Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXV

2

V Praze, v neděli dne 3. záři 1905.

Praha

3

Číslo 242.

4 article

Na rnnní a odpot. listy předplácí ne- v Praze v admlnislraei ps něsle . . . . na řtvrt leta . . . : 6 K — s dvaji čonáfkos nn s avt lta. . . 7 K 50 ve lislkřeh: 2 K 8ok na ně ke. Teštent a měsíe s drojí zěsllke měsí . : . ke

Praha

5 title

Daešní číslo pro Prahu le a 20 stranách

Praha

6 article Rusko po miru.

Rusko po miru. S dvojakými cily přijímá veřejné mínění Ruska podmínky sjednaného míru rusko-japon- ského. V radost nad ukončením tak kruté jako nešťastné války misi se bolest zraněného vlaste neckého citu národa velkého, již tlumoči celá řada jeho neodvislých časopisův mluvou, z níž ozývá se nejtrpčí hoře a žal. Zatím co Vitte nechává se v Ameriee rslavovati jako vítěz, zatím co mu k jeho vítěz- ství diplomatickému stejně blahopřeje president francouzské republiky jako car ruský — řada časopisův ruských nevidí v díle Vitteově na- prosto úspěchu ruského, naopak dovozuje, že mír portsmouthský dopadl pro Rusko ne- blaze, a že neni s pravdou, tvrdí-li Vitte, že Rusko neučinilo Japonsku nijakého ústupku, jenž byl by na újmu cti a zájmův Ruska a že i po tomto míru zástává na budoucněv dálné Asiitouž mocí velkou, jakou tam bývalo. „Jsme odraženi od břehu Tichého oceánu!jsme vypuzeni i ze severní, Japonci do- sud nedobyté Mandžurie, ztrácíme přístav port- arturský i Dálný — pozbýváme váhy v očíeh

Japonec Rusko Japonsko

7 article

Asiatů — vše to uchvacuje Japonce!“ — vytý- kají trpce — „a to ve chvíli, kdy máme v Man- džursku v poli silnější, vycvičenější a lépe zá- sobenu armádu než kdy dosud, která dychtila p rozhodné bitvě, v niž troufala si zvítězit nad poznaným a unaveným nepřítelem.) Navzájem ozývá se podobný repot nespo- kojenosti též v táboř. japonském. Vítěz- stvími opojenému velikášství Japoncův naprosto nedostačuje, čeho mírem portsmouthským zi- skávají. V Tokiu práhli po kapitulaci Ruska, po milliardové válečné kontribuci ruské, po úplněm přivtělení Koreje, po nadvládě nad čínským Mandžurskem a po celém ostrově Sachalinu. Že jen z pola toho dosáhli a že zejmena na Rusku nevyždímali ani kopějky válečné náhrady: to na- plňuje radikály japonské nezřízenou zlostí, kte- réž pouští uzdu veřejnými výtržnostmi v ulicíeh hlavního města Nipponu. Než, to vše jsou po- míjející nálady a dojmy první chvíle.

Japonec Japoncův Man Rusko Korea Sachalin Nippon

8 article

Rozhodná otázka zní: Rozřešen-li mírem portsmouthským osudný spor Ruska s Japon- skem trvale tak, aby nehrozila v dozírné bu- doucnosti mezi oběma stejně silnými soupeř nová, snad ještě delší a ukrutnější válka, či je-li mír ten tak nezdařený a nešťastný, že nemůže buď ta neb ona strana se ctí a prospěchem dlouho při něm vydržeti. Nuž a tu soudíme, že Rusko jednalo v zá- jmu svém správně, když v povolnosti sv vyšlo vstříc Japonsku tak daleko, pokud jen čest z životní zájem mu po válce, tak nešťastné, do- velovaly. Nedá se upřít: zůstavením ubohého „eísařství“ korejského přemoci japonské, od řeknutím se Port Arturu, Dálného a dráhy man- džurské — oddáleno jest Rusko po ztrátě obého válečného lodstva svého (portarturského i balti- ckého), na dozírnou dobu fakticky od ledu- prázdných břehův východní Asie, k nimž počne se nyní svým obchodem jako svým vlive. poli- tickým dráti podnikavé Japonsko, ohrožujíe ne- odvislost i zájmy Číny, k níž má nyní teprv brány otevřeny. Rusko v pravdě bojcvalo a krvácelo za neodvis- lost Číny stejně jako za obchodní prospěch svůj na Tichém oceánu. Dnes nepřátelé Ruska pozdě to nahlížejí a s tesknými obavami se tá.

