ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 13 6d7f1410-71e0-11dc-b877-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 13
Chunky — 26 celkem · entity: person 18, place 10, org 2, work 3
1 masthead
31. července 1904.
2 masthead
Přiloha „Národnichh Listu
3 masthead
k číslu 210.
4 masthead
Strana 13.
5 article Výtvarné uměnl.
Výtvarné uměnl. Nepravé mety. = Vskutku, už je tomu tak! Bydlím ulici vysoko nad průměr hudební. Slyším, chtě nechtě, piano nad hlavou a za zdí vedle stolu. Jedno hraje se slušnou obratností, aspoň se nikde nezastavuje, jenom že den co den stále totéž a co se mi z počátku zdálo mít pěknou hudebnost, dávno už se prozradilo jako napa- pouškované řemeslo. V protějším okně škrtí se tenoři a soprány, kvičí celé kapely ve řvoucím gramofonu, neb jak se ta potvora jmenuje. Škoda. že nemohu ve skulečnosti přejít ji mlčením jako zde na papíře. Vedle v domech, s obou stran zní housle. Na jedněch, ubohých a laciných, kterýs hodný chlapeček se učí slabikovat. Místo tonů řinou se jistě se strun kapky potu. Druhé jsou dovednější. Někdy dovedou zaplakat jindy se zasmát. Občas se mi zdá, že se nedí- vají do not, nýbrž že se rozbihají do nepřede- psaných oblasfí, do vlastní fantasie a hudou, e samy eíli, anebo se domnívají cílit. Za rohem v určitou hodinu a chvíli vyřití se ne právě zle znějící tenor a zmlkne, když si zahýřil ve dvou nebo třech ariich. Odněkud přes dvory občas naříkává lesní roh, táhle, toužně a plechově. Všechna okna jsou otevřena, i moje a pře- ochotně, ach, propouštějí všechny ty zvuky i harmonika někdy za pozdního večera rozplývá se melancholicky jako u Petra Nansena. Místo požitku v duši, nabízeného mi ne- zištně se všech stran, vrtá mi v hlavé otázka Je to vše umění? Nebo vede to k němu ? Neb přivádí mi je k poslechu?
Petro Nansen
6 article
Děti mých přátel od let činí tož,té co jsm činívali my: učí se nazpamět článečkům básničkám, deklamují je, nebo se namahaj povědit, co z nich vyrozuměli. Píšou a píšou svoje slohové úlohy, vskutku rok od roku lépe a srozumitelněji, ovšem také rok od roku méně naivně a bezprostředněji, stále moudřeji a vše- obecněji. Kdybych je pochválil, že píšou jak praví básníci, přijali by to všichni, děti a jieh šťastní majitelé, za roztomilou pravdu; kdyby však klučina sdělil tatínkovi své nezvratné od- hodlání státi se »pouze spisovatelem,« uslyšel by známé okřídlené slovo o zakroucení krku. Všechny ty děli, slečinky a mladí páni se horlivě uči, ve škole i doma. Mají své učitelky, rádce a dirigenty. Všichni kolem nich a mimo ně jsou za jedno v přesvědčení, že třeba jim uměti hrát, aby si samy zjednali hudební požiteka zlepšili a zvýšili si porozumění a pochopení umění hudebního, že třeba naučiti se dobrým slohem psát, poněvadž to bystří a cvičí mysl a chystá jim sdělovaci schopnost psaným slovem. Jejich učitelě hudby a učitelé českého slohu jsou na štěstí opozděnci v moderní methodě vyučovací. Jsem přesvědčen, že moje pianistky, moji hou- slisté a rohovníci nedostávají za úlohy kompo- novati písně a sonaty a vím, že můj — pro- miňte — mého přílele tereián nedostává za školní nebo domácí úkol napsati balladu nebo novellu. Na to, jak obecně známo, nemámev Čechách škol, ač přítel Kaminský dávno zanáší se-myšlenkou otevřiti školu, pro výchovu bás- níků. Pokud se první kategorie týče, odkazují učitelé své žáky, u nichž tuší tvořivé nadání, na zvláštní ústavy. Také kreslit se učily a učí všechny děti.
