ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 6d5e1e90-71e0-11dc-ad5d-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 38 celkem · entity: place 63, org 17, person 61, work 3
1 masthead
Ročnik XXXXIV.
2 masthead
V Praze, v neděli dne 31. července 1904.
Praha
3 masthead
Číslo 210.
4 article
ka ranní „ odp ol. list předplácí nat v Praze v sdninislr s dvojí donáškon Rkta : : vo nllalkte roštoui ärk iis
Praha Rkta
5 article
kei ak o is
6 article
drojí zásnnno
7 title
Onešní číslo pro Prahu Je o 18 stranách.
Praha
8 article Nepřátelé Ruska velebí anar chisty!
Nepřátelé Ruska velebí anar chisty! Není již pochybnosti o tom, že attentát n ruského ministra Pleva jest dílem revolučních znarchistův, kteří již po kolik desítileti všemi prostředky násilí pracuji po šírém světě za svým šileným cílem: úplným to stržením a rozvráce- ním všech trvajicích zřízení státních a řádo veřejných, »aby z nich nezůstal kámen na ka- meni« nejprvé v Evropě, potom v ostafních dílech světa. Účelu toho má býti dosaženo dle radikálni frakce anarchistů, tak zv. »propagandy činůe všemi násilnými prostředky rovolučními — jedem, dýkou, žhářstvím, dynamitem, attentáty na ná- čelníky států a vlád. Není snad již státu evrop- ského, aby nebyl býval jevištěm hrozných zlo- činův anarchistických. Francouzská republika. Německo, Italie, konstituční Belgie tak dobře jak Rusko, ba i severoamerická republika zakusily smrtíci žihadla těchto zběsilcův ponurých. O altentátů na cara Alexandra II. a starého něme ckého císaře Viléma až po zavraždění presidenta republiky francouzské šlechetného Carnota, o zavraždění císařovny rakouské Alžběty až po smrť krále italského Humberta a presidenta severoamerické Unie Mac Kinleye táhne se krvo- rudá stopa této hrozné propagandy činu zpět na Rus, dovršujíc zde katanské dílo své právě v době, kdy Rusko bojuje svůj těžký zá- pas s úkladným a silným nepříte- lem asíjským, zápas, na jehož výsledku pro Rusko šťastném neb nešťastném závisí pro dlouhou dobu budoucnost Slovanstva. Vědí to veškeří zapřisáhli nepřátelé rodu slovanského a práhnouce po škodě a zničení Ruska, tak daleko ve své vášní nedočkavě se zapomínají, že toho zločinu anarchistického v Petrohradě div nevelebíl
Pleva Vilém Carnot Rusko Evropa Německo Italia Belgie Rus Petrohrad Unia Mac Kinley
9 article
Zatím co úřadní Německo všémožně s ruskéhocara nadcházi, zatím co právě v Berlíně zpečetěna nová obchodní smlouva mezl Něme- ckem a Ruskem pro řadu let, neúřadní ně- mecký tisk a s ním i značná čásť německého publika mluví dnes pod dojmem attentátu n ruského ministra vnítra asi jako ton — ně- mecký universitni professor Delbrů ck, jenž ve vážné pruské revni »Preussische Jabr- bücher« neostýchal se právě napsati: »V Ru- sku náleží politická vražda takřka ke zřízení státnímu. Stará, pravda, že c ari sm není než a bsolutní monarchií zmir- nénou — úkladnou vrazdou, trv oodnes v plné platnosti . ..« SStane li se despotism nesnesitelným, nebo násilnost vlády tak hroznou, že jsou veškeré zákony lidskosti zrušeny, pak jeví se nešťastníkům a zmatencům ja- kožto poslední a nejkrajnější prostředek k spáse nebo aspoň ku pomstě l i dskosti — vražda.« Milliony Němců žijí a tyjí v tom RRusku, kamž vandrují za svým prospěchem z » kulturní vlasti« svě, a tisíce jich berou od toho despo- tismu tučné úřadnické platy — a hle nyní od- vděčuje se za to vše takový Němec Delbrůck, že liči Rusko jako nejtemnější asijskou despocii, v níž všechny zákony lidskosti jsou pošlapány sveřepými tyrany, proti nimž není jiné spásy kromě anarchistických vražd! — Kde takto německá buržoasie na Rusa si troufá, jak by neměla teprv německá sociální demokracie ukázat svou ušlechtilou kuráž proti — ru- skému césarismu.
