešní čislo pro Prahu le o 16 stranácb.
Praha
8 article „Praktická“ politika?
„Praktická“ politika? Při rozpočtových debatách se zvykle mluvívá ve sněmovnách o všem jiném, jenom ne o rozpočtu saměm. Zrovna tak lze řício nynějších předvolebních rozpravách. Jde tu o obeslání sněmu království če- ského, tak zuboženého státní centrali- stickou politikou k nesmírné škodě zeměa národa našeho: avšak na dosavadních volič- ských schůzích kandidáti poslanectví zem- ského o otázce sněmu českého mluvívají o všem možném a ještě ledačems jiném, vy kládají zejména prospěšnost nynější »prak- tické politiky« českého klubu na říšské radě, hájí účasť českých poslanců v kabinetě Beckově a ve vládní jeho většině atd. atd. než o nastávajících úkolech sněmu českého a o programu svém vůči těm úkolům po měrně velmi spoře se zmiňují. Tak na př o otázku chystané vládou změny volebního řádu, pokud víme, žádný z dosavadních značnějších kandidátů poslane- ckeho mandátu důkladněji a upřímně k vo- ličům nepromluvil, rovněž tak o chystané vlastní změně zřízení zemského, t. j. o roz dělení sněmu v národní kurie a o znovuzří zení bývalých c. k. krajských úřadů, kromiě snad známé programové řeči dra. Herolda nebylo na všech posavadních schůzích volič- ských, trváme, nikde zevrubněji pojedná váno. A přece právě na tom vůči při- pravenosti a svornosti Němeů nejvíce by nám dnes mělo záležet, aby lid náš v těchto důležitostech viděl jasně, nás nemohli překvapit hotovou pečení, načež by nás všemožnými manevry, po dobrém neb po zlém pak nutili k »dobrému zažití«.
če ský Beckov
9 article
Řeklo se nám sice, abychom se nestra- chovali o budoucnost, když máme v kabinetě Beckově dva našince na stráži, ale naše staré české přísloví moudře varuje: »Čer nikdy nespí« a krom toho: kde je dnes agrárnický náš ministr krajan, jenž dle vlast- ních svých slov naučil se »smířlivému smýšlení« vůči Němcům od prince Ferdinanda Lobkovice? Misto na stráži v kabinetě Beckově mešká, tušíme, v daleké Opatiji »na zotavenou«, zatím co Němei nemohou si vynachváliti přehorlivoua úspěšnou činnost svého agrárnického ministra krajana Peschky. Neradno tedy spolehati se nám tak tuze na naši »stráž na Dunaji«. tak jako nemůžeme dosti upřímně varovati naše poslance před jich spolehäním se ve spravedlivost vídeňského parlamentu a jeho většiny. A že spolehají na tu pomo cizí, stejně jako věří ve sliby Beckovy, to dosvědčil onehdy na veřejné schůži v Mladé Boleslavi poslanec dvorní rada prof. Jaromín Čelakovský. Sdělilť, co jim řekl baron Beck, když je přemlouval, aby hlasovali pro rakousko-uherské vyrovnání be ze všech koncesí vzájemných. Řekl prý jim: »Já považuji vyrovnání za tak dobré, že si musí přívržence získat samo a ne aby vláda je koncesemi získávala. (Doslovné stanovisko Němců. Pozn. red.) Když vstoupíte do kombinace vládna (t. j. do vládní většiny) a když i parla- ment poskytuje vám záruky pro vaše požadavky, vláda přirozeně ne- bude se jim vzpírat, nýbrž bude vaše kulturní, národohospodářskéa sociální požadavky hájit.« Na to měli zástupci naši panu ministe- skému předsedovi odpovědíti otázkou: kde a čím nám tento parlament posky- ažlm sld sv
Němec Lobkovic Peschek Beckův profesor Jaromín Čelakovský Beck Opatiji Dunaj Mladá Boleslav
10 article
