Ročník XXXXV

V Praze, v neděli dne 12. března 1905.

Číslo 71.

Na ranní a odpol. listy předplácí set v Praze v alminšitraei na měsíe . . . . . na čtvrt leta . . .. s dvejí donáškoe na měsíe na čtvit leta .. ve flisách: 2 K 30h na mašsle T'oštout ke na měsle na čtvst leta . . s dvejí slallkoe ::. kdi sa prěsí na čtvzt leta!

Onešní čísle pro Prahu le o 20 stranách. L. Z Petrohradu, 11. března v 9 hod več. (Pův. teleg. zvl. zpravod. »Nár. Listů«. Kuropatkin telegrafoval caru, že ústup Rusů děje se se ztrátou jedné části děl, ale normálně. Již před měsícem Nišin, vyslanec turecký, jenž se zúčastnil války rusko- turecké, prohlásil k jsté diploma- tické osobnosti, že postavení Kuro- patkinovo jest velmi nebezpečné následkem nedostatku řádných cest. ústup zabezpečujících. Rusko protestuje proti poru- šení neutrality železnice sinmin- tinské, jejíž neutralita byla vzájem- nou dohodou zaručena. Japonei protestují sie naopak též proti tomu, že po železnici té dovážely se i potraviny a zásoby pro ruské voj- sko, s ruské strany odpovídá se ale, že podloudnicíví, prováděné Čínou, nemá nic co činiti s Ru- skem samý m.

Listy posuzují na dále optimi- sticky postavení Kuropatkinovo. jen „Rus“ troufá si mluviti o úplné porážce. Z Kolína n. R., 11. března. (C. -B »Köln. Ztgu.« telegrafuje se z Petro- hradu: Dnešní výbuch v hotelu Garni »U města Bristolu« — hotel sám leží na blízku německého vysla- nectva — udál se v pokoji, obývaném jedním Angličanem a Angli- čankou. Oba byli usmreeni An- gličan, jak se praví, pumu z neopa- trnosti upustil. (Charakteristický to za- jisté příspěvek k naivnosti aneb i k strannickost těch, jež každá zmínka o cizích prstec v posledních udalostech na Rusi — o cizíeh prstech vedle místních příčin — tak pozoru hodně rozčiluje ! Dodáváme, že »Köln. Zig. « již za války burské přešla zúplna do tábora arglo- filského. Pozn. red) Z Petrohradu, 11. března. Při vý buchu pumy usmrcený člověk za- psán byl v hotelu »Bristol« do knihy cizinců pod jménem Mae Cullon a udal, že přichází z Rigy. Byl asi 35 roků stár a žil velmi zdrželivě. Ne- přijímal žádných návštěv a přicházel teprve pozdě v noci domů V noci před výbuchem navštívilo ho několik osob, které teprve o 4. hodině ranní. tedy krátce před výbuchem, od něho odešly. Cullon patrně velmi neopatrně ukládal pumu do zásuvky v pohovce. Tato byla výbuchem rozbita na malé třísky a z toho lze souditi, že byla středem výbuchu. Úplně zohavená mrtvola, jíž byla utržena jedna noha. oblečena byla pouze v noční šat. Proto se zdá, že Cullon krátce před