Delbr ck Němec Rus Německo Berlín Rusko Preussische Jabr
10 article
Doma, vůči německému césarismu je ovšem velice krátka a zavrhuje revoluční násilí, i od- tikává se kralovrahů více, než satanáše: ale vůči Rusku, hej, to je jiná. To zaranžuje vůdce německých socialistů pan dr. Lieb- knecht honem v Berlíně velkolepý meeting, na němž rozpaluje 4000 německých socialistů a socialistek proti ruskému carismu touto petro- lajnickou filipikou: »Včera stihla do Berlína zvěsť, že byl ministr Pleve, tento vilenský pes, na jehož rukou lpí krev statisíců utlačených dělníků — popraven. (Šílený, nekonečný po- tlesk.) Pověsť ta bleskem rozlélla se po Ben- lině a nebylo člověka, aby nebyl zvolal, bo- hudík, že jsme toho úpíra zbaveni !« Čin jest sice strašný a děsný, avšak není možno fici, že bychom se nad ním pohoršovali Úločník včerejška byl právě tak chrabrým, jako onen nedávno ve Finsku. I on dal vlastní život v sázku.
doktor Lieb Pleve ben Rusko Berlín Finsko
11 article
To byl pravý výstřel Tellův. Však T i střelil ze zálohy, kdežto zde schází přihana úkladu, zde jedná se o veřejný boj. Čestná paměť tomuto hrdinovil Jsou to šlechetníci, kteři zasluhují býti zváni herov. Mv němečtí sociální demokraté máme za svou po- vinnost podporovati ruskou sociální demokracii — zasiláním jí našich spisů, já tak učiním žádám ostatní německé sociální demokraty, aby činili stejně.« — Pohlavár německých sociální c demokratů pan Liebknecht na- bízí tedy ruským anarchistům k jejich dalším attentálům, jež velebí nad heroický čin Tellův — s pojenství a pomoc ně- mecké sociální demokracie a to zcela veřejně v berlínském Palastheatru, několik kroků od sídla německého císaře, který proje- vuje caru ruskému svou nejvřelejší účast Neníli záhodno přibíti pro paměť věčnou tyto dokumentace ducha německého vůči, sousední slovanské velmoci ve chvíli historicky tak vý- znamné? Že německocentralistická žu- nalistika cislajtánská o závod s madar- skou chladí si svou žáhu na Rusku týmž delbrückovským a liebknechtovským jargonem — nepadá na stěstí na váhu. Stejná škodolibost, ač formou nepoměrn slušnější, zeje Rusků vštřic ovšem také z tisku londýnského. Avšak tam číhá zřejmý sok Ruska v Asii a tichý spo lečnik Japoncův, který jim posky- tujé všečhny možné služby v jejich válce s Ruskem, lichvářské jako špehounské, nuž od takého »souseda dobrého« nelze ani nie jiného očekávat! Hlavní věcí jest a zů- stane, aby Rusko ze své války s Japonskem vyšlo jako vítěz: pak umlkne rázem všechen ten jekot a štěkot vrahů jeho vůkol a budou se k němu opět lísat a budou mu blahopřál k jeho zdaru a rozvoji všichni ti charakterni hrdinové, kteří dneš v hodině jeho zkoušky se naň tak škodolibě vrhají a sápou. —
Tellův Liebknecht Japoncův Rusko Asie Japonsko
12 article Sokolský slet v Luhlani.
Sokolský slet v Luhlani. Vracíme-li se dnes opětně k velikým dnům sokolským v Lublani, činíme tak proto, že p utišení ruchu slavnostního tato velkolepá mani- festace slovanská objevuje se teprve v pravěm svém významu, řadíc se k nejpamátněj- ším dnům lida slevinského v Kra- jině, v té milé, ladné Krajině, jež dosud pod- léhajíc cizím vlivům, těžký prodělává zápaso existenci živlu slovanského. Slet sokolský vrhl celou záplavu slunečního jasu na zapomenutý tento kraj slovanský a ozářil krásné jeho nivy tak skvěle a nádherně, že roznitil zajisté ve všoch srdcích lidu slovinského plamen nadšen a lásky k otčině a vzbudil tisíceré naděje v nový zdravý život velké rodiny slávské, jež se sjel v Lublani v nepřehledných zástupech ze všech koutů, kde jazyk slovanský hlaholí.