Kaminskij Čechy
7 article
Beze vší pochyby také moji hudebníci počmá- rali dost a dost papíru. Jenom že jsme ne- dávno přišli k náhledu, že toto všechno učen nestálo zkrátka za nic, že bylo z gruntu po- chybené. A takové poznání vede k reformám. A reformní myšlenky se formulují a z formul se vykluhávají nové systémy a za krátkou dobu máme ve školách novou methodiku kreslení. Vznikla z důvodného odporu proti šabloně z po- znání nedostatečnosti dosavadních výsledků — a nežli se nadějete, budeme míti šablonu novou. Na všech stranách, od první třídy obecné školy až do poslední střední se nčení kreslení reformuje. Mnoho hlav zaměstnává se vynalezá- ním nejlepší methody, pomocí které by se žák co nejrychleji a nejlépe naučil kreslit, jinak a lépe, nežli jsme se naučili my. Už se nemluvío kreslení vůbec, nýbrž o nějakém zvlášíním » volném kreslení«, ač mi není dost zřejmo, kterým slušno po- vrhovati jako »nevolným«. Reformátoři dostali po- silu, velmi moderní. Jedni ji řikají »umělecká vý- chova«, druzí »výchova k umění«, ale všichni myslí při tom na jednu věe. Všechno je správné! Správně jsme poznali. že staré kreslení je nedostatečné, správně usilu- jeme o nápravu, správně eitíme potřebu a nutnost zové generace nových vrstev společenských uvést na cestu lásky k umění, správné je, že hledáme nové methody učební, správné je i je- jieh vývodiště: kreslit ne mechanicky, nýbrž z porozumění, vyjíti od přírody a držeti se jí a ne od bezduchých a ledajakých předloh. Výsledky dosavadní nejsou příliš staré, tkušenosti ne příliš rozmanité a hluboké, přece však už takové, že na některých místech hro- titě vystupují pochybnosti a výstřelky.
8 article
Zdá se mi, že není dost jasného rozlišo- váni ve věci; zdá se mi, že se mísí pojmnya ke představa umění mnoho straší a mnoho kazí, neboť tolik je jisto a musí být jasno, že sice kreslení souvisí někde s uměním, ale že kreslení, až po jistý stupeň, není uměním, nýbrž pouhou dovedností. Kreslení, jež by bylo uměním, je prostředek, nebo schopnost vyjádřit představu vylvořenou zvláštní a vzácnou potenci. Pak tiprve se stává kresba uměleckým dílem a vý- trorem. Aby jim byla, musí ji předcházeti a k ní se družiti schopnost tvůrčí. O takovém kreslení při vyučování všech žáků bez rozdílu, na skolách neodborných, obecných, měšťanských a středních i řemeslnických nemůže býti řeči. O nabytí dovednosti a ne o výcvik umělecký nebo i jen k umění tu jde a musí jíti. Na to se musí školy ty omeziti, podle svého úkolu vyučo- vaeího a životního, podle průměrné schopnosti svého žactva. Kreslení na těchto školách nemůže miti jiného rozumného cíle, nežli v míře co možná největší vycvičiti dovednost v okreslování. Toto kreslení a jeho výcvik má dvojí základ, pomůcku s předpoklad v jednom: optické chápání objektu ovládání techniky a hmoty kresebné. Duševní činnost nikterak při tom nepřijde zkrátka. Mát velký úkol, zjev plasticko-barevný převěst v obraz plošný tak, aby tento zase vyda dobron představu prvého.
9 article
Nemohu a nesmím se odvážiti tvrdit, že tyto přirozeně a logické hranice kreslení na školách nikde nepřekročují, ale kde jsem ovoce nového vyučování viděl a seznal, všude je pře- kročili. Všude se »komponuje«, všude se »styli- suje«. Jenom se neptejte jak ! Kreslí se na př. dle skulečného ovoce, živých květin, ale sotva že jakž takž sedmi- osmilelý žáček svedl na papíře něco, co se aspoň z daleka podobá pří- rodní předloze, už jej učitel nabádá a nutí, aby z toho udělal, upravil, skomponoval, nebo jak to chcete pojmenovat, dekoraci neb ornament Pro bůh, jaký? Opakuje mechanicky svoji kres bičku v rovných řádkách nebo v křivkách, klade ji do rohu nebo středu daně plochy komposice je hotova. Vím, že k tomu svádí tak zvaný moderní ornament, ale právě ten, kterýje takovému počínání vzorem, buď není vůbec uměleckým výtvorem, anebo jeho umělecký princip, jeho vnitřní obsažnost a vedení zůstaly nepochopeny. A tak jedněmi dveřmi jsme starou šablonu vystrnadili a druhé dvéře nové do kořán otevíráme. Mluvíli se při tom o umění, děje se mu křivda do nebe volající. Předně není žádná mechanická práce uměleckou činností, za druhé není každý z nás schopen umělecky tvořit a za třetí nevede u mladičkých žáků takové kreslení k pochopení a vážnosti uměleckého výtvoru. Naopak je velké nebezpečí, že si jej zneváží znehodnotí, když je naučili a přesvědčili, jak snadno každý — zdánlivě — totéž dovede, co člověk, kterého ostatní ctí za umělce.