tuje nějaké, byť sebe menší záruky pro naše požadavky? Vždyť v něm přece existuje silná koalice úhlavních našich protivníků na- rodních, záležející nejen z německých nacio nálů, pokrokářů, Všeněmcův, alebrž i z ně meckých křesťanských sociálů, vesměs spol čených ku potírání našich českých požadavků národních, kulturních i politických, a proti této nám úporné koalici německo centrali- stické neexistuje pohříchu dosud žádné kom- paktní většiny slovanské a neněmecké, která by s námi šla solidárně. Kde jsou tu tedy v parlamentě jaké záruky pro naše poža- davky? Však hle: nieméně ta bludička, kterou našim bar. Beck ukázal, stačila, aby za ní šli do — »kombinace vládní«! »Mno hem více«, doznal posl. dr. Čelakovský před voliči, »spoleháme na většínu parla mentní, na lidový parlament, jehož mí nění, a to zvláště zástupců dělni ckých musí býti pro nůs.« — Bojíme se, aby to nebyl osudný sebe- klam, zcela podobný tomu, jakému oddávali se od r. 1879—1890 Staročeši, spolehající v tehdejší většinu parlamentu s t zv. autono- mistickou pravicí, až pozdě postřehli, že jim místo růží zůstalo jen trní v hrsti. Spolehat jednak v pomoc Luegrových křesťanských sociálů, jednak opět Adlerových sociálních demokratův, to věru nejeví se nám býti žádnou prakticko u, ale spíše bychom řekli, větrnou politikou, kterou staví se hrady v oblacích nebo na písku. Vskutku praktičtí politikové byli by na minister- ském předsedovi v historické oné chvíli krise listopadové požadovali, aby se zavázal : po dati parlamentu do určité doby vládní předlohy, vyhovující těm kterým nejdůležitějším našim potřebám a po- žadavkům, i vynasnažil se získati pro ně většinu tak opravdově a snažně jako to umě pro reformu volební, pro rakousko uherské vyrovnání atd.
Beck doktor Čelakovský Adlerův
11 article
Ale čekat, až zdali se kdys najde v par lamentě tom většina pro naše požadavky sama od sebe a zatím »spolupracovat«a sloužit ve vládní většině: to šťastné oči. které uvidí vyplnění našich požadavků. »Pa- matujme si — varoval už r. 1849 náš za jisté praktický politik Karel Hav lí- ček — že vlády národům nepřiměřují je- jich práv nikdy z lásky, nýbrž jen když musí, jen když národ se ukáže jim býti tak silným, že se musejí obávati jeho spravedli vého hněvu.« A vůbec při každé příležitosti napomínal, abychom nespolehali v nouzi na pomoc. přátel, nýbrž sami se vzmužili a svou při vedli, v protivenstvích mysli a sebe- důvěry nepozbývali. »Poctivost a síla!« bylo známým Havlíčkovým heslem, které by se mělo v ny- nější době rozlehat znovu celou říší českých vlastí a nikoliv chabé: »Vzdorem ničeho ne- dokážeme« — »pokud jsme dělávali oposici odcházeli jsme s prázdnýma rukama, jin jedli, ale my čtli jen jídelní lístek« a podob- ných nemužných, mysl národa podlamujících hesel více, až po neblahý ten výrok dra. Kramáře, že prý by se vláda naší oposice nebála. — Rozumný a svědomitý patriota nemá hnáti lid svůj do oposice bez potřeby, čili jak se říká do oposice stůj co stůj ale jakmile se přesvědčí, že se v důvěře v zámysly té které vlády sklamal, že systém vládní přes všechny krásné sliby ministra nemění se k lepšímu, že skutky a dopou- štění vlády prozrazují neupřímnost, ne- ochotu a nespravedlivost vůči národu: pak povinen volati všechen svůj lid do roz- hodné a třeba do nejhorší oposice. Namítne se nám, že kandidáti positivní politiky v ře- čech svých přece také říkají »Ale kdyby se mělo s námi jednal jako s inferiorním národem, kdy by mělo jíti o naši národní čest, pak nebudeme se v rozhodném okamžiku rezpakovat« atd Ano! Ale, což se už s námi tak nejedná?
