1
masthead
Ročník padesátý třetí.
2
masthead
V Praze, v neděli 23. února 1913.
Praha
4
article
larannlavečerní liety
předplácí ser
V Praze v administrncii
za čtvrt leta . . . S K —h
s dvojí donáškou
na měslo. . . . . .
na čtvrt lota . . . . 7 K Ezlh
ve fliálkách
sa měsio . . . . . 2 K M0 a
Poštoui
na měsio. . . . . .
na čtvrt leta . . . . 9 K 60h
dvojí zásilkou
na měsln. . . . . .s
na čevrt ista : . k oo
Dr. KAREL KRAMÁ-
doktor
Karel Kramá
Praha
5
article
Slovanské věci.
Slovanské věci.
I na Severu nemohou se vymanitiz
mravních důsledků slovanského heroismu
a slovanského bratrství na Jihu. Musejí
přemýšleti o budoucím poměru mezi Ru-
sy a Poláky. Tím spíš, poněvadž známé
úkazy v Halíči a agitace pana Studnické-
ho problém osvětlují ve vší ostrosti. A ne-
ní ani divu, že i Francouzi nemohou mlče-
ti k tomu, co tak neobyčejnou mírou dotý-
ká se mocenského postavení Ruska. Zají-
mavý článek předního francouzského li-
stu „Le Temps“ o nutnosti rusko-polské
dohody je toho nejlepším výrazem. A na
článek ten navázala se znovu diskusse
mezi listy ruskými a polskými na staré
théma — ale bohužel zase dostala se jen
do starých rekriminací. Z těch musí ko-
nečně vybřednouti — nebo ze vzájemných
obviňování těžko dostati se k novému, k
snesitelným poměrům a k obapolné dů-
věře.
Nám dnes tíže než kdy jindy o věc
mluviti. Poněvadž chceme býti spravedli-
vými k oběma, a nemůžeme tudíž svalova-
ti všecku vinu buď na jedny nebo na dru-
hé, nazývají nás tu „polonofily“, tam „ru-
sofily“ — a poněvadž nechceme a nemů-
žeme dělati politiku proti státu, ve kte-
rém žijeme, jsme mnohým falešnými Slo-
vany a „Rakušáky“, kdežto ve Vídní nás
nazývají „velezrádci“, poněvadž jsme, t
ve Vídni mluví hrozivě nebo smířlivě, vždy
a všude, rozhodně a otevřeně, pro politiku
poctivého přátelství k Rusku a ke slovan-
ským národům balkánským. Nás všecko
to musí nechati chladnými, nám jediným
pevným bodem v této matenici názvů ao-
ceňování musí býti dobré, čisté svědomí.
Polák
Francouz
Rakušák
Rusko
Vídeň
Le Temps
6
article
My víme, že nechceme nic než mír a po-
koj. bratrskou dohodu mezi národy slo-
vanskými, odstranění každé křivdy, ať dě-
je se se strany ruské nebo polské, a že u-
přímně a otevřeně toužíme po vnitřním se-
sílení Slovanstva touto dohodou, poně-
vadž v něm nedovedeme viděti ani to nej-
menší nebezpečí pro Rakousko, nechce-lí
toto dělati politiku antislovanskou. Bojo-
vati proti takové politice pro Rakousko
samovražedné, bojovati bez ohledu na ko-
hokoliv, máme pak za povinnost poctivé
věrnosti k dynastii, třeba nás i za to na-
zývali velezrádci. Kdo už jím v Rakousku
nebyl... My také nechceme seslabení Ru-
ska, poněvadž proti ohromné síle Něme-
ctví, o němž zrovna v posledních měsících
němečtí chauvinisté tolik mluvili — panu
Hardenovi ve Vídni k tomu nadšeně tle-
skali — nemůžeme v zájmu míru chtíti.
aby Rusko bylo zbytečně, uměle seslabo-
váno, neboť každá slabost Ruska je voda
na mlýn bojovných chauvinistů na Spré-
vě i na Dunaji- A že Rusko je seslabováno
svou politikou polskou, a že se to nej-
ostřeji cítí zrovna v kritických dobách, to
snad konečně i slepý v Rusku musí viděti.
