ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 697f22b0-6687-11dc-975c-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 33 celkem · entity: place 49, person 64, org 5, work 1
1 masthead
Ročník XX0X0X.
2 masthead
V Praze, v neděli dne 7. ledna 1900.
Praha
3 masthead
Číslo 6.
4 masthead
nní člo o sobě . .. psh
5 masthead
V drobném prodeji.
6 masthead
versialktah na venkiv
7 article
Ra rannt a l odpol. listy před plácí sno v Praze v adnlnhstnne s drejíčl donážko ns .
Praha
8 article
ke sK o
9 article
nnk e nlaltá . nrk j dvojí záellko
10 article
nk lals
11 title
Dnešní čísio pro Prahu le o 14 stranách.
Praha
12 article S odpůrci práva vlasti těžká
S odpůrci práva vlasti těžká řeč! Čím blíže nadchází den installace svob. p. Körbra na primatorský stolec nového »nestranného, úřadnicko-politického« minister- stva Cislajtanie, tím horlivěji troubí nám německo centralistická žurnalistika do ušíi »Smiřte se, smiřte se, vy tvrdošijní Čechové- přece už jen jednou s námi, německými be- ránky, slitujte se nad trpícím lidem, slitujte se nad rozervanou říší, smiřte se l« Proč ne? byla a jest naše odpověď na toto německé farisejství: Chcete-li s námi ve svobodněm státě českém žíti jako rovní s rovnými, chcete li jazyku našemu dopřáti v trojjediné naší vlasti v úřadě, ve škole a v životě ve- řejném stejného práva, jaké my jsme tu ochotni zaručiti ja zyku vašemu, jest mír mezi námi v tu chvíli spečetěn! Avšak s im- pertinencemi svého svatodušního velko- německého programu, s požadavkem rozdě- lení Čech a uznání německého uzavřeného území, s požadavkem uznání státní němčiny jako »vermittlungssprache«, s požadavkem porobensiví Móravy a Slezska německé nad- vládě — s tím na nás nechoďte! — Tak jsme se ohradili předem, aby bylo jasno mézi námi, vůči »smiřovací akci« páně Körbrově, který před měsícem již ukazoval německým důvěrníkům svůj připra- vený fámósní návrh »jazykového zá- koha pro Čéchy a Morávu«, řka k jeho charakteristice vesele: »Uveřejnění to hoto jazykového zákona bud na Čechy účinkovati jako puma. Nuže, dnes by asi p. Körber rád tuto nestřeženou »pumu« své německé »nestran- nosti« vypašoval z historie, a dnes by ná tolikéž němečtí omiliusové« rádi — hypnotisovali tak, abychom nepa- matovali, čeho nám od 150 let v příčině srých konečných plánův a o bm- slův proti jednotě a právu to- hoto království, proti svobod a právu národa našelho v ně byli ústy svých povolaných vůdcův sam prozradili.
