1
masthead
asvi
Na ranní a odpol. listy
pkedp laeí, se
3
masthead
voln 3 b
Lii eobando niv
4
masthead
eonvale lnšnluvý tzonnivog nz itm obud Jod
odlvoosna záhavzou slo
5
masthead
V Praze, v nleděli dne 28. dubna 1901.
Praha
7
masthead
besě4 v lodoze vilslog kvr
8
masthead
sote iollola aí trvošžla cle
10
masthead
pbalog odlle
vbsloe fln
11
masthead
golesdoq ins vbažu lnen
15
article
v Praze v ejukvěnem Sos d
. 4 2K e
na pěsíp
naatrst vu s 6 Ka p
drojí donsške
na nso... 2 k
na čhoat Jeta á l a
va filialkich.
mbste.. 9 K. D0 h
Pošton: fi 20-h
nlee
a rils: . 9 K s
s drojí zisllko
iK eeho
na mře
B drt lstai ledl k, eo e
Praha
Jet á l
Pošton
16
article
Dnešní čisla pro Prahu-le o 22 stranácl.
Dnešní čisla pro Prahu-le o 22 stranácl.
Velectěným pp. volitelům
pl
k volbě
poslance na radu říšs kou
za všeobecnou kůrii
druhého, t. j. smíchovského volebního obvodul
Důvěrou svých spoluobčanů jsouce po-
voláni, přikročíte 30. dubna k volebnímu
osudí. Než odevzdáte svůj hlasovací lístek
pomněte, že v době dnešní, pro osudy našeho
národa velmi významné, parlamentu vzdálen
následkem dobrovolného rozhodnutí, sto
muž, kterýpro vynika jící schop
nosti svého ducha, poro o sobní
nezištnost a příkdadnou oběta
vost těší se úetě a důvěře všee ch
věrných synů našeho národa a
který pro politickou proo zír av o st
aneůmornou pracovnísilu svou,
prolásku pro vše dobré a náro du
prošpěšné ješt zvláště povolán, aby stál
meziprvními bojov níky za svatá
naše práva a aby vécyčeskou pevnou rukou
vedl k vítězstvílig — lss nsq s 5olAíi ne
5v opáu o š1a
0 Mužem tímo jest pan-
lakárr no
ž n
oMUDr. Emanuel Engel, dod-
szemský poslanec na Král. Vinohradech.
Doporučujeme »Vám co mnejupřímněji
byste tomuto vynikajícímu vlastenci odevzdali
při úterní volbě, své hlasy a připomínáme
výslovně, že prohlášení toto činíme po zralé
a dobré úvaze i po tom, vže pan dr. Enge
sám o mandát se neuchází, neboťijsme pře-
svědčeni, že i přes projev svůj podrobí se
rozhodnutí Vašemu a, jako často již učinil
i tentokráte obětavě síly své věnuje službám
milovaného národa na té půdě a na tom
místě, kde jde vážnou měrou o prospěch a
budoucnost lidu českého!lv ov i5me
Proto napište všichni na svůja hlasovací
lístek :
pěn jnso
Engel
Král
doktor
Enge
Praha
17
article
MUDr. Emanuel Engel
MUDr. Emanuel Engel
zemský poslanec na Král. Vinohradiech
V Praze, 27. dubna 1901.
Ho ir
Důvěrnici národní strany svobodomyslné
volební skupiny smichovsko-kladenské.
Důtklivý dotaz poselstva če-
ského ke svědomí vlády.
Právě tomu měsíc, co podávali známí
vůdci némeckých nacionálů pp. Derschatta
a Kaiser svému klubu ve Vídni zprávu o tom
jakých koncessí vyhrdlili na předse-
dovi ministerstva za to, že nezmaří svými
42 hlasy volbu do delegace.
Dle zpráv německých listů udělali vý-
borný obchod a sice prý jim dr. K örbe
slíbil: 1. Německou průmyslovou školu v
Chebu, 2. novou budovu pro německou
techniku v Brně, 3. junctim mezi daní
lihovou, investicemi, průplavya
dráhami místními; za 4. ale, jako present
nejcennější: že veškerá üřadnická
mista v severních krajích Čech
jakoži v německých okresech
Moravy dá obsazovati jen rodi
lými Němci.
Tato »čtvrtá dimense« povolnosti Kör
brovy vůči německým nacionálům vzbudila
takový úzas v Čechách, že lidé ani nechtěli
věřit svému sluchu.