10 article
Jiné nebezpečí vidím v tak zvané stylisaci Přál bych si, aby jako poučující a povzbuzujíeí předlohy v našich školách byly vyvěšeny kresby Ruskinovy anebo Hynaisovy, aby se na nieh učili, co znamená umět kreslit, a kreslit s lásky- plnou věcností a dokonalosti. To jsou kresby nejkrasšího realismu a o takové kreslení nám musí jíti. Styl je záležitosti uměleckou, anebo — věcí šablony. Naučit se kreslit, znamená dovésti věrně a v podstatnosti zevrubně okreslie zvolený nebo daný předmět a teprve dokonalé proniknutí a pochopení jeho stává se základnou stylisace a stylu, který je hodnotný jedině, je-li osobní. Elementární učení, jakým kreslení na všeobecných školách přece je, musí, aneb aspoi má vésti ke konkretnosti, ne k hravému styliso- vání zjevů. Sotva že jsme vydobyli přírodu, sku- tečnost pro školy, už ji zase hrozí znásilnění zanedbání. Ano, jednostranná horlivost rodí vý střelky ku podivu zvrácené. Kreslí se nyní nej- více podle rostlin a květin, ale ty mají jednu nepěknou vlastnost: vadnou rychleji nežli žáček dovede je nakreslit. Té nemilé vadě odpomáhá se tím, že místo živé flory předkládá se drob ným kreslířům model z plechu, z masy, oma- lovaný, kolorovaný. Co to je? Kde je příroda Kam se poděje zamýšlené chápání krásy, barvy a linie životní, když je chcete učiti na takových surogátech?
Ruskinův Hynaisův
11 article
Učení hudbě a cvičení slohová vedous jistě správněji, nežli takové methody moderního a volného kreslení. Ti, kteří mne svojí muzikou trápí, nejsou nuceni komponovat podle toho, c se právě naučili v potu tváře vyklepat na kla- vesách, vyloudit ze strun a vyrazit z rohu. Učitel češtiny moudře se usmívá, vzpomene-lisi svých předchůdců, kteří dávali žákům za úkol páchati třeba latinské eklogy, hymny a nenie usmívá se útrpně nad nimi, věda, že sami ani nebyli básníky a, v přesvědčení zkušenostmi na bytém, že ani básník nevyučí nikoho na básníka nemá-li tento ono vzácné ingenium, o němž prostý lid ví, že je to zvláštní dar od boha. Karel B. Mádl.
Mádl
12 article
=Nové publikace redakci této rubriky za- slané Wirth Ždeněk, Architektura a užitá umění přitomnosti. Úvod k nazírání na moderní umění. Zvláštní otisk ze čtvrté roční zprávy c. k. státní reálky v král. hor. městě Kladně za školní rol 1903—1904. Stručné a jasné vylíčení moderního hnutí umění, psané s dobrým rozhledem a s láskou k věci Lehner Ferd. J., Dějiny umění národa če ského. V Praze. »Unie«. Sešit 28. Praga Bohemíae Metropolis, aceu ratissime expressa 1562. Veliký kolorovaný dřevoryt, jehož unikátní tisk byl nedávno objeven v městském archivu ve Vratislavi dala městská rada reprodukovati v přirozené veliko- sti originálu (19063 cm.) faksimilovou zinkografi pouze v liniové kresbě a ve zmenšeném měřitku světlotiskem. Obojí reprodukci provedla »Unie«. Rozměrný a podle všeho do mnohých podrobno- stí věrný prospekt Prahy doby Ferdinanda I. násle duje co do času hned po obraze Prahy v Schedelově Kronice z r. 1493. Tento však je jen přibližný, místy téměř fantastický. Proto sluší považovati nově obje vený prospekt, neznámého autora, jehož vzhled faktura připomíná velké dřevoryty Hanse Tirola, za nejstarší zevrubný a správný obraz našeho města. Je tedy znamenitého významu historického. Muther Richard, Dějiny malířství. Přeložil I Bílý. V Praze. J. Laichter. Seš. 19. a 20. Volné Směry. Měsíčník umělecký. Vydáv »Manes«. Seš. 8 (Třináct reprodukci malíře Bretagna. Ch. Colteta. F. X. Šaldy stať o novém románu Cam. Mauclaira »La ville Lumiěre«.)
Wirth Ždeněk Lehner Ferd Tirola Richard J Laichter Bretagno Šalda Mauclair Kladno Praha Camelopardalis Praga Bohemíae Metropolis centimetr Le ville Lumiěre
13 article Školská hlídka.
