3
masthead
19. ledna 1908. Číslo 18.
5
article
Ochrana dětí.
Ochrana dětí.
Těsně k osadám feriálním druží se ústavy
pro dítky „skrofulosní“
Mnoho, velmi mnoho je dítek skrofulosních.
Těžké, vysilující choroby rodičů (zvláště tuber-
kulosa), bída, starosti, útrapy sociální — živoí
nezřízený a vůbec vše, co vyčerpává trvale
do dna síly ústrojné, působí zhoubně i do dale-
kého budouena rodu lidského; z rodičů oslabe-
ných rodí se plod nostatečný.
V té pak době, kdy člověk je dítětem, je
selá soustava těla jeho mlada, jaksi teprve zra-
jící. Patrně tu různé škodliviny mohou snáze
zhoubněji působit než u dospělého. Pravé spou-
stý škod působí špatná hygiena života rodinného
(byty těsné, vlhké a nečisté, jimiž neprovane
vzduch, jež neprosvítí slunce — výživa ditěti.
zvláště kojenci, nepřiměřená — zanedbávání či-
stoty těla i ducha atd.) a některé nemoci věku dět-
ského (zádušný kašel, spalničky, poruchy vý
živy atd.).
Různé pohromy ty — dědičné neb získané
— vtiskují soustavě těla dětského zvláštní ráz
a mění její pravidelné poměry. Přečetné známe
i dohadované příčiny chorob (způsobených úra-
zem, nákazou mikroorganickou, lučebními lát-
kami atd. atd.) mohou mocně poškoditi takto
seslabenou soustavu těla dětského. Ano mohou
tu zhoubně působiti i chorohoplodné zdroje
slabé nebo oslabené, jež by nemohly v těle
zdravém vůboc chorobu způsobit.
6
article
Usuzujeme, že ditě takově je stiženo vlohou
skrofulosní: v této, jako dobré, vnímavé půdě.
daří se dobře různým chorobám. Nemoce sliznie
kůže, mizních žlaz, okostice, kostí a kloubů
výživy atd. na těle vlohou skrofulosní poško
zeném jeví zvláštní ráz, zvláštní průběh, úchyl
ný více méně od obrazů těchže chorob na těle
skrofulosní vlohou nepostiženém. Uvykli jsme
v pojmu skrofulosy chorobám nejvýznačnějším
změnám ve žlazách mizních (neboť soustava
mizní onemocní nejprve a nejvýznačněji), kata
rům sliznie (spojivek očních, cest dýchacích)
některým chorobám kostí a kloubů (spina ven
tosa, fungus, caries atd.) a kožním (eczema
skrofuloderma atd.).
Témto a všem jiným chorobám rázu skrofu-
losního je společno: Choroby skrofulosní pouze
v dětském věku člověka vznikají, zvolna se vy-
vinou, mnohonásobně propukají, nepravidelně
postupují (lepší se, pohoršují se atd.), vzdorně
dlouho trvají; často se opětují, značnějším po-
citem bolesti provázeny nebývají. Četné případy
příznivé, mnohdy i pokročilé, honosí se dokona-
lými úspěchy léčebnými; případy vážné, mnohdy
i nepokročilé, propadají tuberkulose.
7
article
Tuberkulosa vůbec jest určitě posledním
obrazem všech projevů skrofulosních. Ať si
tvrdíme, že skrofulosa je samostatnou chorobou
výživy — samostatnou chorobou soustavy mizní
(žlaz, cév) — že je způsobena živoucím bacilem
tuberkulosním nebo jen jedy tuberkulosními
nebo i jinými mikroorganismy atd. atd. — vždy
svorně usuzujeme, že bdj proti skrofulose je
bojem proti tuberkulose, věku dětského. Nelze
ani pojednat, neřku-li bojovat jen protí jedné
z těchto chorob!
Z toho, co řečeno, poznáváme, že je slušno,
abychom se opřeli nedůstojnému, mezi lidem
dosud rozšířenému názoru, jakoby skrofulosn
byla chorobou potupnou, kterou pohlavní hříchy
rodičů zjevují se na dětech. Myslím, že skore
v každé rodině je trochu skrofulosy a že nejča-
stěji trpíme skrofulosou bez nejmenší viny
vlastní.
Opatrovati a řádně léčiti nemocné skrofulo
sou je prací těžkou. Děti skrofulosní nemohou
býti vůbec řádně opatřeny domácím ošetřová
ním. Cokuli poskytnouti může domácí péče, vše
to skrofulose nepostačí. Je tu třeba zvláštní
trpělivé, soustavné a odborné péče opatrovnick
i lékařské po měsíce, ano i po léta. Poliže ty
ode dávna byly trapny a lidstvo zoufale uchyli
valo se ku prostředkům nadpřirozeným až i vě
řivalo, že požehnání, které udělí ruka královská
vyléčí skrofulosul
Dnes víme, že může býti dětem skrofu
losním upraven zvláštní domov v ústavech vý
hradně pro léčení krtičnatosti zařízených. Osno
va ústavů těchto opírá se o přísné požadavky
hygienické. Ústavy pro skrofulosní nemohou než
býti ústavy rodinnými, a život v nich je rázu
zcela jiného než v nemocnicích všeobecných
léčících choroby prudce probíhající. A právem-l
druhdy Thomayer ukázal na vznešený moráln
význam ústavů léčebných, právem tak říci ma-
žeme o ústavech těchto.
