Ročník XVII.

V Praze, dne 23. dubna 1908.

Číslo 17.

ŽENSKÝ

LIS

Cena 6h.

Poměry pracovní a výdělkové švadlen rukavic. Švadleny rukavic zaměstnávají se po více domáckou praci výdělečnou. Zde jest opět jeden ze smutných obrazů tohoto zaměstnání domáckého. V tomto oboru práce domácké jest velmi málo žen organisováno, liknavost jest zde přímo hrozná. Za dnešní krise v oboru rukavičkářském trpí i švadleny rukavic dvojnásob. Byla-li mzda dříve hubená, jest nyní ještě horší; továrníci stále strhují po 2 a více haléřích na tuctu, tak že při nynější drahotě sotva dělnice živoří při hladu o trochu kávy a chleba, ač od rána do noci dře. Nejen továrník, ale i sprostředkovatel práce jest též jedním z těch, jenž pomáhá dělnici škubat a dělit se z jejího výdělku a sám bo- hatnout. Takový faktor čili sprostředkovatel práce dobře žije nejen v Praze, ale ještě více těží a mnohem hůře plati dělnicím na venkově. V Příbrami, Dobříši, Hostomicích, tam jsou faktoři pravými pijavicemi ubohých švadlen, neboť tyto jsou jim dány na pospas a v jich libovůli. Na faktoru záleží dát neb nedat šva- dleně práci, od továrníka ji švadlena sama ne- dostane, a proto musí pracovat na dva, to- várníka a faktora, a tu lze si pomysliti, kolik z výdělku na švadlenu zbude.

Není na tom dosti, že švadleny faktorům pracují, za co tito chtějí, švadleny jsou nuceny i kupovat potřeby k šití od nich, a hlavně na venkově musí platit za ně dvojnásobné ceny. V Praze platí švadlena za 2 flory na 20 párů rukavic 8 kr., na venkově musí platiti 20 kr. Takový faktor sprostředkuje 60 až 150 švadlenám práci; kdyby každá denně jen 20 párů rukavic ušila, má takový faktor-sprostředkovatel pěkný zisk. Rukavičkářským faktorem jest ponejvíce žid; ten sběhá všechny možně továrny a nabízí to- várníkům menší ceny od ušití proti druhému, jen aby mu zisk neušel, a tak ubohé švadleny jsou vyssávány, musíť to, co faktor továrníkovi sleví, tomuto nahraditi. Vycházi každou středu s datem následujícího dne. Cena 6 h.

Na venkově faktor místo penězi platí často švadlenám různým zbožím druhu nejhoršího a v nejdražší ceně a vydělává takto na těch otrokyních dvakráte. Faktoři jsou ti nejhroznější vyssavatelé, oni ukládají do spořitelny, co zatím švadleny umí- rají hladem, vysílením, tuberkulosou. Od časného rána počíná práce a končí v noci. Otupěle od- dávají se švadleny po celý den práci, a když nadejde neděle, tu místo odpočinku, četby, vzdělávání se jde se k — muzice, tam do- tlouká si mladá žena svě podkopané zdraví, tam otravuje svého ducha, ničí svou mravnost. Není divu, že za takových poměrů jsou švadleny jen vyssavačným předmětem zaměstnavatelů, vždyť otupělý jich duch zvykl si otročině tak, že necíti pouta nevolnická. V řadách těchto žen není vědomí a není smyslu pro organisaci odborovou a politickou. Poměry výdělkové a pracovni jsou tak hrozné proto, že právě v tomto oboru pracovním ne- jsou ženy sorganisovány.

Ženy v tomto oboru domácké práce měly by již jednou poznati, že právě ta netečnost k organisaci se nejvíce na nich mstí. Ve vlastní obraně, v organisaci, jest úspěšné upravení ne- snesitelnych poměrů možné. V Dobříši, Hostomicích a Příbrami jest velký počet dělnic, švadlen rukavic zaměstnán; jděte těmito místy a zkoumejte, kolik z těchto žen je organisovaných a zapláčete nad jejich lho- stejnosti, nad jejich nepochopením, že jedině ony zlepšiti si mohou svůj těžký život tím, když se sorganisují. Kdyby všechny švadleny rukavie byly organi- sovány, pak by si jistě mohly diktovati pod- mínky pracovní a mzdové, bez faktorů, ba i proti nim. Švadleny rukavic na venkově by měly všechny příčiny, aby onomu hroznému vydírání udělaly přítrž. Předstírá se často, že vývoz rukavic klesl proto, že švadleny neuměly šit rukavice. Svého času pořádala i správa Technologického müsea kursy po venkově ku řádnému vyučení žen šití rukavic. Kursy ty byly dosti nákladné, ale ku zlepšení a povznesení výroby a vývozu nepo- mohly.