Harden
Rakousko
Vídeň
Rusko
Dunaj
7
article
V Německu v říšském sněmu prote-
stuje většina proti expropriační politice
hakatistické, a v ruské říšské radě ome-
zují se i ta práva polského jazyka v měst-
ské samosprávě, která Polákům dala du-
ma, jež odnlasovala utvoření gubernie
Cholmské. Hlasování socialistů a katolíků,
kteří neplatí za plnocenné představitele
Němectví, je ovšem jen platonické, pru-
ská vláda bude dělat, co za dobré uzná,
ale hlasování vzbudilo přece jen silný do-
jem, zejména u Poláků, kteří zároveň vi-
dí ,že v Rusku nedovedou rozuměti době
a stavěti mosty pro nové poměry, které
nemají přece být jen výhodou pro Poláky,
ale které jsou také nejpalčivější otázkou
pro životní zájmy Ruska, i když nemyslí-
me na poměry, jak vyvinuly se od několi-
ka měsíců.
Polák
Cholmský
Německo
Rusko
8
article
Rusko potřebuje velké myšlenky, vel-
kých cílů. Velká část jeho inteligence, ze-
jména mládež, propadá bezplodnému ni-
hilistickému revolucionářství, poněvadž
nemá velikých cílů. Uzdravit chorý orga-
nismus ruský, což je velkou myšlenkou,
hodnou práce nejlepších, je příliš nejas-
nou, složitou otázkou ohledně cílů i takti-
ky, nejideálnější vůle tříští se na rozdro-
benosti mínění o cestách k dosažení veli-
kého cíle, a nejlepší síly se rozbíjejí právě
sporem o tyto cesty — a proto potřebuje
Rusko uchvacující myšlenky, která by vše-
cky dovedla sjednotiti, všecky nadchnou-
ti a naplniti chutí ku plodné práci, a která
by odvedla trochu ruskou inteligenci od
urputných bojů o taktiku ve vnitřní poli-
tice, tou může býti jenom myšlenka slo-
vanská. Ne ve smyslu vojenské výbojnosti,
ne ve smyslu zřízení všeslovanské nějaké
říše, nýbrž ve smyslu ideovém. Na utvo-
ření imperia stačí dobře vyzbrojená, silná
armáda, ale ta nedovede zaujat duše, na-
nejvýš na krátkou chvíli, a dát jim oživu-
jící sílu pro všecku budoucnost. Ta prýští
jen z ideového pramene. Být kulturněa
mravně prvními mezi Slovany, a věděti, že
všichni rádi to uznávají, a sice tím ochot-
něji, čím méně by k tomu byli nuceni, a
tak vyplňovati veliké duševní poslání,
jdoucí za meze vlastního národa, co jea
vždycky bylo nejvnitřnější touhou všech
velikých ruských myslitelů — v tom je
velká myšlenka, kterou by mohlo uvléci
se všecko, co je nejlepšího v ruském ná-
rodě. Ovšem i pro politiku Ruska byly by
tyto mravní svazky neobyčejně cenné,a
pro veškeré lidstvo nejlepší ochranoua
zárukou míru. Pro Slovanstvo pak záru-
kou, že se nebude s ním zacházeti, jak
někde ještě se s ním zachází ..
Rusko
Slovan
9
article
Ale k tomu je potřebí, aby Rusko ře-
šilo slovanskou otázku doma. Těžko je
mluvíti o Slovanech, o jich právu na sebe-
určení, na svobodu národního rozvoje, o
bratrství mezi Slovany, které právě na
Balkáně vykonalo divy, a které je jedinou
zárukou pevného trvání balkánského sva-
zu, když v Rusku největší po ruském slo-
vanský národ nemá možnosti národně žít,
když nemá vlastních škol, od nejnižších do
nejvyšších, když jeho jazyk v úřadech
sotva je trpěn jako cizí, když nemůže žíti
tím jarým národním životem, který nás
učinil schopnými ubrániti se německému
nátisku a státi se pevnou, nepřemožitelnou
západní stráží Slovanstva. A zrovna Ru-
sové by neměli zapomínati, že stejný úkol.
jako národ český, pro Rusko a pro celé
Slovanstvo mají také vyplňovati Poláci.
