2
masthead
V Praze, v neděli dne 13. října 190.
Praha
4
article
Na ranut a odpol, listy
O přílohami („Náuěný Obror v
středu a Literárni Hlidka“
v pátek) předpláčí set
Praze v sdministrae
sa měsie . . . . . . 2 K —h
na čtvrt lota . . . . . 6 K —l
s drolí denájkou
K 50
za měsíc . . . ..
K 50
na čtvt lete
ve tiisikschr
2K90
sa něsle
Pošton:
na měaše . . . . . -
ka
na čtvrt lel-
dvají ztšilíou
na měsk
sv
srrrr lei
Praha
Náuěný Obror
Literárni Hlidek
5
title
Dnešní čislo pra Prahu le n 20 stranách.
Praha
6
article
Kandidátní listina
Kandidátní listina
pro druhou volhu vkurii obcí venkovských
Kandidatury národní strany svo-
bodomyslné.
Okresy soudnít
1. Vrchlabský, roketnický, jilemnický a vy
socký: Jan Barták, rolník v Kališti
2. Žamberecký a ústecký: František Ho
vorka, rolník v Německé Rybné.
3. Plzeňský a kralovický: Frautišek Kö
nig, rolník v Krašovicích
4. Přeštický a nepomucký: Rudolf Trey
bal, ředitel hospodářské školy v Plzni
5. Kolinský, kouřimský a uhlířsko-janovický
v této skupině vystupují dva kandidát
strany: Alois P. Kryf, rolník v Plaňa-
nech a Jan Bříza, rolník v Pučerách
poněvadž mezi nimi shody nedosaženo
nečiní výkonný výbor usnešení, ponechá
vaje voličstvu rozhodnutí mezi volbou
Aloisa P. Kryfa nebo volbou Jan
Břízy.
Litomyšlský a poličský: František
Dostál, rolník v Morašicích.
Votický a sedlčanský: Vilém Holon
bek, starosta města v Sedlčanech.
Kandidatury společné.
Okresy soudní:
Smíchovský, zbraslavský, berounský, kla-
denský a unhoštský: JUDr. Antonín
Sobotka, advokát a městský radní ve
Zbraslavi
Domažlický a novokdýnský: MUDr. An
tonín Steidl, statkář v Baldově u Do
mazlic.
Kandidatura samostatná.
Okresy sondní:
10. Poděbradský a královéměstecký: JUDr.
František Fiedler, professor české
techniky a člen výboru českého odboru
zemědělské rady.
Volba na Vrchlabsku (viz 1.) a n
Přešticku (viz 4.) koná se dnes v neděli
13. října a v ostatních okresích v pom
děli dne 14. října.
Žádáme přátelsky, ale i důtklivě všecky
stoupence národní strany svobodomyslné, ja-
kož i všecky přiznivce nutně národní dohody,
by se k volebnímu osudí dostavili počtem
úplným a aby svorně volili navržené kandidáty
Za výkonný výbor národní strany svo-
bodomyslné
JUDr. Lad. Dvořák,
JUDr. Václav Škarda
jednatel.
předseda.
Barták
František
Trey
Kolinský
Alois
Kryf
Bříza
Dostál
Vilém Holon
JUDr
Sobotka
Fiedler
Lada
Dvořák
Škarda
Krašovice 4
Plaňa
Morašice
Sedlčany
Zbraslav
Baldov
hospodářský škola v Plzeň
český odbor zemědělský rada
Frautišek Kö Big
můj Přešticko
7
article
Vytrvejme a dobojujme
statečně!
Vytrvejme a dobojujme
statečně!
Silný a imponující je dojem, jaký učinily
naše šťastné volby městské na překvapený
tábor našich úhlavních nepřátel. Doufali
těšili se s p. Körbrem v čele, že letošn
sněmovní volby budou pro mladočeskou
stranu Sedanem. Ničeho jiného sobě zajisté
ti dobrodinečkové naši nepřáli vroucněji, ni-
čeho nepotřebovali pro své kalé plány nut-
něji než důkladné naší porážky zrovna v ny-
nější krilické době Rakouska.