Lublaň
13 article
Byla to prvá manifestace slo- vanská podobného rázu v Krajině, mohutná ve svých obrysech, úchv at- ná ve vřelosti citů a v průběhu svém poučná všemu lidu slovan- skému, naznačujícmu cestu k dal- ším krokům na dráze společiného žití. Ve chvílích těch zdálo se, jakoby všichni přitomní jednou řečí promlouvali, nebylo po- třebí cizí řeči k tlumočení vzájemných myšlenek, celá rodina slávská se tu sblížila v těsný a úzký celek, v němž plemenné rozdíly nadobro zmizely. Všichni jsme si roz- uměli, ze všech úst linula slova radosti nad bratrským sjezdem, ze všech srdcí prýštila touha po sblížení lidu slovanského ve všech směrech veřejného žití, po návratu do klína velké rodiny slávské, dnes v tak četných směrech se roz- cházejíci. K tomu všemu nahližel s úžusem lid slovinský, v domovině své skromně se tísnící, o každou sebe nepatrnější vymoženost na poli osvěty i hospodářství tak těžce zápasící a z očí jeho zářilo nadšení, plné důvěry v šťastnější bu- doucnost a oddanosti myšlence slovanské. Hrdé, imposantní a ukázněné vy- stoupení mužstva sokolského pů- sobilo dojmem pronikavým na všechny přítomné, budíc úetu a obdiv u přátel i nepřátel, na novo tím potvrzujíc vážný význam a dosah zřízení sokolského.
14 title
ODNILI
15 article
Hlavní jádro sletu tvořily ovšem česke pluky sokolské, jakž bylo také povinnost našeho Sokolstva, jež stavěno jsouc za v z o ostatním slovanským jednotáma hrajíc vůdčí i tvůrčí úlohu v Sokolstvu slovan- ském, musilo ovšem i o této příležitosti plnou svoji sílu a vyspělost prokázati. Počet So- kolů českýchi převyšoval dvoj- násob ostatní účastníky, rovněž ve- škerá práce technická mimo místní potřeby spo- čívala na bedrách českých pracovníků, jichž zkušenost byla zárukou zdaru tohoto vystoupení. Výprava česká vybrala se v pátek dne 15. července 1904 ve dvou zvláštních vlacíeh z Prahy do Lublanč. Byla to pro Prahu zvláštní podívaná, zříti, jak na Václavském náměstí a v Marianské ulici schází se v dlouhých řadách sokolští účastníci výpravy, tam řadí se dle jed- not a žup v oddíly, ktere mají nastoupiti do vlaků v přesně určeném pořádku, kterýž udával zároveň ihned útvar seřadění v Lublani pro ubytování, průvod a pod. Provedena tu opětn zdařilá zkouška přepravy sokolských zástupů v spořádaném colku, dle předem stanoveného plánu, jež potvrdila výbornou organi- saci sokolskou. Jakmile oddíly byly se- řaděny, odebraly se na nádraží a nastoupily t do vozů jim vykázaných. Celkem odjelo z Prah na tisíc sokolských a asi 400 jiných účastníků, k nimž na cestě další se přidávali. Vlak pro- vázen nadšenými pozdravy shromážděných
Praha Václavský náměstí Lublaň
16 article
davů, uvítán byl na každé stanici jásotem obe- censtva, provázejícího své Sokoly, jichž od sta- nice ke stanici přibývalo, tak že v Českých Bu- dějovicích páčil se počet účastníků kol dvou tisíc. Kromě toho jely četné zástupy vlakyji- nými, zejmena z Moravy a Dolních Rakous, (ak že možno říci, že ke sletu v Lublani dostavilo se přes tři tisíce účastníků če- ských, poče“ to zajisté svědčící nejen o vřelém zájmu na svátku Sokolstva lubláňského, ale i o silně vyvinutém citu slovanském, váblcím tak čelné zástupy na jih slovanský do náruče bratr- ského národa. Sokolstvo české bylo u příležitosti těto zastoupeno co nejskvěleji. Téměř všichni jeho přední pracovníci a přodáci účastnili se této výpravy a to ze všech žup a krajů našich. V čele výpravy nalezali se oba náměstkové st- rosty Č. O. S. dr. K. Pippich a dr. J. Scheiner, starosta M. S. O. S. dr. P. F ís a náměstek jeho Urbánek ze Vsetína, dále náčelník Č. O. S. dr. J. Vaníček se svým náměstkem J. Klenkou, členové předsedni- etva Č. O. S. JUC. Mašek, R. Bilek, Po- korný, člen tech. od. ČEO. S. Havel, čle nové výboru Č. O. S. Kalina, dr. Sobotka, A. Pragr, dr Ožek, Bleneš, Čeri ný. Zatím hotovila se Lublaň s horečným roz čilením ku přijetí vzácných a milých hostí. Nad- eházelť jí svátek významný, plný vzrušujících scén, slet Sokolstva slovanského dosud zde ne- vídaný a proto pochopí každý, že Lublaň tonula ve slavnostní horečce, netrpělivě očekávajíc ho- diny bližícího se svátku. Vzdyť takovýchto pří- ležitostí ke sjezdu Slovanstva zde nebylo.
