183. «lato.

T FRAISE!, dne 12. července 1914,

39. ročník.

Redakce, administrace a expedice i Praha, Pstroaaova ulice, číslo pop, 200-11. — Ne- frankované dopisy se nepřijímají a rukopisy se nevracejí. — Nezapečetčné reklamace jsou pocta prosty. — Inserty účtujeme levné a při častžjU Inserd poskytujeme zvláitnl výhody. HČECH“ vychází denné o 6. bodiné ranní. V pondéll a po svátku o 12. bodiné poledni. — Jednotlivé číslo za 6 haL — Učet poštovní spořitelny čís. 860.790. — Telefon redakce, administrace a knihtiskárny Č. 1126. Otiskováni článků dovoleno, udán-lt pramen.

Čtyřlcetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Václava u Nuslích od 10 —13. července.

Předplatné pro Prahu s donáškou: m&íčně К 2 60 čtvrtletně К 8*40 celoročně К 33*60 Předplatné pro tuzemsko poštou: měsíčně К 3*— čtvrtletně . К 9*— celoročně . К 36*— Předplatné do cizozemska: Německa a Srbska obnáší: čtvrtletně . К 12'— celoročně . K. 48*— Předplatné do Ameriky, Francie, Švýcarska, Italie, Belgie a Anglie: čtvrtletně . К 13*20 celoročně . К 52*80

Slunce vychází ve 4'05 h.; zapadá v 8'06 h. Měsíc vychází v 10'22 h.; zapadá v 9’27 h.

Neděle : Sv. Cyr. a Meth., ap. slov., v Čechách.

NEJNOVĚJSI ZPRÁVY. Ruský vyslanec v Bělehradě hr. Hartwig náhle zemřel Srbský projev proti starostovi sarajevskému. Ultimatum albánského knížete. Spatná známka z náboženství není na překážku postupu. Z 8. července roku 1914 mohou se radovati průmysloví dělníci, hospodářská a lesní čeleď, malí živnostníci a obchodníci, rolníci a celá armáda pracujícího lidu: švadleny, posluhovačky, příručí, pradleny, domácí učitelé a učitelky, zkrátka celý pracující a chudý svět, neboť dne 8. července 1914 skončil permanentní výbor o sociálním pojišťování své porady a předloha jest hotova, aby byla předložena pro podzimní zasedání parlamentní Od roku 1908, kdy vláda osnovu pojišťovací podala, tvořejí výborové porady, porady komitétů a subkomitétů, znalecké ankety; sociálně i národně nejednou střetly se strany, naposud zvítězilo stanovisko vládní a stran měšťanských nad sociálními dempkraty. Soc. demokraté se sice vydávají ža spasitele všeho lidu dělného a slibují modré s nebe, ale v sociálním pojišťování (jako v pojištění pro nezaměstnané) měli především na mysli jen své organisované lidi — vláda a strany měšťácké, v nichž křesťanští sociálové a ostatní katolicko - konservativní strany měli vedení, rozšířili však pojištění na veškeré obory práce, nejen na ty, co mzdu berou, ale i na malé, chudé samostatné živnostníky, rolníky a obchodníky. Hlavní ráz nové pojišťovací předlohy jest, že velice rozmnožila počet pojištěnců, že zreformovala a rozšířila pojištění pro nemoc a úraz a že zabezpečila pojištěnému, dle toho, jak dlouho je pojištěn a kolik si

platí, částku pro stáří — starobní rentu. Obci za obtíž nebude nikdo muset; s úsporami a starobní rentou jaks taks vystačí. Tato renta bude se piatiti po dokonaném 65. roku života, a mají na ní i vdovy a sirotci určitý podíl. Stát na pojištění přispěje z počátku jen 2 mil. korun, v sedmém roce I71/2 mil. kor., v roce 40. už bude třeba lOOmilionového státního příspěvku, který nemůže býti jinak sehnán nežli novými daněmi dle hesla: „Jeden za všechny a všichni za jednoho !“ Také zaměstnavatelé si poplatí: v průmyslu a živnostech 70 mil. koř., v hospodářství polním a lesním 28 mil. kor., v dolech 9 mil. kor., v obchodu a dopravě 26 mil. kor., celkem asi 140 milionů korun. Celkem zaplatí dělníci i zaměstnavatelé asi 330 mil korun ročně všech příspěvků. Co se tu sejde dohromady peněz! Co přibude úředníků a kancelářské práce! ) .

Při sociálním pojištění doufali sociální demokraté, že zmocní se pojišťovací opravy a zavedou velký počet nových sinekur a posílí svůj vliv: к jejich veliké zlostí zase jim sklaplo: pojišťovací práci kancelářskou povedou okresní pojišťovací ústavy, zemské ústavy a ústředna vídeňská — odtud tajená i zřejmá zlost sociálně-demokratických orgánů. Permanentní výbor překonal na konec šťastně i spor o úřadovací řeč a teď miliony chudých pojištěnců toužebně čekají, aby předloha stala se zákonem. „Pán Bůh dá, že pojištění začne už rokem 1915,“ těší se lidé pracovní. Ale pomalu s nadějemi! Půl druhého roku museli čekati úředníci a zřízenci státní na sankci své služební pragmatiky! A parlament sotva na podzim bude dělným, protože německá obstrukce zarazila práce českého sněmu a protože soc. demokraté demonstrují jen proti absolutismu a § 14., ne však pro brzké vyřízení sociálního pojištění. Ale doufejme, že důtklivá žádost millionů chudého pracovitého žů, byl rozeným vůdcem a zákonodárcem svého národu.