Proč? Poněvadž fakciósní ro-
zervanost a stavovský rozbro
v národě českém znamená dne
na úsvitu rozhodných dějův po-
klesnutí síly a významu velké
věci české na váhách ne pouze
cislajtánských, alébrž evro
ských.
Sedan
Rakousko
8
article
Byrokratickému kabinetu Körbrovu byla
by bývala porážka strany naší velevítanou
již z malicherného pohodlí německých mi-
nistrů, neprozírajících k další budoucnosti
této říše, nýbrž starajících se toliko o zejtřek
Bože, jak byl by mohl pak p. Körbe
upjat až po bradu, shlížeti velkopansky na
mravně oslabenou, vlastním lidem zapřenou
a pokořenou delegaci českou ve Vídni, jak
byl by pohodlně a pohrdavě mohl krčiti ra-
meny vůči protestům a polemikám našieh
zástupcův národních. »Vždyť nezastupujete
již vělšinu českého národa, vždyť širé vrstvy
a značné stavy jeho jsou proti vám« — byl
by za potlesku a škodolibého jásotu všech
Němců na zejtří v parlamentě vídeňském
odbýval naši opposici českou.
A což teprve hegemonové němečtí ! Jak
by těm byl teprv narostl hřebínek, kdyby tu
dnes nebylo již té falangy české, kdyby tu
dnes nebylo již jednotného, nerozborného
českého národa, alébrž jen chaotické.
v desatero potírajících se stran rozpadlé
massy, kteréž by mohli právem pak upírat
všeclinu politickou váhu, všechnu státo-
tvornou schopnost, na kterouž by pak
shlíželi vítězoslavně jako na pouhý materiál
a poddajný jíl pro své velkoněmecké hrady
a zámky budoucnosti. V den po naší porážce
rázem byly by vystoupily akcie pangermánské
v Rakousku o sto procent.
Körbe
Němec
Vídeň
Rakousko
Körbrovo
9
article
»Konečně!« byli by zajásali všichnit
škůdci a vrahové jména českého, »konečně
rozpadá se ta tvrda českoslovanská bašta.
trčící od tisíce let jako klín v naše těleso
německé, konečně je po té nezdolnosti
tvrdých českých lebek, neboí rozbíjejí se
o sebe samy !«
Ano, dnes, po tak šťastném a vítězném
odrazu nebezpečí můžeme si to říci: tol ik
byla by znamenala porážka české
národní strany svobodomyslné na soudě
našich nepřátel, na soudě širé
cizinyl
Vrazi naši byli by se dnes plesně rado-
vali; přátelé a pokrevní bratři naši však
byli by dnes pohřízeni ve smutek a hoře
nad neštěstím, v něž upadl svou nesvornosti
národ náš před samým jíenem žraloka pan-
germánského. —
10
article
Ale dobrý genius opět zachránil trpící
národ náš v hodině zkoušky osudné a místo
vítězných fanfár nad rozmetenými šikya
řadami našimi musí nepřátelská zášť dnes
kysele doznat, že všechna ta bouřná vichřice
nezřízené agitace agrárnické, sociali-
stické a pokrokářské nedovedla zté
naší zdravé české lípy servat než něco větví
a listí, však kmene jejího že na
prosto nevyvrátila, ba ani ne
nalomila. — Ti, kdož před týdnem chy
stali se již křepčit nad našimi mrtvolami,
dnes zahanbeni, mlčky klidí se odtud.
