1
masthead
Ročník XXXXVIII.
3
masthead
šfanslebte
34o
5
masthead
sty isběes ovhy lle
6
masthead
V Praze, v neděli 19. ledna 1903.
Praha
8
masthead
vozem ce slttsl
13
article
Na rannt a odpol. HIsty
předplácí se
v Praze v aáninístrael
na měsda . . . .
na čtvrt leta . . .
s droji donáškou
na měsí
Praha
14
article
za čtrrti late.
ve slislksck
na něsíc . .
Poštou
16
article
na čivr li. . . .
s dvojí zisilk
na čtert eka
18
article
Dnašní číslo pro Prahu le o 18 stranách.
Dnašní číslo pro Prahu le o 18 stranách.
»Státu (pruskému) udílí se právo, aby
v okresech, kde nelze ohrožené něme
ctví jinak ochránit, nežli posílením a za-
okrouhlením německých osad pomocí usí-
dlení přistěhovalcův, — získal potřeb
ných k tomu pozemkův v úhrnné vý
měře 70.000 liektarů cestou vyvlast-
nění!« Tak zní zákon, jejž přijala včera
18. ledna 1908 pruská sněmovna poslancův
značnou, skoro dvoutřetinovou většinou ve
třetím čtení. —
Tam až dospěla tedy již svěřepá kru
tost pruské vlády a její trabantův proti ubo
hému lidu polskému, jejž Evropa po roztr
hání Polsky dopřála v pospas Hohenzolle
rům. Tehda ovšem králové pruští ještě sli
bovali Polakům otcovskou svou lásku
ochranu a záštitu Jejich národnosti a jejich
občanských práv. Tak po třetím dělení Pol
sky dal tehdejší král pruský r. 1795 razit
pro Poláky pamětní peníz se svou podobiz
nou a s nápisem latinským: »Et vobis quo
que pater!« (»Také vám budu ot
cem!«) A což teprve po kongresu vídeň
skěm r. 1815 a při prohlášení ústavy pro
království pruské. To bylo teprv blahovol-
ných královských slibův v slavných prokla-
macích a manífestech »věrným a dobrým
polským poddaným, kteří mají býti účastni
všech práv a svobod úslavních« atd. atd.
Polak
Pol
Praha
Evropa
Polsko
19
article
Avšak již v polovině předešlého století víti
v Berlině počal se obracet proti polské ná-
rodnosti a řeči, a jakkoliv synové polští krvá-
celi na bojištích v Čechách r. 1866, jako
roku 1870 a 1871 na bojištích francouzských
pro slávu a moc Pruska a Hohenzollerův
měrou všeho uznání hodnou, dostalo se ubo-
hým Polákům v Prusku za to již rokem
1886 počínaje — královské odplaty a vděku
pruského, až Evropa trnula a zasla. » Nej
vělši statník Němcův« Otto Bísmark tehda
s veškerou sobě vlastní bezohledností pro-
hlásil Poláky Pruskem zabrané za živel Ně-
mectvu a Prusku krajně uebezpečný, který
prý nemůže oželet své někdejší velké Pol-
sky a tudíž by za možně příští pro Prusko
nešťastné války jistě povstal revolučně,
aby poraženě Prusko dorazil.
Proti tomuto předvídanému nebezpečí
v budoucnosti musí prý se tedy Pruskoa
Němectvo záhy opatřit jednak úsilovným po-
němčováním všeho polského školství, jednak
hojným zakupováním polských velkostatkův
a osazováním jich německými sedlaky, aby
oblast polská byla pokud možná brzya
pokud možná nejhustěji prostoupena živlem
německým. —
Povolením 100 milionův marek z daní
také polského lidu »usídlovací německé ko-
misi« zahájen státem pruským od
r. 1886 nepokrytý vyhlazovací
boj proti polským občanům
v Prusku — boj Němcův o polskou půdu,
vedený všemi prostředky násilí, úkladův a
korupce. Bismark padl, přišel Vilém II,
Capriví, Hohenlohe, Bülow — leč proti-
polská vyhlazovací ta válka trvala dále ; —
roku 1901 povoleno na zakupování polských
sl dsootěi do
Prusek
Hohenzollerův
Polák
Němcův
Bísmark
Vilém II
Hohenlohe
Bülow
Berlín
Čechy
Evropa
Prusko
20
article
statků a na zaplavování polských krajův ně-
meckými dobrodruhy sněmem pruským dal
ších 250 milionů marek a školy polské
poněmčovány způsobem, že byl to pravý
evropský skandal.
