Strana 2. 183. číslu.

CECH

Dne 12. července 1914.

snažil v tomto ohnisku sjednotit! a soustře- diti sílu a zájmy národů rakouských. Krátce: Rakousko nemá zákopníka, který by dovedl přes hory nedorozumění a propasti nenávisti klásti mosty a raziti cesty, na nichž by národové mohli se sejiti a sobě porozuměti. Ručička na siloměru ukazující sílu roz- pjetí rakouské myšlenky v národech, v poslední době povážlivě klesla. S konservativ- ním „Vaterländern“ zašel poslední list, který nebyl ve službách jednostranného nacionalismu, ale hlučně proklamoval program rakouský. Můžeme oprávněně říci, že s tímto listem zašel poslední rakouský list. Ovšem, že v posledních letech po stránce žurnalistické naprosto neuspokojoval. Kdysi solidní a nádherná stavba byla v poslední době ubohou boudou na spadnutí, jejímiž dírami vítr všemi směry foukal. Ale i v této „roztrhané chalupě“ našla zimou se třesoucí Austrie vždycky jen jakéhos útulku. Či možno se domnívali, že vznešené této paní povede se snad lépe nyní, když vyhnána jest do psoty větrů a deště beze všeho přístřeší? Nezavírejme očí před skutečností. Z mnohých stran slyšíme, že Austrie nalezla dobrého útulku v křesťansko - sociální „Reichspostu“. Jenže ti, kteří tak tvrdí, zapomínají, že v tomto novém svém útulku musí Austrie děliti se o byt s rvavým a řva- vým německým nacionalismem. „Reichspost“ není list rakouský, ale německý, „Reichspost“ své rakouské poslání obmezuje toliko na Němce.

Odůvodněně proto můžeme tvrditi, že nemáme žádného ústředního orgánu fe- drujícího vlasteneckou myšlenku rakouskou, ale nemáme také listu, který by myšlenku rakouskou fedroval mezi jednotlivými národy. O novinách jednotlivých národů rakouských platí všeobecně, že rakouskou státní myšlenku ponejvíce sice vedle sebe trpí, že však ji naprosto žádné péče nevěnují, tím méně pak nepřinášejí ji lásky a hlubšího porozumění. Jsou příliš zdvořilé, než aby domácemu pánu ukázaly dvéře. Zdali by ho však také zdržovaly, kdyby chtěl jiti dobrovolně, jest jiná otázka. Radikální část nacionálních novin ostatně nešetří nájezdy a invekvivami proti společné vlasti, a jen slepý nemůže neviděti, jaký jest konečný cíl jejich tužeb. Leč přes to vše nejnebezpečnější jest ona část «novin, která všeobecně se označuje jako „bursovní noviny“, jíž v čele stojí pověstná „Neue Freie Presse“. Podobá se oněm pánům, kteří na venek vystupují jako gentlemani v elegantních šatech a uhlazeného chování, ale za peníze jsou schopni všeho. Není to právě vysvědčením jemné prozíravosti vzdělané společnosti všech ra- Dr. J. Re in ke, professor botaniky na universitě v Kielu, svým vědeckým názorem rozhodný theista, věnoval ve svém znamenitém díle: „Die Welt als Tat“, zvláštní staf Mojžíšově zprávě o stvoření světa. Praví tam takto: „Mojžíš jest jednou z nejimposantnějších osobností lidských dějin ; stejně veliký, jako vůdce svého národu, jako zákonodárce i jakb vědecký myslitel.“ Nedotýkaje se otázky, zda Mojžíš při své kosmogonii použil starších podání a vzorů, či sám byl její tvůrcem, Reinke pokračuje:

„Zdá-li se nám jiným, jest to proto, že již za svého dětství velmi mnoho o něm jsme slyšeli . . . Takový muž byl s to vytvořiti světový názor, který odstraňuje strašidla daemonů. On nejenom položil kolejnice náboženskému smýšlení a cítění svého národa až po dnešní den, ale zůstavil též v části tohoto světového názoru, která nás zajímá, ve svém názoru na přírodu, myslícímu lidstvu odkaz, který ještě dnes je nedotknutelný.“ — Moderní přírodověda může tomuto pojetí skladatele knihy Genesis jenom vzdát obdiv. Jako klassického svědka uvádím je- koňských národů (neboť „Neue Freie Presse“ jest duševní potravou intelligence všech národů), že nepozoruje a nebo nechce pozorovat!, jak ve zdánlivě duchaplném jasaní skryta jest bezcharakternost, prodejnost, zášť národní a nepřátelství к společné vlasti. Ovšem styl a technika těchto novin jest líbivá, ano vzorná a vedení listu znamenité. A v tom spočívá veliké nebezpečí. Zlákána pikantní, moderní formou kupuje velká část obecenstva tyto noviny, které jí dávají zá- hubný jed ve sladkých bombonech. V čem že spočívá velké nebezpečí těchto novin ? V naprostém zničení idealismu a obětavosti.

