1
masthead
Ročník XXXXVIII.
2
masthead
tvotod s o5 1a 2ot bo nolaog -
3
masthead
V Praze, v neděli 26. ledna 1908.
Praha
4
masthead
2it ola iom mlmovs2 aa dnp nlslel.vT pilog nor
6
article
Na ranní a odpol. listy
předplácil sa
v Praze v sdminlslrae
na měníe . . . .
a strrt leta . . . S K —
s dvojí čonkškon
ve sách: 2 K 30t
sa nbste .
Peštou:
na tr i. . . . . B K e0n
s drojí zisllko
tvrí a
Pešta
Praha
B K e 0
7
title
Dnešní čislo pro Prahu le o 16 stranácb.
Praha
8
article
„Praktická“ politika?
„Praktická“ politika?
Při rozpočtových debatách se zvykle
mluvívá ve sněmovnách o všem jiném, jenom
ne o rozpočtu saměm. Zrovna tak lze řício
nynějších předvolebních rozpravách. Jde tu
o obeslání sněmu království če-
ského, tak zuboženého státní centrali-
stickou politikou k nesmírné škodě zeměa
národa našeho: avšak na dosavadních volič-
ských schůzích kandidáti poslanectví zem-
ského o otázce sněmu českého mluvívají o
všem možném a ještě ledačems jiném, vy
kládají zejména prospěšnost nynější »prak-
tické politiky« českého klubu na říšské
radě, hájí účasť českých poslanců v kabinetě
Beckově a ve vládní jeho většině atd. atd.
než o nastávajících úkolech sněmu českého
a o programu svém vůči těm úkolům po
měrně velmi spoře se zmiňují. Tak na př
o otázku chystané vládou změny
volebního řádu, pokud víme, žádný z
dosavadních značnějších kandidátů poslane-
ckeho mandátu důkladněji a upřímně k vo-
ličům nepromluvil, rovněž tak o chystané
vlastní změně zřízení zemského, t. j. o roz
dělení sněmu v národní kurie a o znovuzří
zení bývalých c. k. krajských úřadů, kromiě
snad známé programové řeči dra. Herolda
nebylo na všech posavadních schůzích volič-
ských, trváme, nikde zevrubněji pojedná
váno. A přece právě na tom vůči při-
pravenosti a svornosti Němeů
nejvíce by nám dnes mělo záležet, aby lid
náš v těchto důležitostech viděl jasně, nás
nemohli překvapit hotovou pečení, načež by
nás všemožnými manevry, po dobrém neb
po zlém pak nutili k »dobrému zažití«.
če ský
Beckov
9
article
Řeklo se nám sice, abychom se nestra-
chovali o budoucnost, když máme v kabinetě
Beckově dva našince na stráži, ale naše
staré české přísloví moudře varuje: »Čer
nikdy nespí« a krom toho: kde je dnes
agrárnický náš ministr krajan, jenž dle vlast-
ních svých slov naučil se »smířlivému
smýšlení« vůči Němcům od prince
Ferdinanda Lobkovice? Misto na stráži
v kabinetě Beckově mešká, tušíme, v daleké
Opatiji »na zotavenou«, zatím co Němei
nemohou si vynachváliti přehorlivoua
úspěšnou činnost svého agrárnického ministra
krajana Peschky. Neradno tedy spolehati se
nám tak tuze na naši »stráž na Dunaji«.
tak jako nemůžeme dosti upřímně varovati
naše poslance před jich spolehäním se ve
spravedlivost vídeňského parlamentu
a jeho většiny. A že spolehají na tu pomo
cizí, stejně jako věří ve sliby Beckovy, to
dosvědčil onehdy na veřejné schůži v Mladé
Boleslavi poslanec dvorní rada prof. Jaromín
Čelakovský. Sdělilť, co jim řekl baron
Beck, když je přemlouval, aby hlasovali
pro rakousko-uherské vyrovnání be ze
všech koncesí vzájemných. Řekl
prý jim: »Já považuji vyrovnání za tak
dobré, že si musí přívržence získat samo
a ne aby vláda je koncesemi získávala.