Čecho Körbrův Körber Čechy Slezsko
13 article
Jedním z takových sladkých miliusův et německý učenec p. Julius Lipper vrstevnik druhdy Herbsta. Plenera, Schmey- lala a Schlesingra, — nyní však německými nacionály do soukromí zapuzený politický výměnkář. Po delším odmlčení se uzna nyní za dobré odpovědět politickým listem vídeňskému dopisovateli »Pester Lloydu slran vyhlídek nastávajícího smi- řovacího pokusu kabinetu Körbrova. A odpověď jeho jest pro nás vskutku zají- mavou: reaguje hined úvodem na naše sta- povisko vlastenecké těmito tázacími větami »Rozumí se tím obapolně vytouženým »zá konným upravením jazykových poměrů v ži- votč veřejném« tolik, jako rozhodnut zápasu o české sťátní právo, o centralismus a federaci v Ra- kousku, či aspoň o podstatnou část roz- hodnutí toho? Anebo působí kromě tohoto, v českém národním vědomí živeného a pře- drážděného pudu ještě jiná pohnutka rozhodně pro smír s Němci? Platí-li prvčjší, odpovídá pan Julius Lippert pak jsou vyhlídky na smír Če- chů s Němci rovny — nulle, vše jedno, ať děje se vyjednávání ve Vídni neb v Praze . . . Badenův pokus ztro- skotal právě proto, že spočíval na tomto (státoprávním) základě a Thunův poku nemohl se narodití« — odhaluje povolany důvěrnik německý — poněvadž strana jeh nechtěta této půdy (jednoty krá- lovství českého) se vzdáti.« Napohled prý se návrhy Thunovy vy jmnly skoro tak, jakoby jen pouhá papírova stěna dělila obapolná stanoviska. Ale ve skutečnosti prý v této »papírové stěně«, byl zhuštěn celý zásadní rozpor obapolných ná- zorův a jelikož obě strany na svých zása- dách pevně setrvaly, byla všechna milostná snaha marnou. —
Julius Lipper Herbst Plener Schmey Schlesingr Lloyd Němec Julius Lippert Badenův Thunův Rakousek Vídeň Praha
14 article
Proto hledí nás milius Julius Lippert dnes všemožně od našeho zásadného státo- právního stanoviska odlouditi, Proto nás chytá něžnou otázkou: »Ale což pak potřebujete, vy Češi, o to usilovat abyste již nyní rozhodně zvítě- zili v tom odvěkém boji svém? Což pak nemůžeme zatím — bez ohledu na konečný výsledek staletého zápasu, u d'ělat — aspoň pro přítomnost žádouc pořádek ve svých poměrech ja- zykových?« A po té nás vábí jak Si- rena: »Také beze všeho politického (státo- právního) odůvodnění musili bychom my Němci přiznati, že vy Češi mate o prá vněný nárok, aby jazyk váš do- sáhl oné platnosti, jaká zvele- bené ceně jeho přísluší.« — »Zá- kladem dohodnutí«, připouští tedy p. Lippert laskavě: »budiž zásadné uznán rovnoprávnosti obou jazykův...« (Tedy uznání zásady, kterou byli němečt liberálové roku 1867 sami vložili do zá- kladnich zákonů své ústavy pro- sincové!) »Ale tato zásada« — vy- kládá na to německý Reineke honem dále »nebyla by porušena tím, kdyby se užívání jazyků, zásadně rovno- právných, v praxi (c. k. úřadův) neří- dilo jedině touto zásadou, nýbrz také — fysickými podmínkami, jakéž v každém jednotlivém případě potřeby stav věcí by přikazoval.
Julius Lippert Čech Němec Lippert Ted
15 article
»Ustanövení českého jažyka jako vnitřní úřadní řeči státních úřadů v české oblasti bylo by cenným, skutečným pro Čechy zi- skem, vůči kterému nemohlo by nazváno býti »obětí«, kdyby tato platnost dle fysi- ckých skutečností měla ještě u vnitř Čech svě hranice, jež dle přirozenosti věcí v budoucnosti pro obě strany nebyly by ni- kterak nepřesunutelny. Oběť týkala by se- přece jen ryze ideálního, co do úspěchu více než pochybného požadavku, proti němuž by stálo dosažení zcela určitého materiálního zisku. Který reální politik chtěl by jej za- mítnouti? Ovšem by měl tento zisk ještě jinou, nepříjemně se dotýkající hranici, jež táhla by se tam, kde počínala by fak- ticky potřeba »dorozumívaci řeči«. I tato hranice není však nepřesunu- telnou, odstraniti ji, nemůže však býti úko- lem dorozumívacího pokusu mezi národy.
