Periodikum ALTO Viewer

1

Strana 10.

2

NÁRODNÍ LISTY.

3

10. února 1907

4

Číslo 4

5 article

„Také dobraj kravinec, tetičko!“ potvrdila Koucká názor měchaté Kulišky; „nikdy nedá- vám nic jiného, než kravinec, když je živá rána. Ten to nějak vyčistíl“ „Tak ho dáme!“ řekla Pravečková — „ale napřed kloboučí!“ „Nu, tak tedy!“ přivolovala Kuliška; „aby viděl, že něčemu rozumíme, a ten flastr na to — aby měl vztek!“ „Neudělá člověku beztoho nic zadarmo!“ doložila Radoušková. „Je línej na krok!““ potvrzovala Vopálegká „do chalupy nezajde, když jede okolo — kdybye na zem klekla a kolena do krve rozedřela!“ Baby skončily u lože Fandina „lékařskou poradu a usa ly se na lavicích okolo pece. Pepka od Rejzlíků běžela na panskou louku pro kloboučí, a stará Koucká stála ve stáji za nej- lepši kravkou, držíc v rukou lopatu, a trpělivě očekávajíc příznivý okamžik. Na štěstí se dočkala dříve, než přijel doktor Na Fandino koleno se dalo hojně listů blatou- chových a toto „kloboučí“ se obložilo čerstvým ještě se kouřícím obsahem lopaty staré Koucké Pak e to zase obložilo kloboučím a zavázalo hadrem. Sotva byly asisteníky staré Koucké hotovy a timto „antiseptickým“ obvazem, zahrčel n dvoře panský kočár a do čeledníku vstoupi doktor se — správcem. Baby, které se při zaslechnutí Kočáru sná- šely obřadně a s vážně ustrojenými lícemi na lavici u pece, těšíce se, jak chladně přijmou ná- vštěvu doktorovu, opařil zjev správcův tak dů- kladně, že nevěděly, kam pohledět. I stará Koucká zbledla a chvěla se jako osyka.

Pravečková Rejzlík Koucká Kočár

6 article

Správce postřehl ihned situaci, zakoulel očíma, a podívav se několikrát s Koucké na báby a naopak, ukázal velitelsky prstem na dvéře. Tento posun měl velkolepý účinek. Bylo po sněmu; baby se vytrácely z čeled- níku řadou jako husy z pastvy, nemajíce ani kdy. aby se rozloučily, a tak měla jen Koucká příle- žitost viděti, jak se doktor usmívá nad Fandi- ným obvazem, ale za to správce běhá po čeled- níku jako rozzuřený býk a kleje, až se strop otřásá. „Zivý flastr“ byl Kouekou s největší opatr- ností a šetrností opět sňat, koleno Fandino omyto, a lékař, vyňav z kovové kapesní schránky nožík, vykonal bez zřetele na starou Kouckou po předběžné desinfekci potřebnou operací. Pak přiložil obvaz, který naplnil čeledník tak ohavným puchem, že z něho až Koncká omdlévala, a nepromluviv slova, odešel. Správce přistoupil ke Koucké, pohrozil jí a řekl s největším důrazem: „Hnete-li tím — poletite ze dvoral“ A odešel za doktorem, aby sedl po jeho boku do kočáru. Za deset dní sice Fanda na Přeskově „vese- losti“ u Novosádů netancovala, protože se jí ko- leno zhojilo později, ale Honzík jí zůstal věren. Svědčí o tom pádně její nemanželské dítě. které je podnes bez tatínka, protože musíl Honzík hned po Loutkovské pouti na tři roky narukovat. Ale Fanda má jeho slovo! Prete je spoko jena, chodí s dítětem do panské práce a — čeká l

Koucká Koueka Honzík

7 article Komedianti.

Komedianti. Napsal V. Jiskra

V Jiskra

8 article

Přišlo jarní slunce, mladé a prudké. Rychle setřelo se všeho bělost něhu a uvolnilo ztvrdlou půdu, aby mohla vssáti poslední slzy již hezkýeh pár dní rozplakané zimy. Odcházelať — a slu- níčko stálo bděle na stráži, aby jí snad nena- padlo se vrátiti. Pod jeho stráží země oschlaa zavoněla, a černé lány hodily na se bledězelený závoj osení. V tu dobu objevil se za městem u polí ze- lený vůz komedianta Voříška. Vořišek byl z prastarého komediantského rodu — komediantství přecházelo s otce na syna a dcery ho neměly v sobě méně. I žena Vo- říšková byla komediantkou od narození. Však kam sáhala pamět obou, vždy pojily se nejkrás- nější vzpomínky jejich s něčím, co souviselo s tímto zaměstnáním. O, bývali šťastni! Měli stále dojem léta, jasu, ptačí volnosti, až teď te- prve, několik let nazpět — — Na prahu vozu stanula Voříšková. Byla ob- jemná, velmi objemná, takže zahradila zúplna vchod do vozu. V dobrácké její tváři byl utajený stesk.

