Strana 14. 183. číslo.

CECH

Dne 12. července i 914.

byl nadále, čím býval dříve, podržel svou hlavu vrchnostní, ano i tomu se nebránilo, aby Jesuité i z cizích zemí směli se к nim připojiti a dorostem se rozmnožovati. Zajisté dojemné jest čisti, jak sešedi- vělí a prací a útrapami zmoření knězi, bývalí Jesuité, dalekou cestu až na Rus vykonali, aby v lůně matky své, Tovaryšstva Ježíšova, zem řiti smeli, s nimi pak nadějní a stateční jinochové z území rakouských, z Holandska, Belgie, Německa, Frajncie a Švýcar opouštějí vlast svoji, aby svoje štěstí povolání do Tovaryšstva hledali, až v daleké cizině^ protože jim ho v domovině dopřáno nebylo. Až od východu, ba nejzaz- ších končin Asie, z Číny, docházely úpěnlivé prosby o návrat do Tovaryšstva, na př. biskupa z Nankingu, Bohumila z Laim- beckhofenů, který zemře! jakb poslední Jesuita v Kiangnanu dne 22. května 1787. R. 1802. byli exjesuité angličtí a 1804. severoameričtí opět do Tovaryšstva přijati. Téhož roku 1804 schválil papež Pius VII., aby řád iTov. Jež. směl se opět usaditi v Sicílii, jakož i aby francouzští exjesuité, к nimž se připojili otcové z kongregace de fide, přivtěleni byli к řádu Tovaryšstva a směli dle jeho stanov vésti společný život řeholní, až pak r. 1814 řádu Tov. Jež. brána opět do všech dílů světa otevřena byla, tak sv. missie tu i za mořem zahájeny býti jnoMy. Jako druhdy, počínaje sv. Františkem Xaverským, kdy by! řád Tovaryšstva ještě v plenkách, započaly už práce missionářské, tak i po obrodu jeho brzy davy missionářů ubíraly se do dalekých zemí na missie, aby království boží se po všem světě rozmnožovalo dle slov Kristových: „Jdouce učte všecky národy . . Koho tudíž z našinců nebude zajímali stručný alespoň přehled činnosti missionářské za staletí právě minulé, kterou Tovaryšstvo Ježíšovo od r. 1814 bylo podnikalo.

Když sv. Otec Pius VII. dne- 7; srpna I. P„ 1814 u přítomnosti sboru kardinál- ského, četně zastoupené šlechty římské a za veliké účasti lidu křesťanského slavně prohlašoval obrod Tovaryšstva Ježíšova, pravil, že se mu jedná o statné a zkušené kormidelníky, kteří by lodičku Petrovu v tolikerých' bouřích ochraňovali, jakož i o dělníky vytrvalé na vinici, aby roli Páně zdatně vzdělávali а к požehnané úrodě přivedli. Však porozhlédneme-li se po pracích' řádových, lze říci, že se vyplnilo přání Apoštolské Stolice nad očekávání. Jakmile zaslechli zbylí Jesuité hlas sv. slavně ku předu! Ale zase nehoda! Přes to, že v loži jest několik pánů v červených košilích, politiků, redaktorů, předseda lože neumí česky, většinu mají israeiité a dobrý znalec mladoboleslavský sděluje, že pražská lože především se stará o jeden jediný národ Ale snad přece oslavy Husovy rozšíří se do každé vesničky a do každé chýše? Kam neproniknou spisy odborníků katolických a liberálních, kam nedostihnou lidové brožurky a kde i slova parádních řečníků budou slabá, tam dozajista donikne návrh „Kostnických Jisker“. Tento list píše: „Ve jménech dětí má býti vyjádřen kus vnitřního ideového života rodiny — co však vyjadřují ta věčně se opakující šablonovitá jména, jako Alois, Jan, Rudolf, Marie, Anna, Antonín? Ještě že tak máme některého Jaroslava, Miroslava, nebo Svatopluka... jména nejasná a pohanského původu... a přec měli bychom voliti křestní jména dle své slavné historie! Po příkladu Američanů, u nichž křestní jména „Washington“, „Lincoln“, „Franklin“ jsou velmi užívaná, jmenujme a dejme zapsat!-do křestních matrik děti své jako „Jan