MUDr
Engel
Král
Derschatt
Kaiser
Čo
Němec
Praha
Vídeň
Cheb
Brno
Morava
Čechy
18
article
ulolod v ohud Bakolan anlšv
Vždyť nejsou přece dosud ani« Čechy
ani Moravanárodně rozparcellovány-na soudní,
politické a finanční okresy německé, české
národně smíšené, nýbrž příslušné vládní
návrhy leží v prachu archivů ministeriálních;
jakž by tu mohl tedy pan Körber mi mo
půdu zákonnou učiniti německým na-
cionálům podobného zaslíbeníb osudného
Jakž by si mohl troufati přes hlavů našeho
národavyhověti právě nlejpovlálžli věj-
šímu požadavku německýchirre-
dlentistův, o dychtícíchdhp řede vi ším
jiným po tom, aby ž sponěmčených krajin
severních Čech a Moravy byl o vystrnaděn
kde jaký český úřadníkl do posledního a
cela státní správa v krajinách těch býla svě-
řena pouze osvědčenýmšgsněme-
čkýmsynkům tak, aby » německé dívky
byly jeno zcela mezi sebou«.O to o šlo již
Pickertovi a Knotzóvi v létech ospidesátých,
o to šlo Plenerovi a Pradovi valétech o de-
vadesátých min. století, o to jdejidnesn Wol-
fovi, Irovi, Bereutherovi, Schönererovi: »ná-
rodní rozhraničenísoudních a správních
okresů, rozdělení Čech, zřízení, uzavřeného
jazykového území německého,očištění« ho
ode všech českých úřadníkův, obsazení všech
úřadů a soudů v něm výhradně osvědčenými
Němci, uzákonění státní němčiny,»pryě o
Říma« t. j. »pryč od Rakouska«, všechna
tato stará i novější německá hesla čím že
jsou jiným, než články jednohoa
téhož řetězu, jímž velkoněme-
cká propaganda od dvaceti let spíná
a škrtí naši vlast a Rakousko?
A tu že by na úsvitě věku dvacátého
mohlo býti v Rakousku ještě ministra tak
neprozíravého, tak nedovtipného neli dokonce
tak — slabého, aby hověl a povoloval
právě této hlavní a nejobmy sl-
nější žádosti dotčené, neda'vno
tak markantně pozna mehane
rodalě
společnosti?
Körber
Pickert
Knotzóvi
Plener
Ir
Němec
Čechy
Morava
Řím
Rakousko
19
article
Proto se pochybovalo, proto se těm
fanfárám pp. Derschalty a Kaisra hrubě ani
nevěřilo.
Však nastojte: po měsíci c hlubí se
nejen němečtí naciopálově, ale již sami
ti zdejší všeněmečtí radikálové na
schůzi svého »Deutschnational. Vereinu« v
Ústí nad Labem za přítomnosti vládního zá-
stupce honosivě, jak přý svou politickou bez-
ohledností panu Körbrovi znamenitě impo-
nují, takže potřebují jen zaklepat na dveře
jeho kabinetu a mohou býti jisti, že jim bude
otevřeno. »Můžeme vždy s novým
přáními přicházeti a proto bud
me nenasytni ve svých přá-
níche . .. povzbuzoval tu vítězoslavně Vše
němec Zeidler, načež pověstný radikál
německý dr. Eisenkolb teprv si liboval
»Co se týče vlády Körbrovy, musím se vůč
všem ministrům vysloviti s nej
větším uznáním: jednají s nám
s největší veleúctou a naše přán)
a stížnosti docházejí sluchu.«
Viděl a slyšel kdy svět, aby strana nej-
krajnějších živlů protistátních,
jakýmiž jsou přece P. T. Eisenkolbové, Schö-
nererové, Wolfové, Irové a Steinové dnes
v Rakousku, zrovna v tom momentu,
kdy dle svědectví vídeňského měšťanosty
dra. Luegra ohrožuje tento stát svým
»generálním útokeme — takto si ve
svých konventiklech pochvalovala a libovala
panující vládu tohoto podivuhodného
státu ?
pne
olglabibonžl čntaltomne
Derschalta
Kaiser
Körbr
Eisenkolb
Körbrův
Eisenkolbová
Schö
Wolf
Irová
Stein
Ústí nad Labe
Rakousko
20
article
Co se to mezi p. Körbrem a všeněme
ckými radikály z Čech asi in camera cari
re
tatis — šveholilo a sběhlo?
