1
masthead
Ročník XX0X0X.
2
masthead
V Praze, v neděli dne 7. ledna 1900.
Praha
4
masthead
nní člo o sobě . .. psh
5
masthead
V drobném prodeji.
6
masthead
versialktah na venkiv
7
article
Ra rannt a l odpol. listy
před plácí sno
v Praze v adnlnhstnne
s drejíčl donážko
ns .
Praha
9
article
nnk e nlaltá .
nrk j
dvojí záellko
11
title
Dnešní čísio pro Prahu le o 14 stranách.
Praha
12
article
S odpůrci práva vlasti těžká
S odpůrci práva vlasti těžká
řeč!
Čím blíže nadchází den installace svob.
p. Körbra na primatorský stolec nového
»nestranného, úřadnicko-politického« minister-
stva Cislajtanie, tím horlivěji troubí nám
německo centralistická žurnalistika do ušíi
»Smiřte se, smiřte se, vy tvrdošijní Čechové-
přece už jen jednou s námi, německými be-
ránky, slitujte se nad trpícím lidem, slitujte
se nad rozervanou říší, smiřte se l«
Proč ne? byla a jest naše odpověď na
toto německé farisejství: Chcete-li s námi
ve svobodněm státě českém žíti
jako rovní s rovnými, chcete li
jazyku našemu dopřáti v trojjediné
naší vlasti v úřadě, ve škole a v životě ve-
řejném stejného práva, jaké my jsme tu ochotni
zaručiti ja zyku vašemu, jest mír mezi
námi v tu chvíli spečetěn! Avšak s im-
pertinencemi svého svatodušního velko-
německého programu, s požadavkem rozdě-
lení Čech a uznání německého uzavřeného
území, s požadavkem uznání státní němčiny
jako »vermittlungssprache«, s požadavkem
porobensiví Móravy a Slezska německé nad-
vládě — s tím na nás nechoďte! —
Tak jsme se ohradili předem, aby bylo
jasno mézi námi, vůči »smiřovací akci«
páně Körbrově, který před měsícem již
ukazoval německým důvěrníkům svůj připra-
vený fámósní návrh »jazykového zá-
koha pro Čéchy a Morávu«, řka k jeho
charakteristice vesele: »Uveřejnění to
hoto jazykového zákona bud
na Čechy účinkovati jako puma.
Nuže, dnes by asi p. Körber rád tuto
nestřeženou »pumu« své německé »nestran-
nosti« vypašoval z historie, a dnes by ná
tolikéž němečtí omiliusové« rádi —
hypnotisovali tak, abychom nepa-
matovali, čeho nám od 150 let v příčině
srých konečných plánův a o bm-
slův proti jednotě a právu to-
hoto království, proti svobod
a právu národa našelho v ně
byli ústy svých povolaných vůdcův sam
prozradili.
Čecho
Körbrův
Körber
Čechy
Slezsko
13
article
Jedním z takových sladkých miliusův
et německý učenec p. Julius Lipper
vrstevnik druhdy Herbsta. Plenera, Schmey-
lala a Schlesingra, — nyní však německými
nacionály do soukromí zapuzený politický
výměnkář. Po delším odmlčení se uzna
nyní za dobré odpovědět politickým listem
vídeňskému dopisovateli »Pester Lloydu
slran vyhlídek nastávajícího smi-
řovacího pokusu kabinetu Körbrova.