Čecho Čechy
16 article
Ať by již bylo »dorozumění« či ne, padla by tato hranice, kdyby jednou svazek říšský se měl uvolniti. Stane-li se tak kdy, o tom přece dnes nemůže rozho- dovati »dorozumění se« ani mezi Funkem a Fořtem neb Wolfem a Baxou. Naopaks tato hranice bude automaticky posouvati. zcela tak jako dříve zmíněné meze uvni tř Čech. Co však jest dnes tak nadmutá »ohra- ničovací otázka« jiného, než pouhé konsta- tování, jež na skutečném stavu dnešním ni- čeho nemění? Znamená-li toto konstatování »roztržení« země, pak roztrhla ji již skuteč- nost sama, pak žili jsme po staletí v »roz- tržené« zemi, aniž bychom toho byli pozo- rovali. Žíli a rozmnožovali jsme se v ní pak oba dosti stejně a musí se tudíž i v »roz- tržené« zemi dáti žíti. Němci mohli by dnes více než kdy jindy býti spokojeni, kdyby své ůzemí v Čechách měli chráněno před nepotřebným a umělým zasahováním Čechů, pravověrný státoprávník mohl by však vy- rovnání, sloužící přítomnosti a její potřebám, považovati za »concordát« (a ono by jím vskutku bylo), jenž novým utvářením, jež štěstí válečné by přineslo, automaticky by se mohl přizpůsobiti. Jen s tohoto stano- víska považuji úspěch »dorozumívacích po- kusů« za myslitelný
Funk Fořt Wolf Baxa Němec Čecho Čechy
17 article NIi
NIi Co nám timto učeně šroubovaným cvi- čením— slohovým sumírněný« pan Julius Lippert nabízí, není po česku nic jiného. než svatodušní německý program zabalený v hedvábném papíru. K odhalení jeho jádra stačí několik slov; když to ohraničení okresův a to uznání ně meckého území jest věcí tak nevinnou a tal bezvýznamnou, proč medle Němci o roku 1871 a zejmena od r. 1883 tak tuze o ně usilují? Náhodou však nám během let pově- děli stokráte ústy svých Ple nerův, Pradův, Schmeykalův Kniotzův a Pickertův zřetelně a dů- kladně sami, oč jim při tom běží: »Tímto rozdělením Čech chceme za- strčiti nejsilnější závoru proti státu českému, tím chceme v Čechách zajistiti si svou německou zemi, »oči- štěnou ode všeho živlu slovan- ského, německou zemi, v níž by- chom byli spravováni jen od svých německýchý úřadníkův, v niž bychom netrpěli žádného českého učitele, žádného českého úřadníka, kněze, lékaře, průmyslníka, živnostníka, dělníka. « —
Julius Lippert Němec Pradův Schmeykalův Kniotzův Pickertův Čechy
18 article
Toto uzavřené německé územíe mělo míti své vlastní těleso úřadnické, svou filie álku místodržitelství, ba, svůj vrchní soud, a konečně i svůj sněm, a Čech a jazvk český neměl v něm míti více práva, než každý cizozemec. To, pane Julie Lipperte, rozumíte vy Němci svým požadavkem něme- ckého uzavřeného území v Čechách. Svou zvláštní, německou své právnou a svézákonnou pnovincii chcete míti v severní třetině země české, která by nikdy nechtěla býti poslušna vlády krále če- skéhov To se taji za tím vaším »nevinnýme plánem, jenž zrodil se po Sedanu z furoru teutonského. — Známe se a rozumíme sil A co chcete za to v té zbývající české oblasti Čech nabídnouti nám historickému národu této země? Na vzájem také plnou národní aut- nomii a svéprávnost? Bůh uchovej! Zde má podržeti svou starolu nad- vládu němčina úřadní jako »zpro- středkovací jazyk« všech civilnícha vojenských úřadův s centrálními úřady zcen- tralisované Cislajtanie, »ž by se časem automaticky uvolnil ten svazek mezi říší a Čechy«. Děkujeme za pěknou vy- hlídku. Nejprvé si dáme roztrhat toto krá- lovství, zastrčit závoru proti jeho státnímu právu a pak se můžeme toho státního práva dovolávati. Ne, ne, pane Julie Lipperte, na takový prozatímný smír žádného rozum- ného a věrného Čecha nedostanete!
Čo Lippert Němec Čecho Čechy Sedan
19 article Politické zprávy zahraničné.
