ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 6ebf1710-660c-11dc-bb3f-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 26 celkem · entity: person 24, place 7, work 3, org 1
1 masthead
28. dubna 190.
2 masthead
Nedělní zábavná příloha „Národních Listů“ k číslu 116.
3 masthead
Strana 9.
4 article Dcera Nabobova.
Dcera Nabobova. Napsal Karel Ples kae. K zemi se snášely a den ke dni houstly suffity podzimních mlh. Celé to šedivé ticho odumírající přírody doléhalo melancholicky n krajinu . .. V čas ten do renomovaného, českého ústavu chirurgického v Radvanicích přijely dvě dámy. Mladší brunetka neoslňovala sice svrcho- vanou, ideální krásou, avšak mile dojímal un nesetřený posud nádech dětských let, z nichž přede dvěma roky se byla vybavila. Z drob- ných, zářících zornic jejích sálal černý plamen, jenž hluboce pronikal a proti vůli mladistvé vládkyně rozvlňoval a rozněcoval tak mnohou klidnou úroveň jinošské duše. Moderní půvab, ideální profil, snivé rty s podobným úsměvem něžný výraz ve tváři, pleť bledosti teplé a živé zjemněná aksamitovým leskem, jiskrné arabské oči, černý, bohatý vlas, ňadra jako rozpukajíeí se poupata bezvadně bílé růže Etendard de Jeanne d' Are, lepý vzrůst těla, přetvořivší se v pružnou plnost, k němuž přilehal ladný úbor zvyšoval okouzlující půvab této zajímavé by. tosti. Něhá vyzařovala z každého jejího po- hybu; byla plna umírněné gracie, což ji dodá valo aristokratického vzezření. Dáma společnice byla věkem o řadu let starší.
Karel ples uno Radvanice Etendard jít Jeanne d ' ar
5 article
Vstoupivše do ústavu, byly ihned přijaty mladým lékařem, jeho majitelem. Společnice představila mladistvou dámu jako dceru zná- měho Naboba, majitele několika rozsáhlých to- váren v podhoří krkonošském. Záře millionův jako aureola obestírala dívku plnou života zdraví, obdařenou všemi dary štěsti a vzneše- nosti. Nic však neprozrazovalo na ní, že jest vychována v liturgii zlata a v ovzduší, v němž vítčzil pouhý materialismus. Zdálo se, jakoby povznesena byla nad ten zlatistý vzduch hmot- nosti .. Doktor, mladý a sličný muž, posud svo- boden, byl prostřední, štíhlé postavy. Ušlechti- lou, bledou tvář, plnou intelligence a jemnosti, měl vrouběnu krátkým plnovousem do hrotu přistřiženým, modré oči samý úsměv a na vy- sokém čele dominovala mužná krása a šle- chclná hrdost. Vrozená elegance výrazu a těla a pružná zralost třicoti dvou let činila z něho typ moderního Adonida. Noblesa i vrozený tak jeho ve společenském životě a jemně nuanco- vaná řeč, jíž dovedl odzbrojiti a nakloniti s jakoukoli povahu, pojistily mu jméno pravého elegána. Měl v sobě tajemství oněch povah. které jsou stvořeny k vítězství ve společnosti. V každém čase bylo na něm znáti noble air. To vše ale převažovala proslulá zkůšenost nedostižná jeho obratnost v oborui chirurgickém. S pravou elegancí překonával těžké výkony chi- rurgické, jež pevnou a jistou operující rukou dík bezeitnosti narkotisovaných pacientů, vyko- nával hravě s nejlepším úspěchem. Chvalná pověsť o výtečném lékaři šířila se po širém kraji, ano i v cizině.