Voříšek Voříšková

9 article

Divala se po nebi, po polích, pak si sedla na schůdky vozu a přemýšlela. Jak to asi tady půjde? Už několik let se učili trpkému zklamání — výkony jejich umělecké byly celkem tytéž. jako dříve, ale výsledky nebyly tytéž. Ještě snad pár dní, než přijedou korkurenti, se jim jakž takž povede, ale pak — — Stárnou a jsou sami. Co dnes se starou ko- mediantkou? A kdyby sebe umělejší věci provo- zovala, je to bez ceny vedle komediantky mladé hezké, která třeba nic zvláštního nedělá. Už byla Voříšková v ohni. Pronásledovalit je konkurenti, jezdili za nimi — komedianti ne- vzdělaní, neumělí, ale holčici měli jako ještěrku svižnou a smělou, která byla magnetem, a ten magnet stáhl na sebe všechno diváctvo — u Vo- říšků bylo prázdno. A přece kdysi, když byla V - řišková mladá — — Vzdychla. Z nitra vozu vyškrábalo se pří- tulné, žlutavé psisko; beze všeho vlezlo Voří- škové na klín a stočilo se v klubičko. Podívalo se na ni zdola věrným psím pohledem, povy plázlo růžový jazýček, několikráte mazlivě za mlaskalo a přivřelo oči. Voříšková je pohladila Bylo to všechno, co měli; přitel i pomocník.

Voříšková

10 article

Ach, ano, když byla mladá... Štíhlá, r žová, míštná, na rtech i v očích smích a v těle rtuť. O to bývalo jejich místo obklopeno a nikdo se nemohl dočkati, až ona vystoupí. Viděla do- sud zreadlový střep, před kterým se ve voze krášlila, viděla malé, zpola zastřené okénko, jimž pokukovala na čekající množství, nemohoue přemoci úsměv samolibosti a sebevědohí, který ji přiměl vyceniti do zrcádka bílé zoubky. Vě- děla již, že mnohý a mnohý z diváků by byl šťasten, kdyby měla pro něj zvláštní úsměv; ale Apolena byla poctivou a nad to věděla, že se bude za krátko jmenovati paní Voříškovou. Přece však se jí často hleva zatočila, když setkalase s příliš výmluvným pohledem, pocházejícím od někoho z úrovně vyšší, než byla její a Voříškova. Leč to bylo vše; Voříškovi nebylo ukřivděno ani dost málo. Apoleně stačil obdiv, křepký tanee, a Eonečně Voříškovy Hubičky, k nímž měl jako ženich právo. Pak se tala paní Voříškovou a provozovala své umění dále. Byla stále hezká, stále těšilo se její vystoupení největr'mu obdivu, stále sledo- vali diváci bez hnutí její tanec mezi vejci. Znala již z paměti postup svého eítění př tomto tanci. Rozestavila na zemi v řadách do čtverce vejce; cítila, že lidé myslí, proč to dělá Odložila ošatku, začala tanec. Teď, teď musí se dotknouti nohou vejce, myslili. Ne, nedotklas ani teď, ani potom. Vítězně dokončila ladné po- hyby při proplétání mezi vejci, s úsměvem při- jímajie pochvalu.