Nicméně všechna tato hanebnost pruská
odrážela se o vlasteneckou statečnost a obě
tovnost polské inteligence, která proti tomu
státnímu chabrusu pruskému spolčováním
i organisací obrannýcb polských bank zá
polila tak houževnatě, že na konec slavná
pruská vláda utržila notné fiasko.
Ceny pozemků v krajích polských vůč
lačnosti německých parcelářů rapidně rostly.
avšak na konec nemohla král. pruská osídlo-
vací komise ani za žádné peníze dosáhnouti
koupě velkostatků polských, na něž měla
spadeno. Nebyly prostě za žádnou cenu
Němcům na prodej.
Každá jen poněkud slušná vláda byl
by za těch okolností ustála od úsilí tak
mrzkého jako marného, byla by po této
lekci rozumně uznala, že pod sluncem XX
století není již možno podobnými středově-
kými hrubými torturami vyhladit a zničit
probuzený, zachovalý národ, ale sluší se
mu v mezích státní příslušnosti dopřáti vol-
ného prostoru ku vývoji jeho svérázného
21
article
Mm
života národního.
Než, toho není stát pruský, založený
železem a krví na hrobech slovanských, jak
patrno ani pod sluncem XX. století naprosto
schopen. Když nechtějí ubozí rolníci a velko-
statkáři polští prodávati svou rodnou půdu
Němcům za žádnou cenu, tož jim ji šle-
chetná královská pruská politika prostě
vezme násilím za cenu nejnižší:
nuceným vyvlastněním jich ze
sídel po otcích zdědě nýchl
Toť prostý význam a smysl onoho shora
uvedeného vyvlastňovacího zákona! 70.000
hektarů polské půdy má býti státními vy-
vlastňovacími komisaři libovolně k »za
okroublení německé državy« vyhlédnuto, do
savadním polským vlastníkům hodí se za
jejich statky špinavě nejnižší »odhadní cena«
— a pak se násilím pruskými četníky ze
svých statků, ze své půdy vyženou! — T
je možně, to se děje dnes ve středu Evropy
v moderním (l), právním (!!) a ústavním (ll
statě pruském, na očich vzdělaného lidstva.
Němec
Evropa
22
article
Holá konfiskace majetku a vlastnictví, hole
oloupení a vydědění národa klidného, nedo
pustivšího se žadného odboje, žadné revo-
luce proli statu, z čehož sobě druhdy ve
století 17. brávaly absolutní vlády zaminku
ku podobným loupežim. Ne — Polska je
ticha, Poznaň mlčí, avšak německý fu-
ror v Prusku dnes řádí proti bez-
brannému obyvatelstvu slovanskému, jako o
řetězu utržený.
V celém vzdělaném světě platí právní
řád, že soukromý majetek občanů je svatým
a nedotknutelným, že státní moc je povolána,
aby jej chránila a hájila svým soudnictvím
jako svou policií; i novověké » právo válečné
šetří soukromého majetku občanův ve státě
přepadeném a podmaněném. Práva vyvlastňo-
vacího smí užíti i dle pruských zákonův stát
pouze a jedině v určitě předepsaných nej-
krajnějších nutnostech, když toho na př. vy
mahá nezbytně přímá obrana země v čas
války, nebo velký hospodářský zájem, jako
stavba dráhy neb hrází proti povodním
ochrana proti nebezpečí ohně, potřeba veřejné
komunikace, asanace a těm pod, místní nut
nosti. Ale osvojiti si právo k násilnému vy
vlastnění tisícův majitelů půdy ce
lých širých krajův (70.000 hektarův!),
jen proto, a výslovně proto, aby místo vy-
hnaných Slovanů mohli v ta opuštěná sídla
býti usazeni němečtí kolonisté: nad
tím svědomí všeho vzdělaného novodobého
lidstva se otřásá ošklivostí a hrůzou, proti
tomu civilisace evropská musí stejně prote
stovat jako proti lupičství a zlodějství »revo-
lučních« těch banditů v Rusku, před nimiž
křižuje a žehná se té doby německý tisk
jako před neslýchanou zvlčilostí »barbarstv
ruského«. Jaký tu rozdíl? tážeme se však
my. »Expropriace« jako »expropriace«, at
s pumou, nebo se zákonníkem pruským v ruce.