6 article
Nezřídka útulně, romantické Radvanice ho- stily členy vznešeně aristokracie, kleří s ne- zvratnou důvěrou v umění lékařovo obracoli se k němu o radu a pomoc. Za týmž čílem při jela imládá dáma se svou společnicí. Doktor byl dívčím zjevem hypnotisován Dojem zářivé chvilky ve společnosti s deerou Nabobovou vtiskl v duši jeho nesmazatelnou stopu. Pravý to zjev, který dojista musí »všeck srdce vléci za sebou« . .. Předsevzatou prognosou doktor zjistil nad kostmi chodidla pravé nohy v sousedství kloubu nádor zvíci fazole. Pozoruje znaleckým okem ganglion, návní kost, hltal téměř zrakoma pů- vabnou a svůdnou nožku, kterou by se ne- ostýchal v nestřeženém okamžiku celou zu- »Jest potřebna operace, pane doktore ?e tázala se slečna měkkým, lahodným hlasem. »Nádor stuhl ve tvrdou sklovitou hmotu,« vysvětloval lékař ochotně a instruktivně, »kte- rou již nelze zvýšeným tlakem rozdrtiti, aby její obsah se vstřebal, ani vstřikem chloridu líbati
Doktor Radvanice
7 article
zinečnatého do nitra ganglia zničiti. Jest potřeb tedy řezu.« Slečna poslouchala pozorlivě tento výklad. »Bývá v podobných případech operace těžká?« vyptávala se dívka dále, chvějíese trapnou zvědavostí. »Vědě podaří se odstraniti neduhy kožní,« pokračoval doktor, vida, že slečnu zajímá vý klad, »vyčistiti pleť regulováním životosprávy vyrovnati schromeniny a zkřivení orthopaedii šlachořezy, operovati zaječí pýsky, odstraňovati šilhání, utvořiti nový nos a nepravé ozubí, než co je to vše vůči výkonům v pravdě bravurní techniky operační, jež v nejnepřístupnějších hlubinách a zákoutich těla lidského koná divy ne-li čarodějné, tož alespoň virtuosní? Prominte však, milostivá slečno, že jsem poněkud odbo- čilý« pravil doktor polo vážně a polo žertovně. »Buďte na mysli upokojena, nejsem nelítostný vivisektor se srdcem ocelovým, jenž denně se divá na nejvyšší muka trpicích a jen tehdy se eíti spokojeným, hřejí-li ho na rukou teplé pra- ménky obětní krve.« A teď přízvuk jeho řeči stal se jemn veselým.
8 article
»Operace jest tedy jednoduchá?« tázala se slečna, již suchopár vědeckého výkladu pra- nic nenudil a milý úsměv zachvival jí kout kem rtů. »Naprosto beze všech komplikací,« o větil vlidně lékař. Zornicemi svých očí prozrazoval nejvyšší zájem o vzáenou pacientku. »Prosím, pane doktore,« zvolala slečna milým půvabem, »proveďte, možno-li, ře ihned.« »Mon Dieu, slečno,« chopila se slova spo lečníce rozčileně, »jste tak po cestě unavena.« »Bude lépe odložiti věc na zítřek,« podotk lékař a zahleděv se na půvabnou bytost, vnoři ohnivým svým zrakem celou duši svou do pla noučích očí divěiných, až se mu zdálo, že pod léhá náhlému opojení. Krev mu vřela v žilách rozkošné teplo ho prohřivalo . .. Slečna zarděla se a zaclonila své krásné, imavé oči hedvábnými řasami. Mimovolně, in stinktivně její symyathie nesly se k tomuto vy- hlášenému muži. Doznávala sama u sebe, že
Mona Dieo
9 article
jeho ochota a dvornost značily u něho více nežli u kteréhokoli muže jiného. Vyprovodiv obě dámy až do hotelu, kdež se byly ubytovaly, vrátil se opět do nemocnice Po cestě připadlo mu, že někde četl, jací jsme přece velcí bláhovci my muži. Mluví a píše se o rozumu věku dospělého. Avšak dívka sedm- náctiletá svede nás, chce-li totiž, k tomu, že vyvedeme sedmnáct pošetilostí. Ovšem dívka, kterou právě vyprovodil, stála mimo kruh ko- ketních dívek.