tím, než chtěl ulehnout, zabýval se pumou. Veškeré předměty ve světnici jsou rozbity, jedna stěna byla prora- žena, tak že dvě ženy, které nale- zaly se ve vedlejší místnosti, byly zraněny. V pokojiCullonově byly nalezeny cizozem ské noviny, mezi nimi »Timese. Jest obava, že Cullon rozda mezi anarchisty četné jiné pumy. Z Tokia, 11. března. (C.-B.) Zpráva maršálka Ojamy, kterýž v noci dne 10. března sem přibyl, potvr uje, že ve směru na Sinkion japonský od- díl útečí na nepřítele, počtem silněj- šího, kterýž drží výšiny severně o Fušunu. Od řeky Ša zapndili Japonci nepřítele na pravý břeh řeky Hunu, obkličují ho tam a napadají ho na východě a severu Mukdenu. Od 10. t. m. poledne rozptylují se veliké massy Rusů a ustupují v úplném nepořádku na sever v obvodu silnice a železnice mukdenské. Rozptylují se v okoli Mukdenu až k Šamvě, 7 mil severně od Mukdenu, při čemž japonská pě- chota a dělostřeleetvo střílely na tuto čásť nepřítele až do noci. Jiný oddíl Japonců dostihl 10. t. m večer Tuha, 13 mil severně od Mukdenu a způso- bil ustupujícímu nepříteli značné škody. Z Londýna, 11. března. (C-B.) Zpra- vodaj »Reut kanceláře« u armády Okuovy sděluje ze včerejška: Za ml- nulé neci pestoupila armáda Oknov až k železnici a přes odhodlaný od- por Rusův obsadila stanici Sujatun, jižně od Mukdenu, s hlavní zásobár- nou ruskou. Při tom bylo ukořistěne veliké množství zásob, mezi nimiže millionů nábojů. Z Tokin, 11. března. V 8 hod. dop.

(C.-B) Reuterova kancelář sděluje: Celý roz- sah porážky ruské není ještě znám, jest ale jisto již, že počet ruských mrtvých a raněných i jich ztráty děl a střeliva jsou ohrom- ná. Počet zajatců páčí se na 20.000 až 50.000. (Tím vyvracejí se i zprávy z To- kla o obklíčení většího dílu armá- dy Kuropatkinovy, ano i o zajmutí 200.000 Rusů! Viz ostatně i níže. Pozn. red.) Zoufalý boj trv al po celou noc. Rusové usiluji prolomiti obkličovací řetěz. Z Tokia, 11. března. (C -B.) Reuterova kancelář sděluje: Čásť vojska, kterýmž Japonci prorazili ruským středem na Hunu, postupuje k severua pronikla až k studnám hampur- ským, severovýchodné od Mukdenu. Rusové ustupují dledoslec hu v nepořádku podél železnice k se- veru a oeiťují se ve středu mezi klinovitě utvořeným japonským středem a krajním Jlevým křídlem japonským. Ústup Rusů podoben jest prý útěku. Japonci střílejí na Rusy v nepořádku ustupující. Mi- nistr vojenství vyslovil maršál. Oja- movi, důstojnínům a mužstvu tele- grafieky blahopřání k vítězství. V odpovědi své připisuje Ojama úspěch císaři a chrabrosti a sta- tečnosti důstojníkův i mužstva. Z Tokia, 11. března ve 2 hod. od- polodne. (C.-B.) Rusově ustupují od Mukdenu na sever. Japonci jsou jim na obou stranách v patách. (Telegram tento, konstatující,;že Japonci jsou těsně za zády Rusů. nie tedy neví zatím ještě o obklí- čení celé neb větší části Kuropat- kinovy armády. Pozn. red.) Rusové jsou v nejhorším (?) stavu. Z Berlína, 11. března. (C.-B) »Reute- rova kancelář« sděluje: Z hlavního stanu sděluje se sem, že Japonci dobyli postavení nepřítele na výšině se- verně od Fušunu. (Ostatní telegrafické a telefonické zprávy víz na straně 5.)

Nevěříme! Všude na světě staví se domy od základův Ale ve Vídni jsou prý znamenití stavitelé, kteř si troufají započíti se stavbou domu od — střechy. Všude jinde by po takovém sřícení sy- stému německo-centralistického, jakým byla po- rážka Köebrova ministerstva, a po takové kata- strofé, jakou byly letošní uherské volby pro dualism — uznali stavitelé státní i všechna ve- řejnost, že musí se přikročiti k novostavbě o základů, poněvadž ty rozpraskané, zbortěle a podemleté zdi nesnesou žádného řádného vy- budování vyšších pater a vůbec žádné důkladné přestavby. Avšak nový vídeňský architekt baron Gautsch prý chce nechat celou tu spodn polozříceninu rozházených a ne- možných poměrů státoprávních, ústavních, národních a politiekých tak, jak jest a vy bu- dovati na ni novou střechu »s mi- šeného« slohu, totiž koaliční, zpola úřadnické, zpola parlamentní m- nisterstvo, jehož úkolem by bylo sehnati v parlamentě většinu, která by 1. povolovala sta a sta millionů na nová děla a všeliké dalši potřeby vojenské i nevojenské a která by 2. po- máhala odpírati dalším pretensím Maďarstva. Tak aspoň tvrdí od něktoré doby brzy ten, brzy onen »dubře zpravený« dopisovatel něme- ckých listův a zejmena v posledních dnech se těch pověslí o nedaleké rekonstrukci kabi- netu Gautschova lihne v německé žurnalistice jako kachniček. Jest to věru zábavné čtení v nynějších smutných dobách a charakterisuje výborně celou tu hříšnou povrehnost, s jakou domnívají se ve Vídni přehoupnouti se přes nejvážnější a nej- obtížnější otázky Rakouska, jakou jest zejmena otázka česká, kterou onehdy sám světový list