Školská hlídka. O obcování našich dítek. Kapitola z výchovy rodinné, Ve výchově naší mládeže jsou velmi důleži tými činiteli zkušenost a obcování. Z zkušenosti tvoří se pravidla pro výchovu; ob- cování s jinými zplozuje a tvoři smýšlení. Obcováním přichází dítě s oživenými by- tostmi do styku. Pravidelnými, déle trvajícími styky s cizími lidmi bývá dítě, dojmům snadno přístupné, povzbuzováno buď v příznivém nebo škodlivém směru. Obcování má před zkušeností tu přednost že ten, s kým se stýkáme, působí na nás jaks tajemně svou osobností, zejmena tehdy. jestli nás poučuje. Dítě bývá poučováním od té osoby, k níž úctu chová a jejíž autority si váží, více dojímáno, nežli osobou, k níž přílišné úcty nechová. 1. O vlivu, jaký má obcování na smýšlen těch, kteří ještě cizímu vlivu přístupni jsou, po- učuje nás denní zkušenost. Člověk se může „nakaziti“, nebo jak se vůbec říká, cizím duševním stavem jiného „načichnouti“, t. j. vnitřní stav jednoho přenáší se nevědomky a beze všeho přičinění na druhého. Tak dítě nevědomky a bez vlastní vůle směje se se smějícími, pláče s plačícími, hoře- kuje a běduje s Hořekujícími, naříkajícími a bě- dujícími, aniž by pravá příčina cizí radosti nebo bolesti byla mu známa. Pouhé známky výjevů těchto na jiných dostačí, by se city ve vlastním srdci jeho utvořily. Ty tvoří se tím hojnějia častěji, jestli se k nim úmyslně podnět dává.
14 article
Cizí radost, žalost a bolest objevují se v ne- otupělé ještě mysli tak, že se pokládají za své. Jsou to city sympatické čili soucity, jimž, jakožto zřídlu nejvyšších cností tak veliká cena se přikládá. Vyvolávají se osobním stykem nebo živou představou takového styku, a to tím mocněji, čím příbuznější jest cizí kruh my- šlenek s kruhem vlastním, a čím více a hlou- běji vžil se člověk do cizího duševního života. „Nakažení se“ cizím stavem duševním ne- obmezuje se pouze na obor citu, nýbrž i na ostatní duševní žití. Známý výrok, že věci, vše konkretní, srostité na dítě a jeho mysl více působí, nežli pojmy, abstraktní čili odtažité, má platnost i v tom ohledu, co člověk dobrého nebo špatného ze zvyku, z mravů, náklonnosti, názoru, úsudku od jiných si přisvojil. Při tom vystupuje právě následkem duševní sdělnosti př pravidelném obcování vše bezděčně přijaté do popředí a trváním se sesílí. Nejnápadněji jevi se po stránce špatné, z čehož povstalo přísloví: „Špatné společnosti kazí dobré mravy“. Zlo do- cházívá v duši lidské více záliby nežli dobro poněvadž se zdá, že ono snadněji se vykoná. nežli toto.
15 article
2. Podle Aristotela člověk jest stvořen jak společenská bytost a proto vzorem mu pud spol- čovací. Proto má ve výchově pud obcovati sji- nými anebo se s nimi spolčovati, velikou důle- žitost. Pud společenský jest dle přiroze- nosti lidské rozličný v nescházi žádnému člo- věku, tím méně dítěti, poněvadž toto nemůže se samo na sebe spolehati a před jinými se uzaví- rati. Pud společenský nebo-li obeovací sji- nými jest dítěti potřebou. Pud společenský jeví se dosti zřejmě, tk že ode dávných dob i ti vychovatelé, kteří si ze svého činění a konání počet vydati nedovedli. jeho vychovatelského významu, jeho blahodárné působnosti aspoň všeobecně si všímali; ve mnohých případech až tehdy, když škoda, jakou špatná společnost způsobila, jeviti se počala. Ale ani péčí o to, aby ditě obcováním s ne- zvedenými dětmi nezbednosti si neosvojilo, tedy pouhým zabraňováním zla, jaké z tako- vého obcování vzejíti může, není vychovatelský úkol úplně vyčerpán, ano, ani tehdy ne, my- slíme-li na obcování dětí pouze zacházení s dětmi jinými. Pojem „obeování“ má ještě širší význam. Všecko pravidelné aneb aspoň děle trvající zabývání se s oživenými by- tostmi, také i s těmi, které dítko si oživené myslí, náleží do jeho oboru; tedy hra dívky s loutkou, chlapce s koněm aj.