Artur Rusko Japon Japonsko Asie Čína

9 article

žou: Co bude nyní s Čínou? Stane se Japon- sku sestrou, či sokyní, či — otrokyní? Strach je obchází při pouhé myšlence, že by Čína mohla se nyní s Japonskem spojiti proti všemu bílému plemeni — proti Evropě jako Americe — a že by časem to ohromné nebez- pečí žluté mohlo se přivalit mocí zdreující n veškeré kolonie, državy a říše Evropanů jak Američanů v Asii. — Proto si Anglie již 12. srpna t. r. pospíšila obnoviti allianci s vítézným Japoncem na obra nu své Indie, zaručujíc navzájem Japoncům vše co byli touto svou válkou na pevnině asijské uko řistili. Než, v Anglii samé dobře vědí, jal křehky bývají podobné alliance s výbojnými a troufalými Asiaty a proto již pomýšlejí na po řízení si nového válečného loďstva a ustral ského, které by spojence japonského — blíže hlídalo. — Tolikéž v Severní Americe zahlížejí dnes na Japonsko dosti nedůvěřivě, tušíce v něm soka budoucího na Tichém moři a tolikéž Ně mecko si netají, jaké nebezpečí vzniká jeho zájmům obchodním od Japonska nadále v Číně přes to, neb právě proto, že má tam svůj pří- stav kinočanský. — Slovem: den po uzavření míru rusko-japon ského poskytuje svět nový obraz: všechny anglosaské říše s Německem mají starost, aby Čína nestala se vasalem a spojencem rozbaže ného, voláckého státu japonského, který by sn — přiučiv ji svému řemeslu vojáckému — sta se postrachem svěla jake druhdy za vedení Cin gischánova Mongolové a Tataři.

Evropan Američan Japonec Mongol Tatar Čína Japonsko Evropa Amerika Asie Anglie Indie severní Amerika Německo

10 article

Naproti tomu Rusko, odstoupivší od břehů tichomořských, přestávé býti terčen japonské nevraživosti a výboj nosti, neboť na jeho Sibiř a na jeho amurské kraje Japonsko útočných zálusků asi nemá proto nepotřebuje nadále nastavo- vati obětovně prsou svých v dálne Asii za zájmy Evropy a křesťan- stva, nepotřebuje tam vydržovati velkých ar- mád na stráži proti výbojným choutkám velkojaponským, nýbrž může se — po dnešním míru portsmouthském vrátit opět samo sobě: svému úkolu v evropské Rusi, a svému dějinné- mu poslání v Slovanstvu evrop ském. Po míru portsmouthském kéž uzavře car mír se svým vlastním ruským ná- rodem, na základě rozumné slovanské sro- body, po míru portsmouthském kéž následuje v brzce pro Slovanstvo středoevropské nejžela- nější, nejdůložitější mír rusko-polský, po němž samc sebou rázem okřeje všechen svěe jihoslovanský, od moře Jaderského až k moř Egejskému a Černému.

Rusko Sibiř Japonsko Asie Evropa evropský Rus

11 article

Ano, to byl by pro Rus i pro všechen svět slovanský nejznamenitější doslov a následek míru portsmouthského: kdyby Rusko místo do dálav nejzazšího asijského Východu, kde stihla je taková osudná pohroma — nyní obrátilo zle tel svůj k západu a jižním svým hranicím Evropě, skytajíc mravnou i diplomatickou zá štitu rodným bratřím slovanským, ohroženým zde životně příbojem a vlnobitím cizoly dravé příbojem a výbojem, podrývajícím dál a dále odvěké břehy slovanské až po same srdce evrop- ské Rusi. — Zvěčnělý velký Slovan, dakovský biskup Strossmayer, propověděl nedlouho před smrtí svou tato slova věštecká: „Dnešní ne- šťastná válka Ruska s Japonskem je trestem bo- žím za to, že se Rusko odchýlilo od svého úkolu v evropské oblasti své a od svého poslání,a své povinnosti vůči Slovanům evropským. Avšak věřím a jsem přesvěd čen, že Rus z neštěstí svého vzejde jako Fenix očištěna a půjde nadále za svým slovanským po- sláním v Evropě!“

Strossmayer Rus Rusko Evropa Japonsko

12 article Politické zprávy domáci.