Nuže, poselstvo naše ve Vídni
udeřilo včera v podezřelé to přítmí zákulis
ních tajností a pletek břitkým do-
tazem k ministru spravedlnosti p. baronu
Spens Boodenovi.
»Dle bezpečných zpráv — zní včasná
a důtklivá interpellace dra. Plačka a soudr
čtěná v páteční schůzi parlamentu císlajtán
ského, Vyšel z lůna c. k. ministerstva spra
vedlnosti tajný pokyn (ku vrchnímu soudu
zemskému pro království české), aby pro
úřadnická mista u »německých-
soudů v Čechách vybirali se jen
uchazeči národnosti německé, če-
štiny neznalý a přechá zelo se
přes žadatele narodnosti česke
ve službě starší, stejně neb do
konce lépe způsobilé, byť něm-
činu sebe lépe ovládali.«
»Tato praxe,« dovozují naši inter
pelanti správně, »příčí se však platný m
zákonům, (dle nichž při obsazování úřadů
u soudů rozhodovati ma toliko nadání, zna-
lost a spolehlivost, ve druhé řadě pak slu-
žební léta a pořadí, nikdy ale národ-
nost uchazečova, neboť dle čl. III. základ-
ního zákona státního jsou veřejné
úřady všem státním občanům stejně pří-
stupny a dle čl. XIX. jsou všichni národové
rovnoprávní) — tato praxe poško z uje
všechny české úřadníky, činí trpké
příkoří oprávněnému národnímu vědomí če-
skému a dává místa politickým úskokům ve
správě justiční.«
Spens Booden
Plaček
Čechy
Vídeň
21
article
My pak dodáváme: tato praxe připra-
Vovala by roztržení správní a soudní jednoty
království českého, tato praxe vedla by lo-
gicky k tomu, že by ve zněmčených krajích
země naší Čech nenašel více na soudech
státních prává v jázyku svém, nýbrž byl tam
jako cizinec odkázán na intervenci tlumo-
čníků, tato praxe vedla by k tomu, že by se
pak musili na vzájem všichni ně-
mečtíůřadníci stěhovati z na-
šich slovanských krajů v Če-
chách a na Moravě do posledního,
jako se musili stěhovati r. 1860 všichn
c. k. rakouští úřadníci z Uher.
Jinak bychom nedali a nedopustili, po-
kud jsme uvědomělými práva svého dbalým
národem. Chceli Rakousko spustiti se na
dráhu principu autnomie národní, pak musi
ten princip platiti stejně pro Slovany jako
pro Němce.
Ale aby se chtěla jen tajnými vý-
nosy prováděti tahle praktika: eV něme-
ckých okresech, krajích a ze-
mích jsou úřady státní přístupny j en
Němcům, nikdy pak Slovanům a byť tito
byli němčiny sebe mocnější: do slovanských
okresův, krajův a zemí mohou
býti za c. k. úřadníky a soudce
dosazováni i nejkovanější Němci,
třeba neznali žádného ja zy ka
slovanského: takovou hru sobě
my Slované rakouští ve stolleti
XX. zde naprosto líbiti nedáme,
takového rozřešení otázky jazy-
kové ve státních úřadech vlastí
svých nikdy neztrpíme, nýbrž proti
tomu jako proti křivdě a urážce nejtěžší ze
všech sil svých odporovati budeme. Tor ohla-
šujeme vládě Körbrově a všem jejím dědicům
s veškerou určitostí jménem všeho šesti-
s snd
Němec
Slovan
Čechy
Morava
Uhry
Rakousko
Slovan
22
article
millionového národa svého. Nechcelli, ať si
nedbá této poslední upřímné výstrahy náší
Ale jde-li jí o klid a budoucnost Rakouska.
pak jí dbáti musí
Rakousko
23
article
Politické zprávy domäcí.
Politické zprávy domäcí.