nemohouce zapřít našeho vítězství a utěšujíce
se za své zklamání kruté tou jedinou kořista
našich Budějo vic, kterou nám podvodně
a jistě naposledy na chvíli vyrvati do-
vedli. —
Nuže, kéž v zájmu pospolité, svaté věc
naší zdaří se i ty druhé volby po našem
venkově tak šťastně, aby ani paběrkova
nemohla chtivost a škodoli bos
nepřátel po našich polích rod-
ných, nýbrž ať i po nich musí ta »Deutsche
Zeitung« opětovati, zuby skřípajíc, svoje
včerejší: »Čechové uhájili si svou
državu krásně, ba namnoze
skvěle!« —
V poslední chvíli ještě jednou zapřísa-
háme všecky upřímné Čechy, jímž na zejtří
bude poznovu voliti poslance pro sněm krá-
lovství našeho: vzpomeňte na krušne
postavení národa, na nebez peči,
Čecho
Deutsche Zeitung
11
article
svůj-
jakým ohrožena jest dnes naše
jediná drahá vlast! Rozdělit,
roztrhat nám ji chtějí a v rozdě-
lené udolat, zničit národ i jazyk
náš! Máme se tu mezi sebou příti a bíti
o podružné domácí společenské otázkya
zájmy stavovské? Kdo by si chtěl vziti na
svědomí, aby šeredným, disharmoniekým
skřekem malicherného strannictví rozšruil
mohutný ten hymnus vlasteneckého nadšení
a svorné síly zápasícího národa, aby ten
imposantní dojem našich slav-
ných voleb pátečních zlehčil a
zkazil prosaickým doslovem
osobních ješitností a místních nebo třídních
interessův strannických? Nechť se nenamítá,
že na těch několika druhých volbách již tak
mnoho nezáleží, poněvadž se výsledkem jejich,
buďsi jakýkoliv, již ničeho nemůže změniti
na podstatném poměru stran a na tvářnosti
budoucího sněmu. Pravda, na číselném
poměru stran se jimi hrubě již nic změniti
nemůže. Naše národní strana svo-
bodomyslná již jest a zůstane
nejsilnější lidovou stranou po-
litickou na sněmu vlasti naši!
12
article
Avšak tu jde o mravní a čestný mo
ment: tu jedná se o to, abychom vůči
nepříteli obstáli jako národ z
kvádrů«, abychom do poslední
chvíle vydrželi a vytrvali nepo
rušitelni a neoblomni, abycho
mu odňali veškeru naději na
naše rozptýlení, poražení a udo-
lání!
Viděli byste, jak by se pásl, kochala
hojil pohledem na nesvorné, roztřištěné, roz-
brojné naše volby zejtřejší! Chcete mu, vo-
ličové čeští, připraviti té radovánky? Jakým
zármutkem zahalili byste veškeru vlasť ! Jak
bolestně zranili byste veškeren ostatní národ
svůj, jak pomohli byste tím nepřátelůma
vrahům našim opět do sedla, z něhož byli
pátečními volbami našimi tak znamenitě vy-
hozeni! Nikoliv, to se bohda nestane! Ta-
kového vděku si přece p. Körber cod nás
nezasloužil, abychom jemu k vůli se vzá-
jemně mezi sebou potírali a oslabovali, aby
mohl ještě více a ještě bezohled-
něji práva a požadavky národa
našeho ignorovati, by mohl ještě
ochotněji a úslužněji němec kým choutkám
vyhovovati, než činí! —
Körber
13
article
Rudolf Virchow.
Rudolf Virchow.
V hlavním městě všeho Germanstva v Berlíně
koná se v těchto dnech velká slavnost. Nemá
rázu vojenského jako po většině všechny oslavy
v německém millionovém velkoměstě pořádan
Učenec, velký a světový učenec Rudolf Virchow
dosáhl osmdesát let věku svého. Den 13. říjnu
1901 stává se památným pro všecky národy.
které počítají se k národům kulturním. Význam
Virchowův přešel dávno hranice Německa, jméno
Virchowovo ctí se v celém vědeckém světě.
V malé pomořanské obci Schivelbeinu na-
rodil se Virchow dne 13. října 1821. V letech
1839—1843 studoval v Berlině universitu, kdy
působil tam jeden z nejvélších anatomů a fy-
siologů Johannes Müller. Dne 21. října 1843
stal se Virchow doktorem mudiciny a za rok
assistenlem professora Froriepa a prossktorem
berlínské nemocnice Charité. Roku 1847 habí-
litoval se na berlínské vysoké škole a od té
doby nemizí jeho jméno z nejdůležitějších vě-
deckých časopisů lékařských celého světa. Jeden
vědecký objev stíhá druhý a brzo vyrůstá pře
zraky celého světa vědeckého postava Vircho-
wova v postavu vědeckého heroa, jenž razí nov
cesty a ukazuje celé lékařské vědě nové cíle.