pruský »Kölnische Zeitung« správně uznal z nejpalčivější a nejdůležitější ze všech otázek rakouských. Že by však hodlal baron Gautsch přede vším jiným přikročiti k jejímu řešení pocti- vému, že by se zabýval opravdově a pilně plá- nem vyrovnání českého, o tom nikde ani vidu, ani slechu. Za to ale plno pověstí o přesťavbě ministerstva přibráním do něho poslanců něme- ekých, českých a polských, čímž prý nestane žádoucí příměří mezi rozvaděnými národy. Zaznamenáváme pro dnes někleré ty verse Tak na př. dopisovatel »Schlesische Zeitungu- napovídá: »Je-li s pravdou, ze chce baron Gautsch předlohu o mimořádných úvěrech pro armádu ještě před Velkonocem dostati pod střechu, pak by ovšem bylo mu velmi si popiliti, aby sehnal pro ně pa lamentní většinu. Nyní mají toliko Po- láci a Češi své ministry krajany (bez portefeuillů) v kabinetě, totiž Pietaka a Randu. Nuž, j ak se vypravuje, má prý na místě Pietak nastoupiti některý z vůdeů kola polského, snad předseda jeho hr. Dzieduszycki, mimo to pak mají tři ministerstva, a sice ministerstvo o světy. ministerstvo železnic a ministerstvo spra- vedlnosti rozdělena býti mezi Čechy a německé strany.

Z těchto jsou vyvoleny strana něm. pokro- ková a strana německých nacionalů. Tyto ně- mecké strany prý již přivolily k tomu, aby ministerstvo osvěty zadáno bylo mladočeskému stranníku, kdežto pro mini- sterstvo obchodu a železnic jmenují se jak kandidáti dr. Baernreither (liberál) a ně- mečtí nacionálové dr. Derschatta nebo Prade. V německých kruzích českých i mo- ravských pokládá se totiž železniční mini- sterstvo za důležitější pro Němce než minister- stvo vyučování, jelikož by německý mini st železnic nedosazoval českých úřadníků do německých krajův a spolu by za to ručil, že nedojde ke sestátnění dráhy severní ani severozápadní, ani společnosti státní dráhy kteréhož sestátnění se Němci v zemích sudet- ských strachují, poněvadž by s ním byla spo jena jazyková dvojjazyčnost správy železniční« — Podobně jistí včerejší »Prager Tagblatt«, že prý se v zasvěcených kruzích parlamentníeh dnes o ničem jiném nemluví, než o nedaleké té rekonstrukci kabinetu Gautschova, o níž prý se již od delší doby vyjednává, ač není ješte jisto, kdy k ni dojde.