Polsko
Poznaň
Rusko
23
article
Však to také cítili dobře pruští konservativci
v kostech, na jaký svrchovaně po
vážlivý a principu monarchisti
ckému krajně nebezpečný srá
spouští se tímto činem vůči Polákům krá-
lovská politika pruská.
Však také trnuli pomyšlením, že Bebe
se z tohoto »státního komunismue
pruského nepokrytě raduje, — avšak nie
méně nedovedli se vzchopit k náležitému
ráznému odporu a přestali na pouhém varo
vání a napomínání před nebezpečnými dů
sledky tohoto nemravného činu. Tak na př
hr. Praschma pravil: »Jaká bouře roz-
hořčení by se zvedla, kdyby naši baltičt
soukmenovci v Rusku nebo ně
mečtí velkostatkáři v Uhrách byli podobně
vyvlastněni? Nebezpečí, jaké tímto zá
konem se přivodí, jest mnohem větší nežl
domnělé nebezpečí národní, které se před
stírá. Bebel výslovně pověděl, že tato před-
loha odpovídá jeho programu. A k jakému
prostředku hodláte sáhnout, když ani tento
nespomůže? Pak zbývá nám už jediné kon-
fiskace polských statků, a vyhnání Polákův
z Pruska !
»Postřílení jich!« dodali polští poslanc
v pruské sněmovně, a ukončili svou zou-
falou, ač ovšem marnou obranu svého práva
dobrého a svého majetku poctivého, svých
odvěkých, právně nabytých statků a své
rodné půdy posléze — když vše bylo ztra
ceno a většina sněmu pruského brutálně za
mítla i poslední obranný návrh, aby dle
ústavy byla vyhrazena lhůta 21 dní, du
které lze o zákoné tom ještě jednou sně-
movně rozhodnout — posléze jedi-
ným vystižným výkřikem: »Fíl1
Rozumí se, předseda sněmovny pruské
ihned zkáral tento neparlamentní výkřik.
Ale již bylo pozdě. Toto polské »íi!« roz-
lehne se celou vzdělanou Evropou a zů
stane v dějinách věkoplatným odsudkem
zločinu pruského ze dne 18. ledna 1908.
Polák
Bebe
Bebel
Polákův
Rusko
Uhry
Prusko
Evropa
24
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
V Praze, 18. ledna. (Projev výkon-
ného výboru české národní stra ny
ve Slezsku.) Český výkonný výbor ve
Slezsku pojednal v poslední své poradě o nej-
důležitějších aktuálných otázkách, týkajících s
Praha
Slezsko
25
article
slezských Čechů a vytknul své stanovisko ve
třech resolucích. V prvé mluví o známěm
jazykovém rozhodnuů zemského výboru slez-
ského. Výkonný výbor prohlašuje, že rozhod-
nutí ono porušuje ústavu a platné zékony, pře
to však spatřuje v něm »nepatrný první krok
ke zlepšení poměrů a zahájení klidnějšího spolu-
žití bez újmy ústavně právního stanoviska.« Při
tom vyzývá české obce, aby bez prodlení, jestliže
to ještě neučinily, prohlásily češtinu za svůj
úřadní jazyk a zemskému výboru o tom podaly
zprávu. V druhé resoluci výkonný výbor vítá
že poslanci ze zemí s koruny české na říšské
radě se spojili v jednolný »Národní klub«, aby
prováděli positivní politiku a vyslovuje za to dík
všem, kdož k tomu pracovali, zejména též posl.
bar. Rolsbergovi. »Pokládáme — praví se v reso
luci — jednotný postup poslanců všech zeml
koruny české na půdě vídeňské za nutný pro
zájmy Čechů slezských a prospěšný pro celý
národ, poněvadž my Čechové ve Slezsku jako
národní menšina nulnost takového jednotného
postupu obzvláště pociťujeme. « Mimo to Narodní
klub se žádá, aby bez Slezska neděl
se žádné vyrovnání v Čechách
V resoluci třetí vyslovuje se politování, že
snahy o sjednocení všech českých stran v
Slezsku nevedly dosud k elli, ale výkonný výbor
nevzdává se naděje, že se konečně nalezne
vhodná cesta k sjednocení.