Padají staré filosofické názory v lékařství a na
mistě jieh zakotvuje se skutečné pozorování
pokus a logická střízlivost. Lékařství stáváse
Virchow
Virchowův
Müller
Froriepa
Charitý
Berlín
Německo
Schivelbein
14
article
přírodovědou a svléká togu starých filosofů
staré spekulace.
Morgagni ve své knize »O sídle a příčinách
nemoci«, v roce 1761 vydané, hledal místo
kde nemoc se zahnizďuje a toprve v létech
čtyřicátých devatenáctého věku německý Virchov
nalezl toto sídlo nemoci a nalezl i mnohé pří-
činy nemoci. Schwann, Schleiden a Rob. Brow
poukázali na velký význam buňky v rostlinném
a zvířecím organismu. Virchow přenáší názory
tyto i na lidský organismus a hlásá, že i tělo
člověka skládá se z buněk a že život jehoje
životem buněk, z nichž je sestrojeno a složeno.
Veliký badatel dokazoval, že i šlachy, chru-
stavky a kosti lidské dají se rozložiti v buňky
a že tudiž život buňky je pro život, celého
lidského ústrojí nejdůležitějším. Je-li buňka
zdráva, je zdráv i ústroj, jemuž náleží. Do-
staví-li se nemoc do buňky a buněk toho kte-
rého ústrojí lidského, onemocní ústroj sám.
Sídlo života i sídlo nemoci nalezá se v buňce
těla lidského. Tím vynikla směrodatná cellulární
pathologie Virchowova.
Schwann
Schleiden
Rob
Brow
15
article
Buňka vznikla zase z buňky: omnis cellula
a cellula zní to s kathedry berlínského profes-
sora po celém světě. Výzkumy jeho jsou kontro-
lovány nejlepšími lidmi ve vědě lékařské. Pravda
jejich je potvrzena, řady žáků a vědeckých při
vrženců rostou a stavba přírodovědeckého lékař
ství rychle roste, až v krátké době vybudován
palác vědy v tom způsobu a slohu, ve kterém
dnes se nalezá.
10. července 1847 vytiskl Virchow prvn
čislo svého časopisu »Medízinische Reform« a
v něm vystupuje proti papírovému byrokrati-
ckému regimentu a chce, aby poskytnuta byla
každému volnost bádání.
V památném tom čísle žádá jeho vydavate
repraanisaci lékařského vyučování i lékařství ve-
řejňěno. Chce zvláštní neodvislou radu medici-
nální jako nejvyšší státní tribunál a vedle toho
lékařskou akademii, která by se sama doplňo-
vala svobodnou volbou členů a věnovala se do-
cela a úplně jen vědě i rozhodovala na základě
svého bádání v lékařských věcech. Většina po-
stulátů Virchowem již v r. 1848 vytýčených
dospěla k uskutečnění teprve po dlouhých deseti-
letích. Ducha mladého vědce charakterisuje věta,
nalezající se v uvedeném čísle: »Rok 1848 při-
nese nám boj kritiky proti autoritě, boj přírod-
ních věd proti dogmatu a boj věčného nezada
telného práva proti lidské zlovůli.« Není divu
že se před novým člověkem třásly řady strnu-
lých, upjatých pruských byrokratů.
Virchow stává se v pamálném roce svobody
synem svého lidu, opouští často učební slňa
vstupuje do zástupu probouzejícího se národa.
Virchow
Medízinische Reform
16
article
Trest z vládních mračných kruhův dostavuje se
v zápětí. R. 1849 zbavuje Virchowa ministr
Laudenberg jeho úřadu a teprve na prosby ce-
lého snad Berlína dosazuje jej v úřad ten
znovu, ale — bez platu a na odvolání. Dá s
vysvětliti, že za těchto poměrů rád přijímá
mladý nadšenec vyzvání würzburské universitý
a stává se na této řádným professorem chorobo-
pisné pytvy.