A odpověď jeho jest pro nás vskutku zají-
mavou: reaguje hined úvodem na naše sta-
povisko vlastenecké těmito tázacími větami
»Rozumí se tím obapolně vytouženým »zá
konným upravením jazykových poměrů v ži-
votč veřejném« tolik, jako rozhodnut
zápasu o české sťátní právo, o
centralismus a federaci v Ra-
kousku, či aspoň o podstatnou část roz-
hodnutí toho? Anebo působí kromě tohoto,
v českém národním vědomí živeného a pře-
drážděného pudu ještě jiná pohnutka
rozhodně pro smír s Němci? Platí-li
prvčjší, odpovídá pan Julius Lippert
pak jsou vyhlídky na smír Če-
chů s Němci rovny — nulle, vše
jedno, ať děje se vyjednávání ve Vídni neb
v Praze . . . Badenův pokus ztro-
skotal právě proto, že spočíval na tomto
(státoprávním) základě a Thunův poku
nemohl se narodití« — odhaluje povolany
důvěrnik německý — poněvadž strana jeh
nechtěta této půdy (jednoty krá-
lovství českého) se vzdáti.«
Napohled prý se návrhy Thunovy vy
jmnly skoro tak, jakoby jen pouhá papírova
stěna dělila obapolná stanoviska. Ale ve
skutečnosti prý v této »papírové stěně«, byl
zhuštěn celý zásadní rozpor obapolných ná-
zorův a jelikož obě strany na svých zása-
dách pevně setrvaly, byla všechna milostná
snaha marnou. —
Julius Lipper
Herbst
Plener
Schmey
Schlesingr
Lloyd
Němec
Julius Lippert
Badenův
Thunův
Rakousek
Vídeň
Praha
14
article
Proto hledí nás milius Julius Lippert
dnes všemožně od našeho zásadného státo-
právního stanoviska odlouditi, Proto nás
chytá něžnou otázkou: »Ale což pak
potřebujete, vy Češi, o to usilovat
abyste již nyní rozhodně zvítě-
zili v tom odvěkém boji svém? Což pak
nemůžeme zatím — bez ohledu na
konečný výsledek staletého zápasu, u d'ělat
— aspoň pro přítomnost žádouc
pořádek ve svých poměrech ja-
zykových?« A po té nás vábí jak Si-
rena: »Také beze všeho politického (státo-
právního) odůvodnění musili bychom my
Němci přiznati, že vy Češi mate o prá
vněný nárok, aby jazyk váš do-
sáhl oné platnosti, jaká zvele-
bené ceně jeho přísluší.« — »Zá-
kladem dohodnutí«, připouští tedy p. Lippert
laskavě: »budiž zásadné uznán
rovnoprávnosti obou jazykův...«
(Tedy uznání zásady, kterou byli němečt
liberálové roku 1867 sami vložili do zá-
kladnich zákonů své ústavy pro-
sincové!) »Ale tato zásada« — vy-
kládá na to německý Reineke honem dále
»nebyla by porušena tím, kdyby
se užívání jazyků, zásadně rovno-
právných, v praxi (c. k. úřadův) neří-
dilo jedině touto zásadou, nýbrz
také — fysickými podmínkami,
jakéž v každém jednotlivém případě potřeby
stav věcí by přikazoval.
Julius Lippert
Čech
Němec
Lippert
Ted
15
article
»Ustanövení českého jažyka jako vnitřní
úřadní řeči státních úřadů v české oblasti
bylo by cenným, skutečným pro Čechy zi-
skem, vůči kterému nemohlo by nazváno
býti »obětí«, kdyby tato platnost dle fysi-
ckých skutečností měla ještě u vnitř Čech
svě hranice, jež dle přirozenosti věcí
v budoucnosti pro obě strany nebyly by ni-
kterak nepřesunutelny. Oběť týkala by se-
přece jen ryze ideálního, co do úspěchu více
než pochybného požadavku, proti němuž by
stálo dosažení zcela určitého materiálního
zisku. Který reální politik chtěl by jej za-
mítnouti? Ovšem by měl tento zisk ještě
jinou, nepříjemně se dotýkající hranici, jež
táhla by se tam, kde počínala by fak-
ticky potřeba »dorozumívaci
řeči«. I tato hranice není však nepřesunu-
telnou, odstraniti ji, nemůže však býti úko-
lem dorozumívacího pokusu mezi národy.
Čecho
Čechy
16
article
Ať by již bylo »dorozumění« či ne, padla
by tato hranice, kdyby jednou svazek
říšský se měl uvolniti. Stane-li se
tak kdy, o tom přece dnes nemůže rozho-
dovati »dorozumění se« ani mezi Funkem
a Fořtem neb Wolfem a Baxou. Naopaks
tato hranice bude automaticky posouvati.