Čecho
Slezsko
Čechy
národní klub
26
title
Politické zprávy zahraničné.
27
article
V Praze, 18. ledna.
Praha
28
article
Přeličení pro kapitulaci portarlurskou.
Portarturské přelíčení dospělo ke zjištěn
jak se udála sama kapitulace. Z předešlýeh
zpráv je známo, že válečná rada skoro jedno
myslně se vyslovila proti kapitulaci. Pro ni by
vlastně navrhovatel, pluk. Reis, sámi i jediný
Gen. Stössel a Fok nevyjádřili se určitě. Válečná
rada se rozešla v přesvědčení, že v obraně bud
pokračováno.
Vídeňské úřadní zpravodajství, jež ny
zřejmě naddržuje Stösslovi, oznámilo telegrafi-
cky listům, že přelíčením konstatována byl
holá nemožnost, aby se Portartur déle bránil.
Úřadní zpravodajství zajisté ví, že jde pře
soudem v prvé řadě o něco zcela jiného: o zji-
štění, kteří z portarturských vojevůdců byl
vinni, že se Portartur nedal od Japoneů vzit
že se jim dobrovolně vzdal před útokem možná
posledním, ale přece jen bez posledního boje
Zákony o obraně pevností jsou ve všech státech
stejné: pevnost kapitulovati nesmí a musí se
dáti dobýt. Kapitulace je přípustna teprve v tom
okamžiku, když nepřitel do pevnosti vší silou
vnikl, tu teprvé obranci smějí se mu vzdáti
složiti zbraně.
A přelíčením bylo zjištěno toto:
Když se válečná rada rozešla, gen. Stösse
v předvečer 19. prosince (1. led.) poslal do ja-
ponského tábora parlamentáře, praporščíka Mal-
čenka. Učinil to tajně, o svém umě a neprávem
s tím patrným úmyslem, aby ostatní vojevůdce
postavil před nevyhnutelnost.
Pluk. Chvostov vypověděl, že v něm, když
Malčenko odcházel do japonského tábora, vznik
lo podezření, že pevnost kapituluje. Když
se Malčenko vrátil, Chvostov se ho tázal, proě
jel k Japoncům. Malčenko odpověděl: „Nes
jsem gen. Noziovi gratulaci k novému roku.
Reis
Malčenko
Chvostov
Japonec
Mala
Malčenko
Portartur
29
article
V drobném prodejít
ranní čisla o sobě . . . za 8 b
odpoledni
. . . . za 2
Ve flialkách sa veskovl
ranní čísle. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . 4 k
Inserátv
platí se hotevě napřel
Předplacení a inserty přijímá adminl-
strace v Mláridnské ulici č. a.
Tam nachásejí se též redakee
Glskárna s ezpedice , Národnich Listů“.
Rakopisy se novracejí.
Mláridnský ulice
30
article
Chvostov zůstal při svém podezření, že se vy-
jednává o kapitulaci. Šel k důstojníkům štábu
a pravil jim: „Gen. Stössel poslal k Nogiovi
posla s gratulací k novému roku.“ Všichni byli
pobouřeni a prohlašovali, že je to nemístné.
Ráno 20. pros. (2. ledna.) Chvostov byl ko-
mandován, aby doprovodil pluk. Reisa do japon-
ského tábora. Kromě něho byli k tomu koman-
dováni: podplukovník Dmitrevský, hejtman Go-
lovaň, kap. I. tř. Ščensnovič, praporščík Mal-
čenko a student ústavu pro východní jazyky Le-
bedev. a
Chvostov uvědomil o tom gen. Smirnova,
jenž pravil: „Jeďte, jinak se nedovímo
výsledku vyjednávání.
Japonci posly očekávali v chatě ve vsi
Šujšujině. Přijal je gen. Iditi, náčelník štábu
Nogiova. Odevzdal poslům podminky kapitulace,
sepsané v anglickém jazyku, řekl jim, že se
mají rozhodnouti v 3/4 hod. a odešel. Plukovník
Reis na rychlo sepsal podmínky nabízené kapi-
tulace. Ostatní souhlasili s podmínkou, že kapi-
tulace bude čestná, že posádce bude dán volný
odchod a že jí japonské vojsko při tom vzdá
čest. Gen. Iditi, vrátiv se, prohilásil, že tato pod-
mínka je nepřijatelná. Reis odpověděl, že sou-
hlasí a že se Rusové vzdávají bez podmínky.