Aristoteles
16 article
3. Proto ovšem zabývání se dítěte se z ví- řaty nemá býti vychovateli lhostejným. Kdyby nehrozilo dětem ze zabývání se se zvířaty, jako: se psy, kočkami a j. nějaké nebezpečí ohledem zdraví, radost ta směle mohla by jim se do- přáti. Takovým obcováním budí se soucit, ato jmenovitě tehdy, popřává-li se dítěti trochu sta- rosti o zvířata a svěří-li se mu jejich opatrování. A byť i jiná, v domácnostech chovaná zví řata, jako na př. ptáci v kleci, veverky za oknem ptáci, čekající v zimě u okénka na zob, jim po- daný, nejevila takové přítulnosti jako věrný pes přece neschází jim pud, kterým vděčnost a při tulnost svým ošeřřovatelům dávaší na jevo. A právě to má veliký vliv na ducha a cit dítěte. Dítě, které od svého mládí se zvířaty se za bývá a je ošetřuje, které jejich přítulnost, úlis- nost a vděčnost pozoruje, nebude v pozdějších létech je trápiti anebo nějak jim ubližovati; ci mu něco podobného nedovolí. Kdo zvířeti ubli- žuje, jest surovým člověkem a surovosti do- peuští se i na lidoch. Z chování se dětí ke zvířatům můžeme směle na chování se k lidem souditi; proto vý- chova dětí má k tomu přihlížeti, by se tyto ne- chovaly hrubě ke zvířatům, krutě s nimi neza- cházely, byť i tato nebyla vydatnými pomocníky člověka. 4. „Výchova není vlastně jen soubor mnoha pravidel a zákonů, nýbrž ustavičné schá- zení se, obcování, které jen někdy za pří- činou důrazu útočiště bere ku poučování k trestům. Umění vychovávati, jest přizpůsobiti učně, aby uměl s jinými obcovati,“ praví jeden z předních tvůrců novodobé paedagogiky Her- Z počátku obeuje chovanec se svým vy- chovatelem. Vychovatel by velice chyboval. kdyby se vždy držel jenom některých pravidel jež mu výchova podává, a chovance by necha konati, co by sám chtěl.
17 article
Poněvadž jest umění vychovávati pouhým přizpůsobováním uměti s jinými obcovati, vy- žaduje nejen velikého sebezapírání, nýbrž i ne- malé dovednosti, by se všem nebezpečným úska- lím vyhnulo. Vychovatel by chyboval, kdyby se k cho- vanci příliš snižoval, a při tom zapomínal. že jej má k sobě ponenáhlu povznášeti, anebo kdyby se k němu nesnížil, čimž by se mu odcizil a tak obcování obou nemožným učinil. Pozorujeme-li oba tyto případy, shledá- váme, že druhá chyba ve výchově častěji se vy- skytá, nežli prvni; scháziváť namnoze vycho- vatelům potřebná obratnost, domnívajíť se, že toho jejich postavení a povolání nedovoluje, anebo nebývají k tomu dobře naladěni. Právě ve vyšších kruzích společenských, které chtějí míti děti své dle nejnovějších zásad vychovány, bývá mezi dětmi a rodiči veliká ne- shoda, neboť jedni s druhými málo se zabývají, málo spolu obeují. 5. Ze děti z vyšších kruhů zvláštní zálibu nacházejí ve společnosti osob slu- žebných, že je vyhledávají, s nimi rády ob- cují a se radí, u nich a mezi nimi spokojeněj- šími se cítí nežli u otce a matky, vysvětluje se tím, že se rodiče s nimi málo zabývají, že s nimi zřídka kdy obcu jí. Příchylnost a přítulnost dětí k osobám slu- žebným vysvětlíme si také tím, že služebné osoby svým nižším vzděláním a mnohými jinými zájmy dětem bližšími jsou nežli rodiče. Obcování dětí se služebnými osobami ne- bývá často bez nebezpečí. Stáváť se zhusta, že služka bývá dítěti tím, čím mu má býti matka. Ale není také pravidlem, že by děti, které se služebnými příliš obeují, musily se zrovna ne- mravnostem přiučovati. Ovšem i tam, kde se domníváme býti zeela bezpečnými, že se děti ve společnosti se služebnými osobami špatno- bart.
