1
masthead
Ročnik XXXXIV.
2
masthead
V Praze, v neděli dne 31. července 1904.
Praha
4
article
ka ranní „ odp ol. list
předplácí nat
v Praze v sdninislr
s dvojí donáškon
Rkta : :
vo nllalkte
roštoui
ärk iis
Praha
Rkta
7
title
Onešní číslo pro Prahu Je o 18 stranách.
Praha
8
article
Nepřátelé Ruska velebí anar
chisty!
Nepřátelé Ruska velebí anar
chisty!
Není již pochybnosti o tom, že attentát n
ruského ministra Pleva jest dílem revolučních
znarchistův, kteří již po kolik desítileti všemi
prostředky násilí pracuji po šírém světě za svým
šileným cílem: úplným to stržením a rozvráce-
ním všech trvajicích zřízení státních a řádo
veřejných, »aby z nich nezůstal kámen na ka-
meni« nejprvé v Evropě, potom v ostafních dílech
světa. Účelu toho má býti dosaženo dle radikálni
frakce anarchistů, tak zv. »propagandy činůe
všemi násilnými prostředky rovolučními — jedem,
dýkou, žhářstvím, dynamitem, attentáty na ná-
čelníky států a vlád. Není snad již státu evrop-
ského, aby nebyl býval jevištěm hrozných zlo-
činův anarchistických. Francouzská republika.
Německo, Italie, konstituční Belgie tak dobře jak
Rusko, ba i severoamerická republika zakusily
smrtíci žihadla těchto zběsilcův ponurých. O
altentátů na cara Alexandra II. a starého něme
ckého císaře Viléma až po zavraždění presidenta
republiky francouzské šlechetného Carnota, o
zavraždění císařovny rakouské Alžběty až po
smrť krále italského Humberta a presidenta
severoamerické Unie Mac Kinleye táhne se krvo-
rudá stopa této hrozné propagandy činu zpět na
Rus, dovršujíc zde katanské dílo své právě
v době, kdy Rusko bojuje svůj těžký zá-
pas s úkladným a silným nepříte-
lem asíjským, zápas, na jehož výsledku
pro Rusko šťastném neb nešťastném závisí pro
dlouhou dobu budoucnost Slovanstva. Vědí to
veškeří zapřisáhli nepřátelé rodu slovanského
a práhnouce po škodě a zničení Ruska, tak
daleko ve své vášní nedočkavě se zapomínají,
že toho zločinu anarchistického v Petrohradě div
nevelebíl
Pleva
Vilém
Carnot
Rusko
Evropa
Německo
Italia
Belgie
Rus
Petrohrad
Unia Mac Kinley
9
article
Zatím co úřadní Německo všémožně s
ruskéhocara nadcházi, zatím co právě v Berlíně
zpečetěna nová obchodní smlouva mezl Něme-
ckem a Ruskem pro řadu let, neúřadní ně-
mecký tisk a s ním i značná čásť německého
publika mluví dnes pod dojmem attentátu n
ruského ministra vnítra asi jako ton — ně-
mecký universitni professor Delbrů ck,
jenž ve vážné pruské revni »Preussische Jabr-
bücher« neostýchal se právě napsati: »V Ru-
sku náleží politická vražda takřka
ke zřízení státnímu. Stará, pravda, že c ari sm
není než a bsolutní monarchií zmir-
nénou — úkladnou vrazdou, trv
oodnes v plné platnosti . ..«
SStane li se despotism nesnesitelným, nebo
násilnost vlády tak hroznou, že jsou veškeré
zákony lidskosti zrušeny, pak jeví
se nešťastníkům a zmatencům ja-
kožto poslední a nejkrajnější prostředek k
spáse nebo aspoň ku pomstě l i dskosti —
vražda.«
Milliony Němců žijí a tyjí v tom RRusku,
kamž vandrují za svým prospěchem z » kulturní
vlasti« svě, a tisíce jich berou od toho despo-
tismu tučné úřadnické platy — a hle nyní od-
vděčuje se za to vše takový Němec Delbrůck,
že liči Rusko jako nejtemnější asijskou despocii,
v níž všechny zákony lidskosti jsou pošlapány
sveřepými tyrany, proti nimž není jiné spásy
kromě anarchistických vražd! — Kde takto
německá buržoasie na Rusa si troufá, jak by
neměla teprv německá sociální demokracie
ukázat svou ušlechtilou kuráž proti — ru-
skému césarismu.
