1
masthead
31. července 1904.
2
masthead
Přiloha „Národnichh Listu
5
article
Výtvarné uměnl.
Výtvarné uměnl.
Nepravé mety.
= Vskutku, už je tomu tak! Bydlím
ulici vysoko nad průměr hudební. Slyším, chtě
nechtě, piano nad hlavou a za zdí vedle stolu.
Jedno hraje se slušnou obratností, aspoň se
nikde nezastavuje, jenom že den co den stále
totéž a co se mi z počátku zdálo mít pěknou
hudebnost, dávno už se prozradilo jako napa-
pouškované řemeslo. V protějším okně škrtí se
tenoři a soprány, kvičí celé kapely ve řvoucím
gramofonu, neb jak se ta potvora jmenuje. Škoda.
že nemohu ve skulečnosti přejít ji mlčením jako
zde na papíře. Vedle v domech, s obou stran
zní housle. Na jedněch, ubohých a laciných,
kterýs hodný chlapeček se učí slabikovat. Místo
tonů řinou se jistě se strun kapky potu. Druhé
jsou dovednější. Někdy dovedou zaplakat
jindy se zasmát. Občas se mi zdá, že se nedí-
vají do not, nýbrž že se rozbihají do nepřede-
psaných oblasfí, do vlastní fantasie a hudou, e
samy eíli, anebo se domnívají cílit. Za rohem
v určitou hodinu a chvíli vyřití se ne právě zle
znějící tenor a zmlkne, když si zahýřil ve dvou
nebo třech ariich. Odněkud přes dvory občas
naříkává lesní roh, táhle, toužně a plechově.
Všechna okna jsou otevřena, i moje a pře-
ochotně, ach, propouštějí všechny ty zvuky
i harmonika někdy za pozdního večera rozplývá
se melancholicky jako u Petra Nansena.
Místo požitku v duši, nabízeného mi ne-
zištně se všech stran, vrtá mi v hlavé otázka
Je to vše umění? Nebo vede to k němu ? Neb
přivádí mi je k poslechu?
Petro Nansen
6
article
Děti mých přátel od let činí tož,té co jsm
činívali my: učí se nazpamět článečkům
básničkám, deklamují je, nebo se namahaj
povědit, co z nich vyrozuměli. Píšou a píšou
svoje slohové úlohy, vskutku rok od roku lépe
a srozumitelněji, ovšem také rok od roku méně
naivně a bezprostředněji, stále moudřeji a vše-
obecněji. Kdybych je pochválil, že píšou jak
praví básníci, přijali by to všichni, děti a jieh
šťastní majitelé, za roztomilou pravdu; kdyby
však klučina sdělil tatínkovi své nezvratné od-
hodlání státi se »pouze spisovatelem,« uslyšel
by známé okřídlené slovo o zakroucení krku.
Všechny ty děli, slečinky a mladí páni se
horlivě uči, ve škole i doma. Mají své učitelky,
rádce a dirigenty. Všichni kolem nich a mimo
ně jsou za jedno v přesvědčení, že třeba jim uměti
hrát, aby si samy zjednali hudební požiteka
zlepšili a zvýšili si porozumění a pochopení umění
hudebního, že třeba naučiti se dobrým slohem
psát, poněvadž to bystří a cvičí mysl a chystá
jim sdělovaci schopnost psaným slovem. Jejich
učitelě hudby a učitelé českého slohu jsou na
štěstí opozděnci v moderní methodě vyučovací.
Jsem přesvědčen, že moje pianistky, moji hou-
slisté a rohovníci nedostávají za úlohy kompo-
novati písně a sonaty a vím, že můj — pro-
miňte — mého přílele tereián nedostává za
školní nebo domácí úkol napsati balladu nebo
novellu. Na to, jak obecně známo, nemámev
Čechách škol, ač přítel Kaminský dávno zanáší
se-myšlenkou otevřiti školu, pro výchovu bás-
níků. Pokud se první kategorie týče, odkazují
učitelé své žáky, u nichž tuší tvořivé nadání, na
zvláštní ústavy.
Také kreslit se učily a učí všechny děti.
Kaminskij
Čechy
7
article
Beze vší pochyby také moji hudebníci počmá-
rali dost a dost papíru. Jenom že jsme ne-
dávno přišli k náhledu, že toto všechno učen
nestálo zkrátka za nic, že bylo z gruntu po-
chybené. A takové poznání vede k reformám.
A reformní myšlenky se formulují a z formul
se vykluhávají nové systémy a za krátkou dobu
máme ve školách novou methodiku kreslení.
Vznikla z důvodného odporu proti šabloně z po-
znání nedostatečnosti dosavadních výsledků —
a nežli se nadějete, budeme míti šablonu novou.