Apolena Voříškův Voříšek Hubička

11 article

Tenkrát byla ještě mrštná a štihlá . .. Tanči dosud tanec mezi vejcí, dosud se jieh nohou nedotkne, ale ti hloupí lidé nechápou, že je to větší umění dnes, než tohdy, a vidí jen, že je tlustá a těžká — — Jak bude dále? Několik dní měli Voříškovi dosti obecen stva. Přičiňovali se ze všech sil, aby si diváctv udrželi pestrým programem. Na každý den scho- vali něco nového. Ale jednoho večera jim hra odpadla. Přijel jiní komedianti, s dvěma vozy, s velikým, hluč ným flašinetem, s opičkou a pudly — a Voříškov neměli před kým hráti. Seděli po tmě ve voze byli zticha. Cítili oba stejnou tíži a báli se pro- mluvit. I pes byl tich. V tom zacapol někdo pod vozem a ve chvíli vyšvihla se na schůdky holčice nacuchaná, snědá, jiskrných, divokých očí, po- stavy plebejsky zavalité, ale pružných svalů. „Dobrý večer,“ promluvila chraplavě drzým hlasem, „prosím vás, půjčte nám hrnec, zas vám ho dáme!“ Voříšková váhala, ale pak půjčila. Pes za vrčel tiše; znal „ještěrku“ tak zdáli a neměli „Tak, ještě jim budeme půjčovati hrnce oni nám za to odvedou lidi!“ zabručel ted Vo říšek. „Řekni mi, Voříšku,“ pronesla Apolena ža- lobně, „co pak dělají tak zvláštního, že se jim lidé jen hrnou? „Co pak by dělali! Posadí opici na pudla on s ní běhá, a už je ječno číslo. Tahle holka. která si vypůjčila hrnec, se obleče jako blázen. flašinet spustí, až uši zaléhají a holka jde vy bírati; to je druhé číslo. Když předvedou asi sedm takových čísel, dělají němohru. V neděli je zvláštní skvělé číslo; holka ba- lancuje na prkně půl metru vysoko, aby se ne- uhodila příliš, kdyby slítla.“ Voříšek zmlkl, ale ještě nebyla všechna žluě venku.

Voříšek Voříškov Voříšková ža

12 article

„Vš, Voříšku, teď už nejsou poctiví kome- dianti, kteří dbají na umění a pověst. Kdyžsi povážím, jak celý náš rod si dal záležeti na svém vyevičení, jak měl každý člen svůj zvláštní pa- rádní kousek! Pověz mi, Voříšku, vidíš-li dneš- ního dne tančiti někde můj vaječný tanec neb chůzi po provaze v té výšce, jak tys to dělával do nedávna?“ „Co jak je to všechno platno,“ odpovídal zasmušile Voříšek, „když se lídé dvakráte po- dívají, mají dost“. Náhle se rozkřikl: „Ty, hlou- pá, vždysky myslíla's, že se dívají na tanec zatím se dívali na tebe. Ne k vůli tvému umění ale k vůli tobě bylo vždycky lidí dost. Ani se nemusila tak namáhati s učením,“ dodal trpee. „vidíš, že to té holce bez umění také jde . .. Voříšková ctila manželovu trpkost mlčením „Co budeme dělat?“ ozvalá se, když sej zdála pomlčka dostátečně dlouhou. Manžel nedal odpovědi, alebrž šel zasmu- šilý na lože. Voříšková zůstala seděti v přemý- šleni, hledajíc odpověď na svou otázku. Příbrati mladé síly? Byla to velíká starost a pak Voříšková po- malu začínala býti syta toho skákání při devade sáti kilegramech vlastní váhy. Hledala zaměstnání, jež by se nepříčilo jieh uměleckému naturelu a při tom jim opatřilo živobytí. Konečně ulehla též, ale celou noc se obra cela. „Má starost,“ myslil si Voříšek, když po- střehl její neustávající převracování, ale mýlil se; Voříšková měla radost a proto nemohla spáti Její nápad ji příliš radostně rozčilil. Nechtěla však Vořiškovi ničeho říci, dokud by svůj nápad nevyzkoušela.