Delbr ck
Němec
Rus
Německo
Berlín
Rusko
Preussische Jabr
10
article
Doma, vůči německému césarismu je ovšem
velice krátka a zavrhuje revoluční násilí, i od-
tikává se kralovrahů více, než satanáše: ale
vůči Rusku, hej, to je jiná. To zaranžuje
vůdce německých socialistů pan dr. Lieb-
knecht honem v Berlíně velkolepý meeting,
na němž rozpaluje 4000 německých socialistů
a socialistek proti ruskému carismu touto petro-
lajnickou filipikou: »Včera stihla do Berlína
zvěsť, že byl ministr Pleve, tento vilenský pes,
na jehož rukou lpí krev statisíců utlačených
dělníků — popraven. (Šílený, nekonečný po-
tlesk.) Pověsť ta bleskem rozlélla se po Ben-
lině a nebylo člověka, aby nebyl zvolal, bo-
hudík, že jsme toho úpíra zbaveni !« Čin
jest sice strašný a děsný, avšak není možno
fici, že bychom se nad ním pohoršovali
Úločník včerejška byl právě tak chrabrým, jako
onen nedávno ve Finsku. I on dal vlastní
život v sázku.
doktor
Lieb
Pleve
ben
Rusko
Berlín
Finsko
11
article
To byl pravý výstřel Tellův. Však T i
střelil ze zálohy, kdežto zde schází přihana
úkladu, zde jedná se o veřejný boj. Čestná
paměť tomuto hrdinovil Jsou to
šlechetníci, kteři zasluhují býti zváni herov. Mv
němečtí sociální demokraté máme za svou po-
vinnost podporovati ruskou sociální demokracii
— zasiláním jí našich spisů, já tak učiním
žádám ostatní německé sociální demokraty, aby
činili stejně.« —
Pohlavár německých sociální c
demokratů pan Liebknecht na-
bízí tedy ruským anarchistům
k jejich dalším attentálům, jež velebí nad heroický
čin Tellův — s pojenství a pomoc ně-
mecké sociální demokracie a to
zcela veřejně v berlínském Palastheatru, několik
kroků od sídla německého císaře, který proje-
vuje caru ruskému svou nejvřelejší účast
Neníli záhodno přibíti pro paměť věčnou tyto
dokumentace ducha německého vůči, sousední
slovanské velmoci ve chvíli historicky tak vý-
znamné?
Že německocentralistická žu-
nalistika cislajtánská o závod s madar-
skou chladí si svou žáhu na Rusku týmž
delbrückovským a liebknechtovským jargonem —
nepadá na stěstí na váhu.
Stejná škodolibost, ač formou nepoměrn
slušnější, zeje Rusků vštřic ovšem také z tisku
londýnského. Avšak tam číhá zřejmý
sok Ruska v Asii a tichý spo
lečnik Japoncův, který jim posky-
tujé všečhny možné služby v jejich válce
s Ruskem, lichvářské jako špehounské, nuž
od takého »souseda dobrého« nelze ani nie
jiného očekávat! Hlavní věcí jest a zů-
stane, aby Rusko ze své války s Japonskem
vyšlo jako vítěz: pak umlkne rázem všechen
ten jekot a štěkot vrahů jeho vůkol a budou
se k němu opět lísat a budou mu blahopřál
k jeho zdaru a rozvoji všichni ti charakterni
hrdinové, kteří dneš v hodině jeho zkoušky se
naň tak škodolibě vrhají a sápou. —
Tellův
Liebknecht
Japoncův
Rusko
Asie
Japonsko
12
article
Sokolský slet v Luhlani.
Sokolský slet v Luhlani.
Vracíme-li se dnes opětně k velikým dnům
sokolským v Lublani, činíme tak proto, že p
utišení ruchu slavnostního tato velkolepá mani-
festace slovanská objevuje se teprve v pravěm
svém významu, řadíc se k nejpamátněj-
ším dnům lida slevinského v Kra-
jině, v té milé, ladné Krajině, jež dosud pod-
léhajíc cizím vlivům, těžký prodělává zápaso
existenci živlu slovanského. Slet sokolský vrhl
celou záplavu slunečního jasu na zapomenutý
tento kraj slovanský a ozářil krásné jeho nivy
tak skvěle a nádherně, že roznitil zajisté ve
všoch srdcích lidu slovinského plamen nadšen
a lásky k otčině a vzbudil tisíceré naděje v nový
zdravý život velké rodiny slávské, jež se sjel
v Lublani v nepřehledných zástupech ze všech
koutů, kde jazyk slovanský hlaholí.