Oni jsou stejně jako my západní stráží
Slovanstva proti němectví, a stejně jako
my jsou povoláni svou hrudí hájiti východ-
ní Slovanstvo proti náporu německému.
Národní sesílení Poláků, odstranění všech
překážek jejich národního rozvoje, kultur-
ního i materielního, aby se stali vnitřně tak
silnými, že by dovedli odolati každému po-
kusu germanisačnímu, není požadavkem
jednostranného polonofilství.To je kategori-
ckým imperativem nejegoističtější slovan-
ské a také ruské politiky: Poláci musí
býti silni a pevni, aby se germánská vlna
přes polské hráze nepřevalila na ruské ro-
viny, a neohrozila Rusko i nás všecky. Z
malicherné pomstychtivosti brániti, aby se
Polák stal kulturně silným, znamená při-
pravovati jej pro germanisaci, a podřezá-
vati tak i větev, na které Rusové sami se-
dí. My druzí Slované dojista vždy posta-
víme se proti každému pokusu Poláků po-
lonisovati hospodářsky i kulturně slabší
Ruska
Polák
Rus
Slovan
Balkán
Rusko
Slovan
10
article
Rusy, ale stejně rozhodně přimlouváme se
za to, aby Poláci v Rusku konečně dostali
svobodu národního života na vlastní zdě-
děné půdě, a aby nebyli výminečnými zá-
kony pronásledováni tam, kde jsou menši-
nou, třeba bychom jinak úplně chápal
snahu Rusů, aby své široké massy chránili
před kulturním a hospodářským vlivem
polským. Zrovna dnes po balkánské válce.
která nám ukázala, čím mohou a dovedou
být Slované, zapomenou-li na vše, co je dě-
lilo, a spojí-li se k velikému cíli, je přiro-
zeno, že všichni opravdoví Slované — iv
Rusku — touží po dohodě ruskopolské.
poněvadž víme, že potom není potřeba
báti se o budoucnost Slovanstva, a že ne-
bude více možno dusiti Slováky a Rusy
v Uhrách a zacházeti s našimi jižními Slo-
vany tak, jak se s nimi zachází.
Jak jsem řekl, cití se to i v Rusku. No-
vé, mocné hnutí slovanské nezakrývá si,
že musí nastati nové poměry mezí Rusya
Poláky. „Novoje Vremja“ chopilo se článku
v „Le Temps“, aby vyšlo Polákům vstříc
— ale bohužel, nedostali se zase přes vzá-
jemné rekriminace a přes spory o minulost.
Konečně je to přirozeno. Polákům příliš
„nabolelo“, nedovedou o budoucnosti my-
sliti, aniž by vzpomínali na nedávnou minu-
lost i přítomnost, a ani jeden ani dru-
hý ještě nedošli k tomu velkodušnému slo-
vanskému sebeobvinění a veřejnému při-
znání, že oba chybovali. A přece spor mezi
bratry nelze vésti jako advokátský proces.
Tu potřebí je velkého gesta zapomenutía
vzájemného odpuštění ..
Rus
Polák
Slovan
Slovák
Rusko
Uhry
Novoj Vremja
Le Temps
11
article
Nejde o to, co bylo, to všichni víme, to
všem nám naplnilo srdce hořkostí a zou-
falstvím nad budoucností Slozanstva, o to
jde, a o tom nutno mluvitl, co má a musí bý-
ti má-li konečně Slovanstvo býti jednotně.