Voříšek Voříšková

13 article

Ráno vytáhla všelijaké pestré, hedvábné sametové hadříky ze starých kostýmů; když je prohlédla, šla si koupiti několik laciných pane- nek. Ty začala oblékat a strojit. Jednu hotovila po druhé, a při tom vedla podivné rozhovory. „Co pak křičíš, Apoleno?“ ptal se Voríšek vstupuje do vozu. „Já křičím?“ ptala se Apolena docela ne- vinně. „Poslouchám tě už hezkou chvíli,“ povídal muž starostlivě; napadlo mu, že vlezly manželce starosti do hlavy. „A co to děláš?“ dodal zdě- šeně, ukazuje na panenky, které strojila. Byl už jist, že se žena zbláznila. „Ale Voříšku, tak ti to tedy povím. Znáš po hádku o Popelce?“ „Nu? „Podívej se. Tuhle je Popelka, tuble prine tady její sestry a čarodějná stařenka.“ Voři šková vykládala panny. „Ty chceš hráti —. „Ano. Na zkoušku; když se nám poved koupíme si jeviště, hezké figurky a divadelní kusy. Zejtra musíš napsat a nalepit cedulky;a když tak jdou děti okolo, říkej jim, že se u ná ve středu hraje krásný kus o Popelce, aby při rád. šly.“ „A kdo bude mluvit?“ „Já budu hráti všecky ženské, a ty bys tedy mohl dělati prince. Přeříkáme si polu celý kus a budeš vidět, jak to půjde.“ Voříšek se nedůvěřivě, ale přece radostně usmál. „Nastudovali“ s Voříškovou kus, udělali všechny přípravy rozechvěni očekávali ve středu třetí hodinu odpolední. A děti přišly. S láskou a vděčností dívala se Voříšková na své malé obecenstvo, které pro ni bylo na- ději. „Obecenstvo“ bylo spokojeno s vlídným vítáním a odevzdávalo své dvouhaléře. Voříšková i Voříšek hráli s nadšením a do- cflili úspěchu. Oběma nastal nov život. Zapomněli n pudly, opice i „ještěrku“, neboť měli svůj svět. ve kterém byly děti a pohádky, a Voříškovi byli zase šťastni, snad více, než tenkráte.

Apolena Voříšek Popelka Voříšková

14 article Různé zprávy.

Různé zprávy. = Měď. Přítel našeho listu píše nám z Cali- hradu: Americké odborné listy vypočítaly, že v pří- štím roce bude výroba mědi o 100.000 tun menší než spotřeba a že proto cena mědi nesmírně stoupne. Zá- roveň tvrdí, že nebude vůbec možno vyráběti tolik mědi, by výroba hradila spotřebu. Prvný názor jest oprávněn, neboť doly, v nchž se nyní měď vyrábí. jsou většinou vyčerpány a nemožno jejich produkci rychle zvýšiti, kdyby se využitkovaly i chudé rudy. Co se však druhěho mínění týče, tedy možne tvrditi, če spočívá na omylu, nebot měděné doly v Make- donii a v Malé Asii mohou zásobovati průmysl po- třebnou mědí za poměrně levnou cenu. Nejbohatší doly má turecká vláda ve vlastní správě. K těm patří především moděné doly v Argeně. Patřičně za- řízeny a spravovány mohly by roně dávati přes 20.000 tun mědi. Než možno si představiti správu tureckých úřadníků. Kradou kde jen mohou a co jest ještě horší, nedbají o zvelebení dolů a zvýšení pro- Čukce, pracujíce nejprimitivnějšími procrecky a nej- lehkomyslnějším způsobem. Z těch příčin musil vládu v poslečních letech na doly ještě připláceti. Teprve nyní, když cena mědi tak nesmírně stoupla. staly se doly výnosnými; ačkoliv možno vyvážetí jen rudy bohaté na měď a chudší rudy zůstanou neupo- třebeny.

Calihrad

15 article

= Proč se musí v lárních hráli. Jak známo, po- stupuje se nyní ve Francii velmi přísně proti hernám a ve sněmovně jedná se o zákonu, jímž má býti ha- zardní hra ve Francii, vůhec zakárina. Aby vydání tohoto zákona zabránili, vypracovali poslanci, kteří zastupují lázeňská místa, pamětní spis a podali jej vládě. Dovozuje se v něm, že se v lázeňských místech musí hráti. Rok za rokem činí se větší požadavky na eleganci a luxus v lázních. Lázoňská taxa sama, ani různé podniky, jež se v saisoně pořádají, jaho do- stihy, regaty, střilení holubů a pod. nenahradí správě lázní zvýšené výlohy. Ve Vichy vyžaduje 1a příklad jen hygiena za saisonu 15.000 franků. Proto musí býti povoleny veřejné hery, jež mají stále ještě nej- větší přítažlivost a vynášejí nejvíce. V Ostende pyla hra sice také zakázána, ale aby lázně příliš nepoško- dila, jest vláda nucena potají hru trpěti. Proto se ve spise žádá, aby veřejná hra nebyla zakázána, nýbrž jen upravena, totiž aby se smělo hráti jen v uzavře- ných společnostech a kroužcích, jež za to musí vy- bírati vstupné. Kromě toho mají býti tyto hráčské klu- by a kasina nuceny věnovati čistý zisk ze hry dobro- činným veřejným ústavům.