Politické zprávy zahraničné. V Praze, 6. ledna. Ruská polemika k vůli rakouským Slovanům. »HoBocr« v úvodním článku berou si na mušku německé listy, »které psaly o Rakousku a zvlášť o rakouských Slovanech tak, že slo- vanské obyvatelstvo Rakouska právem jest po- bouřeno.« Platí to zejmena o »Hamb. Nach- richten,« kterýžto list zachoval si bismarkovské a protislovanské tradice. »HoBoru« praví: Tento list pronáší mí- nění, která se divně vyjímají v orgáně, vždycky hájivším trojspolek. Tvrdí, že v rakouské ar- mádě jen němečtí vojáci jsou zdatní, a vojáci Slované že nejsou k ničemu? Mluviti takové věci znamená neuvěřitelným způsobem zkruco- vati dějinnou pravdu. Rakouská armáda neměla genialných vojevůdců, totě pravda (ačkoli jména Eugena Savojského, Radeckého a arciknížete Karla mluví sama za sebe — a z nich Radecký byl Slovan, Čech), ale to je snad právě proto, že nejvyšší místa v armádě rakouské vždycky vyhrazována byla Němcům; co pak se týče slovanského vojínstva v Rakousku, je známo,
Slovan Eugen savojský Radecký Karel Čo Němec Praha Rakousko Hamb Slovan
20 article
zo Čechům a Chorvatům dostalo se i pochvaly Napoleona I. Avšak jest otázka, co přimělo ně- mecký list k tomu, aby zkrucoval známou histo- rickou pravdu Třeba podotknouti, že v posledních třech letech události, odehrávající se v Rakousku, stále býly odsuzovány některými zahraničnými něme- ckými publicisty. Jim není po chuti dohioda Ra- kouska s Ruskem, nelibí se jím, že rakouští Slované háji své rovné právo s Němci, a ani o se jim nelibí, že někteři rakousti politikové mají se objektivně a pokojně k trojspolku. Kdyby byli důsledni, vrhli by se předevšímn Italii, kde se pozoruje nebývalé ochladnutí k tro spolku. Ale Itálic dráždí je méně, než polo slovanské Rakousko. Jakáž pomoc ! Spolky nejsou věčny. Ra- kousko-německý spolek vzníkl r. 1879, aby byl protiváhou dobyvatelských plánů Ruska na Bal- kánském poluostrově. Ale ukázalo sej že Rusko takových plánů nemá, a tím se stává trojspolek zbytečným a rází se cesta spolku Rakousk s Ruskem.
Čecho Chorvat Napoleon Jim Slovan Němec Rakousko Rusko Bala Rakousk Italia
21 article
Nejednou již jsme hovořili, ze trojspolek může zůstati, pokad má mírnou povahu. Proto pokusy některých německých listů toho druhu jako »Hamb. Nachr.« záslůhují dvojnásobného odšouzení. Nejprve dráždí slovanskou většinu rakouského obyvatelstva, za druhé šíři zbytečná nedorozuměníl a za Ttřetí podkopávají političkou rovnováhuv Evropě. V podstatě ttyto pokusy jsou německým vměšováním sedo záležilostí rakouskýchl Čechové svrhli ministerstvo Claryovo, a to postačuje ně- meckým publicistům, aby byli vztékem bez r o sebe a blábolili jako nepříčetní. Je žádoueno, aby doslo na uzavření r u s ko- rakouského spolku, jehoz účelem bylo by ohraditi nedotknuteli nio s Rakolu ska odzáchyatu němec ké ho. Dříve nebo později musela nastoupiti reskce proti bismarkovské politice, zápočáté na berlin- ském kongresse. Tato ronkce již se dostavilaa dlužno s ní počítati.