10 article
Téhož dne doktor zůstal už nekliden: málo mluvil, jako sklíčen tajnými myšlenkami. Pře- mýšlel o svém posavadním životě. Minulost, ne- odbytná, velitelská, kouzlem přemocným opá- saná, stála před ním se svými reminiscencemi, kontemplacemi a reflexemi. Málo rušivých stínů zahalovalo uplynulý běh života. Štéstěna nasy pala mu na cestu života hrsť májových, květ- ních lístků, plných vůně a záře, štěstí a vroueh touhy po velikém úkolu životním. A teď stanul vlastní pilí a snahou u mety zajištěné, skvělé existence, kteréž výhodně položené Radvanice již ode dřívějších dob byly neobyčejně příznivy. V životě soukromém jeho charakter vyznačovala mužná přímost, spravedlnost a horlivost pro pravdu, právo a krásu. Byl intelligentním člo věkem, majícím své určité ideje. Byl šlechetně hrd nad tím, že jest bytostí intellektuální, která nedá se svésti citem. Někdy ho lidé považovali za podivína. Avšak který samostatný individuelní človék není podivínem, když svět každého vy- hlašuje za podivína, kdo jinak smýšlí nežli mnoho jiných a záhubnému proudu času staví se na odpor? Nečinil si tudíž žádných výčitek z ne důvodného úsudku jiných. Nápadno bylo, že po celou dobu jeho mládí nedotkla se pravá, silná, vášnivá láska jeho srdce, ledaže snad za studií lehký, hravý odlesk mladistvého blouznění mžikem přeletěl hladinu jeho duše, nezůstaviv po sobě ni stopy, ni rýhy . .
11 article
Následujícího dne doktor provedl operaei na noze slečnině hravě, bez narkosy, při veselé náladě. Dívka, pozorujíc každý pohyb jeho, za- šeptala sama k sobě: »Jak jest krásný ! Jaký to umělec! O ano, veliký umělec !« I doktor hleděl opanovati své city, zvlášte když postřehl, jak společnice slečnina má ne- obyčejně vyvinuté ústroje zrakové a sluchové. »Jaký to neobyčejný, čarovný zjev !« my. slil si v duchu, pozoruje nenápadně svůdně půvabnou a blahem nevýslovným jej naplňujíe bytost. »Kéž bych tě zastihl o samotě, bílý, vábný snel« Dočkal se chvíle té dříve než se nadál. Rána hojila se nade vše očekávání. Doktor dva- krát denně navštěvoval sličnou pacientku, ko- chaje se v duchaplné a nejvýš příjemné zábavě Při takových rozhovorech tvář jeho se rozobnila a vzácná záloha pronikavé, povznesené intelli- gence jeho náhle se objevovala. Bezděčně oba počali tušiti, jak v duších jejich pučí zvláštn blahý cit mílostný, jenž znenáhla rozkvétal máj čisté lásky, zářicí, šumící a rokotající veškerým svým sladkým blouzněním a ste- skem . . .
Dočkal
12 article
Kdysi společnice na chvíli odešla z pokoje. v němž slečna na pohovce v půvabném desha- billé poslouchala doktora, sedícího blíže ní na tabouretu. Doktor, jenž dosud násilím zdržo val svě city, otevřel slečně celé své srdce. »Jste šťastna, milostivá slečno?« otázal se tichým, unylým hlasem a zahleděl se hluboko do jejich očí jako do očí živé světice z nějak zlaté legendy . .. »Ano,« odpověděla dívka a opětovala jeh pohled očima plnýma lásky a obdivu. »A vy, pane?« zeptala se se živou účastí »Jste vy kliden a šťasten ?« »Kliden ?« odpověděl doktor, lehce se za pýřiv. »Kliden nejsem, avšak šťasten jsem až do nejhlubších útrob srdce svého.« »Nejste tedy pessimistou ?« »Divím se, že pessimisté nazývají tent svět divokou, beznadějnou pouští,« pravil mladý muž ohnivě. »Pro mne alespoň kvete jako krá sná růže.« »Jste mi hádankou,« zvolala dívka plna údivu.
Doktor
13 article
»Odpusťte mi, slečno, tuto sobeckou my šlenku.« »Jakým způsobem cftite se šťastným ?e tázala se slečna se snivým úsměvem na rtech. »Proč se usmíváte? . . Co značí tento ne vyzpytatelný výraz ?« »Buďte tak laskav a upokojte mou zvěda vost!« řekla slečna s půvabem, plným jemných odstínů. »Zaměstnávám se tím, co miluji, a může-liž býti většího štěstí ?« »Neměl jste nikdy nějského tajemství ?« přerušila řeč jeho slečna. »Bohužel, neměl, až teprve nyní,« odpově- děl naivně doktor. »Podivno! — A co jest příčinou jeho, do- volite-li mi tuto otázku?« ptala se slečna dále s roztomilostí velmi zřídka vyp očítavou. »Vy jste mi to tajemství způsobila,« odvě- til doktor chvějícím se hlasem, »vy, milostivá slečno, vy sama, a jsem jim všecek pod- maněn.« »Nerozumím vám, pane doktore,« pravila s úsměvem slečna, zardivajíc se lehce. »Musím vám řici,« ujal se slova doktor roztouženým hlasem, »čeho jsem dříve nelušil čeho jsem nikdy nepoznal. .. Vliv tohoto ta jemství jest sladší než vysloviti mohu; vítězství jehož nade mnou dobýváte, má kouzelnou moc. větší než kterékoli vítězství, jakého bych já do- byti mohl . . .« Poslouchajíc tato sladká slova dívka vypa- dala přerozkošně. »Pane, nejste blouznílkem ?« tázala se žer tovně, usmívajíc se. »Bohužel!« pravil doktor. »Rád bych jín byl a nemohu. Za života jen jednou jsem mi loval a předmětem té lásky byla — jste vy slečno !« »Ah!« vzkřikla dívka lehce a hebkýma ručkama zastřela si krásné své oči, jakobyj toto náhlé vyznání bylo zabolelo přílišnou svou sladkosti. »Miluji vás!« zvolal doktor rozníceně.