zcela tak jako dříve zmíněné meze uvni tř
Čech. Co však jest dnes tak nadmutá »ohra-
ničovací otázka« jiného, než pouhé konsta-
tování, jež na skutečném stavu dnešním ni-
čeho nemění? Znamená-li toto konstatování
»roztržení« země, pak roztrhla ji již skuteč-
nost sama, pak žili jsme po staletí v »roz-
tržené« zemi, aniž bychom toho byli pozo-
rovali. Žíli a rozmnožovali jsme se v ní pak
oba dosti stejně a musí se tudíž i v »roz-
tržené« zemi dáti žíti. Němci mohli by dnes
více než kdy jindy býti spokojeni, kdyby
své ůzemí v Čechách měli chráněno před
nepotřebným a umělým zasahováním Čechů,
pravověrný státoprávník mohl by však vy-
rovnání, sloužící přítomnosti a její potřebám,
považovati za »concordát« (a ono by jím
vskutku bylo), jenž novým utvářením, jež
štěstí válečné by přineslo, automaticky by
se mohl přizpůsobiti. Jen s tohoto stano-
víska považuji úspěch »dorozumívacích po-
kusů« za myslitelný
Funk
Fořt
Wolf
Baxa
Němec
Čecho
Čechy
17
article
NIi
NIi
Co nám timto učeně šroubovaným cvi-
čením— slohovým sumírněný« pan Julius
Lippert nabízí, není po česku nic jiného.
než svatodušní německý program
zabalený v hedvábném papíru.
K odhalení jeho jádra stačí několik slov;
když to ohraničení okresův a to uznání ně
meckého území jest věcí tak nevinnou a tal
bezvýznamnou, proč medle Němci o
roku 1871 a zejmena od r. 1883 tak
tuze o ně usilují?
Náhodou však nám během let pově-
děli stokráte ústy svých Ple
nerův, Pradův, Schmeykalův
Kniotzův a Pickertův zřetelně a dů-
kladně sami, oč jim při tom běží: »Tímto
rozdělením Čech chceme za-
strčiti nejsilnější závoru proti
státu českému, tím chceme v Čechách
zajistiti si svou německou zemi, »oči-
štěnou ode všeho živlu slovan-
ského, německou zemi, v níž by-
chom byli spravováni jen od
svých německýchý úřadníkův,
v niž bychom netrpěli žádného českého
učitele, žádného českého úřadníka, kněze,
lékaře, průmyslníka, živnostníka, dělníka. « —
Julius Lippert
Němec
Pradův
Schmeykalův
Kniotzův
Pickertův
Čechy
18
article
Toto uzavřené německé územíe mělo
míti své vlastní těleso úřadnické, svou filie
álku místodržitelství, ba, svůj vrchní soud,
a konečně i svůj sněm, a Čech a jazvk
český neměl v něm míti více práva, než
každý cizozemec. To, pane Julie Lipperte,
rozumíte vy Němci svým požadavkem něme-
ckého uzavřeného území v Čechách. Svou
zvláštní, německou své právnou
a svézákonnou pnovincii chcete
míti v severní třetině země české, která by
nikdy nechtěla býti poslušna vlády krále če-
skéhov To se taji za tím vaším »nevinnýme
plánem, jenž zrodil se po Sedanu z furoru
teutonského. — Známe se a rozumíme sil
A co chcete za to v té zbývající české
oblasti Čech nabídnouti nám historickému
národu této země?
Na vzájem také plnou národní aut-
nomii a svéprávnost? Bůh uchovej! Zde
má podržeti svou starolu nad-
vládu němčina úřadní jako »zpro-
středkovací jazyk« všech civilnícha
vojenských úřadův s centrálními úřady zcen-
tralisované Cislajtanie, »ž by se časem
automaticky uvolnil ten svazek mezi
říší a Čechy«. Děkujeme za pěknou vy-
hlídku. Nejprvé si dáme roztrhat toto krá-
lovství, zastrčit závoru proti jeho státnímu
právu a pak se můžeme toho státního práva
dovolávati. Ne, ne, pane Julie Lipperte, na
takový prozatímný smír žádného rozum-
ného a věrného Čecha nedostanete!
Čo
Lippert
Němec
Čecho
Čechy
Sedan
19
article
Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 6. ledna.
Ruská polemika k vůli rakouským
Slovanům.
»HoBocr« v úvodním článku berou si na
mušku německé listy, »které psaly o Rakousku
a zvlášť o rakouských Slovanech tak, že slo-
vanské obyvatelstvo Rakouska právem jest po-
bouřeno.« Platí to zejmena o »Hamb. Nach-
richten,« kterýžto list zachoval si bismarkovské
a protislovanské tradice.