V Praze, 27. dubna. (K debat
o afřéře Žilákově.) Kus perné pravdy.
jenž byl hlavně českými poslanci ve včerejšt
schůzi říšské rady podán o poměru důstojnictva
k mužstvu, zvláště slovanskému, byl zcela na
místě a stál za několik hodin, jež při tom ztra-
tila »pracující« říšská rada. Takové dokumenty
jako listy, jež předčítal posl. Holanský, musejí
konečně otevřiti oči i těm vysokým kruňům, jež
na poměr vojenských představených k podříze-
ným pohlížejí stále ještě skrze prsty. Sněmovna
svým hlasováním pověděla jasně, jak smýšl
o týrání mužstva; ale dvoutřetinová většina pro
pilnost návrhu Klofáčova přece se nenašla a tím
výdaly samy sobě smutné vysvědčení ony parla-
mentní strany, jež hlasovaly proti pilnosti. Uká-
zaly tím, že jim nejde o humanní jednání
s mužstvem a s druhé strany potvrdíly vysoké
kruhy vojenské v domněnce, že jejich věcí ne-
podléhají kontrole parlamentu. Zcela oprávně
je tedy stesk »Arb. Ztgu.«, který píše o vče-
rejší debatě: »Správa vojenství drží se za
záclonou delegaci v pohodlném úkrytu ; minist
zeměbrany, k němuž jedinému zástupci lidu
mohou se obraceti, mluví o věcech vojenství se
týkajících vždy jako o cizlch věcech ve vše-
obecných, nanejvýš blahosklonných výrazech,
jež nemají pranic společného s otázkou, o niž
právě běží. O kontrole rakouské vo-
jenské správy nemůže tedy být
ani řeči. Ale jak se máme diviti chování
ministrovu, když vidíme, jak jednotlivé strany.
jako křesťanšti sociálové, němečtí nacionálové
pokrokovci pokládají za zbylečno, aby ministn
zeměbrany byl přinucen k určité odpovědi, když
vidime, že němečtí pokrokovci ve spolku s Po-
láky a velkostatkáři všech odstínů zavrhují pil-
nost návrhu? Proč má militarismus dělati vlce,
než občanské strany na něm žádají ?«.
Žilákův
Klofáčův
Praha
24
article
V Praze, 27. dubna. (Hlasy o sje zdě
dubrovnickém.) Přes to, že z velko-
nočního sjezdu slovanských novinářů vyzněly
některé dissonance, nelze ani tomuto třetímu
sjezdu upříti význam, spočívající, ne-li ve sbli-
žení, tedy aspoň ve vzájemném poznání zá-
stupců novinářstva slovanských národů rakou-
ských. Nechceme se dovolávati hlasů chorvat
ských a polských listů, jichž zástupci byli
v Dubrovníce ve většině a způsobili přijetí ně
kterých resolucí, které narazily na odpor men-
šiny. Ale bereme hlasy, vyšlé právě z této men-
šiny. Tak píše na př. Hurban Vajanský v »Nár.
Novinách«: »Nikdo nemůže popřiti, že občasné
schůzky slovanských novinářů jsou potřebny.
Nic neškodí, že se při takových schůzkách
ukážou bolavé stránky rakousko-uherské slo-
vanské intelligence a rozháranost samých novi-
nářů. I bez kongressů byly tyto bolavé stránky
a rozháranost by nezmizela, kdyby každý novinát
seděl ve svém koutku. Sblížením přece se něco
ohladí a osobní poznání mírní protivy, roz-
ptyluje nedorozumění. A potom hlavní věcí
sjezdů nejsou resoluce; jsou-li politické pří-
chuti, nemají beztoho oprávněnosti; jsou-li od-
bleskem národního antagonismu, stávají se ven-
tily, očišťujícími vzduch . . .«
»Galičánin«, porovnávaje dle rozprav na
dubrovnickém sjezdé spor polsko-ruský se sporem
srbskochorvatským, shledává, že poměr polsko-
ruský jest přece jen už mnohem přátelštější,
okn
mitsv
Hurban Vajanský
Praha
25
article
V drobnén prodejii
raaní čísle o sobě . . . sa 8h
odpolední . . . . . . . za 2h
Ve Hlislkich na vsnkovž:
zanní čiala
odpolední . . . . . . . . 3
Inserát
platí se hetově napřee
Předpláeoní a Inserív přijimas admínl-
strace v Maslanské ulicil é. 3.