Hav Havlíčkův
12 article
Což všechno to nekárané trpění ně meckých protizákonností vůči našemu dobrému právu. všechno to připravování německého uzavře ného území v Čechách, to vyhosťování od- tamtud českého úřadnictva, to němčení na státních drahách, ty německé jubilejní známky, až to po jisté již jmenování německého místo- držitele pro Moravu nejsou dosti vážně pří- činy a dosti výmluvna znamění doby, kolik pro nás opět uhodilo? Co se nám ještě má státi, abychom se znali, že nadešel ten pravý okamžik, kde máme vypřáhnout z »vládní kombinace « státi se opět svými, neodvislými obranei pravdy a práva svého. Než pohříchu vizme jak se naši »positivní praktikové« — boj takového okamžiku. Nebudou prý se rozpakovat, vládu nám nepřátelskou porazit, »avšak« — dodávají opatrně: »až v okamžiku, kde by přišla vlá da nám příznivější, ale nikoliv aby přišla horší a vláda § 14.« Dle toho vidí každý, že se budou ná- ramně dlouho »rozpakovat«, neboť kdo nám kdy v hodině krisí rakouských zaručí, že přijde po nepříznivé nám vládě jistoji stě vláda nám příznivější. Tim bubakem nás může baron Beck strašit až do nekonečna. Nikoliv, kdýby národ náš měl se poddat takovéto politice, pak by pozbyl všeho ducha chrabrého, pak by s ním byl konec
Tim Beck Čechy Morava
13 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. V Praze, 25. ledna. (Ú mluvy vel ke- statkářské v Čechách.) Zemský výbor království českého zaslal nedávno vídeňské vlá dě dotaz, trvá-li dosud na osnově zemské volební opravy, předloženě českému sněmu ještě za vl dy Gautschovy, neb hodlá-li svou předlohu po změniti. „Kons. Korr.“ dovídá se nyní, že bar Beck podá sněmu hned v prvém zasedání po volbách novou osnovu volební reformy, která však není dosud vypracována, poněvadž konečná její redakce bude záviseti od výsledku porai se zástůpci obou národních táborů. Jen toli prý je jisto, že vláda i ve své nové osnově bule trvati na zastoupení kuriátním a že se zřídi nova kurie pro občany, z volebního právo dosud vy loučené. Tato nová kurie bude se tedy lišiti ed bývalé páté kurie při volbách říšských, nebot tato byla všeobsená a velili v ní takě voličové kteří měli volební právo v některé jiné kurli. kdežto nová sněmovní kurie má býti zřízenn výhradně pro občany z volebního práva drtve vyloučené. V této nové kurii volily by vše chny osoby zletilé, gramotné, aspoň jeden rok v voiebním okrese usedlé, neobtěžující veřej nou dobročinnost, bez ohledu platí-li vůbec ne jakou daň (ovšem menší než je census pro volby ve venkovských obcích) nebo ne. Kurie velkostatkářská ovšem má zůstati v platnosti i v novém volebním řádu, ale volby se mají konati v šesti různých sborach vesměs v Praze. Do prvého sboru mají náležoti majetníci statků svěřenských, jimž připa.lne 16 mandátů; majetníci statků nesvěřenských mají voliti v pěti sborech dle krajů, v nichž se nacházejí statky. Ku prvému z těchto pěti sburů maji patřiti hejtmanství karlínské, vinohradská. hořovické, rakovnické, lounské, slanské, mě! nické, roudnické, mladoboleslavské, českobrod ské, smíchovské, příbramské, kladenské, roky
Gautschův Praha Čechy Beck
16 article
canské a žižkovské a mají obdržeti 12 mandátů Druhý sbor má objímati okresy, ležící na jil od prvé skupiny, a má obdržeti 8 mandátů; třeí sbor, západní má dostati 11 mandátů; čtvriý sbor, severní 10 a pátý, východní 12 mandátů. Sbory prvý, druhý a pátý, celkem s 33 mandáty byly by převahou české, třetí a čtvrtý s 21 man dátem převahou německé. Tím by se zachova smluvený již při minulých volbách poměr kon- servativných poslanců k ústavověrným, 33:21. Nerozhodnutou je prý dosud otázka, má-li být volební právo v kurii velkostatkářské přiznáno, jako nyní, jen držitelům statků deskových neb má-li se uděliti také majetníkům t. zv. stat ků ruštikálných, vyhovi-li předepsanému censu Pokud jde o obchodní komory, neni prý vyloučeno, že budnu v novém volebním řádu nahraženy novou kurií největšícih po platníků z oboru průmyslu a obchodu. Z- stane-li při starém, budou zeměděls ke rady žádati, aby se jim postoupilo 15 mandátů, 10 českých, 5 německých. Počet zemských po- slanců má se z dosavadních 242 rozmnožiti na 280 až 300, a virilní hlas má se přiznati také rektorům obou vysokých škol technických.
17 title
Politické zprávy zahraničné.
18 article
V Praze, 25. ledna.