Thomayer
8
article
Různé ústavy léčebné vyznačeny jsou jed
nak úpravou svojí vnitřní, jednak rázem těck
přírodních a klimatických poměrů, v nichž jsou
vybudovány (přímořské, na pevnině: pohorské.
poblíž lesů, u pramenů a ložisk solných atd.)
Rovnucennými úspěchy léčebnými honos
se právě tak ústavy na pevnině, jako ústavy pří-
mořské. Valná čásť projevů skrofulosních stejně
úspěšně v obou se léčí; některé případy lépe
se hodí do ústavů přímořských, jiné opět do
ústavů na pevnině.
Vždy však therapie sledovati musí i těch
poměrů klimatických, v nichž ditě vyrostlo, jimž
uvyklo a v nichž i v budoucnu žiti bude, i únavy
dlouhou cestou do ciziny, přizpůsobováníse
zcela jiným poměrům po odjezdu do ciziny a po
opětném návratu do domova.
Všechny vynikající ústavy jsou po dobu ce-
lého roku nemocným přístupny; ústavy otevřené
jen po dobu několika letních měsíců jsou spíše
osadami feriálními a postačují snad jen nejleh-
čím případům.
Statistika léčebných úspěchů ústavních
valně se různí; určuje ji nejen ráz chorobya
nedostatečná doba léčební, ale zvláště chlouba
reklamní. Největší ústav evropský (cca 1000 po-
stelí) v Bercku ve Francii svědomitě ošetřuje
jedno dítko průměrně po 423 dny, vykazuje
70% vyléčených, 3% polepšených, 77% zemře-
Tolik o všeobecných poměrech dětí ohro
žených; jindy o dalších speciálních snahách p-
Dr. Fr. Hamza v Luži.
jednáme.
lých
Hamza
Luža
Francie
Bercko
9
article
Kalendář českých lékařů 1908. Právě vydán by!
v pěkně úpravě XL. ročník této příruční knihy če-
ského lékařé redakcí dra. Augustina Riegla. V úvodu
zmiňuje se vydavatel kalendáře, že letošní vydání
jest jubilejní, neboť jim dovršen 40. ročník. Kalendái
českých lékarů vydán byl poprvé r. 1869 „jako
úhledná, malá kniha, formátu daleko menšího než
je nynější, o 110 stránkách tištěného obsahu, čílaje
v to též schematismus lékařský“, Letošní vydání ob-
sahuje 338 stránek textu v díle prvém, v díle druhém
pak 387 str. a obsahuje vedle obvyklých rubrik řadi
článků, jednak doplněných a opravených, jednak
zcela nových. V I. díle byl seznam léků rozmnožen
o značný počet nových léčiv a ceny upraveny dle
sazby lékárnické na rok 1907. Sazba za práce lékár-
nické a za obvazadla vytištěna dle sazby na rok 1907.
Maximální dávky upraveny dle VIII, vydání farma-
kopoce. V II. dílu vytištěn článek dra. E. Tobiáška
o frakturách a luxacích. Nově uveřejněny receply
pro praxi pokladenskou a chudinskou a přepraco-
vána stať o šetření při předepisování léků. Tak mož-
no zaznamenat i letos značný pokrok pokud obsahu
se týče této nezbytné příručky každého českého
lékaře.
Augustin Riegl
E Tobiášek
10
article
Z odborných kruhů.
Z odborných kruhů.
O strojených a umělých draho-
kamech.
Z přednášky dv. r. prof. dra. K. Vrby.
Zvyk, krášliti se šperkem, jest prastarý; již
národové předhistoričtí, ženy i mužové, zdobil
se různými okrasami, o čemž podávají důkazy
nepopíratelné nálezy, jež na sídlištích a pohře-
bištích pravěkých národů činíme. Nejsou to
ovšem ponejvíce kameny, jichž původně co šper-
ku užíváno, trofeje honební, kly dravců, lastury,
korály jantarové, skleněné a emailové, zvláště
pak ozdoby bronzové a zlaté i jiné předměty či-
nily podstatu šperku člověka pravěkého. Podob
ný šperk nacházíme i nyní u národů nekultur
ních. Ale záhy všímáno si obyčejně jen drob
ných kaménků, vzezření nápadného, barvy krás-
né, průhlodnosti dokonalé a lesku značného,
jichž co šperku užito. Staří Indové znali a vy-
soce cenili drahokamy, jimiž půda domorodá
tak hojně je obdařila. Též Babyloňané, Chal
dejci, Egypťané a jiní národové východní užíval
déle než 2000 let před letopočtem naším draho
kamů. Vědomosti o drahokamech osvojili si snad
ve vyhnanství babylonském a v Egyptě židé
jich velekněz nosil na prsou svých zlatý šti
Aaronův, osázený 12 drahokamy: karneolem
chrysolithem, smaragdem, rubínem, lapis-lazu-
lim, onyxem, safirem, achatem, křišťálem, to-
pasem, beryllem a jaspisem. Každý z těchto ka-
menů označoval jeden kmen israelský. Třikrále
do roka, když velekněz vkročil do nejsvětějšího
zdobil se démantem. Obchodníci feničtí sezná-
mili záhy Řeky s drahokamy, o nichž Herodot.