Čecho Evropa
22 article
Dojem odsouzení Dérouledova v Rusku. Všechny ruské listy odsuzují, že Děroulěde ostatní byli odsouzeni. »CBbTh« píše: Cel zářicí obraz, který poskytuje Francie, zatemněn je terrorem, panujícím nyní ve Francii. Protinárodní, dreyfusovská v láda, jež propustila na svobodu Dreyfusa a zavřela do žaláře Déroulěda, vzbuzujíc o po- vržení v samé Francii, nevzbuzuje úcty an v ciziné. Přátelé Francie chovají se k této vlád vyčitavě, nepřátelé pošklebně, neboť ona je pro- duktem zlata a intrik a jediným cilem jejím je zahubiti Francíi. Drey- fusovská vláda, octnuvši se u kormidla, obrala si za heslo mstu a terror. Světová vý stava ozáří ještě křiklavěji kontrast mezi velko lepostí nádhery, jaké dosáhla Francie a mez ponížením, v něž ji stlačuje vláda. Finanční agonie Bulharska. Od r. 1884 Bulharsko má chronický def- cit, jenž nyní dosáhl hezké sumičky 93 mill. fr. ročně. Letos bude ještě uhrazen zahraničnou půjčkou. Do Solie přijeli poslové německo- ra! kousko-francouzské finanční škupiny, jež s vlá- dou zjednala podminky půjčky. Půjčka bude obnášeti 40 mill. fr. a bude pouze na pět let. To jsou velmi kruté podmínky, ale nejtěžší je, že skupina chce, aby jí zaručeno bylo kontro- lovati některá odvětví státních důchodů bulhar- ských. Že skupině velmi záleží na tom, aby Bulharsko půjčku přijalo, vysvilá z toho, že dalo vládě 71 mill. fr. zálohy, aby mohla vy- platiti ledrfbvý a únorový kupon, k čemuž po- třebuje okolo 6 mill. fr. Kromě toho je pod- mínkou skupiny, aby vláda vrátila do státního banku milliony, na které sáhla, aby si vypo- mohla; výše jejich je dosud tajemstvím vlády. K tomu vláda bude muset dáti mastnou provisi jak poskytovatelům, tak sprostředkovatelům půjčky. Dostane tedy na hotovosti babku, jež
Rusko Francie Déroulěd Bulharsko
23 article
peledat. . . : . . . : eh Inserat, lati se hotově napí Přadptscaní a lnterty plljena stress v Míariasské slinpicl- tiskrna ashadice roancs laat- Bukopisy se norraee
24 article
ji vytrhne z rozpaků pouze na okamžik. Bby si odechla aspoň na rok, potřebovala by půjčku 50 mill. fr. Půjčkou nynější jen se prodlužuje finanění agonie státu, z níž není už jiného vy- váznutí, leč zavedením věřitelské »kontroly« nad finančním mechanismem Bulharska, jako je to již v Turecku, Srbsku a Řecku. Národní sobřání přijalo zákon o nové půjčce ve schůzi dne 2. t. m. Zákon tento tvoři epochu v dějinách bulharského státu, neboť národní sobráni vzdalo se jím nejdůleži- tější své prerogativy — kontrolovati činnost ministra financi. Zákon dává mu právo uzavříůi. půjčku za podmínek, které sám uznal, za vhodné, a také peněz, které z půjčky dostane, užiti dle svého zdání. Jinými slovy, podmínky půjčky budou ve skutečnosti ještě krutší, než se. mluvilo. Zárukou půjčky bude důchod z tabákového akcízu (okolo 9. mill. fr. ročně) a důchod z desátku (okolo 25 mill. ročně). Vláda na kvap potřebuje dalších 20 mill. franků, na zaplacení za stavbu železných drah a obchodních přístavů v Burgasu a Varně. Za stavbu drah je Bulharsko dlužno a kromě toho musí na ně dopláceti ročně okolo 10 mill. fr., protože jsou passivné. Není pochyby, že tento stav nemůže po- trvati déle roku.