18 article
stem nepřiučují, přece ještě není všecko nebez pečí odstraněno. Dle zákona duševní sdělnosti přecház z ducha těch, s nimiž dítě obcuje, vždy něco do citlivé a všímavé mysli jeho a zakoření se tam tím pevněji, čím delší a přítulnější byl poměr. Kdyby bylo možno, studovati a rozbírati duševní stav mnoha odrostlých osob, spatřovali bychom u přemnohých patrně, kterak nepři- měřené obcování v létech mladistvých na ně působilo. Jestli výchova varuje děti před výhradním opcováním s osobami služebnými, nepřikazuje tím, aby děti přidržovány byly k tomu, by si služebných nevážily, neboť osoby tyto, ko- nají-li svědomitě své povinnosti, napomáhají vy- datně ke blahu domácímu. Čeleď slouží rodičům, nikoliv dětem, a co se poslušnosti týče, jsou tyto na stejném stupni s ní. Děti nemají čeládce poroučeti, nýbrž jí jen rozkazy rodičův vyřizovati. Chtějí-li děti od če- ládky něčeho dosíci, mají o to slušně požádati a za prokázanou službu ji poděkovati. Kdosi zvykne hned z mládí za vše slušně poděkovati tomu nepřijde to v létech pozdějších za těžko. Vypínati se oproti lidem služebným, škodí prosté mysli dětské více nežli přílišná poddaj nost. Střední cesta jest nejlepší, a věci se nej- lépe prospěje, dávají-li dětem otec i matka proti podřízeným osobám v zacházení s nimi dobrý příklad. 6. Jest vůbec známo, že děti, nemající an bratří ani sester, tíže se vychovávají nežli ně- kolik dětí v rodině, a to zejmena, ne- různí-li se příliš u věku svém.
19 article
Ony děti, které z pravidla jen s osobam odrostlými se stýkají, stávají se snadno svéhla- vými a přemoudrými. Příčina toho jest zřejma scházíť jim blahodárný vliv obcování s bratřím- a sestrami. Rovný podíl na lásce rodičů, společná ra- dost a společný žal, shoda v představách a život ních názorech, jež se za stejných poměrů utvo- řily, zplozují mezi dětmi vědomí, že k sobě ná- ležejí, probouzejí v kruhu bratří a sester sou- citnost a pokládají se vespolek za jediné mravn těleso, za jednu mravní bytost. Ve všech rodinách nebývají si děti rovně nakloněny, poněvadž nejsou stejných povah, ne- snášejí se, jedno druhému nepřeje přízně oteovy nebo matčiny, často se hašteří, jeden na druhého se hněvá atd. Chce-li výchova v takových rodi- nách dosici klidu a souladu, má vše odstraniti, co jest příčinou nedorozumění. Přátelské pom'ěry mezi dětmi, které se buď doma, buď ve škole v létech pozdějších utvořují, doporučují se vřele. Z uzavřeného přá- telství mezi dětmi možno souditi na jejich in- dividualitu, a to trvá-li delší dobu, anebo mění- se často. Přátelství uzávířají obyčejně děti stejného smýšlení, což zřejmě dotvrzuje přísloví: „Rei mi, s kým zacházíš, a já ti řeknu, jaký jsi. 7. Ke skutečnému obcování druží se ob- cování idéální. Toho dostává se naší mládeži četbou spisů.
20 article Národní hospodář.
Národní hospodář. Nové prostředky. Jak tomu dávno, co silící liberalism angli eký, porážeje ochranářskou politiku celní své vlasti a podkopávaje současně dosavadní ústavu jejl, aby ji nahradil demokratičtější a aby opatřil vstup do parlamentních síní buržoasii, která byla jeho nositelem, opírajíc se ochotně o dělnické batailony ligy prdti obilním clům, pro- klamoval heslo nevměšování se státu do hospo- dářských dějů. Feudalism vládnoucí mocí správní ve státu strnul ve své ochraně šlechty, která zřela svou spásu v obilních clech a nenáviděla zbohatlé a výbojné továrníky, již přicházeli »z dola«, aby jí vyrvali samovládu. A čím víee odporu kladla správa státní těmto novým prou- dům, čím více stlačovala jich rozvoj a čím hůře potlačovala úsilí dělnictva, tím důraznější bylo volání po naprosté svobodě ve věcech ho- spodářských. Tovární výroba potřebovala svo- bodný rozvoj a obchodník, který rozvážel jej produkty do celého světa, toužil po naprosté volnosti pro své jednání. Tak rodí se v době, kdy boj proti utlačování politickému dosahuje v Anglii vrchole, idea státní muci, která pouze chrání, co nabyto, které ale musí býti až na připady zločinné úplně lhostejno, ja k nabyto. Odstranění ochranných cel, svobodná pracovní smlouva, zrušení zákonů a nařízení, omezujících obchod a průmysl — to vše mělo učiniti ze státu pouhého mlčelivého diváka. Anglická buržoasie tohoto cíle dosáhla vitězně, aby sama ale donutila stát k negaci jeho. Žádala svo- bodnou pracovní smlouvu a těžíc ze svého mocenského posťavení ujařmovala dělníka nej- strašnějším způsobem. V touze po zisku a sou- těžní zdatnosti stlačuje mzdy na úroveň, při níž se rodí zoufalství a bída — jako ironie zní, že nikdo dělníka nenutí k přijeti smlouvy . .