(Doslovné stanovisko Němců. Pozn. red.) Když
vstoupíte do kombinace vládna
(t. j. do vládní většiny) a když i parla-
ment poskytuje vám záruky pro
vaše požadavky, vláda přirozeně ne-
bude se jim vzpírat, nýbrž bude vaše
kulturní, národohospodářskéa
sociální požadavky hájit.«
Na to měli zástupci naši panu ministe-
skému předsedovi odpovědíti otázkou: kde
a čím nám tento parlament posky-
ažlm sld sv
Němec
Lobkovic
Peschek
Beckův
profesor
Jaromín Čelakovský
Beck
Opatiji
Dunaj
Mladá Boleslav
10
article
tuje nějaké, byť sebe menší záruky pro naše
požadavky? Vždyť v něm přece existuje
silná koalice úhlavních našich protivníků na-
rodních, záležející nejen z německých nacio
nálů, pokrokářů, Všeněmcův, alebrž i z ně
meckých křesťanských sociálů, vesměs spol
čených ku potírání našich českých požadavků
národních, kulturních i politických, a proti
této nám úporné koalici německo centrali-
stické neexistuje pohříchu dosud žádné kom-
paktní většiny slovanské a neněmecké, která
by s námi šla solidárně. Kde jsou tu tedy
v parlamentě jaké záruky pro naše poža-
davky? Však hle: nieméně ta bludička,
kterou našim bar. Beck ukázal, stačila, aby
za ní šli do — »kombinace vládní«! »Mno
hem více«, doznal posl. dr. Čelakovský před
voliči, »spoleháme na většínu parla
mentní, na lidový parlament, jehož mí
nění, a to zvláště zástupců dělni
ckých musí býti pro nůs.« —
Bojíme se, aby to nebyl osudný sebe-
klam, zcela podobný tomu, jakému oddávali
se od r. 1879—1890 Staročeši, spolehající
v tehdejší většinu parlamentu s t zv. autono-
mistickou pravicí, až pozdě postřehli, že jim
místo růží zůstalo jen trní v hrsti. Spolehat
jednak v pomoc Luegrových křesťanských
sociálů, jednak opět Adlerových sociálních
demokratův, to věru nejeví se nám býti
žádnou prakticko u, ale spíše bychom
řekli, větrnou politikou, kterou staví se
hrady v oblacích nebo na písku. Vskutku
praktičtí politikové byli by na minister-
ském předsedovi v historické oné chvíli krise
listopadové požadovali, aby se zavázal : po
dati parlamentu do určité doby
vládní předlohy, vyhovující těm
kterým nejdůležitějším našim potřebám a po-
žadavkům, i vynasnažil se získati pro ně
většinu tak opravdově a snažně jako to umě
pro reformu volební, pro rakousko uherské
vyrovnání atd.
Beck
doktor
Čelakovský
Adlerův
11
article
Ale čekat, až zdali se kdys najde v par
lamentě tom většina pro naše požadavky
sama od sebe a zatím »spolupracovat«a
sloužit ve vládní většině: to šťastné oči.
které uvidí vyplnění našich požadavků. »Pa-
matujme si — varoval už r. 1849 náš za
jisté praktický politik Karel Hav lí-
ček — že vlády národům nepřiměřují je-
jich práv nikdy z lásky, nýbrž jen když
musí, jen když národ se ukáže jim býti tak
silným, že se musejí obávati jeho spravedli
vého hněvu.« A vůbec při každé příležitosti
napomínal, abychom nespolehali v nouzi na
pomoc. přátel, nýbrž sami se vzmužili a
svou při vedli, v protivenstvích mysli a sebe-
důvěry nepozbývali.
»Poctivost a síla!« bylo známým
Havlíčkovým heslem, které by se mělo v ny-
nější době rozlehat znovu celou říší českých
vlastí a nikoliv chabé: »Vzdorem ničeho ne-
dokážeme« — »pokud jsme dělávali oposici
odcházeli jsme s prázdnýma rukama, jin
jedli, ale my čtli jen jídelní lístek« a podob-
ných nemužných, mysl národa podlamujících
hesel více, až po neblahý ten výrok dra.