»HoBoru« praví: Tento list pronáší mí-
nění, která se divně vyjímají v orgáně, vždycky
hájivším trojspolek. Tvrdí, že v rakouské ar-
mádě jen němečtí vojáci jsou zdatní, a vojáci
Slované že nejsou k ničemu? Mluviti takové
věci znamená neuvěřitelným způsobem zkruco-
vati dějinnou pravdu. Rakouská armáda neměla
genialných vojevůdců, totě pravda (ačkoli jména
Eugena Savojského, Radeckého a arciknížete
Karla mluví sama za sebe — a z nich Radecký
byl Slovan, Čech), ale to je snad právě proto,
že nejvyšší místa v armádě rakouské vždycky
vyhrazována byla Němcům; co pak se týče
slovanského vojínstva v Rakousku, je známo,
Slovan
Eugen savojský
Radecký
Karel
Čo
Němec
Praha
Rakousko
Hamb
Slovan
20
article
zo Čechům a Chorvatům dostalo se i pochvaly
Napoleona I. Avšak jest otázka, co přimělo ně-
mecký list k tomu, aby zkrucoval známou histo-
rickou pravdu
Třeba podotknouti, že v posledních třech
letech události, odehrávající se v Rakousku, stále
býly odsuzovány některými zahraničnými něme-
ckými publicisty. Jim není po chuti dohioda Ra-
kouska s Ruskem, nelibí se jím, že rakouští
Slované háji své rovné právo s Němci, a ani o
se jim nelibí, že někteři rakousti politikové
mají se objektivně a pokojně k trojspolku.
Kdyby byli důsledni, vrhli by se předevšímn
Italii, kde se pozoruje nebývalé ochladnutí k tro
spolku. Ale Itálic dráždí je méně, než polo
slovanské Rakousko.
Jakáž pomoc ! Spolky nejsou věčny. Ra-
kousko-německý spolek vzníkl r. 1879, aby byl
protiváhou dobyvatelských plánů Ruska na Bal-
kánském poluostrově. Ale ukázalo sej že Rusko
takových plánů nemá, a tím se stává trojspolek
zbytečným a rází se cesta spolku Rakousk
s Ruskem.
Čecho
Chorvat
Napoleon
Jim
Slovan
Němec
Rakousko
Rusko
Bala
Rakousk
Italia
21
article
Nejednou již jsme hovořili, ze trojspolek
může zůstati, pokad má mírnou povahu. Proto
pokusy některých německých listů toho druhu
jako »Hamb. Nachr.« záslůhují dvojnásobného
odšouzení. Nejprve dráždí slovanskou většinu
rakouského obyvatelstva, za druhé šíři zbytečná
nedorozuměníl a za Ttřetí podkopávají političkou
rovnováhuv Evropě.
V podstatě ttyto pokusy jsou německým
vměšováním sedo záležilostí rakouskýchl Čechové
svrhli ministerstvo Claryovo, a to postačuje ně-
meckým publicistům, aby byli vztékem bez
r o
sebe a blábolili jako nepříčetní.
Je žádoueno, aby doslo na uzavření r u s ko-
rakouského spolku, jehoz účelem
bylo by ohraditi nedotknuteli nio s
Rakolu ska odzáchyatu němec ké ho.
Dříve nebo později musela nastoupiti reskce
proti bismarkovské politice, zápočáté na berlin-
ském kongresse. Tato ronkce již se dostavilaa
dlužno s ní počítati.
Čecho
Evropa
22
article
Dojem odsouzení Dérouledova
v Rusku.
Všechny ruské listy odsuzují, že Děroulěde
ostatní byli odsouzeni. »CBbTh« píše: Cel
zářicí obraz, který poskytuje Francie, zatemněn
je terrorem, panujícím nyní ve Francii.