doktor K Pippich J Scheiner Urbánek O S J Vaníček J Klenka Mašek R Bilek S Havel Sobotka A Pragr Ožek Bleneš Čeri Morava Dolní Rakousy Lublaň Vsetín Č . O . S
17 article
Lublaň teprve v posledních létech vybavujícse z trosek starého města po osudném zemětřesení. roste rychlým tempem v elegantní, moderni velkoměsto, mající před sebou velkou budouc- nost a teprve nyní stává se způsobilou ku při- jetí tak čelných mass, jež o svátku sokolském ji v pravém slova smyslu zaplavily. Kdo viděl Lublaň před zemětřesením, nepozná ji dnes po širokých, krásných třídách, nádherných budo- vách, sadech a pomnících, jež vyrostly tu na místě křivolakých, úzkých uliček horského mě- sta. Lublaň i v ohledu národním slaví své obro- zení, zbavivši se skoro úplně vlivu cizích živlo a upevňujíc půdu svoji novými podniky ústavy, o nichž lze bezpečně očekávati, že budou hybnou silou rozvoje lidu slovinského v cele Krajině. Nemožno při tom popříti dalekosáhlý a pronikavý vliv zajímavého zjevu župana Ivana Hribara, plného energie, mravenčí píle a houževnaté vytrvalosti, jenž s vřelosti měkkého srdce slovanského spojuje široký rozhled a železnou píli, stoje v čele všech veřejných podniků, jež Lublaň a lid slovinský na dráze nového žití podstupuje. Slet so- kolskýbyl, abychom tak řekli, prvním okázalým projevem znovuzrozen Lublaně, při němž němectví její, na ne- patrné procento sevrklé, ně dosti i domácím lidmi favorisované, zmizelo nadobr v ruchu a šumu slavnostním.
Hribar Lublaň
18 article
Jak malebný obraz poskytovala „bílá Lu- blaň“, uvelebená v klíně nebetyčných, sněhem se kryjících obrů, obklopena losy a luhy, v uli- cích vyzdobená veselými barvami slovanskými jež vlály se všech domů, hřející se v zlatýc paprscích letního slunce, jež provázelo slav- nostní dny svojí v pravdě planoucí přízní Obraz ten doplňoval se živým ruchem, který jie několik dní před slavností všude panoval, ka ždou hodinu se vzmáhal a o slavnosti samé vzrostl v hlučící bouři, která rozvířila všechny mysli a otřásla městem do nejhlubších jeho zá- Dostavily se nejprvé malebné řady Sokolů chorvatských z Dalmacie. ze Splitu a Šibeníku, vedené drem.