Kramáře, že prý by se vláda naší oposice
nebála. —
Rozumný a svědomitý patriota nemá
hnáti lid svůj do oposice bez potřeby,
čili jak se říká do oposice stůj co stůj
ale jakmile se přesvědčí, že se v důvěře
v zámysly té které vlády sklamal, že systém
vládní přes všechny krásné sliby ministra
nemění se k lepšímu, že skutky a dopou-
štění vlády prozrazují neupřímnost, ne-
ochotu a nespravedlivost vůči národu: pak
povinen volati všechen svůj lid do roz-
hodné a třeba do nejhorší oposice. Namítne
se nám, že kandidáti positivní politiky v ře-
čech svých přece také říkají
»Ale kdyby se mělo s námi jednal
jako s inferiorním národem, kdy by
mělo jíti o naši národní čest, pak nebudeme
se v rozhodném okamžiku rezpakovat« atd
Ano! Ale, což se už s námi tak nejedná?
Hav
Havlíčkův
12
article
Což všechno to nekárané trpění ně meckých
protizákonností vůči našemu dobrému právu.
všechno to připravování německého uzavře
ného území v Čechách, to vyhosťování od-
tamtud českého úřadnictva, to němčení na
státních drahách, ty německé jubilejní známky,
až to po jisté již jmenování německého místo-
držitele pro Moravu nejsou dosti vážně pří-
činy a dosti výmluvna znamění doby, kolik
pro nás opět uhodilo?
Co se nám ještě má státi, abychom se
znali, že nadešel ten pravý okamžik, kde
máme vypřáhnout z »vládní kombinace «
státi se opět svými, neodvislými obranei
pravdy a práva svého. Než pohříchu vizme
jak se naši »positivní praktikové« — boj
takového okamžiku. Nebudou prý se
rozpakovat, vládu nám nepřátelskou porazit,
»avšak« — dodávají opatrně: »až
v okamžiku, kde by přišla vlá da
nám příznivější, ale nikoliv aby přišla
horší a vláda § 14.«
Dle toho vidí každý, že se budou ná-
ramně dlouho »rozpakovat«, neboť kdo nám
kdy v hodině krisí rakouských zaručí, že
přijde po nepříznivé nám vládě jistoji stě
vláda nám příznivější. Tim bubakem nás
může baron Beck strašit až do nekonečna.
Nikoliv, kdýby národ náš měl se poddat
takovéto politice, pak by pozbyl všeho
ducha chrabrého, pak by s ním byl konec
Tim
Beck
Čechy
Morava
13
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 25. ledna. (Ú mluvy vel ke-
statkářské v Čechách.) Zemský výbor
království českého zaslal nedávno vídeňské vlá
dě dotaz, trvá-li dosud na osnově zemské volební
opravy, předloženě českému sněmu ještě za vl
dy Gautschovy, neb hodlá-li svou předlohu po
změniti. „Kons. Korr.“ dovídá se nyní, že bar
Beck podá sněmu hned v prvém zasedání po
volbách novou osnovu volební reformy, která
však není dosud vypracována, poněvadž konečná
její redakce bude záviseti od výsledku porai
se zástůpci obou národních táborů. Jen toli
prý je jisto, že vláda i ve své nové osnově bule
trvati na zastoupení kuriátním a že se zřídi nova
kurie pro občany, z volebního právo dosud vy
loučené. Tato nová kurie bude se tedy lišiti ed
bývalé páté kurie při volbách říšských, nebot
tato byla všeobsená a velili v ní takě voličové
kteří měli volební právo v některé jiné kurli.
kdežto nová sněmovní kurie má býti zřízenn
výhradně pro občany z volebního práva drtve
vyloučené. V této nové kurii volily by vše chny
osoby zletilé, gramotné, aspoň jeden rok v
voiebním okrese usedlé, neobtěžující veřej
nou dobročinnost, bez ohledu platí-li vůbec ne
jakou daň (ovšem menší než je census pro volby
ve venkovských obcích) nebo ne.