Francie Vichy Ostende

16 article

= Knihy v lídské kůži. Lékař dr. Stockton z Newtonu v New Jersev, jenž působil dlouhá léta jako chirurg v tamní nemocnici, věnoval léčebnému ústavu ve Filadelfii dar, jejž mnohý zajisté jen s hrůzou vezme do ruky. Jest to šest knih, vázaných v lidské kůži. Jedna z nich, velký foliový svazek. obsahující katalog lékařských věd (1857—1893), jest vázána v kůži muže, jemuž tato kůže byla při ope- raci vyříznuta. Na titulním listě dr. Stockton tuto okolnost zaznamenal a zároveň udal, kdy a na kom tuto operaci vykonal. Na dvě jině knihy, filosofické kompendium a dějepisné dílo, musila dáti kosy svojí kůže mladá občanka z Nového Yorku. Ve všech při- padech však dr. Stockton dotyčné kusy kůže při ope- raci sám vyřízl, dal vydělati a odevzdal knihaři, aby z nich zholovil vazbu.

doktor Stockton Newton New Jersev Filadelfie Nový York

17 article

= Zázračně dltě. Nedávno přijat byl do broo- klinské bigh school William James Sidis, osmiletý hoch, který je netoliko nejmladším žákem středníc škol amerického soustátí, ale zároveň i malým zá- zrakem co do schopnosti jazykových. Mluví totiž plynně čtyřmi cizími jazyky a při tom vyniká i po- zoruhodnými vědomostmi v matbematice, algebřea fysice. Hoši v jeho třídě, většinou dvakráte tak staří. s úžasem hleděli na nového spolužáka, když vstupo- val do třídy. Hoch má klasické rysy ve tváři, mírně shrbená ramena a nosí brejle s dvojitou čočkou — toho arci nelze hochovi záviděti, patrně je tím těžce zaplaceno jeho zaboření se do knih. Zázračný hoch je synem vynikajícího lékaře, dra. Borisa Sidisa. Jmeno má po Williamu Jamesovi, profesoru duševědy na harvardské universitě, který s velikým zájmem sleduje hochův vývoj. Hoch měl dosud soukromé učitele a očekává se, že brzy přeskočí jeden nebo dva stupně školní. = Vyměněný manžel. V Londýně projednával v těchto dnech jislý soudce případ, jenž snad v dě- jinách evropského soudnictví nemá sobě rovna. Bězí o žalobu, již podala manželka, poněvadž prý jí, jak tvrdila, zlí duchové nebo zlí lidé vyměnili manžela Žalobkyně před soudem udala, že asi před 14 dny zpozorovala, že muž, s nímž žila, není již jejím pra vým manželem, nýbrž je mu toliko nápadně podoben. »Tento tajemný člvěk,« vzlykala žalobkyně, »vy- padá právě tak jako můj manžel, jen že je poněkud silnější; má stejné zlozvyky a bije mne stejně jako »můj«, jen ještě surověji. Na štěstí mých pět děi výměny posud nezpozorovalo a říkají také novému chlapu »tatínku«. Když se soudce vzpamatoval z úžasu. tázal se: »Jste úplně jista, že vás neklamou smysly ?

William James Sidis Boriso Sidiso Londýn

18 article

— »Mohla bych na to, co říkám, vložiti ruku d ohně,« odpověděla paní. Poněvadž však moderní soudnictví nezná zkoušky ohněm, odročil soudce proces a vyzval žalobkyni, aby k příšlímu ličení př- vedla muže, jenž se vydává za jejího manžela. Jes ovšem záhadno, jak soudce pozná, je li manželem pra- vým nebo ne. = Žena jest tvorem sobeckým. Z Chicaga se sděluje: Loni v září nalezala se nynější paní Lucinda Lewisová v krutém postavení, z něhož ji vysvobodil Lewis tím, že ji pojal za svou manželku. L wis jest těžce pracnjícím dělníkem a nemohl mladé ženě své proto připraviti rozmařitý, bezstarostný život, al připravil jí útulnou domácnost a staral se o ni, jak na milujícího, věrného manžela sluší. Než v polovici prosince se roznemohl a mladou domácnost stihly těžké starosti, ježto panička pracovati neuměla a také ku práci příliš chuti neměla. V tomto postavení stihla je předešlého týdne zpráva, že paní Lewisová zdě- dila po svém strýci část čivrtmilionového majelku stala se tak rázem bohatou. Sotva se přesvědčila pravdivosti těto zprávy — zmizela, zanechavši ne- mocného manžela bez pomoci. Jistá přítelkyně, která znala dobře její poměry, selkala se náhodou s uprchlicí a tato doznala, že muže svého opustila.