Na všech stranách, od první třídy obecné
školy až do poslední střední se nčení kreslení
reformuje. Mnoho hlav zaměstnává se vynalezá-
ním nejlepší methody, pomocí které by se žák
co nejrychleji a nejlépe naučil kreslit, jinak a
lépe, nežli jsme se naučili my. Už se nemluvío
kreslení vůbec, nýbrž o nějakém zvlášíním » volném
kreslení«, ač mi není dost zřejmo, kterým slušno po-
vrhovati jako »nevolným«. Reformátoři dostali po-
silu, velmi moderní. Jedni ji řikají »umělecká vý-
chova«, druzí »výchova k umění«, ale všichni
myslí při tom na jednu věe.
Všechno je správné! Správně jsme poznali.
že staré kreslení je nedostatečné, správně usilu-
jeme o nápravu, správně eitíme potřebu a nutnost
zové generace nových vrstev společenských
uvést na cestu lásky k umění, správné je, že
hledáme nové methody učební, správné je i je-
jieh vývodiště: kreslit ne mechanicky, nýbrž z
porozumění, vyjíti od přírody a držeti se jí a
ne od bezduchých a ledajakých předloh.
Výsledky dosavadní nejsou příliš staré,
tkušenosti ne příliš rozmanité a hluboké, přece
však už takové, že na některých místech hro-
titě vystupují pochybnosti a výstřelky.
8
article
Zdá se mi, že není dost jasného rozlišo-
váni ve věci; zdá se mi, že se mísí pojmnya
ke představa umění mnoho straší a mnoho kazí,
neboť tolik je jisto a musí být jasno, že sice
kreslení souvisí někde s uměním, ale že kreslení,
až po jistý stupeň, není uměním, nýbrž pouhou
dovedností. Kreslení, jež by bylo uměním, je
prostředek, nebo schopnost vyjádřit představu
vylvořenou zvláštní a vzácnou potenci. Pak
tiprve se stává kresba uměleckým dílem a vý-
trorem. Aby jim byla, musí ji předcházeti a
k ní se družiti schopnost tvůrčí. O takovém
kreslení při vyučování všech žáků bez rozdílu,
na skolách neodborných, obecných, měšťanských
a středních i řemeslnických nemůže býti řeči.
O nabytí dovednosti a ne o výcvik umělecký
nebo i jen k umění tu jde a musí jíti. Na to
se musí školy ty omeziti, podle svého úkolu vyučo-
vaeího a životního, podle průměrné schopnosti
svého žactva. Kreslení na těchto školách nemůže
miti jiného rozumného cíle, nežli v míře co možná
největší vycvičiti dovednost v okreslování. Toto
kreslení a jeho výcvik má dvojí základ, pomůcku
s předpoklad v jednom: optické chápání objektu
ovládání techniky a hmoty kresebné. Duševní
činnost nikterak při tom nepřijde zkrátka. Mát
velký úkol, zjev plasticko-barevný převěst
v obraz plošný tak, aby tento zase vyda
dobron představu prvého.
9
article
Nemohu a nesmím se odvážiti tvrdit, že
tyto přirozeně a logické hranice kreslení na
školách nikde nepřekročují, ale kde jsem ovoce
nového vyučování viděl a seznal, všude je pře-
kročili. Všude se »komponuje«, všude se »styli-
suje«. Jenom se neptejte jak ! Kreslí se na př.
dle skulečného ovoce, živých květin, ale sotva
že jakž takž sedmi- osmilelý žáček svedl na
papíře něco, co se aspoň z daleka podobá pří-
rodní předloze, už jej učitel nabádá a nutí, aby
z toho udělal, upravil, skomponoval, nebo jak
to chcete pojmenovat, dekoraci neb ornament
Pro bůh, jaký? Opakuje mechanicky svoji kres
bičku v rovných řádkách nebo v křivkách,
klade ji do rohu nebo středu daně plochy
komposice je hotova. Vím, že k tomu svádí tak
zvaný moderní ornament, ale právě ten, kterýje
takovému počínání vzorem, buď není vůbec
uměleckým výtvorem, anebo jeho umělecký
princip, jeho vnitřní obsažnost a vedení zůstaly
nepochopeny. A tak jedněmi dveřmi jsme starou
šablonu vystrnadili a druhé dvéře nové do kořán
otevíráme. Mluvíli se při tom o umění, děje se
mu křivda do nebe volající. Předně není žádná
mechanická práce uměleckou činností, za druhé
není každý z nás schopen umělecky tvořit a za
třetí nevede u mladičkých žáků takové kreslení
k pochopení a vážnosti uměleckého výtvoru.
Naopak je velké nebezpečí, že si jej zneváží
znehodnotí, když je naučili a přesvědčili, jak
snadno každý — zdánlivě — totéž dovede, co
člověk, kterého ostatní ctí za umělce.