Lublaň
13
article
Byla to prvá manifestace slo-
vanská podobného rázu v Krajině,
mohutná ve svých obrysech, úchv at-
ná ve vřelosti citů a v průběhu
svém poučná všemu lidu slovan-
skému, naznačujícmu cestu k dal-
ším krokům na dráze společiného
žití. Ve chvílích těch zdálo se, jakoby všichni
přitomní jednou řečí promlouvali, nebylo po-
třebí cizí řeči k tlumočení vzájemných myšlenek,
celá rodina slávská se tu sblížila
v těsný a úzký celek, v němž plemenné
rozdíly nadobro zmizely. Všichni jsme si roz-
uměli, ze všech úst linula slova radosti nad
bratrským sjezdem, ze všech srdcí prýštila touha
po sblížení lidu slovanského ve všech směrech
veřejného žití, po návratu do klína velké rodiny
slávské, dnes v tak četných směrech se roz-
cházejíci. K tomu všemu nahližel s úžusem lid
slovinský, v domovině své skromně se tísnící,
o každou sebe nepatrnější vymoženost na poli
osvěty i hospodářství tak těžce zápasící a z očí
jeho zářilo nadšení, plné důvěry v šťastnější bu-
doucnost a oddanosti myšlence slovanské.
Hrdé, imposantní a ukázněné vy-
stoupení mužstva sokolského pů-
sobilo dojmem pronikavým na všechny přítomné,
budíc úetu a obdiv u přátel i nepřátel, na novo
tím potvrzujíc vážný význam a dosah zřízení
sokolského.
15
article
Hlavní jádro sletu tvořily ovšem česke
pluky sokolské, jakž bylo také povinnost
našeho Sokolstva, jež stavěno jsouc za v z o
ostatním slovanským jednotáma
hrajíc vůdčí i tvůrčí úlohu v Sokolstvu slovan-
ském, musilo ovšem i o této příležitosti plnou
svoji sílu a vyspělost prokázati. Počet So-
kolů českýchi převyšoval dvoj-
násob ostatní účastníky, rovněž ve-
škerá práce technická mimo místní potřeby spo-
čívala na bedrách českých pracovníků, jichž
zkušenost byla zárukou zdaru tohoto vystoupení.
Výprava česká vybrala se v pátek dne 15.
července 1904 ve dvou zvláštních vlacíeh
z Prahy do Lublanč. Byla to pro Prahu zvláštní
podívaná, zříti, jak na Václavském náměstí a
v Marianské ulici schází se v dlouhých řadách
sokolští účastníci výpravy, tam řadí se dle jed-
not a žup v oddíly, ktere mají nastoupiti do
vlaků v přesně určeném pořádku, kterýž udával
zároveň ihned útvar seřadění v Lublani pro
ubytování, průvod a pod. Provedena tu opětn
zdařilá zkouška přepravy sokolských zástupů v
spořádaném colku, dle předem stanoveného
plánu, jež potvrdila výbornou organi-
saci sokolskou. Jakmile oddíly byly se-
řaděny, odebraly se na nádraží a nastoupily t
do vozů jim vykázaných. Celkem odjelo z Prah
na tisíc sokolských a asi 400 jiných účastníků,
k nimž na cestě další se přidávali. Vlak pro-
vázen nadšenými pozdravy shromážděných
Praha
Václavský náměstí
Lublaň
16
article
davů, uvítán byl na každé stanici jásotem obe-
censtva, provázejícího své Sokoly, jichž od sta-
nice ke stanici přibývalo, tak že v Českých Bu-
dějovicích páčil se počet účastníků kol dvou
tisíc. Kromě toho jely četné zástupy vlakyji-
nými, zejmena z Moravy a Dolních Rakous, (ak
že možno říci, že ke sletu v Lublani dostavilo
se přes tři tisíce účastníků če-
ských, poče“ to zajisté svědčící nejen o vřelém
zájmu na svátku Sokolstva lubláňského, ale
i o silně vyvinutém citu slovanském, váblcím tak
čelné zástupy na jih slovanský do náruče bratr-
ského národa. Sokolstvo české bylo u příležitosti
těto zastoupeno co nejskvěleji. Téměř všichni
jeho přední pracovníci a přodáci účastnili se
této výpravy a to ze všech žup a krajů našich.
V čele výpravy nalezali se oba náměstkové st-
rosty Č. O. S. dr. K. Pippich a dr. J.