Náš slavný mistr Bílek také vytvořil svým dlátem Mojžíše. Mohutností koncepce má mnoho podobného s arcidílem italského mistra. Rovněž veliká, řekl bych lví hlava, s bujnou kšticí a bohatým, vlnivě splývajícím vousem, vyznačuje Bílkova Mojžíše. Ale není to vůdce lidu, je to s v a t o p i s e c. Sklání se nad svitkem papyrusu, do něhož píše počátek svého Pentateuchu. Mojžíš ve hlubokém zamyšlení, jako by naslouchal hlasu, mluvícímu z jiného světa, a psal, co jednou ponese celý duchovní svět, co bude věčným názorem člověčenstva, o Bohu, stvořiteli. Bílkův Mojžíš je mystický prorok, jenž jako by viděl stvoření světa. Jako by stál u kolébky světa a sledoval jeho zrození od prvního počátku kosmické pralátky, až do úplného jeho vývoje. Mojžíš oděl velikolepou svoji kosmo- gonii v šat básně, a odevzdal ji úctě a obdivu lidstva. Vidí Hospodina rozkazujícího; pracujícího tvůrčím svým slovem na díle lidu, která s toužebností na sociální pojištění čeká, obměkčí srdce zatvrzelých politiků a že najde se nějaký východ z problému: „Bez českého sněmu žádná říšská rada!“ Doufejme, že cit lásky к bližnímu a humanita, které v osnově sociálního pojištění tak krásně vyjádřeny jsou, nabudou vrchu nad spory národními a že přání nesčetných zástupů po zákonité pomoci v nemoci, úrazu a stáří přivede к rychlejší zralosti otázky politického a jazykového práva! Mozolovité ruce zvédají se к vám: národní sokové, smiřte se!

Co nám schází. Neřekneme nic nového a nic překvapujícího tvrdíme-li, že jest to veřejný, náš tisk, noviny všech směrů a jazyků, které v první řadě rozněcují národnostní sváry. Plnými měchy rozdmýchli jí oheň sporů a nenávisti, že plameny jeho vysoko šlehajíce zasahují sže- havými svými jazyky každý trám, který — byť i v závratné výšce — přece jen mohl by býti mostem přes propasti a rozsedliny národnostních rozdílů. Celé sudy petroleje lejpu do tohoto ohně a vhazují doň nej- špinavější cáry. Těžké a dusivé mraky dýmu zahalují vše v neproniknutelné temno, v němž tak dobře daří se podkopnické práci připravující starobylé naší vlasti neslavný konec.

Kdekoliv hotoví se dva národy smířlivě podati si ruce, objeví se ihned meě novin, který srube hlavy „zrádců národa“ poctivě o smír usilujících. — Noviny jsou to, jež udržují věčný oheň národnostních svárů a nenávistí. ! V celém Rakousku nemáme ani jediného orgánu, jejž by nacionalismus nebyl spoutal a neučinil si ho služebným. V šírých krajích a zemích Rakouska není ani jediného listu, který by zásadně a všude stavěl do popředí myšlenku rakouskou, a který by poctivě se své moudrosti. Ve věčné tmy nejprvé padá světlo, dále spatřuje vzduch, který jako veliká plena obaluje chladnoucí zemi, vidí oddělování se vody od země, jež vynořuje se z propastí vod. Čtyři elementy, základní podmínky života, jsou připraveny a čekají na další rozkazy Páně. — A Mojžíš hledí dále. Spatřuje prvé organismy, pohybující se ve vodách, vidí ptactvo, poletující ve vzduchu, zvířata čtvernohá a konečně — člověka. . ; Líěí postup od nejnižšíhb к nejvyššímu. Tuší vývoj. Vývoj, nikoli ve smyslu těch, kdo musí vymýšleti nové, životu, zákonům přírodním a nynějším poměrům zcela protichůdné theorie, aby stůj co stůj vysvětlili původ světa bez Boha, bez intelligentní „prasíly“ a prarozumu. Mojžíš správně lící velikolepý postup, o jakém svědčí sama země ve svém tajemném klínu. — < Již Ampére, slavný zakladatel elektrodynamiky, před 80 lety o kosmogonii Mojžíšově prohlásil: „Buď byl Mojžíš tak vědecky vzdělán jako my, anebo byl od Boha osvícen.“ —

Dnešní číslo jest o 20 stranách s přílohou „Neděli“. — Přišil číslo vyjde zítra v poledne.

FEUILLETON.

Mojžíš. -Znáte velikolepou sochu Michel- ingelovu Mojžíše? Toto grandiosní dílo geniálního umělce? Michelangelo zbás- tiil tu dlátem, píšícím do mramoru, co poltil, když četl knihy Mojžíšovy. — Her. (jrim ve své studii o tomto velikém díle Jmění napsal: „Sedí tu, jako by chtěl prá- i’ě vyskoěiti. Hlavu hrdě pozvedaje z ramen 3o vyše, s rukou, pod jejíž paží odpočívají lesky zákona, sáhaje ve vous, který v těž- cých proudech padá na prsa, s hluboce od- lechujícími chřípějmi a s |ústy, na jichž rtech ako by se chvěla slova. Takový muž za- isté mohl krotiti bouřící se lid, a jako pilující magnet pouští i mořem vésti jej :a sebou.“ Tukový Mojžíš, ieden z nej.větších mir-