Politické zprávy domáci. Z Těšina, 2. září. Zejtra se koná v Těšíně polský tábor lidu, jejž svolávají kněz Jose Londzin, kněz František Michejda, Jiří Cien- cinla, František Friedel, dr. Jan Michejda a Fr Halfar. V provolání svolavatelé kladou důraz na rovné právo ve školách, soudech i všech úřa- dech, na spravedlivé zastoupení v zemském sněmě i na radě říšské. Dále žaluje na to, že místo úplného učitelskéhe semináře v Těšiě zřízeny byly pouhé parallelky, a i ty mají být vyhozeny z „našeho Těšína, ze staropolské sto- lice knížecí, ze střediska našeho života národ ního i hospodářského. Z Celje, 1. září. Slovinci letos ve středním a horním Styrsku koupí získali několik velko- statků. V čele této zorganisované akce stojí posl Šusteršič. V poslední době zakoupili u saméh Štyrského Hradce zámek Weisseneck a vyjedná vají o koupi zámku Laubecku u Wildonu. Ze Lvova, 31. srpna. (Dráhy polské h socialismu.) »Slowo Polskie« pokračuje v usvědčování polských socialistů, že slouž germanismu, což začalo onehdy článkem »Pou le roi de Prusse«. Po prvé líčilo poměr jejich k socialistům pruským, nyní přistupuje k po- měru haličské strany socialistické k sociálné demokracii rakouské. Nikdo se již u nás an nedivi, píše, že krakovský poslanec Daszy úsk zasedá v klubě, složeném z Němců a německých

Jose Londzin Michejda Cien Friedel doktor Halfar Poe Pruss Dasza Němec Těšín Celje Weisseneck Lvov Šusteršič Štyrský Hradec Slowo Polskie

13 article

Židů, v němž je zavázán hlasovati svorně s členy klubu i ve věcech, které směřují proi prospěchu Haliče. Socialistům je dovoleno. čeho by si nesměli dovoliti stoupenci žádné jiné strany, kdyby byli v menšině. Ale nejen v poli- tické organisaci haličtí socialisté jsou pod vede- ním Němců, nýbrž také jejich organisace závo- dové jsou instiluce nejúplněji centralistické, tk centralistické, že naproti tomu bledne centralism rakouského ministra obchodu, Místné organisaee zasílají všechny své důchody do ústřední po- kladny v Dolních Rakousích. O nějaké samo- statnosti ve smyslu samosprávy nemůže být ani řeči. Haličtí socislistě jsou tak připoutání k Něm- cům, ať v Berlině nebo ve Vídni, že nechtěl ani slyšet o solalárnosti se socialistiekou stranou v královstvi polském. A přece nikde- národní samosprávný prineip netkví silněji v srdeích, než u těch davů dělnických! Ne na těch da- vech, nýbrž na vedení jejich jest vina, žese druži s nepřáteli své národnosti a pracuje prot ellům svého národa. Charakteristické jest i to. že »Naprzód«, orgán haličských sociálných de- mokratů, od počátku nepřátelsky se choval ke snaze zvelobiti v Haliči průmysl. Avšak společ- nost polská v Haliči nebude již děle trpěti cizo- zemských dělnických organisací na své půdě donutí socialisty, aby od těch svých organisae odstoupili. Nepůjde to ovšem rychle. Přiliš ve- liký je vliv německý na dosavadní organisace příliš velké je přesvědčení o vlastní slabost ve straně haličské. Zbývá pouze cesta války s těmi vlivy, cesta probouzení národní samoděl nosti, jejíž prvky tak hluboko tkvějí v duši děl níka polského.