10
article
Jiné nebezpečí vidím v tak zvané stylisaci
Přál bych si, aby jako poučující a povzbuzujíeí
předlohy v našich školách byly vyvěšeny kresby
Ruskinovy anebo Hynaisovy, aby se na nieh
učili, co znamená umět kreslit, a kreslit s lásky-
plnou věcností a dokonalosti. To jsou kresby
nejkrasšího realismu a o takové kreslení nám
musí jíti. Styl je záležitosti uměleckou, anebo
— věcí šablony. Naučit se kreslit, znamená
dovésti věrně a v podstatnosti zevrubně okreslie
zvolený nebo daný předmět a teprve dokonalé
proniknutí a pochopení jeho stává se základnou
stylisace a stylu, který je hodnotný jedině, je-li
osobní. Elementární učení, jakým kreslení na
všeobecných školách přece je, musí, aneb aspoi
má vésti ke konkretnosti, ne k hravému styliso-
vání zjevů. Sotva že jsme vydobyli přírodu, sku-
tečnost pro školy, už ji zase hrozí znásilnění
zanedbání. Ano, jednostranná horlivost rodí vý
střelky ku podivu zvrácené. Kreslí se nyní nej-
více podle rostlin a květin, ale ty mají jednu
nepěknou vlastnost: vadnou rychleji nežli žáček
dovede je nakreslit. Té nemilé vadě odpomáhá
se tím, že místo živé flory předkládá se drob
ným kreslířům model z plechu, z masy, oma-
lovaný, kolorovaný. Co to je? Kde je příroda
Kam se poděje zamýšlené chápání krásy, barvy
a linie životní, když je chcete učiti na takových
surogátech?
Ruskinův
Hynaisův
11
article
Učení hudbě a cvičení slohová vedous
jistě správněji, nežli takové methody moderního
a volného kreslení. Ti, kteří mne svojí muzikou
trápí, nejsou nuceni komponovat podle toho, c
se právě naučili v potu tváře vyklepat na kla-
vesách, vyloudit ze strun a vyrazit z rohu.
Učitel češtiny moudře se usmívá, vzpomene-lisi
svých předchůdců, kteří dávali žákům za úkol
páchati třeba latinské eklogy, hymny a nenie
usmívá se útrpně nad nimi, věda, že sami ani
nebyli básníky a, v přesvědčení zkušenostmi na
bytém, že ani básník nevyučí nikoho na básníka
nemá-li tento ono vzácné ingenium, o němž
prostý lid ví, že je to zvláštní dar od boha.
Karel B. Mádl.
Mádl
12
article
=Nové publikace redakci této rubriky za-
slané
Wirth Ždeněk, Architektura a užitá umění
přitomnosti. Úvod k nazírání na moderní umění.
Zvláštní otisk ze čtvrté roční zprávy c. k. státní
reálky v král. hor. městě Kladně za školní rol
1903—1904.
Stručné a jasné vylíčení moderního hnutí
umění, psané s dobrým rozhledem a s láskou k věci
Lehner Ferd. J., Dějiny umění národa če
ského. V Praze. »Unie«. Sešit 28.
Praga Bohemíae Metropolis, aceu
ratissime expressa 1562.
Veliký kolorovaný dřevoryt, jehož unikátní tisk
byl nedávno objeven v městském archivu ve Vratislavi
dala městská rada reprodukovati v přirozené veliko-
sti originálu (19063 cm.) faksimilovou zinkografi
pouze v liniové kresbě a ve zmenšeném měřitku
světlotiskem. Obojí reprodukci provedla »Unie«.
Rozměrný a podle všeho do mnohých podrobno-
stí věrný prospekt Prahy doby Ferdinanda I. násle
duje co do času hned po obraze Prahy v Schedelově
Kronice z r. 1493. Tento však je jen přibližný, místy
téměř fantastický. Proto sluší považovati nově obje
vený prospekt, neznámého autora, jehož vzhled
faktura připomíná velké dřevoryty Hanse Tirola, za
nejstarší zevrubný a správný obraz našeho města.
Je tedy znamenitého významu historického.
Muther Richard, Dějiny malířství. Přeložil I
Bílý. V Praze. J. Laichter. Seš. 19. a 20.
Volné Směry. Měsíčník umělecký. Vydáv
»Manes«. Seš. 8 (Třináct reprodukci malíře Bretagna.
Ch. Colteta. F. X. Šaldy stať o novém románu Cam.
Mauclaira »La ville Lumiěre«.)
Wirth Ždeněk
Lehner Ferd
Tirola
Richard
J Laichter
Bretagno
Šalda
Mauclair
Kladno
Praha
Camelopardalis
Praga Bohemíae Metropolis
centimetr
Le ville Lumiěre
13
article
Školská hlídka.
Školská hlídka.
O obcování našich dítek.
Kapitola z výchovy rodinné,
Ve výchově naší mládeže jsou velmi důleži
tými činiteli zkušenost a obcování. Z
zkušenosti tvoří se pravidla pro výchovu; ob-
cování s jinými zplozuje a tvoři smýšlení.