14 article
», opětujte moji lásku! ..« Se slovy těmi chopil se chvějící se ručky dívčiny a tiskl ji ohnívě a něžně ke žhavým rtům svým a zornicemi svých oči prozrazoval všecky city, jež háraly nitrem jeho srdce. Mlu- vilo tu samo řečí sobě vlastní. »Milujete mne též?« zašeptala jeho úst se zmírající nedočkavostí. »Mně se zdá — že ano,« zašveholily tiše a lahodně rtíky její a proud radosti zaplavi její srdce. Doktor vyčetl z růží jejích tváří, jaký žár plane v ušlechtilém srdci jejím. Sotva že však pronesla tato slova, dívka zarděla se do krvava neboť poznala a tušila jejich dosah . . »Mohu věřiti svrchovanému štéstí svému? tázal se doktor všecek blažen. »Mluvím tváří v tvář s tím, jejž ctím,e zašeptala dívka roztouženým, neskonale milým hlasem a z očí sálal jí všechen oheň rozkoše »Mluvím otevřeně s tím, jenž mne naplňuje blahem, s duchem původním, silným a hlu- bokým ..« Slova její přerušil ohnivý polibek. Dokto se zvlástním rozčilením citil, jak zblednuvši dívka chvěla se pod jeho polibkem .. »Přál bych si,« šeptal ji v planoucím po- libku, »aby tato chvíl e neměla konce . . « Tepot srdce ho dusil. Lhostejná kukle pro- pukla a vyletěl z ní skvoucí, kouzelný motýlek — láska . .. Dvéře se otevřely a společnice vstoupila do pakoje. Dojem rozkošné chvilky byl vstu pem jejím zakalen. Doktor byl opět vážný s leh kým nádechem měkkosti. Tíže bylo slečně utlu- miti roznícené city, aby společnice nepostřehla ani záblesku zářivé, uprchlé chvilky . ..
Doktor kouzelný motýlek
15 article
Od této chvíle doktor byl ve svých stycích se slečnou zvláště před společnicí velmi obe- zřeten a bděl opatrně nad svou řečí. Několik dní potom někteří přibuzní navštívili slečnu vyléčenou odvezli s sebou do německého Man- chestru v severních: Čechách. Doktor se roz- loučil se vzáenou pacientkou srdečně, oba však pod maskou lhostejnosti cítili více, než by kdo byl tušil... Od té doby si vzájemně tajně do- pisovali. Nedbali ustáleného minění, že man- želství z nestejných vrstev nebývá šťastno a že jen tam panuje mír a shoda i spokojenost, kde spojí se strany rovné, kde shodují se okolnosti, urozenost i statky, kde pojí se chudoba s chu- dobou a bohatstvo s bohatstvem. Nepřibliželi k tomu, že zlato nade vše jiné rozdružilo různe stupně společnosti lidské, takze vysoké prahy nehodi se pro každé nohy, zvláště ne pro toho. kdo nemá chuti pochroumali se — — Doktor byl dalek myšlenky, pomýsleti na sňatek jen z egoismu. Nebyl zaslepen zlatem pranic necenil oněch pomíjejících darů pozem- ského štěstí, jejichžto velíká vážnost ve světe mate mysli a jest příčinou tolika neštěstí. Vědě z četných zkušeností jiných, že pod těmi po- zlacenými řimsami šlechty buď rodové nebo finanční málo kdy sídlivá stěsti ,.