Scheiner, starosta M. S. O. S. dr. P. F ís
a náměstek jeho Urbánek ze Vsetína, dále
náčelník Č. O. S. dr. J. Vaníček se svým
náměstkem J. Klenkou, členové předsedni-
etva Č. O. S. JUC. Mašek, R. Bilek, Po-
korný, člen tech. od. ČEO. S. Havel, čle
nové výboru Č. O. S. Kalina, dr. Sobotka,
A. Pragr, dr Ožek, Bleneš, Čeri ný.
Zatím hotovila se Lublaň s horečným roz
čilením ku přijetí vzácných a milých hostí. Nad-
eházelť jí svátek významný, plný vzrušujících
scén, slet Sokolstva slovanského dosud zde ne-
vídaný a proto pochopí každý, že Lublaň tonula
ve slavnostní horečce, netrpělivě očekávajíc ho-
diny bližícího se svátku. Vzdyť takovýchto pří-
ležitostí ke sjezdu Slovanstva zde nebylo.
doktor
K Pippich
J Scheiner
Urbánek
O S
J Vaníček
J Klenka
Mašek
R Bilek
S Havel
Sobotka
A Pragr
Ožek
Bleneš
Čeri
Morava
Dolní Rakousy
Lublaň
Vsetín
Č . O . S
17
article
Lublaň teprve v posledních létech vybavujícse
z trosek starého města po osudném zemětřesení.
roste rychlým tempem v elegantní, moderni
velkoměsto, mající před sebou velkou budouc-
nost a teprve nyní stává se způsobilou ku při-
jetí tak čelných mass, jež o svátku sokolském
ji v pravém slova smyslu zaplavily. Kdo viděl
Lublaň před zemětřesením, nepozná ji dnes po
širokých, krásných třídách, nádherných budo-
vách, sadech a pomnících, jež vyrostly tu na
místě křivolakých, úzkých uliček horského mě-
sta. Lublaň i v ohledu národním slaví své obro-
zení, zbavivši se skoro úplně vlivu cizích živlo
a upevňujíc půdu svoji novými podniky
ústavy, o nichž lze bezpečně očekávati, že budou
hybnou silou rozvoje lidu slovinského v cele
Krajině. Nemožno při tom popříti dalekosáhlý
a pronikavý vliv zajímavého zjevu
župana Ivana Hribara, plného energie,
mravenčí píle a houževnaté vytrvalosti, jenž
s vřelosti měkkého srdce slovanského spojuje
široký rozhled a železnou píli, stoje v čele všech
veřejných podniků, jež Lublaň a lid slovinský
na dráze nového žití podstupuje. Slet so-
kolskýbyl, abychom tak řekli, prvním
okázalým projevem znovuzrozen
Lublaně, při němž němectví její, na ne-
patrné procento sevrklé, ně dosti i domácím
lidmi favorisované, zmizelo nadobr
v ruchu a šumu slavnostním.
Hribar
Lublaň
18
article
Jak malebný obraz poskytovala „bílá Lu-
blaň“, uvelebená v klíně nebetyčných, sněhem
se kryjících obrů, obklopena losy a luhy, v uli-
cích vyzdobená veselými barvami slovanskými
jež vlály se všech domů, hřející se v zlatýc
paprscích letního slunce, jež provázelo slav-
nostní dny svojí v pravdě planoucí přízní
Obraz ten doplňoval se živým ruchem, který jie
několik dní před slavností všude panoval, ka
ždou hodinu se vzmáhal a o slavnosti samé
vzrostl v hlučící bouři, která rozvířila všechny
mysli a otřásla městem do nejhlubších jeho zá-
Dostavily se nejprvé malebné řady
Sokolů chorvatských z Dalmacie.
ze Splitu a Šibeníku, vedené drem.
Dalmacie
Split
Šibeník
19
article
Maistrovičem. Rudé, nízké jejich čapky.
štíhlé postavy a osmáhlé zjevy budily všeobee-
nou pozornost. Po nich došly ostatní chor-
vatské jednotý ze Záhřebu, Kar-
lovce. Nevého Města, Belovaru
Vukovaru, Varaždína, poselstvo sb-
ských jednot z Bělehradu a bulharských junáků
jež vedl prof. Jončev ze Sofie.
Největší zájem upoután by
však k výpravě z Čech, jež imposantním
počtem účastníků a vřelými sympatiemi, které
lid slovinský k Čechám chová, již předem bu-
dila mohutný ohlas v celé Krajině. Zvláštn
vlaky, vezoucí české Sokoly, projely v noci R -
kouskem a Štyrskem, letěly napříč Korutany
a derouce se údolími východních Alp, skýtaly
účastníkům nádherné podívané na říticí se vodo-
pády a bystřiny, nebetyčné horstvo i hluboká
Zájem cestovatelů byl ovšem značn
umořen hrozným vedrem, jež v těs-
ných odděleních vagonů stával
še pro jiné přímo nesnesitelným.
avšak nemohlo zdolati svěží humor Sokolů, ule-
vující si v okamžicích těch jen zábavou.