Kapitulace byla hotova.
Hejtman Golovaň tázán předsedou, jaký do-
jem naň učinily podmínky kapitulace, odpové-
děl: „Velmi nepříjemný. Zdálo se mi strašně
urážlivým, že vojáci naši mají býti vzati do za-
Když brány Portarturu Japoncům otevřeny,
ruské posádce čest vzdána nebyla. Vojáci beze
zbraní odvedeni do zajetí. Důstojníky vítězové
prohlásili za volné, ale jen gen. Slössel a pluk.
Reis této výhody použili. Ostatní, zejména ge-
nerálové Smirnov, Fok, Bílý, Semenov, Nikitin,
Mechmandarov a velitelé některých pluků ode-
brali se do japonského zajetí se svými vojsky.
jetí.
Stössel
Chvostov
Smirnov
Japonec
Iditi
Nogiův
Reis
Rus
Golovaň
Fok
Semenov
Nikitin
Mechmandarov
Chvostov
Mala
podplukovník Dmitrevský
31
article
Události v Marokku.
V Rabatu, nynějším sídle sullána Ab-
dula Aziza, je poměrně klidno, ale maghzen
má velké nesnáze s mnohými předními osob-
nostmi, jimž neimponuje více jeho otfesená
sutorita. V paláci sultánově konala se 15. 1. m.
porada notáblů města o změně guvernéra města.
Dosavadní guvernér Arbi Zeboli jevil odpor proti
zavedení policie a vůbec se zdál nespoleblivým.
Bude prý nahražen Ben Nasser Ghanamem, bý-
valým členem komise pro zahraniční věci.
Sultána potkala nová pohroma. Byl zrazen
kmenem Zemmurů, který měl vyslati jistý počet
jezdců k sesílení vojska šerifova. Jezdci přijeli
před Rabat, vyplenili statky v okolí a odjeli,
odehnavše asi 2000 kusů dobytka. Maghzen je
velmi rozěilen touto událostí. Rabat je stále
střežen vojenskými hlídkami, jež mají na sta-
rosti zejména chránit obydll Evropanů. Soltán
konal přehtidku vojska. Mehala Buchty el Beg-
dada vrátila se do města a utábořila se vedle
paláce sultánova.
Řada operací, provedených rychle generá-
em d'Amadem, činí nejlepší dojem na Evro-
pany. Tuzemei opět začinají dostávat re spekt
k francouzským zbraním. Je to nový důkaz, že
proti Maročanům je mnohem výhodnější útočný
způsob nežli obranný. Kdyby se takto energicky
jednalo — píše tangerský dopisovatel »Tempsu«
— již v srpnu a září m. r., byl by již uklid-
Aziza
Arbi Zeboli
ben Nasser Ghanam
Zemmur
Evropan
Soltán
sultánův
Amado
Maročan
Maroko
elektrický Bega
32
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 18 ledna
6—. (Kronika.) Zpráva evropského
zájmu: na zámku Serrahnu u Krakova v Sas-
kém Altenburku (Schloss Serrahn bei Cracow
in Sachsen Altenburg) zasnoubil se kníže Ferdi-
nand Bulharský s princeznou Eleonorou von
Reuss-Köstritz... A všecko, rozumí se, hned
se zajímá o nevěsta! Noviny vypravují, co
vyzvěděly. Jakou má dáma minulost, jaký vedla
dosud život pohnutý a záslužný a jakou do-
stanou Bulhaři příšté hodnou kněžnu ! A řeč
se obrátí na brzkou svatbu, na věno a výbavu
nevěsty a podobné otázky a věci.
Nu a — dále? Jsou přece jiné ještě
otázky na světě!
Koho na příklad zajímá, že tu dvěma řádky
diplomatiekého telegramu vyslovena vlastně cela
kulturní historie slovanského — pravěku?
Zámek Serráhn v Německu? Jméno roz
hodně nemá německý zvuk. Skomolenina ně-
jaká! Najde se jich spousta v místopise něme-
ckém: Werra, Gera, Gotha, Kahla, Jena . .