Otce Pia Vil. o obrodu Tovaryšstva, ihned hlásili se rozradostnění a nadšení ku svému praporu, stavíce se pod ochranu jakož i poslušnost prvého generála řádového v obnoveném Tovaryšstvu P. Thadeáše Brzo- zovvskiho. Bylo tehdy 86 kmetů, mezi nimiž jak historik Buzr vypravuje, 126!etý stařeček kněz P. Albert z Monta Ita, který před 108 lety jako 18!etý jinoch byl do řádu vstoupil. Brzy pak hlásila Anglie 73 členy, mezi nimiž kněží 37, studující 32, bratři 4; Španěly 116 údů; Francie v říjnu 1814 už 7 domů; Švýcary měly r. 1810 kollej Sittav- skou. V Belgii a Holandsku zdržovali se někteří Jesuité po různu. V Americe severní bylo za 4 roky do roku 1818, Jesuitů 86. Když byl po smrti P. generála Brzo- zowskiho dne 18. října 1820 převzal úřad vrchního P. Alojs Frotis, bylo již Tovaryšstvo rozčleněno na 7 provincií, které byly v Itálii, Sicílii, v mocnářství Rakouském, ve Francii, Spanělích, Anglii a Mexiku s missiemi Švýcarskou, Irskou a Americkou ve Spojených Státech; než už r. 1826 stala se missie Švýcarská také provincií.

Irská viceprovincií, kdežto r. 1822 nová provincie Neapolská odčleněna byla *od Sicilské. Rozkvět Tovaryšstva nastal hlavně za velikého generála P. Jana Roothaana, kterého lze takřka zakladatelem obrozeného Tovaryšstva nazvati; neboť po 30 letech svého obrodu vykazovalo Tovaryšstvo 13 provincií a 2 viceprovinde a členů 4139. Když pak r. 1853 nastoupil nový generál P. Petr Beck, měl řád rok na to členů 5510, z nichž 2509 kněží, 1478 scholastiků neboli studujících, 1523 bratří laiků, 2 domy professní, 10 domů vychovávackh řádových, 47 koHejí pro studující mládež, bydlící mimo koleje, 50 kolLejí s konvikty, 3 konvikty bez škol, 27 noviciátů, 85 menších domů pro duchovní správu a missie tuzemské, 38 missionářských centrál a 5 domů na konání duchovnídi cvičení.

Generál P. Petr Bekx zesnul v Pánů roku 1887 dne 4. března u věku 93 let, odevzdav již r. 1883 budoucímu nástupri P. Antonínu Maria Andertedymu, zatímnímu generálnímu vikáři svoji pravomoc nad 23 provinciemi a 2 samostatnými missiemi: než bohužel během času bylo 11 provincií vládami Tovaryšstvu nepříznivými rozehnáno; přes to však počet Jesuitů vzrostl na 12.070 členů, z nichž bylo kněží 5454, scholast. 3382 ;a bratří 3234. Nad to až do počátku roku 1913 přibylo členů na souhrnný počet 16.715. Záslužno však vzpomenouti i mrtvých, ■■m—aiMwnnMawjrjaauwnnspTMi in ■ мпкимии————a— Hus“, „Jan Zižka“, „Jeroným“, „Jan Že- Hvský“, „Prokop Holý“, „Budovec“, „Že- rotín“, „Blahoslav“. Ejhle, nový důkaz, jak hluboce u nás zarývá se památka Husova! „Jene Huse, kdes byl tak dlouho, já ti nařežu!“ bude volati matka na chlapce. „Jan žižka Vopršálek, krejčí,“ budeme čisti na firmě. A v soudní síni snad se skončí, jak slabší Prokop Holý při nedělní pranici hospodské ustoupil silnějšímu Janu Želivskému. A což jestli jisté „pomocné síly“ a velikáni našich radnic, spořitelen, poslaneckých klu- bův a policejní důvěrníci zastkví se jménem Husovým a Žižkovým ? Všeckno jest možné v Čechách! Už četl jsem inserát „Husův papír“, proč by nemohly býti „Husovy sirky“, „husitské kra- vatty“ žižkovy „nezničitelné boty“ atd. ? Ubohý rektore pražské universi! Jaké povrchní, až směšné máš oslavy! Jak pomoci máš prázdným portmonkám, Berlínu a zednářům I Jak jsi pramálo *nátn ve své vlasti! Bengál a fráze budou tvá nová hranice! —Janus.