profesor
doktor
K Vrba
Babyloňan
Egypťan
Aaronův
Řek
Herodot
Egypt
11
article
Plato, slavný Aristoteles a žák jeho Theofrast
podávají zprávu. Římané zvláště za doby císa-
řův užívali drahokamů nejen jako šperku, nýbrž
i k ozdobě šatu, rozmanitého náčiní a nádobí
jakož i zbraní.
Drahokamům připisovány různé divotvorne
a tajemné vlastnosti. O démantu na př. pravi
Plinius, že jest nepřekonatelným a nezničitel
ným, že kovadlinu, na niž byl položen, a kla-
divo, jež mohutným nárazem na něj dopadlo.
rozdrtí na drobné třepiny, toliko byl-li v teplou
ještě krov kozla, po šest neděl petrželí krme-
ného a vínem napájeného uložen, ztrácí nepře-
konatelnost svoji. Podobné bájky udržely se po
celý středověk i přičiněny k nim ještě nové
drahokamům připisován vliv na zdraví, půvab.
bohatství, poctu a štěstí, drahokamy nošeny jak
amulety, achát prodlužoval život, amethyst chrá-
nil proti otravě, beryll poskytoval majiteli věčné
mládí a štěstí, chaleodon zapuzoval těžkomysl-
nost, démant značil nevinnost, smaragd čini
majitele nesmrtelným atd. Drahokamům přibá
jena jakási souvislost s planetami, ročním po
časím a jednotlivými měsíci; různí národové
užívali v různých měsících určitých drahokamů
co šperků; zvyk ten se udržel až po dobu naši
Drahokamy považovány za léčiva a každá témě
choroba určitým drahokamem zažehnávána bý-
vala. Achátu užíváno proti uštknutí skorpionem
jantaru proti chorobám žaludečním, žlutých be
ryllů proti žloutence, zelených proti chorobám
očním, diamant poskytoval vodě i vínu účinky
léčivé proti dně a poněvadž sám byl nepřekona
telným, zažehnával téměř každou nemoc, hya-
cinth platil za ochranu před morem a p.
Platón
Aristoteles
Říman
12
article
Avšak drahokamy, tak, jak je z lůna zeme
získáváme, neposkytují předměty takové, kter
by byly bezprostředně způsobilými k upotře-
bení na šperkové kameny. Nejpěknější draho-
kamy nalézají se obyčejně v nánosu štěrkovém
tvar jejich bývá nepravidelný, povrch drsný
čímž trpi barva i lesk, bývají neúhledné a nijak
nepůsobí oním kouzlem, které obdivujeme na
šperkových kamenech. Aby lesk byl zvýšena
barva i průhlednost vynikly, byly drahokamy
v Indii záhy na povrchu hlazeny, později přibru-
šovány a leštěny četné drobné plochy, čímž
drahokam úhlednějším se stal. Agraffa na plášt
Karla Velikého osázena démanty, jichž přiro-
zené plochy toliko přihlazeny jsou (t. z. hrotov-
ce). Umění broušení a hlazení drahokamů záhy
též nacházíme v Evropě, koncem 14. století při-
pomínají se leštiči démantů v Norimberce a tou
dobou byl již cech brusičů drahokamů v Paříži.
v první polovině 15. stoleti v Štrassburku
v Bruggách flanderských, kde již dříve proslavi
se uměním svým Ludvík van Berquen, který
brousil pro Karla Udatného, vévodu Burguna-
ského, tři velké démanty, mezi těmito rakouský
Florentýn a francouzský Sancy. Žáci Berquenov
usadili se v Paříži, v Antverpách a v Amster -
damě, kde později průmysl brusířský značného
rozmachu se dodělal. Roku 1609 připomíná se
v Praze dovedný brusič drahokamů, Kašpar
Lehmann.
Veliký
Berquen
Udatný
Burgun ský
Berquenov
Kašpar Lehmann
Indie
Evropa
Norimberk
Paříž
Bruggy
Antverpy
Amster
Praha
13
article
Jak již připomenuto, byl indický výbrus
jelikož šetřeno na váze kamene a facetty nepra-
videlně přibrušovány, nedokonalý a neumožňo-
val vyniknouti veškerým světelným efektům
které podmiňují krásu drahokamu. Příkladen
budiž uveden velký anglický 1861/1% karatu těž-
ký diamant, Koh-i-noor zvaný, který roku 1850
byl ukořistěn anglickým vojskem a roku 1851
v Londýně vystaven. Výbrus byl tak nevýhodný.