Kurie velkostatkářská ovšem má
zůstati v platnosti i v novém volebním řádu, ale
volby se mají konati v šesti různých sborach
vesměs v Praze. Do prvého sboru mají náležoti
majetníci statků svěřenských, jimž připa.lne
16 mandátů; majetníci statků nesvěřenských
mají voliti v pěti sborech dle krajů, v nichž se
nacházejí statky. Ku prvému z těchto pěti sburů
maji patřiti hejtmanství karlínské, vinohradská.
hořovické, rakovnické, lounské, slanské, mě!
nické, roudnické, mladoboleslavské, českobrod
ské, smíchovské, příbramské, kladenské, roky
Gautschův
Praha
Čechy
Beck
16
article
canské a žižkovské a mají obdržeti 12 mandátů
Druhý sbor má objímati okresy, ležící na jil
od prvé skupiny, a má obdržeti 8 mandátů; třeí
sbor, západní má dostati 11 mandátů; čtvriý
sbor, severní 10 a pátý, východní 12 mandátů.
Sbory prvý, druhý a pátý, celkem s 33 mandáty
byly by převahou české, třetí a čtvrtý s 21 man
dátem převahou německé. Tím by se zachova
smluvený již při minulých volbách poměr kon-
servativných poslanců k ústavověrným, 33:21.
Nerozhodnutou je prý dosud otázka, má-li být
volební právo v kurii velkostatkářské přiznáno,
jako nyní, jen držitelům statků deskových
neb má-li se uděliti také majetníkům t. zv. stat
ků ruštikálných, vyhovi-li předepsanému censu
Pokud jde o obchodní komory, neni
prý vyloučeno, že budnu v novém volebním řádu
nahraženy novou kurií největšícih po
platníků z oboru průmyslu a obchodu. Z-
stane-li při starém, budou zeměděls ke
rady žádati, aby se jim postoupilo 15 mandátů,
10 českých, 5 německých. Počet zemských po-
slanců má se z dosavadních 242 rozmnožiti na
280 až 300, a virilní hlas má se přiznati také
rektorům obou vysokých škol technických.
17
title
Politické zprávy zahraničné.
18
article
V Praze, 25. ledna.
Praha
19
article
Pověsti o Baltickém moři.
„Nevoje Vremja“ bývá dobře informováno
ve věcech zahraničné politiky. Proto padá na
váhu jeho článek, nadepsaný „Slechy o baltické
deklaraci“. Píše:
Nelze se nepodiviti té houževnatosti, s ja-
kou v jistých místech střední Evr
py vede se agitace proti Rusku. Vy
braným kouskem této nevybíravosti v prostře
cích jevi se telegram, který se dne 14. t. m. ob-
jevil v „Neue Freie Presse“. Petrohradský dop-
sovatel ohoto listu oznámil, že prý v ruském
zahraničném ministerstvě byla podepsána lekla-
race o přeměně Baltického moře v „zavřené“
Ruskému čtenáři netřeba vysvětlovati vše
cku hloupost takového slechu. Přeměna Baltiky
v mare clausum, učinile by z ni něco jako do
mácí jezerů příbřežných států, při čemž skuteč
ným hospodářem jeho uká-l by se nejsilnějš.
Baltickémoře za nynějšíeh vojen
sko-mořských podminek stale by
mare teutonicum, a dokonce n
mare clausum. Rusko žije s Německem
v poměru dobrého souseda, ale aby mu dělal
dárek na vánoční stromek v tak štědrých rozmě-
rech, k tomu nemá nejmenších důvodů. Ruská
diplomacie druhdy učinila pro Německé víc naž
dost, když dopustila, aby se slabé německé stá-
točky přeměnily v mobutný německý stát. To b
Německu mohlo na vždy postačit.
Rusko
Německo
Nevoj Vremja
Neue Frei Presse
20
article
Německu patrně velmi mnoho záleží na
to, aby pro případ války s Anglií učinilo ne
ranitelným své baltické pobřeži. Avšak ani Ru-
sko, ani Švédsko, ani Dánsko nemají, proč by
Německu pomáhaly v tom díle, jež by prospěle
jemu jedinému. Vše to je jasno každému ruské
mu čtenáři novin, ale z daleka tak jasno nen
evrepskému obecenstvu. A na tuto nejasnost po
čítá lživé zpravodajství.