Odpoledne stanul konočně vlak při hra-
nicich Krajiny, v Běláku, odkud se rozvinu
překrásný pohled na Karavanky, i v létě věč-
ným sněhem pokryté. Zde již proskakuje slo-
vinská řeč, kterou hovoří ubozl, sotva živořie
Slovinci korutanšti. Za Karavankami rozpro-
stírá se již Kraňsko, u jehož brány leží Trbíz
Vlak jede dále v úzkém údolí mezi Karavan-
kami a Julskými Alpami, k prvé osadě ryze slo-
vinské, Rateči. Na nádraží skupil se celý
kraj, děvčata v krásném národním kroji, hoš
v „jahovcách“. „Na zdar Čehi! Živele sestre,
Slava bratje!“ hřmělo v ústrety se všech stran,
dívky házely kytice do vozů, pozdravujíce tak
na své půdě milé hosty své.
Jončev
Sokol
Slavo
Záhřeb
Kara
Nevý město
Varaždín
Bělehrad
Sofie
Čechy
Štyrsko
Korutany
východní Alpy
Bělák
Karavanky
Kraňsko
Belovar Vukovar
julský Alpa
Čehi
Rkousek
20
article
Stejně uvítána výprava česká v Kraňsk
Goře, Hrušici a v Jesenici. Na této stanici nedal
si odepříti bodrá Germanie roztomilou ukázku
svého ušlechtilého mravu a jemnocitnosti. Ná-
hodou projížděl tudy vlak, vezoucí německ
obecenstvo z Lublaně do Běláka
Udál se výjev, obvyklý při takovémto setkán
Turnéři bučeli, napodobujíce různ.
hovádka, řvali „Píuj, Hundel?
starší páni prskali a vyplazoval
jazyky a dámy — last not least —
vyhrnovaly sukně k roztomilém
vyzvání. Ubohý kraji, ubohý lide, jejž ob-
šťastní tato kultura l
Vlak jede dále údolím hornokraňským, po-
skytuje pohled na pověstnou krásu Gorenska.
Hundel
Jesenice
Lublaň
Bělák
Kraňsk Gora
21
article
Triglav a Bledský kraj u světoznámého jezera
bledského. Zde očekávají ho četní češí kolo-
nisté, v Bledu meškající, přejíce zdaru sokolské
výpravě. Na další jízdě poděl řeky Sávy pozdra-
vuje výpravu uvědomělé občanstvo starého města
Kranje, žel, že vlak zde nestavi a leti dále k
Lublani. Mine Grintovec, věvodící Alpám Savi-
ským a již již stane v nádraží lublaňském, pře-
plněném spoustami obecenstva, jež vyšlo vstříe
milým hostům, zároveň se Sokoly jihoslovan-
skými, pokud již v Lublaní se sjeli. Vlak uvftán
zvuky národní hymny české a hřímavými po-
zdravy, jež účastníci výpravy radostně opěto-
vali. V čele vítajících zástupů jsou zástupcové
městské rady, se županem Ivanem Hriba-
rem v čele a „Sokol“ lublaňský se starostou
drem. Tavčarem v čele. Jakmile prvá bouř
pozdravů dozněla, vítá župan HIriba r česko
hosty nadšenými slovy, velebě zdatnost českéh
lidu, kráčejícího v čele Slovanstva i na poli do-
hody slovanské. Jménem města Lublaně žehná
jich příchodu a děkuje za tento nový, skvělý
projev sympatií českého národa k Slovincům.
K slovům jeho připojuje dr. Tav č ar stejnt
vřelý pozdrav jménem Sokolstva slovinského.
Za Sokoly české děkuje dr. Pippich z Chru-
dimi, tlumoče pozdravy národa českého lidu slo
Hrib
Tavčar
Pippich
Triglav
Bled
Sáva
Kranj
Lublaň
Chr
Mineo Grintovec
Alpa Savi
Sokol jihoslovan
Sokol
25
article
V drobném prodejii
Ve slialkách na veskort
26
article
sapol .. . . . .
27
article
nnr čen
sapole
28
article
Insor a e,
platí se hotově zapl
Přežplacení a dnserty přijíek adniní-
strace v Mlarianské ulici č.a
Tam nachásejí se tel redske.
tiskárna a ezpedice , Národních Listě
Rukopisy se novraosji.