A tu by zrovna ti, kteří v Rusku přes
všecku nelibost oficiálných kruhů s takou
horoucností a neohrožeností postavili se
po bok Jihoslovanům, a kteří mají to za
zradu na slovanském poslání Ruska, kdyby
dalo ukřivditi vítězným Slovanům balkán-
ským, měli stejně rozhodně žádati svobodu
národního života pro Poláky. Žádejte pro
ně městskou i zemskou samosprávu, ale
ne s milostivým jen trpením polského jazy-
ka, jak to chce úzkoprsý, reakcionářský
„Gosudarstvený Sovět“, žádejte pro ně pol-
ské školy i právo na užívání polského jazy-
ka v úřadech, všecko požadavky, které
nám ostatním Slovanům zdají se tak primi-
tivními postuláty národního života, že má-
me Prušáky i Maďary za barbary, když je
odpírají slovanským národům — a přestane
se mluviti i o Chelmščině, i o výkupu var-
šavsko-vídeňské dráhy i o zemstvech v zá-
padních guberniích. Poláci budou míti tolik
kulturní i hospodářské práce, musí se te-
prve naučiti „znovuocenění všech hodnot“
— milovat, co nenáviděli, věřit tomu, čeho
se jako smrti báli, že budou konečně dívati
se jednou také do budoucnosti, a ne stále
do minulosti. Poněvadž v budoucno-
sti bude jasno — a ne jako posud, naopak.
Jihoslovan
Polák
Maďar
Rusko
I Prušák
12
article
A přiznají všichni, že jen slovanská myšlen-
ka dala jim možnost nového života, že je
vyprostila z dlouhé poroby, a že jen v n
je budoucnost i možnost, rozřešiti polsko-
ruské otázky menšinové v duchu bratrské-
ho smíru. Rusové pak dojista také zapome-
nou na trpká zklamání, na svou nedůvěru
i své pohrdání — a uvidí, že velkodušnost,
o které tak rádí pro sebe mluví, je něčím
opravdu velikým, spásonosným, když ne-
zůstává jen při slovech, nýbrž projevuje se
v činech. A velikým činem upřímné bra-
trské lásky získají si nepopíratelný nárok
na mravný, duševný primát mezi Šlovany.
který jim nikdo ze slovanských národů ne-
bude moci více upírati.
Rus
Šlovana
13
article
Není to fantasie, není to sen? Ovšem
po balkánské epopeji zvykli jsme si věřiti
nemožnostem. Ale snad zrovna zde oprav-
du je naprosté zoufalství Poláků odůvodně-
no. Nevěřím, nechci a nedovedu zoufati.
Neoslavismus prodělal těžké zkoušky —
ale nezahynul. Na Balkáně byl ideovým
podkladem pro bratrskou shodu srbsko-
bulharskou, a také v Rusku zapustil hlubší
kořeny, než sami jsme myslili, když viděli
jsme, jak odmítavě chladně kde kdo se
k němu choval. A tu byla v „Novém Vre-
meni“ ze dne 19. února v úvodním článku
následující věta jako axioma, o kterém
není dovoleno dále vésti spor: „Staré slav-
janofilstvo umřelo. Nyní může se mluviti
jen o takové slovanské formulí, která na ni-
koho nesahá, a každému dává možnost sa-
mostatného rozvoje“. Většího a plnějšího
uznání novoslovanské myšlenky nelzes
přáti. Nechceme si z toho dělati naprosto
žádnou zásluhu. Prostě idey pražského
sjezdu jsou jediné, které dovedou dáti slo-
vanské vzájemnosti onen mravný podkla
práva a spravedlnosti, jehož si žádá nová
naše doba, kdy každý národ chce žíti svým,
vlastním životem, ale kdy všecky touží p
ideálné, duševní jednotě s národy příbuz-
nými. Proto vítězí, proto stávají se vyzná-
ním víry všech opravdových Slovanů —
proto povedou i k rozřešení nejtěžšího spo-
ru slovanského, sporu rusko-polského
tím k záložení oné ideové jednoty všeho
Slovanstva, která všem nám je nejhorouc-
nějším cílemí
Balkán
Rusko
14
title
Válka na Balkáně.
Balkán
15
article
Rumunsko přijalo sprostředkování
mocností.
Rumunsko přijalo sprostředkování
mocností.
čm. Ze Sofije, 22. února. (Zvl. te-
legr. „Nár. Listů“.) Dnes možno oznámi-
ti povolnost Rumunska na ce-
lé čáře. Příjalo prostřednictví velmo-
cí ve svém sporu s Bulharskem. Zítra u-
činí vyslanci společně stejný návrh Ge-
šovu.