Mezi mnohými cíli, za kterými Německe
současně kráčí, jeden z nejbližších záleží v tom
aby byl zaset nesvár, aneb aspoň nedůvěra mezi
Anglii, Francii a Rusko. Kdyby Německo udě-
lalo do anglo-ruské dohody sebe menší trhlinu.
znamenalo by to pro ně velký úspěch. Falešná
zprava o deklaraci, jakoby podepsané ruskou
ládou, jde za takovým cílem. Sám způsob, ja-
kým tato pověst puštěna do světa, není bez dů-
vtipu. Kdyby se objevila nejprve v listu, vychá-
zejícím v Německu, její smysl byl by jasný
přisleplému. Aby se hra zamotala, lživá pověst,
mající za účel vzbuditi nedůvěru k Rusku v an-
slick ch a francouzských kruzích, zpráva se ob
doh
Německo
Anglie
Švédsko
Dánsko
Francie
Rusko
21
article
V drobném preuejít
ranní řisla o zobě . . . za Sh
odpolední
. . . na2
Ve filialkách na venkově-
ranní čtslo. . . . . . . . 10 h
odpolední . . . . . . . . 4 k
Inserát y
plati se hotevě zapřel.
Předplaceni a inserty přijínvi sdmini-
strace v Mprianské vlici č. 3
Tam nacházají sn též redskce,
tiskárna a ezpedisn „Národnich Listu“
Bukoplsy se nevraoeji.
22
article
jevíla ve Vídni, nemající přímého zájmu na
osudu Baltického moře. Udice vržena ve Vídni,
a na vnadu té lži podařilo se chytit i takového
jesetra, jako londýnský „Times“, jenž hned ve
vymyšlené zprávě „N. F. P.“ uviděl ochotu Ru-
ska zblížíti se s Německem a vyjíti vstřic jeho
přáním. Podobně chytily se i francouzské listy,
cjměna „Echo de Paris“ a „Temps“. Dánské
listy vytrvale připomínají, že otázku o Baltiee
nelze řešiti bez potazu s Dánskem. „Můnchener
N. Nachrichten“ zkoušejí přihoditi na hranini
poleno napovídajíce, že prý Anglie a Francie už
nyní se domlouvají o společných krocích proti
záloyslům o zavření Baltického moře. Slovém,
několik řádek lži, v Berlíně vymy-
šlené a z Vídně do oběhu dané, na-
pálilo celou Evropu.
Nedivíme se metodě německé diplomacie
— končí „Novoje Vremja“, ale nemůžeme se
nepodiviti té prostomyslné důvěře, s kterou nej-
vážnější orgáry evropského tisku zachovaly se
k falešné depeši „N. F. P.“, jejíž politická re-
putace je dobře známa. Londýn a Paříž, jež
Berlín a Vídeň vodí za nos, totě obraz ne tak
bumoristický, jako kormutlivý.
Paris
N Nachrichten
Slový
Vídeň
baltický moře
Německo
Dánsko
Anglie
Francie
Berlín
Evropa
Londýn
Paříž
Times
Novoj Vremja
23
article
Marocká debata ve francouzské sněmovně.
S napjetím očekávaná debata o marocké
interpelaci Jaurěsově byla zahájena včera
a v pondělí bude v ní pokračováno. Jaure
výmluvně odůvodňoval svou inteřpelaci. Podro-
bil marockou politiku francouzskou nejostřejší
kritice a rozhodné mluvil pro to, aby Francie
na dále zachovala neutralitu v Marokku a ob-
mezila se pouze na úkol přidělený jí ve smlouvé
algecirasské. Zejmena se vyslovil Jaurěs proti
plánu vyslati francouzské vojsko do Fezua
proti nějaké tajné smlouvě francouzsko-španěl-
ské. Jaurěs skončil vyzváním, aby Francie ne-
urážela musulmanský svět svou civilisací, ale
aby plnila své poslání míru ve světě
Jaurěs odsoudil akci v Casablance jako
neprozřetelnost. Francie nesmí se nijak plésti
do boje obou sultánů. Musí se cvičit v politi e
trpělivosti. Jaurěs učinil narážku na krisi, do
kleré byla Francie uvržena zvrhlou politikou
ohrožující mi.