Tam nacházejí se těš redsker
tiskárna a oxpedíce „ Národnichi Listu-
Bukopisy se nevraosji
26
article
než poměr srbsko-chorvatský. Neboť mezi Poláky
a Rusy jest už možna aspoň diskusse a byť byla
sebe vášnivější, nepřekáží — ovšem s některými
výjimkami — osobním stykům, časem zcela
přátelským. Mezi Srby a Chorvaty i to se však
zdá dosud nemožným. Svou úvahu o sjezdě
»Gal.« končí soudem, že čím častěji se slo-
vanští novináři budou stýkati, tím lépe se na
vzájem poznají a tím dříve dojdou k přesvěd-
čení o potřebě a možnosti slovanského sjednocení.
Ovšem nesmějí se do sjezdů schvalně vná-
soti výbušné látky, o jaké se postarali v Du-
brovnice zejmena někteří zástupci tisku chor-
valského a polského. Orgán chorvatské strany
práva se na nás mrzel, že jsme — jsou tomu
dvě neděle — tuto okolnost vytkli. Snad bude
o věci souditi klidněji, ukážeme-li mu, že téhož
soudu jest i Chorvatům rozhodně příznivý kra-
kovský »Czas«. Píšeť v č. 91.: »Jednání sje-
zdově rozpadlo se na dva oddily: jeden od-
borně novinářský (dopisovatelská kancelář, spolek
novinářský, reforma tiskového zákona), druhý
theoretieký, o ideálných základech a podmín-
kách slovanské solidárnosti. Toto druhé thema
Polák
Rus
Srba
Chorvat
Gal
27
article
musilo přirozeně vyvolati ihned
značné kontroverse. Dokud se solidár-
nost drží v rámci zemské autonomie a rovno-
právnosti, jest i vzájemnost slovanská, mající
společný eil, problemem jasným a přesně vy-
mezeným. Přejde-li však otázka tato na pole
všešloväinské, přechází ihned do sféry hypo-
thes a filosofické abstrakce. A poněvadž se ta-
ková slovanská synthese příčí náboženským, hi-
storickým a politickým rozvojům jednotlivých
slovanských národností, proto výsledkem rozho-
vorů může býti jen nové potvrzení těchto růz-
ností . .. Otázky takové patří jen do oboru
filosofického bádání. Jich přetřásání nejméně se
hodí pro novinářské schůze. Proto o všelikých
pokusech toho drůhu sluší říci, že vybo-
čují z rámce programui cfle
sjezdů novinářů slovanskýchi«
Ze Lvova, 25. dubna. (Sušno a Sňa-
tyň.) V posledních dnech vzbudily značnou
pozornost zprávy, že v Sušně 40 ruských rol-
níků přestoupilo k pravoslaví a že měst-
ská obec snatynská hodlá si zříditi německi
nižší gymnasium. Obě tyto zprávy se vyvracejí.
Lvov
Sušno
Sňa
Sušeň
28
article
Sušenšti rolníci k pravoslaví nepřestoupili, nýbrž
jen pohrozili přestoupením, nebudou-li zbaveni
farářel Kordubý, který při posledních říšš kých
volbách vášnivě agitoval opřo volbu voliteln
strany ugodovské a na rolníky smýšlení rusko-
národního činil neoprávněná udání u soudu,
aby je potrestal za to, že nevolili jeho kandi-
dáty. Děkanu, vyslanému z konsistoře do Sušna,
prý se podařilo rozčilení zatím utišiti. — Zpráva
o zřízení německého gymnasia v Sňatyně byla
výmyslem jednoho polského listu lvovského.
Gymnasium bude polské a městská rada sňa-
tyňská už vypsala konkurs na místo ředitele
učitelů s vyučovacím jazykem polským.
Ze Zadru, 25. dubna. (Arcibiskup-
ství zaderské) uprázdněné od smrti metro-
polity Rajčeviče, bude prý obsazeno v nejbliž-
ších dnech. »Narodn. Listu« se sděluje z Vídně,
že arcibiskupem zaderským jmenován již ka-
novník splitský don Max Dvornik a že
císař jmenovací listinu podepsal již před svým
odjezdem do Pešti. Don Dvornik je Chorvat,
rodilý ze Splitu, stár 55 let, theologii studoval
ve Vídni, byl jako mladý duchovní jmenován
professorem biblických náuk při zaderském se-
mináři, od r. 1885 pak je kanovníkem při bi-
skupství splitském, kde byl nějaký čas také
rektorem semináře. Ve vzhledě politickém je to
osoba nerozhodná; i Chorvaté i vlaští autono-
Dvornik
Chorvat
Sušno
Zadr
Vídeň
Pešť
Split
30
article
pob
orni
V Praze, 27. dubna.