že démant tento v žádné poloze nečinil dojem
jiný, než kus broušeného skla neb křemene.
r. 1852 v Amsterodamě Voorsangerem přebrou-
šen ve tvar brilliantu, ztratil sice na váze své
80 karatů, za to ale vyniká dokenalou krásou,
novým tvarem podmíněnou. Umělcům evrop-
ským podařilo se po dlouhých zkouškách vy
stihnouti jednak pro kameny bezbarvé neb
světle zbarvené, jednak pro kameny barevné
tvary nejdokonalejší, jichž s malými změnam
podnes užíváme. Roku 1520 vznikla růžice čili
routa, kolem roku 1650 na popud kardinála
Mazarina dvouřadý, na konci 17. století brilliant
třířadý, jejž proslulý brusiě benátský Vincení
Peruzzí vytvořil. Na počátku 19. století snaži
Mazarin
Londýn
Amsterodama
Koh
14
article
se klenotník Caire v Paříži nahraditi brilliant tak
zvaným hvězdovcem, avšak se zdarem pochyb-
ným. Vedle uvedených hlavních typů výbrusu
drahokamů užívá se v určitých případech
zvláště pro barevné drahokamy t. zv. stupňovee
a míšence pro návěsky tvaru, briolett neb pende-
loques zvaného, který může míti za základ rů-
žici, tvar brilliantu neb čočkovce. Kamenům ne-
průhledným dává se obyčejně tvar čočkovce.
Jak připomenuto, ceněny byly od dávnýel
dob drahokamy nad jiné předměty pozemní, aniž
by bylo přesného měřítka k stanovení jich hod
noty. Cenu drahokamů podmiňuje nejen jieh
hmota a s touto spojené vlastnosti na př. tvrdost
hustota a j., nýprž i odstín barvy, lesk, stupen
průhlednosti. Mezi četnými kameny téhož druh
nacházíme obyčejně jen málo kousků takových
které požadavkům uvedeným v svrchované míře
vyhovují. Tak mezi četnými korundy, jichž kry
staly často rozsahem i váhou svojí vynikají, na
cházíme jen zřídka odrůdu červenou, rubín
zvanou, ale i tato nebývá vždy dosti sylě čer
vená, tak jako holubí krev, nebývá stejnoměrně
zbarvena neb dokonale průhledná. Jsou to oby
čejně jen kaménky nejmenší, které dostupuj
svrchované krásy. Patří tudíž k podstatným zna
kům drahokamů též vzácnost.
Nelze též pomlčeti, že, jako ve všem, též
u drabokamů obliba neb můžeme říci moda má
nemalý vliv na cenu drahokamů. Před málo
ještě léty nad jiné ceněn byl rubín a cena jeho
stoupla do závratné výše. Od nějaké doby za
vládla obliba pro kameny zelené, zvlášté sma
ragd, který vlastnostmi svými nevyrovná se ru
bínu, a přec jest dnes nejoblíbenějším draho-
kamem; za karat (asi 205 mg) smaragdu doko
nalé jakosti platí se 1000 fr. a více.
Paříž
mg
15
article
Jaký vliv má moda na cenu šperkových ka-
menů, znázorňuje snad nejnápadněji t. zv. tyai
oko, odrůda křemene, prostoupěná v hnědel pro
měněným krokydolithem. Když asi před 35 roky
první kaménky z Jižní Afriky do obchodu při-
šly, ceněn karat asi na 100 fr., tygří oka karma-
sována brillianty a nejvznešenější dámy měly
zálibu v tomto šperku. Lnes neprodává se tyg
oko na karaty, kameny, několik grammů těžké.
slouží jaku přívěsky k šperku mosaznému a ne-
dostupují ceny jediné koruny.
Jak povědéno, byly a jsou drahokamy ja-
kosti nejlepší velmi vzácné a cena jejich velm
vysoká, byly a jsou výhradou boháčů; lidé jinal
zámožní musí se uskrovniti šperkem s kameny
méně cennými neb s kameny drobnými. Třídám
méně zámožným jest drahocenný šperk nedo-
stižným, ač touha jejich po šperku není menšt
než ona šťastnější boháčů. Aby touze po šperku
co možná vyhověno bylo, aby šperk všeobecně
přístupnějším se stal, byly již od dávných doh
vzácné drahokamy nahražavány kameny obyčej-
nějšími, tudíž levnějšími, zbarvení, lesku i prů-
hlednosti příbližně podobné. Podařilo se barvu
levnějších kamenů umělým způsobem tak po-
změniti, že stávají se cennějším kamenům velm
podobny a pak způsobilými, tyto nahraditi. Tak
lze diamant nahraditi bezbarvým topasem, safi
rem, fenakitem neb vyžíhaným a takto odbarve-
ným hyaciníhem; rubín bývá nahrážen rubin
spinellem, topas žlutým křemenem t. z. citrinem
neb vyžíhaným r takto žlutě zbarveným ame
thystem.