„Největší spor vede se o ministerstvo vy- učování a spravedlnosti, jelikož ne- chtějí Němci připustit, aby jedno z těch míst obdržel Polák, kdežto strany pravice opět se vzpírají tomu, aby ministrem spravedl- nosti stal se rozhodný Němec.“ „Než přese všechny tyto obtíže osobní“ — pokračuje vídeňský dopisovatel „Tagblattu“ „v parlamentě nikdo o tom nepochybuje, že dojde k rekon- strukci kabinetu, jakmile bude o národnich otázkách smluveno příměří, Aby se tohoto příměří dosáhlo, má býti celý s oub or jazykové otázky přikázán v českém sně- mu zvláštnímu vyrovnacímu výboru. I v té pří- čině dospěly již přípravy dosti daleko (?!) a není vyloučeno, že bude k tomu cíli sněm český již okolo Velikonoc svolán k mimořádnému za sedání.“ Než, fedruje-li jedna čásť německo-centra- listické žurnalistiky toto umělé lihnutí ministe ských kandidátů pro „rekonstruovanou“ Gaut- schovu kukaň, s úsilím rozumnější věci hod- ným, jiná čásť žurnalistiky německé si z tohc celého šramotu tropí smích, jako z pouhé opo- v drobném prodeji aaní číslo o sobě . . . za 9b odpolední . . . . zazh Ve dlialkách na veakorě ranní člalo. . . . . . 10h cdpolední . . . . . . . . 3b Inseráty platí se hotově napřed. Předplacení a inserty přijímá ndmini- strace v Marinnské ulici č. 3. Tam nacházejí se též reäskce tlaskárna a expodice „Národních Listá“. Eukopisy se nevracsjí.

zděné masopustní frašky, nezasluhující, aby se o ní vážně diskutovale. Tak na př. dnešní „Telschen-Bodenbacher Zeitung“ odkazuje celou věc do říše šibřinek: „Češi a Němci v jednom mini- sterstvu pospolu vládnoucí!“ směje se „a to dříve, nežli oba proti sob ozbrojení národové odstaví své tužby národní!...“ Dříve, nežli Češia Němci spolu usednou k jednomu stolu konferenčnímu, mají se již po- slanci jejich sesednouti na mini- sterské lavici! Tento plán mohl vzniknouti leda jen v hlavě radostí zpitého a nepříčelného šprýmaře... Jakoby Češi nikdy k tomu nesvo- lili, aby takový rozhodný německý nacionál, jako

Derschatta, rozhodoval v poslední instanci o obsazování soudeovských míst v Čechách, rovněž tak by Němci nikdy s tím se nesmířili, aby Polák nebo Čech stal se nejvyšším pánem našeho školství... Zbývala by tedy jen nepolitická ministerstva fi- nancí, obchodu a železnic. Avšak nebyla by to rozhodně směšná fraška, aby politi- cká ministerstva (vnitra, spravedlnosti, vyučo- vání) zůstala ohsazena — c. k. úřadní ky, nepolitická však, aby byla obsazena — rolitiky? Byť i bylo vůči Uhrám žádoucím. aby Cislajtanie měla kabinet, naplněný politi- ckým duchem a populární, tož nieméně zůstane zřízení takové vlády po tak dlouho pou- hým snem, pokud strany nepode- pišou základní rysy vzájemnéh dohodnutl.“ »Reichenberger Zeitung« však je pouhým pomyšlením, že by Čech měl se státi ministrem osvěty, krajně pobouřena: »Vydání ministerstva osvěty českému stranníku bylo by šílenstvím, ne-li čímsi horším!« horlí »a uštědření Němcům ministerstva železničního bylo by da- rem danajským, poněvadž by mu nebylo možno z daru tarifní politikou odstranit schodek státních železnic, naopak, bylo by na něho nejen od stran, ale i od jednotlivých poslancův doleháno, aby jim poskytoval do- pravní výhody, což by mělo za následek ještě další klesání výnosu státních železnie, z čehož by hanba padala pak na Němce«.

Zaznamenali jsme tyto zajímavé německé legendy naschvál zevrubně, abychom je se své strany mohli odbýti co nejstručněji. Připou- štíme, že snad vládě Gautschově tane na mysli podobná pomoc z nouze její. Avšak nevěří- me, že by při delegaci naší bylo za posavadnich poměrů ochoty a vůle na takovou vratkou a chatrnou lávku vstoupiti a že by se v ní našel i jen jediný vážný politik, který by bez před- choziho navrácení národu našemu jeho plného rovného práva ve veřejné správě vlastí svých a bez dokonalé záruky, že jest v pro- gramu vlády vyhovění spravedli- vých požadavků našich bodem základním a čelným: mohl přijati jaký- koliv úřad ministerský. Kde však jest vyhlídka, že by vláda Gautschova byla odhodlána a zmo- cněna podati nám takých garancií ? Nikde! Však také orgán dra. Pacáka od- bývá dnes tyto vídeňské rekonstrukční zvěsti krátce a rozhodně řka: »Zprávy ty jsou nyní velmi předč a sné a celá věc není nyní nijak aktuální. A mluví-li se o vstupu českých poslanců a jmenují-li se jména a pro neb proti nim se zaujímá stano- visko, tu je to věru více než zbytečná práce. Neb každý politicky myslící člověk ví, než by