6— (Kronika.) Sotva třikráť jsme s
vyspali v ochraně sv. Vlaha, ve stínu tvrze
Imperialu, vysoko se šedající nad, střecham
Dubrovníka, ale dojmů se těsná v upomince
v časový prostor jakoby aspoň dvou neděl,
strávených v tom zadním, začarovaném cípku
slovanského Jihu!
Prálo nám štěsti. Do radostných dnů svítila
nejkrásnější pohoda, moře i břehy hrály nej
vybranějšími odstíny barev, vzduch voněl kouzlem
jara a ke všemu jsme pro město a okoli nalezli
průvodce, jaky se dá už pohledat. Mladá
elegantní dáma, Hrvatka rodem, ale trochu
i naše krajanka, horlivě se ohánějící vybranou
češtinou, leda lehkým názvukem exotičnost
mihotající, přihlásila se nám za profektorku
S jistým labužníctvím jsme se odevzdáli v tak
vzácnou ochranu.
Ačkoliv slečna Věrica doma na oteckém
dvorci nedaleko Záhreba s porozuměním do-
hliží k hospodářství, krmi svoje kuřata a krocany
a v poli i v zahradě zhurta se plete mezi čeled,
vůbec se vší slušnou střízlivostí zná si hleděii
reálných stránek života, je přeče mimoto
i trochu — literátkou. A diletantkou vyššího slohu.
Imperial
Věrica
Praha
31
article
Mluví nevím kolika světovými jazyký, odbyla
nevím klerá učiliště ve Švýcarech a v Paříži,
získala diplomy v kursech nevím kterých
vznešených doktrin a vůbec vyprocházela všemi
směry vysokou školu modernismu. Také v Čechách
strávila svůj rok na vychování. A to je její nej-
milejší vzpomínka! V Dubrovníku má přibuzné
Byla tam přes zimu na návštěvě. Pak se začalo
zvonit o nastávajícím slovanském sjezdu . t
— To přijdou také Čechové! řekla si.
A hned byla rozhodnuta, že už na ně počká
teprve ve slovanské společnosti se vrátí zase
po moři domů.s anite
A tak jsme tedy přišli ke své způsobné
průvodkyni. sen stánl sbu
Hned při vítání dostali jsme instrukci:
— Neutopte se zcela v kongresových
aktech! kázala slečna Věra. Ostatek času patř
Dubrovníku a okoli ! Čujete ? . . ..
Čecho
Věra
Švýcar
Paříž
Čechy
Dubrovník
32
article
A Boga mi! Vyloüpla se před námi tu-
ristka, z jaké by sám mistro našeho horolezectví
professor Chodounský měli jistě svoji radost
A v Dubrovníce jde to místy hezky do vrchul
Je strašně ranné ptáče, slečna průvodkyně 1 Na
druhý den ráno i položeno nám dostaveničko
hned na šestou hodinu. Panečku, jaký požitek
Šťastlivci, kteří se dostavili, zažili prý báječný
pohled na město s výšiny poloostrová Lapadu
Váš pokorný sluha z nich ovšem nebyl. Dostav
se teprv o druhé s půlnoci do postele, připravil
se o všecku tu ranní rozkoš. Aleo aspoň už
žádné z pozdějších čísel programu nevynechal.
A byla jich řada lede ina lnan až ioli ons
sDubrovník všechenh dýše zajímavostí. Má
svoji polohu, svoji přírodu, svoji historii. Má
ivsvého ducha, zachovaného v tradicích spo-
lečnosti. Pyšné rody pohlavárů někdejší šlech-
tické republiky slovanské, jež po staletí mra-
vem společenským i vkusem uměleckým zá-
vodily s rodyž benátskými, namnoze podnes
mají nejen jmeno a vědomí rodinné, ale
živé podání svého užšího patriotismu a histori-
ckého aristokratismu. Potomci markýzův a hrabat
Buničů, Bondů, Pučičů, Zamanjových, Vojnovičů
podnes tvoří jádro dubrovnické společnosti. Pro-
střadnictvím naší průvodkyněd mohli s jsme na-
hlédnouti v sám život starého sídla kultury i po
této důvěrnější stránce, obdivovati uhlazenost,
dokonalé ovládání forem a skvělou konversaci
dnešních jeho představitelek. nanla míone
vo I na Černou Horu málem bychom byli vy-
letěli. Plán byl už hotov. Slečna Věra byla od-
hodlána vydati se s námi. Má tam nahoře mezi
vojvody také svoje známosti. A myslím i dokonce,
do samého konaku že bychom byli drze pro
nikli. Ale druhý den po kongresu žádný parník
nedusal na Kotor, jak jsme doufali. A času
nezbývalo.