Čech
16 article
Příbuzní počali tušiti skryté dorozuměn obou mladých lidí a všceko úsilí jejich směřo- valo k tomu, aby tento milostný poměr zma řili. Jaký by to byl nerovný sňatek, jaká mes- alliance, doktor vůči dceři millionářově, or Čech rodem i smýšlením a ona Němkyně ! .. Slečna v kruhu svých příbuzných zakou- šela pravou trýzeň duševní, jež časem měnil se v muka. Věděla však, že není pomoci a vy hýbati se jim bylo by slabostí. Z útlaku při buzných, aby prý zapomněla, odcestovala v mě síci únoru se svou starší provdanou sestrou společnici do slunné Italie. Leč ani tam nepře rušila milostných styků s doktorem. Oba pilně si dopisovali. Avšak i dopisy jež přijímala, byly pečlivě střeženy. Přece však podařilo se jí vždycky šťastně zachrániti listy jež ji doktor v různých, nenápadných obmě- nách zasílal. Posledni dopis, fialkovou vůní pro- sycený, obdržela ve městě lagun, tomto shluku mosaiky a vody, jenž slove Benátky. Ukryla jej na bllých svých ňadrech. V magickém při- svitu kathedrály svatého Marka vroucí modlitba linula se plnou září z jejích tmavých, hlubo- kých a krásných očí. Zač se modlila ? . ..
Němkyně Marek Benátky
17 article
Za krásného polostínu nočního slečn s průvodkyněmi vyjela sobě na gondole od piazzetty směrem k protějšímu břehu ostrůvku. na němž vypinal se svatý Jiří se svou zvonicí a dómem. Na vodách obrážely se v přesných obrysech dómy, věže a paláce, ukazujíce v stínu čarokrásné jarní noci Benátky fantastické a třesavě, jež se však jevily nohama vzhůru. Nahoře na velké modravé klenbě a dole ve zdánlivé propasti blýštily se hvězdy symetricky a stejně. Ode břehu v levo za prokuraciemi prochvívala vzduchem až k černé gondole lehká hudba italská, hrající výňatky z »Carmen- Zvuky její v ozvučném tichu nočním chvěly se, odrážely od mramorových zdí paláců a ce- lých lesů sloupovi, jemnily se a zmíraly svým vlastním vysílením. Jásavá hudba činila n slečnu dojem spíše kontrastný, melancholický Duch její zalétal k severu do hlubokých dálav V myšlenkách svých oetla se na rozcest svého osudu. Nepatrný dojem řídil její váhající vůli. Budouenost rozvírala se před ní v tak truchlivých, temných barvách, že se od ní od vrátila se srdcem zemdleným, sklíčeným a zl meným. Najednou ueítila v sobě instinktivní touhu skoro neodolatelnou, skončiti duševní strázeň která ji trávila. Jak tragický a jednoduchý pro středek! Popud ke kroku tomu byl tak mocný že vzal na sebe ráz neodvratné osudnosti. rychlé jako blesk. Přemohla mžikem posledn děs a suggestivní hrůzu životního odporu. »Chci umříti !. ..«
svatá Jiří Carmen
18 article
S neodolatelnou silou cítila magnetickou přítažlivost smrtí. Stojaté, těžké a mlčelivé vody mezi lsgunami, brázděné jenom rythmickým po- hybem vesel gondolierů, vábily nesmírně duš dívky jako nevyslovitelné vnadidlo. Čím déle na ně hleděla, tím zdály se ji bližšími, až se všecka ponořila tělem i duchem ve hloub, v vábnou tůň, v níž třásly se myriady nebeských světel a z níž kynula ji skvělá záře, vykouzlená v hodině bolu a zákmitu smrti — — —
19 article
Za dva měsíce po vzrušující události v Be nátkách přítel z Manchestru navštívil doktor v Radvanicích. Byv intimně zasvěcen v milostný poměr jeho, mohl mu leceos zajímavého pově děti. Vyprávěl mu, kterak přese vše tajení ve řejnost dověděla se o tom, co se událo se slečnou na jihu. Byla stěží zachráněna a se značným úsilím vzkřísena. Bezodkladný odjezd z Italie a nebezpečná nemoc slečnina byly ná- sledkem osudné noci benátské. Přibuzenstvo obestřeno samo aureolou millionův, nasadile všecky páky, aby do svého středu nedostalo doktora. V rodinné radě ustanoveno, podporo- vati a uskutečniti sňatek své nejmladší s továr níkem millionářem od hor Jizerských. Doktor již dříve nepochopoval, proč do pisy, byť i několik slov obsahující, tak náhle z Ilalie ustaly. Nyní tragičností důvěrného sdě- lení přítelova zdrcen poznal smutnou příčinu Duše jeho byla podlomena v základech. Chápai a cítil, jaká muka duševní vytrpěla pro ně ta ve světě jediná, pro kterou srdce jeho za- plálo tak ohnivou láskou. Klnul v duchu ohromné spoustě zlata, jež postavila mezi oba nedobytnou hradbu. Viděl, že blahý sen lásky jenž unášel jej zářivým proudem v neznámě, čarovné taje, rozprchl se jako zlatistá mlha před chladnými paprsky nahé, drsné prosy ži vota. Poslední listy, jež si vzájemně vyměnili datovaly se před osudnou událostí v hrdé Ve nezii. A to bylo opravdu naposledy. Jaké ta jemné změny duševní udály se od té doby v mysli slečnině, nedověděl se doktor nikdy slečna opět opakem v mysli doktorově ..