Obcováním přichází dítě s oživenými by-
tostmi do styku. Pravidelnými, déle trvajícími
styky s cizími lidmi bývá dítě, dojmům snadno
přístupné, povzbuzováno buď v příznivém nebo
škodlivém směru.
Obcování má před zkušeností tu přednost
že ten, s kým se stýkáme, působí na nás jaks
tajemně svou osobností, zejmena tehdy.
jestli nás poučuje. Dítě bývá poučováním
od té osoby, k níž úctu chová a jejíž autority si
váží, více dojímáno, nežli osobou, k níž přílišné
úcty nechová.
1. O vlivu, jaký má obcování na smýšlen
těch, kteří ještě cizímu vlivu přístupni jsou, po-
učuje nás denní zkušenost.
Člověk se může „nakaziti“, nebo jak
se vůbec říká, cizím duševním stavem jiného
„načichnouti“, t. j. vnitřní stav jednoho přenáší
se nevědomky a beze všeho přičinění na
druhého.
Tak dítě nevědomky a bez vlastní vůle
směje se se smějícími, pláče s plačícími, hoře-
kuje a běduje s Hořekujícími, naříkajícími a bě-
dujícími, aniž by pravá příčina cizí radosti nebo
bolesti byla mu známa. Pouhé známky výjevů
těchto na jiných dostačí, by se city ve vlastním
srdci jeho utvořily. Ty tvoří se tím hojnějia
častěji, jestli se k nim úmyslně podnět dává.
14
article
Cizí radost, žalost a bolest objevují se v ne-
otupělé ještě mysli tak, že se pokládají za své.
Jsou to city sympatické čili soucity,
jimž, jakožto zřídlu nejvyšších cností tak veliká
cena se přikládá. Vyvolávají se osobním stykem
nebo živou představou takového styku, a to tím
mocněji, čím příbuznější jest cizí kruh my-
šlenek s kruhem vlastním, a čím více a hlou-
běji vžil se člověk do cizího duševního života.
„Nakažení se“ cizím stavem duševním ne-
obmezuje se pouze na obor citu, nýbrž i na
ostatní duševní žití. Známý výrok, že
věci, vše konkretní, srostité na dítě a jeho mysl
více působí, nežli pojmy, abstraktní čili odtažité,
má platnost i v tom ohledu, co člověk dobrého
nebo špatného ze zvyku, z mravů, náklonnosti,
názoru, úsudku od jiných si přisvojil. Při tom
vystupuje právě následkem duševní sdělnosti př
pravidelném obcování vše bezděčně přijaté do
popředí a trváním se sesílí. Nejnápadněji jevi se
po stránce špatné, z čehož povstalo přísloví:
„Špatné společnosti kazí dobré mravy“. Zlo do-
cházívá v duši lidské více záliby nežli dobro
poněvadž se zdá, že ono snadněji se vykoná.
nežli toto.
15
article
2. Podle Aristotela člověk jest stvořen jak
společenská bytost a proto vzorem mu pud spol-
čovací. Proto má ve výchově pud obcovati sji-
nými anebo se s nimi spolčovati, velikou důle-
žitost.
Pud společenský jest dle přiroze-
nosti lidské rozličný v nescházi žádnému člo-
věku, tím méně dítěti, poněvadž toto nemůže se
samo na sebe spolehati a před jinými se uzaví-
rati. Pud společenský nebo-li obeovací sji-
nými jest dítěti potřebou.
Pud společenský jeví se dosti zřejmě, tk
že ode dávných dob i ti vychovatelé, kteří si ze
svého činění a konání počet vydati nedovedli.
jeho vychovatelského významu, jeho blahodárné
působnosti aspoň všeobecně si všímali; ve
mnohých případech až tehdy, když škoda, jakou
špatná společnost způsobila, jeviti se počala.
Ale ani péčí o to, aby ditě obcováním s ne-
zvedenými dětmi nezbednosti si neosvojilo, tedy
pouhým zabraňováním zla, jaké z tako-
vého obcování vzejíti může, není vychovatelský
úkol úplně vyčerpán, ano, ani tehdy ne, my-
slíme-li na obcování dětí pouze zacházení
s dětmi jinými. Pojem „obeování“ má
ještě širší význam. Všecko pravidelné aneb aspoň
děle trvající zabývání se s oživenými by-
tostmi, také i s těmi, které dítko si oživené
myslí, náleží do jeho oboru; tedy hra dívky
s loutkou, chlapce s koněm aj.
Aristoteles
16
article
3. Proto ovšem zabývání se dítěte se z ví-
řaty nemá býti vychovateli lhostejným. Kdyby
nehrozilo dětem ze zabývání se se zvířaty, jako:
se psy, kočkami a j. nějaké nebezpečí ohledem
zdraví, radost ta směle mohla by jim se do-
přáti. Takovým obcováním budí se soucit, ato
jmenovitě tehdy, popřává-li se dítěti trochu sta-
rosti o zvířata a svěří-li se mu jejich opatrování.