jižní Afrika
16
article
Mirným žiháním mění některé drahokamy
barvu svoji buď dočasně neb trvale. Některé
nabnědlé diamanty stávají se dočasně růžovými.
amethyst trvale žlutým, hyacinth se odbarvuje
úplně a jest po vyžíhání bezbarvým, bledý rubín
stává se mnohdy sytě červeným. Zajímavé jsou
pokusy, jež vykonali P. M. Berthelet a F. Bor-
das; prvý odbarviv žiháním amethyst, vystavi
jej účinkům indukce radioaktivní, violové zbar-
vení se navrátilo, tak, jak již bylo pozorováno
znovuzbarvení amethystu paprsky kathodovýmn
Bordas shledal, že působením radiumbromidu
různé odrůdy korundu měnt barvu svoji, rubín
stává se violovým, pak modrým, načež zeleným
a konečně žlutým. Takto přebarvené kameny ne-
ztratily žíháním více barvu, jíž účinkem radium-
bromidu byly nabyly. Poněkud průstupné ka-
meny lze různými mořidly intensivně zbarviti ,
světlé chalcedony a achaty barví se černě medem
a kyselinou sírovou, červeně skalicí zelenou
žiháním, zeleně kyselinou chromovou, žlutě ky-
selinou solnou a j. Démantu nažlautlému odejme
se znehodnocující odstín barvy žluté, potře-li se
na spodku slabým roztokem modře methylenové.
tyrkys naoývá sytě modré barvy, byl-li položen
do roztoku skalice modré a pak do ammoniaku.
Značnějšího lesku a sytější barvy nabývaji
drahokamy v šperku v příhrádky zasazené, tudíž
ze spoda kryté, podloží-li se stříbrnou folií u ka-
menů bezbarvých přípádně obarvenou u ka-
menů barevných. Též barva brilliantovaných ka-
menů stává se intensivnější, pak-li se pod korun-
kou, v niž kámen jest zasazen, kov pokryje pří-
padným omailem.
Mirná
17
article
Nejobyčejnější a nejlevnější, ale též nej-
méně nebezpečné a úplně bezcenné jsou padělky
drahokamů, pořízené z uměle připraveného skla.
t. zv. komposice, jež obsahuje kysličník křemi-
čitý, kysličník olovnatý, kysličník draselnatý, ky
sličník arsenový, borax a stopy kysličníků kovů
těžkých, jež slouží co barviva pro různé imitace
drahokamů. Imitace tyto snadno lze rozeznati o
pravých drahokamů, jimž se obyčejně jen bar
vou přibližují neb i rovnají, lesk bývá méně in
tensivní, tvrdost nedostupuje stupně vyššího, ne
účinkují ve světlo polarisované a obyčejně vyka
zují ve hmotě své drobné, v chomáčky sesku-
pené bublinky a hojné šmouhy. Skelné imitace
činí toliko při světle umělém příbližně dojem
kamenů pravých. V posledních letech zřízeny
ve větších městech velkolepé závody s t. zv.
umělými „démanty“ a jiný mi drahokamy, jichž
výkladní skříně s takovou dovedností jsou po-
řízeny, že vystavené šperky vzbuzují obdiv vše-
obecný. Výklady osvětleny i za dne nesčetným
žárovkami, jichž světlo přiměřeně umístěným
facettovanými zrcadělky zmnohonásobněno, ba-
revná světla vrhána na skvosty v rotačním po
hybu udržované a od těchto reflektována, působ
v oči obdivovatelů kouzlem pravých drahokamů
Předmět z takto upraveného prostředí vyjmutý
ztrácí v rozptýleném světle denním úplně svů
půvab.
Nechci se šířiti o pokusech již na kone
18. století podniknutých, jichž cílem bylo.
z drobných démantů roztavením obdržeti kameny
velké. Nebyly-li démanty v tyglíku popelem
dobře ucpány, aby vzduch přístupu neměl, zmi-
zelv, byvše kyslikem vzduchu v kysličník uhli-
čitý okysličeny. První pokusy, připraviti umělý
diamant, provedl r. 1861 Despretz a po něm
18
article
r. 1880 Hannay. Prvý dal po dobu jednoho mě-
síce nepřetržité vybíjeti silrou elektrickou jiskr
z polu uhelného na pol platinový, na kterém
utvořil se povlak, v němž nalezeny mikroskopi-
cké oktaedry, jež byly tvrdšími korundu. Hannay
rozložil pomocí lithia za temperatury a tlaku vy-
sokého parafin a spermacet a obdržel hmotu
krystalickou, jež rýpala korund a obsahovala
97% uhlíku. První skutečné diamanty připravil
r. 1893 Moissan. Nasytiv v žáru elektrické pece
roztavené železo uhlíkem, rychle je ochladil
čímž železo na povrchu utuhnuvší, velkým tla-
kem na vnitřek ještě roztavený působilo. Z volně
ch adnoucího železa za tohoto tlaku vyloučil se
uhlík a z části jako diamant vykrystaloval, z části
v tvaru šedých a hnědých zrnek, karbonadu po-
dobných se vyloučil. Snad Moissan veden byl
k methodě naznačené objevením drobných dé-
mantů v železe meteorickém, které krátce před
tím r. 1891 na Caňon Diablo v Arizoně nale-
zeno bylo.