FEUILLETON. V Praze, 11. března. 6—. (Kronika.) Rusko-poliske smíření je na obzoru! Co včera se zdálc ještě nepodobné pravdě, nemožné téměř, dnes je předmětem vážných rozhovorů. Petrohradský denník »Rus«, provanut slo- vanským duchem, pronesl návrh rusko- pol- ského sjezdu. Myšlenka došla širokého ohlasu. List vidí se nucena, věnovati stálou rub- riku otázce. Ze všech končin docházejí projevy. Ve Varšavě i jinde tvoří se kroužky, Rusové i Poláci, společně diskutují. Věc nemyslitelná před tím! Staletý spor nelze ovšem přes noc urovnati. Neodklidí jej nějaký sjezd ani řada sjezdů. Však pilné styky vzájemné mohou veliké dílo aspoň připraviti, idejně prozatím spracovati. A tu je význam sjezdové dis- kuse. Potřeba věené »podgolovky« je samo- zřejma. Také volby místa sjezdového už dotknuto Jmenována hned Praha. Je tu neutrální půda. slovansky pohostinná, otevřená všemu, co má slovanské jméno. Poláci však odmítli. — Česká půda je příliš slovansky vyšňo- řena, vane tu takový chytlavý slovanský vzduch, opájí mysl, zbavuje schopnosti střízlivé úva- hy1... A věci sporu třeba projednávati střízlivě. V Praze ať se odbude některý z pozděj- ších sjezdů, až první obtíže budou pře- konány. Zatím třeba obrátiti se jinam. I sama Moskva nebo Petrohrad budou vhodnější než Praha . .. Jmenován i Krakov a Téšín. Pro leto mělo by svoje výhody i některé slovanské — lázeň- ské místo. Diskuse je v plném proudu. Ve sloupeích, jež petrohradský denník věnoval otázce, možno se teď dočísti velepoučných do- kladů vzájemného poměru obou slovanských stran. Zvláště polské hlasy horlivě používají po- hostinství ruského listu. — S jakým nadšením četl jsem prohlášení »Rusi«! píše Polák z oblasti donské, A se konečně protrhne proklatá záclona, dělíci o

sebe nepřátelsky oba slovanské národy ! .. . Jsem duší i tělem Polák a zůstanu jím do konce ži- vota, ale zapřisahám se cti svého rodu, když na mne dojde řada, s radosti, ba s nadšením že slo- žím svoji hlavu za čest Rosyje i Hosudara. Není ve mně ani stopy bolestné podezřivavosti, jakou nacházíme u Poláka z království. Zde u nás není toho obmezování ve věcech náboženských i vzdělanostních jako v království .. Všichni moji nejlepší druzi a přátelé jsou Ru- sové . . . hluboce oddaní ruské věci, v jejiž du- chu sám jsem vychován. Proč by se neměl Po- lákům v západních guberniích v království uzpůsobit život stejně snesi- telně a prostě jako zde v Donské oblasti?. Jsem přesvědčen, jakmile odpadnou nepřejná jim ustanovení, že všecko polské junáctvo bude se mnou jediné mysli .. . Dejž bůh! . ..