Z Bukurešti. 22. února (Zvl. tel. „Nár
Listů.) Z usnesení ministerské rady podal
ministerský předseda zdejším zástupcům
velmocí notu, ve které oznamuje, že
vláda přijala sprostředkova-
cí návrh velmocí. Nota obsahuje
však také přání, aby pokud možno me-
diace byla rychle skončena s podmínkou,
Noto
Rumunsko
Bulharsko
Bukurešť
16
article
V drobném prodejiu
ranní číslo o sobě
večerni
. . . . . na ék
Vo filiálkách na venkověr
ranni lslo. . . . . . . 10 h
vačerní . . . . . . . . 5h
Inserátv
plati se hotově napřed.
Předplacení a inserty přijímá
sdministrace v Marianské ul., a.
Tam nacházeji se táž
redakce, tiskárna a expedice
„Národnich Listů
Rukopisy se nevracel
17
article
aby prostředkování dělo se na základě čl.
4., 5., 6. a 7. haagské konference.
Ze Sofije, 22. února. (K. k.) Kollek-
tivní krok zástupců velmocív
záležitostí sprostředkování
v rumunsko-bulharském sporu stane se
zítr a.
Z Bukureští, 22. února. (K. k.) O včerejší
ministerské radě, jež projednávala státním ta-
jemníkem Greyem nabídnuté sprostřed-
kování mocností v rumunsk-bul-
harském sporu, sděluje dnešní večerník
oficiosní „Politique“: Členové vlády u sne sli
sejednohlasněpřijmoutinabídnu-
té sprostředkování, při čemž zvlášť poukázáno
bylo k tomu, že nejde o rozhodčí nález, nýbrž
o prostředkování, jak jest delinováno v haag-
ské smlouvě. Vláda myslí tím zvláště článek 6.
této smlouvy. V nětě, kterou sděleno bude
přijetí prostředkování, setrvá vláda na stano-
vení krátkého termínu. Vláda přijímá také pro-
středkování všech velmocí i pokud se týče
ustanovení místo konference. Toto vládní usne-
sení, praví list, dokazuje vůli Rumunska, aby
spojilo své úsilí s úsilím velmoci za účelem
pokojného urovnání sporné otázky.
Vlastnoruční list krále Mikuláše carovi.
Z Bělehradu, 22. února. (N. W. T.)
Jak oznamuje vládním kruhům blízká
„Večerna Pošta“, přijel do Petrohradu
attaché ruského vyslanectví v Cetyni, jenž
přivezl vlastnoruční dopis krále
Mikuláše caroví. Jest to druhý
vlastnoruční dopis, který král černohor-
ský psal ruskému caru. Obsah dopisu tý-
ká se otázky Skadaru.
Kollek
Mikuláš car
Pošta
Mikuláš carový
Bukurešť
Rumunsko
Bělehrad
Petrohrad
Cetyně
Skadar
18
article
Zprávy z bojiště.
Zprávy z bojiště.
Z Cařihradu, 22. února. (K. k.) V úřadní,
ze včerejšího dne datované zprávě z bojiště
se praví: Přestřelka dělostřele-
ctva dne 20. t. m. u Drinopole po-
trvala. Jinak neudála se tam žá dná
vojenská příhoda. Bulharský aero-
plán, řizený ruským poručikem Ni-
kolasem, spadl včera do obhajovací čáry
drinopolské. Poručik Nikolas byl z aj at
a jeho létadlo bylo zabaveno. Vojenská si-
tuace u Bulajru se nezmenila. Ve
3 hod. odp. byl u okolí Kadiköje u Čataldže
zpozorován značný oddíl nepřátel. Část to-
bolo sboru postoupila k návrší Sivritepe
u osady Surgunköje a utkala se
tam s odílem našeho vorska. Boj
trval až do 54 hod. odpol. Nepřitel musil
potom ustoupiti ke Kadik öji. Současně
postoupil jiný nepřátelský sbor k Alisu
obsadil návrší, táhnoucí se 11 km na západ
od této posice. Prapor kurdských dobrovol-
níků podnikl však v noci útok a opět těchto
výšin dobyl.
Velitel Skadru zavražděn?