A byť i jiná, v domácnostech chovaná zví
řata, jako na př. ptáci v kleci, veverky za oknem
ptáci, čekající v zimě u okénka na zob, jim po-
daný, nejevila takové přítulnosti jako věrný pes
přece neschází jim pud, kterým vděčnost a při
tulnost svým ošeřřovatelům dávaší na jevo.
A právě to má veliký vliv na ducha a cit dítěte.
Dítě, které od svého mládí se zvířaty se za
bývá a je ošetřuje, které jejich přítulnost, úlis-
nost a vděčnost pozoruje, nebude v pozdějších
létech je trápiti anebo nějak jim ubližovati; ci
mu něco podobného nedovolí. Kdo zvířeti ubli-
žuje, jest surovým člověkem a surovosti do-
peuští se i na lidoch.
Z chování se dětí ke zvířatům můžeme
směle na chování se k lidem souditi; proto vý-
chova dětí má k tomu přihlížeti, by se tyto ne-
chovaly hrubě ke zvířatům, krutě s nimi neza-
cházely, byť i tato nebyla vydatnými pomocníky
člověka.
4. „Výchova není vlastně jen soubor mnoha
pravidel a zákonů, nýbrž ustavičné schá-
zení se, obcování, které jen někdy za pří-
činou důrazu útočiště bere ku poučování
k trestům. Umění vychovávati, jest přizpůsobiti
učně, aby uměl s jinými obcovati,“ praví jeden
z předních tvůrců novodobé paedagogiky Her-
Z počátku obeuje chovanec se svým vy-
chovatelem. Vychovatel by velice chyboval.
kdyby se vždy držel jenom některých pravidel
jež mu výchova podává, a chovance by necha
konati, co by sám chtěl.
17
article
Poněvadž jest umění vychovávati pouhým
přizpůsobováním uměti s jinými obcovati, vy-
žaduje nejen velikého sebezapírání, nýbrž i ne-
malé dovednosti, by se všem nebezpečným úska-
lím vyhnulo.
Vychovatel by chyboval, kdyby se k cho-
vanci příliš snižoval, a při tom zapomínal.
že jej má k sobě ponenáhlu povznášeti, anebo
kdyby se k němu nesnížil, čimž by se mu
odcizil a tak obcování obou nemožným učinil.
Pozorujeme-li oba tyto případy, shledá-
váme, že druhá chyba ve výchově častěji se vy-
skytá, nežli prvni; scháziváť namnoze vycho-
vatelům potřebná obratnost, domnívajíť se, že
toho jejich postavení a povolání nedovoluje,
anebo nebývají k tomu dobře naladěni.
Právě ve vyšších kruzích společenských,
které chtějí míti děti své dle nejnovějších zásad
vychovány, bývá mezi dětmi a rodiči veliká ne-
shoda, neboť jedni s druhými málo se zabývají,
málo spolu obeují.
5. Ze děti z vyšších kruhů zvláštní zálibu
nacházejí ve společnosti osob slu-
žebných, že je vyhledávají, s nimi rády ob-
cují a se radí, u nich a mezi nimi spokojeněj-
šími se cítí nežli u otce a matky, vysvětluje se
tím, že se rodiče s nimi málo zabývají, že s nimi
zřídka kdy obcu jí.
Příchylnost a přítulnost dětí k osobám slu-
žebným vysvětlíme si také tím, že služebné
osoby svým nižším vzděláním a mnohými jinými
zájmy dětem bližšími jsou nežli rodiče.
Obcování dětí se služebnými osobami ne-
bývá často bez nebezpečí. Stáváť se zhusta, že
služka bývá dítěti tím, čím mu má býti matka.
Ale není také pravidlem, že by děti, které se
služebnými příliš obeují, musily se zrovna ne-
mravnostem přiučovati. Ovšem i tam, kde se
domníváme býti zeela bezpečnými, že se děti
ve společnosti se služebnými osobami špatno-
bart.
18
article
stem nepřiučují, přece ještě není všecko nebez
pečí odstraněno.
Dle zákona duševní sdělnosti přecház
z ducha těch, s nimiž dítě obcuje, vždy něco
do citlivé a všímavé mysli jeho a zakoření se
tam tím pevněji, čím delší a přítulnější byl
poměr.
Kdyby bylo možno, studovati a rozbírati
duševní stav mnoha odrostlých osob, spatřovali
bychom u přemnohých patrně, kterak nepři-
měřené obcování v létech mladistvých na ně
působilo.
Jestli výchova varuje děti před výhradním
opcováním s osobami služebnými, nepřikazuje
tím, aby děti přidržovány byly k tomu, by si
služebných nevážily, neboť osoby tyto, ko-
nají-li svědomitě své povinnosti, napomáhají vy-
datně ke blahu domácímu.