Radvanice Italia
20 article
O několik měsíců později doktor obdrže v šedivé obálce dopis. Mžikem poznal rukopis Bylo v něm jen několik slov: »Každé pomíjivé štěstí pozem ské jest člověku zaplatiti žalo st!.. . Srdce mé musí býti obětí Vy musíte býti knězem, který je musí probodnouti... Obži v nu- potom ještě, nebudu již nále žet zemi... Navždy s bohem! . . « List podepsán nebyl. Doktor však tušil kdo jej posílá a cítil, co znamená... Byl to jakýsi zpěv labutí, jejž nikdy cizí nezasvěceně ucho neuslyší... List tento jako slabý zásvie do nejhlubších tajin duše slečníny způsobilu doktora jistý stav, jistý odstín citový, jistý otre nervový, který se stupňoval, kdýž v několika dnech polom došla ho přítelova zpráva, že nej mladší deeru Nabobovu příbuzní donutili, aby zasnoubila se s mladým továrníkem millionářen od hor Jizerských. Román, který se tu odehrá val, blížil se ke svému finale . Cas míjel ... Doktor všecek v sebe po hřížen, aniž čeho tušilo prostředí, v němž žil prodiral se jen ponenáhlu s duševními mukam z pout, jimiž cítil se svázána. Poznal však, že příroda je svata, působl svatě a očisťuje člověka — —
Casa
21 article
Propast. Napsala Popelka. Bil a non Mladá paní doktorka Stádníková chystá se k vycházce. Manžel její odešel záhy po obědě a ne- vrátí se až večer; přinesl zprávu, že v rodino bratrově těžce onemocnělo dítko, zu čehož jsou tam plni obav i úzkostí. Když manžel odešel, pojala mladá pan náhle úmysl, navštíviti rodinu bratra mužova; ba pokládala to za svoji povinnost, aby proje- vila účast svou v soužení a úzkosti jejicha polěšila je i povzbudila v nadéji na brzk uzdravení miláčka jejich. Litovala jen velice velmi, že na tuto samo- zřejmou a přirozenou myšlenku nepřipadla, do- kud manžel neodešel; byla by se ráda s ním poradila, jak návštěvu svou zaonačiti. Přátelstv jejich není jaksi na dobré koleji; skorem pů roku už je ona, paní doktorka Stádníková, pro vdána, a ještě s mužem svým nebyla u rodiny bratrovy, aniž oni byli u nich.
Popelka Stádníková
22 article
Kolikrát již vybízela manžela svého, aby je pozval, buď na čaj nebo k večeři, ale on vždycky s nějakou výmluvou přišel: jednou byli na letním bytě, jindy tu a tam pozváni, nebo zase paní nebo dítky churavěly. Nechtěla se vtírat a vnucovat — bože zachraň, ale přece by se byla ráda pochlubila se svým štěstím ukázala, jak rozkošně má zařízeno to svoje ro dinné hnízdečko. I s jiným štěstím ráda by se byla pochlu bila; od nedávna měla již sladkou jistotu,ž tento rozkošný koutek manželského ráje osvěže bude zjevem drahoučkého a rozmilého kři klouna, s nímž bude se děliti o lásku manžela vroueně milovaného. Ba, jest to její štěstí ne kalené, řídké, ba snad jediné na celém božím světé. Je z venkova, z chudičkého baráčku;ze šesti dětí zbyla sama jediná. Otec zemřel po dlouhé nemoci a sedřená matka dlouhio po něm nevydržela; za rok ji také pochovali a ji desetiletou Lojzičku, vzala si tetička z Prahy. Baráček byl prodán, a ona — Lojzička — do- bírala z něho po zaplacení všech dluhů — dvacet zlatých!