Ze Rěky, 22. února. »Rěcké Noviny«
oznamují z Cetyně, že velitel Skadru Hossan
Riza Bey byl skutečně zavražděn.
Surgunköj
Alisa
Cařihrad
Drinopol
Kadiköj
Skadr Hossan
km
19
article
Boje n Skadru.
20
article
Z Bělehradu, 22. února. Dle došlých
zpráv z bojiště u Skadru súžuje se oblehací
čára kolem Taraboše a Skadru denně vůči-
hledě. Zatím co srbské vojsko stále více
svírá Brdici, postupují ku předu také černo-
horské voje. Dosud však nebyl zahájen vše-
obecný útok na Skadar, poněvadž znemožněn
je povodněmi. Za nedlouho však budou
veškeré obtíže překonány a rozhodný útol
Taraboš
Skadr
Bělehrad
Skadar
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 22. února.
5— (Kronika.) České dřama histo-
rické! Je-li dnes ještě pro ně čas a místo?
Dost se vyskytlo pochybností. Historism na
jevišti, ba historism vůbec pokládán za pře-
konaný. Takový názor chvíle. Dlouho dost
měl svoji vládu. Až nové provedení Vald-
štýna přineslo jiné myšlenky.
— A přece žádné české dílo! S ně-
kterou domácí hrou sotva by se směl pokus
opětovat. Ten druh »historismu« najisto pod-
lehl!.
Byla, pravda, taková doba. Tenkrát hi-
storické látky byly u nás v módě. Říkalo se
vezmi Palackého, otevři na kterékoli stránce
všude vyloženo drama či tragédie. A tvůrčí
pud mladého písemnictví hnal se valem tou
cestou. Stránka dějin poskytla čas, místo,
jména osob i kostru děje. A kostra? Vy-
plněna masem tvůrčí — fantasie. Celá
knihovna historismu tím způsobem vznikla
a — zanikla. Vykonala svoji povinnost chvíle.
Doba byla romantická. Romantism, doba
mládí. Stačí, trochu zamíchat věci v obraz-
nosti. Dnes bylo by marno, ty staré hry s hi-
storickými jmény a s novověkými řečmi vy-
strkovat z kulis. Zůstaly by tu bez účinku.
Doba uzrála, volá po životu a pravdě i v lát-
kách historickýchl
— Otázka studia! Materiálu! Je u nás
dosud pro silný historism tak málo látky
zpracováno!
Nebude tak zle! Tolik pramenů a do-
kladů, co bylo v Němcích za doby šille-
rovy přístupno v otázce valdštýnské, má
dnes český autor otevřeno najisto též. Básník
Valdštýna, jak známo, než pojal ideu své tri-
logie, zajímal se živě o děje a povahu věku.
Celou tlustou monografii dobové látky snesl
(Der dreissigiährige Krieg), nežli provanut
její duchem, ucítil potřebu, shrnout to množ-
ství podnětů x sytý obraz. Tak se zrodil
dílo, které ještě dnes, po stu letech strhuje
nás životností svých dějů a postav.
Palacký
Němec
Valdštýn
Praha
22
article
Doby velkých hnutí a slavných hrdin
samy strhují k sobě pozornost. Takoví Ota-
karové, Jiříkové, Žižkové, Husové, Valdštýní
vždy budili touhu, osvětlit blíže podněta
příčiny zjevů. Období méně hlučná teprv po
bližším shlédnutí upoutají. Jak musil by na-
bádati um věrný obraz společnosti ze sklonku
patnáctého a počátku šestnáctého věku,
doby Vladislava a Ludvíka, doby na venek
tak plné nádhery a požitku všeho druhu, ale
uvnitř už ohrožené zmatky a nejistotami,
tak těhotné příštími pohromami, jejichž stíny
už chmurně se rýsují na obzoru. Jedinci
vrstevníci bystrého ducha jsou si dobře vě-
domi nebezpečí. Jaké dokumenty společen-
ského úpadku jsou snešeny jen v korespon-
denci starého pána, z Pernštýna, předvídají-
cího politickou katastrofuí
— Zkrze nedbanlivosti a roztržky již
mnohá království v nic přišla a jak se nyní
v Čechách děje, jistě k témuž jest po-
dobné . ..