Žid Němec jítmokrat Halič Dolní Rakousy Německo Berlín Vídeň

14 article Politické zprávy zahraničné.

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 2. záři. Přičiny selských nepokojů v Rusku. Hrabě A. P. Ignatěv byl vyslán carem n jih, aby pracoval k utišení selských nepokojů. Úkolem hraběte není jen rázně zakročovati nýbrž především prostudovati poměry a dopá- trati se příčin nepokojů. O jeho poslání nachá- zíme v „Novém Vremeni“ článek, jejž podepsa Vsevolod Suchodrev, podávající autentické zprá- vy. Článek, příliš zajímavý, klademe zde v ce- Vlna socialného hnutí, jež bouřným tokem zacbvátila vrchní vrstvy ruského obyvatelstva. nemohla ovšem nedotknouti se i nižších vrstev sedláků. „Věková tišina“ odchází v oblast tra- dice, stává se poetiekým anachronismem. Co myslí ruský sedlák, co chce, bude známo teprve. až se sejde hosudarstvenná duma, ale jisto je, že selská massa dokonce nezůtává lhostejnaa nejživěji naslouchá a přihlíží ke všemu, co pro- žívá Rusko na dálném Východě i doma ve vlasti. Hiasu 120 millionů selského stavu neslyšíme jen hluchými ohlásy zvuči krátké telegramyo agrárných nepokojích v těch nemnohých úje- zdech, kde politická propaganda našla si půdu. Co jsou ruské agrárné bouře, čím jsou vyvolány, jaké jsou jejich příčiny a jaká opa- tření mohou odvrátiti tyto kormutlivé jevy, to. behužel, není skoro docela nic probádáno. Proto obzvláštní pozornosti zasluhuje mínění osob, které se bezprostředně na mistě obeznámily s po- vahou agrárných bouří. K takovým osobám za. jisté patří hrabě A. P. Ignatěv.

Ignatěv Suchodrev Praha Rusko Nový Vremit

15 article

Šelské bouře v chersonské gubernii podle něho vyvolány jscu politickou propa gandou, která si našla půdu v některých zvláštnostech podmínek selského bytu v cher- sonské gubernir. Bohatě přírodou nadělený ru- ský jih, úrodná půda, dávající báječné úrody, nevyžaduje od sedláka žádné zvláštní lopoly. Polní jeho práce není ničím, srovná-li se s obrov- skýn úsilím sedláka středního Ruska, než vy- nutí půdě aspoň nějakou úrodu. Pravda, i v cher sonské gubernii bývají neúrody, ale je-li tam úroda, je taková, že sedláku středoruskému ne- může se o ní ani zdáti. Sedláci nezřídka sej zrno do strniště hned po sklizni, trochu je zavlá- čejí, a to je všecka jejich podzimní práce. Př takové minimalné práci a hojné úrodě obilí je laciné, na jiné potřeby nedostává se peněz, lid je chudý. Ačkoli jsou tam i velké náděly půdy po 45 desjatmách a průměrně pe 3—4 desjati. nách na mužskou hlavu, tedy mnohem vice, než je v středním Rusku, přece to sedlákům ne- dostačaje k obživě ode žní ke žním. K tomu třeba dodati, že v chersonské gubernii je ne- mále (okol 200) přistěhovalých nájemců, „aren- dátorů“, kteří žádných nádělů nedostávají, ale i nemalý počet tak zv. čtverých nádělů. Ve vět- šině újezdů není domového ani továrenského průmyslu, leda v počátefch. Když chersonský sedlák koncem kvělna sklidil sena a koncem června úrodu a potom pole zoral, nemá potom po mnoho měsíců k čemu přiložiti ruky. Pokusy zemstva a vlády naučiti sedláka intensivněji ho- spodařiti, nevedly k žádným výsledkům. Chu- doba rodí myšlenku o nedostatku půdy, vzbu- zuje čistě živelnou žízeň země, jež, nejsouc ukojena, nabývá tím větších a větších rozměrů.