Anglie
21 article
Jakoby hlad nebyl vis major! V této době ponížení a úpadku dělnických sil Anglie zvolna zraje obrat. Může býti státu lhostejno, trpí-li široké vrstvy jeho útiskem ka- pitálu, není jeho povinností vyrovnávati alespoň z části rozdílné mocenské postavení obou sku pin? Z těchto úvah, které osvětlovaly předn hlavy Anglie, vyrůstá zvolna svoboda koaliční, z jejíž semene vzchází moc odborových spolk a dělnická ochrana. Stát donucen bídou mass opouští heslo liberalismu počátků století minu- lého a vstupuje v nové dráhy, tím širší, čím více se uplatňuje demokracie v jeho správě. Ten obrat — byť epochální — nepřekvapuje. Státní správa není strnulou jakousi formou pů- sobící čistě mechanicky, nýbrž vždy jen a jen výrazem snah a úsilí vrstev, kleré ji tvoří. De- mokracie vstupuje na místa, která feudalism vyhražoval šlechtě, činí mutatis mutandis kone konců to, co činila pro sebe ona: chrání roz- voj, sílu a potenci těch, jimž slouží, t. j. lidu. Je proto neskonale mravnější, protože usiluje o pokrok všeobecný, že pracujíc o povznesení z dola buduje lepší budoucno celých národů. Dnes heslo nezasahování státu jest překo- náno. Sociální zákonodárství, účelná ochrana obchodu, průmyslu a zemědělství obchodními smlouvami oproti cizině a politikou dopravní, řadou zákonů a nařízení doma, přímé zasaho- vání inspekcí a pod. — jaký to netušený po- krok a rozvoj! Ale při tom všem v rámci uve deném ponechává stát svému obchodu a prů- myslu volnou dráhu. Zasahuje jen tam, kde
Anglie nařízený dom
22 article
veli to potřeba celku a kde ho k tomu donu- cuje veřejné mínění a vsahuje opatrně a jen po dlouhých úvahách. Dosud zákono- dárně — ale i zde nastává obrat. Jeho známky již jasně se rýsují. Současnému vývoji průmyslovému vtiskují organisační snahy mocně ráz a pečeť. Ochra- nářská politika celní nemohla než vzbuditi ony silné průmyslové organisace, které umožňujíce průmyslu plné využití domácího trhu v rámci ochrany stávají se čím dále tím více prostředky výbojné politiky vývozní. Ne sua sponte, al z nátlaku. Obrovské úspěchy techniky zvýšily výkonnost podniků průmyslových na míru ne- tušenou. Ale čím úspěch mocnější, tím důraz- nějším i jeho předpoklad: zvětšení výroby. Ná- kladná zdokonalení produkční stávají se hospo- dářskými v plném slova smyslu, když jsou krajně využita t. j. když jich výkonnost plně uplatněna. A tak sťává se moderní technický pokrok pákou stálého zvyšování výroby, ved k občasným poruchám následkem nadvýroby, když se nezdaří zavčas zajistiti odbytiště. — A tak nucen průmysl moderní stále ohližeti se po nových a nových trzích. Toho možno často dosíci jen tím, že se ukládají odběratelstvu vlasti nové oběti. Děje našeho průmyslu cukro- varského přinesly dosti dokladů této politiky. Že v širokých spotřebujících vrstvách způ- sobují tyto děje vážné znepokojení, nepřekvapuje. Berně rozvoje průmyslu spadají na ně nejtíže. Tyto obavy, ne neoprávněné, často jsou zdrojem protikartelních hesel, oně nenávisti, která tak mocně si razí půdu a která donucuje státy k úvahám, jak čeliti »nebezpečí kartelnímu«. Řada více méně nepodařených osnov kartelních zákonů tlí v zásuvkách parlamentů a vláda nedávná anketa německá, která měla přiněsti nový materiál, značně po této stránce zklamala.
23 article
Ukázalo se, že i tyto organisace mají své jasné stránky a že speciálně v Německu v době krise vykonaly značné služby národnímu hospodářství své otčiny. Toto poznání korriguje — a vyvolává nové názory. Hle, jich stopy! Berlínská bursa měla po delší dobu svou tichou sensaci. Za zajímavých okolností. Uhlář- ský průmysl německý nalezá se dnes ve stadiu nadvýroby. Nové doly otevřeny v době vzestupu a dnes jich těžba nenalezá odbytu. A tu za- kročuje syndikát, tato pevná a osvědčená orga- nisace. Starými prostředky. Uděluje sdruženým závodům těžební kvoty. Od malých kupují je veliké doly a práce na menších závodech se od- mlčuje. V tichu provádí se soustředění, které má svésti uhlářskou politiku německou v pevné ruce několika silných podniků. To děje se pod povrchem, téměř neslyšně. Jen protesty míst, na jichž dolech se přestává pracovati, jsou znám- kami postupu plánu soustřeďovacího. V tento klid vpadá pojednou soustavný nákup akcií »Hi- bernie«, jedné z největších společností uhlářských Německa. Bursou probíhá nervosa. Kdo kupuje? To konečně vidí každý: Drážďanská banka. Ale pro koho? Pro skupinu, která stojí za ní a která se domáhá moci ve správní radě »Hibernie«? Kombinuje se různě a konečně přichází vy- světlení, které se tušilo, ale které přece jen vzrušuje: Drážďanská banka provádí jen rozkaz pruské vlády, která chce nabyti vlivného slova v syndikátu uhel- né m. Ještě jiný moment ji snad k tomu vede, snaha o neodvislou úhradu uhelné spotřeby pru- ských státních dráh, ale jejího splnění docílila by i tím, kdyby na svých uhelných pozemcích zahájila těžbu — stojí tedy úsilí o nabyti moc- ného slova v syndikátu uhelném v popředí a jest snad i motivem jediným.