Ota
Jiřík
Žižek
Hus
Valdštýní
Vladislav
Ludvík
Pernštýn
Čechy
23
article
Společenský život doby, duševní stav
inteligence, šlechty! Atmosféra úpadku! Smělý
idejný rozmach, bezmocně se vzpírající hro-
zivému poklesu veřejného svědomí rozmařilé
generace! Jaká látka pro dramatikal
— Což je o ducha doby! Kde však do-
brat se barev živé i mrtvé stafáže, aby ko-
lorit obrazu byl životně sytý?
A právě po té stránce nebylo by nouze.
Současné písemnictví! Dokladů hojnosti Li-
stiny, korespondence, traktáty skytají množství
nejdůvěrnější látky. Stačí jen připomenout po-
stavu Hasištejnského Lobkovicel Vlastenecký
inteligent, muž na idejná výši doby, bystrý
pozorovatel. Verše i dopisy Hasištejnovy.
přes všecku cizotu modní své formy, posky-
tují věrný otisk současného důvěrného života
českého. Třeba jen znovupřeřikat skvostnou
»Žalobu sv. Vácslava na mravy Čechův, roku
1489«! Jaká reálnosť kresby v tom lžiklasi-
ckém rouše z konce patnáctého věkul Šesti-
měr plný zvuku a šťávy, hle, jaké ličí po-
měry tehdejší společnosti české:
Hasištejnův
Čechův
24
article
. Ukrutné nás sice války
ni krvaví mečové nehubí, ani Mars neděsí nás
lebkou chocholatou... bezpečně na pastvině tučné
brav sem a tam bloudí, ze polí bezpečně si rolník
ourodu odváží ..
dost obětí role, dosti vinohrady nám daly vína,
stáda pasou se v luzích . ..
Máme i silu jarou, zmužilá prsa máme mohoucí
snést nehodu všelikou, duch jen duch nesnesi-
telným
pod nepravostí lká břemenem, neb k vla-
sti hynoucí
láska mizí. Ze šlechty není, kdoby věrně se
obce
zastával. Již dosti na tom, v zlatohlav-li a šarlat
oblečeni kráčíme a větřiti pláštěm
umíme,
že vroucí žaludek skvostnými kojíme bažanty
a krétským vinem, že sluhův obkličeni hejnem
stále těkáme a přívětivé tváře všem jevíme,
nechť by pekelný jed pokryté utajív alo
srdce . .
Rozkoš a po cti liché bažení všudy vládne
počestný
mrav i stud pominul, příbuzná čistotě
pravda
vrátila se k nebesům. Vášní kam nás vede zápal.
tam se hrneme . . .
Kárce by si přál, aby současná inteli-
gence, přední stav národa, šlechta opravdu
stála na výši svého úkolu, aby měla pěčí
o věci veřejné, aby myslila o nich, radila s
opravdově a vůbec vážnými otázkami vážně
se zabývala. A zatím?
... Nečekejž od nás rozmluvy čestné.
.. . kterak otčiny sláva by opět
zdvihla se ke slávě dřevní a jaký asi zákon
prospíval by lidu: hovoří o křivých slibech,o
lsti.
... kdy jaké slovo dal, než dívčinu objal
namluvenou poprvé; kolikráte za jednu to spáchal
noc a jakých spanilí jeho družci prováděli
kouskův,
jak veliké ve schráni chová zlata zamčeno
břímě . ..
Rozkoš
25
article
*) Pána Bohuslava Hasištejnského
z Lobkovic věk a spisy vybrané. Sebraných
spisů K. Al. Vinařického sv. II. Národní bi-
liotéka I. L. Kohra 1875.
A následky zlého příkladu?
. . . Však i lid, mravy panstva se řídě, ubíhá
v bezpráví stejné. Přísahat neprávě a k vůli
šalbě, to žert; vlasy pak vonnými potíratí mastmi.
toť rozkoš, dlouhé při lichých noci trávit
kostkách.
zábava urozených! Starodávné již již utuchly
významy slov; moudrému šibal, šetřivému již
odňal
jméno u nás lakomec . ..
kdož lichotit se umí, ten za zdvořilého
vyhlášen . ..