V r. 1856 napravuje skutek Laudenbergův
ministr Raumer a povolává Virchowa za řádného
professora pathologické anafomie, všeobecné
pathologie a therapie zpět do Beriína. V berlín-
ské Charité působí od těch dob až do dnešního
dne Virchow a nezměnil i nemění nikdy po celý
svůj dlouhý život svobodomyslného svého smýšlení.
je zakladatelem i vůdcem strany pokroku na
pruském zemském sněmu, kdež zasedá nepřetr
žitě od r. 1862. V říšském sněmu působil o
r. 1880—1803 i nenalezal se nikdy v obzvláštní
přízni dvorních a vládních kruhů. Měsťu, v němž
nalezl druhý svůj domov, věnoval se v každé
době, kdykoliv byl vyzván, a zasedá v berlín-
ském městském zastupitelstvu od r. 1861.
Podati vědecký význam Virchowův v krát-
kých vyměřených větách, nedá se tak z lehka
V drobném prodejít
raaní číslo o sobě . . . sa Sb
. . . . na zb
odpoledni
Vo mlislkách na vezkovš
ranní číslo. . . . . . . . 19h
sdpolední . . . . . . . . Sb
Inserát
plati se hetnvě napřed.
Fředplsceni a Insarty přijímá adninl-
stracs v Hartanské ulici č. s.
Tam nacházejí sa též rodakee
tlskárna n szpedice „ Národnich Listá“.
Eukopiny se navraceji
Laudenbergův
Raumer
Národnich
Berlín
Hartanský ulice
17
article
a obzvláště tomu, jehož schopnosti nejsou ve-
liké. Posuzovati velikána dovede dobře opět je-
nom velikán.
Vedle své cellulární pathologie okrášlil
Virchow vědu lékařskou nemalými a mnohými
směrodatnými výzkumy. Práce jeho je vidna
všude v lékařství a není přehnáno, řekneme-li,
že je jedním ze stěžejních sloupů celé moderní
mediciny.
Virchow pracoval také velice mnoho n
poli veřejného zdravotnictví. Jako mladého, vy-
níkajícího badatele posílá jej vláda v r. 1848
do Horního Slezska, kde vypukl tyfus z hladu.
Virchow prochází nešťastný ten kraj a vidí jen
bídu a zase bídu. Hlavní výživou obyvatelstva
je brambor a ten se -již několik let neurodil.
Zevšad přímo čiší bída tělesná i duševní. V srdci
svém rozrušen vraci se učenec do své učebny
a brzo po svém návratu předkládá vládě zprávu
o svých výzkumech v zamořených končinách
a udává příčinu zhoubného moru. Rozkládá
byrokratické vládé, že obyvatelstvo Horního
Slezska stojí na nejnižším stupni morálníhoi
tělesného zdraví. Žádá odpomoc hladu těles-
nému i duševnímu. Ministerská rada prohlá-
sila zprávu Virchowovu za — republikánské
blouznění. Virchow nemění proto své mínění.
Virchow
Horní Slezsko
Slezsko
18
article
Tytéž poměry pozoruje Virchow v r. 1867a
1868 při velké epidemii tyfu ve Vých. Prusku.
Moderní bádání bygienická dala za pravdu
Virchowovi. Jen tam, kde nalezá se vzdělání lidu
na vyšším stupni a kde je postaráno o řádné
podmínky živolní pro každého, bohatce i chu-
dého, jen tam nemůže rozplemeniti se zhoubný
Virchow zasáhl svým působením i do
zdravotnictví vojenského. Žádá, aby vojín
míru byl poučen řádně o tom, jak má chrániti
své zdraví v dobách zlých, ve válečném utrpení.
Ve válce německo francouzské řídil Vírchow
jako předseda pomocného berlinského spolku
první pomocný vlak do Francie a přívezl za
72 hodin do Berlína zpět plný vlak těžce raně-
ných, kteří byli ošetřováni v berlinských ne-
mocnicích.
Prusko
Francie
Berlín
19
article
Virchow byl jedním ze zakladatelů organi-
sované ošetřovatelské služby v Německu.
Berlínu zaopatřil svým působením, četnýmí
zkouškami a pokusy nejlepší projekt kanalisační,
na němž pracoval od r. 1869—1872.