Uhlář Bursa Německo drážďanský banka
24 article
Obavy, že by syndikát mohl cenově využíti svého mocného postavení, jsou příliš silny a snad i odůvodněny, kdy do jeho správy vstupují noví, výbojní živlové. A tu zasahuje správa státní. Ne tím, že si vyhražuje dozor nad kar- telem, že připravuje osnovy dozorčí a p. — ale tím, že jako soukromý podnikatel se chce státi jeho členem a takto chrániti zájmy veřejnosti. To je krok, který nemá příkladu. Když žádáno na př. své doby na rakouské vládě, aby přístupem k konvenci hnědouhelné pomáhala uzdravovati bídné poměry české pánve hnědouhelné, jichž využívají dvé ústecké firmy obchodní k nabytí neobmezené vlády, ozvala se z Vídně poloiro- nická slova, že stát přece nemůže býti členem kartelu... A hle, v Prusku se jím v zájmu veřejnosti státi usiluje. Krok Pruska staví nové a zajímavé výhledy v sociální a hospodářskou politiku států v bu- doucnu a zasluhuje tedy i s této stránky plnou pozornost.
Prusek Vídeň
25 article
Vídeňská bursa v týdnu minulém. Ve Vídni, 30. července. (Pův. zpráva »Nár. Listů «.) Trhu s cennými papíry dostalo se v min. týdnu přechodně dosti krilického rázu. Události na bojišti — pokud totiž jde o to, jak Rusko se chová k lodem neutrálním — působily zde dosti pronikavě, takže kursy se dosti drobily. Následkem toho způsobily pro- neje rakouských kreditek, které provádí po několk dnů jistá komisionářská firma, dosti cnabé smýšlení, jež mělo za následek poklesnutí mezinárodních spe- kulačních hodnot o 3—4 K. Nepříznivé toto smýšlení posíleno ještě tím, že kurs anglických konsolů opětně kolísal, z čehož odvozováno zhoršení politického stavu. Také stále horké počasí rozlaďovalo a i když v prvých dnech týdne počasí se ochladilo, nezlepšilo se smýšlení, protože se ukazovalo na to, že deště jsou čistě místní a že nelze si od nich slibovati pronikavé změny daného stavu. Vzestupná tendence pešťského trhu obilního sice se poněkud oslabila, leč oslabení toto nevyplývá ze změněného názoru na schodek sklizně domácí, nýbrž jest důsledkem dovozů cizího obilí, zvláště rumuského. Konec týdne přinesl ostalně i zde zlepšení.
Vídeň Rusko
26 article
Koncem týdne se však smýšlení zdejší bursy poněkud upevnilo. Prodeje kreditek přestaly, o napjelí rusko-anglickém docházely zprávy klidnější a tak zrcadlilo se upevněné smýšlení berlínské — zvláště co do báňských papírů — z části i zde. Kurs konsolů se lepšil, a tentýž moment zračil se i u báňských papírů dříve již, než bursy zvěděly o odhodlání pruské vlády zakoupiti Hibernii. Upevnění toto potrvalo i po vyhlášení kroku toholo, ač nelze v něm zříti podnět pro haussu co do ostatních uhlářských papírů nebo dokonce co do rakouských železářských. Spíše možno souditi o opaku, protože vláda pruská patrně chce seslátněním Hibernie docíliti silného vlivu na uhlář- ský syndikát. Vzestupná tendence neoslabena ani hrůzným zavražděním ministra Pleva; ba spíše ještě sesílila, což ostatně motivováno tím, že nyní vý- znam mírumilovného Vitla jen stoupne. Ostatně byly obchody klidny a trh zdrželiv; snad působila i zpráva o platebních obtížích veliké vinní firmy vídeňské při čemž angagovány některé vídeňská banky značnějšími obnosy.
Pleva