Jaurěs
Francie
Maroko
Casablanca
24
article
Bývalý ministr zahraničních věcí Del.
cassé povstává a vola: »Prosím o slovo !e
(Velké pohnuti.)
Jaurěs pokračuje ve svých útocích na
marockou politiku a je přerůšován Clemence
suem. Vytýká nynější polifice, že je nebezpečně
dvojsmyslna. Musí být učiněn konec této pol-
tice, jež na jedné straně se drží smlouvy alge-
cirasské a na druhé uzavírá tajnou smlouvu s
Španělskem.
Po řeči Jaurěsově, přijaté s hlučným
potleskem na krajní levici, mluvil vůdce progre-
sistů a člen akademie Ribot, jeden z prvních
řečníků parlamentu. Řečník je proti náhlému
obratu v postupu marockém. Francouzské vojsko
nesmí teď couvnouti z pevniny na lodi. Jaký by
to udělalo dojem na Alžír a Marokko. Fra-
cie musí tak dlouho zůstat v Ma-
rokku, pokud to budou vyžado va
čest a povinno st.
S neobyčejnou pozorností byl sledován
následujíci řečník Delcassé, bývalý minjste
zahraničních záležitostí, který již dlouho se ne-
objevil na řečnické tribuně. Malý, temperamentní
muž, který dle názorů jedněch přivedl Francii
na pokraj války a dle názorů jiných vrátil za-
hraniční politice francouzské autoritu a vliv,
učinil svou řečí velký dojem. Prohlásil, že nutná
povinnost káže Francii, aby dodržovala smlouvu
algecirasskou, ale nesmí nikdy připustit, aby
na její místo v Marokku přišel jiný stát. Del-
cassé dokazuje, že Francie počínala si vůč., Ně-
mecku v záležitosti marocké s důvěrou a přá-
telstvím. Německo nemohlo nikde nalézli důvodu
Španělsko
Alžír
Maroko
Ma
Delcassé
Francie
del
Německo
akademie Ribot
25
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 25. ledna.
— (Kronika.) Dojemné místo v závět
vlaslence nedávno zesnulého! Založil několik
nadací pro české mladiky. Uložil, aby byli m
teřského jazyka úplně mocni a českou školu
s prospěchem navštěvovali.
A dodalek:
— Kdyby však, čehož bůh uchovej, během
času národ náš tak se zapomenul, že by nebylo
žadatelů národnosti české, že by se (nadace)
udělovat ani nemohly, nechci krmiti kulturu
nám nepřátelskou a nařizuji ..
Pro smutný případ, že by se »národ tk
zapomenul«, poroučí závětce*) svůj odkaz úče
lům lidumilným.
Co řikáte dodatku ? Nedojal-li vás?
— Eh, citlivůstky! Dnes už je národ.
bohudíky, pokročilý! Aby se »tak zapome
nul«? . . . Nesmýsl !.
Znáte národovce, kteři nevěři, že by ná
rodu hrozilo nějaké nebezpečl.
— Prosím vás, říkají, dnes jsme vzdělan
živel a to je jiný případ než v sedmnáctém
věku! Máme své školy, svoji literaturu, svo
lisk, máme rodinu a život veřejný, máme zá
stupce ve sboru zákonodárném a tedy i jakous
účast na vládě, známe svou historii a dovedemí
si mládež vychovat! Co chcete víc? Takový
národ se už »nezapomene« . ..
A vskutku! Pocit bezpečnosti je obecný
Aspoň většina národa, zdá se, sdíli důvěru. Vél
šina je docela přesvědčena:
— Není se čeho obávati! Vždyť odniku
žídné nebezpečí nehrozí ! ..
A klidně a bezstarostně odevzdává s
většina proudu života, jak právě život běží.
— Nu! A není-li to nejlepší fiiosofleži
vola : Odovzdávat se bezstarostné proudu ?
bůh
Praha
26
article
Nevíte, je-li to právě nejlepší »filosofie«.