Reuss
Bulhar
Praha
Serrahna
Krakov
Sas
Německo
Gera
Gotha
Kahla
Jena
Werra
Schloss Serrahn bei Cracow in Sachsen Altenburg
33
article
Podivné zrůdy! Jméno arci jako jméno ! Vy
slovuje se od jakživa, nepřemýšli nikdo o něm
Tvary a obraty jazyka srostou tak s člověkem
Kolik lidiček řiká »kuráž«, »kaof ik«, » punčochae
a mysli si, že jsou to — česká slova ! A Něme
nejpodivnější jména svých měst a míst považuj
za německá! Anebo, znějí-li přilis bachraté
aspoň za — staroněmecká
Zámek Serrahn, konečně, budiž! Těžko
se v tom vyznat! Ale Krakov bned vedle
Kde se vzaí v Německu — Krakov, řekněte
— Nu, také žádný problém ! Známo přece,
v Polabí, až po Sálu, dlouho seděli Slované! An
Němci nepopírají dějinný fakt! ..
Až po Sálu! Ale jména podezřelého tvaru
a zvuku táhnou se za Sálu! Jdou celým Du
rynskem a — dál! Mnohem dál na západ ! ..
— Jména nic nedokazují... Což sejde na
zvuku a tvaru jmána ? Ví se přec: od nejstar
ších časů seděli tu Němci! A ne li Němci, tedy
snad jiní národové staří, jenom ne — Slované
A proč ne Slovaně?
— Protože ti přišli k Labi teprve v pátém
století po Kr. Zde narazíli na německou moc.
A převaze podléhali.
Kdo to praví?
Slovan
Němec
Kristus
Krakov
Německo
Polabí
Sála
34
article
— Inu, kdož! Věda historickál
Vskutku! Německá věda nedopouští an
pomysliti, že by v Německu byly nějaké stopy
dávného — slovanského živola
Nejvíce na slovo braný učenec praví o tom
— Jisto je, Slované v šestém stoleti by-
dleli v Zakarpati až po Vislu, tou dobou nu
Labi nikdo o nich nevěděl.. 1)
A jiný patriarcha německé stařinovědy:
— Že by východní Germané, za prvníeh
stoleti našeho počtu a dříve už, byli měli mezi
sebou Slovany, ať už jako zbytky staršího oby-
vatelstva nebo jako vetřelce, neuka z uj
žádné známky, a domněnka zůstává
prázdnou možností beze vší ceny . . . 2)
Tedy před pátým nebo šestým stoletím po
Kr. o Slovanech na Labi ani řeč! Tedy ani
v Čechách a dále na jih, tím méně dále — na
západ v Německu l
— A jsou li tu zřejmé slovanské stopy
vát
přec?
— Pak jsou leda z doby — pozdějš!!..
Nadmiru vědecky a neodvolatelně prone
šeno! Kdo se cítí autoritou, už jinak nemluví
A přec jen se vnucuje otázka, co tu po-
mazaní věštcové vyššího Poznání fak hlasatelsky
za pravdu vynášejí, není-li vlastně čirý — ne
smysl?
Slovan
Visla
Kristus
Německo
Labe
Čechy
Slovan
35
article
Krakov v Altenbursku stoji dojista blíže z
povšimnuti! Není v Německu osamocen.
V Meklenbursku jmenují jiný Krakov ! A v Du
rynsku, nedaleko »Treffurtu an der Werrae
uvádí se nějaký — Kraburk ! Což jiného, než
také někdejší Krakov! Pak vemte spoustu na-
šich českých Krakovců, Krakovic, Krakoviček
A Krakov polskýl
s valnr
Není tu něco nápadno ?
Napřed, jaká rozloha kraje! A kde je
jméno, lam byli lidé, kteří jméno dali ! Kdo
jméno dává, mysli při tom něco. A co si při
slově myslím, je význam slova! Na širokém
prostranstvu z Meklenburska přes Durynky
Čechy až do Haliče seděli tedy kdysi lidé, kteří
určitému slovu přikládali určitý význam. Lidě
jednoho jazyka! Řekli »krakov« a myslili tím
v kraji místo nějakých vlastností. Jakých vlast-
ností ? Co značilo slovo?
1) Deutz: die Deulschen und ihre Nachbarvölke
) Müllenhoff: Deutsche Alterthumskunde.