Bez těchto základů nevydrží trvale žádný stát, tím méně pak Rakousko. Rekovnost zbudovala hrdou tuto říši a radostně prolitá krev národů ji zcelila. Dík tomu přečkala staletí a nejhorší bouře. Rozpadne se však, bude-li nádherná tato malta materialistickým smyslem atomisována. Zvolá-li jednou císař к svým národům: „Do zbraně!“ a cdpoví-!i mu na to zoufaiý křik nesvě- domitých a obětavé, hrdinné myšlenky neschopných novin: „Mé peníze!“ — tu tento křik ochromí massy a kdo před tím ještě pln zápalu po meči sahal, poběhne nejprve к své pokladně a obtížen těžkými starostmi o osud jejího obsahu bezútěšně, bezradostně půjde do boje. A s takovými vojáky nevy- hrávají se vítězné bitvy. Jen ti hrdinové vedli a povedou Rakousko ke cti a slávě, z jichž rtů zní ze srdce vycházející: „Jmění, krev a život dejme za císaře za vlast svou!' Spectator. Světová výstava v San FrancFsku. Z Vídně, 11. července. Ve včerejší schůzi obecní rady rokovalo se po referáte náměstka Hierhammera o účasti města Vídně na světové výstavě v San Francisku a byl povolen žádaný úvěr 320.000 K. Konkordát v Srbsku. Z Vídně, 11. července. Ku konkordátu, uzavřenému Srbskem s kurií, dovídá se „Fremdenblatt“ se zřetelem na novinářskou zprávu o povolení staroslovanské liturgie, že si Jeho Svatost papež vyhradil udíleti přivdej glagolice jako čistě místní prifilej jednotlivým farám, u nichž jsou к tomu nezbytné ethnografické podmínky. Irská samospráva. Z Londýna, 10. července. Shromáždění prozatímní vlády v Ulstern schválilo reso- luci, kterou vyslovuje ochotu uvažovati o všech návrzích, které budou učiněny ina obhájení práv Ulsteru pod říšským parlamentem, že nedůvěra v dobrou vůli vlády nutí ji

nom jednoho z nejpředmějších zástupců je - jích, Kar. A rnošta Baera, který se vyslovil takto: „Útoky na Mojžíšovy dějiny stvoření ukazují se komickými anachro- nismy, protože nová přírodověda již dávno s nimi se srovnala. Necheeme-li je přijímati doslovně, ale dle podstaty, musíme při- znati, že vznešenějších z dávné doby ina nás se nedochovalo a sotva kdy se vyskytnou." Cím osvícenská doba potřísnila veliko- lepou zprávu Mojžíšovu o původu světa, ponenáhlu opadává. Věčná krása začíná o- pět zářiti z lapidární mluvy Mojžíšovy o původu a rozvoji světa: „Jest to jeden z největších duchovních činů dějin, byť pravda a obraznost byly v ní spojeny tak, jako ve všech kosmogoniích všech dob." (Reinke.) Takovou postavm, jako Mojžíše, nebylo možno vtěliti než do sněhobílého, nad kov trvalejšího, mramoru. Prach může bělost jeho pokrýti, ale nikoli zničiti. Bouře a přívaly nemohou jej zkomolit!, nýbrž vždy jenom jej omývají, aby stejně svítil od svého počátku až do posledních věkůi Em-. Ž ák. však pokračovat! v přípravách к odporu proti vnucení homeru'ového parlamentu. Opouští Mexiko. Z Mexika, 10. července. Ministr financi odejel dnes ráno do Veracruzu, kdež vstoupí na francouzský parník „Espagne" a odjede s finančním posláním z rozkazu vlády do Evropy. Z Mexika odjelo také několik vlaků s Mexičany a Francouzi, kteří rov- něž chtějí vstoupiti na „Espagne." neslit egsta šl. ншаШ ršsnřn fflJígiJí.