Néco však je jisto: nejvýš inteligentní způsob
organismu, jak opatřit svůj život, to právě —
není
Dvojím způsobem blíží se záhuba všemu
živoucímu tvorstvu. Jednou s hrůzami násilía
krutého zápasu. Napadený vyplašen leknutímči
bolestí, brání se všemi silami proti vražednému
útoku.
Připad bojovný! Vzrušuje, snad i povznáší
Druhý případ odbude se bez hluku. Ne
nápadně, rouchem klamavého zdání přibližila se
— smrt!a Nemocný do poslední chvíle ne-
pozoruje. Má se za zcela zdravého. Pln
naděje zabývá se plány pro zltřejší den
A s úměvem na rlech — umírá.
Který stav života je více nebezpečný?
Národ, věkovitá bytost! Nerodi se aniž
umírá jediným okamžikem !
Před několika lety bylo v Německu sčl
tání lidu. Noviny oznamovaly zajímavou »ku
riosilu«. Jmenována vesnice, někde v okoli Ha-
noveru, kde prý napočítali ještě několik se
lidiček, kteří neuměli — německy! Někde pře
tisíci lety zasáhla smrtelná rána těleso slovan-
ského národa polabského a tu po deset
stoletich, nevěda kde a odkud se ve světě
béře, žije si ještě v tichém ústraní nějaký —
zbýtek. V době Reformace mnoho prostého lidu
v Německu mluvilo ještě — slovansky. Luther
sám se staral, aby pro ně opatřen byl katechism
slovanským jazykem. Ve Vídni v kostelích ještě
před pěti sty lety — dokumenty svěděi! —
kázáno slovinsky. V městě i v okoli slovanský
jazyk byl tehdy ještě »nejvíce rozšířen«. A dnes
Videň sama se prohlašuje méstem »po všecky
časy« německým! A Rakousy zemí věrnou
»svému německému původu !«
* Spišovatel profesor J. Wünsch.
Luther
Videň
J Wünsch
Německo
Vídeň
Spišovatel profesor
27
article
Paměť národů je právě luze — krátká
A život národa? Kterak rozeznat, je-l
národ ohrožen na svém životě či nic?. Klerak
rozeznal, zdali bytost národa, na oko živoucí
vlastně neumírá? Anebo, není li snad dokonce
už — mrtva?
Bylo už bezmála půl století po bělohorské
bitvě, když Johanna Černínová, česká šlechtična
psala své klassické listy svému »milému synu.
panu Humprechtovi«! Byl generálem v eisařském
vojště, dlel stále mimo domov a bála se, aby
se ji v tom vznešeném světé neodcizil a domů
snad nějakou nevěstu si nepřivedl, že bys
s ní nebyla mohla domluvili. Ještě byla lehdy
čeština domácím jazykem české šlechty ! A česká
šlechtčna, vzdělaná žena, neznala ani ně-
mecky. Paní Zuzana byla dobrá paní a pečlivá
matka, milovala lid i národ! O tom však tušen
neměla, že národ, smrtelnou ranou zasažen, dávno
už — umírá.
A ještě malé století minulo — což je sto-
letí v životě národa! — a potomci téže vlaste-
necké šlechly už ve svých projevech, ať pí
semně či ústně, se prohlašovali: »wir Daulsche«
— Eh, šlechta! Znemravnělá vrstva !
jedna vrstva, je-li to už — národ
Arci má národ své »vrstvy«, jako jiná tě
lesa v přirodě! Ale, což se ohlíží po vrstvách
tělesa zdraví či nemoc? Snad má jablko skvrnu
jen na povrchu a dlouho-li trvá a prohnije celé
A dnešní století a sedmnácté? Je li tu jaký
rozdll a klerý?