Bulharsko Turecko Srbsko Řecko Burgas
25 article
Déroulede do vyhnanství. Déroulěde žádal, aby byl dopraven na špa- nělskou hranici, poněvadž zdravotnímu stavu jeho zvláště nyní podnebí španělské lépe by odpovídalo. Vládcové Francie nevzali ale na toto přání jeho žádného zřetele. Na severní nádraží pařížské dovezla policie Děroulěda a Buffeta ve flakroch. Stál tam již zvláštní vlak pro Déroulěda a Buffeta i policii připraven; skládal se z pěti vagonů. Déroulěde, jenž jest těžce chu r av, takže sotva chodí, vlekl se těžkým krokem podél perronu. Podpíralí jei dva přátelé jeho. K osobám, jež se na nádraží dostavily, volal: »To jest hanebnél Odvezou mne spolu s Buffetem ! Chtéjí mne royalisovatí. To jest podlé!«
Děroulěd Buffet Déroulěde Francie
26 article
Po té zvednut Déroulěde do vlaku. Děl- ník jeden zvolal: »Sláva Déroulédovi!« Policie chtěla ho zatknouti. On ale zvolav: »Pusít mne — jsem Elsa s a n !« zmízel. Dřivé než. vlak odjel, vyprávěl Déroulěde, jak byl zpraven o svém kvapném vypravení za hranici: »Spal jsem, vzbudili mne. »Oblečte se, « řekli mně, »odjedete ihned!« Nevěděl jsem kam. Polibi jsem ještě ve vězení Morela a Haberla na roz- loučenou. Teprve cestou pozoroval jsem. ze- mne vezou na severní nádraží. Odepřeli mně dovézli mne do Španělska, ačkoli psanec vždy smí si voliti bránu, kterou chce vlast svou opu- stiti. Jest v tom krutý úmysl. Chce se, abych jel společně s Buffetem. Hážejí mě s royalisty do jednoho hrnce, aby lidé věřili, že jsem tak- též royalistou. Chci ale, aby bylo rozlišováno mezi mnou a Buftetem. Níčemové ti vědí, ze lhou, když mně podkládají snahy, jichz jsem dalek. Odvážejí mne za tmy, neboť mají strach před donním světlem, bojí se mne, praví, ze. bych za výstavy znepokojoval zemi. Jak špatně mě znají! Mysli, že neznám pohostinnosti, ja- kouž jest Francie hostům svým povinna? Ne- bývá i ve válce příměři? Rušil jsem přímětí v r. 1889? Tak bych nebyl rušil ani výstavu r. 1900. Za to ručím. Po výstavé budu dále bojovati pro republiku, ale pro poctivou!« Když vlak se hnul, pro- volali přátelé Děroulědovi tomuto »Slávu«. Na belgické hranici opustili policisté vlak. Sestra Déroulědova očekávala bratra svého v Tournai, aby s ním sdílela vyhnanství. V noci přijel Déroulěde do Brusselu. Odebere se přes Německo a Italii do Španělska, kdež bude by- dleti v mořských lázních San Sebasti an u, blízko hranic francouzských. Bufřet odjede do Rakouska. Jako on, tak Déroulěde odsouzen, jak známo, na 10 let do vyhnanství, Guérin, vůdce antisemitský, na 10
Dérouléd Elsa Morel Buffet Déroulědův Guérin Španělsko Francie Tournai Brusel Německo Rakousko Sana Sebast
27 article FEUILLETON.
FEUILLETON. —a. V Praze, 6. ledna. Jsou lidé, již se dají ukolébat ve spánek jednotvárným úkotem hodin, jiní zase ztrnulým pohlizením na lesklou plochu, třeti fádní knihou. Hne nejsnadněji uspí —— víno. Je to sn zláštní zjev, však nemohu za fo. Je tomu již asi deset let, co zavázali jsme se, zapsavše se do zápisníku dobrého přitele, jen cdtud odvolán byl po nepokojném, strastiplném širolě přece jenom předčasně, že o Sylvestru roku 1899 sejdeme se s ním na — oné pražské zstým pěrem Svatopluka Čecha nad hospod- skou všednost povyšené půdě — že sejdeme na Vikárce. Bylo nás sedm, již zapsali jsme se do oně hížky, však dostavil jsem se tam — samo Však nevytýkal jsem nikomu nic ani v du du a na nikoho nežaloval. Zapomněli, zap- tněli. Byli to žurnalisté, literáti a umělci, a te a to odpoušt. Ostatné mne to ani nemrzelo. Nalezal jsem a re zvláštní náladě. Nevím zdali vědomí,ž tdek, z něhož mi točili révovou šťávu, blizký ž sousedem některého pod velechrámem ulože 1o českého krále, aneb ku sentimentálnost ridějící konec roku na mne tak působil, al jkvapila mne hodinka, ve které. člověka nej víte blaží samota a kdy mu nejmilejším spole nem vlasiní myšlenka.