Čeleď slouží rodičům, nikoliv dětem, a co se
poslušnosti týče, jsou tyto na stejném stupni
s ní. Děti nemají čeládce poroučeti, nýbrž jí jen
rozkazy rodičův vyřizovati. Chtějí-li děti od če-
ládky něčeho dosíci, mají o to slušně požádati
a za prokázanou službu ji poděkovati. Kdosi
zvykne hned z mládí za vše slušně poděkovati
tomu nepřijde to v létech pozdějších za těžko.
Vypínati se oproti lidem služebným, škodí
prosté mysli dětské více nežli přílišná poddaj
nost. Střední cesta jest nejlepší, a věci se nej-
lépe prospěje, dávají-li dětem otec i matka proti
podřízeným osobám v zacházení s nimi dobrý
příklad.
6. Jest vůbec známo, že děti, nemající an
bratří ani sester, tíže se vychovávají nežli ně-
kolik dětí v rodině, a to zejmena, ne-
různí-li se příliš u věku svém.
19
article
Ony děti, které z pravidla jen s osobam
odrostlými se stýkají, stávají se snadno svéhla-
vými a přemoudrými. Příčina toho jest zřejma
scházíť jim blahodárný vliv obcování s bratřím-
a sestrami.
Rovný podíl na lásce rodičů, společná ra-
dost a společný žal, shoda v představách a život
ních názorech, jež se za stejných poměrů utvo-
řily, zplozují mezi dětmi vědomí, že k sobě ná-
ležejí, probouzejí v kruhu bratří a sester sou-
citnost a pokládají se vespolek za jediné mravn
těleso, za jednu mravní bytost.
Ve všech rodinách nebývají si děti rovně
nakloněny, poněvadž nejsou stejných povah, ne-
snášejí se, jedno druhému nepřeje přízně oteovy
nebo matčiny, často se hašteří, jeden na druhého
se hněvá atd. Chce-li výchova v takových rodi-
nách dosici klidu a souladu, má vše odstraniti,
co jest příčinou nedorozumění.
Přátelské pom'ěry mezi dětmi, které
se buď doma, buď ve škole v létech pozdějších
utvořují, doporučují se vřele. Z uzavřeného přá-
telství mezi dětmi možno souditi na jejich in-
dividualitu, a to trvá-li delší dobu, anebo mění-
se často.
Přátelství uzávířají obyčejně děti stejného
smýšlení, což zřejmě dotvrzuje přísloví: „Rei
mi, s kým zacházíš, a já ti řeknu, jaký jsi.
7. Ke skutečnému obcování druží se ob-
cování idéální. Toho dostává se naší
mládeži četbou spisů.
20
article
Národní hospodář.
Národní hospodář.
Nové prostředky.
Jak tomu dávno, co silící liberalism angli
eký, porážeje ochranářskou politiku celní své
vlasti a podkopávaje současně dosavadní ústavu
jejl, aby ji nahradil demokratičtější a aby
opatřil vstup do parlamentních síní buržoasii,
která byla jeho nositelem, opírajíc se ochotně o
dělnické batailony ligy prdti obilním clům, pro-
klamoval heslo nevměšování se státu do hospo-
dářských dějů. Feudalism vládnoucí mocí správní
ve státu strnul ve své ochraně šlechty, která
zřela svou spásu v obilních clech a nenáviděla
zbohatlé a výbojné továrníky, již přicházeli
»z dola«, aby jí vyrvali samovládu. A čím víee
odporu kladla správa státní těmto novým prou-
dům, čím více stlačovala jich rozvoj a čím
hůře potlačovala úsilí dělnictva, tím důraznější
bylo volání po naprosté svobodě ve věcech ho-
spodářských. Tovární výroba potřebovala svo-
bodný rozvoj a obchodník, který rozvážel jej
produkty do celého světa, toužil po naprosté
volnosti pro své jednání. Tak rodí se v době,
kdy boj proti utlačování politickému dosahuje
v Anglii vrchole, idea státní muci, která pouze
chrání, co nabyto, které ale musí býti až na
připady zločinné úplně lhostejno, ja k nabyto.
Odstranění ochranných cel, svobodná pracovní
smlouva, zrušení zákonů a nařízení, omezujících
obchod a průmysl — to vše mělo učiniti ze
státu pouhého mlčelivého diváka. Anglická
buržoasie tohoto cíle dosáhla vitězně, aby sama
ale donutila stát k negaci jeho. Žádala svo-
bodnou pracovní smlouvu a těžíc ze svého
mocenského posťavení ujařmovala dělníka nej-
strašnějším způsobem. V touze po zisku a sou-
těžní zdatnosti stlačuje mzdy na úroveň, při
níž se rodí zoufalství a bída — jako ironie zní,
že nikdo dělníka nenutí k přijeti smlouvy . .
Anglie
21
article
Jakoby hlad nebyl vis major!