Z Bělehřadu, 11. července. Srbská tisková kancelář oznamuje: Zdejší ruský vyslanec šl. Hartwig zemřel včera o 10 .hod. večer náhle srdeční mrtvicí, když právě dlel na rakousko-uherském vyslanectví. Z Bělehradu, 11. července. Dle autentických zpráv zemřel ruský vyslanec šl. Hartwig za těchto okolnost: Včera o 7 hod. 30 min. večer zavolal vyslanec šl. Hartwig гакошко- uh-erské vyslanectví telefonicky a tázal se, zda během večera mohl by navštívit! vyslance samb. pána Obešla. Svob. pán Gresl, jenž osobně přišel к telefonu, odpověděl, že je mu návštěva kdykoli vítanou, načež šl. Hartwig ohlási1!, že přijede v 9 hod. večer. Skutečně několik minut po 9. hod. přije! do paláce rakousко-ulleirského vyslanectví a byl přijat v pracovně svob. pánem G i es lem. Proč navštívil šl. Hartwig rakouského vyslance?

ŠL Hartwig sdělil svob. p. Gi-esloyi, že přišel, aby co nejrozhodněji vyvrátil pověsti, rozšířené v Bělehradě o jeho nekorektním jednání, pokud se týče smutečních služeb Božích za zesnulého arcivévodu Františka Ferdinanda. naprosto nepravdivo, že v dotyčný den pořádal hostinu. Smutečních služeb Božích v katolickém kostele rakousko-uherského vyslanectví ctví súčastnil se v slavnostním stejnokroji se stuhou velkokříže řádu Františka Josefa, který nosívá vždy se zvláštní pýchou. Vlajka na ruském vyslanectví spuštěna^ byla do polovice ežrdč. Mimo to ještě zvláště poptával se u belgického vyslance, fak dlouho má zůstali vlajka polospustěna, к čemuž mu vyslanec odpověděl, že po ukončení smutečních slavností lze pokládali oficielní smutek za skončený. Svob. pán Giesl vzal toto sdělení šl. Hart- wiga na vědomí s poznámkou, že ho to nanejvýš uspokojuje. Oba diplomaté mluvili pak věci soukromé, při čemž šl. Hartwig vyprávěl že v poslední době necítil se úplně zdráv a že již příští neděli odjede na léčení do Nauheimu. Odložil svoji cestu, aby ještě zítra mohl se sú- častniti oficielní oslavy narozenin králie Petra.

Z posledních okamžiků ruského velevyslance. Náhle sáh! si ŠL Hartwig pravou rukou к srdci a sklonil hlavu s lehkým výkřikem „ach". Svob. pán Giesl domníval se nejprve, že šl. Hartwig učinil pouze jakési gesto. Protože však šl. Hartwig zůstal seděti bez pohnutí, vyskočil svob. p. Giesl, aby zvedl svého hosta, jenž zatím svezl se s pohovky. Zavolal ihned sluhy a svoji choť, která prodlévala у prvním poschodí, a nařídil, aby posláno bylo ihned pro tři lékaře, a aby vůz vyslancův okamžitě odjel na ruské vyslanectví, a aby byla podána zpráva vyslancově dceři. Mezi tím snažila se svob. pani Gieslová se sluhy přivésti šl. Hartwiga opět к vědomí; přikládala mu ledové a éterové obklady, třela mu tepny a stříkala mu vodu na hlavú a na prsa. Ve chvíli, kdy vstoupil první z povolaných lékařů do pokoje, zachroptěl vyslanec a vydechl naposled. Všecky křísící pokusy, jež provedli lékaři dr. Ribnikar a brzy na to přibvvší dr. Simoncvič a dr. Nikolič, zůstaly úplně bezvýsledný. Šl. Hartwig zemřel Sv 9 hod. 25 min. večer, nenabyv již vědomu- Dcera šl. Hartwiga zastala svého otce jiz mrtvého. Svob. paní Gieslová zapálila ihned po úmrtí hromničku, jak jest zvykem podie or- thodoxního zvyku, a položila obrázek_ Bohcy rodičky na prsa mrtvého. Když policejní komisař srbský zjistil skutkovou povahu, byla vyslancova mrtvola přenesena na ruské velvyslanectví. Nvní v Cařihradé dlící choť zesnulého, jakož i křái Petr, korunní princ Alexandr, ministerský předseda Pašiě a ruská vláda byb neprodleně vyrozuměni o úmrtí.

Soust rast né projevy. Z Bělehradu, 11. července. Korunní princ Alexandr, ministři, diplomaté a hodnostáři vyslovili v ruském vyslanectví osobně soustrast nad úmrtím ruského vyslance šl. Hartwiga; na všjbch státních budovách a na četných domech «obkromveh vlají «nwtoční .prapory. Dopoledne