Černínová
Humprecht
Zuzana
28
article
Onehdy vás doletěl lístek známého formátu
Tuhý papír, úprava pozvánek, poštovní razítk
Videň! Oznámení promoce ! Text německý
adresa německá. Podíváte se na jméno! Ejhle
Váš známý! Už má syna doktorem. !. Arei
vždyť už bude třicet let, co jste se po
znali! Tenkrát přišel do Vídné, synak vyni
kající vlastenecké rodiny, českými školami pro-
šlý, sám horlivý národovec, hodnostář spolkový
a dokonce — spisovatel národní! A syn jebo
Už je Němec! A známým do Čech be-
ostychu poroučí se německými listky a adre
sami!
A pamatujete příklady řvavé, mužů nezávi
slých, slovutných, inteligentů přední řady ! Trnula
nad nimi veřejnost! A příčina nebyla v žádne
»vrstvě«! Byla někde — jinde!
Kde byla?
Němec
Vídný
Čechy
29
article
Skladatel vlastenecké závěti nebyl prost
obav do budoucnosti národa. Vyčetl si z dějin,
jak snadno se stává, že se národ »tak zapo-
mene«. Česká šlechtična z poloviny sedmná
cfého věku neměla tušení, jak už ve druhém
koleně bude cítit a smýšlet její potomstvo !
věrný syn národa z počátku dvacátého věk
není si jist, zdali už nejbližší potomstvo nepo-
krči rameny nad vlasteneckým dodatkem jeho
závěti!
Jedno století probudilo národ k novému
životu! A kde je záruka, že národ ve století
následujíeím klidně zas se neodevzdá tichému
— skonu?
Snad kultura národa
Kde jsou její tvrze?
Snad ve škole? A není-li známo, že je
škola pouhá hřička v rukou mocností, které —
právě vládnou?
Či snad — literatura nebo umění?
A nevíte-li, že obé jsou pouhým obrazem
současného proudění doby? A není vám snad
známo, kterak ovzdušim doby křižují proudy —
nejrůznější? Nevidělo se už, aby duch jedné
doby úplně křižoval a rušil proud a směr doby
— předešlé? A na kolik přispěje oživit duchu
národa literatura vyplněná duchem — cizím
Anebo snad zastoupení národa ve sboru
zákonodárném
Nemají-li tu vrch co chvíli jiná hesla
A nejsou-li hesla oblasem různých zájmů?
A nezažili jsme už, kterak spor zájmů vynesl
30
article
na vrch heslo: o dstavit olázky a poža-
davky — národní?
Není-li nikferak jisto, že ze škol národních
nebude vycházet mládež lhostějná ke věcem ná-
roda, není li jisto, že literatura národa jebude
zaplavena duchem věci národa cizým, není-l
jisto, že ve sboru zákonodárném zájmy podři-
zené budou vždy ustupovat vreholnému zájmu
národa: kde stojí psáno, že »knltura« nějaká
zabrání, aby se národ mohl »tak zapomenout«
Že zbývá ještě mocný jeden činitel: duch
národa? Princip o sobě! Princip národního
celku! Na něm že všecko záleži? Na jeho slle
a zdraví! Duch národa že přetrvá věky, pře-
koná nepřizně doby, stráví prvky cizí a přizpů-
sobí je vlastnímu tělu? Silou svého zdraví že
překoná všecky nákazy, zvráti všecky pochyby
a zvítězí na konec nade všemi spory zájmů,
rozvaděných dob a stran a vrstev a zabezpeči
život bytosti národa věkovité?
Duch národního celku! Vreholný principl
Budiž!
Není-li však vreholný prineip zaručen ani
národní školou, ani literaturou národa, ani jinak
dostatečně opatřen, aby v neustálém a nulném
zápase stran a zájmů zůstal vyzvednut
a byla mu zabezpečena možnost, trvat a pů-
sobit ?
Otázka k myslitelům národa: co pak?
A jestli u národů monarchických vrcholný
princip zaručen je zájmem panovnického rodu
a u národů republikánských národní ústavou:
kde je nějaký činitel dostatečně mocný, povzne-
sený nad zlobu časů a zmatky chvíle, aby jej
zaručoval národu, který nemá ani svou národní
dynastii ani svou — národní ústavu? ..
Rozumite už obavám pisatele vlastenecké
závěti? Takovými as myšlenkami se zabýval.
Tak dostala jeho závěť svůj dodatek, tolik —
dojemnýl