lelilov vds octun
Chodounská
Alea
Bunič
Bond
Pučič
Zamanjový
Vojnovič
Věra
Kotor
33
article
Tak až po druhé lnoshlíovu oh žs dpele
od vove tavnnton sgplzda i offludelo
abs deten čomst kmboq i maom
á K večeru, na zpáteční cestě, z dumného
ostrova Lokrumu, někdo nám úsilovně klad
na srdce:um jéve ii toe ože šn
te— A nezapomeňte se zastavit, v Česk
besedě ! Vaši krajané dnes vítají u sebe česk
členy sjezdu ! ...
Na mou věru! Do České besedy ! Vzdyt
je tady na tom krajíčku světa také Česká be-
séda ! Jsme sice už zmořeni dojmy a do půl-
noci máme ještě dvě dostavenička pevně smlu-
vena, ale do České besedy musí se předce.
Aspoň na skok. Třeba se přesvědčiti, jak se tu
naši krajané tuží, jak pěstují vlasteneckou
drüžnost! 1 lnnii
Tedy vzhůru do Besedy ! Ale, safraporte,
kde pak vlastně ta Beseda je? Ve sháňee
dojmů zapomněli jsme zcela vyzvěděti adressu.
A teď večer, v tom boulevardním šumu svá-
tečně oživené ulice, kdepak tu mezi cizími tvá-
řemi honem rozeznati nějakého krajana ?
Ale nesnáze netrvaly dlouho. Nejbližší sku
pina vojáků pomohla. Byli sami Češí. Osloveni
srazili paty až to cvaklo, vypjali prsa, sekli
na pozdrav do štítku u čepice a jednohlasněse
nabízejí za vlastenecký průvod.s
V Besedě už bylo živo. Je teplý večer,
sedí se na tarase. Hosté se častují, vítá se,
představuje, horlí se a hlavně se řeční.
Hodili jsme se zrovna k pěkné episodce.
Český beseda
34
article
Poslanci Stojalovskému, veteránu lidového novi-
nářstva polského, vyvolal právě ohnivý Všeslo-
van pan Vergun v přítomném obecenstvu malou
ovaci. Tady jsme doma, na české půdě, tu
je věc docela na místě. Proč pak starému bo-
jovníku za svoji pravdu nepřipravit radost pro-
jevem uznání? Jsme tu sami mezi sebou, projev
vyzní jistě harmonicky. Venku, ve společnosti
druhých, kde má muž také svoje odpůrce, bylo
by to méně vhodné. My Slované máme různé
své už tak osobité zájmy a zřetele, které nás
dělí, ale máme i své společně zájmy. Scházíme-li
se někdy, je to k tomu, abychom pěstili, co je
nám společného. A tu je třeba postupovati
společensky, šetrně, s náležitým zřením k citli-
vostí a netýkavým stránkám druhého. Třeba ob-
cházeti pozorně, po špičkách kde jaké choulostivé
i trapné místo. Jame se svými mezislovanskými
styky arci oteprv v počátcích. Nemáme ještě
dost praxe v tom šetrném našlapování. A tak
to co chvili někde pořádně chrupne pod podešvl.
O panu Stojalovském, hned jak se objevil
na lodi, kolovaly hrůzostrašné pověsti. Jistojistě
prý sjezd rozbije. Pod širokou sutanou kněze.
nevím už které východní clrkve, skrývá prj
Stojalovský
Vergun
Slovan
35
article
petardu, kterou v osudné chvili hodlá vmetnout
mězi sněmovníky. Je prý už tak nesmířitelný
odpůrce všeho stanezykovstva. Na štésti osvědči
se milý ksiacz méně krvelačným, než byla po-
věsť. Žádnou petardu nepřinesl. Naopak projevil
zcela způsobné porozumění pro společnou věc.