bůh Lojzička Praha
23 article
To bylo všecko její jmění. Peřiny, těžké sleželé, teta ani nechtěla do Prahy tahat, tak byly bídné. A teta věru byla na nitku spořivá paní, hadřík se třeba desetkrát obracel a pře- šíval, a když už na drmol byl, ještě dva,t se k sobě sestehovaly, aby bylo čím nádob utirat. Však této spořivosti tetině děkuje za ny nější štěsti svoje a denně se za ni modlí. Lojzinka v Praze dochodila školu a, boh- dík, přece něčemu jinému se naučila než na vesnici. Potom se učila šíti, napřed prádlo aby si zvykla na čistou a pořádnou práci, po tom šaty, aby se snáze tím uživila. Aby Hospodin sám tam na věčnosti n božce tetě odplatil ! Ke všemu dobrému ji vedla. ve vší práci ji vycvičila. Než Lojzinka odešla do školy nebo do šití, bývalo již doma uklizeno a když vrátila se zpět, buď šila ještě pro sebe nebo pomáhala tetě prát a umývat. Strýc byl malým úřadníčkem a přece by u nich doma při skromných potřebách vždyek dostatek. Svých dětí neměli a proto přilnuli láskou k ní — k Lojzince a ona — bůhví! raději byla u nich než doma. Aby ji bůh netrestal, ale doma viděla jen hlad a bídu, mrzutého otce a matku přesouženou, bávala se na matku promluvit, k otei se přiblizit. A to všecko udělá ta bída — nešťastná bída Když Lojzinka dospěla, sama si již chléb vydělávala; chodila šít po domech a práce měla vždycky dost a dost. Byla tichá i skromná, měli ji všude rádi. Výdělek svůj do krejearu vždycky odváděla nebožce tetě a teta kupoval jí, eo po rozumu za dobré uznala. Tak ubíhala leta a Lojzince bylo dvaa- dvacet let, když teta ulehla a po témdni byl v Pánu.
Peřina Lojzinka bůh Praha
24 article
Když viděla, že je zle s ní, zavolala si Lojzinku a promluvila jí do duše, aby byla hodná, aby strýčka dobře k smrti dochovala při tom jí odevzdala spořitelní knížku, kam ukládala všecky Lojzinčiny vydělané peníze. Pro lítosť se Lojzinka do knižky ani ne- podívala, až po smrti tetině a užasla: měla tam šest set zl. To ani nebylo možná, aby to byly jen její úspory, toť že teta i vlastní uspořený groš k tomu přidala, vždyť Lojzinka měla hezky všeho nakoupeno, prádla pěkného i šatů potřeb- ných, teta dbala, aby si kus po kuse ušila. Po tetině smrti ulehl i strýc a také již ne- povstal a než bylo Lojzince třiadvacet let, osi- řela po druhé. Neměla teď ani přítelíčka ve světě, jenom tam daleko ve vsi příbuzné snad, o nichž sotva za mlada slůvko uslyšela. Ale nebyla opuštěnou tak docela : měla již svého Jeníka. Žel jen, žel, že nebožka teta nedočkala se štěstí jejihol Jeník, pan dr. Stádník, vida naprostou opu- štěnost Lojzinčinu, rychle se rozhodl: vezme si ji. A vzal. Byl úřadníkem v pevném posta- vení, postup měl zajištěný, ženu uživí, nikoho nebylo, jenž by mu ve volbě této byl překážel uposlechl tedy hlasu srdce svého a vzalo si Loj- zinku, švadlenu. Lojzince ani vážně nepřipadlo, že by byl snad ehudou pro něj, vždyť měla šest set zl. i kus prádla ! Nakoupila si potřebného nábytku a roztomile zařídila si dva světlé a vzdušné pokoje s kuchyní, Byla oprávdu sťastna, nad pomyšlení šťastna Její Jenik měl ji z duše rád a ona? Pro ni byl jenom jeden pomysl na světě. jedna mocnosť, která pronikala i nejmenší pod- statu její bytosli i všeho chtění a citéní, naplňo- vala všecek svět a týčila i vznášela se až do rajských končin k trůnu Pána všech světů tato mocnost nezměrná a tato veličina nepřeko- natelná byl její muž.