Moissan
Arizona
19
article
V poslední době vzrušila zpráva odborné
kruhy, že se prof. Miethemu v Berlíně podařilo
připravíti diamanty tak velké, že lze upotřebiti
jich jako šperkových kamenů. Ač uplynulo již ně-
kolik měsíců, co první zpráva do veřejnosti při-
šla, přec dosud démanty Mietheovy nikdo ne-
viděl, aniž on sám podrobnější zprávu o metho-
dě své uveřejnil. Asi před měsícem vyskytla se
v denních listech zpráva, že chemik Charette
předložil pařižské Akademii velké krystaly umě-
lého diamantu, avšak komise, Akademií zvolená,
prohlásila, že Charettovy krystaly démanty ne-
jsou. Poštěstilo-li se, připraviti umělý démant
ač dosud jen v krystalech drobných, jest naděje
oprávněna, že se též podaří připraviti krystaly
větší; budou-li tyto způsobilé, nahraditi přiro-
zený démant co šperkový kámen, není lze pře-
dem tvrditi. Bylo by ale důležito, kdyby se po-
dařilo vyráběti umělý démant ve velkém a l-
cino, by bylo lze této nad jiné tvrdé hmoty
u větší míře využitkovati k potřebám techni-
ckým; drahocenné přirozené kameny necht
slouží jako šperk, nechť zvyšují lesk koruna
půvab krásy.
profesor
Miethe
Charette
Charettův
Berlín
20
article
Též rubín již uměle přípraven a tento ni-
koli v krystalech tak drobných, jako u démantu
připomenuto bylo. Mezi umělé rubíny čítati sluší
kameny původu neznámého, které r. 1885 snad
ze Ženevy do obchodu kamenářského přišly
Barvou byly přirozenému rubínu nápadně po
dobné, i leskem, průhledností, dvojlomem světla
hustotou a tvrdostí se tomuto úplně rovnaly, než
bylo lze pozorovati pod mikroskopem, že vy-
kazují některé zvláštnosti od přirozeného ru-
bínu odchylné, pročež považovány za artefakt,
snad za drobné, přirozené rubíny, jakýmsi sklo-
vitým tmelem stejné hustoty optické, jakou má
rubín, ve větší kousky setmelené. Jiný náhled
o ženevských rubínech pronesen v ten smysl,
že připraveny byly roztavením drobných přiroze-
ných rubínů. Výklad tento zdá se býti pravdě
nepodobným. Při vysoké temperatuře — asi
1500° C, které jest třeba, aby kysličník hlinitý
roztaven byl, ruší se krásná barva rubínu, tento
stává se šedě kalným, ztrácí podstatné vlastnosti
drahokamu a přecházi v obecný korund. Cestou
amělou připravili skutečné rubíny Ebelmen,
Daubrée, Saint Claire Deville, Caron, Moroze-
wicz a j., avšak výrobky jejich jako děmanty
Moissanem obdržené byly jen velmi drobné.
Před třemi roky dodány mi byly dva brou-
šené rubiny, každ, asi 1/% karatu těžký, inten-
sivně lesklé, barvy rubínové s odstínem do bar-
vy fialové, které jeden klenotník za pravě, jiný
za padělané rubíny prohlásil, abych je ohledal
a úsudek svůj pronesl. Hustota, tvrdost, lom
světla poukazovaly na rubín a vylučovaly každý
jiný kámen, tím více i sebe podařenější imitaci.
Barva
Caron
Moroz
Ženeva
Saint Clair Deville
21
article
Při bedlivém ohledání mikroskopem nalezene
v jednem z obou kaménků několik drobných du-
tinek, v chomáček seskupených, jaké nikdy
v pravých přirozených rubinech se nevyskytuji
a které poukazují k vzniku z hmoty roztavené.
V druhém kaminku dutinek sice nebylo, ale vy-
kazoval šmouhy jasněji a tmavěji rubinově zbar-
vené, podobné oněm, které pozorujeme často
r obyčejném skle; opět znak, že byla hmota
dříve roztavena. Poněvadž rubín thermitový po-
dobné uzavřeniny často obsahuje, jest úplně
odůvodněn náhled, že zmíněné broušené kameny
jsou rubínem thermitovým. Nedokonalé zbar
vení a šmouhy v rubínech thermitových sna
lze vysvětliti prudkou reakci při vzniku rubín
těchto, není zajisté lehko, upraviti nejvhodnější
poměr součástky barvicí a tuto stejnoměrné roz
děliti celou roztavenou struskou. Roku 1900 vy
stavil Paguier v Paříži umělé rubíny, které bar-
vou a leskem rovnaly se nejskvostnějším rubí-
nům přirozeným a nevykazovaly znaků, které
poukazují k výrobě umělé. V Paříži jest několik
výroben umělých rubínů, za sdělení methody
a zařízení výroby požaduje se 5000 franků.