Sedlák Chu Rusko

18 article

Na velkostatky sedláci pohlížejí jako na nespra- vedlivost, a ten názor is dovádí k agrárným bouřím. Živelná žízeň země, nespokojenost chudo- bou tvoří atmosféru, příhodnou pro politiekou propagandu. Propagandisté do každého baráku házejí celé balíky preklamscí. Kde sedláci zu- stávají pokojnými a chtějí zachovati dobrý po- měr k velkostatku, tam azitátoři pracují terro- rem. Na př. sedláci neměli ničeho, čeho by tá dali od jelisavelgradského velkostatkáře; tu agi- tátoři rozhodili mezi sedláky proklamaci, kterou pohrozili vypáliti ves, nehudoů-li jich sedláci po- slušm. Sedláci, pro něž arei požár vsi byl by jistou zkázou, ani v ten den nešli na statkáře. Tutéž noc hoří statkářovs stodola a na druhý den navá proklamace: „Viděli jste, jak v noci hořela statkářova stodola? Tsk shoři vaše ves, neučinite-li, co vám přikazujeme.“ Terrorisc- vani sedláci, když byli celou noc probděli v strachu, ráno šli k stalkáři a řekli, že žádných nároků k němu nemají, ale protože jest jim vyhrožováno vrpálením, jsou nuceni ohlásiti jisté počadsvky. „A jaké to byly požada vky? Obyčejně sedláci několika vesnic obklop statkářův dům u,hromadou“ a oznamují statkáři více méně tytéž požadavky ústně neb písemně.

Sedlák statkářův dům

19 article

Možne-li souditi po siohu, poža lavky ty nejsou sestaveny sedláky. Poža- davky, které má podepsati statkář, začínají slo- vem: „Navždy“. Sedláer žádají nejprve, aby byli z práce vypovědění sedláci, přišlí z jiných gubernií, podolské a kyjevské. Potom, aby denní mzda, jež dosud obnášela 30—40 kop., byl zvýšena na rubl, a aby stníkáři půdu pronajímali jen „svým“ sedlákům, a nikoli přespolním z jistou cenu. Následuje řada jiných hospodář- ských požadavků, ve prospěch, rozumí se, sédláků. Nesahajíce k žádnému násilí, sedlácn pouze hrozí statkáři a jeho blízkým všelikými noštěstími, ale i pohled na hrozivý dav sedláků, proti němuž cití se bezmacným, nutí statkáře podpisovati podmínky, ktaré mu dělají nemož- ným další hospodaření. Někde sedláci nutili statkáře, aby ihned propustil všechno služeb- nictvo, a sami začali pásti jeho stádo, sklízeti úrodu, jakoby všecko přináleželo jim, sedlákům. V anaňjevském újezdě po několik dní dav sodláků, okolo 1000 hlar, jazdil pe velkostat- cích a nutil velkostatkáře přistoupiti na jejich pežadavky. Ovšem takové hnutí není po mysli každému maloruskému sedláku, zvláště v dobu žní, kdy je mu drahý každý den, a ovšem hlavní příčiny jsou jinde. Jeden sediák, jenž byl čle- nem „komise dvacíti“, která řídila dav, řekl na otázku, co je příčinou takového hnutí, že mu agitátoři ukazovali na jeho chu- dobu, a potom teprse ji uviděl a za- čal litovati sebe. Tedy panující poměry jsou vedlejší příčinou nepokojů.

20 article

Agitaci vedou hlaváě židé, Židé domáci, všecky poměry dopodrobna znající. Mezi zatče- nými agitátory jest několik učitelů ná- rodních škol, student a jeden Raku- šan, jenž přijel, podle vlastníhu přiznání, jen za tim účelem do Ruska, aby dělal revoluci. V některých městech a městečkách pozoruje se nepřátelské smýšlení naproti Židům. Dělníci a sedláci žalovali úřadům na Zidy, že jsou skoro vesměs ozbrojeni, že ohrožují obyvatolstvo re- vclvery a „pomeranči“, jak Židé nazývají pumy. Uspokojení kraje dosáhl hr. A. P. Ignatěv spojením čmnosti všech úřadů, při čemž na ně-

Žid Ignatěv Rusko

21 title

FEUILLETON.

22 article

V Praze, 2. září.