kteří od r. 1814 v Tovaryšstvu žili a ra věčnost se za tu dobu odebrali, jichž jest počet valný až na 12.689 členů, z nichž 7322 kněží, 1882 scholast., 3485 bratří. Se- čtou-li se tudíž všichni živí i mrtví, vy. svítá, že od r. 1814 až do konce r. 1912 vytrvalo v Tovaryšstvu Ježíšově 29.404 členové, v němž na 15.500 kněží, 6.282 schol., 7.622 bratří se zasvětilo životu к větší cti a slávě Boží. К tomu povážiti dlužno všech oněch bouří, jimž Tovaryšstvo po všecka ta léta XIX. věku vystaveno bylo, tak že jen pramálo provincií jich ušetřeno zůstalo. Neboť sotva že se řád obrodil a jako z hrobu povstal, za rok už 1815 vypuzeno bylo Tovaryšstvo Ježíšovo Úkazem ruské vlády z Petrohradu a z Moskvy; r. 1818 králem holandským Vilémem z Belgie a Holandska; r. 1820 na vždy z celého Ruska; a v touže dobu také ze Španěl a v Itálii z Neapole. R. 1827 vznikla bouře proti Jesuitům ve Francii, tak že budoucí rok všecky ústavy a školy jim zavřeli, ba r. 1830 byli i ze všech domů a kostelů vyhnáni. R. 1833 vypověděl bývalý císař brasilský Don Pedro, svrhnuv z trůnu krále portugalského Mi- guela, Jesuity z Portugalska; před tím r, 1831 povstalo vzbouření proti Jesuitům v Madridu, za které příležitosti 15 členů při šlo o život. Vyhnanství pak ze Španěl následovalo r. 1835 až na jedinou kollej Loyola, kterou však r. 1841 také opustili byl nuceni. R. 1836 vypovězeni byli Jesuité : Lombardská, r. 1345 z Francie. Co teprvt se dálo r. 1847 a 1818!

Sv. Otec Pius IX. přál si, aby genera Tovaryšstva P. Jan Roothaan raději Rín opustil, než by nastala revoluce; což takí učinil. Bylo však Tovaryšstvo tehdy po ši roširém světě všady pronásledováno. Svý cary, jakoby zahájily útok, byly první ; pc nich však ihned pálila Ženeva, Neapol Rim, Piemont a Savojsko; i sám císař : král Ferdinand Dobrotivý povolil, aby Je súiíé z mocnářství Rakouského byli vy hnáni. R. 1859 byl řád znova u veškeré té měř Itálii vypuzen, r. 1866 z Benátek, r 1868 ze Španěl, r. 1871 stalo se 5 kněž v Paříži obětí komuny; r. 1872 vyhnáni byl Jesuité z oalého Německn, r. 1880 z jFrancte která výpověď r. 1900 obnovena byla. Po slední pak pronásledování kruté bylo v Por tugalsku r. 1910. Na 20 tudíž velkých pro následování zakusilo Tovaryšstvo Ježišov« během prvého století v zemích evropskýcl a podnes jsou provincie německá, portu galská a čtyry francouzské ve vyhnanství Co tu práce apoštolské zmařeno a zapo čatých a mnoho slibných podniků v nivě uvedeno !

Než při všem tom vzmáhalo se a pro spívalo Tovaryšstvo Ježíšovo rok co rok ba, čím více byio pronásledováno, tím víc se hlásilo nových a statečných sii pro ěes a slávu boží do boje. Tak Hospodin i z zlého činí dobré věci. Co dobrého přinesly úkazy vyhnán ství z Ruska a z území jiných? Ovšem, y> puzeni jsouce, jen z nucení opouštěli Evropi kde na spáse nesmrtelných obětovali svýc sil: než uvolněné síly v Evropě přijali ochotou národové zámořští po všech d lech světa. Na příkladech se to ukáže. - R. 1818 byli vyhnáni jesuité z Belgie, ktei se odebrali do severní Ameriky a převza missie v Missouri; švýcarští, italští, něm< čti putovali po vyhnanství do Kalifomi« Neo-Mexika a Spojených Států v Americe jesuité rakouští do Brasilie a Australie; šps nélští do Argentiny; francouzští do Mad; gaskaru a Číny. Avšak ani vyhnanství nebylo potřeb aby se jesuité na zámořní missie vydal Duch Tovaryšstva Ježíšova bývalého c mládnul opět v novém; pročež jako pře sty lety hlásilo se na tisíce .jesuitů к mi<