Před 30 léty již chtěl, aby se věnovala
řádná péče školnímu zdravotnictví a aby byli
organisováni školní lékaři. V r. 1859 všímal
si již statistiky úmrtnosti a poukázal ve Wärz-
burku na velikou úmrtnost dětí do jednoho
roku. Sestavil berlinské schema příčin smrti.
Hned na počátku své vědecké činnosti
v letech čtyřicátých prohlásil za jeden z před-
ních úkolů lidstva — potírati tuberkulosu. Této
nemoci je dlůžno věnovati nejvíce péče a sna-
žiti se co nejvíce o její odstranění.
Všímaje si lidu, pochopil nejdříve, že mo-
derní lékařství má své služby nabízeti především
otázce zamezování nemoci a činiti člověka za
všech možných okolností, v nichž se ne svou
vinou ocitá, zdravým a práce sehopným. To
jest pravou zdravovědou, která jest vědou so-
ciální par excellence.
Při posuzování vědecké činnosti Vircho-
wovy nesmí se zapomenouti na to, že je
Virchiow jedním z největších antropologů všech
dob. Pracovati v télo vědě započal ve Würz-
burku, kde v letech padesátých napsal mnoho
pojednání o kretinismu franském. V r. 1857
vydal knihu »Pozorování o vývinu spodiny le-
beční ve zdravém a nemocném stavu a o vlivu
tohoto na formu lebky, výtvoření se obličeje
skladby mozkové«.
Spis tento platí dnes za klassický a exem
plář jeho stojí dnes více, nežli obnášel honorát
spisovatelský za celé vydání. Vírchow poukázal
v práci své na to, jak velký význam má zá-
kladní kosť čili os tribasilare na vývin celé
lebky. Je-li ve vývinu omezena spodina lebeční,
mor.
Virchow
Vircho
Německo
Berlín
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 12. října.
6— (Kronika.) Bylo vskutku zajímav
podívati se, jak ondyno u Vyšehradu přesuno-
vali konstrukci nového železného mostu! Pěkná
lekce z nauky o překonávání odporu hmoty roz
počtem a důmyslem! Hora železa ! Tisíce tisíců
kilogramů! Ale jedva dvě ruce někde někudy
zasáhnou a — hora se pohybuje. Pěknédi
vadlo ! Nedivili jste se, že přilákalo hojně vzác-
ného divácíva. A s chutí jste si přečetli zprávu
v novinách o té udalosti.
Ale, mezi námi! Byla při tom ještě jiná
podívaná! A té, zdá se, nikdo si blíže nepo-
všiml. Také jsle o ní v novinách ani zminky
nečetli. A byla vlastně ještě zajímavější, po-
uěná, překvapující, ku podivu názorná! Také ja-
kási lekce z mechaniky, jenom že sféry poněkud
odtažilější, řekněme duchovnější.
Tedy ke scenerii l
Víte, jak velice si zakládáme na své kul-
turní pokročilosti. Jsme vzdělaná, vyspělá spo-
leěnost. Máme toho doklady ve všech oborech
své kulturní práce. Jsme v každém ohledu živel,
který si vymáhá respekt a zasluhuje svoji úctu
ve světě. A teď si představte, že zde k ohláše-
němu výjevu se sešel výkvět našeho světa. Přední
hodnostáři, zástupci všelikých odborů vědy
práce, úřadů a povinností, thvorie i praxe. Byli
pozváni, aby byli přitomni slavnostnímu aktu,
jakémusi korunování velkého díla. Jde o české
dílo. Praeovali na něm český důmysl, česká ruka,
česká podnikavost. Místo slavnostního aktu jest
české, obecenstvo, které se shromáždilo, všecko
kolem, vzduch, voda, břehy, i ten šum vzdále-
ného města jsou české, ale — a teď přijde ten
podivuhodný kousek vyššl, nepochopitelné me-
cbaniky! — všechen akt se odehraje — po
německu.
Ted
Praha
Vyšehrad
21
article
Jak že to možno? Dnes, na začátk
dvacátého stoleti! Víře-li podobno? A jestl
snad přílomná společnost nebyli sami nevlaste-
nečtí zbabělci a zrádci? . ..
Nikoliv! Nejen víře podobno, ale sku-
tečno! A dnes, na začátku století ! A při-
tomná společnost nejsou ani zbabělci ani zrádci.