Lewisová Lewis Chicago

19 article

»Proč také ne?« — opáčila otázku. »Mám peníze mohu dělati, co chci. Už o něj nedbám. Jsem bobata. Víte, co to znamená? Mám více peněz, než mohu vydati. Žádná starost už mne nebude znepokojovati Nic nebudu dělati a budu uživati svěla.« — »A ne- dopřejete svému manželu trochu toboto náhlého nad- bytku?« — »Manželu?« ušklíbla se tázaná. »Co s ním nyní, když mám všeho dost?!« Vidone jeti kolem kočár, pokrčila pobrdlivě ramenama. »Budu miti lepší než je tento,« pravila sa krásné šaty budu no- siti, drahocenné kožešiny a démanty !« . .. = Motorový pohřební vůz zaveden byl v Paříž pro hlbifov Pěre-Lachaise, jenž leži na příkrém svahu Motor má 24 koňských til a překoná stoupání rych- lostí třiceti kilometrů za hodinu.

Paříž PěreLachaise

20 article

= Sňatky mezi bílými a žlutými. Před nějakým časem bylo v anglickém tisku varováno před nepříz- nivými následky, jež má pro bílou ženu sňatek se žlutým Asiatem. Proto jest zajímavo, jaké stanovisko zaujímají ke sňatku mezi bílými a žlutými sami Ja- ponci. Jak sami doznávají, vídl ve spojení s Evro- pankou nebo Američankou především prostředek k zušlechtění racy. Nedávno měl japonský vyslanec Aoki v Novém Yorku řeč, v níž gratuloval Japoncům. kteří mnjí Američanky za ženy a vybízel ještě svo- bodné občany ze země vycházejícího slunce, aby se snažili dostati Američanku za ženu. Výhody tako- vých sňatků s japonského stanoviska ilustruje dopis. zaslaný jistým Japoncem časopisu „Japan Times“ Praví se v něm: „Japonci sami všeobecně uznávaji. že Japonec se fysicky bělochu nevyrovná. Průměrně jest dorostlý Japonec tak velký, jako 16letý hoch v Americe. Děti z manželství Japonců s Američankamí nejsou ani tak malé jako Japonci, ani tak velké jako Američané. Ze Japonci chtějí růsti, jest tak patrno, jako jejich malá výška. Že jsou jim sympatické i tahy obličeje bělochů, jest rovněž jisto. Po smrti chela ge- nerálního štábu Kodamy uvedl jeden z jeho přátel ke chvále zemřelého, že vypadal jako cizinec. Já sám jsem se vyslovil, že jeho chůze se podobala chůzi Angličana. — Vidí-li japonský otec, že jeho syn, zplo- zený s Američankou, vyrostl poněkud nad průměr, může se skutečně radovati. Hledí-li však Američanka na svého maličkého synka, jenž po japonském otc zdědil krátkou postavu, žlutou pleť a křivé nohy, pak může se jen mateřská láska přes tyto žalostné ne- Bostatky přeněsti. Saohy. Pořádá J. Rašovský. Veškeré dopisy adrosovány buďtež: J. Rašovský Uh. Ostrob, Morava. Úloha čís. 309. (originál.) Ing. Josef Kerles v Praze (Z úlohové soutěže „Národních Listů“.)

Asiat Aoki Japonec Američan Kodama Angličan Američanka Bostatka J Rašovský Ostrob Inga Kerles Nový York Amerika Morava Praha japan Times

21 title

Číslo 17.

22 article

Partie č. 240. Hrána v mistrovském turnaji ve Vídni dne 16. ledna 1907 Odmítnutý gambit dámy. Bílý: M. Vidmar. Černý: G. Maroczy d7—d5. 8. Sct — ds Ses— b7 1. d2—d4 67—66 9. dixkch Sf8xcc5 2. c2—c4 10. b2—b4 Sc5 — de 3. Jb1—es c7—-e5 11. Se1— b2 4. Jg1—s Jes —— fe Dd8—e7 12. 0—0 87—a6 5. e2—e3 13. Dd1—e2 J68—7 6. a2—a3 d5xkck Jd7—e5 7. SfiXKc4 b7—b5 [14. Jf8 — g l