Čilý »Slovanský klub« v Krakově začal le tos vydávat svůj vlastní měsíčník »Šwiat slo- wiaňski«.*) Událost svého druhu. Až potud žádné polské písmo nevetklo si v čelo jméno i myšlenku »slovanství«. Poláci nechtěli o Slovan- stvu slyšet, ani sebe Slovany jmenovat. Hryzla je zřejmá náklonnost Slovanů k Rusku a zane- vírali pro ni na slovanskou společnost. Poměr čistě eitový. Však nelze poměry meziná- rodní trvale zakládati na pouhých citech. Třeba postřehovali své zájmy a zájem život káže, vedle citu dopřáti slovo také roz- v aze. Z toho poznání vznikl orgán »Slovanského klubu« krakovského. — Časopis náš bude přehledem věcí slo- vanských s hlediska polského, prav redakce . .. nechceme se vyhýbat žádné chou- lostivé otázce a nie nezahalovat do bavlnky Jen plná pravda může nás dovésti na správnou cestu. Nebudeme zatajovat hlasy nepříznivé Pol- sku a navzájem povíme přímo, co se nám bude zdáti neslušným a nepřináležitým . .. Velmi statečný záměr, dojista! »Hledisko polské« na věc slovanskou není ovšem nikterak totožno s hlediskem nás ostatních Slovanů *) Pod redakcija dra. Feliksa Konec z ne go Krakówv. ul. WViátna , 5.

»Společná věce je tu prozatím veliké město, na které se každý díváme s jiné věže, vidíme každý jinou polohu ulic a jiný kus obvodu. Odtud ovšem mnohá nedorozumění! Poláci na- zírali všecky otázky společné přirozeně vždy hranolem svého velkého sporu. My ostatní Slo- vané zase přirozeně museli jsme zklamati je jich očekávání. Odtud zhusta vyskytoval se v in teligenci polské názor — a dosud snad panuje — že »se Slovanstvem« vůbec nic není a za- bývati se věcmi slovanskými že je »daremná ztráta času«. Ten beznadějný názor nikterak nesdilí sku- pina mužů kolem »Šwiatu stowiaňského«, polo žila si úkolem, ze všech sil jej polírati. Muž věří v poslání Slovanstva, mají o něm svoj určitou představu a jsou odhodláni se vším úsi lím získávati své myšlence přátele a přívržence po všem Slovanstvu. A myšlénka jejich? Vyslovil ji už veliký pěvec Dziadů a Pan Tadeusze.

— Mickiewicz odhadl veliký úkol, jaký řešení sporu polsko-ruského připadá — ostat nímu Slovanstvu. Především je úkolem Čechů pravil, aby se učinili prostřednlky mez Polskem a Ruskem . . A úkolu prostředníka mělo by se ujati Slo vanstvo nikoliv jen z důvodů idejně platoni ckých. »Šwiat Slowiaňski« je přesvědčen, ž sám vlastní zájem všech Slovanů káže aby především rozřešen byl polsko-ruský — Rusko opřené o zásady volnosti a spra- vedlivosti, Rusko dohodnuté s Poláky, při rozeně následováno Rakouskem, slou čeno spolkem s Francií a nakonec i s Anglií, jež čím dále jasněji začiná chápat nebezpeči z rostoucí moci německé — ta budoue Rosyje znamená konec germanismu, konec zá- sady »ausrotten« a počátek nové jasnější éry v Evropě . . Jistě cíl pěkně vytýčený! Naši přátelé v Krakově chtějí se ho domáhati co možná »hla- sitě« (glošno). A v tom by si přáli míti nás ostatní Slovany po svém boku. A zvláště nás Čechy, ve smyslu Mickiewiezova poslání! Če- spor. chové s ostatními Slovany jsou povinní s tu- dovati otázku polsko-ruskou, nez avír a t oči, neprchati před její palčivostí a váhou s vého hlasu přispěti, aby ve smyslu práva a spravedlnosti byla konečně rozřešena. Takový je záměr »Šwiatu Slowiaňskego«. List je si vědom těžkého úkolu, jaký podniká. Ne- boť Slované jsou ještě daleci toho, abys svého položení, tím méně svého úkolu byli vědomi! Slovanská veřejnost úkol svůj do- sud naprosto zanedbávala. — V její obraznosti zavládl obraz všemo- ného cara, budoucího pohromce germánstva tak se ji zamluvil, že jakoukoliv kritiku každé ohlédání věci ruských považuje za pro- fanaci svého ideálu. »Ponechme to Židům i Něm- cům«, říká »nechtějme nic vědět o nedoroz- uměních mezi vládou a společností ruskou« . .