Krakoviček
Krakov
Altenbursko
Německo
Meklenbursko
Durynk Čechy
Halič
český Krakovec
Krakovic
die Deulschen und ihre Nachbarvölke
Deutsche Monde
36
article
Dnes říkáme »krákati někoho« a myslíme,
»potahati za vlasy«. Anebo »krákati« prostě
myslíme, neladné zvuky vyrážeti. Vrány nám krá-
čou. Ani jeden ani druhý smysl nehodí se dobře
pro místo v kraji. Slovo mělo asi za dávných
časů jiný význam, dnes zapomenutý. Zvukse
zachoval, smysl je ten tam. Vyhynul dávno jako
předpotopní kerejš, jehož skořepina zkamenělá
se někdy najde.
Co mohlo znamcnat v krajině slov
»krakov «?
Muž, který se dlouho a soustavně oblrá
přírodozpytem místopisných jmen, vyslovuje o
tom své mínění. . 2l
— Krakov, vlastně »krakovo« slovanským
jazykem znači kraj plný kalužii n. Na ta-
kové půdě stojí dva Krakovy v Kraňsku, Kra-
kov u Muravy ve Štyrsku a Krakov v Meklen-
bursku e)
Tu by tedy byl význam!
Je li pravý? Nemůžete posoudit. Muž mí
pro svůj názor jistě své důvody. Sami nemáte
dostatečný přehled látky, nemůžete přisvědčit
ani odpírati. Kdby látka byla srovnána, dalo
by se soudit, odhadovat, řešit, ba i s určitost
tvrdit a — počítst.
Vrána
Krakov
Kraňsko
Štyrsko
Meklen
Murava
37
article
Doufejme, časem látka srovnána bude!
Však něco je přece jisto! Zvuk slova
zkameněl, kámen vydává svědectví! V dobách,
kdy slovo mělo svůj význam v kraji, mluvil
se jedním jazykem v dnesním Kraňsku a Štyr-
sku, v Čechách a v Polsku, v Durynsku
Meklenbursku, na všem prostranstvu od Baltu
až po Adriil
A otázka je na snadě: kdy to bylo
Kolik století nazad? Jak dlouho trvá, nežl
slovo ztrati svůj původní význam, nežli zkamení
v pouhý, prázdný a bezvýznamný zvuk ? Otázk
z přirodozpytu jazyka! Jak dlouho trvá, nežl
národ usedlý na ohromném prostranství a niž
by byl odnárodněn, zapomene význam svého
vlastního slova? Jak dlouho trvá tak podivný
odumirací proces tvarů v paměti věkovitého
ústrojí národa ?.
A ještě něco je jistol
Připad není ojedinělý ! Nejde jen o slov
»krakov« a jeho význam! Mistopis zemí o
Baltu po Adrii vykazuje ne sta, ale tisíce
1) M. Žunkovič: Kdy Slované osadili střední
Evropu?
tisíce jmén, zvuku zřejmě slovanského, ale
smyslu — zapomenutého. Vyslovujeme denně
slova svého okolí a své potřeby, slova zděděná
neznámého významu, ale nepřemýšlíme o nich
Vyslovujeme jména měst, vesnic, hradů, vrchů.
potoků, řek, mluvíme o Praze, o Zbraslavi, Do-
břiši, Zvikovu, Tremšinu, o Sázavě a Vitavě
ale nevíme dávno, co si lidé myslili, když mi-
stům a předmětům jména přikládali ! Tisíce
a tisíce názvů, celý slovník, celé těleso jazyka
tak pozbylo ducha, odumřelo, zkamenělo, pro-
dělalo podivný proces odumíraci, přerozovací,
podobný onomu, jaký geologům se jeví z obraze
ve vrstvách kůry zemské!
Jenom, jakého času je potřebí, ab
se mohl oduhráti takový proces v kulturném
lůně národa? Kde je věda, která by zodponl
dala ty a takové otázky ? Na tom tu všeck
sejdel
M Žunkovič
Slovan
Tremšin
Kraňsko
Čechy
Polsko
Durynsko Meklenbursk
Evropa
Praha
Zbraslav
Sázava
39
article
Tisíeileté těleso jazyka! Kulturné jeho
vrstvy! Prvé, než zemězpyt pronikl ke studlu
vrstev, nemělo lidstvo ani potuchy o stáří země.