Čecho Praha Vikárka
29 article
Zasedl jsem do kouta ve druhém pokojik a ponořil se v dumání. Zpomínal jsem, kdy nosili jsme tudy, aby- dom vyhnuli se policejním strážníkům, pod
30 article
plástěm věnce na bojiště hělohorské — zpomí- nal jsem na to, jak jsme s přitelem T. vysláni byli, usnesením tajného spolku, jehož byli jsme vynikajícími členy, abychom vypátrali, jak k úče- lům národně revolučním nejlépe by se dal vy- loupiti královský poklad, o němž jsme snili, že je kdesi ve sklepení svatovitském uložen; zpo- mínal jsem, co všecko prováděla za vůdeovství tehdy největšího čtveráka, který dnes je nej- seriosnějším vůdcem české delegace, u tak zvané »hokyně« veselá studentská společnost, jejímt já byl nepatrným přívěskem — i bylo mi tl líto těch zašlých dob, že vousy mé rosilyse nejen vínem, nýbrž i slzami, jež do nich kanuly. Pojednou se mi zdálo, že úzké stěny ho- stince se rozstupují, učouzený strop že mizl Než jsem se nadál, otevřel se před ustrnulým zrakem mým rozhled plný světla a lesku, plný jásotu a zpěvu: Praha v deno kladení základ- ního kamene k Národnímu divadlu. Tam ležely vedle sebe kameny ze Žižkova, z Čerchiova, z Blaníka, z Boubína, ze Řipu. scházel toliko kámen z pobřeží Baltického moře, kam až dospěl Otakar se svými Čechy a od- kud nám mladikům, nemohli žádný poslat, po něvadz na březích tohoto slovanského moře ab- solulně žádnýcl komenů není. Velkolepé divadlo stopené v panenský ja květnového slunce, piné zeleně, bezu, pukaji- cích růží a omamující vůně jasmínu. A to čisté čiré nadšení tisíců, kteří přišli ze všech končin, kde slovanské srdee bije! Co nám byla tehdy Vídeň, co německé vlády se stavy výmí- nečnými, se žaláři a dragonádami! Smáli jsm se jim, tak veliká byla víra naše v české právo, tak silná naděje naše v brzké vítězství.
Otakar Čecho Praha Žižkov Blaník Boubín baltický moře Vídeň
31 article
Vizte tam ten potůček v pozadí! Jak kři- šťálová v něm voda a jak zdravými se cítí ti, kteří z něho byli si doušku dopřáli. Ale po- tůček malý, nese jen lodičky z papírů, jež po něm mládež pouští. Však nicméně by- střina . . . Národní divadlo! Víte, jaké sny se k ně- mu poutaly? Pamatujete se, co všechno o něho jsme očekávali? Jak celý národ poklá- dal je za svatyni, v níž chován bude svatý poklad českého gracalu? Čičte dnes kritiky o tom, co se tam děje. kritiky namnoze nespravedlivé, poněvadž se au- toři jejich dosud nevymaníli z názoru, že di- vadla jsou národními chrámy — — — Jako když v panorámatu zavzní zvoneček n znamení, že objeví se obraz nový. Tábory na Pankráci, na vrchu Žižkově a na Letné. Zakazovali nám je, ale my právě proto je pořádali. Kdo mezi námi aspoň den si neodseděl, nebyl plnokrevným vlastencem. Co nám byla kariera? Co budoucnost? Na tu nikdo z nás nemyslil. Touha naše jinam se nesla, než státi se reservními důstojníky c. k. soudními adjunkty- Co byl takový vefejný tábor ? Učiněný ma- névr, jenom že jen na jedné straně operovalo vojsko. Na druhé byli tisicové a tisícové lidu občanského. Konec : několik zraněných, houf zatčených, vyšetřování, soudy a v neděli na to — tábo Viděl jsem zcela jasně husary na koních v dlouhé řadě před hostincem na Pankráci. Na- bíjeli své karabiny na ostro, co zatím v zadu v sále hrála hudba za ohromného jásotu » Hlej Slované !« nový.