Naopak, známi uvědomělí, ba vynikající a za-
sloužilí vlastenci. A vše co se děje, děje se
s takovou jakousi tvářnosti, jakoby se ani ji-
nak diti nemohlo, Nikomu jakoby ani zdání
nepřicházelo, že něco není v pořádku!
Všecko zavinila okolnost zvláštního rázu,
velmi složité povahy. Lze ji naznačiti dvěma
slovy: slavnostnímu aktu byl přitomen — pan
ministr z Vídně! Jeho Excellence, pan ministn
železnic, nemohl býti při pozvání opomenut.
to je jasno. Dostavil se jako nejvyšší zástupee
vlády. Ministr je konečně osobnost, která už
stojí za trochu pozornosti. A tak se tedy roze-
hrála ta mechanika. Jako když šňůrkou za-
táhne. Vskutku názorná lekce.
Procházíte se čekajícími skupinami. Samá
česká společnost. Jsou pravda tu onde také
Němci, v občanském kabátě i v uniformě. Ale
to jsou hosté. Všeobecné napjetí, kdy to začne.
Němec
Vídeň
22
article
Je tu už? Není ještě? Najednou se objevil
Vše, co znamená distinkci, úřad, hodnost.
sbrnulo se kolem něho. Skupina fraků, ci-
lindrů, černých obřadových šosů, uniforem a
důležitých tváří srazila se kolem pána zcela
důstojného zevnějšku. Starší muž, elegantní.
Representuje jistě dobře. Všecky zraky jsou
ke skupiné obráceny. Zaznívá odtamtud velmi
zvučná němčina . . .
A tu chvíli pozorujete kolem sebe tajemný
proces. Něco, jako tichou výměnu látek v
pokryté skřínce na stolku prestidižitatéra. Celá
scenerie se vyměnila. Český zvuk, české slovo
na všech stranách ustoupilo, utichlo náhle.
Odevšad slyšíte k sobě hlaholiti němčinu. Jakoby
jiní lidé, jiné osoby nastoupily. Už to nen
české dílo, co se slaví a vykládá, nejsme n
české půdě, není kolem české obecenstvo. Vše-
cko se poněmčilo. Povel zazněl po německu.
včené výklady, poznámky, humorné nápady,
vtipy vše hlučně, okázale německé. A všecko
češství jako překážející povlak na pokyn re
žiséra rázem se propadalo někam hluboko . .
hluboko . . . do své bezvýznamnosti.
Velmi pozoruhodné divadlol
23
article
Hned je tu s námitkou známý vám indife-
rentism.
— Nevídáno! K vůli nějaké formalitě
Slavnostní akt! Je-li německý nebo český ! Ale
nová konstrukce mostu aby byla pevná ! Na
tom sejde! A aby se po mostě dobře jezdilo
To je vážná otázka . ..
Ale zatím, nejsou-li také jiné vážné věč
na světě?
Buď je národní bytost mravní bytost aneb
není. A je-li? Může-liž se obejíti bez vědomi
sebe? A není-li pak životní otázkou, aby še-
třeno bylo všeho, co vědomí bytosti podněcuje,
utvrzuje, povznáší? Nevysvitá vám význam for-
malit, symbolických obřadností, které tak
mohutně dojímají širokou duši lidu ? Všichní
rození vůdcové a vládci národů rozuměli
této psychologické stránce politiky, od velikých
Césarů a Napoleonů až po ty drobné maďarské
politiky dnešní doby. Víte, jak žárliví a ostražit
na každou písmenku zevnější etikety národní
dovedli tam dole na Dunaji a Tise vždy býti
Druhá námitka, věcnější:
— Co si počít? Ministr je tu. Zastupuje
nejvyšší úřad, státní autoritu. Té funkci nálež
přec všecka přednost a pozornost ! . .
— Vskutku, náleží! Ministru všecka čest.
Je konečně znamenitý muž, snad vynikající odbor-
ník, zasloužilý a ctihodný, jinak by nebyl povolán
k tak vysokému úřadu. Jemu osobně všecka
úcta. Ale kdyby byl celý ze zlata ! Smí snad
Dunaj
Tisa
24
article
k vůli osobě sebe vzácnější trpěti — vyšš
zájem?