M Vidmar Černá G Marocza Vídeň Jd 7 b 5 d 7 b 7 c 4 10 c 7 b 2 4 Jg 1 J 68

23 article

15. Jc3—et Jd7—e5 16. Je4xfel—-a) g7 x« fe 17. Jg5h7lb) Jdsx«c bs 18. De2—g4+ Kg8—ks 19. Dg4—h5 Kh8— g7e) a) Překvapení pro soupeře. Černý nesměl ovšem hráti ani 16. De2xd3 ani 16. Sb2xfe. V prvém případ následovalo by 16. Jf6xe4, 17. Jg5e4 Sd6xh2— 18. Kg1Xh? De7—h4-, 19. Kh2—gi Dh4XKe4 (n Ses pro 29. Dí6 a 21. f3), 20. Ddš xe4 Sb7xKel černý má při dobré posicí o pěšce více. Po 1 Sb2xf6 dobyl by černý po g7xf6, 17. De2xods Ví8—d8, 18. Je4d6 f6g5, 19. Va1—dt Sb7—d5 20. Jd6—e4 f7—f5 s násl. 21..Sd5—f3 kvality. b) Pointa kombinace. Vezme-li černý jezdce, dobude bílý po 18. De2—h5-- Kh7—g8, 19. Dh5—g4—, 20. Dh4+, 21. Dg5+, 22. SxKf6 dámy Černý nemůže se vzdor materiální převaze vyhnouti remise. Jak 19.-Sb7—f3 tak i 19..f6—f5 ponechá- valo by bílému výhodu, jak analysy ukázaly. P 19..Sb7—e4 pak vynutil by bílý remisu tahy 20 Jh7—f6+ Kh8 —g7, 21. Dh5—g5- Se4—g6, 22. Jf6—h5— atd. Partie čís. 241. Hrána v mistr. turnaji ve Vídni dne 12. ledna 1906 Francouzská hra. Černý: Vidma Bílý: Albin 117. g2—g3 Dds—d? 1. e2—e4 e7—e6 Se7—dů 18. 6-0- 2. d2—d4 d7—d5 e6x«d5 Ke8—f7e 19. f2—f4 3. e4xk d5 Sfs—de Va8—e8 20. Sh6 — g6 4. Sf1—du c7— ce h7—h6 21. h2—h41 5. Jb1—ca Jr8—je 22. Vdl—fl Kf7—g7f) 6. Je3—e2 Jb8 — dva 7. Sel — g5 23. Sg5xf6- Kg7xk le Kf6—g7 Jd7—fsb) 8. Je2—g3 24. g3— gi Dd7—f7g) Jí8—ee 9. Jg3—h5. 25. g4 — g5 Kg7—hs 10. Dd1 —ezl Sd6—e7e 26. De2—g4 Ves— fs 27. hi—h5

Jf jít 7 Jd Sd dh SxKf Černá Albin jít Virginie sh Kf Virginie g 7 Vídeň Selo 1 Xh Kh 7 dh 4 + h 7 e 7 e 26 Jd 7 e 5 16 Sb 2 Kh 2 dh 4 Xke 4 Sb 7 d 5 20 Kh 8 Sf g 6 4 c 7 e 2 Jb Dd 7 kg

24 article

Ke8—f 11. Jh5xg7— 28. Sd3—g6l Sdexfa- 12. Jb7e6— Se8xcns 29. Kc1—b1 Dí7— er 13. Sg5—h6+ Kf8—es 30, g5Xh6 Sfaxché 14. Jg1—f3 Vh8—gs 31. DgiXe6 Dc7—gv Dds— ded 15. Jt3—g5 32. Sg6—f7 a č. se vždal 16. Jg5xes 17xee Poznámky dle D. Wochenschachu. a) Dříve měl černý táhnouti 7.8e8—g4 a dle okolno sti ustoupiti na h5 event. ge. b) Rocháda byla menším zlem. c) 10. Ke8—/8 zachránilo pěšce, nezlepšilo však posici černého. Bílý využitkuje velmi pékně nesnází čer- ného. d) Černý měl táhnouti dámou ihned na de. e) Jinak rozhodovalo 20. f4—f5. f 22h6xg5 uspišilo jen katastrofu. g) Zabraňuje bilé dámě přístup na h5. Praha. Mistr Důras dává dne 14. t. m. v nov založeném klubu „Důras“ (předseda Jarolím Krant- štengl. jednatel Fr. Kolb) simultanní produkci Hosté, kteří prodnkce činně súčastniti se hodlají, jsou vítáni, žádají se však, by přinesli si dle možnosti ša- chy s sebou. Mistnost klubovní nalézá se v restaurac u „Elektrické dráhy“, Letohradská ulice. Výsledek sedmé úlohové soutěže časopisu „We- stern Daily Mercury“ jest následující: I. cena P. Blake, II. J. D. Willisms. III. Fr. W. Wynne, IV. P Gamage a V. P. F. Blake. Čestná uznání: H. I Schuld, A. A. Elhkan, V Berrr, F. Gamage a E. Bun- dick. Týž časopis vypisuje 8. soutěž na dvontažky za obvyklých podmínek. Adresa: C. T. Blanshard, MI. A Bewdley, Anglie. Nlasy z ohecenstva. Hygienvýst. Vídeň, 1906.Stát.cena a čest dipl k zl.meda llli chlnové vino se železem Kekoupi v lék. v lah, 1/2 lit