Mlarianský ulice
29
article
„Přicházíme s vroucí touhou, sbratřiti s
s těmi, kteří jsou nejlepšími přáteli našimi.
Milujeme slovinský národ, poněvadž pravdaa
upřímnost v bratrství jeho k nám vždy vzorně
se osvědčovala. Přejeme si ze srdce, aby ve-
škerý slovinský lid byl prodchnut touhou, sbra-
třiti se s námi v duchu sokolském, v práci so-
kolské a národní. Slovutný starosta lublaňský
vzpomněl velikého našeho vojevůdce Žižky.
Dávno minula slavná doba, kdy otřásal se svět
dunícími vozovými hradbami jeho. Dnes ovšem
nemáme jeho branné moci proti přemoci bez-
práví a násili. Ale tím nalehavější je úkol, se-
brati veškeré síly k soutěži a zápolu duchů na
dobytí práv lidu slovanského. Právem musí být
zlomeno znásilnění a bezpráví. Ale i v takovém
zápasu duchů třeba je síly. My potřebujeme síly
všeslovanské na venek v upřímném bratrství, ve
sdružení pravdy, v součinnosti práce, ve shodě
a svornosti. Ale potřebujeme všeslovanské síly
také ve vnitřní hodnotě svého Sokolstva.
Žižek
sdružený pravda
30
article
My vybaviti musíme ze slovanské duše
lidové, z její samorostlosti a svéráznosti vše,
co cností je slovanskou. Ale vypuditi musíme
vše, co chabého v ní a zlobného, svárlivost a
závist, všelikou poddajnost a porobu.
A tak přejeme předem milovanému národu
slovinskému, aby zdravý a silný byl duchem
a vzletem sokolským a aby n: perutích síly,
svobody a bratrství vznesl se do výše staré své
slávy, znova dobyté zápasem o právo a pravdu.“
Znovu víří se bouře souhlasu, jež nese se
z nádraží do ulic, hustě obsazených, vyvolávajíc
mnohonásobný ohlas. Jenom stěží bylo možno
v této směsici sraziti řady v proud, který sobě
razil cestu zástupy jásajícího obecenstva: „Ži-
vili Čehi, dobro došli, na zdar!“ hřmělo to po
ulicích, vše radostně mávalo příchozím v ústrety.
tlačíc se v před stisknouti ruku vítaným hostům
z Čech. Vřava stále se zvyšovala, tak že i prů-
vod roztrhán a účastníci musili po různu spě-
chati do svých bydlišť, jež pro Sokoly vykázána
ve školách městských, k účelu tomu pohodlně
vším potřebným opatřených.
Stejně vřele uvitán byl vlak druhý, který
teprve k 9. hodině večerní do Lublaně dorazil.
Toho dne nebylo již možno společného co po-
řádati, poněvadž Lublaň, čítající asi 40.000 oby-
vatelů, hostila nejméně zrovna tolik hostů, kteři
zaplavili veškeré místnosti veřejné i domy jeji.
Ve velké dvoraně „Národního domu“ uspořá-
dán velký koncert „Glasbene Matice“.
Čechy
Lublaň
Sokol
národní dom
Glasben Matica
31
article
Řízením M. Hubada předneslo as 150
pěvců i pěvkyň 12 skladeb slovanských s přes-
nou dokonalosti, důstojnou slavné pověsti tohoto
výborného pěveckého sboru. Po koncertu sešla
se větší čásť účastníků v zahradě Národního
domu, kdež se rozproudil život, plný nadšeného
plesu a radosti. Zde Slovinec s Čechem,
Chorvat se Srbem, Polák s Bulha-
rem sešli se ve společném objeti,
tisknouce vřele bratrské pravice jako synove
jedině veliké rodiny slevanske.
Starosta lublaňského „Sokola“ dr. Tav č ar
dal výraz všeobecné radosti nad setkáním timto.
dík myšlence sokolské, která dnes sesílenaa
vzpružena návštěvou slovanskou, bohdá velkým
vzmachem povznese se vysoko nad lidem slovin-
„Krásní dnové dnešní přinesli Lublani nej-
dražší hosty ze všech niv slovanských, stavše se
tak v pravdě slavností všeslovanskou.“ Obrátiv
se k českým hostům, zdroví je jako vůdce sokol-
ského hnuti ve Slovanstvu. „Zdravím vás jako
zástupce národa, který je prvým Spartaner
mezi slovanskými plemeny, který se železnou
energii hájí práva naše v staré Austrii a od
časů Jana Husa nepřestává se bíti za ideu rov-
nosti Slovanstva v Rakousku. V Sokolstvu svém
jest nám český národ vzorem a buditelem.