Dalmacie Split Šibeník
19 article
Maistrovičem. Rudé, nízké jejich čapky. štíhlé postavy a osmáhlé zjevy budily všeobee- nou pozornost. Po nich došly ostatní chor- vatské jednotý ze Záhřebu, Kar- lovce. Nevého Města, Belovaru Vukovaru, Varaždína, poselstvo sb- ských jednot z Bělehradu a bulharských junáků jež vedl prof. Jončev ze Sofie. Největší zájem upoután by však k výpravě z Čech, jež imposantním počtem účastníků a vřelými sympatiemi, které lid slovinský k Čechám chová, již předem bu- dila mohutný ohlas v celé Krajině. Zvláštn vlaky, vezoucí české Sokoly, projely v noci R - kouskem a Štyrskem, letěly napříč Korutany a derouce se údolími východních Alp, skýtaly účastníkům nádherné podívané na říticí se vodo- pády a bystřiny, nebetyčné horstvo i hluboká Zájem cestovatelů byl ovšem značn umořen hrozným vedrem, jež v těs- ných odděleních vagonů stával še pro jiné přímo nesnesitelným. avšak nemohlo zdolati svěží humor Sokolů, ule- vující si v okamžicích těch jen zábavou. Odpoledne stanul konočně vlak při hra- nicich Krajiny, v Běláku, odkud se rozvinu překrásný pohled na Karavanky, i v létě věč- ným sněhem pokryté. Zde již proskakuje slo- vinská řeč, kterou hovoří ubozl, sotva živořie Slovinci korutanšti. Za Karavankami rozpro- stírá se již Kraňsko, u jehož brány leží Trbíz Vlak jede dále v úzkém údolí mezi Karavan- kami a Julskými Alpami, k prvé osadě ryze slo- vinské, Rateči. Na nádraží skupil se celý kraj, děvčata v krásném národním kroji, hoš v „jahovcách“. „Na zdar Čehi! Živele sestre, Slava bratje!“ hřmělo v ústrety se všech stran, dívky házely kytice do vozů, pozdravujíce tak na své půdě milé hosty své.
Jončev Sokol Slavo Záhřeb Kara Nevý město Varaždín Bělehrad Sofie Čechy Štyrsko Korutany východní Alpy Bělák Karavanky Kraňsko Belovar Vukovar julský Alpa Čehi Rkousek
20 article
Stejně uvítána výprava česká v Kraňsk Goře, Hrušici a v Jesenici. Na této stanici nedal si odepříti bodrá Germanie roztomilou ukázku svého ušlechtilého mravu a jemnocitnosti. Ná- hodou projížděl tudy vlak, vezoucí německ obecenstvo z Lublaně do Běláka Udál se výjev, obvyklý při takovémto setkán Turnéři bučeli, napodobujíce různ. hovádka, řvali „Píuj, Hundel? starší páni prskali a vyplazoval jazyky a dámy — last not least — vyhrnovaly sukně k roztomilém vyzvání. Ubohý kraji, ubohý lide, jejž ob- šťastní tato kultura l Vlak jede dále údolím hornokraňským, po- skytuje pohled na pověstnou krásu Gorenska.
Hundel Jesenice Lublaň Bělák Kraňsk Gora
21 article
Triglav a Bledský kraj u světoznámého jezera bledského. Zde očekávají ho četní češí kolo- nisté, v Bledu meškající, přejíce zdaru sokolské výpravě. Na další jízdě poděl řeky Sávy pozdra- vuje výpravu uvědomělé občanstvo starého města Kranje, žel, že vlak zde nestavi a leti dále k Lublani. Mine Grintovec, věvodící Alpám Savi- ským a již již stane v nádraží lublaňském, pře- plněném spoustami obecenstva, jež vyšlo vstříe milým hostům, zároveň se Sokoly jihoslovan- skými, pokud již v Lublaní se sjeli. Vlak uvftán zvuky národní hymny české a hřímavými po- zdravy, jež účastníci výpravy radostně opěto- vali. V čele vítajících zástupů jsou zástupcové městské rady, se županem Ivanem Hriba- rem v čele a „Sokol“ lublaňský se starostou drem. Tavčarem v čele. Jakmile prvá bouř pozdravů dozněla, vítá župan HIriba r česko hosty nadšenými slovy, velebě zdatnost českéh lidu, kráčejícího v čele Slovanstva i na poli do- hody slovanské. Jménem města Lublaně žehná jich příchodu a děkuje za tento nový, skvělý projev sympatií českého národa k Slovincům. K slovům jeho připojuje dr. Tav č ar stejnt vřelý pozdrav jménem Sokolstva slovinského. Za Sokoly české děkuje dr. Pippich z Chru- dimi, tlumoče pozdravy národa českého lidu slo
Hrib Tavčar Pippich Triglav Bled Sáva Kranj Lublaň Chr Mineo Grintovec Alpa Savi Sokol jihoslovan Sokol
25 article
V drobném prodejii Ve slialkách na veskort
26 article
sapol .. . . . .
27 article
nnr čen sapole
28 article
Insor a e, platí se hotově zapl Přežplacení a dnserty přijíek adniní- strace v Mlarianské ulici č.a Tam nachásejí se tel redske. tiskárna a ezpedice , Národních Listě Rukopisy se novraosji.