Nejde jen o prázdná slova mravokárce
Skutky mluvi! Zde, skutečný dokument doby
. . Zceněnou ženu vlastní
někdo prodal za zlatých pět set; ač dlouho
živil se
při dvoru královském; i kupec takové se mrzké
koupě hoden vynašel. Ale ten, tážeš-li se, člověk
skutku nyní lituje? B- chlubí se a zásluhy
předků v
rozkládá a hlavou hází, jakoby k jeho vůlí
všecko bylo stvořeno, co kolem světa rozlit
ohromný
objímá oceán : ..
Hasištejnský
L Kohr
vinařický svatý . II
26
article
Nebýt těžkopádného rytmu verše, zda ne-
řekli byste, že to kapitola z běžné chroni-
que scandaleuse, některé dekadentní vrstvy
samotna milého — dvacátého věku? A přece
nikoliví Věk málem ještě hrdinskýl Sotva
půl stoleti po hrozných zápasech a obětech
epopeji husitské! A dokument k tomu nikoliv
osamělý! Naopak. Jedinec uveden jako pří-
klad a doklad — ostatních:
. . . bez dohledu různě s e toulá
panstvo mladé a hledí daleko své rozkoš
bujné,
a zlatem otvírá přístup si k nestydatostem
a plesy rozmařilé dary nesmírnými vyplácí ..
A připad za případem
... Hle jeden takový ze veřejných
smilníkův, již dávno hoden, aby ďas ho zadávil
choťmá roztomilou ..
než volnou divokým on vášním pouštěje uzdu
po straně lásky hledá; žádného se kouta ha-
nebník neštití . . .
A všimněte si poznámky autoral
Mého dle soudu, ničímž ta paní by se nostala
vinnou,
povzbuzena, kdyby tím chotě nevěsného stíháním
rovněž také slastí Ladiných se okamžitě
iinde
odváživši, měrou o dplácela manželu stejnou.
Není-li tu autor XV. věku v plné shodě
s dnešní pokrokovou morálkou společnosti?
Jaké doklady! Skutečný rozvrat života-
rodinného a společenského! K tomu zmatky
veřejného žívota, depravace politická, roz-
třesené svazy státního stroje. A trpký po-
vzdech pozorovatele:
Aj právě loďka
veslaře pozbavená, mořskými se přívaly zmítá,
my podobně beze vší rozvahy různě
se zmítáme, ani vědomí, proč na světě dlíme,
což naše spása, jaká ctnostným je zaslíbena sláva,
ký všeho cíl a konec . .
Hasištejnského verše i sbírku dopisů
možno pokládat za skutečné album důvěr-
ných dokumentů, motivů dějových i látko-
vých, svrchovaně vděčných pro umělce ko-
loristu, kterého by dráždilo pokusit se o za-
jímavý úkol.
Věk
27
article
Také smysl historický což je jiného,
než výhonek pudu — poznávacího? V umění
historism je přímý svak realismu. Život,
jednotný zjev, otázka času, pouhá nesnáz
nedokonalých smyslů. Nelze chápat přítomno
a nevidět do minula a neobracet zraků
k budoucnu. Od volné hry fantasie, od ro-
mantismu vidin a přeludů obrací se mládí
k otázkám života, pociťuje potřebu, doma-
kávat se příčin a souvislostí zjevů.
O předáku české romantiky, pěvci
»Máje«, vypravuje blízký druh, jak už už se
nacházel na obratu k historismu. Přítomnost
česká neskytala ještě mohutnější látky.
Mácha se proto chystal, věnovati se příště
nejbedlivějšímu studiu české historie-
— Žádný jiný by nebyl tak básnickým
duchem vniknul v dějiny české, jako on
žádný tak reálným způsobem látky její ne-
provedl. Mácha byl nasycen pověstmi míst-
ními, byl v jednotlivosti obrazů a scenerie
způsobem docela zvláštním zabrán. Znal kra-
jiny, pronikl povahy jejich, nejda v tom
ohledu za knihami, ale za vlastním pozoro-
váním. Znal i dějiny v jich soukromých l-
Mácha