Ostatní Sokolstvo slovanské kořistí s vděčnestí
z jeho úspěchů a z jeho práce. Naše úspěchy
jsou vaší zásluhou, naše srdce bijí za vás i ne-
můžeme vám poskytnouti více, než lásku svoji
a opět jen lásku, jež jest mohutná jako řeka,
pevná jako rkála a neuhasne, dokud poslední
Čech a poslední Slovinec svoji duši nevypustí.
(Dokončení.
ským.
M Hubada
Slovinec
Čecho
Chorvat
Srb
Polák
Hus
Lublaň
Rakousko
Čechy
národní dom
Sokol
Austria
32
article
Slezská irredenta.
Slezská irredenta.
Sedmkrátstotisíc Italův, žijících ve králo
stvích a zemích na radě říšské zastoupených, na-
lehá na vládu, aby pro ně vybudovala školství
tím způsobem, by Ital zdejší svým jazykem na-
býti mohl vzdělání nejen na škole obecné a střední,
nýbrž též na škole vysoké, jinak řečeno, aby ne-
byl nucen k dovršení svých studil vyhledávati
Sedmkrátstotisíc Italův
Ital
34
article
Končí rukopis . ..
Končí rukopis . ..
—vá— Rukopis končí, toť přirozeně ; koně
puntíkem, vykřičníkem, třemi tečkami, konč
pointou i bez pointy. Na konec blýsk' se leskl
bonmot nebo šedá, morosní morálka, bujný.
vyzývavý smích, hořký elegický stesk. Plán
aulorův byl proveden; kombinovaný útok na
číenáře vyvreholen; léčky nastrojeny. Je nyní
na nás dáti se dojmouti, rozesmáti nebo roz-
leskniti. Jako pavněinami opředeni jsme v osi-
dlech jeho dialektiky; nasurregoval nám svou
ideu, svou touhu, svou bázeň. Bavil nás, nudil,
toť jedno; dokonal své dílo. Rytíř (či byl to
spíše Honza, zvaný hloupým ?) zachránil svou
princeznu, šípková Růžena procitla ze sna. Al
znad laké rytíř zkameněl pod prutem zlého ča-
roděje, a princezna ještě spí, ruměnec ve tvá-
Hieh. Možno si vybrati kterýkoli s těch konců;
ba r tfetl možno si vybrat, kdy rytíř sice za-
ehranl šípkevou Růženu, ale ne pro své i její
Htěstí; byla by mnohem raději ještě spala
čekala, až příjde »ten pravý«. Byl to pak
opravda — hloupý Honza
Konči li rukopis dramatu, »padá opona«
Honza
Růžena
Al
35
article
Končili jiný rukopis, píše se prosíě »Konec
Je to formalita a také to nemusí býti. Ale s ja-
kou radosti a s jakým sebevědomím píše se to
slovo! Kterási z prací Herkulových vykonána
dílo hotovo, břemeno shozeno. Nyní možno si
oddechnouti, nyní jsme volni, zcela volni; va-
vříny byly zaslouženy, úspěch nemůže nás mi-
nouti. Jaké krásy má naše fabule, jak intere-
santní je naše rekyně, jak hříšný náš rek; jak
záslužná naše tendence, jak pyšné naše P'aro
pour T'art! Dilo škončeno, ať žije dílo! Nové
sladké břímě nás čeká; fantasie naše již pra-
cuje, postavy se vynořují, mlhy se trhají před
námi a z nich nám kyne na pozdrav zázračný
a svůdný profil. Sláva za námi a sláva před
námi, neboť zde končí rukopis.
Anebo, byla-li naše práce neskonale po-
vznesena nad drobnou ješitnost toho, jenž chytá
věčné illuse tvarů a tuch ! Jestli jsme dosáhl
oblak, s kterých se světy prostíraly pod
Naše vývody byly ukončeny, naše filosofe
podáná. Žádný článek neschází v řetěze našicl
vývodů. Svět bude jiný, lidé budou lepší
pravda je konečně poznána, záhady odstraněný
(není možno lichotiti si tak ?). S obrazu Saiskéh
námi
sňata rouška. Od dneška datuje se nový věk
neboť zde — končí rukopisl
Ale také jinak rukopis občas končí. Z ruky
padá péro; temno před námi, podivný chaos.