V této době ponížení a úpadku dělnických
sil Anglie zvolna zraje obrat. Může býti státu
lhostejno, trpí-li široké vrstvy jeho útiskem ka-
pitálu, není jeho povinností vyrovnávati alespoň
z části rozdílné mocenské postavení obou sku
pin? Z těchto úvah, které osvětlovaly předn
hlavy Anglie, vyrůstá zvolna svoboda koaliční,
z jejíž semene vzchází moc odborových spolk
a dělnická ochrana. Stát donucen bídou mass
opouští heslo liberalismu počátků století minu-
lého a vstupuje v nové dráhy, tím širší, čím
více se uplatňuje demokracie v jeho správě.
Ten obrat — byť epochální — nepřekvapuje.
Státní správa není strnulou jakousi formou pů-
sobící čistě mechanicky, nýbrž vždy jen a jen
výrazem snah a úsilí vrstev, kleré ji tvoří. De-
mokracie vstupuje na místa, která feudalism
vyhražoval šlechtě, činí mutatis mutandis kone
konců to, co činila pro sebe ona: chrání roz-
voj, sílu a potenci těch, jimž slouží, t. j. lidu.
Je proto neskonale mravnější, protože usiluje
o pokrok všeobecný, že pracujíc o povznesení
z dola buduje lepší budoucno celých národů.
Dnes heslo nezasahování státu jest překo-
náno. Sociální zákonodárství, účelná ochrana
obchodu, průmyslu a zemědělství obchodními
smlouvami oproti cizině a politikou dopravní,
řadou zákonů a nařízení doma, přímé zasaho-
vání inspekcí a pod. — jaký to netušený po-
krok a rozvoj! Ale při tom všem v rámci uve
deném ponechává stát svému obchodu a prů-
myslu volnou dráhu. Zasahuje jen tam, kde
Anglie
nařízený dom
22
article
veli to potřeba celku a kde ho k tomu donu-
cuje veřejné mínění a vsahuje opatrně a jen
po dlouhých úvahách. Dosud zákono-
dárně — ale i zde nastává obrat.
Jeho známky již jasně se rýsují.
Současnému vývoji průmyslovému vtiskují
organisační snahy mocně ráz a pečeť. Ochra-
nářská politika celní nemohla než vzbuditi ony
silné průmyslové organisace, které umožňujíce
průmyslu plné využití domácího trhu v rámci
ochrany stávají se čím dále tím více prostředky
výbojné politiky vývozní. Ne sua sponte, al
z nátlaku. Obrovské úspěchy techniky zvýšily
výkonnost podniků průmyslových na míru ne-
tušenou. Ale čím úspěch mocnější, tím důraz-
nějším i jeho předpoklad: zvětšení výroby. Ná-
kladná zdokonalení produkční stávají se hospo-
dářskými v plném slova smyslu, když jsou
krajně využita t. j. když jich výkonnost plně
uplatněna. A tak sťává se moderní technický
pokrok pákou stálého zvyšování výroby, ved
k občasným poruchám následkem nadvýroby,
když se nezdaří zavčas zajistiti odbytiště. —
A tak nucen průmysl moderní stále ohližeti se
po nových a nových trzích. Toho možno často
dosíci jen tím, že se ukládají odběratelstvu
vlasti nové oběti. Děje našeho průmyslu cukro-
varského přinesly dosti dokladů této politiky.
Že v širokých spotřebujících vrstvách způ-
sobují tyto děje vážné znepokojení, nepřekvapuje.
Berně rozvoje průmyslu spadají na ně nejtíže.
Tyto obavy, ne neoprávněné, často jsou zdrojem
protikartelních hesel, oně nenávisti, která tak
mocně si razí půdu a která donucuje státy
k úvahám, jak čeliti »nebezpečí kartelnímu«.
Řada více méně nepodařených osnov kartelních
zákonů tlí v zásuvkách parlamentů a vláda
nedávná anketa německá, která měla přiněsti
nový materiál, značně po této stránce zklamala.
23
article
Ukázalo se, že i tyto organisace mají své jasné
stránky a že speciálně v Německu v době krise
vykonaly značné služby národnímu hospodářství
své otčiny.
Toto poznání korriguje — a vyvolává nové
názory. Hle, jich stopy!
Berlínská bursa měla po delší dobu svou
tichou sensaci. Za zajímavých okolností. Uhlář-
ský průmysl německý nalezá se dnes ve stadiu
nadvýroby. Nové doly otevřeny v době vzestupu
a dnes jich těžba nenalezá odbytu. A tu za-
kročuje syndikát, tato pevná a osvědčená orga-
nisace. Starými prostředky. Uděluje sdruženým
závodům těžební kvoty. Od malých kupují je
veliké doly a práce na menších závodech se od-
mlčuje. V tichu provádí se soustředění, které
má svésti uhlářskou politiku německou v pevné
ruce několika silných podniků. To děje se pod
povrchem, téměř neslyšně. Jen protesty míst,
na jichž dolech se přestává pracovati, jsou znám-
kami postupu plánu soustřeďovacího. V tento
klid vpadá pojednou soustavný nákup akcií »Hi-
bernie«, jedné z největších společností uhlářských
Německa. Bursou probíhá nervosa. Kdo kupuje?