jh DgiX Jg Černá Důras Kolb P Blake Willisms František W Wynne Gamage F Blake Schuld Elhkan F Gamage h 5 Praha letohradský ulice Anglie Vídeň Kf 8 Jarolím Krant Xh 6 Sfaxchý C . T . Blanshard

27 article CERES jablková šťáva nneé

CERES jablková šťáva nneé ho zdravotního účinku a své nevyrovnatel- né skvostné ovocné vůně to, co mladí i staří, bohatí i chudí od idealního občerstvujícího a zdravot- niho nápoje žádají- Dostati možno v obchodech s lahůdkami, obchodech se smíšeným zbožím, drogeriích nebo lékárnách. „CERES“ jablková šťáva jest technicky a prakticky lihu prosta a neobsahuje ani nejmenší příměsky Hostinští, hotelieři a kavárníci, kteří si přejí „CERES zavésti, obdrží na požádání nabídky od JIŘÍHO SCHICHTA akc. spol. Oddělení: Podniky výživin „CERES“, Ústí nad Lab. továrna: Ringelshain.

Ceres Schicht Ústí nad Laba

40 article

(Zasláno.) Slavnému okresnímu výboru v Unhoši Sl. okresní výbor v Unhošti vypsal na podzim m. r. konkurs na obsazení místa okres. cestmistra. V pod- mínkách konkursu bylo, žeuchazeči musí být absol- venty průmysl. školy a budto již zkoušenými mistry zeduickými aneb se musí v určité době zkoušce této podrobiti. Na tuto vyhlášku přihlásilo se 76 nchazečů, mezi nimi značné množství členů podepsaného spolk, vesměs to absolventů stát. průmysl. škol, dobře kvali- fikovaných. Před zadáním místa vyzval sl. okresni vý- bor deset uchazečů, aby se přišli na místo představiti a když způsobil takto těmto vyvoleným značné útraty a naději na přijmutí, obsadil zkrátka místo cestmistra 23letým bývalým žákem řemeslnické školy kladenské. Jsme daleci toho zkoumati způsobilost vyzvaných nchazečů a přijatého kompetenta, avšak dovolujeme s jen sl. okresnímu výboru připomenouti, že jednal ve- lice nedůsledně, když (dle konkursu) žádal absolventa průmyslové školy, měl také místo takým obsadit, ne- boť uchazečů bylo dosti. Bylo by pak u těch, kdož místo neobdrželi, méně trpkosti a zároveň by bylo vy- varováno domněnkám, že místo již snad bylo (21) dávno pro někoho vyhlédnuto a že konkurs byl vypsán jen „aby se neřeklo“ Podobný dojem si zajisté každý odmítnutý odnes V Praze, v únoru 1907. Spolek stavbyvedoucích a stavitelů v král. českém.

Unhošť Praha

41 article Nejnesmyslnějším

Nejnesmyslnějším a odsouzení hodným jest dozajista, cítíme-li se churavými a nevšímáme si toho, i když sebe menší prácé se nám námahyplnou zdá a počináme-li životní sílu ztráceti. V tom případě jest Scottova emulse z medic. jaterního tuku s vápenatých a natronových hypophosphit jedním z nej- lepšich a nejjistějších prostředků, tělesnou a čivní son- stavu síliti a znovu oživiti. Seottova dmulse ob- sahuje jen součástky nejlepších jakostí, jest nepřed- čeným technickým výživným prostředkem a skytá rychle novou zmužilost a novou životní sílu. Rybář s velkým doryšem jest garanční známkou pravosti Scottová přípravku. Při odvolání se na tento časopis a za zaslání 75 hal, v poštov. znám- kách láhev na zkoušku zašle franko

Scottův Seottův Scottová