Nesmí. Vyšší zájem nade vše! A vyšš
zájem žádá, aby při veřejném obřadném aktu
nebyla mravní bytost národa skličována, nýbrž
aby byla povznášena. To je kategorický
požadavek. Co tedy zbývá? Nezbývá, než po-
žadavku učiniti zadost. Ale to nemá žádný
jedinec v moci. Je to otázka vhodného zřízení.
opatření, předpisu.
— Všecky obřadné akty, děje represen
tační, eliketní, inspekce, visity musí se diti —
jazykem národním
Neníli dosud takového předpisu, třeba vy
naložiti všecko úsilí, aby byl.
— Nebude nic plalno.
— Proč by nebylo
— Protože nikdy nebudou všickni minist
znáti po česku . ..
Na osobách nesejde, ale na zásadě. Ne-
vyzná-li se ministr, vyzná se některý adlatus.
V každém ministerstvě musí zasedati hodnostáři
té které národnosti. A těm připadne úkol repre-
sentanta v dotyčném případě. V žádném kraji,
za žádné přiležitosti nemá stát práva mluviti
jiným jazykem, než národním, protože nemá
práva bytost národní — demoralisovati. Funk-
cionář, který se nevyzná v národním jazyku
nemá v dotyčném kraji úřadně co pohledávati
— Na takové ustanovení možno pomý šlet
až budeme míti svůj stát! ..
Nikoliv! Třeba na ně pomýšleti co možnt
brzy, nejraději hned! Ještě mnoho vody uteče.
nežli nám poměry dovoli upravovati záležitosti
vlastního státu. Ale na to, aby mravní bytost
národa nebyla nevhodným zařízením stále a
soustavně podlamována a skličována — na
to třeba pomýšleti už teď. Nestačí jen formálně
odmitati státní řeč, třeba také kladným opatře
ním čeliti hrozicímu nebezpečí. V té věci všecky
ostatní národnosti mají s námí stejný zájem.
Funk
25
article
Proti návrhu státní řeči návrh zákona —
o representaci státu národními jazy ky
měl by býti vypracován a zdůvodněn. Nejen
opatřením denních fysických potřeb živ jest
národ! V otázce etikety a vnější representace
náleží prozíravé politice jeviti svrchovanou citli-
vost!
Je známo, kterou formulí padaly dosud
zpravidla naše požadavky.
— Zájem národa? říkalo se. Ah, zajisté
Ale jen pokud připustí — zájem státu ! ...
Třeba konečně zostra posvítiti na lichý
pojem. Je snad nějaká samostatná bytost, která
by slula stát a stála — mimo národ? Nebo
dokonce — proti němu? To jen si naše státo-
věda stále na slepo dlužila takové definice od-
jinud, z Německa, z Francie, z Anglie, kde ty
pojmy se náhodou kryjí. Tam se řeklo jednou
stát, podruhé národ a bylo vždy jedno. Řikalo
se: státje mravní osobnost. Ale u nás hned
stálo proti sobě dvé mravných osobností: stát
a národ. A přece to je nedopatření, přehmat
Možno-li, aby v dobře opatřeném státě anebo
v dobře zařízeném národě stát a národ měli
zájmy sobě — odporující? Nemožno ! Národ
jest přirozená, živoucí bytost, jest věkovitá
osobnost, která z pokolení do pokolení žije.
A stát je — zřízení ku blahu a rozkvětu této
bytosti. Zřízení samo není o sobě ješté žádná
bytost. Zřízení je vhodnější neb méně vhodné.
šťastnější či měně šťastné. Podle okolností.
Ale zřízení zůstává zřízením, jež možno dle
potřeby a nabytých zkušeností přizpůsobovat
a měnit.
Musí nám záležeti na konečné rektifika
pojmů. Nesmíme připouštět, aby se zřízení stale
prohlašovalo za mravní bytost — proti mravné
bytosti národů. Pak nebude ani možno, aby ná-
sledkem zřízení byla přímo poškozován
bytost národa ve své podstáté mravní.
Německo
Francie
Anglie