Mdloba se nás zmoeňuje; závrať nás jímá; po-
stavy blednou, myšlenky ztrácejí lesk. A běda,
pak už není ani postav ani myšlenek, jenom
slabost a smrt. Krása přestala být krásnou
hloubka hlubokou; péro, jež padlo z ruky, ne-
zvedneme už; rukopis, včera odložený, nebude
už nikdy dopsán. Toť jiný konec, než ten, který
jsme myslili, jiný konec, než vysněný ! Žádný
vavřín už nespočine na našem čele, naše pravda
zůstane skryta a marna. Nikdy už nebudeme
citovati, hrdí a opojení, slova Goethova:
Herkulův
Krása
Goethův
Dila
ARO pour T ' art
36
article
stopa mých pozemských dnů
nemůže zaniknout v aeonech.
Stavha se hroutí, než dospěla k vreholu
smutný obrazl
Starý kantor vzpomíná; minulost ožívá
jeho vzpomínce. Toť epik, »starý kantor«, před
mět našich posměšných poznámek. Doba pře
březnová ostává před naším zrakem. Jak pla-
stická a pravdivá! Archaism řeči je o kouzl
více pro nás. Vzpomíná starý kantor, žije živo
znova, možno vidět, jak se rozněcuje minulostí
Nepatrný detail nabývá svěžesti a vůně u něho.
Je doma. Přišel pozdě k obědu, nebohý stu
dentík, podivným osudem zahnaný do zapadléh
města Haliče. Zpozdil se a musil chlebem
slaninou se spokojiti
»Mně alespoň, když jsem se na matčině
spižírně nasytil komisárkem a slaninou, pojed
nou se zastesklo po nějakém nápoji, od vody
byť jako březanská voda jako krýstal čistá
jako led studená byla, trochu řiznějším — — «
Zde, uprostřed věty, končí rukopis ! Toh
jistě se nenadál sám autor. Nedovzpomínal svou
upominku. Volal svou minulost, dávno zašlý den
prosté a chudé mladosti. A vešel host mnohem
mrazivější a přísnější. Z čista jasna přišel, ne-
volán, nečekán, nezván; a uprostřed idylly jara
zavanul jeho zimní chlad.
Ale budiž, »starý kantor« žil svůj živol.
Vykonal svou práci; pouze jeho vzpomínky byly
přerušeny. Co však říci, jestliže rukopis skoně
v počátcích, v úvodu takměr?
Vyrazí-li onen host péro ne vzpomínce sta
cově, ale činorodé energii mládí? Jestliže jenom
dohadovati se můžeme rozsahu a váhy prác
zmařené?
Zemřel mladý historik **) na počátku své
dráhy; historik nevšední píle, nevšedního nadání
Psal si denník; tam zachytil trochu zmatků a kris
*) Život starého kantora. Autobiografická lice
Podává Jan Ev. Kosina
Jan Eva
Kosina
Halič
37
article
) Dr. L. K. HIofman.
) Dr. L. K. HIofman.
své doby a trochu svých plánů a svých bolestí,
chce podat historii Friedricha Velikého, obraz
celé jeho doby; chce napsat studii o Treitschovi,
sludii o Dostojevském, pracuje na »Prusech na
Moravě«. Praeuje, ač chorý a slábnoucí. Mate-
riál se sbírá, horečka díla vzrůstá, stále nové
perspektivy se objevují. To bude dílo jehoži-
vota, jeho odkaz
A to je kone c denníku.
»To bylo v projektech; přišly však zá-
chvaty nemoci, katarrh se stal nejen dotěrným.
ale často už přímo nesnesitelným a já se svijím
v bolestech, v bezmoci a zoufalství celé dnv,
chodím jako stín s jedinou dusivou myšlenkou:
je zle, nelze v před.
doktor
L K HIofman
Veliký
Dostojevský
Prus
Morava
38
article
V plném rozběhu byl jsem opět zaražen
V plném rozběhu byl jsem opět zaražen
fysickou nemocí. Bože, bože můj, opakuji, co
jsem už jednou pln zoufalství napsal, proč, p roč
mne opouštíš? . . . .«
Tak končí rukopis. Zvolání vyznělo n
marno. Autor je mrtov. Nenapsán Friedrich, ne-
napsán Treitsche, nenapsán Dostojevský. Ne-
zbyly než zlomky díla, výpisky, poznámky.
Život jde dál; a mrtví nemají nikdy
pravdu. Z celé horečné snahy, z tolika stravující
práce jediné slovo; to bylo v projek-
echi
Můze rukopis končiti tesklivěji?
Friedrich
Dostojevský