To konečně vidí každý: Drážďanská banka. Ale
pro koho? Pro skupinu, která stojí za ní a která
se domáhá moci ve správní radě »Hibernie«?
Kombinuje se různě a konečně přichází vy-
světlení, které se tušilo, ale které přece jen
vzrušuje: Drážďanská banka provádí jen rozkaz
pruské vlády, která chce nabyti
vlivného slova v syndikátu uhel-
né m.
Ještě jiný moment ji snad k tomu vede,
snaha o neodvislou úhradu uhelné spotřeby pru-
ských státních dráh, ale jejího splnění docílila
by i tím, kdyby na svých uhelných pozemcích
zahájila těžbu — stojí tedy úsilí o nabyti moc-
ného slova v syndikátu uhelném v popředí a jest
snad i motivem jediným.
Uhlář
Bursa
Německo
drážďanský banka
24
article
Obavy, že by syndikát mohl cenově využíti
svého mocného postavení, jsou příliš silny a
snad i odůvodněny, kdy do jeho správy vstupují
noví, výbojní živlové. A tu zasahuje správa
státní. Ne tím, že si vyhražuje dozor nad kar-
telem, že připravuje osnovy dozorčí a p. — ale
tím, že jako soukromý podnikatel
se chce státi jeho členem a takto
chrániti zájmy veřejnosti. To je
krok, který nemá příkladu. Když žádáno na př.
své doby na rakouské vládě, aby přístupem k
konvenci hnědouhelné pomáhala uzdravovati
bídné poměry české pánve hnědouhelné, jichž
využívají dvé ústecké firmy obchodní k nabytí
neobmezené vlády, ozvala se z Vídně poloiro-
nická slova, že stát přece nemůže býti členem
kartelu... A hle, v Prusku se jím v zájmu
veřejnosti státi usiluje.
Krok Pruska staví nové a zajímavé výhledy
v sociální a hospodářskou politiku států v bu-
doucnu a zasluhuje tedy i s této stránky plnou
pozornost.
Prusek
Vídeň
25
article
Vídeňská bursa v týdnu minulém.
Ve Vídni, 30. července.
(Pův. zpráva »Nár. Listů «.)
Trhu s cennými papíry dostalo se v min. týdnu
přechodně dosti krilického rázu. Události na bojišti
— pokud totiž jde o to, jak Rusko se chová k lodem
neutrálním — působily zde dosti pronikavě, takže
kursy se dosti drobily. Následkem toho způsobily pro-
neje rakouských kreditek, které provádí po několk
dnů jistá komisionářská firma, dosti cnabé smýšlení,
jež mělo za následek poklesnutí mezinárodních spe-
kulačních hodnot o 3—4 K. Nepříznivé toto smýšlení
posíleno ještě tím, že kurs anglických konsolů opětně
kolísal, z čehož odvozováno zhoršení politického
stavu. Také stále horké počasí rozlaďovalo a i když
v prvých dnech týdne počasí se ochladilo, nezlepšilo
se smýšlení, protože se ukazovalo na to, že deště jsou
čistě místní a že nelze si od nich slibovati pronikavé
změny daného stavu. Vzestupná tendence pešťského
trhu obilního sice se poněkud oslabila, leč oslabení
toto nevyplývá ze změněného názoru na schodek
sklizně domácí, nýbrž jest důsledkem dovozů cizího
obilí, zvláště rumuského. Konec týdne přinesl ostalně
i zde zlepšení.
Vídeň
Rusko
26
article
Koncem týdne se však smýšlení zdejší bursy
poněkud upevnilo. Prodeje kreditek přestaly, o napjelí
rusko-anglickém docházely zprávy klidnější a tak
zrcadlilo se upevněné smýšlení berlínské — zvláště
co do báňských papírů — z části i zde. Kurs konsolů
se lepšil, a tentýž moment zračil se i u báňských
papírů dříve již, než bursy zvěděly o odhodlání pruské
vlády zakoupiti Hibernii. Upevnění toto potrvalo i po
vyhlášení kroku toholo, ač nelze v něm zříti podnět
pro haussu co do ostatních uhlářských papírů nebo
dokonce co do rakouských železářských. Spíše možno
souditi o opaku, protože vláda pruská patrně chce
seslátněním Hibernie docíliti silného vlivu na uhlář-
ský syndikát. Vzestupná tendence neoslabena ani
hrůzným zavražděním ministra Pleva; ba spíše ještě
sesílila, což ostatně motivováno tím, že nyní vý-
znam mírumilovného Vitla jen stoupne.
Ostatně byly obchody klidny a trh zdrželiv; snad
působila i zpráva o platebních obtížích veliké vinní
firmy vídeňské při čemž angagovány některé vídeňská
banky značnějšími obnosy.
Pleva