Praha
19 article
Pověsti o Baltickém moři. „Nevoje Vremja“ bývá dobře informováno ve věcech zahraničné politiky. Proto padá na váhu jeho článek, nadepsaný „Slechy o baltické deklaraci“. Píše: Nelze se nepodiviti té houževnatosti, s ja- kou v jistých místech střední Evr py vede se agitace proti Rusku. Vy braným kouskem této nevybíravosti v prostře cích jevi se telegram, který se dne 14. t. m. ob- jevil v „Neue Freie Presse“. Petrohradský dop- sovatel ohoto listu oznámil, že prý v ruském zahraničném ministerstvě byla podepsána lekla- race o přeměně Baltického moře v „zavřené“ Ruskému čtenáři netřeba vysvětlovati vše cku hloupost takového slechu. Přeměna Baltiky v mare clausum, učinile by z ni něco jako do mácí jezerů příbřežných států, při čemž skuteč ným hospodářem jeho uká-l by se nejsilnějš. Baltickémoře za nynějšíeh vojen sko-mořských podminek stale by mare teutonicum, a dokonce n mare clausum. Rusko žije s Německem v poměru dobrého souseda, ale aby mu dělal dárek na vánoční stromek v tak štědrých rozmě- rech, k tomu nemá nejmenších důvodů. Ruská diplomacie druhdy učinila pro Německé víc naž dost, když dopustila, aby se slabé německé stá- točky přeměnily v mobutný německý stát. To b Německu mohlo na vždy postačit.
Rusko Německo Nevoj Vremja Neue Frei Presse
20 article
Německu patrně velmi mnoho záleží na to, aby pro případ války s Anglií učinilo ne ranitelným své baltické pobřeži. Avšak ani Ru- sko, ani Švédsko, ani Dánsko nemají, proč by Německu pomáhaly v tom díle, jež by prospěle jemu jedinému. Vše to je jasno každému ruské mu čtenáři novin, ale z daleka tak jasno nen evrepskému obecenstvu. A na tuto nejasnost po čítá lživé zpravodajství. Mezi mnohými cíli, za kterými Německe současně kráčí, jeden z nejbližších záleží v tom aby byl zaset nesvár, aneb aspoň nedůvěra mezi Anglii, Francii a Rusko. Kdyby Německo udě- lalo do anglo-ruské dohody sebe menší trhlinu. znamenalo by to pro ně velký úspěch. Falešná zprava o deklaraci, jakoby podepsané ruskou ládou, jde za takovým cílem. Sám způsob, ja- kým tato pověst puštěna do světa, není bez dů- vtipu. Kdyby se objevila nejprve v listu, vychá- zejícím v Německu, její smysl byl by jasný přisleplému. Aby se hra zamotala, lživá pověst, mající za účel vzbuditi nedůvěru k Rusku v an- slick ch a francouzských kruzích, zpráva se ob doh
Německo Anglie Švédsko Dánsko Francie Rusko
21 article
V drobném preuejít ranní řisla o zobě . . . za Sh odpolední . . . na2 Ve filialkách na venkově- ranní čtslo. . . . . . . . 10 h odpolední . . . . . . . . 4 k Inserát y plati se hotevě zapřel. Předplaceni a inserty přijínvi sdmini- strace v Mprianské vlici č. 3 Tam nacházají sn též redskce, tiskárna a ezpedisn „Národnich Listu“ Bukoplsy se nevraoeji.
22 article
jevíla ve Vídni, nemající přímého zájmu na osudu Baltického moře. Udice vržena ve Vídni, a na vnadu té lži podařilo se chytit i takového jesetra, jako londýnský „Times“, jenž hned ve vymyšlené zprávě „N. F. P.“ uviděl ochotu Ru- ska zblížíti se s Německem a vyjíti vstřic jeho přáním. Podobně chytily se i francouzské listy, cjměna „Echo de Paris“ a „Temps“. Dánské listy vytrvale připomínají, že otázku o Baltiee nelze řešiti bez potazu s Dánskem. „Můnchener N. Nachrichten“ zkoušejí přihoditi na hranini poleno napovídajíce, že prý Anglie a Francie už nyní se domlouvají o společných krocích proti záloyslům o zavření Baltického moře. Slovém, několik řádek lži, v Berlíně vymy- šlené a z Vídně do oběhu dané, na- pálilo celou Evropu. Nedivíme se metodě německé diplomacie — končí „Novoje Vremja“, ale nemůžeme se nepodiviti té prostomyslné důvěře, s kterou nej- vážnější orgáry evropského tisku zachovaly se k falešné depeši „N. F. P.“, jejíž politická re- putace je dobře známa. Londýn a Paříž, jež Berlín a Vídeň vodí za nos, totě obraz ne tak bumoristický, jako kormutlivý.