Lojzinka Lojzinčin Jeník doktor Stádník
25 article
Žila přesťastný sen života, zalita blahým sluncem lásky a mládí rozkvětlého, jakot prvosenka něžná na slunné lesní svědlině, kteráž lehounkou hlavinku svou povznesla nad krajko vinu jemných listů a zadýchána štěstím a něhou ve blahém úsměva září prostřed lesní chudiny kde v holé ještě půdě sotva zříti lístečku zele- ného. Jak milovala mladá paní tu něžnou do- mácnost svojí, každinký ten kousek nábytku i ozdůbek všelikých byl její, její zcela, pro- niknut části jejího života a složen z nespočet- ných vláken její píle. A tak jí často připadalo, že ty milliony stehů, jež v práci svojí za lěta vložila, splétají se a zhušťují a v podstatu svou přijlmají všecky její sny a tužby divčí i snahy upřímné 1 život prožitý, že splétají se, zhušťují a nabý- vají pevné podstaty, proniknuté dechem a tepem její krve mladistvé a vyhraňují se v představy a linie nábytku, v jemné mléčné mlžiny záclon a teplé odslíny a jemné vlny ozdob a ozdůbek, aby v měkkou náruč svou pojaly všecko její štěstí. Chudá lesní prvosenka v čisté sličnosti své jásala vstříc blahému dechu. Vesny života no- vého a zlatým sluncem vlastního štěstí oslepena nie neviděla kolem sebe, než opět štěstí své. Paní doktorová uchystala se na cestu, za- vřela pečlivě byt a šla. Cestou přemýšlela, jak bude přijata, jak se vší účastí plné duše své ukáže přátelský zájem svůj na osudech rodiny přibuzné, k níž přee poutána je svazky posvátnými. Poznají opravdovosť citů jejích, vždyť tam nejde pro zábavu snad nebo z liché návštěvy, jde tam, když zkrušeni jsou úzkostí o miláčka drahého.
26 article
Však má k tomu také jakési právo, je sama již matkou a tudíž dostatečně oprávněna k vážnému slovu. Vždyť je švekruše, choť bratra mužova, vlastně ještě mladší, než ona; pravda, má již tři dítky, brzo se provdala. Byla bohatá, nebude mít asi valné zkušenosti životní, upřímné, přá- telské slovo snad ji přijde vděk. Paní doktorová viděla ji než jednou, právě toliko o svatbě své. Byla v kostele, na malou snídani zajeli k Brejškovi, odtud novomanželé jeli na dráhu a ostatní hostě domů. Ani si švekruši nedovede řádně představit, ač ji viděla a líbala se s ní — mladá paní doktorová nějak se zamyslila. Božínku, bylo to políbení tenkrát divné, vlastně ji líbala ona — nevěsta — sama; švekruše políbení neopětovala, jenom tak nějak divně k polibku nastavila tvář, na druhý nečekajíc, snad to bylo jen náhodou, vždyť ona, nevěsta, v tom svém rozčilení ani si nebyla řádně všeho vědoma. Ale s podivem, že právě dobře pamatuje se na polibek ten i na ruky podání švekrušino, tak jí, nevěstě, podala ruku jako bez vlády, bez účasti, bez srdečnosti, neopětujíe stisk její upřímný, dobře cíti mladá paní, jak divnějí ruka švekrušina ze dlaně vyklouzla, jako stu- dený had. Ale to jsou jen asi přeludy, však uvid dnes! Svak se chová srdečně k ní a upřímně, byl již u nich asi dvakráte, tak což, jsou přáteli, dlužno se vší srdečností k nové rodině se přimknouti. Cestou koupila mladá paní doktorová o kluka na ulici fialky, tři kytičky, každému dítku jednu a plnou svou kabelku nejpěknějších po- merančů vybrala, jež bába na nároží ulice prodávala; to také pro děti, vždyť ona, paní ve
Brejšek