Praha

23 article

6— (Kronika.) Zase jednou došlo n známou kapitolu: voličstvo a poslanci! Říšský poslanec onehdy vyjasnil hledisko. Proč to tak smutně stojí s naší politikou? Voličové pře- kážejí! — Doma voličstvo nařizuje svému po slanci: ať si ve Vídni vedeš rozhodně, oppo- sičně ! Ne abys před ministry hrbil záda ! Vsal sotva dojel do Vídně, už tu čeká poslance — depulace voličstva. A poslanec má s ni pobíhu od ministerské kanceláře do kanceláře, má prosit a žadonit, ministrům se dvořit a kořit Jak možno zároveň vystupovat opposičně a mini- strům se dvořit? Nemožno ! Proto to stoj bledě s naši politikou ! .. Ale hned také nsproti se ozval hlas! — Nelze vinu svalovat na voliče ! Volič je slabý tvor, poslanec je vynikající hlava. Po- slanec má být vůdcem. A vůdce má být silný, nemá se dávati do vleku těch, které vede. Mla sloužiti myšlence a její jménem umět vzdorovati. umět opříti se nepovolanému nátlaku. Poslanee je vinen, sloji-li to špatně s polilikou! . ..

Vídeň

24 article

Kdo tedy přece na konec? Matyáš anebo Matěj? Volič nebo poslanec? Silný muž aby byl poslanec! Aby uměl pevně stát a v dané chvíli uměl odepřiti služ bičku třeba svému strýci a bratranci! Výborně! Ale pevně stát!. Kdo to dovede? Jedna podminka je nezbytna: pevná půda pod no- hama! Poslavte nejsilnějšího na houpací prkno na plovárně! Jak dlouho bude vzdorovat ? Štilee do boku a silák se poroučí do vody. Co je platna slla, kde půda se houpe? A na jaké půdě stojí poslanec? Na man dátu A jakou basis skýtá mandát poslanecký Chvěje se neustále pod nohama. Co chvíli hroz muži nebezpeči, že sletí. Jak možno pevně státi, jak odporovati na podlaze, která se chvěje Co je platno majiteli mandátu, kdyby osobně byl třeba — silný muž? Je závislý na přízni vo- ličstva. Musí se třásti před jeho rozmary. Př- jde jiný, vemluví se, vlichotí, veslibuje . . . Malá nespokojenost voličstva a silák se poroučí — s houpacího prkna — Však poslanec nemá právě viseti na

Matyáš Matěj

25 article

mandátu! Má býti neodvislý, to jest, raději se vzdáti mandátu, než by jednal proli přikazu idey, které slouží! Neodvislý! Překrásně! A když projeví ne- odvislost a složí mandát, co dále? Co se stane s ideou? Kdo a jak jí bude sloužit? Co je poslanec — bez mandáta? Jak vidět, jedna olázka vyvolává druhou. S politikou stojí to vskutku bledě, všichini uzná- vají. Je li však opravdu vina na — voličstvu nebo na poslancích? Volič ve smyslu oběanského přirodopisu je balíček drobných zájmů Nemůže být jiný. drobné zájmy byly od věků odpůrci velkých idel. A poslanec? Je skoro lhostejno, je-li osobně silný nebo chabý. Je-li silný, vzdá se raději mandátu, nez by ve kritické chvili opustil velkou ideu. A slabý muž? Podrži mandát, ale je v něm — málc platen. A jestli všecka politika národa spočívá n poslaneckých mandátech — jak to s ní může státi? Jak musí dopadnouti politika, která za jedinou basis má — houpací prkno? O prázdninách, z výletu krajem. Jihiočeské městečko se starým zámkem. Historický zámek pěkný park, majetek hraběcí rodiny. Zahýbáte kolem zámku. U vchodu hrají si děti. Hezké loutky, způ sobně ustrojené. Dáma je hlídá, mladší, mo derně ubraná. Panské dětí asi, s guvernantkou. Vzpominka vámí prolětla myslí.