Mlarianský ulice
29 article
„Přicházíme s vroucí touhou, sbratřiti s s těmi, kteří jsou nejlepšími přáteli našimi. Milujeme slovinský národ, poněvadž pravdaa upřímnost v bratrství jeho k nám vždy vzorně se osvědčovala. Přejeme si ze srdce, aby ve- škerý slovinský lid byl prodchnut touhou, sbra- třiti se s námi v duchu sokolském, v práci so- kolské a národní. Slovutný starosta lublaňský vzpomněl velikého našeho vojevůdce Žižky. Dávno minula slavná doba, kdy otřásal se svět dunícími vozovými hradbami jeho. Dnes ovšem nemáme jeho branné moci proti přemoci bez- práví a násili. Ale tím nalehavější je úkol, se- brati veškeré síly k soutěži a zápolu duchů na dobytí práv lidu slovanského. Právem musí být zlomeno znásilnění a bezpráví. Ale i v takovém zápasu duchů třeba je síly. My potřebujeme síly všeslovanské na venek v upřímném bratrství, ve sdružení pravdy, v součinnosti práce, ve shodě a svornosti. Ale potřebujeme všeslovanské síly také ve vnitřní hodnotě svého Sokolstva.
Žižek sdružený pravda
30 article
My vybaviti musíme ze slovanské duše lidové, z její samorostlosti a svéráznosti vše, co cností je slovanskou. Ale vypuditi musíme vše, co chabého v ní a zlobného, svárlivost a závist, všelikou poddajnost a porobu. A tak přejeme předem milovanému národu slovinskému, aby zdravý a silný byl duchem a vzletem sokolským a aby n: perutích síly, svobody a bratrství vznesl se do výše staré své slávy, znova dobyté zápasem o právo a pravdu.“ Znovu víří se bouře souhlasu, jež nese se z nádraží do ulic, hustě obsazených, vyvolávajíc mnohonásobný ohlas. Jenom stěží bylo možno v této směsici sraziti řady v proud, který sobě razil cestu zástupy jásajícího obecenstva: „Ži- vili Čehi, dobro došli, na zdar!“ hřmělo to po ulicích, vše radostně mávalo příchozím v ústrety. tlačíc se v před stisknouti ruku vítaným hostům z Čech. Vřava stále se zvyšovala, tak že i prů- vod roztrhán a účastníci musili po různu spě- chati do svých bydlišť, jež pro Sokoly vykázána ve školách městských, k účelu tomu pohodlně vším potřebným opatřených. Stejně vřele uvitán byl vlak druhý, který teprve k 9. hodině večerní do Lublaně dorazil. Toho dne nebylo již možno společného co po- řádati, poněvadž Lublaň, čítající asi 40.000 oby- vatelů, hostila nejméně zrovna tolik hostů, kteři zaplavili veškeré místnosti veřejné i domy jeji. Ve velké dvoraně „Národního domu“ uspořá- dán velký koncert „Glasbene Matice“.
Čechy Lublaň Sokol národní dom Glasben Matica
31 article
Řízením M. Hubada předneslo as 150 pěvců i pěvkyň 12 skladeb slovanských s přes- nou dokonalosti, důstojnou slavné pověsti tohoto výborného pěveckého sboru. Po koncertu sešla se větší čásť účastníků v zahradě Národního domu, kdež se rozproudil život, plný nadšeného plesu a radosti. Zde Slovinec s Čechem, Chorvat se Srbem, Polák s Bulha- rem sešli se ve společném objeti, tisknouce vřele bratrské pravice jako synove jedině veliké rodiny slevanske. Starosta lublaňského „Sokola“ dr. Tav č ar dal výraz všeobecné radosti nad setkáním timto. dík myšlence sokolské, která dnes sesílenaa vzpružena návštěvou slovanskou, bohdá velkým vzmachem povznese se vysoko nad lidem slovin- „Krásní dnové dnešní přinesli Lublani nej- dražší hosty ze všech niv slovanských, stavše se tak v pravdě slavností všeslovanskou.“ Obrátiv se k českým hostům, zdroví je jako vůdce sokol- ského hnuti ve Slovanstvu. „Zdravím vás jako zástupce národa, který je prvým Spartaner mezi slovanskými plemeny, který se železnou energii hájí práva naše v staré Austrii a od časů Jana Husa nepřestává se bíti za ideu rov- nosti Slovanstva v Rakousku. V Sokolstvu svém jest nám český národ vzorem a buditelem. Ostatní Sokolstvo slovanské kořistí s vděčnestí z jeho úspěchů a z jeho práce. Naše úspěchy jsou vaší zásluhou, naše srdce bijí za vás i ne- můžeme vám poskytnouti více, než lásku svoji a opět jen lásku, jež jest mohutná jako řeka, pevná jako rkála a neuhasne, dokud poslední Čech a poslední Slovinec svoji duši nevypustí. (Dokončení. ským.