Paris N Nachrichten Slový Vídeň baltický moře Německo Dánsko Anglie Francie Berlín Evropa Londýn Paříž Times Novoj Vremja
23 article
Marocká debata ve francouzské sněmovně. S napjetím očekávaná debata o marocké interpelaci Jaurěsově byla zahájena včera a v pondělí bude v ní pokračováno. Jaure výmluvně odůvodňoval svou inteřpelaci. Podro- bil marockou politiku francouzskou nejostřejší kritice a rozhodné mluvil pro to, aby Francie na dále zachovala neutralitu v Marokku a ob- mezila se pouze na úkol přidělený jí ve smlouvé algecirasské. Zejmena se vyslovil Jaurěs proti plánu vyslati francouzské vojsko do Fezua proti nějaké tajné smlouvě francouzsko-španěl- ské. Jaurěs skončil vyzváním, aby Francie ne- urážela musulmanský svět svou civilisací, ale aby plnila své poslání míru ve světě Jaurěs odsoudil akci v Casablance jako neprozřetelnost. Francie nesmí se nijak plésti do boje obou sultánů. Musí se cvičit v politi e trpělivosti. Jaurěs učinil narážku na krisi, do kleré byla Francie uvržena zvrhlou politikou ohrožující mi.
Jaurěs Francie Maroko Casablanca
24 article
Bývalý ministr zahraničních věcí Del. cassé povstává a vola: »Prosím o slovo !e (Velké pohnuti.) Jaurěs pokračuje ve svých útocích na marockou politiku a je přerůšován Clemence suem. Vytýká nynější polifice, že je nebezpečně dvojsmyslna. Musí být učiněn konec této pol- tice, jež na jedné straně se drží smlouvy alge- cirasské a na druhé uzavírá tajnou smlouvu s Španělskem. Po řeči Jaurěsově, přijaté s hlučným potleskem na krajní levici, mluvil vůdce progre- sistů a člen akademie Ribot, jeden z prvních řečníků parlamentu. Řečník je proti náhlému obratu v postupu marockém. Francouzské vojsko nesmí teď couvnouti z pevniny na lodi. Jaký by to udělalo dojem na Alžír a Marokko. Fra- cie musí tak dlouho zůstat v Ma- rokku, pokud to budou vyžado va čest a povinno st. S neobyčejnou pozorností byl sledován následujíci řečník Delcassé, bývalý minjste zahraničních záležitostí, který již dlouho se ne- objevil na řečnické tribuně. Malý, temperamentní muž, který dle názorů jedněch přivedl Francii na pokraj války a dle názorů jiných vrátil za- hraniční politice francouzské autoritu a vliv, učinil svou řečí velký dojem. Prohlásil, že nutná povinnost káže Francii, aby dodržovala smlouvu algecirasskou, ale nesmí nikdy připustit, aby na její místo v Marokku přišel jiný stát. Del- cassé dokazuje, že Francie počínala si vůč., Ně- mecku v záležitosti marocké s důvěrou a přá- telstvím. Německo nemohlo nikde nalézli důvodu
Španělsko Alžír Maroko Ma Delcassé Francie del Německo akademie Ribot
25 article FEUILLETON.