26 article

Už za mladých let šli jste tu jednou ko lem. Táž scenerie. Panské děti hrály před zám kem. Tenkrát vás popadla zvědavost. Chtěli jste vědět, jak asi mluvi v důvěrné chvilce potom starých českých rodů. Přibližili jsle se nená padně, napjali sluch. Brzy vám bylo jasno. J kýmž jazykem by mluvily! Cizím, rozumi se Tenkrát bylo v národě všecko ještě tak opozděno I v občanské společnosti nebylo namnoze lépe Už je tomu dávno. Desítky let uletěly. Ge nerace se vystřídaly v městečku. Mnohé se změ nilo. Jsou tam nové domy, nové štily. I dlá ždění je nové. Národní život, síla národní,o té doby prý nesmírně pokročily. Jak mluvi mezi sebou šlechtická drůbež dnes? Zase vás popadla zvědavost. A náhoda přeje. Starší pán vyšel ze zámku. Pan hrabě- Znáte dobře tvář i postavu šlechtice zvučného jména. Je muž veřejné působnosti. Plalí do- konce za vlastence svého způsobu. Je historieký šlechtie. — Grosspapa! Grosspapa! volají loutky A běží v ústrety starému pánu, vilaji se s ním a pokračují hrou. Nejste dlouho na roz- pacích, jak se vychovává dorost šlechlickéh domu. Dnes, v době plného rozvoje národní síly, jako tehdy, v dobách zpozdilosti. Což jsme za těch třicet roků pranic — nepokročili? — Eh! Neměřte pokrok národa podl stavu jeho — šlechty! Dávno překonané hle disko! Nestojíme o šlechtu ! Ať je, jaká je !Je zvrhlá část národa, nehodná vrstva, uschlá ra- tolest, degenerovaná .. Budíž! Těšite se překonaností hlediska Leč, jaká útěcha! O šlechtu nestojíme. Však kterou pak část národa vlastně stojíme? O který jeho stav, o kterou vrstvu? Šlechta je mezinárodní živel. Slouží jen svým zájmům stavovským. Ihned opustí zájem národa, jakmile se někde skřižuje s její užším zájmem vrstevním.

Grosspapa Budíž

27 article

Smutná pravda Však, která pak vrstva, který stav, který kruh národní společnosti vede si v té věci vlastně — statečněji? Jaké nářky ozývají se denně se všech stran?. Jak je se zájmy hospo- dářů, průmyslníků, obchodníků, úřadníků, vše- likých zřízeneů státních a soukromých, jak se samými zájmy umění, vědy a literatury? Ne- slyšíte je denně prohlašovati za — meziná- rodní? A kde zůstává zájem — národa? Zájem celku? Kdo jej má určovat, střežit a hájit, když všecky stavy a vrstvy jej opouštějí? Kdol má zá- jem celku srovnávat se zájmy jeho částl.? Kdo umožňovat soulad mezi velkým zájmem malým? Kdo má k tomu titul práva a váhu moci? Považujete sebe za lepší národovce, nežli je odrodilá šlechta? Mluvíte národním jazykem, šlechta nemluví. Vskutku! Ale mluvíte, protože náhodou váš osobní zájem vám nejen dovo- luje, ale snad i dokonce ukládá, uživati národního jazyka. Kde tu jaká zásluha? A nen slyšet denně stesky, že ihned užijete cizího ja zyka, jakmile přikáže váš — osobní zájem? Oč je vaše národní svědomí čistší, než svědomí — odrodilé šlechity? Jaký div, že vaše vlastenecká kázáníčk vůči sobecké vrstvě podnes tak bezmocně zalé hají jako — před třemi generacemi?