Protinárodní, dreyfusovská
v láda, jež propustila na svobodu Dreyfusa
a zavřela do žaláře Déroulěda, vzbuzujíc o po-
vržení v samé Francii, nevzbuzuje úcty an
v ciziné. Přátelé Francie chovají se k této vlád
vyčitavě, nepřátelé pošklebně, neboť ona je pro-
duktem zlata a intrik a jediným cilem
jejím je zahubiti Francíi. Drey-
fusovská vláda, octnuvši se u kormidla, obrala
si za heslo mstu a terror. Světová vý
stava ozáří ještě křiklavěji kontrast mezi velko
lepostí nádhery, jaké dosáhla Francie a mez
ponížením, v něž ji stlačuje vláda.
Finanční agonie Bulharska.
Od r. 1884 Bulharsko má chronický def-
cit, jenž nyní dosáhl hezké sumičky 93 mill.
fr. ročně. Letos bude ještě uhrazen zahraničnou
půjčkou. Do Solie přijeli poslové německo- ra!
kousko-francouzské finanční škupiny, jež s vlá-
dou zjednala podminky půjčky. Půjčka bude
obnášeti 40 mill. fr. a bude pouze na pět let.
To jsou velmi kruté podmínky, ale nejtěžší je,
že skupina chce, aby jí zaručeno bylo kontro-
lovati některá odvětví státních důchodů bulhar-
ských. Že skupině velmi záleží na tom, aby
Bulharsko půjčku přijalo, vysvilá z toho, že
dalo vládě 71 mill. fr. zálohy, aby mohla vy-
platiti ledrfbvý a únorový kupon, k čemuž po-
třebuje okolo 6 mill. fr. Kromě toho je pod-
mínkou skupiny, aby vláda vrátila do státního
banku milliony, na které sáhla, aby si vypo-
mohla; výše jejich je dosud tajemstvím vlády.
K tomu vláda bude muset dáti mastnou provisi
jak poskytovatelům, tak sprostředkovatelům
půjčky. Dostane tedy na hotovosti babku, jež
Rusko
Francie
Déroulěd
Bulharsko
23
article
peledat. . . : . . . : eh
Inserat,
lati se hotově napí
Přadptscaní a lnterty plljena
stress v Míariasské slinpicl-
tiskrna ashadice roancs laat-
Bukopisy se norraee
24
article
ji vytrhne z rozpaků pouze na okamžik. Bby si
odechla aspoň na rok, potřebovala by půjčku
50 mill. fr. Půjčkou nynější jen se prodlužuje
finanění agonie státu, z níž není už jiného vy-
váznutí, leč zavedením věřitelské »kontroly«
nad finančním mechanismem Bulharska, jako je
to již v Turecku, Srbsku a Řecku.
Národní sobřání přijalo zákon o nové
půjčce ve schůzi dne 2. t. m. Zákon tento
tvoři epochu v dějinách bulharského státu,
neboť národní sobráni vzdalo se jím nejdůleži-
tější své prerogativy — kontrolovati činnost
ministra financi. Zákon dává mu právo uzavříůi.
půjčku za podmínek, které sám uznal, za vhodné,
a také peněz, které z půjčky dostane, užiti dle
svého zdání. Jinými slovy, podmínky půjčky
budou ve skutečnosti ještě krutší, než se.
mluvilo.
Zárukou půjčky bude důchod z tabákového
akcízu (okolo 9. mill. fr. ročně) a důchod
z desátku (okolo 25 mill. ročně).
Vláda na kvap potřebuje dalších 20 mill.
franků, na zaplacení za stavbu železných drah
a obchodních přístavů v Burgasu a Varně. Za
stavbu drah je Bulharsko dlužno a kromě toho
musí na ně dopláceti ročně okolo 10 mill. fr.,
protože jsou passivné.
Není pochyby, že tento stav nemůže po-
trvati déle roku.
Bulharsko
Turecko
Srbsko
Řecko
Burgas
25
article
Déroulede do vyhnanství.
Déroulěde žádal, aby byl dopraven na špa-
nělskou hranici, poněvadž zdravotnímu stavu
jeho zvláště nyní podnebí španělské lépe by
odpovídalo. Vládcové Francie nevzali
ale na toto přání jeho žádného
zřetele. Na severní nádraží pařížské dovezla
policie Děroulěda a Buffeta ve flakroch. Stál
tam již zvláštní vlak pro Déroulěda a Buffeta
i policii připraven; skládal se z pěti vagonů.