FEUILLETON. V Praze, 25. ledna. — (Kronika.) Dojemné místo v závět vlaslence nedávno zesnulého! Založil několik nadací pro české mladiky. Uložil, aby byli m teřského jazyka úplně mocni a českou školu s prospěchem navštěvovali. A dodalek: — Kdyby však, čehož bůh uchovej, během času národ náš tak se zapomenul, že by nebylo žadatelů národnosti české, že by se (nadace) udělovat ani nemohly, nechci krmiti kulturu nám nepřátelskou a nařizuji .. Pro smutný případ, že by se »národ tk zapomenul«, poroučí závětce*) svůj odkaz úče lům lidumilným. Co řikáte dodatku ? Nedojal-li vás? — Eh, citlivůstky! Dnes už je národ. bohudíky, pokročilý! Aby se »tak zapome nul«? . . . Nesmýsl !. Znáte národovce, kteři nevěři, že by ná rodu hrozilo nějaké nebezpečl. — Prosím vás, říkají, dnes jsme vzdělan živel a to je jiný případ než v sedmnáctém věku! Máme své školy, svoji literaturu, svo lisk, máme rodinu a život veřejný, máme zá stupce ve sboru zákonodárném a tedy i jakous účast na vládě, známe svou historii a dovedemí si mládež vychovat! Co chcete víc? Takový národ se už »nezapomene« . .. A vskutku! Pocit bezpečnosti je obecný Aspoň většina národa, zdá se, sdíli důvěru. Vél šina je docela přesvědčena: — Není se čeho obávati! Vždyť odniku žídné nebezpečí nehrozí ! .. A klidně a bezstarostně odevzdává s většina proudu života, jak právě život běží. — Nu! A není-li to nejlepší fiiosofleži vola : Odovzdávat se bezstarostné proudu ?
bůh Praha
26 article
Nevíte, je-li to právě nejlepší »filosofie«. Néco však je jisto: nejvýš inteligentní způsob organismu, jak opatřit svůj život, to právě — není Dvojím způsobem blíží se záhuba všemu živoucímu tvorstvu. Jednou s hrůzami násilía krutého zápasu. Napadený vyplašen leknutímči bolestí, brání se všemi silami proti vražednému útoku. Připad bojovný! Vzrušuje, snad i povznáší Druhý případ odbude se bez hluku. Ne nápadně, rouchem klamavého zdání přibližila se — smrt!a Nemocný do poslední chvíle ne- pozoruje. Má se za zcela zdravého. Pln naděje zabývá se plány pro zltřejší den A s úměvem na rlech — umírá. Který stav života je více nebezpečný? Národ, věkovitá bytost! Nerodi se aniž umírá jediným okamžikem ! Před několika lety bylo v Německu sčl tání lidu. Noviny oznamovaly zajímavou »ku riosilu«. Jmenována vesnice, někde v okoli Ha- noveru, kde prý napočítali ještě několik se lidiček, kteří neuměli — německy! Někde pře tisíci lety zasáhla smrtelná rána těleso slovan- ského národa polabského a tu po deset stoletich, nevěda kde a odkud se ve světě béře, žije si ještě v tichém ústraní nějaký — zbýtek. V době Reformace mnoho prostého lidu v Německu mluvilo ještě — slovansky. Luther sám se staral, aby pro ně opatřen byl katechism slovanským jazykem. Ve Vídni v kostelích ještě před pěti sty lety — dokumenty svěděi! — kázáno slovinsky. V městě i v okoli slovanský jazyk byl tehdy ještě »nejvíce rozšířen«. A dnes Videň sama se prohlašuje méstem »po všecky časy« německým! A Rakousy zemí věrnou »svému německému původu !« * Spišovatel profesor J. Wünsch.
Luther Videň J Wünsch Německo Vídeň Spišovatel profesor
27 article
Paměť národů je právě luze — krátká A život národa? Kterak rozeznat, je-l národ ohrožen na svém životě či nic?. Klerak rozeznal, zdali bytost národa, na oko živoucí vlastně neumírá? Anebo, není li snad dokonce už — mrtva? Bylo už bezmála půl století po bělohorské bitvě, když Johanna Černínová, česká šlechtična psala své klassické listy svému »milému synu. panu Humprechtovi«! Byl generálem v eisařském vojště, dlel stále mimo domov a bála se, aby se ji v tom vznešeném světé neodcizil a domů snad nějakou nevěstu si nepřivedl, že bys s ní nebyla mohla domluvili. Ještě byla lehdy čeština domácím jazykem české šlechty ! A česká šlechtčna, vzdělaná žena, neznala ani ně- mecky. Paní Zuzana byla dobrá paní a pečlivá matka, milovala lid i národ! O tom však tušen neměla, že národ, smrtelnou ranou zasažen, dávno už — umírá. A ještě malé století minulo — což je sto- letí v životě národa! — a potomci téže vlaste- necké šlechly už ve svých projevech, ať pí semně či ústně, se prohlašovali: »wir Daulsche« — Eh, šlechta! Znemravnělá vrstva ! jedna vrstva, je-li to už — národ Arci má národ své »vrstvy«, jako jiná tě lesa v přirodě! Ale, což se ohlíží po vrstvách tělesa zdraví či nemoc? Snad má jablko skvrnu jen na povrchu a dlouho-li trvá a prohnije celé A dnešní století a sedmnácté? Je li tu jaký rozdll a klerý?