Pošermoval si trochu sice se svými krakovským
odpůrci, ale všecko konečně v mezích věcných
poznámek. A pěkná nádoba z křehounké. látky
zůstala až do konee hezky pohromadě, neroz-
letěla se v žádné střepy
Mnoho se asi ještě řečnilo ten večer n
terase České besedy. Tolik už naši krajané o
bratří Jihoslovanů pochytili. Řečnění u stolu
patří zde ke společenskému mravu. Co Hrvat
i Srb, to rozený aneb aspoň vypěstovaný řečník.
Jihoslovan
Srb
36
article
My bratří od severu jsme vedle nich dokonalí
trapisté,lvi ilanáoq ln
Leč závazek volal toho večera ješt
jinam. . .
valaob ntvo
esn n
diep ki
O nějaký program na deň, na druhý a třetl
není v Dubrovníku nouze. Město samo je progra-
mem 1 Co dům a kámen má svoji historii, jako
u nás v Praze. Jen že u nás doby a slohy
staré a nové, jedno je na druhém, páté pře
deváté. A tu všecko jako z jednoho kamene
vyrostlo. Ulice jako šňůra, palácík vedle palá-
ciku, ty na příč, ty podél, sem tam nějaký
kostel, nějaká věž, všecko do šeda a bělava
tak pevnostně, tak kvádrovitě, kolem do kola
těžkou hradbou obehnáno jako skupina hřibů
vyrostlo tu na úpatí šedých strání, o srázem do
moře spadajících, rozhlodaných příbojem pěnicího
se vodstva!.... Kus jiného světa, jiné doby
Ostatně všecka ta třicetihodinná plavba
kolem dalmatských břehů je takovým lotem
řiší jíného světa. Na těch holých stráních na-
proti nepozoruješ kusa života. Ostrovy, kulaté,
hladké, solva prostřené šedou zelení, mezi
kamením se prodirající, leží na hladině jako
veliké pecny chleba. Jeden za druhým se sune
kolem na blízkém obzoru jako na pomalovaném
plátně. Hodiny tak mijejí plavbou a nové hodinyí
Dojem tak zádumčivý, tak nový! Jinde podél
břehů bují vegetace, kupí se lesy, zahrady,
pole, usmívají se vísky a městečka. A tu
taková elegie šedá, mrtvá, dojemná. Také se
občas výskytne domeček, samota, městečko. Ale
vjakých pausách] A jak ponuré, šedé, takřka
neoživené, spicí! es o
— Ale tak zajímavě náladové je všecko
libuje si divák na palubě v egoistném uvědo-
mování svých niterných estěto-turistických stavů.
Dubrovník
Praha
Company dům
37
article
Ani vám nenapadá, že by tam mezi tím ka-
mením žili vaké lidě a že by mohli míti
trochu jiné mínění v té věci . ..
Účastníky sjezdu vítal mimo vše i veršo
vaný pozdrav. Ne výrobek běžně frázovitý.
Básník patriota volá k bratřím hostům, aby se
nedali zaslepiti slavnostním šumem. Prosí je,
aby si povšimli siroty Dalmacie, opuštěné, za-
nedbané, volající po životu a podmínkách
k němu.Básník je pln důvěry do hostí no-
vináro.
ia Dívna brado na peru junaci
nS
lelo
lodo Vi móžeté samo da hočete,
vaším perom činit da i nami če
da ved jednom zaciele nam rane,
da ved jednom naš se napoj čuje.
A tužba za přispění ku pomoci prochvívala
ijiné projevy obřadné a společenské. Tak vedle
zvuků politických mísily se i tužby národoho-
spodářské do sjezdové akce. Společný krok
slovanský je prozatím novotou přiliš neojezděnou,
než aby mohl býti hned přesně omezen a chá-
pán. V obecenstvu nemluvilo se také o sjezdu
»novinářů«, ale jen o »slavenském kongresu«
vůbec. A tak se obrysy rozplývaly. Než jaký
div, není-li hned od počátku vše minuciosně
vykrouženo?
Na konec vysvitla přece jen hlavní
pravda: třeba se blíže poznávati a obezna-
movati.
A v tom smyslu bohdá stateční hostitel
sjezdu jistě se nezmýll ve svém očekáváníl
Mnohá pěkná myšlenka vzkličila za půvabných
dalmatských dnů a tiskem se rozletí do slovan-
ského světa, projde slovanskými mozky, pohne
slovanskými srdci i pažemi a vrátí, se po čase
ke zdroji svému obrozena, uzralá jako žívý,
prospěšný — skutek
Dalmacie