Důsledkem takého názoru jest pak jakýsi druh povrchního, jalového nadšení slovanského, jehož typické představitele najíti lze zejména v Če- chách, kdež panuje dodnes jakýs citlivý ruský panslavism, snaha, vyhýbati se jakýmkoli choulostivým otázkám, jako by už byl lze považovati za nějaký zásvit lepší bu- doucnosti slovanské sentimentálno frazeologii lehce klouzající přes povrch zjevů, jež by zasluhovaly být zkoumány podrobovány rozboru . .. Tento způsob slovanského nadšení poklá- dají krakovští naši přátelé ovšem za nedost vážný, ba dokonce i za nemorálný a nepolitický a pokládají tudíž za svou povinnost, usilovati o to, aby ustoupil časem jinému, lepšímu, za- loženému na důkladném poznání právě těch za choulostivé pokládaných věcí. Slibuj- donášeti příště a vztyčovati patřičná s větla. aby nemohlo už býti obcházeno a pomíjeno, co v zájmu slovanského dorozumění zasluhuje být pozorováno a vyšetřováno . .. Ten je program »Šwiatu slowiaňskego«. Zbývá několik slov s našeho hlediska če- ského. Nelekáme se a nikdy jsme se nelekali žád ného osvětlování našich slovanských »lázeka budeme také pozorně sledovati paprsky světla, které nám tak otevřeně slibuje rozsvěcovati

orgán krakovských slovanomilů. Nikdy není na škodu, osvětlovati těžké úkoly s jakékoliv strany. Jiná je věc s úkolem prostředko- vatele a rozsuzovače sporu, který by nám Čechům dle názoru našich přátel pol- ských měl připadati! Odmítali jsme dosud od sebe tuto funkci a budeme nuceni odmítati ji od sebe i příště. Nikoliv proto, že bychom z duše nepřáli, aby neblahý spor byl konečně rozřešen ve smyslu práva a spravedlnosti, ale proto, že se naprosto necltíme povo- lánu hráti úlohu sudího mezi stranami. Sám Mickiewiez, kdyby dnes žil, neopě- toval by svůj výrok v tom smyslu pronešený. Veliký poeta a vykladač věci slovanských na koleji francouzské, současník literárního a poli- tického romantismu, vrstevník pěvce »Slávy dcery« a prvního Slovanského sjezdu v Praze, kdyby dneška byl dožil, byl by s vývojem věcí, sám jistě dávno byl upustil od svého názoru. Dnes v době světových smírčích soudů a mezi- národních výborů, vidíme jak málo anebo lépe nic neplatí usnešení slavnostně do- sazovaných a vším nimbem soudcovského vě- hlasu obklopovaných mezinárodních tribunálů.

Což by mohl teprve zažiti výrok samozvaného tribunálu publicistiky malých nápadů, ne s ch op- ných prozatím uspořádati své vlastní zá- ležitosti! Nemá váhy hlasu do dálky, kdo si ještě nedovedl zjednati náležité váhy ani — v nejbližším svěm okolí! Nám úkol malých slovanských národů jeví se v jiném světle. Je to úkol nikoliv roz- hodčí, ale čistě pracovní. A naznačen je dvěma slovy: Slované maji zde větši nu v říši. Dokud živel nedovedl uplatniti svoji většinu ve vlastní domácnosti, dotud mohl tím méně dospěti nějaké váhy hlasu ve vě- cech a poměrech mezinárodních. Tu třeba na- saditi všecky páky! Nesmíme říkat: až bude spravedlnost a rovnoprávnost v Rusku, potom budou upraveny poměry také u nás. Nesmíme čekati jeden na druhého. Není v tom ani zvláštní mravnost ani politika, rozhodo- ovati u psacího stolku o nějakém po- řádku — v Rusku nebo někde za Oceánema při tom nijak nepřičiňovati se, aby byl pořádek zjednán ve vla stní domovině. At