Jen báje kolovaly, kde dnes už nastupují přesné
odhady a výpočty. Také od studia kulturných
vrátev jazykového tělesa možno se nadlti vý
sledků obdobných. Názvoslovný materiál místo
pisný představuje nános nejstarších pojmů, po
třeb a znaků kolturného života, jak souvisely.
s okolnostmi kraje. Studium slovanského místo-
pisu je dosud v plenkách, až bude na své výši
bude mu tak lehko a bezpečno sestavit pů-
vodní přesné tvary a poduby názvoslovné z
daných prvků a zachovaných zbytků jako dne
věda zemězpytu z nalezených zkamenělin sesta-
vuje kostry dávných, nikdy nevídaných tvorů.
Pak bude dána i možnost srovnávat doby vý
voje, odhadovat jejich stáří, měřit vzdálenost
stáří kulturných vrstev jazy ka!
Jak je tomu dávno, co vznikaly, co mohly
a musely vznikati »krakovy« v Meklenbursku
a Šlyrsku? Jak tomu dávno, co hlaholil jediný
jazyk a zřejmě slovanský mezi Baltem a Adrií?
Kolik století bylo třeba, aby stopy toho stavu
jazyka pokryly se sfopami — jiného už stavu
Kolik století? Anebo kolik — tisicileti?
Dnes ještě není pravého měřitka pro
přesnost odhadu. Však co není — bude!
Dnes jenom přibližně usuzujeme!
Srovnáváme nejstarší plsemné památky
češtiny s dnešním jazykom Pét, šest stoleti
Adrie
Meklenbursk
Balt
40
article
děli oba stavy věci! A cože pozorujeme ? Jazyk
se rosvinul, rozkvetl, sbohatl, pravda ! Však co
do hmoty a rázu je týž dnes jako tehdy! Ne-
kolik stoleti nikterak nestačilo změnit jeho
hmotu Srovnejte dnešní mapu Čech s nejstaršl
ččeskou mapou! Rozvoj práce je patrný i různost
úpravy! Ale obsah mapy ? Jména míst, městeček,
hor a řek! Dnes jako před sty a sly lety ! Po-
měry trvalostné jako při tvarech — geologiekých !
A teď mapa Německa! Nejen v ne bližším sou-
sedstvu našem, ale dál, až k samým břehům
»Otce Rýna« a za ně, nacházejí se zajímavé
zkameněliny slovný h tvarů původu zřějmě slo-
vanského. 4) Vysvětliti jich tvar a přitomnost
nelze žádným dějem, který by se byl mohl
odehrát uvnitř několika krátkých století ! Muselo
tu dávno, před tisíci a tisíci lety působit a bi
se s živolem a jeho potřebami pokolení, které
myslilo a mluvilo — slovansky!
A co na to historická — věda
— Nemožno! odpovídá. Sované nemohl
dávno před Kristem sedět v Německu!
— Proč nemohti?
Krist
Čechy
Německo
Rýn
41
article
— Protože . . . protože . . . César, Ta-
citus, Ptolomeus a jiné podobné staré prameny
nikde o Slovanech nemluví !.
Podobně v minulých dobách soudili n
stáří země a lidstva podle údajů — sv. Pí ma.
Asi pět tisic roků počítáno od Adama a stvo-
ření světa! A co se příčilo elihodnému pramenu,
považováno za šílenství. Až příšel zemězpyta
vymohl si potřebné korektury — názorů. Po-
dobná korektura čeká panující dosud názory
historiků o dávnověku slovanském! Výklady
o těch věcech u Deutze, Mütlenhoffa a jiných
učenců téže školy čtou se jako staré geolo-
gické výklady — z B ble.
Zatímuž obrysy nově, přesné vědy vy-
stupují na obzoru ! Vědy, kterou nebude už lze
odbýt výtkou filologických a etymologickýeh
hřiček, ale která bude založena už na pře sném
prozpytu kulturných vrstev jazykové hmoty slo-
vanské a zvláště nezměrného bohatství doku-
měntů, uložených v názvoslovném materiálu slo-
vanského místopisu.
A nová věda postaví do úžasného světla
názory o dávné minulosti evropské, jež zbu-
dovány byly dosud na základé pramenů pouze
— psaných.
Víz: Hlabert Marjan: Rheinische Ortsnamea.
César
Hlabert Marjan
Ada
Rheinische Ortsnamea