Déroulěde, jenž jest těžce chu r av,
takže sotva chodí, vlekl se těžkým
krokem podél perronu. Podpíralí jei
dva přátelé jeho. K osobám, jež se na
nádraží dostavily, volal: »To jest hanebnél
Odvezou mne spolu s Buffetem ! Chtéjí mne
royalisovatí. To jest podlé!«
Děroulěd
Buffet
Déroulěde
Francie
26
article
Po té zvednut Déroulěde do vlaku. Děl-
ník jeden zvolal: »Sláva Déroulédovi!« Policie
chtěla ho zatknouti. On ale zvolav: »Pusít
mne — jsem Elsa s a n !« zmízel. Dřivé než.
vlak odjel, vyprávěl Déroulěde, jak byl zpraven
o svém kvapném vypravení za hranici: »Spal
jsem, vzbudili mne. »Oblečte se, « řekli mně,
»odjedete ihned!« Nevěděl jsem kam. Polibi
jsem ještě ve vězení Morela a Haberla na roz-
loučenou. Teprve cestou pozoroval jsem. ze-
mne vezou na severní nádraží. Odepřeli mně
dovézli mne do Španělska, ačkoli psanec vždy
smí si voliti bránu, kterou chce vlast svou opu-
stiti. Jest v tom krutý úmysl. Chce se, abych
jel společně s Buffetem. Hážejí mě s royalisty
do jednoho hrnce, aby lidé věřili, že jsem tak-
též royalistou. Chci ale, aby bylo rozlišováno
mezi mnou a Buftetem. Níčemové ti vědí, ze
lhou, když mně podkládají snahy, jichz jsem
dalek. Odvážejí mne za tmy, neboť mají strach
před donním světlem, bojí se mne, praví, ze.
bych za výstavy znepokojoval zemi. Jak špatně
mě znají! Mysli, že neznám pohostinnosti, ja-
kouž jest Francie hostům svým povinna? Ne-
bývá i ve válce příměři? Rušil jsem přímětí
v r. 1889? Tak bych nebyl rušil ani výstavu
r. 1900. Za to ručím. Po výstavé budu
dále bojovati pro republiku, ale
pro poctivou!« Když vlak se hnul, pro-
volali přátelé Děroulědovi tomuto »Slávu«. Na
belgické hranici opustili policisté vlak.
Sestra Déroulědova očekávala bratra svého
v Tournai, aby s ním sdílela vyhnanství. V noci
přijel Déroulěde do Brusselu. Odebere se přes
Německo a Italii do Španělska, kdež bude by-
dleti v mořských lázních San Sebasti an u,
blízko hranic francouzských.
Bufřet odjede do Rakouska. Jako on, tak
Déroulěde odsouzen, jak známo, na 10 let do
vyhnanství, Guérin, vůdce antisemitský, na 10
Dérouléd
Elsa
Morel
Buffet
Déroulědův
Guérin
Španělsko
Francie
Tournai
Brusel
Německo
Rakousko
Sana Sebast
27
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
—a. V Praze, 6. ledna.
Jsou lidé, již se dají ukolébat ve spánek
jednotvárným úkotem hodin, jiní zase ztrnulým
pohlizením na lesklou plochu, třeti fádní knihou.
Hne nejsnadněji uspí —— víno. Je to sn
zláštní zjev, však nemohu za fo.
Je tomu již asi deset let, co zavázali jsme
se, zapsavše se do zápisníku dobrého přitele, jen
cdtud odvolán byl po nepokojném, strastiplném
širolě přece jenom předčasně, že o Sylvestru
roku 1899 sejdeme se s ním na — oné pražské
zstým pěrem Svatopluka Čecha nad hospod-
skou všednost povyšené půdě — že sejdeme
na Vikárce.
Bylo nás sedm, již zapsali jsme se do oně
hížky, však dostavil jsem se tam — samo
Však nevytýkal jsem nikomu nic ani v du
du a na nikoho nežaloval. Zapomněli, zap-
tněli. Byli to žurnalisté, literáti a umělci, a te
a to odpoušt.
Ostatné mne to ani nemrzelo. Nalezal jsem
a re zvláštní náladě. Nevím zdali vědomí,ž
tdek, z něhož mi točili révovou šťávu, blizký
ž sousedem některého pod velechrámem ulože
1o českého krále, aneb ku sentimentálnost
ridějící konec roku na mne tak působil, al
jkvapila mne hodinka, ve které. člověka nej
víte blaží samota a kdy mu nejmilejším spole
nem vlasiní myšlenka.