Umělé rubíny připravují se úplně bezvadné.
není pochyby, že cena přirozených rubínů kles-
ne, již proto, že kameny vlastností a jakostí
stejných, umělé a přirozené rubíny, nikoli snad
bezcenné imitace, nebudou výhradou boháčů.
Paříž
22
article
Ale i tilo budou se rozpakovati, za indické ru-
bíny platiti obnosy vysoké. V poslední době za-
počato s vývozem umělých rubínů do Indie, kdež
přebrušovány na tvar indický. Přijdou-li takto
upravené kameny zpět na trh evropský, budou
vydávány za rubíny indické, není totiž žádného
rozdílu mezi přirozeným a umělým rubínem —
rubíny přijdou z mody.
V poslední době vyrábějí se v Paříži též
umělé safíry, které broušeny, úplně se podobaji
světlejším kamenům coylonským. Avšak safír
tyto lehce lze od safíru přirozeného rozeznati,
neúčinkují v světlo polarisované a kdyby, jak
se tvrdí, byly lučebně se safírem totožny, jsou
jen sklem safírovým. Že by se bylo podařilo, tou
dobou nejoblíbenější drahokam — smaragd —
uměle připraviti, najisto postaveno není. Ebel-
men obdržel prý roztavením obecného beryllu
s kyselinou borovou a nepatrným množstvím
kysličníku chromitého jehlice sytě zelené, snad
smaragd. Hautefeuille roztaviv součástky beryllu
s kyselým molybdenanem lithnatým a nepa-
trným množstvím kysličníku chromitého, ob-
držel až 3 mm tlusté sloupečky barvy zelené.
avšak kalné. Byl-li to skutečný umělý smaragd
prokázáno však není. Smaragdem jistě nejso
t. zv. „zaručeně pravé umělé smaragdy“, které
letošního roku v Paříži na trhu kamenářském se
objevily; tak jako „ceylonský safír“ neúčinkuji
ve světlo polariscvané a dokumentují takto sklo-
vitou svoji povahu. Totéž platí o „zaručeně pra
vém“ umělém akvamarinu.
Indie
Paříž
mm
23
article
Na konec nutno ještě se zmíniti, že se
cestou mechanickou též tyrkys uměle připra-
vuje; fosforečnan hlinitý a měďnatý komprimují
se hydraulickým tlakem ve hmotu, vykazujíeí
veškeré vlastnosti tyrkysu přirozeného, již není
lze od tohoto rozeznati, tím méně, ana přimí-
chána bývají do směsi i zrnka hydroxydu žele-
zitého, které přirozený tyrkys tak často uzavírá.
Žihán rozpadá se umělý tyrkys, roztápí neb
speče se a zachovává aspoň v nitru svém barvu
modrou. Přirozený tyrkys žárem praská, stává
se černým, aniž by se roztavil nebo spekl, vy-
žíhaný lehce v prášek dá se rozmáčknouti. Vy-
mezil jsem podstatu drahokamů, naznačil jsem
způsoby jich strojení a nápodobení, seznámil
v stručných rysech s umělou výrobou draho-
kamů a s oblížemi, s touto spojenými, jakož ise
znaky, které umožňují, umělé drahokamy o
přirozených rozeznati
1912/108.
27
article
Partie čís. 310.
Hrána v ruském turnaji v Lodi 26. prosince 1907.
Odmítnutý gambit dámy.
Bilý: Rotlevi.
Černý: Rubinstein.
1. d2—d4
d7— d5.
14. Dd2—e2 Sc8—br
15, 0—0 Jc6 —e5
2. Jgt—f
e7—e0
3. e2—e3
c7—c5
16. JfSxKen
Sd6xke5
Se5—c7
17. f2—fad
4. c2—c4 Jb8—ce
5. Jb1—c3 Jg8—fe
Va8—c8
18. e3 —e4.
6. d4xc5?a) Sf8 xKch
Sc7—be-
19. e4—e5
7. a2—a3
a7—a6
20. Kg1—bí
Jf6—g4!
8. b2—b4 Se5—de
De7—h4i
21. Sd3—eke)
9. Sc1—b2
0—o
Ve8xemi
22. g2—g3
10. Dd!—d2?b) Dd8—ezí
Vd8—d2
23. g3xk4
Sb7xet-
11. Sf1—d3e) d5xkc4
24. De2xk«d2
12. Sd3xc4
b7— b5
25. Dd2—g2 Ve3—ha
Ví8 — ds
13. Sc4— ds
a bílý se vzdal.
Černá
Rubinstein
Jc
jít jít 7
Dd
f e 7
c 5 16
c 7
Jb
c 3 Jg 8
Sb 7
Sf 1
d 2 12
28
article
)Ztráta tempa! Bílý má zde dvé dobrá pokračování
totiž: I. 6. Sf1—d3 d5xc4, 7. Sd3xKc4 a7—a6, s..
0—0 b7—b5, 9. Sc4—b3 Sc8—b7, 10. Ddl—e? atd
II. 6. a2—13 a7—as, 7. b2—b3 (partie Schlechter—
Tarrasch, Ostende 1907).