M Hubada Slovinec Čecho Chorvat Srb Polák Hus Lublaň Rakousko Čechy národní dom Sokol Austria
32 article Slezská irredenta.
Slezská irredenta. Sedmkrátstotisíc Italův, žijících ve králo stvích a zemích na radě říšské zastoupených, na- lehá na vládu, aby pro ně vybudovala školství tím způsobem, by Ital zdejší svým jazykem na- býti mohl vzdělání nejen na škole obecné a střední, nýbrž též na škole vysoké, jinak řečeno, aby ne- byl nucen k dovršení svých studil vyhledávati
Sedmkrátstotisíc Italův Ital
33 title
FEUILLETON.
34 article Končí rukopis . ..
Končí rukopis . .. —vá— Rukopis končí, toť přirozeně ; koně puntíkem, vykřičníkem, třemi tečkami, konč pointou i bez pointy. Na konec blýsk' se leskl bonmot nebo šedá, morosní morálka, bujný. vyzývavý smích, hořký elegický stesk. Plán aulorův byl proveden; kombinovaný útok na číenáře vyvreholen; léčky nastrojeny. Je nyní na nás dáti se dojmouti, rozesmáti nebo roz- leskniti. Jako pavněinami opředeni jsme v osi- dlech jeho dialektiky; nasurregoval nám svou ideu, svou touhu, svou bázeň. Bavil nás, nudil, toť jedno; dokonal své dílo. Rytíř (či byl to spíše Honza, zvaný hloupým ?) zachránil svou princeznu, šípková Růžena procitla ze sna. Al znad laké rytíř zkameněl pod prutem zlého ča- roděje, a princezna ještě spí, ruměnec ve tvá- Hieh. Možno si vybrati kterýkoli s těch konců; ba r tfetl možno si vybrat, kdy rytíř sice za- ehranl šípkevou Růženu, ale ne pro své i její Htěstí; byla by mnohem raději ještě spala čekala, až příjde »ten pravý«. Byl to pak opravda — hloupý Honza Konči li rukopis dramatu, »padá opona«
Honza Růžena Al
35 article
Končili jiný rukopis, píše se prosíě »Konec Je to formalita a také to nemusí býti. Ale s ja- kou radosti a s jakým sebevědomím píše se to slovo! Kterási z prací Herkulových vykonána dílo hotovo, břemeno shozeno. Nyní možno si oddechnouti, nyní jsme volni, zcela volni; va- vříny byly zaslouženy, úspěch nemůže nás mi- nouti. Jaké krásy má naše fabule, jak intere- santní je naše rekyně, jak hříšný náš rek; jak záslužná naše tendence, jak pyšné naše P'aro pour T'art! Dilo škončeno, ať žije dílo! Nové sladké břímě nás čeká; fantasie naše již pra- cuje, postavy se vynořují, mlhy se trhají před námi a z nich nám kyne na pozdrav zázračný a svůdný profil. Sláva za námi a sláva před námi, neboť zde končí rukopis. Anebo, byla-li naše práce neskonale po- vznesena nad drobnou ješitnost toho, jenž chytá věčné illuse tvarů a tuch ! Jestli jsme dosáhl oblak, s kterých se světy prostíraly pod Naše vývody byly ukončeny, naše filosofe podáná. Žádný článek neschází v řetěze našicl vývodů. Svět bude jiný, lidé budou lepší pravda je konečně poznána, záhady odstraněný (není možno lichotiti si tak ?). S obrazu Saiskéh námi sňata rouška. Od dneška datuje se nový věk neboť zde — končí rukopisl Ale také jinak rukopis občas končí. Z ruky padá péro; temno před námi, podivný chaos. Mdloba se nás zmoeňuje; závrať nás jímá; po- stavy blednou, myšlenky ztrácejí lesk. A běda, pak už není ani postav ani myšlenek, jenom slabost a smrt. Krása přestala být krásnou hloubka hlubokou; péro, jež padlo z ruky, ne- zvedneme už; rukopis, včera odložený, nebude už nikdy dopsán. Toť jiný konec, než ten, který jsme myslili, jiný konec, než vysněný ! Žádný vavřín už nespočine na našem čele, naše pravda zůstane skryta a marna. Nikdy už nebudeme citovati, hrdí a opojení, slova Goethova:
Herkulův Krása Goethův Dila ARO pour T ' art
36 article
stopa mých pozemských dnů nemůže zaniknout v aeonech. Stavha se hroutí, než dospěla k vreholu smutný obrazl Starý kantor vzpomíná; minulost ožívá jeho vzpomínce. Toť epik, »starý kantor«, před mět našich posměšných poznámek. Doba pře březnová ostává před naším zrakem. Jak pla- stická a pravdivá! Archaism řeči je o kouzl více pro nás. Vzpomíná starý kantor, žije živo znova, možno vidět, jak se rozněcuje minulostí Nepatrný detail nabývá svěžesti a vůně u něho. Je doma. Přišel pozdě k obědu, nebohý stu dentík, podivným osudem zahnaný do zapadléh města Haliče. Zpozdil se a musil chlebem slaninou se spokojiti »Mně alespoň, když jsem se na matčině spižírně nasytil komisárkem a slaninou, pojed nou se zastesklo po nějakém nápoji, od vody byť jako březanská voda jako krýstal čistá jako led studená byla, trochu řiznějším — — « Zde, uprostřed věty, končí rukopis ! Toh jistě se nenadál sám autor. Nedovzpomínal svou upominku. Volal svou minulost, dávno zašlý den prosté a chudé mladosti. A vešel host mnohem mrazivější a přísnější. Z čista jasna přišel, ne- volán, nečekán, nezván; a uprostřed idylly jara zavanul jeho zimní chlad. Ale budiž, »starý kantor« žil svůj živol. Vykonal svou práci; pouze jeho vzpomínky byly přerušeny. Co však říci, jestliže rukopis skoně v počátcích, v úvodu takměr? Vyrazí-li onen host péro ne vzpomínce sta cově, ale činorodé energii mládí? Jestliže jenom dohadovati se můžeme rozsahu a váhy prác zmařené? Zemřel mladý historik **) na počátku své dráhy; historik nevšední píle, nevšedního nadání Psal si denník; tam zachytil trochu zmatků a kris *) Život starého kantora. Autobiografická lice Podává Jan Ev. Kosina
Jan Eva Kosina Halič
37 article ) Dr. L. K. HIofman.
) Dr. L. K. HIofman. své doby a trochu svých plánů a svých bolestí, chce podat historii Friedricha Velikého, obraz celé jeho doby; chce napsat studii o Treitschovi, sludii o Dostojevském, pracuje na »Prusech na Moravě«. Praeuje, ač chorý a slábnoucí. Mate- riál se sbírá, horečka díla vzrůstá, stále nové perspektivy se objevují. To bude dílo jehoži- vota, jeho odkaz A to je kone c denníku. »To bylo v projektech; přišly však zá- chvaty nemoci, katarrh se stal nejen dotěrným. ale často už přímo nesnesitelným a já se svijím v bolestech, v bezmoci a zoufalství celé dnv, chodím jako stín s jedinou dusivou myšlenkou: je zle, nelze v před.
doktor L K HIofman Veliký Dostojevský Prus Morava
38 article V plném rozběhu byl jsem opět zaražen
V plném rozběhu byl jsem opět zaražen fysickou nemocí. Bože, bože můj, opakuji, co jsem už jednou pln zoufalství napsal, proč, p roč mne opouštíš? . . . .« Tak končí rukopis. Zvolání vyznělo n marno. Autor je mrtov. Nenapsán Friedrich, ne- napsán Treitsche, nenapsán Dostojevský. Ne- zbyly než zlomky díla, výpisky, poznámky. Život jde dál; a mrtví nemají nikdy pravdu. Z celé horečné snahy, z tolika stravující práce jediné slovo; to bylo v projek- echi Můze rukopis končiti tesklivěji?
Friedrich Dostojevský