Černínová Humprecht Zuzana
28 article
Onehdy vás doletěl lístek známého formátu Tuhý papír, úprava pozvánek, poštovní razítk Videň! Oznámení promoce ! Text německý adresa německá. Podíváte se na jméno! Ejhle Váš známý! Už má syna doktorem. !. Arei vždyť už bude třicet let, co jste se po znali! Tenkrát přišel do Vídné, synak vyni kající vlastenecké rodiny, českými školami pro- šlý, sám horlivý národovec, hodnostář spolkový a dokonce — spisovatel národní! A syn jebo Už je Němec! A známým do Čech be- ostychu poroučí se německými listky a adre sami! A pamatujete příklady řvavé, mužů nezávi slých, slovutných, inteligentů přední řady ! Trnula nad nimi veřejnost! A příčina nebyla v žádne »vrstvě«! Byla někde — jinde! Kde byla?
Němec Vídný Čechy
29 article
Skladatel vlastenecké závěti nebyl prost obav do budoucnosti národa. Vyčetl si z dějin, jak snadno se stává, že se národ »tak zapo- mene«. Česká šlechtična z poloviny sedmná cfého věku neměla tušení, jak už ve druhém koleně bude cítit a smýšlet její potomstvo ! věrný syn národa z počátku dvacátého věk není si jist, zdali už nejbližší potomstvo nepo- krči rameny nad vlasteneckým dodatkem jeho závěti! Jedno století probudilo národ k novému životu! A kde je záruka, že národ ve století následujíeím klidně zas se neodevzdá tichému — skonu? Snad kultura národa Kde jsou její tvrze? Snad ve škole? A není-li známo, že je škola pouhá hřička v rukou mocností, které — právě vládnou? Či snad — literatura nebo umění? A nevíte-li, že obé jsou pouhým obrazem současného proudění doby? A není vám snad známo, kterak ovzdušim doby křižují proudy — nejrůznější? Nevidělo se už, aby duch jedné doby úplně křižoval a rušil proud a směr doby — předešlé? A na kolik přispěje oživit duchu národa literatura vyplněná duchem — cizím Anebo snad zastoupení národa ve sboru zákonodárném Nemají-li tu vrch co chvíli jiná hesla A nejsou-li hesla oblasem různých zájmů? A nezažili jsme už, kterak spor zájmů vynesl
30 article
na vrch heslo: o dstavit olázky a poža- davky — národní? Není-li nikferak jisto, že ze škol národních nebude vycházet mládež lhostějná ke věcem ná- roda, není li jisto, že literatura národa jebude zaplavena duchem věci národa cizým, není-l jisto, že ve sboru zákonodárném zájmy podři- zené budou vždy ustupovat vreholnému zájmu národa: kde stojí psáno, že »knltura« nějaká zabrání, aby se národ mohl »tak zapomenout« Že zbývá ještě mocný jeden činitel: duch národa? Princip o sobě! Princip národního celku! Na něm že všecko záleži? Na jeho slle a zdraví! Duch národa že přetrvá věky, pře- koná nepřizně doby, stráví prvky cizí a přizpů- sobí je vlastnímu tělu? Silou svého zdraví že překoná všecky nákazy, zvráti všecky pochyby a zvítězí na konec nade všemi spory zájmů, rozvaděných dob a stran a vrstev a zabezpeči život bytosti národa věkovité? Duch národního celku! Vreholný principl Budiž! Není-li však vreholný prineip zaručen ani národní školou, ani literaturou národa, ani jinak dostatečně opatřen, aby v neustálém a nulném zápase stran a zájmů zůstal vyzvednut a byla mu zabezpečena možnost, trvat a pů- sobit ? Otázka k myslitelům národa: co pak? A jestli u národů monarchických vrcholný princip zaručen je zájmem panovnického rodu a u národů republikánských národní ústavou: kde je nějaký činitel dostatečně mocný, povzne- sený nad zlobu časů a zmatky chvíle, aby jej zaručoval národu, který nemá ani svou národní dynastii ani svou — národní ústavu? .. Rozumite už obavám pisatele vlastenecké závěti? Takovými as myšlenkami se zabýval. Tak dostala jeho závěť svůj dodatek, tolik — dojemnýl