Slovan Pankrác Žižkov Letná národní divadlo
32 article
A lid, jenž na husary se v pravém slova toho smyslu tlačil, smál se jim. Podivuhodný potůček v pozadí nezmizel. Na- opak, stal se zatím potokem. Ovšem že voda jeho nešuměla s takou divokostí, ale jak s potěšením jsem pozoroval, nesla zcela dobře již malé kocábky. A zase se obraz změnil. Přišlo radostné poselství z Vídně, zté Vídně, ze které nikdy nic dobrého jsme ne- slyšeli. Přišlo poselstvi, že uznávají se práva našeho království a že co nevidět ze ztrnulosti své probudí se staré Hradčaný, že zastkví se v ne- vídaném lesku, aby uvítaly krále, jenž tam při- bude, aby skráně své ozdobil korunou svatého Václava. Kolem na rozích všude kupili se lidé, jedn plesajíce, druzí se starou českou nedůvěrou hla vami vrtíce. Žel, že bylo těch, kdo véřili, mno- hem víc, než těch druhých. Slyšel jsem zcela jasně ze vřavy pana dra- Mattuše, jenž vstal, aby protestoval proti funda- mentálním článkům, jež prohlásil za nedosta- tečné, poněvadž v nich nebylo českému sněmu vyhraženo právo, povolovat rekruty. Zdali pak si na to pan ředitel zemské banky vzpomene, když čte dnes afféry, jež točí se kolem slovíčka »zde«? Změnili jsme se, jako ten dřívější potok, jenž za nedlouho vzrostl v malou řičku, po níž zcela pohodlně daly se plavit vorya také těžší lodi s nákladem. Voda v ní valila se, jak jsem se přesvědčil, již mnohem lenivěji. Potom ale dostavili se dva obři, jenom že zdáli se mi být jako ti v cirkusu: že vykračo- vali si po chůdách a že to ostatní bylo na nich všechno vycpáno. Zatáhli za provaz a z- střeli jakoby na komando obraz téžkou zá- clonou z černého aksamnitu.
svatý Václav Mattuš Vídeň
33 article
Konec illasím. Chtěl jsem luzným obrazům zavdati ješts na rozloučenou, ale přede mnou stála prázdná sklenice a také prázdná láhev Což tomu již tak dávno, co dole v Praze tak hezky to vypadalo? Více než třicet let. Věřte nám, vy mladí, že my staří tehdy také byli jinými, než jsme dnes. Jenom tím jsme se lišili od vás, že jsme těmi, kteří byli před námi, nepohrdali, naopak, že měli jsme je v úctě a že měli jsme je rádi. A po- tom že jsme byli většími blázny než vy. Mlel jsme ve svých býtech tajné tiskárničký, k nime milenky náše z vlasteneckého nadšení křadly v tiskárnách literky a my jimi tiskli v noci — toť se ví, že kvůli romantice a aby to bylo nápadnější — s velikým namáháním písničky: »Horo bílá, horo kletá. .« a podobné, jimiž jsme bořili Rakousko. Mohli byste se snad také něcemu přiučit, kdybyste do našíi vstoupiti, chteli školy. Nač ale to, v době autografie a šapiro- grafie. Ostatně se sejdeme s vámi za třiceto let. zase — ano, tak dlouho chceme ještě žíti — a vy dojista nás poctíte návštěvou, až vás po- zveme na doušek dobrého vína, a bycho m se navzájem pobavili vzpom í n- kami na — staré časy, postěžovali si na ten nevděčný svět mladý a vyměnili si na mistě politických receptů, nejlepší prostředky proti — podagře Však pohleďte v dáli. Malinká bystřinka z počátku, jež později stala se potokem a pak říčkou, dnes již mohutným je proudem. Čím více schneme my, tím více mohutní on. Kdo Proud národního našeho života.
Hora Praha Rakousko