28 article

Na plovárně. Parný čer vencový den. Pa plavecký z nenadání se rozčilil. Nějaký naho- dilec, neznalý řádu, vyplašil jeho bdělost Vnořil svoji rozehřátou tělesnost na nepravém místě do chladivé hladiny řeky. — Poslouchaj, vašnosto ! Jdou mi hně z toho špiglu, když neznají tempa! To se ne- může trpět ! .. Oslovený váhavě následuje pokynu. Ale forma veřejné důtky, kterou si utržil, ho po- dráždila. Třeba se ozvat! — Nemůžete-li něco trpět, brání se, moh byste aspoň volit vlídnější formu'! Rozumíte Předně je nezpůsobno řikat někomu »vašnosta« za druhé mi nemáte vonikat a potom byste jak přeďstavený české plovárny měl jmenova věci jak se patři. Neřiká se po česku »špígl! Ale na plaveckého si muž pozdě přivslal. — Voni mne nebudou poučovat, jak mám mluvit! Ale já tu odpovídám za pořádek. Rozuměj? A teď hezky ven ze špíglu! Jsou tu ostatně páni doktoři a professoři a také ne- říkají jinak ! Jen eípek dialogu Plovárna není škola krasořečnictví, pravda. Poslechnete si výklad, poskytovaný evičenci na školním pasu. Hrůza vás pojímá. Chtěli byste volat, křičet, aby vykladač tak ukrutně netýral uhohou svoji mateřštinul Leč, pollačte vzbouřené cíty! Plavecký je pro svoji osobu docela v právu. Nemáte sami ani titul ani povolání, jej poučovat! Svoje vysvědčení způsobilosti muž si přinesl z vojny.

Hrůza

29 article

Tam dostal návod, jak provádět a jmenovat věci, dostal svůj předpis výkladu, svoji termi- nologii, tam slyšel a odposlouchal si výrazy obraty. Bylo vše hotové. Na české plovárně nikdo se o něj dále nestaral. Ani o předpis vý- kladu, o terminologii plaveckou, ani výrazy a obraty výkladu. Muž je tu poukázán jen na vlastní osobní počin. Není žádný prořessor sty- listiky. Mluví, jak umí. Snad je po českém kraji sto plováren, snad víc. Nikde se nemluví lépe. Ubohá mateřština úpí, ale nikdo se nestará o nápravu. Kdo se má starat? Kdo má dost vysekou postavu, dost vydatný hlas, aby byl sivšán všude? Co by prospělo konečně, kdyby na jedné plovárně třeba se mluvilo správně A ostatních devadesát devět? Také ukázka na- šeho národního hospodářství! Co je plovárna v životě národním? Podr- zený koutek. Je tisíc podniků, závodů, ústavů, středisk práce a společenského ruchu, daleko významnějších. A v kolika z nich je lépe po- staráno o právo národního jazyka na čistotu přirozený vývoj? Kdo se stará, aby v obvodu kulturní práce národní bylo pečlivě a svědomitě zacházeno s kulturním nástrojem národa? Kdo je povolán, hájiti jej proti deroucí se odevša úhoně a zhoubě? Statisíce nevědomých zřízenců nenárodního ducha vrací ae denně ze své služby, z kasáren, z kanceláří státních, železničních, z velikých závodů průmyslových, z velikých statků a jiných ústředí práce a s nimi nepře- tržitým proudem valí se spousta cizoty a poru- šení do živého těla bytosti národní. Kdeje hráze nějaká, kde stavidla, kde účelně zřízená potrubí, aby škoda byla odvrácena a čeleno bylo hrozicí zkáze?

středisko práce a společenský ruch

30 article

Nastavte ucho, kde sa schází, kde se baví tak zvaný výkvět národa, nejvzdělanější společ- nost! Jaká ubohost výrazu! Nedostatek slov, nejapnost obratů, jaká — nekulturnost ! Kohe má lákat, aby zde náležel do kruhu, aby tu mohl hráti roli, aby vyníkl a došel uznání? Že je tu literatura? Že jsou učené spisy, slovníky, díla odborná a vůbac materiálu kul- turně zpracovaného dost? Mrtvá litera! O sobě neživotnál Kde je ústrojí prostředkujícího, aby mrtvou pismenu uvádělo v život kultury? Kdo poučí zřízence plovárny, kdo mu dá do rukou před- pis? Kdo se postará o tisíce a tisíce zřízenc jiných oborů práce, aby byli dovedani k vě- domi své kulturní povinnosti národní a mohli konati svoji povinnost na prospěch celku? Ceterum sutem censeo Tělesu národa nedostává se ústředního or- gánu! A bez takého možno-li naditi se trvalého úspěchu a vůbec života organismu? Všecko úsilí jedinecké i sborové, ať v po- litice, ať ve společnosti neb ve kterémkoliv oboru kulturní práce národní nemá pravého smyslu a schopnosti živolné — bez úetrojného z ří- zení samé idey národního celku.