Lepší jest 10. Sf1—d3 s násl. Ddl—e2
Bílý mohl dobýti pěšce d5, což bylo by však ne-
bezpečno, na př. 11. c4xd5 e6d5, 12. Jeaxds
Jf6d5, 13. Dd2xd5 Sc8—e6, 14. Dd5—d2 Vf8 —
d8, 15. Jf3—d4 Jesxd4, 16. Sb2xKd4 Sd6—e5, 17.
Sfl—e2 Se5xd4, 18. e3xd4 Se6—c4, 19. Dd2 —e
Vd8—e8! atd.
Tento a zvlášť příští tah bílého kompromitují po-
sici bílého. Na místé bylo 17. Vf1 — di
Bílý nemá více dostatečné obrany. Jezdce g4 nebylo
lze bráti pro 21. Vd8d3 s násl. Vd3—d2 a Ves—
d2. Konec hraje Rubinstein velmi krásně. (E. Cohn
v „D. Wochenschach“.
Partie č. 311.
Hrána v V. všeruském turnaji v Lodi 1908.
Hra čtyř jezdeů
Bílý: Snosko-Borowski
Černý: Salve.
1. 62—e4 e7— e5
120. Jf3—d4 Da2—a3
2. Jg1—f3 Jb8—ce
21. De2—d2 Da3——c
3. Sf1—b5
Jg8—f
22. f2—f4
Se6—c8
4. Jb1—c3
Sf8—b4
23. f4—f5
Jg6—f
5. 0—0
24. Se3—b4
Dc5—e5
6. d2— d3
Sb4xKch
25. Jdt—fs
De5—e8
d7—de
7. b2xkc3
26. e4—e5
Jf6—h5
8. Sc1—g5
Dd8—e7
27. e5xd6
Des—d7
Jc6—ds
9. Vfl—el
28. g2—g4
c6—ch
29. Sb4—cz
Jd8—ee
Jh5—fs
10. d3—dt
c7—c6
30. Vet—e
11. Sg5—cí
Dd7—at
Ví8—ds
[31. Jf3—e5
12. Sb5—fl.
Jí8—d7
Je6— fs
32. Vd1—el
13. Ddt—e2
Jd7xe5
De7—c?
1 33. Se3xceh
14. Sc1—a3
Da4—bt
Sc8— ee
34. Se5—c
Db4—bs
15. Val—dt
Jí8 —g6
35. Sc3 xxkc fe
16. c3—ck
gTxk fe
17. h2—h3
De7—a5
36. Ddz—d5 Vd8—f
18. Sa3—be
37. d6—d
Dašxa2
Sesxdz
e5)k2d4
38. Ve7xKd7 a č. se vzd
19. Sb2—es
Schlechter
Tarrasch
Dd
Jesxd
Rubinstein
E Cohn
D Wochenschach
Borowský Černá
jít 5
jít 7
jh
Ostende
Val
Vd 8 d
Sf 1
d 3 d
Sb 2 xKd 4 Sd 6
e 8
e 5 120
c 3
c 3 Sf 8
Sb 4 xK 25
e 7 27
Sb 4
c 7
c 6 30
Dd 7
Sb 5
Sesxdz e 5
4 38
Sb 2
29
article
Partie č. 312.
Hrána v témž turnaji.
Francouzská hra.
Černý: Notkin
Bílý: Snosko-Borowski.
e7—e6
[19. c3—c4
d5xeca
1. e2—e4
d7—d5
20. Dd2 xKah.
Jb6 —d5
2. d2—d4
Jg8—f
21. Je3xdá
e6x«d5
3. Jb1—ba
Sf8—e7
22. 0—
Ja6—b4
4. Sc1—g5
Jí6—d7
23. Da5—be
Vf8s—bs
5. 64—65
24. Db6—ch
Dd8xke7
De7xch
6. Sg5xe7
Jd7—be
7. Je3—b5
25. d4 xkkcc
Sd7—f
27—a6
26. Vb1 —at
Vasxkat
8. c2—e3
c7—c5
9. Jb5—as
27. Vfl xaal
c4Xcbs
Jb6—a4
28. Jf3—de
b3—be
10. Ja3—c2
29. Va1—f
b7—b5
Jb4—ae
11. Va1—bí
Se8— dr
30. g2—g4
Sf5—c
12. f2— f4
c5—c4
31. Kgi i
Ja2—cs
18. Jgl—fs.
a6—a5
32. Se2— fs
b2—bun
Jb8 —n6
33. Jd2xbi
Sc2xkcbi
Ja4—ce
34. Sf3XKd5
Jes x ds
35. Vfi Xbt
c4x«bs
Jd5xkfa
a bilý se vzdal.
14. 801—e2.
15. Dd1—dz
16. b2—b
17. Je2—es
18. a2x«bs
Černá
Borowský
Jb
Virginie
e 7
e 6
c 4 d
d 5 3
d 7 23
b 5 25
Sd 7
c 5 9
c 2
Je x d 35