Čecho
Praha
Vikárka
29
article
Zasedl jsem do kouta ve druhém pokojik
a ponořil se v dumání.
Zpomínal jsem, kdy nosili jsme tudy, aby-
dom vyhnuli se policejním strážníkům, pod
30
article
plástěm věnce na bojiště hělohorské — zpomí-
nal jsem na to, jak jsme s přitelem T. vysláni
byli, usnesením tajného spolku, jehož byli jsme
vynikajícími členy, abychom vypátrali, jak k úče-
lům národně revolučním nejlépe by se dal vy-
loupiti královský poklad, o němž jsme snili, že
je kdesi ve sklepení svatovitském uložen; zpo-
mínal jsem, co všecko prováděla za vůdeovství
tehdy největšího čtveráka, který dnes je nej-
seriosnějším vůdcem české delegace, u tak zvané
»hokyně« veselá studentská společnost, jejímt
já byl nepatrným přívěskem — i bylo mi tl
líto těch zašlých dob, že vousy mé rosilyse
nejen vínem, nýbrž i slzami, jež do nich
kanuly.
Pojednou se mi zdálo, že úzké stěny ho-
stince se rozstupují, učouzený strop že mizl
Než jsem se nadál, otevřel se před ustrnulým
zrakem mým rozhled plný světla a lesku, plný
jásotu a zpěvu: Praha v deno kladení základ-
ního kamene k Národnímu divadlu.
Tam ležely vedle sebe kameny ze Žižkova,
z Čerchiova, z Blaníka, z Boubína, ze Řipu.
scházel toliko kámen z pobřeží Baltického moře,
kam až dospěl Otakar se svými Čechy a od-
kud nám mladikům, nemohli žádný poslat, po
něvadz na březích tohoto slovanského moře ab-
solulně žádnýcl komenů není.
Velkolepé divadlo stopené v panenský ja
květnového slunce, piné zeleně, bezu, pukaji-
cích růží a omamující vůně jasmínu. A to
čisté čiré nadšení tisíců, kteří přišli ze všech
končin, kde slovanské srdee bije! Co nám byla
tehdy Vídeň, co německé vlády se stavy výmí-
nečnými, se žaláři a dragonádami! Smáli jsm
se jim, tak veliká byla víra naše v české právo,
tak silná naděje naše v brzké vítězství.
Otakar
Čecho
Praha
Žižkov
Blaník
Boubín
baltický moře
Vídeň
31
article
Vizte tam ten potůček v pozadí! Jak kři-
šťálová v něm voda a jak zdravými se cítí ti,
kteří z něho byli si doušku dopřáli. Ale po-
tůček malý, nese jen lodičky z papírů, jež
po něm mládež pouští. Však nicméně by-
střina . . .
Národní divadlo! Víte, jaké sny se k ně-
mu poutaly? Pamatujete se, co všechno o
něho jsme očekávali? Jak celý národ poklá-
dal je za svatyni, v níž chován bude svatý
poklad českého gracalu?
Čičte dnes kritiky o tom, co se tam děje.
kritiky namnoze nespravedlivé, poněvadž se au-
toři jejich dosud nevymaníli z názoru, že di-
vadla jsou národními chrámy — — —
Jako když v panorámatu zavzní zvoneček n
znamení, že objeví se obraz nový.
Tábory na Pankráci, na vrchu Žižkově
a na Letné. Zakazovali nám je, ale my právě
proto je pořádali. Kdo mezi námi aspoň den
si neodseděl, nebyl plnokrevným vlastencem.
Co nám byla kariera? Co budoucnost? Na
tu nikdo z nás nemyslil. Touha naše jinam
se nesla, než státi se reservními důstojníky
c. k. soudními adjunkty-
Co byl takový vefejný tábor ? Učiněný ma-
névr, jenom že jen na jedné straně operovalo
vojsko. Na druhé byli tisicové a tisícové lidu
občanského.
Konec : několik zraněných, houf zatčených,
vyšetřování, soudy a v neděli na to — tábo
Viděl jsem zcela jasně husary na koních
v dlouhé řadě před hostincem na Pankráci. Na-
bíjeli své karabiny na ostro, co zatím v zadu
v sále hrála hudba za ohromného jásotu » Hlej
Slované !«
nový.
Slovan
Pankrác
Žižkov
Letná
národní divadlo
32
article
A lid, jenž na husary se v pravém slova
toho smyslu tlačil, smál se jim.
Podivuhodný potůček v pozadí nezmizel. Na-
opak, stal se zatím potokem. Ovšem že voda jeho
nešuměla s takou divokostí, ale jak s potěšením
jsem pozoroval, nesla zcela dobře již malé
kocábky.
A zase se obraz změnil.
Přišlo radostné poselství z Vídně, zté
Vídně, ze které nikdy nic dobrého jsme ne-
slyšeli. Přišlo poselstvi, že uznávají se práva
našeho království a že co nevidět ze ztrnulosti
své probudí se staré Hradčaný, že zastkví se v ne-
vídaném lesku, aby uvítaly krále, jenž tam při-
bude, aby skráně své ozdobil korunou svatého
Václava.
Kolem na rozích všude kupili se lidé, jedn
plesajíce, druzí se starou českou nedůvěrou hla
vami vrtíce. Žel, že bylo těch, kdo véřili, mno-
hem víc, než těch druhých.
Slyšel jsem zcela jasně ze vřavy pana dra-
Mattuše, jenž vstal, aby protestoval proti funda-
mentálním článkům, jež prohlásil za nedosta-
tečné, poněvadž v nich nebylo českému sněmu
vyhraženo právo, povolovat rekruty. Zdali pak
si na to pan ředitel zemské banky vzpomene,
když čte dnes afféry, jež točí se kolem slovíčka
»zde«? Změnili jsme se, jako ten dřívější
potok, jenž za nedlouho vzrostl v malou řičku,
po níž zcela pohodlně daly se plavit vorya
také těžší lodi s nákladem. Voda v ní valila se,
jak jsem se přesvědčil, již mnohem lenivěji.
Potom ale dostavili se dva obři, jenom že
zdáli se mi být jako ti v cirkusu: že vykračo-
vali si po chůdách a že to ostatní bylo na
nich všechno vycpáno. Zatáhli za provaz a z-
střeli jakoby na komando obraz téžkou zá-
clonou z černého aksamnitu.
svatý Václav
Mattuš
Vídeň
33
article
Konec illasím.
Chtěl jsem luzným obrazům zavdati ješts
na rozloučenou, ale přede mnou stála prázdná
sklenice a také prázdná láhev
Což tomu již tak dávno, co dole v Praze
tak hezky to vypadalo?
Více než třicet let.
Věřte nám, vy mladí, že my staří tehdy
také byli jinými, než jsme dnes. Jenom
tím jsme se lišili od vás, že jsme těmi, kteří
byli před námi, nepohrdali, naopak, že měli
jsme je v úctě a že měli jsme je rádi. A po-
tom že jsme byli většími blázny než vy. Mlel
jsme ve svých býtech tajné tiskárničký, k nime
milenky náše z vlasteneckého nadšení křadly
v tiskárnách literky a my jimi tiskli v noci —
toť se ví, že kvůli romantice a aby to bylo
nápadnější — s velikým namáháním písničky:
»Horo bílá, horo kletá. .« a podobné, jimiž
jsme bořili Rakousko. Mohli byste se snad také
něcemu přiučit, kdybyste do našíi vstoupiti, chteli
školy. Nač ale to, v době autografie a šapiro-
grafie. Ostatně se sejdeme s vámi za třiceto let.
zase — ano, tak dlouho chceme ještě žíti —
a vy dojista nás poctíte návštěvou, až vás po-
zveme na doušek dobrého vína, a bycho m
se navzájem pobavili vzpom í n-
kami na — staré časy, postěžovali
si na ten nevděčný svět mladý a
vyměnili si na mistě politických
receptů, nejlepší prostředky proti
— podagře
Však pohleďte v dáli. Malinká bystřinka
z počátku, jež později stala se potokem a pak
říčkou, dnes již mohutným je proudem. Čím
více schneme my, tím více mohutní on. Kdo
Proud národního našeho života.
Hora
Praha
Rakousko